Štrasburk 19. června 2008

Vážená paní M.,

Dne 6. března 2007 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi týkající se převodu nároků na důchod, které jste získal během své smlouvy dočasného zaměstnance v Komisi, do belgického vnitrostátního systému důchodových práv.

Dne 29. května 2007 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Dopisem ze dne 11. října 2007 jsem Vás informoval, že z důvodů souvisejících s vnitřní organizací mých útvarů byla Vaše stížnost přidělena jinému právnímu zástupci.

Poté, co byla prodloužena lhůta pro odpověď, zaslala Komise své stanovisko dne 13. listopadu 2007.

Dne 20. listopadu 2007 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 20. prosince 2007.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Relevantními skutečnostmi podle stěžovatele byly v souhrnu tyto skutečnosti:

Od 1. května 2004 do 1. května 2005 pracoval stěžovatel ve Společném výzkumném středisku Komise jako výzkumný asistent na základě smlouvy dočasného zaměstnance kategorie B*(1). Její smlouva byla prodloužena do 30. dubna 2006. Od tohoto data byl stěžovatel nezaměstnaný.

V říjnu 2006 požádala stěžovatelka o převod nároků na důchod nabytých během její smlouvy s Komisí na belgický důchodový úřad (2). Byla však informována, že přemístění není možné, a to z těchto důvodů: i) kategorie její poslední smlouvy s Komisí („dočasná smlouva B“) nebyla zahrnuta do dohody o převodu nároků na důchod uzavřené v únoru 2003 mezi Komisí a belgickými orgány; a ii) podle belgického práva musel stěžovatel před převodem nároků na důchod najít nové zaměstnání.

Dne 3. října 2006 se stěžovatelka obrátila na Komisi, aby jí vysvětlila své obtíže, pokud jde o převod jejích nároků na důchod. Rovněž uvedla, že nenašla žádnou soukromou pojišťovnu, která by souhlasila s podmínkami stanovenými ve služebním řádu, pokud jde o převod jejích nároků na důchod. Stěžovatel požádal Komisi, aby nalezla řešení.

Dne 27. října 2006 informovala Komise stěžovatelku, že převoditelná částka činí 22 821,01 EUR a že má různé možnosti. Jednalo se o: i) celkový převod do nového důchodového systému v souladu s čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu; nebo ii) celkový převod do soukromého pojištění nebo penzijního fondu v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII. Stěžovatelka byla vyzvána, aby předložila příslušné dokumenty k důchodovému režimu podle svého výběru, a byla informována, že by svou žádost měla podat do tří měsíců.

Téhož dne a v odpovědi na její e-mail ze dne 3. října 2006 Komise uznala její obavy a ujistila ji, že její práva budou zachována bez ohledu na dobu trvání jednání, jejichž cílem je vyřešit situaci. Komise uznala, že několik dalších zástupců ES čelí stejnému problému. Komise se zavázala nalézt řešení co nejdříve a informovat o tom stěžovatele.

Dne 31. ledna 2007 zaslala stěžovatelka Komisi e-mail, v němž vysvětlila, že dne 7. prosince 2006 podala u belgického důchodového úřadu žádost o převod svých nároků na důchod do belgického systému. Opět však byla informována o tom, že převod není možný. Stěžovatel se dotázal Komise, zda přijala opatření k nápravě situace a kdo bude odpovědný za změnu stávajícího režimu, konkrétně čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu. Zdůraznila, že je pro ni velmi důležité, aby belgický důchodový úřad zohlednil dva roky, které pracovala pro Komisi.

Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedla, že před správní reformou z května 2004 jim byla přímo přiznána výše důchodových nároků ES nahromaděných dočasnými zaměstnanci platové třídy B, a proto byli vyloučeni z dohody z roku 2003. Po tomto datu Komise změnila dřívější podmínky pro náhradu nároků na důchod dočasných zaměstnanců platové třídy B a nahradila je převodem na vnitrostátní orgány. Podle názoru stěžovatele však Komise zapomněla aktualizovat dohodu o převodu důchodů s Belgií a zahrnout do ní dočasné zaměstnance zaměstnané na základě smluv platové třídy B. Belgický systém proto neuznal nároky stěžovatelky na důchod v ES nashromážděné během její práce pro Komisi.

Stěžovatelka uvedla, že v důsledku toho byly jednotlivcům, kteří byli stejně jako ona nezaměstnaní po určité době práce pro Komisi, vypláceny dávky v nezaměstnanosti na základě nulového příjmu. Tím jim byla přiznána pouze pevná částka z hlediska dávek v nezaměstnanosti pro všechny následující roky. Stěžovatelka uvedla, že Komise by měla přijmout vhodná opatření k nalezení řešení, neboť v následujících čtyřech letech (před dosažením věku 65 let) bude muset podat žádost o belgický důchod.

Stěžovatel uvedl, že Komise si byla vědoma jejích obtíží, ale nepřijala žádná opatření. Vysvětlila rovněž, že převod jejího důchodu do soukromého systému pojištění není proveditelný z důvodu přísných podmínek a skutečnosti, že v každém případě obdrží méně příznivou částku nároků na důchod, než jakou získá u vnitrostátních orgánů. Stěžovatelka dále uvedla, že podala stížnost belgickému veřejnému ochránci práv, pokud jde o podmínku podle belgického práva, podle níž musí najít nového zaměstnavatele, aby získala nárok na převod důchodu.

Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že Komise nezavedla vhodný mechanismus pro převod nároků na důchod nabytých bývalými dočasnými zaměstnanci ES na základě smluv platové třídy B do belgického systému. Tvrdila, že Komise by měla zavést vhodný systém pro převod jejích nároků na důchod.

Další kontakty mezi stěžovatelem a útvary veřejného ochránce práv

Dne 4. května 2007 stěžovatelka při telefonickém rozhovoru s útvary veřejného ochránce práv uvedla, že ji belgický důchodový úřad informoval, že požádal Komisi o informace s cílem napravit situaci stěžovatelky. Belgický úřad pro důchody však na její žádost v této věci nijak nereagoval.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

Komise nejprve zdůraznila, že stěžovatelka ve své stížnosti uznala, že jak útvary Komise (PMO), tak vnitrostátní penzijní úřad (3) řádně uplatňovaly příslušná ustanovení práva Společenství a vnitrostátního práva.

Komise dále uvedla, že postupy týkající se provádění článku 11 přílohy VIII služebního řádu jsou připraveny k provedení, a to jak na úrovni EU, tak na belgické úrovni. V souladu s čl. 11 odst. 1 bodem 4 mohou být převody nároků na důchod v rámci nové profesní činnosti prováděny pouze na důchodovou organizaci, k níž by byla příslušná osoba přidružena.

Komise dále odkázala na čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu(5), který za určitých podmínek předpokládal možnost vyplacení pojistně matematické protihodnoty dávek soukromé pojišťovně nebo penzijnímu fondu podle vlastního výběru.

Komise uvedla, že provedení čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu by teoreticky mělo napravit problém, na který stěžovatelka upozornila ve své stížnosti. Podle stěžovatelky by však nabídka obdržená od soukromé pojišťovny, na kterou se obrátila („integrální pojištění“), vedla ke ztrátě 50 % jejího měsíčního příjmu.

Komise zdůraznila, že je nezbytné zdůraznit, že problém vznesený stěžovatelkou by nikdy nevznikl, kdyby včas požádala o provedení článku 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“). Článek 42 pracovníkovi umožňoval „požádat orgány, aby provedly veškeré platby, které je povinen provést za účelem vzniku nebo zachování nároků na důchod v zemi jeho původu.“Stěžovatelka by tak nejen doplnila svá práva ve svém vnitrostátním důchodovém systému, pokud by takové žádosti podala včas, ale po skončení svého služebního poměru by rovněž obdržela odchodné stanovené v čl. 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu (6).

Komise uvedla, že zaměstnanci ES měli být obeznámeni s ustanoveními pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Stěžovatelka si proto musela být vědoma možnosti, kterou jí nabízí článek 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

Komise nakonec uvedla, že s cílem zabránit podobným situacím v budoucnu plánuje systematicky upozorňovat dotčené zaměstnance na možnost, kterou jim nabízí článek 42 PŘOZ.

Kromě toho Komise dále uvedla, že v případě stěžovatele hodlá znovu kontaktovat belgické orgány, aby je vyzvala k uzavření dohody určené k nápravě problémů, které se vyskytly při použití čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že se setkala s velkými obtížemi při hledání soukromé pojišťovny pro výplatu pojistněmatematické protihodnoty, protože velká většina z nich odmítla přijmout první podmínku stanovenou v čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu, podle níž nelze provést žádný převod, pokud pojišťovna nezaručí, že kapitál nebude splacen.

Dále uvedla, že podmínky stanovené v čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu přijala pouze jedna soukromá pojišťovna. Nabídka učiněná pojišťovnou by však vedla ke ztrátě přibližně 50 % jejího měsíčního příjmu ve srovnání s důchodem, který by pobírala z vnitrostátního důchodového systému.

Stěžovatelka rovněž uvedla, že i) Komise neměla dostatek informací, protože ji neinformovala o existenci článku 42 služebního řádu, což vedlo k nespravedlnosti. Rovněž tvrdila, že ii) se stala obětí diskriminace na základě věku, protože se ukázalo, že je pro ni velmi obtížné najít nového zaměstnavatele v jejím věku; a iii) Komise se vyhnula prodlení, pokud jde o podmínky převodu na soukromou pojišťovnu v letech 2004 až 2007.

Stěžovatelka rovněž vznesla řadu otázek týkajících se převodu jejích nároků na důchod na belgický důchodový úřad.

ROZHODNUTÍ

1 Relevantní skutečnosti

1.1 Od 1. května 2004 do 1. května 2005 pracoval stěžovatel pro Společné výzkumné středisko Komise na základě smlouvy dočasného zaměstnance kategorie "B". Její smlouva byla prodloužena do 30. dubna 2006. Od té doby byla nezaměstnaná. V říjnu 2006 požádala stěžovatelka o převod nároků na důchod nabytých během její smlouvy s Komisí na belgický důchodový úřad (7). Byla však informována, že převod není možný.

Stěžovatelka ve své stížnosti tvrdila, že Komise nezavedla vhodný mechanismus pro převod nároků na důchod nabytých bývalými dočasnými zaměstnanci ES na základě smluv platové třídy B do belgického systému.

1.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že je nezbytné zdůraznit, že problém vznesený stěžovatelkou by nikdy nevznikl, kdyby včas požádala o provedení článku 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen "PŘOZ"). Komise uvedla, že zprostředkovatelé ES měli být seznámeni s ustanoveními PŘOZ, a že si tedy stěžovatelka musí být vědoma možnosti, kterou jí nabízí článek 42 PŘOZ. Komise dále uvedla, že s cílem zabránit podobným situacím v budoucnu plánuje systematicky upozorňovat dotčené zaměstnance na možnost, kterou jim nabízí článek 42 PŘOZ. Komise dále uvedla, že v případě stěžovatele hodlá znovu kontaktovat belgické orgány, aby je vyzvala k uzavření dohody k nápravě problémů, které se vyskytly při uplatňování čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu.

1.3 Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že se při hledání soukromé pojišťovny setkala s velkými obtížemi, protože velká většina z nich odmítla první podmínku stanovenou v čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu, podle které nebude jistina splacena.

2 Rozsah šetření veřejného ochránce práv

2.1 Evropská veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že stěžovatelka ve svých připomínkách vznesla nová tvrzení, že i) Komise neměla dostatek informací, což vedlo k nespravedlnosti; ii) byla obětí diskriminace na základě věku; a iii) Komise se vyhnula prodlení, pokud jde o podmínky převodu na soukromou pojišťovnu v letech 2004 až 2007. Stěžovatelka rovněž vznesla řadu otázek týkajících se převodu jejích nároků na důchod na belgický důchodový úřad.

2.2 Veřejný ochránce práv úvodem připomíná, že jeho úloha spočívá v prošetřování stížností týkajících se údajných případů nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie. Jeho mandát mu neumožňuje vyšetřovat chování žádného vnitrostátního orgánu nebo instituce.

2.3 Provádění příslušných belgických zákonů belgickými orgány, konkrétně belgickým úřadem pro důchody, spadá podle všeho do pravomoci belgického veřejného ochránce práv. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatelka uvedla, že podala belgickému veřejnému ochránci práv stížnost ohledně podmínky stanovené belgickým právem, že k tomu, aby nezaměstnaná osoba měla nárok na převod nároků na důchod, musí nejprve najít nového zaměstnavatele. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že stěžovatelka uvedla, že belgický důchodový úřad požádal Komisi o informace za účelem vyřešení její situace.

2.4 Veřejná ochránkyně práv by ráda poukázala na to, že otázky vznesené v připomínkách stěžovatelky představují nová tvrzení, která nebyla vznesena v její původní stížnosti. Nespadají proto do oblasti působnosti tohoto šetření a zde se jimi nebudeme zabývat. Stěžovatel může podat novou stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv, pokud jde o tyto otázky, poté, co v tomto ohledu předložil Komisi předchozí administrativní přístupy.

3 K údajnému nezavedení vhodného mechanismu Komise za účelem převodu nároků na důchod nabytých bývalými dočasnými zaměstnanci ES v platové třídě B do belgického systému

3.1 Veřejný ochránce práv by nejprve rád připomněl, že článek 42 PŘOZ zní takto:

„Za podmínek, které stanoví orgán, může zaměstnanec požádat orgány, aby provedly veškeré platby, které je povinen provést za účelem vzniku nebo zachování nároků na důchod v zemi jeho původu. (…)".

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že úředník, který opustí službu Společenství, má nárok na převod svých nároků na důchod do i) nového důchodového systému v souladu s čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu nebo ii) soukromého pojištění nebo penzijního fondu v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII, pokud jsou splněny čtyři podmínky (8).

3.2 Veřejný ochránce práv by rád zdůraznil, že jeho mandát mu neumožňuje zpochybnit výše uvedená stávající ustanovení služebního řádu. Veřejný ochránce práv proto pouze přezkoumá, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise při řešení převodu nároků stěžovatele na důchod.

3.3 Veřejná ochránkyně práv poznamenává, že v tomto případě stěžovatelka nepožádala o provedení článku 42 PŘOZ, protože tvrdí, že o něm nevěděla.

3.4 Za prvé, veřejný ochránce práv by rád zdůraznil, že z právního hlediska je třeba vycházet z toho, že každý úředník nebo zaměstnanec by měl znát ustanovení služebního řádu a že je jeho povinností přijmout vhodná opatření, aby se o nich plně dozvěděl. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že Komisi nelze činit právně odpovědnou za skutečnost, že stěžovatelka nevěděla o možnostech, které jí byly nabídnuty, pokud jde o její nároky na důchod podle článku 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

Veřejná ochránkyně práv však zejména vítá prohlášení Komise, podle něhož má v úmyslu systematicky upozorňovat dotčené zaměstnance na možnost, kterou jim nabízí článek 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, aby se předešlo podobným případům v budoucnu. S cílem podpořit záměry Komise učiní veřejná ochránkyně práv v tomto ohledu další poznámku.

3.5 Za druhé veřejný ochránce práv konstatuje, že nároky na důchod nabyté bývalými dočasnými zaměstnanci mohou být převedeny do belgického důchodového systému pouze ve spolupráci s belgickými orgány. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že se Komise obrátila na belgické orgány a požádala je, aby s ní uzavřely dohodu s cílem napravit problémy, s nimiž se stěžovatel setkal, pokud jde o použití čl. 11 odst. 1 služebního řádu. Veřejná ochránkyně práv je proto toho názoru, že Komise podnikla veškeré kroky, které měla k dispozici, aby stěžovateli pomohla. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že Komisi nelze činit odpovědnou za skutečnost, že belgické orgány dosud nepřijaly nezbytná opatření, aby takové převody umožnily.

3.6 S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tvrzení stěžovatele.

4 Tvrzení stěžovatele

4.1 Stěžovatelka tvrdila, že by Komise měla zavést vhodný systém pro převod jejích důchodových práv.

4.2 S ohledem na svůj závěr v bodě 3.6 výše dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tvrzení stěžovatele.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že neexistují žádné důvody pro další šetření tvrzení a tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Veřejný ochránce práv dále uvádí následující poznámku:

Komise by měla zaměstnance systematicky upozorňovat na možnost, kterou jim nabízí článek 42 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Veřejný ochránce práv konstatuje, že označení „kategorie B*“ používané během prozatímního období provádění nového služebního řádu, které vstoupilo v platnost dne 1. května 2004, odpovídá současným smlouvám kategorie AST.

(2) "Office national des Pensions"ve francouzském původním znění.

(3) Viz poznámka pod čarou č. 2.

(4) Článek 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu stanoví:

„1. Úředník, který opouští službu Společenství za účelem:

– nastoupit do služeb státní správy nebo vnitrostátní či mezinárodní organizace, která uzavřela dohodu se Společenstvími;

– vykonávat činnost jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná, na jejímž základě nabývá nároky na důchod v rámci systému, jehož správní orgány uzavřely dohodu se Společenstvími,

má nárok na to, aby pojistně matematická protihodnota jeho nároků na starobní důchod ve Společenství, aktualizovaná ke skutečnému dni převodu, byla převedena do penzijního fondu této správy nebo organizace nebo do penzijního fondu, ve kterém nabývá nároky na starobní důchod na základě činnosti vykonávané jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná.“

(5) Článek 12 přílohy VIII služebního řádu zní takto:

„1. Úředník mladší 63 let, jehož služební poměr skončil jinak než úmrtím nebo invaliditou a který nemá nárok na okamžitý nebo odložený starobní důchod, má při odchodu ze služebního poměru nárok:

b) v ostatních případech na dávky poskytované podle čl. 11 odst. 1 nebo na výplatu pojistně matematické protihodnoty těchto dávek soukromé pojišťovně nebo penzijnímu fondu podle vlastního výběru za podmínky, že tato společnost nebo fond zaručí, že: i) kapitál nebude splacen; ii) měsíční příjem bude vyplácen nejdříve od 60. roku věku a nejpozději od 65. roku věku; iii) jsou zahrnuty rezervy na reverzní nebo pozůstalostní důchody; iv) převod na jinou pojišťovnu nebo jiný fond bude povolen pouze tehdy, pokud tento fond splňuje podmínky stanovené v bodech i), ii) a iii).“

(6) Článek 12 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu stanoví: „Odchylně od odst. 1 písm. b) mají úředníci mladší 63 let, kteří od nástupu do služebního poměru odvedli za účelem vzniku nebo zachování nároků na důchod příspěvky do vnitrostátního důchodového systému, soukromého systému pojištění nebo penzijního fondu podle svého výběru, který splňuje požadavky stanovené v odstavci 1, a jejichž služební poměr skončil z jiných důvodů než úmrtí nebo invalidity, aniž by měli nárok na okamžitý nebo odložený starobní důchod, při odchodu ze služebního poměru nárok na odchodné ve výši pojistně matematické hodnoty svých nároků na důchod nabytých během služebního poměru v orgánech. V těchto případech se od odchodného odečtou platby provedené za účelem vzniku nebo zachování jejich nároků na důchod v rámci vnitrostátního důchodového systému podle článků 42 nebo 112 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.“

(7) Viz poznámka pod čarou č. 2.

(8) Podle čl. 12 odst. 1 písm. b) přílohy VIII služebního řádu jsou tyto čtyři podmínky následující:

"(…) za podmínky, že tato společnost nebo fond zaručí, že:

i) kapitál nebude splacen;

ii) měsíční příjem bude vyplácen nejdříve od 60. roku věku a nejpozději od 65. roku věku;

iii) jsou zahrnuty rezervy na reverzní nebo pozůstalostní důchody;

iv) převod na jinou pojišťovnu nebo jiný fond bude povolen pouze tehdy, pokud tento fond splňuje podmínky stanovené v bodech i), ii) a iii).“