ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatel je laureátem otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/99/07 pro administrátory ve stavebnictví.

2. Poté, co byl na základě výše uvedeného výběrového řízení zařazen na rezervní seznam, se písemně obrátil na zastoupení Evropské komise v Itálii (dále jen „zastoupení“) a dotázal se, zda by mohl získat informace o volných pracovních místech zveřejněných v databázi „SYSPER 2“.

3. SYSPER 2 je integrovaný systém pro řízení lidských zdrojů, který spravuje Komise. Systém zahrnuje náborové postupy, profesní rozvoj, hodnocení a povyšování zaměstnanců, mobilitu zaměstnanců atd. Skládá se z několika sekcí, z nichž jedna se týká oznámení o volných pracovních místech a nazývá se VAC. Účelem tohoto oddílu je poskytnout informace o aktuálních volných pracovních místech v rámci Komise a popisy volných pracovních míst.

4. Zastoupení odmítlo poskytnout informace požadované stěžovatelem. Vysvětlila, že tyto informace nejsou laureátům k dispozici a že jediným kontaktním místem pro ně je úřad EPSO.

5. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že se znovu písemně obrátil na zastoupení, ale neobdržel odpověď.

PŘEDMĚT DOTAZU

6. Stěžovatel předložil tato tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

1. Zastoupení mu neprávem odepřelo přístup k informacím o volných pracovních místech zveřejněným v SYSPER 2.
2. Odmítnutí zastoupení je v rozporu s praxí jiných zastoupení Komise, která poskytují takové informace státním příslušníkům členských států, v nichž se tato zastoupení nacházejí.
3. Rozdílné zacházení uvedené v tvrzení (2) představuje diskriminaci.
4. Zastoupení neodpovědělo na jeho druhý dopis.

Nárok:

Komise by měla laureátům otevřených výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO umožnit přístup k informacím o volných pracovních místech zveřejněným v systému SYSPER 2, pokud o to požádají.

Šetření

7. Tato stížnost byla podána dne 13. října 2009. Dne 16. listopadu 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal Komisi o stanovisko.

8. Komise zaslala své stanovisko dne 9. března 2010. Dne 12. března 2010 jej veřejný ochránce práv předal stěžovateli a vyzval ho, aby předložil připomínky. Stěžovatel nepředložil žádné připomínky.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Pokud jde o odmítnutí Komise poskytnout přístup k systému SYSPER 2 (tvrzení 1–3 a související tvrzení)

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Stěžovatel tvrdil, že jako laureát výběrového řízení EPSO by mu měl být umožněn přístup do systému SYSPER 2. V této souvislosti uvedl, že mnozí vedoucí oddělení v Komisi předpokládají, že laureáti z rezervních seznamů EPSO mají přístup k informacím o volných pracovních místech, které jsou k dispozici v systému SYSPER 2, vzhledem k tomu, že vedoucí oddělení často obdrží od laureátů mnoho spontánních přihlášek. Stěžovatel se proto domnívá, že vedoucí oddělení se domnívají, že laureáti, kteří se nepřihlásí, nemají o dotčené pracovní místo (dotčená pracovní místa) zájem. Vedoucí oddělení proto nebudou kontaktovat takové laureáty, jako je stěžovatel, neboť se domnívají, že o dané pracovní místo nemají zájem. Stěžovatel však nemůže vyjádřit svůj zájem, protože mu nebyl umožněn přístup do systému SYSPER 2.

10. Stěžovatel dále tvrdil, že na rozdíl od zastoupení v Itálii některá zastoupení Komise ve skutečnosti poskytují informace o volných pracovních místech ze systému SYSPER 2 státním příslušníkům členských států, v nichž se tato zastoupení nacházejí. Podle názoru stěžovatele představuje toto rozdílné zacházení diskriminaci.

11. Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že žádné ustanovení služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen "služební řád") neukládá orgánům povinnost umožnit úspěšným uchazečům na seznamech úspěšných uchazečů přístup k oznámením o volných pracovních místech, která zveřejňují interně.

12. Podle článku 4 služebního řádu musí orgán informovat své zaměstnance o veškerých interních volných pracovních místech, jakmile orgán oprávněný ke jmenování rozhodne, že by dané volné pracovní místo mělo být obsazeno. Stejně tak čl. 29 odst. 1 služebního řádu stanoví, že orgán oprávněný ke jmenování před obsazením volného pracovního místa nejprve zváží, zda lze pracovní místo obsadit uchazečem z orgánu.

13. S ohledem na výše uvedená ustanovení je správní praxí Komise umožnit svým zaměstnancům přístup ke všem oznámením o volných pracovních místech zveřejněným v systému SYSPER 2. Laureátům však není umožněn přístup k těmto informacím.

14. Komise konstatovala, že někteří úspěšní uchazeči na rezervních seznamech pro úředníky mají skutečně přístup alespoň k některým oznámením o volných pracovních místech zveřejněným v databázi SYSPER 2. Tento přístup vyplývá z jejich postavení zaměstnanců (např. smluvních nebo dočasných zaměstnanců) a nesouvisí se skutečností, že uspěli ve výběrovém řízení a jsou na rezervních seznamech úředníků.

15. Komise však dodala, že články 4 a 29 služebního řádu nevylučují možnost informovat úspěšné uchazeče o aktuálních oznámeních o volných pracovních místech. Uvedla, že začala zkoumat možnost poskytnout úspěšným uchazečům v budoucnu přístup k některým oznámením o volných pracovních místech. Komise uvedla, že bude veřejnou ochránkyni práv informovat o výsledku této analýzy a následných opatřeních.

16. Komise dospěla k závěru, že odmítnutí jejího zastoupení v Itálii poskytnout informace požadované stěžovatelem je v souladu se služebním řádem a zavedenou správní praxí.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Článek 4 služebního řádu stanoví, že „[v]zhledem k tomu, že orgán oprávněný ke jmenování rozhodne o obsazení volného místa, jsou volná pracovní místa v orgánu oznámena zaměstnancům tohoto orgánu.“

18. Článek 29 odst. 1 služebního řádu stanoví, že „[p]řed obsazením volného pracovního místa v orgánu orgán oprávněný ke jmenování nejprve zváží, zda lze pracovní místo obsadit i) převedením, nebo ... iii) povýšení v rámci orgánu.“

19. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že při obsazování volného pracovního místa orgán oprávněný ke jmenování nejprve zváží, zda v rámci orgánu existuje vhodný kandidát. Kromě toho musí orgán o těchto volných pracovních místech informovat své zaměstnance. V této souvislosti je správní praxe Komise spočívající v tom, že zpočátku o volných pracovních místech informuje pouze své vlastní zaměstnance, přiměřená a v souladu s ustanoveními služebního řádu.

20. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o rozhodnutí zastoupení neposkytnout stěžovateli informace o oznámeních o volných pracovních místech, která jsou k dispozici v systému SYSPER 2. Tvrzení stěžovatele, že by tyto informace měly být poskytnuty i laureátům otevřených výběrových řízení EPSO, tedy rovněž nelze přijmout. Veřejná ochránkyně práv nicméně vítá oznámení Komise, že v budoucnu zváží možnost poskytnout laureátům přístup k některým oznámením o volných pracovních místech.

21. Stěžovatel rovněž tvrdil, že zastoupení jednalo nekonzistentně a diskriminačně, neboť některá další zastoupení Komise poskytují informace o volných pracovních místech ze systému SYSPER 2 státním příslušníkům členských států, v nichž se tato zastoupení nacházejí. Komise se ve svém stanovisku k těmto aspektům případu nevyjádřila. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stěžovatel nepředložil na podporu svého názoru žádné důkazy. Nevyjádřil se ani ke stanovisku Komise. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že další šetření těchto aspektů případu nejsou odůvodněná.

B. K údajnému neposkytnutí odpovědi (údaj č. 4)

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

22. Stěžovatel tvrdil, že zastoupení neodpovědělo na jeho druhý dopis.

23. Komise vysvětlila, že zastoupení obdrželo žádost o informace od stěžovatele dne 7. října 2009 a odpovědělo následující den. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné další žádosti o informace a zastoupení se jimi nezabývalo.

Posouzení veřejného ochránce práv

24. Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil zastoupení kopie svých dopisů. Pokud jde o údajně nezodpovězený dopis, ve své stížnosti pouze uvedl, že byl odeslán "téměř před týdnem".

25. Podle judikatury Soudu (nyní Tribunálu) se domněnka legality vztahuje na každé prohlášení orgánů týkající se neexistence požadovaných dokumentů. Tuto domněnku lze vyvrátit na základě relevantních a shodujících se důkazů [1]. V projednávané věci Komise vysvětlila, že neobdržela druhý dopis, na který stěžovatel odkázal. Stěžovatel toto tvrzení nezpochybnil ani nepředložil důkazy prokazující, že uvedený dopis byl zaslán zastoupení.

26. V každém případě se zdá, že druhý dopis stěžovatele se týkal stejné otázky jako jeho první dopis, na který zastoupení odpovědělo. Tato otázka byla během tohoto šetření dále vyjasněna. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že není nutné provádět další šetření tohoto aspektu případu.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá těmito závěry:

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele a jeho související tvrzení, nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Pokud jde o druhé, třetí a čtvrté tvrzení stěžovatele, nejsou žádná další šetření odůvodněná.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 7. července 2010.

[1] Spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada, Sb. rozh. 2005, s. II-1429, bod 29.