Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V roce 2008 zveřejnila Komise oznámení o výzvě k předkládání návrhů na konkrétní projekt, na který se vztahuje sedmý rámcový program (dále jen „výzva“). Cílem projektu bylo posílit dvoustrannou spolupráci mezi Komisí a zeměmi, s nimiž vyjednávala dohodu o vědě a technologii. Jedním z nich je X.

2. Tato stížnost byla podána univerzitním profesorem jednajícím jménem univerzity ve Spojeném království (dále jen „stěžovatel“). Byl koordinátorem konsorcia složeného z této univerzity a univerzity v zemi X. Návrh předložil (dále jen „návrh“).

3. Dne 31. března 2009 Komise informovala stěžovatele o výsledcích hodnocení návrhu, které bylo provedeno za pomoci skupiny nezávislých odborníků na základě tří kritérií zveřejněných ve výzvě. Prvním kritériem byla vědecká a/nebo technologická excelence (S&T); druhý se týkal možného dopadu výsledků projektu; a třetí byla kvalita a účinnost provádění a řízení. Návrhu byly uděleny následující známky. u prvního kritéria 3 z 5; u druhého kritéria 3 z 5; a u třetího kritéria 2,5 z 5.

4. Komise stěžovateli oznámila, že celková částka přidělená na návrh nedosahuje minimální prahové hodnoty 10 bodů. Stejně tak byly známky za třetí kritérium nižší než minimální prahová hodnota. Komise se proto rozhodla návrh zamítnout. Ke sdělení Komise byla připojena souhrnná hodnotící zpráva o návrhu (dále jen „nařízení o „sdílení úsilí“), kterou vypracovali nezávislí odborníci. Komise rovněž informovala stěžovatele o jeho právu zahájit řízení o opravném prostředku. Sdělení obsahovalo prohlášení o vyloučení odpovědnosti, v němž bylo uvedeno, že postup nápravy se vztahuje na způsob, jakým byl návrh zpracován během procesu hodnocení a kontroly způsobilosti, ale že posouzení náležitě kvalifikovaných skupin odborníků nebude zpochybněno.

5. Dne 7. dubna 2009 podal stěžovatel Komisi žádost o nápravu. Tvrdil, že připomínky odborníků k obsahu návrhu v nařízení o „sdílení úsilí“ ukázaly, že nezohlednili všechny informace obsažené v návrhu.

6. Dne 7. července 2009 Komise informovala stěžovatele, že jeho žádost o nápravu byla přezkoumána výborem pro vnitřní hodnocení (dále jen „výbor pro nápravu“). Výbor pro odškodnění dospěl k závěru, že dodatečná vysvětlení poskytnutá stěžovatelem v jeho žádosti o nápravu nelze zohlednit, protože byla předložena po ukončení procesu hodnocení. Výbor pro odškodnění neshledal žádné důvody na podporu žádosti stěžovatele, a proto ji zamítl.

7. S ohledem na odpověď Komise podal stěžovatel stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření

8. Veřejná ochránkyně práv se rozhodla zahájit toto šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

Stěžovatel tvrdí, že důvody Komise pro zamítnutí jeho návrhu nebyly opodstatněné, neboť údajně chybějící informace byly ve skutečnosti zahrnuty do původního návrhu.

Nárok:

Stěžovatel proto tvrdí, že by Komise měla jeho návrh přehodnotit a řádně zohlednit všechny informace v něm obsažené.

Šetření

9. Stížnost byla veřejnému ochránci práv zaslána dne 10. července 2009. Dne 23. září 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření a zaslal stížnost Komisi s žádostí o stanovisko. Dne 17. prosince 2009 zaslala Komise své stanovisko, které bylo poté předáno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek do 28. února 2010. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné nedostatečné odůvodnění z důvodu nezohlednění všech informací obsažených v návrhu a souvisejícího tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Stěžovatel tvrdil, že připomínky odborníků v nařízení o „sdílení úsilí“ týkající se tří hodnocených kritérií (první: vědecká a technologická excelence („S&T“), druhá: potenciální dopad výsledků projektu a třetí: provádění a řízení), z čehož vyplynulo, že odborníci nezohlednili všechny informace obsažené v návrhu.

11. Pokud jde o první kritérium, konkrétně S&T excellence, odborníci se domnívali, že „rozsah činností je omezen na dva pracovní balíčky se šesti workshopy bez podrobností“(zdůraznění doplnil stěžovatel). Stěžovatel tvrdil, že návrh obsahuje podrobný popis obou pracovních balíčků. První pracovní balíček byl popsán v oddíle 2.1 „Řídicí struktura a postupy“ a druhý pracovní balíček byl popsán v oddílech 1.1 a 1.2, konkrétně v oddílech „Koncepce a cíle“ a „Kvalita a účinnost podpůrných mechanismů a související pracovní plán“.

12. Pokud jde o druhé kritérium, a sice potenciální dopad výsledků projektu, nařízení o „sdílení úsilí“ uvedlo, že „projekt šíří znalosti a využívá výsledky zejména prostřednictvím internetových stránek a seminářů bez účasti vládních úředníků, tvůrců politik a zúčastněných stran“ a že „se v projektu neplánuje žádná přímá ani nepřímá pomoc potenciální účasti týmů X zemí na projektech EU“. Stěžovatel tvrdil, že návrh obsahuje následující informace. Zaprvé, v oddíle 1.1 „Koncepce a cíle“ na straně 4 v bodech 4 a 5 se uvádí, že „výzvy k předkládání návrhů“ přednesou úředníci Komise a/nebo přizvaní zástupci příslušných evropských technologických platforem. Za druhé bylo uvedeno, že budou pozváni někteří hlavní aktéři v příslušných oblastech v zemi X spolu s úředníky vládních agentur země X. Za třetí, na stranách 7 a 8 oddílu 1.2 „Kvalita a účinnost podpůrného mechanismu a související pracovní plán“ byl předložen návrh programu pracovních seminářů. Začtvrté, odstavec 1 na straně 7 oddílu 1.2 uvedl důvody pro použití akademických konferencí a/nebo průmyslových výstav, včetně prohlášení, že „to by zaručilo velký počet účastníků semináře z odvětví, na které se akce zaměřuje, a to jak z akademické obce, tak z průmyslu v zemi X“. Oddíl 1.1 „Koncepce a cíle“ na stranách 5 a 8 vysvětluje, jak by „workshopy“ a „internetové stránky projektu“ měly „nepřímo“ pomoci při potenciální účasti týmů X zemí na projektech EU. Pokud jde o třetí kritérium, stěžovatel nepředložil žádné konkrétní argumenty.

13. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že návrhy vyhodnotila skupina nezávislých odborníků. Návrh byl posouzen panelem 2.4 (X země).

14. Komise uvedla, že návrh byl zamítnut, protože jeho celkové skóre bylo nižší než minimální prahová hodnota 10 a třetí kritérium týkající se provádění a řízení bylo vyhodnoceno jako nižší než minimální prahová hodnota. Odborníci se domnívali, že návrh splňuje první dvě kritéria, i když budou nutná zlepšení, a považovali návrh za „spravedlivý“ ve vztahu ke třetímu kritériu. To znamenalo, že návrh měl významné nedostatky, pokud jde o třetí kritérium. Komise tvrdila, že nezávislí odborníci své rozhodnutí řádně odůvodnili a při udělování známek plně dodrželi kritéria stanovená Komisí ve výzvě.

15. Komise podrobně vysvětlila hodnocení odborníků týkající se každého kritéria.

16. Pokud jde o první kritérium, Komise vysvětlila, že výzva obsahovala dokument nazvaný „Pracovní program pro kapacity 7. RP na rok 2009: Činnosti mezinárodní spolupráce“ (dále jen „WP 2009“). Pracovní program na rok 2009 podrobně nastínil navrhované činnosti, které je třeba v návrzích rozvíjet, aby bylo dosaženo cílů výzvy. Tyto činnosti byly uvedeny na stranách 14 a 15 pracovního programu na rok 2009 a další činnosti specifické pro zemi oblasti 2.4 X byly uvedeny na straně 19 pracovního programu na rok 2009. Za první kritérium byly stěžovateli uděleny 3 body z maximálního počtu 5 bodů. Důvodem byla skutečnost, že ve srovnání s počtem navrhovaných činností v pracovním programu na rok 2009 stěžovatel navrhl pouze omezený počet činností, konkrétně pouze dva pracovní balíčky se šesti workshopy. Dále bylo na straně 15 pracovního programu z roku 2009 uvedeno, že „účast orgánů třetích zemí odpovědných za opatření navazující na dohodu o spolupráci v oblasti vědy a techniky nebo jakékoli organizace, která obdržela nezbytný mandát od vnitrostátních orgánů, je pro projekt považována za zásadní a bude zohledněna v hodnocení“. Komise však poukázala na to, že v návrhu nebyly předloženy žádné důkazy o takovém pověření. Podle názoru Komise mělo toto selhání „určitě“velkou váhu podle názoru nezávislých odborníků, kteří v nařízení o „sdílení úsilí“ napsali, že „účast na projektu byla omezená jak ze strany EU, tak ze strany X zemí“.

17. Pokud jde o druhé kritérium, Komise citovala názor nezávislých odborníků, který předložili v nařízení o „sdílení úsilí“. Jeho znění je následující: „Je vyvíjeno jasné úsilí o [podporu] šíření informací prostřednictvím seminářů, zpráv, internetových stránek a různých dokumentů. Přímým a nejsnáze měřitelným dopadem návrhu by bylo zvýšení účasti X zemí na projektech 7. RP. Samotní žadatelé však uvádějí, že to nemůže být zaručeno alespoň v době realizace projektu. Konsorcium má ve skutečnosti pouze 2 univerzity s omezenými mezinárodními zkušenostmi se spoluprací v oblasti vědy a techniky, takže jejich přínos na evropské úrovni bude nízký. Pokud jde o výsledky šíření, cílové skupiny ani použité kanály šíření nepředstavují vysokou úroveň angažovanosti a ambicí. Projekt tak šíří znalosti a využívá výsledky zejména prostřednictvím internetových stránek a seminářů bez účasti úředníků státní správy, tvůrců politik a zúčastněných stran. Vzhledem k omezenému rozsahu a hloubce činností obsažených v návrhu se očekává, že potenciální dopad projektu bude mírný.“

18. S ohledem na výše uvedenou citaci Komise zjistila, že odborníci řádně odůvodnili bodové hodnocení 3 z 5, které udělili za druhé kritérium, s ohledem na skutečnost, že vysvětlili, jak lze zlepšit potenciální dopad návrhu.

19. A konečně, Komise zaujala stanovisko k tvrzení stěžovatele. Zaprvé uvedla, že podle „pravidel pro předkládání návrhů a souvisejících postupů hodnocení, výběru a udělování“se opravný postup týká pouze procesních záležitostí. Při posuzování žádosti stěžovatele o nápravu však Výbor pro odškodnění rovněž ověřil, zda byli nezávislí odborníci vybráni vhodným způsobem a zda měli potřebnou kvalifikaci k hodnocení návrhů, které jim byly předloženy k posouzení. To bylo provedeno přezkoumáním životopisů odborníků. Jak je uvedeno v dopise informujícím stěžovatele o výsledku jeho žádosti o nápravu, výbor pro nápravu shledal, že „hodnotitelé [měli] odpovídající zkušenosti a kvalifikaci k provádění hodnocení v rámci tohoto cíle.“Výbor rovněž shledal, že hodnocení bylo provedeno v plném souladu s pravidly. Připomínky skupiny odborníků uvedené v nařízení o „sdílení úsilí“ proto nemohly být zpochybněny.

20. Komise dospěla k závěru, že i) cíle výzvy byly jasně vysvětleny v pracovním programu na rok 2009; ii) odborníci řádně odůvodnili své stanovisko k návrhu stěžovatele v nařízení o „sdílení úsilí“; a iii) známky udělené odborníky plně splňovaly kritéria stanovená Komisí. Kromě toho byli odborníci vybráni vhodným způsobem a měli vhodnou kvalifikaci pro posouzení návrhů. Kromě toho bylo řízení o nápravě provedeno v souladu se zvláštními požadavky. Výbor pro odškodnění konstatoval, že některé informace předložené stěžovatelem spolu s žádostí o nápravu nebyly do původního návrhu zahrnuty, například vysvětlení rozpočtu, které nebylo vyváženo, skutečnost zdůrazněná nezávislými odborníky v jejich nařízení o „sdílení úsilí“ a objasnění toho, co stěžovatel považuje za pomoc, přímo či nepřímo, potenciální účasti týmů X zemí. Tyto nové informace nemohly být ve fázi nápravy zohledněny.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky k standardu přezkumu veřejné ochránkyně práv

21. Veřejná ochránkyně práv připomíná, že stěžovatel v podstatě tvrdí, že hodnocení jeho návrhu bylo podstatně nesprávné. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že hodnocení výzkumných návrhů vyvolává složité vědecké otázky. Veřejný ochránce práv má za to, že při přezkumu takového tvrzení by se jeho přezkum měl obvykle omezit na posouzení existence zjevného pochybení v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tento přístup je v souladu se standardem uplatňovaným soudy Unie [1].

Postup hodnocení návrhů

22. Veřejný ochránce práv nejprve poukazuje na to, že pravidla pro hodnocení návrhů předložených v rámci výzvy jsou obsažena v "Pravidlech pro předkládání návrhů a souvisejících postupech hodnocení, výběru a udělování"[2] (dále jen "pravidla"). „Příručka pro uchazeče o výzvu“ (dále jen „příručka“) byla vypracována na základě pravidel. Pravidla stanoví dvoufázový přezkum návrhů, které mají být financovány EU. V první fázi každý návrh posoudí nezávislí externí [3] odborníci. Komise poté klasifikuje návrhy do kategorií na základě bodů udělených odborníky. Ve druhé fázi Komise provede výběr a sestaví seznam návrhů, které má EU financovat.

23. Tato výtka se týká pouze první fáze postupu, v níž jsou Komisi nápomocni nezávislí odborníci, kteří jsou odpovědní za posouzení návrhů v souladu s přísným postupem stanoveným v pravidlech a za vypracování nařízení o „sdílení úsilí“ pro každý návrh. V tomto případě externí odborníci vyhodnotili a posoudili návrh stěžovatele na základě kritérií stanovených Komisí v příloze 2 pracovního programu na rok 2009 (kopie v příručce, příloha 2, strana 30). Příloha 2 podrobně stanoví tři kritéria, jak jsou bodována, co znamenají bodová hodnocení a minimální požadované body.

24. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že pravidla stanoví, že Komise může být do určité míry zapojena do práce odborníků, jak je popsáno níže. Komise nejprve vytvoří databázi odborníků. Obsahuje podrobné údaje o vhodných uchazečích, kteří odpověděli na výzvy k podávání přihlášek zveřejněné v Úředním věstníku. Za účelem vyhodnocení žádostí obdržených v reakci na konkrétní výzvu k předkládání návrhů vypracuje Komise seznam vhodných odborníků z databáze. Při jmenování odborníků "musí Komise podniknout veškeré nezbytné kroky, aby zajistila, že nebudou vystaveni střetu zájmů ve vztahu k návrhům, ke kterým mají vydat stanovisko."[4] Odborníci poté návrhy posoudí na základě hodnotících kritérií, jejich případné váhy, hodnotící stupnice a prahových hodnot, které jsou všechny předem stanoveny Komisí. V tomto ohledu Komise před hodnotícími zasedáními informuje odborníky. Odborníci návrhy jednotlivě vyhodnotí a následně uspořádají konsenzuální zasedání moderované zástupcem Komise. Nedosáhne-li se shody ohledně bodového hodnocení, může Komise požádat další tři odborníky, aby dotčený návrh posoudili. Komise zajišťuje kvalitu konsensuální zprávy (její jasnost, konzistentnost a odpovídající úroveň podrobnosti). Po podpisu konsensuální zprávy následuje přezkum panelu. Hlavním úkolem ve fázi přezkumu panelu je formulovat doporučení odborníků určená Komisi. Panelu předsedá Komise nebo odborník jmenovaný Komisí. V obou případech "zajistí Komise spravedlivé a rovné zacházení s návrhy v diskusích poroty."[5]

25. Pokud však jde o výsledek „přezkumu“poroty, z nichž jedním je nařízení o „sdílení úsilí“ pro každý návrh, včetně připomínek a bodového hodnocení odborníků, zapojení Komise je omezené. „Komise nezmění nařízení o „sdílení úsilí“, která jsou součástí zprávy panelu, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné ke zlepšení srozumitelnosti nebo výjimečně k odstranění jakýchkoli faktických chyb nebo nevhodných připomínek, které mohly uniknout dřívějším korekturám. Skóre nebude nikdy změněno".[6] Vnitřní mechanismus nápravy (Výbor pro odškodnění) navíc nemůže přezkoumávat ani skóre a připomínky nezávislých odborníků.

26. Nedostatky uváděné stěžovatelem však nejsou srovnatelné s chybami, které "mohly uniknout dřívější korektuře [Komise]". Týkají se samotných zásluh hodnocení nezávislých odborníků. Vyvstává tedy otázka, zda lze Komisi považovat za odpovědnou za takové posouzení.

27. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpověď na výše uvedenou otázku by měla být kladná. Komise přijme konečné rozhodnutí o návrzích předložených ve výzvě, a proto musí přijmout názory odborníků pro účely svého vlastního rozhodnutí, které je poté sděleno účastníkům výzvy. Komise musí ve svém rozhodnutí uvést své vlastní důvody, proč byl návrh zamítnut, pokud tomu tak je. Nařízení o „sdílení úsilí“ by bylo nezbytnou součástí odůvodnění Komise pro zamítnutí návrhu. S ohledem na svá zjištění v bodě 21 výše tak veřejný ochránce práv posoudí kvalitu takového odůvodnění v projednávané věci. Jak bylo uvedeno v bodě 25 výše, Komise se domnívá, že její úloha nezahrnuje podstatnou změnu nařízení o „sdílení úsilí“ ani bodového hodnocení. Avšak vzhledem k tomu, že Komise přijímá konečné rozhodnutí a musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit, je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že Komise může a měla by přijmout vhodná opatření v případě, že se dozví o zjevných chybách.

Kvalita předmětného nařízení o „sdílení úsilí“ jako součást odůvodnění Komise

28. V tomto ohledu nejprve konstatuje, že podle pravidel by každé nařízení o „sdílení úsilí“ mělo odrážet konsensus dosažený odborníky, včetně závěrečného přezkumu panelem odborníků. „Obsahuje komentáře a bodové hodnocení ke každému kritériu a celkové bodové hodnocení, jakož i případné celkové komentáře. Zaznamenané připomínky musí obsahovat dostatečné a jasné odůvodnění bodového hodnocení a případně doporučení změn návrhu, pokud by byl návrh ponechán k jednání. Ve výjimečných případech mohou být uvedeny možnosti seskupení nebo kombinace s jinými návrhy. U návrhů zamítnutých poté, co nebyla dosažena prahová hodnota pro hodnocení, mohou být připomínky obsažené v nařízení o „sdílení úsilí“ úplné pouze u těch kritérií, která byla přezkoumána až do okamžiku, kdy prahová hodnota nebyla splněna."[7]

29. Veřejná ochránkyně práv dále přezkoumala pracovní skupinu pro rok 2009, která byla připojena ke stížnosti, zejména popis činnosti 7.2 „Bilaterální koordinace pro posílení a rozvoj partnerství S&T - země Z-oblast X“, návrh a předmětné nařízení o „sdílení úsilí“.

30. Konstatuje, že výzva stanoví, že zvláštní důraz by měl být kladen na následující navrhované činnosti pro spolupráci zemí EU X S&T: i) pořádání akcí, workshopů a seminářů zaměřených na určení priorit společného zájmu v oblasti vědy a techniky a navazování kontaktů pro partnerství; ii) určení osvědčených postupů a podpora jejich používání v soukromém i veřejném sektoru; iii) řešení otázek ovlivňujících účast organizací X zemí v rámcovém programu, zejména ve vztahu ke správním záležitostem; iv) usilovat o součinnost a "doplňkovost"s iniciativami, jako je síť ERA-LINK.

31. Kritéria hodnocení jsou podrobně definována v příloze 2 pracovního programu na rok 2009 a v příloze 2 příručky takto: První kritérium "vědecká a/nebo technologická excelence"zahrnuje hodnocení "spolehlivosti koncepce a kvality cílů"a "kvality a účinnosti podpůrných akčních mechanismů a souvisejícího pracovního plánu". Druhé kritérium „potenciální dopad prostřednictvím rozvoje, šíření a využívání výsledků projektu“bude zahrnovat hodnocení „přínosu na evropské a mezinárodní úrovni k očekávaným dopadům uvedeným v pracovním programu v rámci příslušného tématu/činnosti/oblasti“a „vhodnost opatření pro šíření excelence, využívání výsledků a šíření znalostí prostřednictvím zapojení zúčastněných stran a široké veřejnosti“. Hodnocení podle třetího kritéria "Kvalita a účinnost provádění a řízení"zahrnuje hodnocení "vhodnosti řídící struktury a postupů"; „kvalita a relevantní zkušenosti jednotlivých účastníků, kvalita konsorcia jako celku, vhodnost přidělení a odůvodnění zdrojů, které mají být přiděleny“.

32. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že v dotčeném nařízení o „sdílení úsilí“ nezávislí odborníci odkázali na každé kritérium zvlášť a předložili příslušné popisné připomínky. Zhodnotili návrh ve vztahu ke každému kritériu a rovněž udělili konečné skóre. Pokud jde o každé kritérium, odborníci poskytli přehled celého návrhu a zjistili jeho nedostatky [8]. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že nařízení o „sdílení úsilí“ bylo vypracováno v souladu s postupem stanoveným v pravidlech a že odborníci zohlednili kritéria a cíle výzvy.

33. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise dne 31. března 2009 poskytla stěžovateli své rozhodnutí. Uvedla, že „její návrh by nebyl v souladu s pořadím stanoveným Komisí.“Komise uvedla, že návrh „nevyhověl jedné nebo více prahovým hodnotám pro hodnocení“, a připojila k návrhu nařízení o „sdílení úsilí“. Vzhledem k tomu, že nařízení o „sdílení úsilí“, které je součástí odůvodnění Komise, bylo, jak bylo uvedeno výše, řádně vypracováno, veřejný ochránce práv se domnívá, že takové odůvodnění bylo s ohledem na kontext rozhodnutí dostatečné k tomu, aby stěžovateli umožnilo určit, zda je opodstatněné, nebo zda by bylo vhodné požádat Soudní dvůr nebo veřejného ochránce práv o nápravu za účelem přezkumu jeho legality [9]. Stěžovatel tak při podání této stížnosti skutečně učinil.

Vyjasnění poskytnuté Komisí ve stanovisku

34. Kromě toho Komise ve svém stanovisku ke stížnosti (které veřejná ochránkyně práv předala stěžovateli) upravila a objasnila své důvody pro zamítnutí projektu.

35. Pokud jde o první kritérium, nařízení o „sdílení úsilí“ uvádělo, že plánované činnosti nebyly popsány dostatečně podrobně. Stěžovatel však poukázal na to, že návrh obsahuje podrobný popis dvou pracovních balíčků a šesti seminářů, které navrhuje. Komise ve svém stanovisku upravila svůj postoj tak, aby se zaměřil na nedostatečný počet činností.

36. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu konstatuje, že pracovní skupina pro rok 2009 skutečně odkazuje na řadu takových činností, včetně ustanovení, že v navrhovaných činnostech pro spolupráci v oblasti vědy a techniky mezi EU a X by měl být kladen zvláštní důraz na: i) pořádání akcí, workshopů a seminářů zaměřených na určení priorit společného zájmu v oblasti vědy a techniky a navazování kontaktů pro partnerství; ii) určení osvědčených postupů a podpora jejich používání v soukromém i veřejném sektoru; iii) řešení otázek ovlivňujících účast organizací X zemí v rámcovém programu, zejména ve vztahu ke správním záležitostem; iv) usilovat o součinnost a "doplňkovost"s iniciativami, jako je síť ERA-LINK. Ve výzvě nebylo uvedeno, kolik činností bude považováno za dostatečné, což bylo věcí úsudku hodnotitelů. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že revidovaná argumentace Komise, podle níž návrh obsahoval nedostatečný počet činností a to odůvodňovalo bodové hodnocení hodnotitelů, je přiměřená. Veřejný ochránce práv v této souvislosti konstatuje, že stěžovatel nepředložil připomínky zpochybňující revidované odůvodnění.

37. Kromě toho Komise ve svém stanovisku objasnila význam prohlášení odborníků učiněného v nařízení o „sdílení úsilí“ o „omezené účasti na projektu jak ze strany EU, tak ze strany X zemí“. Komise vysvětlila, že odborníci chtěli poukázat na to, že návrh neuvádí žádnou organizaci, která by byla pověřena vnitrostátními orgány, aby navázala na dohodu o spolupráci v oblasti vědy a techniky, jak požaduje výzva. Ačkoli veřejný ochránce práv zaznamenal odkazy na řadu internetových stránek některých akademických společností X zemí, v návrhu nenašel název žádné konkrétní organizace.

38. Pokud jde o druhé kritérium, Komise ve svém stanovisku objasnila, že dopad navrhovaných projektů závisí na zapojení strany X zemí. Odborníci se nedomnívali, že účast X zemí, jak ji předpokládá stěžovatel, je dostatečná, a domnívali se, že sám stěžovatel ji nemůže zaručit („Nejvýznamnějším využitím výsledků projektu by byly projekty 7. RP zahrnující účast X zemí, které byly zřízeny v důsledku seminářů, to však nelze zaručit.“[10]).

39. Toto vyjasnění je rozumné. Veřejný ochránce práv v této souvislosti konstatuje, že ačkoli stěžovatel v návrhu několikrát odkázal na „X účastníků ze zemí“, nebyli konkrétně určeni. Byla například použita tato formulace: „někteří hlavní aktéři v příslušných oblastech v X zemích“,„úředníci z vládních agentur“,„instituce X zemí účastnící se rámcových programů (pokud existují)“.

40. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise neodkázala na posouzení odborníků podle třetího kritéria. Stěžovatel se k tomu ve své stížnosti rovněž nevyjádřil. Veřejná ochránkyně práv se nicméně domnívá, že celkové vysvětlení poskytnuté Komisí v jejím stanovisku bylo přiměřené.

41. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že v odůvodnění Komise, jak bylo pozměněno a objasněno v jeho stanovisku, nebyla žádná zjevná chyba, a neshledává proto případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o tvrzení stěžovatele.

42. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv se domnívá, že vysvětlení Komise uvedené v jejím stanovisku (bod 19 výše a poslední věta v bodě 20 výše) je rovněž přiměřené. Tvrzení tedy nemůže být vyhověno.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 14. října 2010.

---

[1] Viz věc T-13/99 Pfizer Animal Heath SA v. Rada [1999]ECR-II-1961, bod 169.

[2] Verze 3, srpen 2008, K(2008) 4617. Tento dokument byl předložen spolu se stížností.

[3] Podle pravidel jsou zaměstnanci příslušných specializovaných agentur EU považováni za externí odborníky.

[4] Bod 3.3 „Podmínky jmenování, kodex chování a střet zájmů“, strana 10 pravidel.

[5] Bod.3.8 „Podrobné hodnocení hodnocení návrhu“, oddíl d) „Přezkum panelu“, strana 16 Pravidel.

[6] Bod 3.9 „Zpětná vazba pro žadatele“, strana 18 pravidel.

[7] Bod 3.9 „Zpětná vazba pro žadatele“, strana 19 pravidel

[8] Pod nadpisem prvního kritéria odborníci uvedli následující:

„Návrh je plně relevantní pro oblast působnosti programu BILAT, neboť vychází z pozorování, že účast X zemí v rámcových programech EU není tak vysoká jako u jiných zemí západní Evropy, jako jsou země M nebo N. Cílem návrhu je proto poskytnout informace cílové skupině v X, zemi, aby bylo možné identifikovat překážky a umožnit organizacím X zemí účastnit se rámcového programu. Nastiňuje jasnou strukturu pro podporu vědecko-technické spolupráce mezi EU a zemí X se zvláštním zaměřením na rámcový program EU. Koncepce návrhu i kvalita jeho cílů však zcela nesplňují požadovaná kritéria, a to z důvodu nedostatků v těchto aspektech: 1) Rozsah činností je omezen na dva pracovní balíčky se šesti workshopy bez podrobností a zřízením webové stránky . 2) Omezená účast na projektu jak ze strany EU, tak ze strany X zemí.“

Pod nadpisem druhého kritéria odborníci uvedli následující:

„Je vyvíjeno jasné úsilí o [podporu] šíření informací prostřednictvím seminářů, zpráv, internetových stránek a různých dokumentů. Přímým a nejsnáze měřitelným dopadem návrhu by bylo zvýšení účasti X zemí na projektech 7. RP. Samotní žadatelé však uvádějí, že to nemůže být zaručeno, přinejmenším v časovém rámci projektu. Ve skutečnosti má konsorcium pouze 2 univerzity s omezenými mezinárodními zkušenostmi se spoluprací S & T, takže jejich příspěvek na evropské úrovni bude nízký. Pokud jde o šíření výsledků, cílové skupiny ani použité kanály pro šíření výsledků nepředstavují vysokou úroveň angažovanosti a ambicí. Projekt tak šíří znalosti a využívá výsledky zejména prostřednictvím internetových stránek a seminářů bez účasti vládních úředníků, tvůrců politik a zúčastněných stran. Vzhledem k omezenému rozsahu a hloubce činností obsažených v návrhu se očekává, že potenciální dopad projektu bude mírný. Rozdíl mezi dostupnými informacemi o programech EU (jak bylo plánováno v projektu) a skutečným zapojením účastníků z X zemí do nových projektů EU se zde nezvažuje. V projektu se neplánuje žádná přímá ani nepřímá pomoc na [podporu] potenciální účasti týmů X zemí na projektech EU. Proto je zvýšení účasti X zemí po seminářích i nadále nepředvídatelné.“

Pod nadpisem třetího kritéria znalci uvedli následující:

„Projekt bude řídit projektový tým striktně omezený na dva partnery, kteří budou sdílet vedení dvou hlavních pracovních balíčků, což znamená nedostatečnou podporu na organizační i politické úrovni. Koordinátor nemá žádné silné zkušenosti s projekty spolupráce S & T. Konsorcium vykazuje nízkou doplňkovost a neprokazuje dostatečnou kapacitu a odpovídající dovednosti a/nebo předchozí výsledky při organizaci propagačních činností rámcového programu. Proto se zdá být příliš omezené, pokud jde o kapacitu a kompetence, aby bylo možné zajistit významný dopad na účast X zemí na projektech 7. RP EU. Rozpočet není dobře vyrovnaný (rozpočet koordinátora je dvakrát vyšší než rozpočet partnera s podobným úsilím v osobních měsících).“

[9] Viz věc C-269/90 Technische Universität München, Sb. rozh. 1991, s. I-5469, bod 26.

[10] Strana 24 návrhu, poslední věta.