ZPŮSOB KE SMLOUVĚ

1. Faxem ze dne 22. května 2006 stěžovatel požádal Evropskou komisi, konkrétně Generální ředitelství pro životní prostředí (GŘ ENV), aby mu poskytla „příslušnou dokumentaci prokazující postavení [paní X] v organizaci E.C., zejména pokud je zaměstnankyní na plný úvazek v Generálním ředitelství pro životní prostředí E.C. a datum zahájení jejího zaměstnání.“

2. Ve své odpovědi ze dne 30. června 2006 Komise potvrdila, že paní X je zaměstnankyní GŘ ENV na plný úvazek. Pokud jde o datum zahájení jejího zaměstnání, Komise prohlásila, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů [1] (dále jen "nařízení 45/2001") nemůže tyto informace poskytnout bez výslovného souhlasu paní X.

3. Faxem ze dne 28. července 2006 stěžovatel uvedl, že si stále přeje být informován o tom, zda byla paní X zaměstnána Komisí ve čtyřech konkrétních dnech (od prosince 2005 do května 2006), a uvedl, že paní X může být ochotna umožnit Komisi, aby mu poskytla relevantní informace.

4. Ve své odpovědi ze dne 21. září 2006 Komise uvedla, že paní X odmítla udělit Komisi svolení ke zpřístupnění výše uvedených informací. Komise zopakovala, že toto povolení je nezbytné s ohledem na nařízení 45/2001.

5. Dne 8. listopadu 2006 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT POTVRZENÍ

6. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise mu nesprávně odmítla poskytnout dokumentaci/informace, které si vyžádal ve svých faxových zprávách ze dne 22. května a 28. července 2006.

POTVRZENÍ

7. Dne 19. ledna 2007 zahájil veřejný ochránce práv šetření výše uvedeného tvrzení. Ve svém úvodním dopise upozornil Komisi na podkladový dokument č. 1 evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) o „přístupu veřejnosti k dokumentům a ochraně údajů“[2]. Poznamenal, že tento dokument by mohl poskytnout užitečné pokyny týkající se dané záležitosti.

8. Současně a v souladu s příslušnými ustanoveními memoranda o porozumění podepsaného evropským inspektorem ochrany údajů a veřejným ochráncem práv dne 30. listopadu 2006 [3] informoval o tomto případu evropského inspektora ochrany údajů. Dne 8. března 2007 EIOÚ navrhl veřejnému ochránci práv, aby se použil čl. 20 odst. 1 písm. c) nařízení 45/2001 [4].

9. Dne 30. dubna 2007 zaslala Komise své stanovisko, které bylo vypracováno v angličtině. Dne 21. května 2007 předložila Komise překlad svého stanoviska do řečtiny, který byl poté předán stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel předložil své připomínky dne 31. července 2007.

10. Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek nebyla veřejná ochránkyně práv přesvědčena, že Komise na tvrzení stěžovatele odpovídajícím způsobem reagovala. Proto předběžně konstatoval nesprávný úřední postup a v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu navrhl Komisi smírné řešení.

11. Ve dnech 1. července a 30. září 2008 požádala Komise o prodloužení lhůty pro odpověď na návrh smírného řešení veřejné ochránkyně práv. Dne 8. prosince 2008 obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise.

12. Dne 3. února 2009 předal EIOÚ veřejnému ochránci práv kopii svého rozhodnutí o stížnosti, kterou paní X podala proti Evropské komisi a která se týkala záměru Komise zpřístupnit její údaje o zaměstnání třetím osobám.

13. Dne 20. dubna 2009 Komise předložila další připomínky ke své odpovědi na návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení. Odpověď Komise a její dodatečné připomínky byly předány stěžovateli k vyjádření, které předložil dne 12. května 2009.

14. Dne 8. června 2009 Komise telefonicky poskytla útvarům veřejného ochránce práv doplňující informace (uvedené v bodě 39 níže).

ANALÝZA A ZÁVĚRY OMBUDSMANA

A. Tvrzení o neposkytnutí požadovaných informací

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

15. Stěžovatel tvrdil, že Komise mu nesprávně odmítla poskytnout dokumentaci/informace, které si vyžádal faxovými zprávami ze dne 22. května a 28. července 2006.

16. Stěžovatel uvedl, že podal u Státní rady Řecka žalobu na neplatnost rozhodnutí o zadání zakázky skupině inženýrů včetně paní X. Uvedl, že výše uvedené informace potřebuje pro účely tohoto soudního řízení.

17. Komise ve svém stanovisku uvedla, že jednala v souladu s nařízením 45/2001. Při rozhodování o tom, zda mají být požadované informace zpřístupněny, zvažoval, zda je v sázce soukromí subjektu údajů, tj. paní X; zda by subjekt údajů mohl být zveřejněním podstatně dotčen; a zda bylo zveřejnění v souladu se zákonem o ochraně údajů.

18. Pokud jde o žádost o potvrzení, že paní X byla v době první žádosti stěžovatele zaměstnankyní, Komise se domnívala, že tyto informace jsou veřejně dostupné a že mohou být zpřístupněny, aniž by bylo narušeno soukromí a integrita jednotlivce.

19. Pokud jde o žádost o potvrzení data zahájení zaměstnání paní X v Komisi, a konkrétně jejího postavení v zaměstnání k určitým datům, Komise měla za to, že poskytnutí těchto informací by mohlo podstatně ovlivnit soukromí paní X. Vzhledem k tomu měla za to, že se použije čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001 [5].

20. Dále se domnívala, že potřeba předat údaje žadateli nebyla prokázána. Pokud by řecké soudy vyžadovaly tyto údaje v rámci probíhajících řízení, byla by Komise v souladu se svou povinností loajální spolupráce podle článku 10 Smlouvy o ES ochotna příznivě posoudit každou žádost o přístup podanou vnitrostátním soudem.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

21. Stěžovatel ve svém faxu ze dne 22. května 2006 výslovně požádal o "dokumentaci", z níž by mimo jiné vyplývalo datum zahájení zaměstnání paní X v Evropské komisi. Komise nezpochybnila, že má takovou dokumentaci k dispozici. Místo toho se na podporu svého napadeného odmítnutí dovolávala zájmů paní X na ochranu soukromí, ochrany jejích osobních údajů podle nařízení 45/2001 [6] a jejího odmítnutí souhlasit s tím, aby Komise zveřejnila informace požadované stěžovatelem.

22. Za těchto okolností měl veřejný ochránce práv za to, že se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k Evropskému parlamentu, Radě a Komisi [7] (dále jen "nařízení 1049/2001").

23. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 „orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: [...] b) soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně osobních údajů."

24. Komise ve svém stanovisku odkázala na rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-194/04 [8]. Soudní dvůr mimo jiné rozhodl, že:

a) na přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje se vztahuje nařízení č. 1049/2001 [9];

b) výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení se týká pouze zpřístupnění osobních údajů, které by narušilo ochranu soukromí a osobnosti jednotlivce [10];

c) skutečnost, že pojem "soukromý život" je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva široký a že právo na ochranu osobních údajů může představovat jeden z aspektů práva na respektování soukromého života, neznamená, že všechny osobní údaje nutně spadají pod pojem "soukromý život"[11];

a fortiori ne každé zpřístupnění osobních údajů může ohrozit soukromý život dotčené osoby [12]; a

e) pouhá skutečnost, že dokument obsahuje osobní údaje, nutně neznamená, že je dotčeno soukromí nebo integrita dotčených osob [13].

25. Přijetí osoby orgánem Společenství znamená vstup této osoby do mezinárodní veřejné služby. Tato skutečnost může být důležitá pro profesní život přijaté osoby a v tomto smyslu i pro její soukromý život [14].

26. Fungování mezinárodní veřejné služby, stejně jako Evropská komise, je však záležitostí veřejného zájmu. Začátek účasti přijaté osoby na fungování takové služby tedy spadá, přinejmenším při neexistenci zvláštních okolností vyžadujících utajení, do veřejné sféry a do působnosti zásady transparentnosti [15].

27. To znamená, že úředník Komise obvykle nebude mít důvodné nebo důvodné očekávání soukromí, které by bylo ohroženo ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, pokud by Komise zveřejnila i) datum zahájení jeho zaměstnání nebo ii) to, zda byl v určitých okamžicích úředníkem/agentem Společenství. Obzvláště tomu tak bylo v situaci, jako je ta v projednávané věci, kdy postavení stěžovatele jako úředníka Komise již bylo součástí veřejné sféry.

28. Bez ohledu na výše uvedené zásady řádné správy zakotvené v bodě 4 Kodexu řádné správní praxe Komise a v článku 22 a čl. 12 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe [16] vyžadují, aby Komise odpovídajícím způsobem reagovala na žádosti občanů o informace. Tytéž články rovněž vyžadují, aby Komise poskytla občanům informace, které si vyžádala, pokud se nedovolává platných a přiměřených důvodů, proč tak neučinila.

29. V projednávané věci Komise vycházela z ustanovení článku 8 nařízení 45/2001 [17], který se týká předávání osobních údajů jiným příjemcům než orgánům nebo institucím Společenství, na které se vztahuje směrnice 95/46 [18].

30. Komise však nevysvětlila, proč se domnívá, že se na stěžovatele vztahuje směrnice 95/46, která se vztahuje pouze na „zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou součástí evidence nebo do ní mají být zařazeny“(čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46).

31. Článek 9 nařízení 45/2001 se týká předávání osobních údajů jiným příjemcům, než jsou orgány nebo instituce Společenství, na které se nevztahuje směrnice 95/46. Zdá se, že je použitelný na současnou situaci, zejména proto, že umožňuje takové předávání, pokud „je nezbytné nebo právně vyžadované z důležitých důvodů veřejného zájmu nebo pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků“(čl. 9 odst. 6 písm. d) nařízení 45/2001). Zdá se, že tomu tak je i v případě, že subjekt údajů s předáním nesouhlasí.

32. Návrh Komise, že taková nezbytnost by byla prokázána pouze tehdy, pokud by ji příslušný vnitrostátní soud o takové informace požádal, se zdál být neodůvodněně restriktivní. Přístup Komise navíc nemusel být slučitelný s platnými vnitrostátními pravidly týkajícími se dokládání právních nároků, důkazního břemene a pravomocí soudů vyšetřovat otázky takovými prostředky, jaké uvedla Komise.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl veřejný ochránce práv k předběžnému závěru, že Komise neposkytla platné a dostatečné důvody pro své napadené zamítnutí, což tedy představovalo nesprávný úřední postup. Ustanovení čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv nařizuje veřejnému ochránci práv, aby v co největší míře hledal řešení s dotčeným orgánem s cílem odstranit případ nesprávného úředního postupu a uspokojit stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi následující návrh smírného řešení:

„[...] Komise by mohla své napadené zamítnutí znovu zvážit a neúspěšně poskytnout stěžovateli dokumentaci/informace, které si vyžádal, ledaže by se dovolávala platných a přiměřených důvodů, proč tak neučinila.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho návrhu smírného řešení

34. Ve své první odpovědi ze dne 8. prosince 2008 na návrh smírného řešení veřejné ochránkyně práv Komise uvedla, že nová judikatura a „výkladové hledisko“vedly k tomu, že změnila svůj postoj k veřejné povaze některých osobních údajů, které patří úředníkům Komise. Komise rovněž poukázala na to, že v souvislosti s projednávanou věcí konzultovala EIOÚ. Následně dne 11. září 2008 EIOÚ potvrdil, že požadované údaje mohou být zpřístupněny třetím stranám.

35. Komise tak informovala dotyčného úředníka o svém záměru zpřístupnit dotčené informace. V důsledku toho podal tento úředník dne 10. října 2008 u EIOÚ stížnost proti výše uvedenému záměru Komise.

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise rozhodla pozastavit účinky svého rozhodnutí zpřístupnit výše uvedené informace stěžovateli, dokud evropský inspektor ochrany údajů nerozhodne o stížnosti dotčeného úředníka.

37. Dne 3. února 2009 EIOÚ potvrdil, že dotčené údaje mohou být zpřístupněny.

38. Ve své doplňující odpovědi na návrh smírného řešení veřejné ochránkyně práv ze dne 20. dubna 2009 však Komise svůj postoj změnila. Vzhledem k tomu, že dotyčná úřednice informovala Komisi, že má v úmyslu podat u Soudu žalobu proti rozhodnutí EIOÚ ze dne 3. února 2009, rozhodla se Komise nesdělit tyto informace stěžovateli, dokud Soud nerozhodne o návrhu na předběžné opatření.

39. Dne 8. června 2009 Komise informovala útvary veřejného ochránce práv, že dotyčný úředník podal žalobu k Soudu prvního stupně. Předmětem její žaloby je návrh na zrušení rozhodnutí EIOÚ ze dne 3. února 2009, kterým EIOÚ dospěl k závěru, že podle nařízení č. 1049/2001 může Komise zpřístupnit třetí osobě požadované osobní údaje týkající se jejího zaměstnání v Komisi.

40. Ve svých připomínkách k první odpovědi Komise stěžovatel poukázal na to, že zpoždění Komise při zveřejňování požadovaných informací bylo záměrné a jeho cílem byla ochrana jeho úředníka. Stěžovatel byl toho názoru, že byl diskriminován a že s ním bylo zacházeno jako s "občanem druhé třídy".

41. Podle jeho názoru se požadované informace, a sice datum, kdy dotyčný úředník začal pracovat pro Komisi, netýkaly osobních údajů. Požadované informace byly naopak nezbytné pro ochranu transparentnosti a spravedlnosti.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu přátelského řešení

42. Veřejný ochránce práv vyjadřuje hluboké politování nad současnou situací a chápe zklamání stěžovatele vyjádřené v jeho připomínkách, že "uplynuly již tři roky a nebylo nalezeno žádné řešení jeho stížnosti".

43. Veřejná ochránkyně práv poznamenává, že dotčená úředníkka podala k Soudu žalobu týkající se předmětu této stížnosti, a sice zveřejnění data jejího zaměstnání u Komise.

44. S ohledem na výše uvedené skutečnosti veřejný ochránce práv připomíná, že podle článku 195 Smlouvy o založení Evropského společenství je oprávněn přijímat stížnosti „[...] týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství [...] s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení.“ V čl. 2 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv se rovněž stanoví, že „[...] pokud veřejný ochránce práv v důsledku probíhajícího nebo ukončeného soudního řízení týkajícího se tvrzených skutečností prohlásí stížnost za nepřípustnou nebo ukončí její projednávání, výsledek jakýchkoli šetření, která do té doby provedl, se podá bez dalších opatření. „Za těchto okolností nemůže veřejný ochránce práv učinit nic jiného než ukončit projednávání stížnosti a podat šetření, které dosud provedl, bez dalších opatření.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá s tímto závěrem:

Veřejný ochránce práv ukončí projednávání této stížnosti a ukončí dosud provedené šetření, aniž by podnikl další kroky.

DALŠÍ POZNÁMKA

Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise bude stěžovatele informovat o výsledku odvolání podaného jejím úředníkem, které v současné době projednává Soud prvního stupně.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 11. srpna 2009

---

[1] Úř. věst. Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

[2] Úř. věst. Přístup veřejnosti k dokumentům a ochrana údajů, série podkladových dokumentů, červenec 2005, č. 1.

[3] Úř. věst. Úř. věst. 2007, C 27, s. 21.

[4] Úř. věst. Článek 20 odst. 1 písm. c) stanoví, že „orgány a subjekty Společenství mohou omezit použití čl. 4 odst. 1, článku 11, čl. 12 odst. 1, článků 13 až 17 a čl. 37 odst. 1, pokud toto omezení představuje nezbytné opatření k zajištění:

[...]

- zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;

[5] Úř. věst. V čl. 8 písm. b) se stanoví: „Aniž jsou dotčeny články 4, 5, 6 a 10, předávají se osobní údaje pouze příjemcům, na které se vztahují vnitrostátní právní předpisy přijaté k provedení směrnice 95/46/ES,

[...]

b) pokud příjemce prokáže nezbytnost předání údajů a pokud není důvod předpokládat, že by mohly být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů.

[6] Úř. věst. Viz poznámka pod čarou 1.

[7] Úř. věst. Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

[8] Úř. věst. Věc T-194/04, Bavaria Lager v. Komise, Sb. rozh. 2007, s. II-04523.

[9] Úř. věst. Viz poznámka pod čarou 8, bod 107.

[10] Viz poznámka pod čarou 8, bod 128.

[11] Viz poznámka pod čarou 8, bod 118.

[12] Viz poznámka pod čarou 8, bod 119.

[13] Viz poznámka pod čarou 8, bod 123.

[14] Viz poznámka pod čarou 8, bod 114.

[15] Viz strana 52 podkladového dokumentu č. 1 EIOÚ o přístupu veřejnosti k dokumentům a ochraně údajů, řada podkladových dokumentů, červenec 2005, č. 1.

[16] Článek 22 kodexu mimo jiné stanoví: "1. Úředník [...] poskytne veřejnosti informace, o které požádá [...] Úředník dbá na to, aby sdělené informace byly jasné a srozumitelné [...] 3. Pokud úředník z důvodu své důvěrnosti nemůže požadované informace zpřístupnit, sdělí v souladu s článkem 18 tohoto kodexu dotčené osobě důvody, proč nemůže informace sdělit.“

Článek 12 odst. 1 kodexu stanoví: "Úředník musí být služební, správný, zdvořilý a přístupný ve vztazích s veřejností. Při odpovídání na korespondenci se [...] úředník snaží být co nejužitečnější a odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji na položené otázky.“

[17] Viz poznámka pod čarou 5.

[18] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. 1995, L 281, s. 31.