Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Projednávaná věc se týká zamítnutí žádosti úředníka o předčasný odchod do důchodu bez snížení jeho důchodu Radou Evropské unie (dále jen "Rada").

2. Dne 15. února 2010 stěžovatel požádal, aby mu bylo umožněno odejít do předčasného důchodu bez snížení jeho důchodu podle článku 9 přílohy VIII služebního řádu [1].

3. Dne 23. března 2010 informovala Rada stěžovatele, že obdržela osmnáct takových žádostí. Rada dále uvedla, že připravila seznam se jmény devíti úředníků, kteří budou moci této možnosti využít v roce 2010 (a rezervní seznam se jmény dalších dvou úředníků). Podle Rady byl tento seznam vypracován v souladu s kritérii stanovenými v jejím sdělení 23/10 ze dne 4. února 2010. Stěžovatel byl informován, že nebyl zařazen na tento seznam, protože jiní úředníci získali vyšší počet bodů.

4. Dne 21. června 2010 podal stěžovatel proti tomuto rozhodnutí stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Uvedl řadu tvrzení, včetně toho, že nebyl schopen ověřit, zda byla při posuzování všech žádostí řádně uplatněna příslušná kritéria, a to z důvodu nedostatečné transparentnosti ze strany Rady. Kromě toho uvedl, že rozhodnutí Rady o zamítnutí jeho žádosti postrádá dostatečné odůvodnění.

5. Dne 17. listopadu 2010 Rada stížnost podle čl. 90 odst. 2 zamítla. Rada ve své odpovědi shrnula platný právní rámec, včetně zejména hodnotících kritérií stanovených ve sdělení 23/10. Některá z těchto kritérií se týkala zájmu služby a některá se týkala žadatelů. Rada uvedla, že žádosti byly posouzeny výběrovou komisí, která uplatnila kritéria. Podle Rady obsahoval seznam příjemců a rezervní seznam jména těch žadatelů, kteří získali nejvyšší počet bodů při uplatňování kritérií. Rada dále uvedla, že tři úspěšní žadatelé následně dotčenou dávku odmítli. Vzhledem k tomu, že rezervní seznam obsahoval pouze dvě jména, výběrová komise vybrala dalšího příjemce na základě příslušných kritérií.

6. Rada dále poukázala na to, že výběrová komise v návaznosti na stížnost podle čl. 90 odst. 2 přezkoumala žádost stěžovatele. Rada dodala, že výběrová komise zohlednila zejména kritéria týkající se počtu odsloužených let, osobní situace žalobce a přidělení nových úkolů jednotlivým útvarům dotčeným přihláškami. Rada informovala stěžovatele, že výběrová komise potvrdila své rozhodnutí zamítnout jeho přihlášku.

7. Pokud jde o tvrzení o nedostatečném odůvodnění, Rada navrhla, aby odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele bylo stručné, ale dostatečné, neboť vysvětlila, že seznam byl vypracován na základě kritérií stanovených ve sdělení 23/10. Kromě toho měla Rada za to, že judikatura týkající se rozhodnutí o povýšení by měla být v projednávané věci použita per analogiam, a že tedy postačuje uvést relevantní důvody ve svém rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle čl. 90 odst. 2.

8. Rada nakonec zamítla žádost stěžovatele o zveřejnění seznamu žadatelů a příjemců, včetně počtu získaných bodů, s odůvodněním, že by to bylo v rozporu s pravidly pro ochranu údajů.

9. Dne 6. července 2011 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

Rada stěžovateli neposkytla dostatečné informace o provádění kritérií, která použila pro výběr žadatelů, kterým bylo umožněno odejít do předčasného důchodu bez snížení jejich důchodu.

Nárok:

Rada by měla stěžovateli poskytnout dostatečné informace o provádění kritérií, která použila při výběru žadatelů, kterým bylo umožněno odejít do předčasného důchodu bez snížení jejich důchodu.

11. Stěžovatel rovněž předložil jedno další tvrzení, podle něhož byla výběrová kritéria stanovená ve sdělení 23/10 nepřiměřená.

12. Žadatel dále předložil tato dodatečná tvrzení: i) Rada by měla zveřejnit seznam žadatelů, kteří požádali o předčasný odchod do důchodu bez snížení důchodu; ii) Rada by měla zveřejnit počet bodů, které každý žadatel získal; iii) Rada by měla zveřejnit rezervní seznam; iv) Rada by měla zveřejnit jména žadatelů, kteří následně dotyčnou dávku odmítli poskytnout; v) Rada by měla zveřejnit jména členů výběrové komise; vi) Rada by měla do výběrové komise zahrnout zástupce zaměstnanců; a vii) Rada by neměla přikládat příliš velký význam kritériím týkajícím se zájmu služby.

13. Veřejná ochránkyně práv považovala toto dodatečné tvrzení a tato dodatečná tvrzení za nepřípustná, protože jim nepředcházely vhodné administrativní přístupy k Radě. Pokud jde o body i) až v), veřejný ochránce práv konstatoval, že stěžovatel požádal Radu, aby mu sdělila všechny nebo některé z těchto prvků. Veřejná ochránkyně práv proto uvedla, že na tento aspekt případu se vztahuje tvrzení, které bylo předmětem šetření. Stěžovatel však Radu nepožádal o zveřejnění těchto informací týkajících se výběrového řízení, kterého se stěžovatel účastnil.

Šetření

14. Dne 22. srpna 2011 požádala veřejná ochránkyně práv Radu, aby poskytla své stanovisko k tvrzením a tvrzením obsaženým v jeho šetření.

15. Dne 7. prosince 2011 předložila Rada své stanovisko, které bylo předáno stěžovateli k vyjádření.

16. Stěžovatel předložil své připomínky dne 30. ledna 2012.

17. Dne 16. července 2012 provedla veřejná ochránkyně práv kontrolu spisu Rady v prostorách Rady v Bruselu. Dne 27. července 2012 byla účastníkům řízení předána zpráva o kontrole. V dopise veřejné ochránkyně práv stěžovateli byla rovněž přiložena částečně anonymizovaná kopie tabulky vypracované výběrovou komisí, která uváděla rozdělení bodů získaných stěžovatelem a celkový počet bodů získaných úspěšnými uchazeči. Jména neúspěšných žadatelů a těch, kteří dávku odmítli, jakož i získané body byly z tohoto seznamu odstraněny.

18. Dne 17. září 2012 předložil stěžovatel své připomínky ke zprávě o kontrole.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení, že Rada stěžovateli neposkytla dostatečné informace o provádění výběrových kritérií a související žádosti

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

19. Rada ve svém stanovisku uvedla, že podle čl. 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu může ve služebním zájmu a na základě objektivních kritérií a transparentních postupů rozhodnout o neuplatnění snížení o 3,5 % ročně na nároky na důchod úředníků, kteří odcházejí do předčasného důchodu.

20. Rada dodala, že kritéria a postupy týkající se použití čl. 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu byly stanoveny v jejím rozhodnutí ze dne 29. dubna 2004, kterým se přijímají obecná prováděcí ustanovení (dále jen „prováděcí ustanovení“). Podle prováděcích ustanovení Rada každý rok přijme a zveřejní rozhodnutí, kterým se stanoví počet úředníků, kteří mohou odejít do předčasného důchodu bez snížení důchodu. Rada navíc sestaví seznam úředníků, kteří mohou mít z tohoto opatření prospěch, přičemž zohlední kritéria stanovená na základě stanoviska smíšeného výboru a po konzultaci s výborem, jehož členy jsou generální ředitel správy, ředitel pro lidské zdroje a člen právní služby. Rada může rovněž sestavit rezervní seznam. Rada informuje dotčené úředníky, že jejich jména jsou na seznamu úspěšných uchazečů nebo na rezervním seznamu. V neposlední řadě Rada zveřejní konečný seznam úředníků, kteří budou mít z tohoto opatření prospěch.

21. Dne 4. února 2010 zveřejnila Rada sdělení 23/10, v němž informovala své zaměstnance, že devět úředníků může v roce 2010 odejít do předčasného důchodu, aniž by došlo ke snížení jejich nároků na důchod. Sdělení 23/10 rovněž upřesnilo kritéria výběru pro rok 2010 a stanovilo maximální počet bodů pro každé kritérium.

22. Rada tvrdila, že příslušná pravidla a postupy byly v projednávané věci správně použity.

23. Rada dále uvedla, že dne 23. března 2010 byl stěžovatel informován o tom, že jeho žádost byla zamítnuta. V tomto dopise Rada dodala, že vybrala devět z osmnácti žadatelů a vypracovala rezervní seznam dvou jmen. Rada dále uvedla, že vybraní žadatelé byli ti, kteří získali nejvyšší počet bodů při uplatňování stanovených kritérií.

24. Pokud jde o stížnost podle čl. 90 odst. 2, Rada ve svém stanovisku uvedla, že není povinna odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí žádosti o předčasný odchod do důchodu bez snížení důchodu. Podle názoru Rady je povinna uvést odůvodnění pouze ve svém případném rozhodnutí o stížnosti podle čl. 90 odst. 2. Na podporu tohoto argumentu se Rada analogicky opírala o judikaturu týkající se povyšování [2] Rada dodala, že čl. 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu stanoví, že "se může rozhodnout"neuplatnit snížení důchodu. Toto ustanovení tedy nezakládá žádné právo na prospěch z tohoto opatření. Rada navrhla, aby se tato výhoda poskytovala na základě volného uvážení („au choix“ve francouzském originále) jako povyšování. Rada dospěla k závěru, že odůvodnění stížnosti podle čl. 90 odst. 2 může být omezeno na zjištění, že v daném případě byl dodržen použitelný postup.

25. Rada se domnívá, že její rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 splňuje výše uvedené požadavky.

26. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Rada měla stěžovateli sdělit prvky i) až v) uvedené v bodě 12 výše [3], Rada vznesla následující připomínky.

27. Pokud jde o bod v), Rada uvedla, že stěžovateli již sdělila jména členů výběrové komise. Rada proto naznačila, že se toto tvrzení stalo bezpředmětným.

28. Pokud jde o body i) až iv), Rada tvrdila, že prováděcí ustanovení nepředpokládají sdělení těchto prvků žadatelům. Kromě toho Rada dodala, že požadované informace obsahují osobní údaje ve smyslu nařízení 45/2001.[4] Tvrdila, že tyto osobní údaje byly shromážděny pouze proto, aby Rada mohla určit, kteří úředníci by měli mít nárok na předčasný odchod do důchodu, aniž by jim byl snížen důchod. Rada dodala, že přístup k dotčeným osobním údajům mají pouze ředitel administrativy a členové výběrové komise.

29. Kromě toho by sdělení těchto osobních údajů stěžovateli bylo v rozporu s článkem 6 nařízení 45/2001, který stanoví: „Osobní údaje se zpracovávají pro jiné účely, než pro které byly shromážděny, pouze pokud je změna účelu výslovně povolena vnitřními předpisy orgánu nebo instituce Společenství.“Podle názoru Rady by zpřístupnění těchto osobních údajů stěžovateli znamenalo jejich zpracování pro jiný účel, než pro který byly shromážděny. Rada dodala, že její vnitřní pravidla neumožňují změnu účelu zpracování údajů. Zpřístupnění příslušných osobních údajů stěžovateli by navíc ohrozilo oprávněné zájmy dotčených subjektů údajů.

30. S ohledem na výše uvedené dospěla Rada k závěru, že je oprávněna nezveřejnit požadované informace týkající se bodů i) až iv).

31. Stěžovatel ve svém vyjádření vyjádřil nespokojenost se stanoviskem Rady. Stěžovatel zejména tvrdil, že povinnost uvést odůvodnění je základním prvkem každého správního rozhodnutí, a odkázal na článek 41 Listiny základních práv, který stanoví právo na řádnou správu (což zahrnuje povinnost správy odůvodnit svá rozhodnutí). Stěžovatel tedy nesouhlasil s názorem, že by stačilo, aby Rada prokázala, že byl správně dodržen použitelný postup.

32. Stěžovatel zpochybnil, že judikaturu týkající se povyšování lze na projednávanou věc použít obdobně. Podle názoru stěžovatele by tato judikatura měla být vykládána restriktivně. Namísto toho odkázal na judikaturu týkající se hodnotících zpráv zaměstnanců, která by podle jeho názoru měla být použita obdobně [5].

33. Stěžovatel ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole uvedl, že částečně anonymizovaná tabulka, která mu byla poskytnuta, je nejasná. Zejména nebylo jasné, proč byly vymazány všechny informace týkající se některých žadatelů, zatímco v případě ostatních žadatelů bylo uvedeno jméno a celkový počet bodů. Stěžovatel dále uvedl, že mu tabulka neumožňovala ověřit, že se Rada nedopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož tabulka neobsahovala rozpis bodů ostatních kandidátů.

Posouzení veřejného ochránce práv

34. Veřejný ochránce práv předběžně konstatuje, že podle čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv zahrnuje právo na řádnou správu „povinnost správy odůvodnit svá rozhodnutí“. Článek 296 SFEU dále stanoví, že „[p]rávní akty musí být odůvodněny“.

35. Kromě toho podle ustálené judikatury týkající se článku 296 SFEU „odůvodnění vyžadované tímto ustanovením musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky [článku 296 SFEU], musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast" [6].

36. V tomto případě postačí uvést, že dopis Rady ze dne 23. března 2010 jasně, byť stručně, uvádí důvod zamítnutí žádosti stěžovatele (tj. že jiní úředníci získali vyšší počet bodů za použití kritérií stanovených ve sdělení 23/10). Kromě toho byly v dopise Rady ze dne 17. listopadu 2010 týkajícím se stížnosti podle čl. 90 odst. 2 uvedeny další podrobnosti týkající se zamítnutí žádosti stěžovatele.

37. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že Rada neporušila svou povinnost uvést odůvodnění bez ohledu na to, zda musí být důvody uvedeny v rozhodnutí o zamítnutí žádosti (jak tvrdí stěžovatel) nebo v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle čl. 90 odst. 2 (jak tvrdí Rada). I kdyby byl postoj stěžovatele přijat (tj. že Rada musela ve svém rozhodnutí o zamítnutí žádosti uvést odůvodnění), veřejný ochránce práv se domnívá, že Rada by případné nedostatky v tomto ohledu napravila tím, že by ve svém rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 poskytla další vysvětlení důvodů svého přístupu. V této souvislosti je užitečné připomenout, že podle čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv nelze veřejnému ochránci práv podávat žádné stížnosti týkající se pracovních vztahů mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti pro podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu. Účelem tohoto ustanovení je jednoznačně umožnit dotčenému orgánu napravit případné chyby nebo opomenutí předtím, než je záležitost předložena veřejnému ochránci práv.

38. Veřejný ochránce práv se dále domnívá, že ze stanoviska Rady vyplývá, že v tomto případě byl správně dodržen použitelný postup (který je stanoven v čl. 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, prováděcích ustanoveních a sdělení 23/10). Stěžovatel tento závěr nezpochybňuje.

39. Stěžovatel však ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 tvrdil, že provádění platných pravidel není transparentní. Podle stěžovatele tedy nemohl ověřit, zda posouzení Rady bylo správné, a to z důvodu nedostatečné transparentnosti.

40. Jak vyplývá z tvrzení a tvrzení obsažených v šetření veřejného ochránce práv, cílem tohoto šetření bylo zjistit, zda Rada poskytla stěžovateli dostatečné informace o provádění kritérií, která použila pro výběr žadatelů, kterým bylo umožněno odejít do předčasného důchodu bez snížení jejich nároků na důchod.

41. Jak je uvedeno výše, informace požadované stěžovatelem se týkaly i) seznamu žadatelů, kteří požádali o předčasný odchod do důchodu bez snížení svých důchodových práv; ii) počet bodů, které každý žadatel získal; iii) rezervní seznam; iv) jména žadatelů, kteří následně dotyčnou dávku odmítli; a v) jména členů výběrové komise.

42. Rada své odmítnutí založila na skutečnosti, že prováděcí ustanovení nepředpokládají sdělení těchto skutečností žalobcům. Rada dále tvrdila, že zpřístupnění těchto informací, které zahrnují osobní údaje, by bylo v rozporu s pravidly pro ochranu údajů (konkrétně s nařízením 45/2001).

43. Pokud jde o informace uvedené v bodech i) až iv), veřejná ochránkyně práv souhlasí s Radou, že se tato žádost týká osobních údajů třetích stran, a že z tohoto důvodu byla Rada oprávněna odmítnout zpřístupnění informací konkrétně požadovaných stěžovatelem.

44. Stěžovatel však nebyl zpočátku informován o počtu bodů, které sám získal, a o jejich rozdělení. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že úvahy o ochraně údajů nemohou zabránit tomu, aby tyto informace byly sděleny samotnému stěžovateli. Kromě toho skutečnost, že prováděcí pravidla nepředpokládají zpřístupnění těchto informací, sama o sobě nepostačuje k odůvodnění odmítnutí. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že prováděcí pravidla takovému zveřejnění nebrání.

45. Tyto informace však byly stěžovateli mezitím poskytnuty v tabulce přiložené k inspekční zprávě veřejného ochránce práv. Stěžovatel má proto nyní k dispozici úplné informace týkající se posouzení jeho vlastní žádosti, včetně rozpisu bodů.

46. Kromě toho je důležité zdůraznit, jak uvedl veřejný ochránce práv ve své kontrolní zprávě, že interní e-mail ze dne 20. září 2010 naznačoval, že výběrová komise nesprávně vyložila odpověď útvaru stěžovatele na žádost o informace týkající se kritérií souvisejících se zájmem služby. Podle tohoto e-mailu mu výběrová komise omylem udělila 15 bodů, protože ačkoli útvaru stěžovatele byly přiděleny nové úkoly/funkce, nevyžadovaly od stěžovatele nové dovednosti, jak je výslovně uvedeno v odpovědi. Tento e-mail proto naznačoval, že stěžovatel měl za toto kritérium získat nulové body namísto 15 bodů, které obdržel. V důsledku toho měl být stěžovatel zařazen na poslední místo na seznamu.

47. Pokud jde o informace týkající se ostatních žalobců, tabulka obsahovala rovněž jména úspěšných žalobců a jejich celkový počet bodů. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Rada byla oprávněna zohlednit hlediska ochrany údajů a odmítnout zveřejnění rozpisu bodů úspěšných žadatelů. Kromě toho se zdá, že stěžovatel nemá oprávněný zájem na získání informací o neúspěšných žadatelích a těch, kteří dávku odmítli.

48. Pokud jde o jména členů výběrové komise (bod v) výše), Rada již tyto informace stěžovateli sdělila.

49. S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že neexistují důvody pro další šetření tohoto případu.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

V projednávané věci není důvod k dalšímu šetření.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 24. září 2013.

---

[1] Článek 9 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu stanoví: „Orgán oprávněný ke jmenování může ve služebním zájmu na základě objektivních kritérií a transparentních postupů zavedených obecnými prováděcími předpisy rozhodnout, že na dotčené úředníky výše uvedené snížení nepoužije. Celkový počet úředníků a dočasných zaměstnanců, kteří každoročně odcházejí do důchodu bez snížení důchodu, nesmí být vyšší než 10 % úředníků všech orgánů, kteří odešli do důchodu v předchozím roce. Roční procentní podíl se může pohybovat od 8 % do 12 %, s výhradou celkové výše 20 % během dvou let a zásady rozpočtové neutrality [...].“

[2] Viz například rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Xanthippi v. Rada, T-330/03, Sb. rozh. 2004, s. I-A-191 a II-859, body 34 a násl.

[3] Jak bylo uvedeno, dotčené pohledávky se týkaly i) seznamu žadatelů, kteří požádali o předčasný odchod do důchodu bez snížení důchodu; ii) počet bodů, které každý žadatel získal; iii) rezervní seznam; iv) jména žadatelů, kteří následně dotyčnou dávku odmítli; a v) jména členů výběrové komise.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/29, s. 205) (dále jen „nařízení č. 45/2001“).

[5] Zejména věc Aldershoff v. Komise, T-236/05, Sb. VS s. I-A-2-13 a Sb. VS s. II-A-2-75.

[6] Rozsudek Soudního dvora ve věci Španělsko v. Komise, C-501/00, Sb. rozh. 2004, s. I-6721, bod 73.