Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tento případ se týká zamítnutí žádosti stěžovatele ve výběrovém řízení organizovaném společným evropským podnikem pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy (dále jen „společný podnik Fusion for Energy“).

2. Stěžovatelem je italský občan, který se zúčastnil výběrového řízení na pozici vedoucího projektového referenta pro strojní zařízení. Dne 9. listopadu 2012 jej Fusion for Energy informovala, že se výběrová komise rozhodla nepozvat jej k pohovoru v rámci výběrového řízení, neboť nebyl mezi uchazeči, kteří jsou považováni za nejlépe kvalifikovaného uchazeče na dané pracovní místo.

3. Dne 20. listopadu 2012 požádal stěžovatel o přezkum tohoto rozhodnutí, přičemž v podstatě tvrdil, že má celkem 20 let odborné praxe.

4. Dne 26. listopadu 2012 společnost Fusion for Energy odpověděla, že výběrová komise poté, co pečlivě porovnala kvalifikaci všech uchazečů, dospěla k závěru, že podle informací, které stěžovatel poskytl ve svém životopise, je jeho odborná praxe pro zveřejněné pracovní místo méně vhodná než praxe uchazečů s lepší kvalifikací.

5. Dne 27. listopadu 2012 podal stěžovatel u společnosti Fusion for Energy stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Tvrdil, že jeho odborná praxe a profil jsou velmi důležité pro plnění povinností. Vysvětlil rovněž, že se zúčastnil podobné výzvy pořádané jinou agenturou EU, v níž byl pozván k pohovoru a zařazen do užšího výběru jako druhý nejlepší kandidát. Kromě toho uvedl, že uspěl v několika otevřených výběrových řízeních pořádaných v Itálii.

6. Dne 25. března 2013 podnik Fusion for Energy odpověděl na stížnost stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 a potvrdil rozhodnutí výběrové komise. Vysvětlila, že důvodem rozhodnutí bylo, že stěžovatel neprokázal, že má dostatečné odborné zkušenosti s prováděním veřejných zakázek týkajících se mechanických, elektrických nebo civilních stavebních projektů, jak vyžaduje oznámení o volném pracovním místě. Zdůraznila rovněž, že výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc při posuzování odborné praxe a profilu uchazečů, a to jak pokud jde o jejich povahu a dobu trvání, tak pokud jde o jejich relevanci pro pracovní místo, které má být obsazeno.

7. Dne 2. dubna 2013 se stěžovatel obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

Společnost Fusion for Energy i) řádně neposoudila všechny příslušné odborné kvalifikace stěžovatele a podpůrně ii) neposkytla stěžovateli dostatečné důvody, na nichž je založeno její rozhodnutí nepřijmout ho k pohovoru.

Nárok:

Společný podnik Fusion for Energy by měl i) řádně posoudit všechny příslušné odborné kvalifikace stěžovatele a podpůrně ii) poskytnout stěžovateli dostatečné důvody, na nichž je založeno jeho rozhodnutí nepřijmout ho k pohovoru.

Šetření

9. Dne 29. dubna 2013 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala společnost Fusion for Energy, aby ke stížnosti předložila stanovisko.

10. Stanovisko podniku Fusion for Energy bylo stěžovateli předáno s výzvou k vyjádření, kterou stěžovatel zaslal dne 5. září 2013.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámka

11. Stěžovatel ve svém vyjádření dále tvrdil, že mu společnost Fusion for Energy nepředložila hodnotící list. Ustanovení čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv vyžaduje, aby stížnostem podávaným veřejnému ochránci práv předcházely vhodné administrativní postupy. Ze spisu stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel upozornil společnost Fusion for Energy na tuto záležitost dříve, než ji předloží veřejnému ochránci práv. Toto tvrzení je tedy nepřípustné. Stěžovatel by mohl zvážit, zda se v tomto ohledu znovu obrátit na podnik Fusion for Energy.

A. Tvrzení, že podnik Fusion for Energy i) řádně neposoudil všechny příslušné odborné kvalifikace stěžovatele a podpůrně ii) neposkytl stěžovateli dostatečné důvody, na nichž je založeno jeho rozhodnutí nepřipustit jej k pohovoru a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Na podporu svého tvrzení stěžovatel v podstatě tvrdil, že společnost Fusion for Energy ve své odpovědi na jeho žádost o přezkum považovala jeho odbornou praxi za méně relevantní pro pracovní povinnosti než u ostatních uchazečů, zatímco ve svém rozhodnutí o jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2 dospěla k závěru, že nepředložil dostatečné důkazy na podporu své praxe. Kromě toho tvrdil, že z životopisu a motivačního dopisu, který uvedl, jasně vyplývá, že má více než 20 let relevantní odborné praxe. V tomto ohledu zdůraznil, že oznámení o volném pracovním místě vyžaduje nejméně pět let odborné praxe a že uchazeči byli požádáni, aby ke své přihlášce nepředkládali žádné podklady. Nakonec zpochybnil výkon posuzovací pravomoci, kterou má výběrová komise, a dospěl k závěru, že posouzení jeho odborné praxe bylo nesprávné a nespravedlivé a vedlo k diskriminaci.

13. Pokud jde o první aspekt tvrzení stěžovatele, společnost Fusion for Energy ve svém stanovisku tvrdila, že výběrová komise posoudila příslušnou odbornou kvalifikaci na základě informací obsažených v životopise a motivačním dopise stěžovatele. Dále zopakovala, že stěžovatel nebyl pozván k pohovoru kvůli své nedostatečné odborné zkušenosti s realizací stavebních projektů. Společný podnik Fusion for Energy zdůraznil, že projekt ITER je v současné době ve fázi výstavby, a dodal, že výběrová komise považuje zkušenosti stěžovatele za více zaměřené na výzkum. Společný podnik Fusion for Energy dospěl k závěru, že odborná kvalifikace stěžovatele byla řádně posouzena, a na základě dodatečného vysvětlení uvedl, že hospodářská soutěž ve výběrovém řízení byla obzvláště napjatá.

14. Pokud jde o druhý aspekt tvrzení stěžovatele, společnost Fusion for Energy vysvětlila, že stěžovatel nejprve podal žádost o přezkum a poté stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Připustil, že v důsledku těchto dvou postupů pro podávání stížností obdržel stěžovatel dvě různá odůvodnění rozhodnutí nepozvat ho k pohovoru. Společnost Fusion for Energy tvrdila, že při posuzování její stížnosti podle čl. 90 odst. 2 zjistila, že výběrová komise ve svém rozhodnutí o žádosti o přezkum neposkytla dostatečné důvody pro to, aby stěžovatele nepozvala k pohovoru. V důsledku toho byl stěžovateli v odpovědi na jeho stížnost podle čl. 90 odst. 2 poskytnut správný důvod. Společnost Fusion for Energy považovala tuto chybu za politováníhodnou, ale rovněž tvrdila, že stěžovatel byl nakonec informován o správných důvodech, proč nebyl pozván k pohovoru. Dodala, že přijala opatření s cílem zabránit tomu, aby se tyto nedostatky v budoucnu opakovaly.

15. Stěžovatel ve svém vyjádření zopakoval, že podnik Fusion for Energy i) mu poskytl dva protichůdné důvody, proč ho nepozval do fáze pohovoru ve výběrovém řízení. Kromě toho ii) pochyboval, zda výběrová komise sama rozhodla o důvodu jeho vyloučení, a dále tvrdil, že společný podnik Fusion for Energy: iii) řádně nezohlednil svou odbornou praxi, jak vyplývá z jeho životopisu a motivačního dopisu; iv) nesprávně usoudil, že jeho zkušenosti jsou více zaměřeny na výzkum; a v) neuvedl podrobné důvody pro zamítnutí své žádosti, jelikož mu nebylo poskytnuto žádné kvantitativní posouzení.

Posouzení veřejného ochránce práv

16. Veřejný ochránce práv připomíná, že podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie mají výběrové komise široký prostor pro uvážení při určování, zda kvalifikace nebo odborná praxe uchazeče odpovídá úrovni požadované služebním řádem a oznámením o výběrovém řízení [1]. Tato diskreční pravomoc se vztahuje rovněž na posouzení předchozích zkušeností uchazečů, a to jak pokud jde o povahu a délku těchto zkušeností, tak pokud jde o rozsah, v jakém splňují požadavky na pracovní místo, které má být obsazeno [2]. S ohledem na tyto úvahy je tedy úkolem veřejného ochránce práv pouze ověřit, zda rozhodnutí výběrové komise nebylo stiženo zjevně nesprávným posouzením.

17. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že kromě výčtu základních a výhodných výběrových kritérií, podle nichž budou posuzovány přihlášky uchazečů, bylo v příslušném oznámení o volném pracovním místě upřesněno, jaké pracovní místo má být obsazeno. S ohledem na to, co bylo uvedeno v oznámení o volném pracovním místě, a po kontrole životopisu a přihlášky stěžovatele se veřejný ochránce práv domnívá, že nebylo nepřiměřené, aby výběrová komise na základě informací uvedených v jeho přihlášce dospěla k závěru, že stěžovatel neměl příslušné zkušenosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že životopis předložený stěžovatelem uvádí určité zkušenosti jako poradce a projektový manažer pro výzkumné projekty, ale zdá se, že neobsahuje žádné konkrétní odkazy na zkušenosti s prováděním smluv o veřejných zakázkách ve stavebních projektech. I když z jeho motivačního dopisu vyplývá, že stěžovatel má zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek, na první pohled neobsahuje konkrétní odkazy na zkušenosti s prováděním veřejných zakázek. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv domnívá, že stanovisko podniku Fusion for Energy, že stěžovatel neprokázal, že má dostatečnou odbornou praxi a že ostatní uchazeči jsou na tuto pozici lépe kvalifikovaní, se nezdá být stiženo zjevně nesprávným posouzením.

18. Pokud jde o druhý aspekt tvrzení a tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že odpovědi podniku Fusion for Energy poskytnuté stěžovateli dne 26. listopadu 2012 a 25. března 2013 obsahovaly dvě stručná vysvětlení týkající se důvodů zamítnutí jeho žádosti. Ve svém dopise ze dne 26. listopadu 2012 společnost Fusion for Energy konkrétně odkázala na srovnávací hodnocení s ostatními uchazeči a ve své odpovědi ze dne 25. března 2013 na nedostatečnou odbornou praxi stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že společný podnik Fusion for Energy ve svém stanovisku uznal, že stěžovatel obdržel dvě různá odůvodnění, čehož lituje. Ačkoli se zdá, že se obě odůvodnění zaměřují na dva různé aspekty, veřejný ochránce práv se domnívá, že nejsou neslučitelná v tom smyslu, že odůvodnění uvedené v rozhodnutí o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 zjevně upřesňuje, proč Fusion for Energy považovala jiné uchazeče za uchazeče s vhodnějšími zkušenostmi. Z toho vyplývá, že názor stěžovatele, že je sporné, zda o jeho vyloučení rozhodla sama výběrová komise, není přesvědčivý. Kromě toho důvody uvedené podnikem Fusion for Energy splňují normy stanovené judikaturou Soudního dvora, a zejména nebylo požadováno, aby podnik Fusion for Energy provedl kvantitativní posouzení, jak tvrdil stěžovatel. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že společný podnik Fusion for Energy poskytl stěžovateli dostatečné důvody pro své rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti.

19. S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že tvrzení stěžovatele nelze přijmout. V důsledku toho nelze vyhovět ani souvisejícímu tvrzení.

B. Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

V chování společnosti Fusion for Energy nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a podnik Fusion for Energy budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 30. dubna 2014.

[1] věc F-53/07 Iordanova v. Komise, Sb. VS s. I-A-1-381 a II-A-1-2087; věc F-12/05, Tas v. Komise, Sb. VS s. I-A-79 a II-A-I-285; věc T-115/89, González Holguera v. Parlament, Sb. rozh. 1990, s. II-832; rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Wolf v. Komise, T-101/96, Recueil FP, s. I-A-351 a II-949; věc T-244/97, Mertens v. Komise, Sb. VS s. I-A-23 a II-91; věc T-25/03, De Stefano v. Komise, Sb. VS s. I-A-125 a II-573; věc T-158/89 Van Hecken v. ESC, Sb. rozh. 1991, s. II-1341; věc T-214/99 Carrasco Benítez v. Komise, Sb. VS s. I-A-257 a II-1169; a věc Pujals Gomis v. Komise, T-332/01, Recueil FP, s. I-A-233 a II-1155.

[2] Věc F-73/11 CB v. Komise, rozsudek ze dne 24. dubna 2013, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 43.