ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. V prosinci 2006 stěžovatel písemně požádal německý Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž (dále jen „FCO“), aby zahájil šetření i) nákupního chování společnosti Würzburg public utility company AG a ii) chování společnosti E.ON. Stěžovatel v podstatě tvrdil, že společnost E.ON svým menšinovým podílem ve společnosti veřejných služeb ve Würzburgu tuto společnost ovlivnila, aby zajistila, že akceptuje přemrštěné ceny společnosti E.ON.

2. V lednu 2007 informoval úřad FCO stěžovatele, že neexistují dostatečné důvody pro zahájení antimonopolního řízení vzhledem k tomu, že se nezdá, že by existovaly důkazy o nepatřičně vysokých cenách účtovaných würzburskou veřejně prospěšnou společností.

3. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal k předsedovi FCO. V dubnu 2007 předseda FCO rozhodnutí FCO potvrdil. Následně v červnu 2007 podal stěžovatel stížnost k německému spolkovému ministru hospodářství a technologií proti předsedovi FCO, v níž tvrdil, že předseda nesplnil své povinnosti. V červenci 2007 však ministr uvedl, že ze strany prezidenta nebylo zjištěno žádné pochybení, a v podstatě poukázal na to, že rozhodnutí prezidenta zůstává v jeho diskrečních pravomocích.

4. Dne 5. září 2007 se stěžovatel obrátil na Evropskou komisi ve věci údajných omezení a diskriminace při obchodování se zemním plynem v Německu. Stěžovatel tvrdil, že německý úřad FCO a německé spolkové ministerstvo hospodářství nesplnily své povinnosti. V tomto ohledu uvedl, že Komise by měla zahájit i) řízení o nesplnění povinnosti proti Německu z důvodu nečinnosti, a tedy omezení svobody usazování a volného pohybu kapitálu, a ii) řízení o hospodářské soutěži proti veřejně prospěšné společnosti Würzburg a společnosti E.ON, které podle názoru stěžovatele porušily články 81 a 82 Smlouvy o ES.

5. Generální ředitelství Evropské komise pro hospodářskou soutěž (dále jen „GŘ pro hospodářskou soutěž“) na stížnost odpovědělo dne 28. září 2007. Pokud jde o zahájení případného řízení o nesplnění povinnosti proti Německu, GŘ pro hospodářskou soutěž poukázalo na to, že nechápe, jak by mohlo jednání Německa představovat porušení práva Společenství. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise zahájila antimonopolní řízení, GŘ pro hospodářskou soutěž tvrdilo, že jeho zásah nebyl nutný.

6. V dalším dopise ze dne 29. října 2007 stěžovatel nesouhlasil s názorem GŘ pro hospodářskou soutěž a vyzval jej, aby přijal opatření týkající se jeho stížnosti.

7. Dne 13. března 2008 GŘ pro hospodářskou soutěž odpovědělo, že nesouhlasí s námitkami stěžovatele proti jeho dopisu ze dne 28. září 2007. V důsledku toho odmítla přijmout jakékoli následné opatření.

PŘEDMĚT DOTAZU

8. Stěžovatel uvedl následující tvrzení.

1. Komise se neprávem rozhodla nezahájit řízení v oblasti hospodářské soutěže s ohledem na skutečnosti, na které byla upozorněna v dopisech ze dne 5. září a 29. října 2007, a snažila se tak vyhnout použití pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě o ES.
2. Z odpovědí Komise ze dne 28. září 2007 a 13. března 2008 vyplývá, že i) nebyly vypracovány osobami, které je podepsaly, a ii) šlo o případ korupce.
3. Komise řádně nezpracovala dopisy zaslané stěžovatelem. Na svůj dopis ze dne 5. září 2007 například dosud neobdržel odpověď běžnou poštou.

9. Stěžovatel uvedl následující tvrzení:

1. Komise by měla zahájit řízení v oblasti hospodářské soutěže na základě skutečností, které předložila.
2. Komise by měla přehodnotit svůj přístup k vyřizování obdržených dopisů.

10. Pokud jde o druhé tvrzení, veřejný ochránce práv konstatoval, že se zdá, že neexistují dostatečné důvody k jeho projednání v rámci tohoto šetření. Bylo tomu tak proto, že i) se zdá být v souladu se zdravým rozumem, že v hierarchické organizaci nejsou úředníci zmocnění podepisovat dopisy nutně těmi, kdo je vypracovali, a ii) stěžovatel neposkytl žádné důkazy, které by naznačovaly existenci korupce.

11. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách vznesl podobná obvinění z korupce a tvrdil, že jediným vysvětlením rozhodnutí GŘ pro hospodářskou soutěž nereagovat na jeho stížnost by mohlo být to, že byla nepřiměřeně ovlivněna. Skutečností však zůstává, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy na podporu svého tvrzení. Toto tvrzení proto nebylo do tohoto šetření zahrnuto.

Šetření

12. Veřejný ochránce práv proto předal stížnost Komisi a požádal ji, aby předložila stanovisko k prvnímu a třetímu tvrzení stěžovatele a k oběma tvrzením. Dne 24. října 2008 zaslala Komise stanovisko, které bylo zasláno stěžovateli s výzvou k vyjádření. Veřejná ochránkyně práv obdržela připomínky stěžovatele dne 28. listopadu 2008.

13. Dne 31. července 2009 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv dopis, v němž jej informoval o dalším vývoji v souvislosti s jeho stížností. Zejména odkázal na řízení a rozsudek Spolkového soudního dvora ve věci E.ON/Eschwege public utility company [1] a na akademickou publikaci o strategických menšinových podílech v německém energetickém odvětví.

14. V této souvislosti stěžovatel nejprve rozšířil tvrzení (1) a tvrdil, že Komise měla použít odůvodnění rozsudku ve věci Delimitis [2] a měla konstatovat porušení právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže z toho důvodu, že trhy byly uzavřeny sítí podobných smluv. Zadruhé stěžovatel zopakoval, že Komise neuznala přeshraniční dopad jeho stížnosti. Zatřetí uvedl, že podle článku zveřejněného v odborném časopise z řízení o hospodářské soutěži mezi společností E.ON a FCO před Vrchním zemským soudem v Düsseldorfu vyplynulo, že FCO si byl vědom skutečnosti, že společnost E.ON kontrolovala společnosti, v nichž vlastnila menšinové podíly. Když však stěžovatel uvedl, že tomu tak je v případě společnosti poskytující veřejné služby ve Würzburgu, ani FCO, ani Komise tuto skutečnost nezohlednily. Začtvrté stěžovatel uvedl, že Komise řádně neanalyzovala smluvní vztah mezi společností E.ON a veřejně prospěšnou společností ve Würzburgu, přičemž zvláštní pozornost věnovala dohodám o konsorciu, o nichž tvrdil, že musí existovat. Zapáté tvrdil, že je nesprávným úředním postupem, že Komise neposoudila jeho stížnost v širším hospodářském kontextu. Nakonec uvedl, že smluvní vztahy mezi velkými německými energetickými společnostmi a podniky veřejných služeb, které od nich nakupují, mohou být analyzovány z hlediska regionální kartelové dohody, tj. jako trvalá ochrana jejich předchozích území, a to navzdory liberalizaci trhu.

15. Pokud jde o první, druhý, čtvrtý a pátý bod vznesený v dopise ze dne 31. července 2009, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel již na tyto aspekty upozornil ve svých podáních Komisi. Nejedná se tedy o nová obvinění.

16. Pokud jde o třetí bod dopisu ze dne 31. července 2009, zdá se, že si stěžovatel přeje vznést nové tvrzení, a sice že Komise a FCO nespolupracovaly a nevyměňovaly si relevantní informace. Podle čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv musí obvinění předcházet vhodné předchozí administrativní kroky vůči dotčenému orgánu nebo instituci. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že stěžovatel zřejmě toto tvrzení ve své korespondenci s Komisí neuvedl. Relevantní tvrzení je tedy v současné době nepřípustné. Stěžovatel však může toto tvrzení obnovit poté, co se předem vhodným způsobem obrátil na Komisi. Zdá se však užitečné dodat, že veřejný ochránce práv může zkoumat pouze stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství. V každém případě by se tedy nemohl uvedeným tvrzením zabývat v rozsahu, v němž je namířeno proti FCO.

17. Pokud jde o závěrečnou poznámku stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní závěry, které by z ní měly být v tomto případě vyvozeny. Veřejný ochránce práv proto předpokládá, že příslušné prohlášení bylo určeno pro jeho obecné informace.

Ombudsmanova analýza a závěry

Úvodní poznámky

18. Stěžovatel původně požádal Evropskou komisi, aby zahájila i) žalobu podle článku 226 proti Německu z důvodu, že nezajistilo řádné uplatňování právních předpisů ES v oblasti hospodářské soutěže, a ii) řízení v oblasti hospodářské soutěže proti společnosti E.ON a veřejně prospěšné společnosti ve Würzburgu. Tento první aspekt však nebyl zahrnut do jeho stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv. Nejedná se tedy o součást tohoto šetření.

19. Jak bylo uvedeno výše, toto šetření se týká tvrzení stěžovatele, že se Komise i) nesprávně rozhodla nezahájit proti společnosti E.ON řízení v oblasti hospodářské soutěže a ii) řádně nezpracovala dopisy, které obdržela. Týká se rovněž souvisejících tvrzení, že by Komise měla proti společnosti E.ON zahájit řízení v oblasti hospodářské soutěže a přezkoumat její postupy pro vyřizování dopisů. Tyto aspekty budou řešeny postupně.

A. Tvrzení, že se Komise neprávem rozhodla nezahájit řízení proti E.ON a veřejně prospěšné společnosti ve Würzburgu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

20. Stěžovatel tvrdil, že skutečnosti, na které upozornil GŘ pro hospodářskou soutěž, byly takové, že mělo zahájit řízení v oblasti hospodářské soutěže. Pokud tak GŘ pro hospodářskou soutěž neučinilo, ukázalo, že nechce uplatňovat evropské právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, a neplní tak svou úlohu strážce účinné hospodářské soutěže.

21. Ve své stížnosti Komisi, kterou předložil jako podpůrné důkazy spolu se svou stížností veřejnému ochránci práv, se stěžovatel snažil prokázat, že německý trh se zemním plynem se vyznačuje vysokým stupněm koncentrace. Vzhledem k budoucí integraci ze strany hlavních aktérů, zejména společnosti E.ON, byla omezena hospodářská soutěž na trzích s plynárenskými sítěmi a konečnými spotřebiteli. To vedlo ke značným ztrátám pro německou ekonomiku. Stěžovatel dále tvrdil, že menšinový podíl, který společnost E.ON nepřímo vlastnila ve společnosti Würzburg poskytující veřejné služby, jasně ukázal negativní účinky takového jednání na hospodářskou soutěž.

22. V reakci na argument GŘ pro hospodářskou soutěž, že jednání würzburské veřejně prospěšné společnosti neovlivnilo obchod mezi členskými státy a že tento závěr byl jedním z důvodů, proč se rozhodlo nezasahovat, měl stěžovatel za to, že jeho stížnost Komisi obsahovala různé prvky přeshraniční povahy. Probíhaly například právní spory mezi společností E.ON Ruhrgas AG a dodavateli z Norska a Nizozemska ohledně dovozní ceny zemního plynu. Kromě toho se BP neúspěšně pokusila vstoupit na německý trh s plynem. Nabytím podílů ve veřejně prospěšných společnostech společnost E.ON podkopala cíl Komise rozvinout vnitrostátní trhy s energií na evropský trh s energií.

23. Stěžovatel dále poukázal na to, že jak prokázal ve své stížnosti Komisi, oddělení vlastnictví (které GŘ pro hospodářskou soutěž označilo za jednu ze svých iniciativ zaměřených na zlepšení podmínek hospodářské soutěže na evropských trzích s energií) nepostačuje k vyvolání hospodářské soutěže na německém trhu s energií. I po úplném oddělení výroby, rozvodných sítí a distribuce by byla hospodářská soutěž nadále omezována tím, že by E.ON vlastnila podíly ve veřejně prospěšných společnostech. V této souvislosti nemohlo být nečinnost GŘ pro hospodářskou soutěž, pokud jde o skutečnosti, na které stěžovatel upozornil, odůvodněna jeho iniciativami v oblasti oddělení vlastnictví. Vzhledem k tomu, že GŘ pro hospodářskou soutěž sdílelo jeho obavy ohledně vertikální integrace, mělo jednat okamžitě.

24. GŘ pro hospodářskou soutěž ve svém stanovisku zopakovalo prohlášení uvedená v dopisech ze dne 28. září 2007 a 13. března 2008. V těchto dopisech GŘ pro hospodářskou soutěž v podstatě poukázalo na to, že možné problémy vyplývající z vertikální integrace mezi energetickými společnostmi a místními podniky veřejných služeb lze nejlépe řešit prostřednictvím mechanismu kontroly spojování podniků, a to jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni. Pokud jde o cenovou politiku místní energetické společnosti ve Würzburgu, která se dotýkala převážně německého trhu, nejlépe se jí zabýval vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž. GŘ pro hospodářskou soutěž rovněž zdůraznilo, že v každém případě může zasahovat pouze v přeshraničních situacích. Stávající problémy v souvislosti s hospodářskou soutěží na trzích se zemním plynem, kterými se GŘ pro hospodářskou soutěž několikrát zabývalo, nemohly odůvodnit jeho zásah do cenové politiky místní veřejně prospěšné společnosti.

25. GŘ pro hospodářskou soutěž zároveň jasně uvedlo, že sdílí obavy stěžovatele ohledně toho, že vertikální integrace ohrožuje účinnou hospodářskou soutěž. Poukázala na to, že v současné době vyšetřuje možná porušení práva hospodářské soutěže Společenství německými energetickými společnostmi. Dále vysvětlila, že v létě 2007 zahájila formální řízení proti společnostem E.ON a RWE, další významné německé elektroenergetické společnosti, a odkázala na příslušné tiskové zprávy. V neposlední řadě GŘ pro hospodářskou soutěž odkázalo na tzv. třetí liberalizační balíček obsahující pravidla pro oddělení vlastnictví, u nichž se očekávalo, že podpoří hospodářskou soutěž na německém trhu s energií. GŘ pro hospodářskou soutěž vyjádřilo přesvědčení, že každý spotřebitel elektrické energie a plynu bude mít prospěch ze svých příslušných činností, jak je popsáno v jeho dopise ze dne 28. září 2007.

26. GŘ pro hospodářskou soutěž se rovněž zabývalo tvrzením stěžovatele, že nezohlednil, že se jeho stížnost týkala spíše chování společnosti E.ON než chování místní energetické společnosti ve Würzburgu. V tomto ohledu uvedla, že se tímto aspektem zabývala již ve svém dopise ze dne 28. září 2007, v němž uvedla, že v současné době vede řadu řízení proti některým velkým německým elektroenergetickým společnostem, včetně společnosti E.ON.

27. GŘ pro hospodářskou soutěž se poté obrátilo na tvrzení stěžovatele, že mělo zahájit řízení ve věcech hospodářské soutěže. Zaprvé uvedla, že cenové chování würzburské veřejně prospěšné společnosti pravděpodobně neovlivní obchod mezi členskými státy. Stěžovatel neposkytl žádné další údaje, na nichž by GŘ pro hospodářskou soutěž mohlo založit rozhodnutí o zahájení šetření. Za druhé, pokud jde o chování společnosti Würzburg a společnosti E.ON, GŘ pro hospodářskou soutěž poukázalo na to, že podle článku 7 nařízení č. 1/2003 [3] má diskreční pravomoc, zda zahájí řízení na základě stížnosti podle práva hospodářské soutěže, či nikoli. GŘ pro hospodářskou soutěž poté zmínilo řadu předchozích případů, které zahájilo v souvislosti s německými trhy s energií, a zdůraznilo, že při výběru nejúčinnějšího způsobu, jak usilovat o zvýšení hospodářské soutěže na těchto trzích, využilo svého uvážení. Měl za to, že opatření navrhované stěžovatelem nebude tak účinné jako opatření, která již přijal.

28. Stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku GŘ pro hospodářskou soutěž uvedl následující.

29. Za prvé stěžovatel tvrdil, že GŘ pro hospodářskou soutěž stále odmítá uplatňovat evropské právo hospodářské soutěže s tvrzením, že záležitost, na kterou stěžovatel upozornil, je nejlépe řešena vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž. Stěžovatel rovněž vyjádřil nespokojenost s tím, že GŘ pro hospodářskou soutěž ignorovalo skutečnost, že jeho stížnost směřovala především proti společnosti E.ON. Poukázal pouze na veřejně prospěšnou společnost ve Würzburgu, aby GŘ pro hospodářskou soutěž umožnilo zahájit šetření tím, že si od něj nejprve vyžádalo informace a poté šetření na základě shromážděných důkazů rozšířilo.

30. Za druhé, stěžovatel namítal proti tvrzení GŘ pro hospodářskou soutěž, že se jeho stížnost týkala skutečnosti, že společnost poskytující veřejné služby ve Würzburgu přenesla své vysoké pořizovací náklady na své zákazníky a že to samo o sobě nepředstavuje porušení pravidel hospodářské soutěže ES. Podle žalobkyně toto tvrzení jasně ukazuje, že Komise byla nepatřičně ovlivněna. Stěžovatel zopakoval, že jeho stížnost ze dne 5. září 2007 obsahovala řadu skutečností, z nichž vyplynulo, že došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže ES, zejména ze strany společnosti E.ON.

31. Zatřetí stěžovatel zpochybnil, zda GŘ pro hospodářskou soutěž mělo v této věci skutečně diskreční pravomoc vzhledem k hospodářskému dopadu jednání, které uvedl ve své původní stížnosti. Tvrdil, že rozhodnutí Komise ignorovat tyto skutečnosti a předstírat, že problém je místní a malý, podpořilo jeho podezření z korupce.

32. Za čtvrté žadatel zdůraznil, že zákazníci v Německu nezaznamenali účinky zásahu GŘ pro hospodářskou soutěž, neboť ceny energií nadále rostly způsobem, který nelze odůvodnit zvýšením cen na světovém trhu. Dále uvedl, že problém budoucí integrace nelze řešit prostřednictvím tzv. „oddělení vlastnictví“, které navrhla Evropská komise. Stěžovatel rozsáhle citoval ze zprávy německé monopolní komise z roku 2007 a odkázal na rozsudek německého Spolkového soudního dvora, aby podpořil svůj názor, že vertikálně integrovat je součástí obchodní strategie společnosti E.ON.

Posouzení veřejného ochránce práv

33. Úvodem je třeba zdůraznit, že stížnost se týká rozhodnutí Komise nezahájit proti společnosti E.ON řízení ve věcech hospodářské soutěže na základě informací předložených stěžovatelem v jeho dopisech ze dne 5. září a 29. října 2007. Aby se předešlo případným nejasnostem, je třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv nemusí ověřovat, zda tvrzení uvedená ve stížnosti stěžovatele týkající se hospodářské soutěže byla opodstatněná, tj. zda skutečně došlo k porušení práva hospodářské soutěže tvrzenému stěžovatelem. Veřejný ochránce práv musí spíše přezkoumat, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým GŘ pro hospodářskou soutěž řešilo stížnost v oblasti hospodářské soutěže předloženou stěžovatelem.

34. Veřejný ochránce práv konstatuje, že z ustálené judikatury soudů Společenství vyplývá, že osoby podávající stížnost v oblasti hospodářské soutěže nemají právo trvat na tom, aby Komise přijala konečné rozhodnutí o existenci nebo neexistenci údajného protiprávního jednání [4]. Při definování směřování politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže a jejím následném provádění může Komise podle svého uvážení přiznat stížnostem, které jí byly předloženy, různou prioritu [5]. Komise se může odvolávat na zájem Společenství, aby určila stupeň priority, který uplatňuje na různé stížnosti, jež obdrží [6].

35. Posuzovací pravomoc Komise však není neomezená [7]. Musí pečlivě zvážit všechny skutečnosti a právní argumenty, na které ji stěžovatel upozorní [8]. Komise má rovněž povinnost uvést odůvodnění, pokud se rozhodne nepokračovat v přezkumu stížnosti [9].

36. V takových případech se proto přezkum veřejného ochránce práv musí omezit na ověření, zda je rozhodnutí Komise založeno na věcně nesprávných skutečnostech nebo zda je stiženo nesprávným právním posouzením, zjevně nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci [10]. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v tomto případě netvrdil zneužití pravomoci, není třeba se touto otázkou zabývat.

37. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že žádost stěžovatele adresovaná Komisi, aby se stala aktivní, vycházela z chování würzburské veřejně prospěšné společnosti a společnosti E.ON. Je proto vhodné mezi těmito dvěma aspekty rozlišovat.

38. Zaprvé, pokud jde o chování veřejně prospěšné společnosti ve Würzburgu, GŘ pro hospodářskou soutěž poukázalo na to, že to pravděpodobně neovlivní obchod mezi členskými státy, a proto neexistují dostatečné důvody pro zahájení šetření.

39. Veřejný ochránce práv připomíná, že k porušení čl. 81 odst. 1 Smlouvy o ES musí protisoutěžní dohody přinejmenším potenciálně „ovlivňovat obchod mezi členskými státy“. Stejné kritérium „dopadu na obchod“ se použije podle článku 82. Argumenty vznesené stěžovatelem v tom smyslu, že se jeho stížnost týkala přeshraničního problému (viz bod 22), se týkají spíše jednání společnosti E.ON než jednání veřejně prospěšné společnosti Würzburg posuzovaného izolovaně. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že závěr Komise, že by neměla pravomoc zahájit šetření proti würzburské veřejně prospěšné společnosti, protože její jednání pravděpodobně neovlivní obchod mezi členskými státy, byl přiměřený.

40. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že GŘ pro hospodářskou soutěž výslovně uznalo, že stěžovatel trvá na tom, že se jeho stížnost netýká samostatně veřejně prospěšné společnosti ve Würzburgu, ale že chování této společnosti je třeba přezkoumat společně s chováním společnosti E.ON. Stěžovatel ve svých připomínkách vyjádřil pochybnosti, zda GŘ pro hospodářskou soutěž přijalo své rozhodnutí na základě správného posouzení skutečností v tomto ohledu. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že GŘ pro hospodářskou soutěž řádně zohlednilo chování společnosti E.ON (viz níže). Veřejná ochránkyně práv proto shledává, že pochybnosti stěžovatele nebyly opodstatněné.

41. Druhý aspekt stížnosti stěžovatele týkající se hospodářské soutěže se týkal údajného porušení právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže ze strany společnosti E.ON.

42. Podle stěžovatele umožňovala strategie „forward integration“ společnosti E.ON požadovat od veřejně prospěšných společností, v nichž E.ON nepřímo drží podíl, vyšší ceny. Ty pak přenesly zvýšené náklady na konečné spotřebitele. Stěžovatel se snažil prokázat účinky těchto rozhodnutí o cenách na německé hospodářství a po celou dobu trval na tom, že by Komise měla v této věci zasáhnout.

43. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že GŘ pro hospodářskou soutěž netvrdilo, jak se zřejmě domnívá stěžovatel, že nezahájí šetření jednání společnosti E.ON z důvodu, že toto jednání neovlivňuje obchod mezi členskými státy. GŘ pro hospodářskou soutěž spíše poukázalo na skutečnost, že má diskreční pravomoc, pokud jde o zahájení či nezahájení řízení v oblasti práva hospodářské soutěže. Není proto důvod se domnívat, že GŘ pro hospodářskou soutěž nesprávně nezohlednilo potenciální přeshraniční dopad jakéhokoli údajného jednání společnosti E.ON.

44. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel dále tvrdil, že vzhledem ke značnému dopadu údajných porušení právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže na evropské hospodářství měla být diskreční pravomoc GŘ pro hospodářskou soutěž výrazně omezena. Veřejný ochránce práv však není tímto argumentem přesvědčen. Ačkoli dopad údajného protiprávního jednání je zjevně prvkem, který musí GŘ pro hospodářskou soutěž zohlednit při rozhodování o zahájení nebo pokračování řízení na základě článků 81 a 82 Smlouvy o ES, není zjevně jediným prvkem, který je třeba vzít v úvahu.

45. Pokud jde o podstatu stížnosti stěžovatele v oblasti hospodářské soutěže, GŘ pro hospodářskou soutěž uznalo, že vertikální integrace je na dotčených trzích problémem, který je třeba řešit. Uvedla však, že tuto otázku lze nejlépe řešit prostřednictvím kontroly spojování podniků. Veřejný ochránce práv konstatuje, že tento názor patrně sdílí německá komise pro monopoly, kterou stěžovatel ve svých připomínkách cituje, když uvádí, že podíly velkých plynárenských společností v regionálních a místních plynárenských společnostech musí být důkladně prošetřeny (federálním nebo regionálním, v závislosti na okolnostech) kartelovým úřadem v rámci kontroly spojování („[es] sind insbesondere Beteiligungen der Ferngasunternehmen an Regional- und Ortsgasunternehmen im Verfahren der Zusammenschlusskontrolle durch das Kartellamt intensiv zu prüfen“).

46. GŘ pro hospodářskou soutěž rovněž uvedlo, že využívá prostředky, které má k dispozici, k řešení problémů v oblasti hospodářské soutěže vyvolaných situací na trzích s energií v Evropské unii. To ji vedlo k návrhu tzv. třetího liberalizačního balíčku a k zahájení šetření proti řadě evropských energetických společností, včetně velkých společností působících na německém trhu.

47. V reakci na argument GŘ pro hospodářskou soutěž, že zvolilo nejúčinnější opatření, která má k dispozici, aby zlepšilo podmínky hospodářské soutěže na německých trzích s energií, stěžovatel ve svém vyjádření zopakoval jako čtvrtý bod, že tyto prostředky nepostačují k řešení skutečných problémů hospodářské soutěže na uvedených trzích. Uvedl, že žádné z opatření přijatých GŘ pro hospodářskou soutěž nemělo žádný skutečný účinek. Místo toho ceny energie účtované konečným spotřebitelům nadále rostly způsobem, který nelze vysvětlit nárůstem cen energie na světových trzích.

48. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že skutečnost, že opatření, která GŘ pro hospodářskou soutěž dosud přijalo, nemusela vést k okamžitému znatelnému poklesu cen, neznamená, že jsou špatně posuzována. Neznamená to ani, že by opatření navrhovaná stěžovatelem skutečně zlepšila hospodářskou soutěž na německých trzích s energií.

49. Nezdá se tedy, že by se GŘ pro hospodářskou soutěž dopustilo zjevného pochybení při výkonu své posuzovací pravomoci, když se rozhodlo nezahájit vyšetřování E.ON z důvodu, že údajně sledovalo politiku „forward integration“. Pokud jde o tento aspekt případu, veřejný ochránce práv tedy neshledal žádný nesprávný úřední postup.

B. Tvrzení, že Komise řádně nezpracovala dopisy stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

50. Stěžovatel tvrdil, že Komise řádně nevyřídila dopisy, které zaslal. Uvedl, že v době podání stížnosti ještě neobdržel běžnou odpověď na svůj dopis ze dne 5. září 2007. Odpověď na jeho dopis ze dne 29. října 2007 byla mimoto zaslána až dne 13. března 2008 poté, co dne 21. února 2008 zaslal Komisi upomínku.

51. V důsledku toho stěžovatel tvrdil, že politika Komise v oblasti vyřizování dopisů je nedostatečná a měla by být přezkoumána.

52. GŘ pro hospodářskou soutěž ve svém stanovisku uvedlo následující připomínky.

53. GŘ pro hospodářskou soutěž odpovědělo na dopis stěžovatele ze dne 5. září 2007 dne 28. září 2007 a zaslalo odpověď běžnou poštou. Nevěděla, proč stěžovatel dopis neobdržel. Když se na dopis dotázal, GŘ pro hospodářskou soutěž na jeho výslovnou žádost zaslalo dopis znovu e-mailem. V tomto ohledu GŘ pro hospodářskou soutěž poukázalo na to, že není povinno zasílat svou korespondenci žádnými konkrétními prostředky.

54. Pokud jde o odpověď GŘ pro hospodářskou soutěž na dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007, GŘ pro hospodářskou soutěž uvedlo, že zpoždění (odpověď byla zaslána dne 13. března 2008) bylo způsobeno administrativní chybou. GŘ pro hospodářskou soutěž dále zdůraznilo, že se za tuto chybu ve svém dopise ze dne 13. března 2008 omluvilo.

55. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Komise měla přehodnotit svůj přístup k vyřizování obdržených dopisů, GŘ pro hospodářskou soutěž připomnělo politiku Komise týkající se včasné odpovědi na dopisy v souladu se svým kodexem řádné správní praxe. Tato politika byla v tomto případě dodržena, s výjimkou odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007. GŘ pro hospodářskou soutěž se za tuto skutečnost ve své odpovědi ze dne 13. března 2008 omluvilo.

Posouzení veřejného ochránce práv

55. Zdá se, že druhé tvrzení vznesené žadatelem se skládá ze dvou částí, které jsou následující: i) stěžovatel nikdy neobdržel dopis ze dne 28. září 2007 poštou a ii) dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007 byl zodpovězen až v březnu 2008. Kromě toho stěžovatel tvrdí, že by Komise měla přehodnotit svůj přístup k vyřizování dopisů, které obdrží.

56. Pokud jde o první část tohoto tvrzení, GŘ pro hospodářskou soutěž uvedlo, že zaslalo příslušný dopis obvyklým způsobem, a neví, proč k němu nedorazilo. Když se stěžovatel na tento dopis dotázal, GŘ pro hospodářskou soutěž mu jej na základě jeho konkrétní žádosti zaslalo e-mailem. GŘ pro hospodářskou soutěž rovněž poukázalo na to, že není povinno zasílat své sdělení žádnými konkrétními prostředky.

57. Vzhledem k tomu, že podle všeho není důvod pochybovat o tom, že GŘ pro hospodářskou soutěž skutečně zaslalo dopis stěžovateli, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že GŘ pro hospodářskou soutěž nelze vinit ze skutečnosti, že tento dopis stěžovateli nebyl doručen. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že jakmile bylo GŘ pro hospodářskou soutěž informováno o tom, že stěžovatel neobdržel svou odpověď, zaslalo kopii uvedené odpovědi stěžovateli e-mailem. Pokud jde o tento aspekt věci, nebyl tedy zjištěn žádný nesprávný úřední postup.

58. Pokud jde o druhou část tohoto tvrzení, GŘ pro hospodářskou soutěž uznalo, že v důsledku administrativní chyby bylo na dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007 odpovězeno až v březnu 2008. GŘ pro hospodářskou soutěž dále ve svém dopise ze dne 13. března 2008 uvedlo, že se za tuto administrativní chybu omluvilo.

59. Osvědčenou správní praxí je odpovědět na obdržené dopisy v přiměřené lhůtě. GŘ pro hospodářskou soutěž připustilo, že tak neučinilo, pokud jde o dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007. Avšak vzhledem k tomu, že GŘ pro hospodářskou soutěž se omluvilo za zpoždění své odpovědi, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že neexistují důvody pro další šetření tohoto aspektu případu.

60. GŘ pro hospodářskou soutěž uvedlo, že jeho politika je v souladu s kodexem řádné správní praxe Komise a že obvykle odpovídá na dopisy včas. Dodala, že tomu tak je i v případě veškeré její komunikace se stěžovatelem, s výjimkou její pozdní odpovědi na jeho dopis ze dne 29. října 2007, za kterou se řádně omluvila.

61. Veřejná ochránkyně práv považuje vysvětlení GŘ pro hospodářskou soutěž za přiměřené. Podle jeho názoru neposkytnutí včasné odpovědi GŘ pro hospodářskou soutěž na dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007 neprokazuje, že je třeba přezkoumat jeho přístup k vyřizování korespondence, která je mu určena. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup týkající se tohoto aspektu případu.

C. Závěry

62. Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Vzhledem k tomu, že se GŘ pro hospodářskou soutěž omluvilo za opožděné zaslání odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 29. října 2007, není důvod k dalšímu šetření v této věci. Pokud jde o zbývající část stížnosti, nebyl zjištěn žádný nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 25. září 2009.

---

[1] Rozsudek ze dne 11. listopadu 2008, KVR 60/07.

[2] Rozsudek Soudního dvora ve věci Delimitis v. Henningerbräu, C-234/89, Recueil 1991, s. I-ECR 935.

[3] Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. 2003, L 1, s. 1.

[4] Rozsudek Soudního dvora ve věci GEMA v. Komise, 125/78, Recueil 1979, s. 3173, body 17 a 18; rozsudek Soudního dvora ve věci Ufex a další v. Komise, C-119/97 P, Recueil 1999, s. I-1341, bod 87; věc T-24/90 Automec v. Komise, Sb. rozh. 1992, s. II-2223, bod 75; a spojené věci T-185/96, T-189/96 a T-190/96 Riviera Auto Service a další v. Komise, Sb. rozh. 1999, s. II-93, bod 48.

[5] Výše uvedený rozsudek Ufex, bod 88, a rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2001, IECC v. Komise (C‐449/98 P, Recueil, s. I‐3875, bod 36).

[6] Výše uvedený rozsudek Automec, bod 85, a rozsudek Soudu ze dne 9. září 1999, Européenne automobile v. Komise (T-9/96 a T-211/96, Recueil, s. II-3639, bod 28). Okolnost, že Komise může zamítnout stížnost pro nedostatek zájmu Společenství, je rovněž výslovně uznána v nařízení č. 1/2003 (18. bod odůvodnění).

[7] Výše uvedené rozsudky Ufex, bod 89, a Européenne automobile, bod 29.

[8] Rozsudek Soudního dvora ve věci Schmidt v. Komise, 210/81, Recueil 1983, s. 3045, bod 19; Rozsudek Soudního dvora ve věci CICCE v. Komise, 298/83, Recueil 1985, s. 1105, bod 18; Spojené věci 142/84 a 156/84 BAT a Reynolds, Sb. rozh. 1987, s. 4487, bod 20; výše uvedený rozsudek Ufex, bod 86; a výše uvedený rozsudek IECC v. Komise, bod 45.

[9] výše uvedený rozsudek Ufex, body 90 a 91; Výše uvedený rozsudek Automec, bod 85; a výše uvedený rozsudek Européenne automobile, bod 29.

[10] Věc T-24/90 Automec, bod 80; rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Asia Motor France a další v. Komise, T-387/94, Recueil 1996, s. II-961, bod 46; a výše uvedený rozsudek Européenne automobile, bod 29.