Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Projednávaná věc se týká údajných nesrovnalostí, k nimž došlo v rámci Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV).

2. Stěžovatel je bývalým členem předsednictva EHSV. V prosinci 2009 zaslal zaměstnanec EHSV (dále jen „pan X“) členům předsednictva EHSV dopis, v němž informoval o některých nesrovnalostech, jichž se údajně dopustili vysoce postavení úředníci EHSV. Podle stěžovatele byl dopis zadržen a většina členů předsednictva (včetně stěžovatele) jej neobdržela.

3. Existence tohoto dopisu a některé otázky s ním související byly projednány nejméně na třech schůzích předsednictva, ačkoli z programu těchto schůzí nevyplývalo, že by toto téma mělo být projednáno.

4. Stěžovatel uvedl, že proti tomu protestoval, a požádal o zaslání kopie dopisu. Tyto protesty však nebyly zaznamenány v zápisech ze zasedání.

5. V lednu 2010 vypracoval EHSV interní zprávu, která analyzovala skutečnosti a tvrzení uvedená v příslušném dopise. Podle stěžovatele byla tato zpráva bez předchozího upozornění rozeslána členům předsednictva, kteří se zúčastnili schůze v únoru 2010.

6. Na schůzi v březnu 2010 sdělil tehdejší předseda EHSV členům předsednictva své rozhodnutí zamítnout tvrzení uvedená ve zmíněném dopise. V tomto rozhodnutí bylo rovněž uvedeno, že pan X by měl být přeřazen na jiné pracovní místo.

7. Dne 29. června 2011 podal stěžovatel stížnost [...] veřejnému ochránci práv. V návaznosti na řadu žádostí o vysvětlení uzavřel veřejný ochránce práv toto šetření s tím, že nezjistil žádné důvody pro další šetření.

8. Dne 15. března 2012 se stěžovatel znovu obrátil na veřejného ochránce práv a podal tuto stížnost.

Předmět šetření

9. Stěžovatel ve své stížnosti uvedl následující tvrzení a tvrzení, která jsou předmětem šetření veřejného ochránce práv:

Tvrzení:

EHSV porušil práva stěžovatele, zejména jeho právo na soukromí, tím, že zachytil dopis, který mu zaslal úředník EHSV jakožto členovi předsednictva EHSV.

Nárok:

EHSV by měl v budoucnu dodržovat platná pravidla.

Šetření

10. Dne 18. března 2012 vyzvala veřejná ochránkyně práv EHSV, aby vydal stanovisko.

11. Dne 17. července 2012 vydal EHSV stanovisko, které bylo předáno stěžovateli k vyjádření.

12. Dne 20. září 2012 předložil stěžovatel své připomínky.

13. Dne 17. října 2012 upozornil EHSV veřejného ochránce práv na nedávno vynesený rozsudek ve věci, která byla relevantní pro účely tohoto šetření [1].

14. Dne 29. listopadu 2012 veřejná ochránkyně práv informovala EHSV, že by bylo vhodné provést kontrolu dokumentů obsažených ve spisu EHSV.

15. Dne 19. prosince 2012 předložil stěžovatel veřejnému ochránci práv další připomínky.

16. Dne 31. ledna 2013 poskytl EHSV veřejné ochránkyni práv kopii některých dopisů vyměněných mezi EHSV a stěžovatelem.

17. Dne 1. února 2013 zaslal EHSV veřejné ochránkyni práv další dopis, v němž vyjádřil své obavy ohledně přípustnosti a podstaty stížnosti.

18. Dne 20. února 2013 stěžovatel znovu napsal veřejnému ochránci práv.

19. Dne 14. března 2013 se EHSV písemně obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

20. Dne 4. dubna 2013 zaslala veřejná ochránkyně práv stranám dopis týkající se mimo jiné výše uvedených obav ohledně přípustnosti a zopakovala, že by bylo vhodné provést kontrolu dokumentů obsažených ve spisu EHSV.

21. Dne 15. dubna 2013 zaslal EHSV veřejnému ochránci práv další dopis týkající se jeho obav ohledně přípustnosti a dodal, že pro kontrolu neexistují žádné důvody.

22. Dne 30. května 2013 veřejná ochránkyně práv odpověděla EHSV ohledně otázek přípustnosti a zopakovala, že je nutná kontrola.

23. Dne 5. července 2013 provedly útvary veřejného ochránce práv kontrolu dokumentů v prostorách EHSV. Kopie inspekční zprávy byla předána stranám a stěžovatel byl vyzván, aby předložil připomínky. Stěžovatel žádné takové připomínky nepředložil.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

24. Stěžovatel ve své stížnosti předložil tři další tvrzení (kromě tvrzení, které je posuzováno v tomto rozhodnutí – viz bod 9 výše). V průběhu šetření předložil žadatel čtvrté dodatečné tvrzení a související tvrzení. Tato dodatečná tvrzení a související tvrzení byla následující:

(1) EHSV neprávem sankcionoval pana X za zaslání dopisu tím, že jej přeřadil na jiné pracovní místo.

(2) EHSV porušil svá vnitřní pravidla i) tím, že nezařadil na pořad jednání schůzí předsednictva diskusi o obsahu dopisu, ii) tím, že nezveřejnil obsah dopisu členům předsednictva před konáním schůzí, iii) tím, že zabránil předsednictvu, aby se užitečně zabývalo záležitostí spadající do jeho působnosti, a iv) tím, že do zápisu ze schůzí předsednictva neinformoval o diskusích na toto téma.

(3) EHSV neprávem neoznámil úřadu OLAF skutečnosti a tvrzení obsažená v dopise.

(4) Předseda EHSV se v souvislosti s tímto šetřením dostal do střetu zájmů, a neměl by se tedy podílet na přípravě odpovědí EHSV veřejnému ochránci práv.

25. Veřejný ochránce práv se nejprve vyjádří k obavám stran ohledně přípustnosti stížnosti a nutnosti přijmout v souvislosti s ní další opatření. Těmito otázkami se zabýváme níže.

Existence soudního řízení

26. Podle čl. 1 odst. 3 statutu veřejného ochránce práv „[v]eřejný ochránce práv nesmí zasahovat do soudních řízení ani zpochybňovat opodstatněnost soudního rozhodnutí“.

27. Pokud jde o první dodatečné tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv je od počátku považoval za nepřípustné. Jak sám stěžovatel uznal, tato záležitost byla předložena Soudu pro veřejnou službu (dále jen "SVS") ve věci, která byla v době zahájení šetření veřejným ochráncem práv stále projednávána.[2] Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčovalo tomu, že SVS byl požádán, aby rozhodl o druhém a třetím dodatečném obvinění, nepovažoval je veřejný ochránce práv v době zahájení šetření za nepřípustné.

28. SVS vydal rozsudek ve věci [...] a žalobu v plném rozsahu zamítl. Po pečlivé analýze tohoto rozsudku a s přihlédnutím k argumentům EHSV v tomto ohledu [3] dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že druhé a třetí dodatečné tvrzení by mělo být rovněž prohlášeno za nepřípustné vzhledem k tomu, že Soud pro veřejnou službu se těmito otázkami ve svém rozsudku zabýval [4].

29. Soud pro veřejnou službu však ve svém rozsudku neprokázal, zda EHSV odposlouchával dopis adresovaný stěžovateli. Veřejný ochránce práv měl tedy za to, že tvrzení týkající se odposlechu dokumentů je i nadále přípustné.

Časová prodleva

30. EHSV měl rovněž za to, že podle čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv byla tato stížnost promlčena, protože k základním skutečnostem došlo více než dva roky před jejím podáním [5].

31. Tento argument veřejný ochránce práv odmítl, protože, jak uznal sám EHSV, poslední schůze předsednictva, na kterou stěžovatel odkázal, se konala dne 16. března 2010, tj. méně než dva roky před podáním této stížnosti. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že i když k údajnému odposlechu korespondence došlo více než dva roky před podáním stížnosti, stěžovatel tuto obavu vyjádřil na následujících schůzích a EHSV na těchto schůzích údajně jeho obavu neřešil.

Absence vhodných předchozích přístupů

32. EHSV rovněž tvrdil, že stížnost je nepřípustná z důvodu neexistence vhodných předchozích administrativních přístupů [6] podle čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv.

33. Tento argument veřejný ochránce práv rovněž odmítl vzhledem k tomu, že stěžovatel poskytl dostatečné důkazy, které prokazují, že EHSV předem vhodným způsobem oslovil.

Povaha obvinění

34. Závěrem EHSV uvedl, že některá tvrzení stěžovatele se týkala činů, které, pokud by byly prokázány, by jednoznačně představovaly trestný čin. EHSV se domnívá, že na tyto otázky by proto měly být upozorněny příslušné orgány nebo soudy a neměly by být postoupeny veřejnému ochránci práv [7].

35. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tento argument vyvolává dvě otázky, a to i) otázku, zda může veřejná ochránkyně práv řešit stížnosti na údajné porušení práva některým orgánem, a ii) otázku, zda může veřejná ochránkyně práv řešit stížnost týkající se skutečností, které by mohly představovat trestný čin.

36. Pokud jde o bod i), byla námitka EHSV zamítnuta, protože Smlouva o fungování EU (SFEU) ani statut veřejného ochránce práv nijak neomezují pravomoc veřejného ochránce práv vyšetřovat obvinění z nesprávného úředního postupu, včetně těch, která mohou představovat porušení platných právních předpisů EU ze strany orgánů, institucí a jiných subjektů EU.

37. Podle zavedené rozhodovací praxe veřejného ochránce práv dochází k nesprávnému úřednímu postupu, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné. Pojem „nesprávný úřední postup“ tak jasně zahrnuje případy protiprávnosti.

38. Pokud jde o bod ii), bylo připomenuto, že šetření veřejného ochránce práv se týkají otázky, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dotčeného orgánu. Veřejný ochránce práv se samozřejmě nemůže a ani nebude pokoušet zjistit, zda jednání jednotlivé osoby pracující pro orgán vedlo ke spáchání trestného činu. Existují-li skutečnosti nasvědčující tomu, že určitá osoba spáchala trestný čin, veřejný ochránce práv o tom uvědomí příslušný orgán (viz čl. 4 odst. 2 statutu veřejného ochránce práv). To však neznamená, že by veřejnému ochránci práv bylo bráněno pokračovat v šetření chování dotčeného orgánu.

K tvrzení o střetu zájmů

39. Pokud jde o tvrzení, že předsedkyně EHSV byla ve střetu zájmů, a proto by neměla být zapojena do přípravy odpovědí EHSV veřejné ochránkyni práv, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že s ohledem na její zjištění týkající se podstaty této stížnosti (viz níže body 53 a násl.) není třeba v tomto ohledu podnikat další kroky.

A. Tvrzení, že EHSV porušil práva stěžovatele, zejména jeho právo na soukromí, tím, že zachytil dopis a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

40. Stěžovatel tvrdil, že EHSV porušil jeho právo na soukromí tím, že zachytil dopis, který mu zaslal úředník EHSV jakožto členovi předsednictva EHSV.

41. EHSV ve svém stanovisku uvedl, že dotčený dopis nezachytil. Tento dopis byl naopak bez omezení zpřístupněn všem členům předsednictva. Na rozdíl od žádosti pana X však EHSV nevyhotovil kopie rozsáhlých podpůrných dokumentů připojených k tomuto dopisu (tj. celkem 378 stran) pro každého člena předsednictva. Tyto dokumenty však byly členům předsednictva k dispozici v kancelářích předsedy a předsedů skupin, aby je mohli konzultovat.

42. EHSV dále konstatoval, že pan X nedodržel platný postup (zejména článek 22a služebního řádu úředníků EU), když svá tvrzení předložil přímo předsednictvu. V každém případě, jak rovněž uznal Soud pro veřejnou službu [8], byl EHSV oprávněn odmítnout spolupráci s panem X, jelikož porušil své povinnosti tím, že tuto záležitost zveřejnil způsobem, jakým to učinil.

43. Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že strany se neshodují, pokud jde o průběh událostí. Dále však poznamenal, že EHSV nepředložil žádné listinné důkazy na podporu svých argumentů.

44. Stěžovatel objasnil, že dne 7. prosince 2009 zaslal pan X e-mail všem členům předsednictva. V tomto e-mailu je informoval, že jim v kanceláři příslušné skupiny zanechal obálku s dopisem. Tento dopis obsahoval i) dokument oznamující určité nesrovnalosti, jichž se údajně dopustili někteří vysoce postavení úředníci, a ii) průvodní dopis, v němž bylo uvedeno, že předsedovi každé skupiny a předsedovi EHSV byla předložena úplná kopie dokumentu, včetně podpůrných důkazů. V průvodním dopise byli členové předsednictva vyzváni, aby se obrátili na předsedy svých skupin nebo na předsedu EHSV, aby přezkoumali celý dokument včetně podpůrných důkazů.

45. Stěžovatel trval na tom, že dopis, který mu byl adresován, EHSV zadržel a nikdy mu nebyl doručen. Kromě toho stěžovatel poskytl kopie dvou e-mailů zaslaných zaměstnanci EHSV, konkrétně e-mailu ze dne 7. prosince 2009, v němž bylo uvedeno, že jim bude rozeslána obálka určená členům předsednictva, a e-mailu z následujícího dne, v němž bylo uvedeno, že dotyčný dopis nebude rozeslán, protože se týká „citlivé a osobní záležitosti“.

Posouzení veřejného ochránce práv

46. Článek 7 Listiny základních práv stanoví:

„Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.“

47. Článek 52 odst. 1 Listiny stanoví:

„Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

48. Kromě toho, pokud jde o článek 7 Listiny, Soudní dvůr rozhodl:

„Podle ustálené judikatury však tato základní práva nepožívají podle unijního práva absolutní ochrany, ale je třeba na ně pohlížet ve vztahu k jejich funkci ve společnosti [...]. V důsledku toho může být výkon těchto práv omezen, pokud tato omezení odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Unií a nepředstavují vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah do samotné podstaty takto zaručených práv.

49. Kromě toho čl. 22a odst. 1 služebního řádu stanoví:

„Každý úředník, který se při výkonu nebo v souvislosti s výkonem své funkce dozví o skutečnostech, které vedou k domněnce možné protiprávní činnosti poškozující zájmy Společenství, včetně podvodu nebo korupce, nebo o jednání souvisejícím s výkonem služebních povinností, které může představovat závažné porušení povinností úředníků Společenství, o tom neprodleně uvědomí svého přímého nadřízeného nebo generálního ředitele, nebo považuje-li to za užitečné, generálního tajemníka nebo osoby v rovnocenném postavení, nebo přímo Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).“

50. Pokud jde o projednávanou věc, účastníci řízení se neshodují v otázce, zda byl dopis adresovaný členům předsednictva zadržen, či nikoli. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel poskytl kopie interních e-mailů, které naznačují, že EHSV mohl dopis alespoň zpočátku zadržet (bod 45 výše).

51. Podle EHSV nebyl dopis nikdy zachycen. EHSV jednoduše odmítl pořídit kopie velkého počtu podpůrných dokumentů pro každého člena předsednictva, jak požadoval pan X. Tyto dokumenty však byly členům předsednictva k dispozici v kancelářích předsedy a předsedů skupin, aby je mohli konzultovat. EHSV nepředložil žádné listinné důkazy na podporu svého popisu událostí z toho důvodu, že neexistuje žádný „zvláštní spis jako takový“. Navrhl však, aby veřejný ochránce práv mohl v případě potřeby vést pohovory s kterýmkoli členem předsednictva nebo zaměstnancem EHSV za účelem zjištění skutečností. Kromě toho EHSV uvedl, že nabídne plnou spolupráci při provádění takovýchto pohovorů.

52. Veřejná ochránkyně práv oceňuje nabídku EHSV. Má však za to, že za okolností projednávané věci a s ohledem na výsledky kontroly provedené jejími útvary není třeba v této věci provádět další šetření.

53. Veřejný ochránce práv konstatuje, že nebyly nalezeny žádné důkazy, které by přesvědčivě prokazovaly, že EHSV zatajil dopis, který pan X zaslal stěžovateli. V každém případě je třeba poznamenat, že Soud pro veřejnou službu rozhodl, že pan X porušil své povinnosti vyplývající z článku 22a služebního řádu tím, že usiloval o širokou publicitu tvrzení obsažených v jeho dopise.[10] Za těchto okolností není veřejný ochránce práv přesvědčen, že by zjištění nesprávného úředního postupu bylo vhodné, i kdyby bylo prokázáno, že EHSV uvedený dopis zatajil.

54. S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že neexistují důvody pro další šetření v této věci.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

V projednávané věci není důvod k dalšímu šetření.

Stěžovatel a EHSV budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne 21. ledna 2014.

---

[1] Případ [...].

[2] Případ [...].

[3] Konkrétně ve svém stanovisku, jakož i v dopisech ze dne 17. října 2012, 1. února 2013 a 15. dubna 2013.

[4] Viz zejména věc [...] (pokud jde o druhé tvrzení) a [...] (pokud jde o třetí tvrzení).

[5] Zejména ve svém stanovisku, jakož i v dopisech ze dne 1. února 2013 a 15. dubna 2013.

[6] Ve svém stanovisku a ve svém dopise ze dne 15. dubna 2013.

[7] Ve svém stanovisku a ve svém dopise ze dne 15. dubna 2013.

[8] Případ [...].

[9] Věc T-383/11 Makhlouf v. Rada, rozsudek ze dne 13. září 2013, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 97.

[10] V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl ve věci [...].