FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 1349/2008/GG na Evropský úřad pro boj proti podvodům

ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Dne 4. dubna 2008 podal stěžovatel (německý novinář pracující pro časopis „Stern“) Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) žádost o informace. Příslušný e-mail obsahoval 16 otázek, z nichž většina se týkala mluvčího úřadu OLAF pana B. Stěžovatel poukázal na to, že tyto otázky se týkaly dvou otázek k písemnému zodpovězení, které poslanec Evropského parlamentu Paul Van Buitenen položil Evropské komisi v únoru 2008.

2. Dne 14. dubna 2008 pan B. odpověděl na většinu otázek stěžovatele a dodal, že OLAF odpoví na zbývající tři otázky. Pan B. poukázal na to, že vzhledem k tomu, že jeho odpovědi nemusí být nutně v souladu s pravidly ochrany údajů, měla by být jeho odpověď považována za osobní odpověď, a nikoli za odpověď učiněnou v jeho funkci mluvčího úřadu OLAF. Dodal, že pokud si stěžovatel přeje získat od Komise oficiální odpověď, měl by se obrátit na pana S., mluvčího komisaře Kallase. Pan B. poznamenal, že kopie jeho odpovědi byla zaslána panu S.

3. Pan B. dále uvedl, že s ohledem na předmětné otázky stěžovatele a jeho přání zachovat plnou transparentnost a soulad s „memorandem“, které dne 28. října 2005 podepsal pro síť komunikátorů OLAF pro boj proti podvodům („OAFCN“) s Mezinárodní federací novinářů („IFJ“), zkopíruje svou odpověď panu Van Buitenenovi, IFJ a API („Association de la Presse Internationale“). Dodal, že odpověď bude rovněž zkopírována korespondentovi „Stern“ akreditovanému u orgánů EU.

4. Dne 15. dubna 2008 podal stěžovatel stížnost úřadu OLAF. Podle názoru stěžovatele nebyl způsob odpovědi na jeho otázky, který si zvolil pan B., jako takový problematický. Stěžovatel se však domníval, že předání této odpovědi třetím stranám, včetně jiného novináře, zástupce sdružení a poslance Evropského parlamentu, je v rozporu se všemi pravidly práce s tiskem. Pokud by novináři museli očekávat, že jejich otázky a odpovědi na ně budou automaticky předány jiným sdělovacím prostředkům nebo třetím stranám obecně, byla by veškerá nezávislá novinářská práce znemožněna. Stěžovatel dále zdůraznil, že jeho e-mail obsahoval následující podmínku: „Každé neoprávněné kopírování, vyzrazení nebo šíření materiálů v tomto e-mailu je přísně zakázáno.“

5. Stěžovatel proto vyzval OLAF, aby neprodleně informoval třetí příjemce e-mailu pana B. o tom, že jim byl tento e-mail zaslán nesprávně nebo omylem a že by v žádném případě neměl být použit. V posledním (šestém) odstavci svého e-mailu stěžovatel rovněž požádal OLAF, aby mu jasně sdělil, zda pan B. jednal jménem OLAF při zaslání jeho e-mailu ze dne 14. dubna 2008. V případě záporné odpovědi požádal stěžovatel úřad OLAF, aby odpověděl na otázky, které mu předložil dne 4. dubna 2008.

6. Ve své odpovědi ze dne 16. dubna 2008 OLAF informoval stěžovatele, že se nedomnívá, že skutečnost, že pan B. zaslal kopii své odpovědi obsahující otázky stěžovatele několika třetím osobám, představuje nesprávný úřední postup nebo je jakýmkoli jiným způsobem nesprávná. OLAF uvedl, že proto nezašle těmto třetím osobám zprávu v souladu s návrhy stěžovatele. Dodala však, že bude připravena zaslat těmto třetím osobám e-mail, v němž upozorní na názory stěžovatele, zejména na jeho názor, že by tyto materiály neměly používat pro novinářské účely. OLAF požádal stěžovatele, aby mu sdělil, zda je to pro něj přijatelné. Kromě toho OLAF stěžovatele informoval, že co nejdříve odpoví na otázky, které vznesl v šestém odstavci své stížnosti ze dne 15. dubna 2008, a na nevyřešené otázky v jeho e-mailu ze dne 4. dubna 2008.

7. Stěžovatel ve své odpovědi, která byla stále zaslána dne 16. dubna 2008, odmítl návrh úřadu OLAF jako neuspokojivý. Stěžovatel zdůraznil, že požádal OLAF, aby svůj e-mail ze dne 14. dubna 2008 výslovně a co nejrychleji stáhl, a že tento požadavek trvá. Podle stěžovatele zůstal tento e-mail nezodpovězen.

PŘEDMĚT DOTAZU

8. Zdá se, že stěžovatel si v podstatě přál uvést následující tvrzení a tvrzení:

Skutečnost, že mluvčí úřadu OLAF předal třetím stranám svou odpověď ze dne 14. dubna 2008 na otázky, které mu stěžovatel položil, ve svém e-mailu ze dne 4. dubna 2008, se týkala nesprávného úředního postupu, neboť i) tato odpověď zahrnovala otázky stěžovatele, přestože trval na tom, že by neměly být zpřístupněny třetím stranám bez povolení, a ii) kopírování odpovědí třetích stran (včetně jiných novinářů) na otázky novinářů nebylo v souladu se standardní novinářskou praxí.

Stěžovatel tvrdí, že OLAF by měl výslovně a co nejrychleji stáhnout svůj e-mail ze dne 14. dubna 2008 tím, že informuje třetí příjemce e-mailu pana B., že jim byl tento e-mail zaslán nesprávně nebo nesprávně, a že by neměl být v žádném případě použit.

Šetření

9. Stížnost byla podána dne 9. května 2008. Dne 5. června 2008 požádal veřejný ochránce práv úřad OLAF o stanovisko k této stížnosti.

10. OLAF zaslal své stanovisko dne 2. října 2008 (anglický originál) a 15. října 2008 (německý překlad). Stanovisko bylo předáno stěžovateli, který předložil své připomínky dne 11. prosince 2008.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajný nesprávný úřední postup při zasílání e-mailu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. OLAF ve svém stanovisku uvedl, že statut veřejného ochránce práv jej neopravňuje k provádění šetření jednání nebo opomenutí zaměstnanců orgánů a institucí Společenství jednajících jako soukromé osoby. OLAF zdůraznil, že pan B. ve svém e-mailu ze dne 14. dubna 2008 uvedl, že jedná vlastním jménem, a nikoli jako mluvčí OLAF. Úřad dodal, že oficiální odpověď na otázky stěžovatele zaslal úřad OLAF dne 29. dubna 2008. Podle OLAF si byl stěžovatel vědom skutečnosti, že pan B. zaslal svou odpověď svým jménem, a nikoli jako mluvčí úřadu OLAF. OLAF proto navrhl, aby byla stížnost prohlášena za nepřípustnou. Podle OLAF by stížnost byla rovněž neopodstatněná, pokud by pan B. jednal v rámci své funkce. Úřad OLAF předložil řadu argumentů na podporu tohoto názoru.

12. Stěžovatel ve svém vyjádření tvrdil, že pokud by měl pan B. v úmyslu odpovědět jako soukromá osoba, bylo by možné očekávat, že by použil soukromý e-mailový účet, místo aby své odpovědi poskytl zdání oficiální odpovědi prostřednictvím své oficiální e-mailové adresy. Tvrdil rovněž, že pokud by pan B. jednal jako soukromá osoba, jednalo by se zjevně o závažný případ nesprávného úředního postupu, neboť by si poté přivlastnil materiál, na který narazil v práci, a zneužil jej k soukromým účelům. Stěžovatel dodal, že pokud by OLAF měl za to, že pan B. jednal jako soukromá osoba, musel by vůči němu přijmout disciplinární opatření. Neexistence takové žaloby nasvědčovala tomu, že pan B. jednal se souhlasem svých nadřízených a v rámci své funkce.

Posouzení veřejného ochránce práv

13. Článek 195 Smlouvy o ES zmocňuje veřejného ochránce práv k posuzování stížností na nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství, s výjimkou soudů Společenství jednajících v rámci svých soudních pravomocí. OLAF je subjektem Společenství.

14. Projednávaná věc se týká jednání úředníka pracujícího pro orgán Společenství. Pokud lze jednání takové osoby přičíst její úřední funkci, může být předmětem stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv, která je namířena proti orgánu nebo instituci Společenství, pro kterou tento zaměstnanec pracuje. Veřejný ochránce práv však nemůže vyřizovat stížnosti týkající se chování takového zmocněnce, pokud jedná v soukromém postavení. Pokud například úředník EU opomene zaplatit nájem za svůj soukromý byt, nemůže si pronajímatel stěžovat veřejnému ochránci práv.

15. V projednávané věci je třeba vzít v úvahu skutečnost, že pan B. výslovně uvedl, že jeho e-mail ze dne 14. dubna 2008 je třeba považovat za osobní odpověď, a nikoli za odpověď učiněnou v jeho postavení mluvčího OLAF.

16. Je pravda, že pan B. použil svůj oficiální e-mailový účet k zaslání uvedeného e-mailu. Nebylo však prokázáno, že pan B. nebyl oprávněn používat svůj oficiální e-mailový účet k zasílání zpráv, které byly osobní povahy. Pan B. ve svém e-mailu uvedl, že tuto zprávu zkopíroval pro některé další osoby mimo jiné proto, že si přál zajistit soulad s "memorandem", které dne 28. října 2005 podepsal pro OAFCN s IFJ. Kopie tohoto dokumentu je k dispozici na internetu [1]. Tato kopie zobrazuje jména dvou osob, které ji zřejmě podepsaly, i když chybí skutečné podpisy. Na této kopii je jméno pana B. doplněno odkazem na jeho oficiální funkci v úřadu OLAF, oficiální telefonní a faxová čísla a internetové stránky úřadu OLAF. Zdá se tedy, že pan B. jednal při podpisu tohoto dokumentu v rámci své oficiální funkce. Skutečnost, že pan B. odkázal na tento dokument ve svém e-mailu ze dne 14. dubna 2008, by tak mohla naznačovat, že pan B. jednal při zasílání tohoto e-mailu z úřední povinnosti. Jakýkoli takový údaj by však byl v rozporu s výslovným prohlášením pana B., že jeho e-mail by měl být považován za osobní odpověď, a nikoli za odpověď učiněnou v jeho funkci mluvčího úřadu OLAF.

17. E-mail pana B. ze dne 14. dubna 2008 by však mohl být považován za záležitost spadající do působnosti veřejného ochránce práv, pokud by OLAF následně potvrdil nebo umožnil pochopit, že pan B. jednal jeho jménem při zasílání tohoto e-mailu.

18. OLAF měl ve svém e-mailu ze dne 16. dubna 2008 za to, že se pan B. nedopustil nesprávného úředního postupu při kopírování svého e-mailu ze dne 14. dubna 2008 třetím osobám. Vzhledem k tomu, že použití standardu řádné správy na soukromé e-maily by nebylo logické, vytváří e-mail OLAF ze dne 16. dubna 2008 dojem, že OLAF přinejmenším v té době nevyloučil možnost, že by jednání pana B. mohlo být přičítáno OLAF. Tento dojem je umocněn skutečností, že e-mail úřadu OLAF ze dne 16. dubna 2008 informoval stěžovatele, že úřad OLAF odpoví na „nevyřešené otázky ve vašem e-mailu ze dne 4. dubna 2008“. Zdá se, že tato formulace naznačuje, že OLAF měl za to, že ostatní otázky již byly zodpovězeny panem B. Všechny tyto otázky však byly adresovány OLAF. Pokud by měl OLAF skutečně za to, že e-mail pana B. ze dne 14. dubna 2008 na některé z těchto otázek odpověděl, musel by být tento e-mail nutně považován za součást administrativní činnosti úřadu OLAF. Je však třeba připomenout, že stěžovatel ve svém e-mailu ze dne 15. dubna 2008 požádal OLAF, aby mu jasně sdělil, zda pan B. jednal jeho jménem při zaslání jeho e-mailu ze dne 14. dubna 2008. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) ve svém e-mailu ze dne 16. dubna 2008 uvedl, že na tuto otázku (a některé další) odpoví „co nejdříve“. Za těchto okolností nelze e-mail OLAF ze dne 16. dubna 2008 chápat tak, že uznává, že pan B. jednal jeho jménem, když zaslal svůj e-mail ze dne 14. dubna 2008.

19. Odpověď, kterou OLAF oznámil dne 16. dubna 2008, byla stěžovateli zaslána dne 29. dubna 2008. Úřad OLAF ve svém stanovisku tuto odpověď zmínil, aniž by však poskytl její kopii. Na žádost veřejného ochránce práv stěžovatel laskavě poskytl kopii tohoto e-mailu.

20. Na rozdíl od toho, co bylo oznámeno v e-mailu OLAF ze dne 16. dubna 2008, odpověď ze dne 29. dubna 2008 se nezabývala otázkou, zda pan B. jednal jménem OLAF při zaslání svého e-mailu ze dne 14. dubna 2008. Stěžovatel ve svém e-mailu ze dne 15. dubna 2008 uvedl, že pokud by odpověď na uvedenou otázku byla záporná, měl by OLAF odpovědět na otázky, které mu předložil dne 4. dubna 2008. Ve svém e-mailu ze dne 29. dubna 2008 se OLAF zabýval všemi 16 otázkami, které stěžovatel předložil dne 4. dubna 2008. Vzhledem k tomu, že to bylo nezbytné pouze tehdy, pokud měl OLAF za to, že pan B. nejednal jeho jménem při zasílání jeho e-mailu ze dne 14. dubna 2008, lze tvrdit, že odpověď OLAF ze dne 29. dubna 2008 implicitně odpověděla na otázku stěžovatele. Veřejný ochránce práv však nechápe, proč úřad OLAF neposkytl výslovnou odpověď na otázku stěžovatele, což bylo zjevně důležité.

21. Pokud jde o věc samou, v odpovědi OLAF ze dne 29. dubna 2008 bylo uvedeno, že prvních sedm otázek již bylo „komplexně zodpovězeno“ panem B. Ačkoli OLAF v tomto ohledu dodává další úvahy, uvedené znění vytváří dojem, že odpovědi, které pan B. na tyto otázky poskytl, představovaly oficiální odpověď OLAF.

22. Závěrem lze říci, že znění e-mailů OLAF ze dne 16. a 29. dubna 2008 zjevně není tak přesné a jednoznačné, jak by mohlo a mělo být. Veřejný ochránce práv proto plně chápe, proč se stěžovatel domníval, že e-mail pana B. ze dne 14. dubna 2008 by měl být připsán úřadu OLAF a že by mohl být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv.

23. Veřejný ochránce práv však nemůže než připomenout, že pan B. ve svém e-mailu ze dne 14. dubna 2008 poukázal na to, že jedná vlastním jménem, a nikoli jako mluvčí úřadu OLAF. Přestože e-maily úřadu OLAF ze dne 16. a 29. dubna 2008 nejsou v tomto ohledu zdaleka jasné, výše uvedené šetření ukázalo, že podle názoru veřejného ochránce práv není možné dospět k závěru, že e-mail pana B. ze dne 14. dubna 2008 lze přesto přičíst administrativní činnosti úřadu OLAF.

24. Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že by došlo k závažnému případu nesprávného úředního postupu, i kdyby pan B. jednal při zaslání svého e-mailu ze dne 14. dubna 2008 jako soukromá osoba. Podle stěžovatele by si pak pan B. přivlastnil materiál, na který narazil v práci, a zneužil jej k soukromým účelům. Podle stěžovatele to mělo vést OLAF k tomu, aby vůči panu B. přijal disciplinární opatření. Podle stěžovatele absence takového opatření naznačovala, že pan B. jednal se souhlasem svých nadřízených a v úřední funkci.

25. Veřejný ochránce práv se domnívá, že skutečnost, že OLAF nepřijal vůči panu B. žádné opatření, neprokazuje, že B. jednal se souhlasem svých nadřízených a v rámci své úřední funkce, když mu zasílal e-mail ze dne 14. dubna 2008. Je pravda, že postoj OLAF v projednávané věci vyvolává otázku, zda řádně přezkoumal otázku, zda bylo vhodné, aby pan B. předal třetím osobám a v e-mailu, který zaslal jako soukromá osoba, e-mail, který byl zaslán OLAF. Tato výtka se však týká skutečnosti, že byl zaslán příslušný e-mail, a nikoli neexistence jakéhokoli opatření vůči odesílateli, které by OLAF musel přijmout v důsledku tohoto opatření.

26. Za těchto okolností je veřejný ochránce práv povinen dospět k závěru, že tato stížnost týkající se skutečnosti, že e-mail pana B. ze dne 14. dubna 2008 byl zkopírován třetím stranám, nespadá do jeho mandátu. Stěžovatel však může podat další stížnost týkající se způsobu, jakým OLAF na tuto akci reagoval, a to poté, co se na něj předem vhodným způsobem obrátil.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti jsem dospěl k závěru, že nespadá do mého mandátu.

Stěžovatel a úřad OLAF budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 22. dubna 2009.


[1] http://ec.europa.eu/anti_fraud/olaf-oafcn/s/5th/concl/en.pdf (23. března 2009).

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.