ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Stěžovatel je občanem EU, jehož syn získal státní příslušnost jiného členského státu EU (země X). Dítě se narodilo ve třetím členském státě EU (země Y). Orgány Y mu vydaly rodný list a zapsaly ho s dvojím příjmením. V roce 2006 stěžovatel požádal generální konzulát X o vydání cestovního pasu této země jeho synovi na základě rodného listu Y. Cestovní pas vydaný konzulátem však nerespektoval obsah úředního osvědčení Y a změnil původní dvouhlavňové příjmení dané dítěti.

2. Stěžovatel několikrát napsal Komisi, aby si stěžoval, že podle jeho názoru orgány X nerespektovaly práva jeho syna jako občana EU a že porušily článek 18 Smlouvy o ES o volném pohybu.

3. Dne 15. května 2007 zaslal stěžovatel Komisi dopis, v němž použil formulář Komise podle článku 226 stížnosti. Komise tento dopis nezaregistrovala jako stížnost.

4. V únoru 2009 zaslal stěžovatel Komisi další stížnost týkající se téhož předmětu.

5. V reakci na svou druhou stížnost obdržel stěžovatel od generálního tajemníka Komise potvrzení o přijetí ze dne 20. února 2009 (referenční číslo SG/CDC(2009)A/1501), což však nevedlo k zaevidování korespondence jako stížnosti.

6. Vzhledem k tomu, že Komise jeho stížnost nezaregistrovala, stěžovatel tuto stížnost předložil veřejnému ochránci práv.

Stížnost

7. Ve stížnosti veřejná ochránkyně práv uvedla následující tvrzení a tvrzení:

Stěžovatel tvrdí, že Komise i) nezaregistrovala jeho korespondenci jako stížnost na porušení právních předpisů a ii) nezahájila šetření jeho stížnosti, že orgány země X porušily článek 18 Smlouvy o ES tím, že změnily příjmení jeho syna.

Stěžovatel tvrdí, že by Komise měla jeho stížnost zaregistrovat a zahájit šetření.

Šetření

8. Dne 4. června 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření a zaslal stížnost Komisi s žádostí o stanovisko. Dne 4. září 2009 zaslala Komise své stanovisko, které bylo poté předáno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek. Ve dnech 15. a 17. září 2009 zaslal stěžovatel své připomínky ke stanovisku Komise.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajné nezaevidování stížnosti a nezahájení šetření ze strany Komise

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Stěžovatel tvrdil, že v důsledku jednání orgánů X nebyla jeho synovi, evropskému občanovi, přiznána práva, na která má nárok podle článku 18 Smlouvy o ES. Stěžovatel se proto domníval, že orgány X uložily jeho synovi příjmení odlišné od příjmení zapsaného v členském státě narození a bydliště. Podle jeho názoru tato praxe brání právu občana svobodně se pohybovat a pobývat na území EU, jak uznal Soudní dvůr ve svých rozsudcích ve věcech C-353/06 Grunkin-Paul [1] a C-148/02 Garcia-Avello [2]. V těchto věcech Soudní dvůr rozhodl, že státní příslušníci jednoho členského státu, kteří legálně pobývají na území jiného členského státu, se mohou dovolávat práva stanoveného v článcích 12 ES a 17 ES nebýt diskriminováni na základě státní příslušnosti, pokud jde o pravidla upravující jejich příjmení. Články 12 ES a 17 ES tedy musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby správní orgán členského státu odmítl vyhovět žádosti o změnu příjmení podané jménem nezletilého dítěte s bydlištěm v tomto státě, pokud má dítě dvojí státní příslušnost tohoto státu a jiného členského státu a cílem této žádosti je umožnit dítěti nést příjmení, na které má podle práva a tradice druhého členského státu nárok.

10. Stěžovatel dále uvedl, že navzdory zjevnému porušení práva Společenství ze strany orgánů společnosti X Komise stížnost nezaregistrovala. Podle jeho názoru, pokud by neexistovaly dostatečné důvody pro zahájení šetření, mohla jej Komise po přezkoumání jeho stížnosti zamítnout a odůvodnit mu své rozhodnutí.

11. Ve svém stanovisku Komise vysvětlila, že e-mailem ze dne 15. května 2007 zaslal stěžovatel Komisi první stížnost na orgány X. Dne 22. června 2007 Komise po přezkoumání případu napsala stěžovateli. Z dostupných informací vyplynulo, že syn stěžovatele měl rovněž státní příslušnost třetí země (země Z). Komise požádala stěžovatele, aby jí poskytl další informace pro případné šetření, zda se jeho syn vzdal své původní státní příslušnosti, která není státní příslušností EU, nebo zda měl dvojí státní příslušnost Z-X. Komise měla za to, že tyto informace jsou nezbytné k přijetí rozhodnutí o tom, zda je tato stížnost věcně a právně opodstatněná. Komise neobdržela žádnou odpověď na svou žádost o informace.

12. Dne 22. ledna 2008 se stěžovatel písemně obrátil na Komisi s dotazem na svou stížnost. Dne 22. února 2008 Komise zjistila, že možná neobdržel odpověď ze dne 22. června 2007, a zaslala další kopii svého dopisu na novou e-mailovou adresu stěžovatele. Téhož dne stěžovatel Komisi odpověděl. Omluvil se za svou pozdní odpověď a uvedl, že se přestěhoval mimo EU. Vysvětlil také, že není jasné, zda jeho syn stále má občanství Z, ale že dítě získalo občanství X narozením.

13. Komise uvedla, že v průběhu svého obecného šetření provádění rozhodnutí ESD ve věci Garcia Avello členskými státy [3] se Komise dozvěděla o oběžníku vydaném ministerstvem vnitra země X v roce 2008. Všechny orgány byly pověřeny, aby dodržovaly výše uvedené rozhodnutí. Byly jim poskytnuty podrobné pokyny, jak toho dosáhnout. Proto v případech, kdy má dítě dvojí státní příslušnost a bylo mu přiděleno příjmení v souladu s právními předpisy jiné země, byly orgány X pověřeny, aby změnily svou praxi, která do té doby stanovila automatickou opravu příjmení.

14. Komise vysvětlila, že stěžovatel podal svou stížnost znovu dne 19. února a 30. dubna 2009 a že její útvary odpověděly dne 29. května 2009. Komise ve svém dopise informovala stěžovatele, že výše uvedený oběžník společnosti X je důkazem toho, že odpovědné orgány byly pověřeny dodržováním příslušné judikatury ESD v této věci. Z tohoto důvodu se Komise nedomnívala, že je třeba podniknout další kroky. Komise uvedla, že je v zájmu stěžovatele využít opravných prostředků dostupných na vnitrostátní úrovni. Kromě toho se s ohledem na výše uvedený nedávný vývoj jevilo jako pravděpodobné, že orgány X budou schopny jeho konkrétní případ napravit.

15. Komise dospěla k závěru, že ve své první odpovědi stěžovateli si od něj vyžádala další podstatné informace, které neobdržela. Komise zdůraznila, že aby mohla rozhodnout, zda má být případná korespondence zaregistrována jako stížnost, musí si vytvořit jasnou představu o skutkových okolnostech případu.

16. Stěžovatel ve svých připomínkách zdůraznil, že Komise neuvedla žádné platné důvody, proč jeho stížnost nezaregistrovala a neprovedla šetření. Uznal, že neodpověděl okamžitě na dopis Komise ze dne 22. června 2007, ale uvedl, že tak učinil poté, co se o něm dozvěděl, ale od Komise neobdržel žádnou reakci.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Jedním ze základních úkolů Komise jakožto „strážkyně Smlouvy“ podle článku 211 Smlouvy o ES je zajistit správné uplatňování práva Společenství ve všech členských státech. Při plnění svých povinností Komise vyšetřuje možná porušení práva Společenství, o nichž se dozví, zejména v důsledku stížností občanů.

18. Pokud má Komise za to, že členský stát nesplnil své povinnosti, článek 226 ES mu přiznává pravomoc zahájit proti dotyčnému členskému státu řízení o nesplnění povinnosti a případně předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.

19. Závažné důsledky tohoto postupu znamenají, že musí být proveden v přísném souladu s platnými hmotněprávními a procesními pravidly, aby byla chráněna práva všech stran.

20. Pokud jde o procesní pravidla, která má Komise dodržovat při vyřizování stížností občanů, veřejný ochránce práv konstatuje, že příslušná kritéria byla stanovena v dokumentu nazvaném „Sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství“[4] (dále jen „sdělení“) a v příloze připojené k jeho standardnímu formuláři pro podávání stížností [5].

21. Bod 3 výše uvedeného sdělení stanoví, že veškerá korespondence, která by mohla být prošetřena jako stížnost, se zaznamená do centrálního registru stížností vedeného generálním tajemníkem Komise. Registrace dopisu jako stížnosti zajišťuje, že následné šetření je provedeno s řadou procesních záruk ve prospěch stěžovatele, které jsou stanoveny jak ve sdělení, tak v příloze připojené k jeho standardnímu formuláři stížnosti [6].

22. Podle bodu 3 sdělení nebude korespondence zaregistrována jako stížnost pouze v případě, že se uplatní jedna z výjimek uvedených v bodě 3 sdělení. Mezi tyto výjimky patří: anonymní korespondence; korespondence, která neuvádí adresu; korespondence, která neuvádí členský stát, jemuž má být opatření přiděleno; korespondence, která neuvádí stížnost spadající do oblasti působnosti práva Společenství; korespondence, která odsuzuje jednání nebo opomenutí soukromé osoby nebo subjektu (ledaže opatření nebo stížnost odhalí zapojení orgánů veřejné moci nebo namítne jejich nečinnost v reakci na tato jednání nebo opomenutí)[7].

23. Jak je však stanoveno v bodě 4 sdělení, není-li dopis považován za stížnost, musí o tom Komise informovat autora a uvést jeden nebo více důvodů uvedených v bodě 3.

24. S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel předložil Komisi v podstatě stejnou korespondenci dvakrát: nejprve v květnu 2007 a znovu v únoru 2009. I když byla pokaždé podána stejná stížnost, reakce Komise se lišila.

25. V odpovědi na korespondenci stěžovatele ze dne 15. května 2007 Komise nepřistoupila k jejímu zaevidování jako stížnosti, ale místo toho se dotázala, zda je syn stěžovatele státním příslušníkem členského státu EU. Tato žádost se jeví jako přiměřená, neboť požadované informace nebyly v původní stížnosti zveřejněny a byly nezbytné k posouzení toho, zda skutkové okolnosti případu představovaly stížnost spadající do oblasti působnosti práva Společenství, a tudíž zasluhovaly registraci jako stížnost [8].

25. Je však nesporné, že stěžovatel dne 22. února 2008 odpověděl na žádost Komise a vysvětlil, že jeho syn nabyl státní příslušnost X narozením, a byl tedy státním příslušníkem EU.

26. Na základě těchto doplňujících informací si Komise měla být vědoma toho, že stížnost zřejmě splňuje všechny podmínky stanovené v bodě 3 sdělení, a že korespondence stěžovatele ze dne 15. května 2007 proto měla být zaregistrována jako stížnost. Kromě toho, pokud Komise usoudila jinak, měla stěžovatele informovat o tom, že jeho korespondence nebude zaregistrována jako stížnost, a o důvodech zamítnutí registrace. Komise tak neučinila. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že v tomto případě zjevně existují důkazy o nesprávném úředním postupu.

27. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že když stěžovatel znovu předložil Komisi svou stížnost dne 19. února a 30. dubna 2009, Komise své vyřizování stížnosti opravila. Veřejná ochránkyně práv má za to, že dne 29. května 2009, kdy Komise odpověděla na obnovenou stížnost, vysvětlila, že obnovenou stížnost nezaregistrovala, protože se domnívala, že v návaznosti na příslušný rozsudek Evropského soudního dvora italské orgány napravily své chování týkající se podobných stížností. Komise stěžovatele podrobně informovala o opatřeních, která již orgány X přijaly k nápravě problému.

28. Komise řádně odůvodnila, proč stížnost nezaregistrovala a nezahájila řízení o nesplnění povinnosti proti společnosti X.

29. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že žádná další šetření týkající se tohoto aspektu případu nejsou odůvodněná.

B. Tvrzení, že by Komise měla stížnost stěžovatele zaregistrovat

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

30. Stěžovatel navrhuje, aby Komise jeho stížnost, kterou podal znovu v roce 2009, zaevidovala a zahájila její šetření.

31. Komise tvrdí, že její útvary provedly šetření stávající situace v X. Dospěla k závěru, že poté, co v roce 2008 vstoupil v platnost oběžník vydaný ministerstvem vnitra X, právní systém X nyní poskytuje nápravu problému stěžovatele. Podle názoru Komise by bylo vhodnější, aby se stěžovatel obrátil na příslušný místní orgán. Komise uvedla, že není důvod se domnívat, že orgány X odmítnou žádost stěžovatele, jakmile nový právní předpis vstoupí v platnost.

32. Komise rovněž vyjádřila ochotu pokračovat v této záležitosti s odpovědnými vnitrostátními orgány, pokud stěžovatel souhlasí se zveřejněním své totožnosti. Komise uznala, že stěžovatel s tím ve skutečnosti jasně souhlasil, když podal svou druhou stížnost.

33. Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že jeho stížnost se týká jasného porušení práva Společenství ze strany orgánů X. Trval proto na tom, aby Komise jako strážkyně Smlouvy jeho stížnost zaevidovala. Domníval se, že dotyčný členský stát postrádá politickou vůli tuto záležitost napravit a že pouze Komise jej k tomu může donutit. Stěžovatel proto zopakoval své tvrzení, že jeho stížnost by měla být zaregistrována a prošetřena.

Posouzení veřejného ochránce práv

34. S ohledem na svá zjištění v bodech 27 a 28 výše se veřejný ochránce práv domnívá, že tvrzení stěžovatele nelze přijmout.

35. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise ve svém dopise stěžovateli ze dne 29. května 2009 vyjádřila ochotu „projednat zvláštní případ [stěžovatele] s [...] orgány [společnosti X]“. Veřejný ochránce práv proto chápe, že pokud jde o konkrétní případ stěžovatele, Komise byla znepokojena tím, zda byla výše uvedená legislativní opatření společnosti X řádně provedena. Veřejná ochránkyně práv považuje za důležité poznamenat, že obnovená stížnost stěžovatele byla Komisi předložena poté, co orgány X zavedly příslušná opatření.

36. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku uznala, že stěžovatel ve své stížnosti podané dne 19. února a 30. dubna 2009 souhlasil se zveřejněním své totožnosti, je veřejný ochránce práv přesvědčen, že Komise bude neprodleně jednat, aby kontaktovala orgány X s cílem nalézt řešení problému stěžovatele. Pokud Komise nejedná podle očekávání a problém jeho syna není odpovídajícím způsobem vyřešen, může stěžovatel zvážit podání nové stížnosti veřejnému ochránci práv.

37. S ohledem na výše uvedené uvede veřejný ochránce práv další poznámku níže.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

S ohledem na nápravná opatření Komise nepovažuje veřejná ochránkyně práv za nutné provádět další šetření týkající se tohoto případu.

Stěžovatel a předseda Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

DALŠÍ POZNÁMKA

Vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku uznala, že stěžovatel ve své stížnosti podané dne 19. února a 30. dubna 2009 souhlasil se zveřejněním své totožnosti, je veřejný ochránce práv přesvědčen, že Komise bude neprodleně jednat, aby kontaktovala orgány X s cílem nalézt řešení problému stěžovatele. Pokud Komise nejedná podle očekávání a problém jeho syna není odpovídajícím způsobem vyřešen, může stěžovatel zvážit podání nové stížnosti veřejnému ochránci práv.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 11. listopadu 2009.

---

[1] Rozsudek Soudního dvora ve věci Stefan Grunkin a Dorothee Regina Paul, C-353/06, Sb. rozh. 2008, s. I-07639.

[2] Rozsudek Soudního dvora ve věci Carlos Garcia Avello v. Belgický stát, C-148/02, Recueil 2003, s. I-11613.

[3] Viz výše poznámka pod čarou 2.

[4] KOM(2002) 141 v konečném znění ze dne 20. března 2002, Úř. věst. C 244/5.

[5] Nedodržení práva Společenství členským státem: standardní formulář pro podávání stížností Evropské komisi; Úř. věst. C 119, 30.4.1999, s. 5.

[6] Tyto záruky zahrnují:

* Generální sekretariát Komise vydá první potvrzení veškeré korespondence do patnácti pracovních dnů od jejího obdržení.

* Korespondence zaevidovaná jako stížnost bude generálním sekretariátem znovu potvrzena do jednoho měsíce ode dne odeslání původního potvrzení. V tomto potvrzení musí být uvedeno číslo stížnosti.

* Útvary Komise se obrátí na stěžovatele a po každém rozhodnutí Komise je písemně informují o krocích podniknutých v reakci na jejich stížnost.

* Útvary Komise prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne registrace stížnosti.

* Pokud mají útvary Komise v úmyslu navrhnout, aby v souvislosti se stížností nebyla přijata žádná další opatření, Komise o tom stěžovatele předem vyrozumí dopisem, v němž uvede důvody, na jejichž základě navrhuje, aby byl případ uzavřen, a vyzve stěžovatele, aby ve lhůtě čtyř týdnů předložil případné připomínky.

[7] Příloha sdělení Komise, bod 3 („Zaznamenávání stížností“).

[8] Věc C-148/02, Carlos Garcia Avello, s. 22–28.