Štrasburk 31. října 2007

Vážená paní N.,

Dne 4. srpna 2006 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO). Dne 7. září 2006 jste mi e-mailem zaslal další dokument.

Vaše stížnost se týkala otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/35/05 na nábor jazykových administrátorů pro bulharský jazyk v oblasti překladů a byla zaregistrována jako stížnost 2626/2006/MHZ.

V době podání Vaší stížnosti se zdálo, že nemáte bydliště na území členského státu Evropské unie a nejste občanem Evropské unie. Domnívám se tedy, že jste neměl právo podat stížnost veřejnému ochránci práv. Domnívám se však, že otázky vznesené ve Vaší stížnosti bych měl řešit v rámci šetření z vlastního podnětu.

Dne 18. září 2006 jsem proto předal Vaši stížnost řediteli úřadu EPSO a informoval ho, že jsem se rozhodl z vlastního podnětu prošetřit otázky v ní uvedené. Požádal jsem ho, aby se k Vaší stížnosti vyjádřil do 31. prosince 2006.

Dne 19. září 2006 jste mě e-mailem informoval, že v současné době žijete v Bruselu a že v tom budete pokračovat až do konce roku 2007.

Ve své odpovědi ze dne 28. listopadu 2006 jsem Vás požádal, abyste mé útvary informoval o Vaší nové poštovní adrese.

Dne 19. prosince 2006 požádal úřad EPSO o prodloužení lhůty pro odpověď na Vaši stížnost, což jsem povolil do 31. ledna 2007.

Vzhledem k tomu, že po rozšíření Evropské unie dne 1. ledna 2007 jste se stal občanem členského státu Evropské unie a informoval jste mě o tom, že máte bydliště v Bruselu, rozhodl jsem se napříště zabývat Vaším případem jako stížností pod dřívějším číslem 2626/2006/MHZ, a nikoli jako šetřením z vlastního podnětu. Šetření z vlastního podnětu OI/6/2006/MHZ bylo proto od 1. ledna 2007 uzavřeno.

Dne 2. února 2007 zaslal úřad EPSO stanovisko ve francouzštině a dne 14. února 2007 jeho překlad do angličtiny, které jsem Vám zaslal s výzvou k vyjádření.

Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stížnost lze shrnout takto:

Stěžovatel se zúčastnil otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/35/05 za účelem náboru jazykových administrátorů (AD5) pro bulharský jazyk v oblasti překladů. Stěžovatelka v předvýběrových testech neuspěla, neboť získala 22,41 bodu, zatímco minimální požadovaný počet bodů byl 22,615.

Dne 20. července 2006 požádala e-mailem úřad EPSO, aby jí i) poskytl veškeré podrobnosti týkající se jejích výsledků, aby mohla ověřit, že při hodnocení jejích testů nedošlo k žádné lidské chybě, a ii) vysvětlil, proč nebyla úřadem EPSO informována o tom, že vzhledem k tomu, jak blízko dosáhla požadovaného minimálního počtu bodů, může požádat o zvláštní povolení přejít do další fáze výběrového řízení, jak slyšela, že úřad EPSO učinil v případě některých jejích přátel (1).

Dne 31. srpna 2006 úřad EPSO odpověděl, že i) zkontroloval spis stěžovatelky a ujistil ji, že výsledky jejích testů nejsou chybné, a ii) k písemným testům bylo pozváno pouze 450 nejlepších uchazečů z předvýběrových testů.

Následně se stěžovatel obrátil na evropského veřejného ochránce práv. Rozhodl se zahájit šetření týkající se tvrzení stěžovatelky, že jí úřad EPSO neposkytl dostatečné informace o jejích výsledcích (2).

Šetření

Stanovisko úřadu EPSO

Stanovisko úřadu EPSO lze shrnout takto:

Stěžovatel byl kandidátem v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/35. Oznámení o výběrovém řízení bylo zveřejněno dne 15. listopadu 2005 v Úředním věstníku C 282A.

V souladu s oddílem B.1 oznámení o výběrovém řízení se uskutečnily dva vstupní testy, z nichž každý obsahoval řadu otázek s výběrem odpovědí: i) test a) byl určen k posouzení znalostí Evropské unie, jejích orgánů a politik a byl označen na stupnici od 0 do 10 bodů s minimálním počtem bodů 5 a ii) test b) byl určen k posouzení obecných schopností, zejména verbálních a uvažovacích dovedností, a byl označen na stupnici od 0 do 20 bodů s minimálním počtem bodů 10.

Stěžovatelka, kterou si předem vybrala podle bodu B písm. i) oznámení o výběrovém řízení, se zúčastnila počítačového testování („CBT“) pořádaného dne 2. června 2006 ve zkušebním středisku v Sofii.

Stěžovatelka v obou testech dosáhla požadovaného minimálního počtu bodů, ale její celková známka nestačila k tomu, aby se umístila mezi 450 uchazeči s nejvyšším počtem bodů. Získala 22,41 bodu, zatímco nejnižší bod mezi nejlepšími 450 kandidáty byl 22,615 bodu.

Dne 22. června 2006 EPSO informoval stěžovatelku o jejích výsledcích a o tom, že nebyla připuštěna do další fáze výběrového řízení.

Ve dnech 20. července a 4. srpna 2006 požádala stěžovatelka e-mailem úřad EPSO, aby jí poskytl všechny podrobnosti o jejích výsledcích, aby mohla ověřit, že v této části výběrového řízení skutečně neuspěla a že při hodnocení jejího testu nedošlo k lidské chybě. Dotázala se rovněž, proč se další uchazeči, kteří nedosáhli požadovaného minimálního počtu bodů, mohli zúčastnit další fáze výběrového řízení.

Ve dnech 4. a 31. srpna 2006 úřad EPSO odpověděl, že jí požadované informace nemůže zaslat. Otázky, na které odpověděla, byly součástí rozsáhlé databáze otázek, které se používaly i v jiných výběrových řízeních. Úřad EPSO proto nemohl zveřejnit otázky z této databáze, aniž by ohrozil rozhodovací proces výběrové komise. Kromě toho by jakékoli zpřístupnění obsahu databáze mohlo být pro některé uchazeče přínosné. Úřad EPSO ji rovněž informoval, že její výsledky byly zkontrolovány a že nedošlo k žádné chybě při opravě testů ani při výpočtu výsledků. Pokud jde o její druhý bod, EPSO citoval oddíl B.1 oznámení o výběrovém řízení, v němž bylo uvedeno, že k písemným testům bude pozváno pouze 450 uchazečů s nejvyšším kombinovaným počtem bodů za vstupní testy.

Úřad EPSO odkázal na tvrzení stěžovatelky, že jí odmítla poskytnout dostatečné informace o výsledcích vstupních testů, aby mohla ověřit, zda jsou její známky skutečně přesné. V tomto ohledu úřad EPSO uvedl, že pokud by výše uvedené tvrzení mělo znamenat, že chce mít přístup ke svým otázkám/odpovědím a ke klíči pro bodové hodnocení uvádějícímu správné odpovědi, nemohl by žádosti vyhovět z následujících důvodů.

Vstupní testy v dotčeném výběrovém řízení byly uspořádány pomocí nového nástroje pro výběr, který umožňuje používat nové technologie a uchazečům umožňuje provádět testy přímo na počítači (CBT).

Úřad EPSO dále poukázal na výhody KBT, konkrétně na to, že i) byla zřízena databáze, která uchazečům umožňuje absolvovat testy na počítači, a ii) tento nový nástroj umožňuje uchazečům absolvovat individuální test na základě náhodného výběru otázek v databázi v den výběru uchazečů ve lhůtě stanovené úřadem EPSO.

Takový systém však znamená, že vstupní testy probíhají výhradně on-line a uchazeči si nemohou vzít své zkušební doklady ani požádat o výtisk otázek nebo odpovědí. Otázky použité v tomto výběrovém řízení tvoří nedílnou součást databáze, která je průběžně využívána jak pro stávající výběrová řízení, tak pro výběrová řízení, která bude úřad EPSO pořádat v budoucnu. Z tohoto důvodu nelze informace v databázi zveřejnit.

Úřad EPSO poukázal na to, že pokud by byla žádost stěžovatele o přístup k dokumentům posouzena podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3) (dále jen "nařízení č. 1049/2001"), bylo by zřejmé, že právo na přístup k dokumentům je omezeno, zejména z důvodů veřejného zájmu, aby byl zachován cíl výběru nejlepších zaměstnanců pro evropské orgány. V tomto ohledu odkázal úřad EPSO na spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada (4). V těchto věcech Soudní dvůr rozhodl, že

1. „účelem nařízení je zaručit přístup všech osob k veřejným dokumentům, a nikoli pouze přístup žádající strany k dokumentům, které se jí týkají“;
2. „výjimky z přístupu k dokumentům stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 jsou formulovány povinně“; a
3. „zvláštní zájem, který může žádající strana uplatnit na získání přístupu k dokumentu, který se jí osobně týká, nelze zohlednit při uplatňování povinných výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.“(5)

Úřad EPSO tvrdil, že právo na přístup k dokumentům je omezeno nebo vyloučeno podle zásady lex specialis derogat legi generali, tj. že zvláštní pravidlo se odchyluje od obecného pravidla, pokud existují zvláštní pravidla upravující zvláštní záležitosti. V tomto ohledu EPSO odkázal na věc T-371/03 Le Voci v. Rada (6) a dále tvrdil, že v projednávané věci má služební řád konkrétní cíl odůvodněný důvody veřejného zájmu.

Kromě toho EPSO odkázal na věc T-376/03 Hendrickx v. Rada (7) a v ní uvedenou judikaturu, a zejména na věc T-53/00 Angioli v. Komise (8). V posledně uvedeném případě Tribunál rozhodl, že se žalobce nemůže dovolávat čl. 255 odst. 1 Smlouvy o ES nebo nařízení č. 1049/2001 za účelem zpochybnění použitelnosti článku 6 přílohy III služebního řádu, který zakotvuje zásadu utajení jednání výběrové komise.

Úřad EPSO se proto domníval, že odepření přístupu k otázkám/odpovědím a seznam správných odpovědí jsou plně odůvodněné. Úřad EPSO tvrdil, že „obecný systémový a oficiální“přístup k otázkám v databázi pro každého uchazeče, který o to požádá, by tuto novou metodu vážně poškodil. Úřad EPSO měl rovněž za to, že přístup ad hoc k testům v rámci zvláštního postupu pro podávání stížností by měl podobně nepříznivý dopad na systém hodnocení. Úřad EPSO rovněž uvedl, že zpřístupnění otázek/odpovědí by mohlo porušit zásadu rovného zacházení, pokud by někteří uchazeči mohli získat příslušné otázky/odpovědi.

Kromě toho, pokud jde o důvody pro výsledky stěžovatele, EPSO zdůraznil, že podle příslušné judikatury představuje oznámení známky obdržené uchazečem, který neuspěl, dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Stěžovatelka byla informována o svých výsledcích a o tom, proč nebyla přijata do další fáze výběrového řízení.

V zájmu větší transparentnosti a zviditelnění však úřad EPSO ke svému stanovisku připojil dokument týkající se výsledků stěžovatele ve vstupních testech. Podle EPSO tento dokument uváděl metodu použitou pro výpočet známek stěžovatelky v testech pro každou otázku, počet správných odpovědí, jakož i výsledky a výpočet její souhrnné známky. Úřad EPSO věřil, že stěžovatelka ocení dodatečné informace, které jí byly zaslány v reakci na její stížnost. Úřad EPSO vysvětlil, že tyto doplňující informace v projednávané věci postačují k tomu, aby bylo možné určit, zda je rozhodnutí přijaté ohledně jejího výkonu, které není rozhodnutím nepříznivě zasahujícím do jejího právního postavení, opodstatněné, bezchybné a nezpochybnitelné.

Připomínky stěžovatele

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Přístup k otázkám/odpovědím týkajícím se počítačového testování (CBT)

1.1 Stěžovatelka, která v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/35/05 neuspěla při vstupních testech na počítači (CBT), tvrdila, že jí Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) neposkytl dostatečné informace o jejích výsledcích. Stěžovatelka proto odkázala na odpovědi úřadu EPSO na své žádosti o více informací.

1.2 Stručně řečeno, úřad EPSO odkázal na své odpovědi stěžovateli ze dne 4. a 31. srpna 2006. V těchto odpovědích úřad EPSO uvedl, že jí nemůže zasílat požadované informace, že otázky, na které odpověděla, jsou součástí rozsáhlé databáze otázek, které byly použity i v jiných výběrových řízeních, a že tedy nemůže z této databáze vyzrazovat otázky, aniž by ohrozil rozhodovací proces výběrové komise.

Úřad EPSO chápal tvrzení stěžovatelky jako tvrzení týkající se přístupu k jejím odpovědím/otázkám a zastával názor, že žádosti o přístup k otázkám/odpovědím na vstupní testy CBT (vlastní odpovědi uchazečů a správné odpovědi) by měly být za všech okolností zamítnuty, což znamená, že by měl být zamítnut jak „obecný systémový i oficiální“přístup, tak přístup ad hoc. Úřad EPSO založil své rozhodnutí odepřít takový přístup na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (9) (dále jen "nařízení č. 1049/2001") a na příslušné judikatuře soudů Společenství. Úřad EPSO zejména tvrdil, že otázku/odpovědi na testy CBT nelze uchazečům sdělit, protože by to ohrozilo výběrové řízení.

1.3 Veřejný ochránce práv nejprve poukazuje na to, že podle jeho názoru a názoru úřadu EPSO se tvrzení stěžovatelky týkalo skutečnosti, že jí úřad EPSO nezaslal kopii jejích otázek/odpovědí v odpovědi na její žádost o více informací o jejích výsledcích, kterou předložila s cílem ověřit, že při hodnocení jejích testů nedošlo k žádné "lidské chybě".

Za účelem vyřízení stížnosti považuje veřejný ochránce práv za užitečné posoudit důvody úřadu EPSO, proč by měl být přístup k otázkám/odpovědím v rámci vstupních testů CBT v zásadě odepřen.

1.4 Veřejný ochránce práv připomíná, že zásady řádné správy vyžadují, aby informace poskytované občanům byly co nejpřesnější a nejúplnější a že nejlepším způsobem, jak uchazečům ukázat jejich chyby, by bylo poskytnout jim přístup k jejich vlastním zkušebním dokumentům.

1.5 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad EPSO byl toho názoru, že pokud jde o testy CBT, nemohly být uchazečům poskytnuty kopie jejich vlastních testů: Úřad EPSO vysvětlil svůj postoj s ohledem na stávající pravidla pro přístup k dokumentům, konkrétně nařízení č. 1049/2001 a příslušnou judikaturu soudů Společenství, odkazem na hypotetickou situaci („pokud byla žádost stěžovatele o přístup k dokumentům posouzena podle nařízení č. 1049/2001“).

1.6 Úřad EPSO tvrdil, že právo na přístup je omezeno, a jako příklad uvedl "důvody veřejného zájmu"(kurzivou zvýraznil autor stanoviska), kterých se lze dovolávat za účelem zajištění cíle výběru nejlepších zaměstnanců pro evropské orgány. Na podporu tohoto názoru rovněž citovala ze spojených věcí T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada (10) v tom smyslu, že:

1. „výjimky z přístupu k dokumentům stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 jsou formulovány povinně“; a
2. „zvláštní zájem, který může žádající strana uplatnit na získání přístupu k dokumentu, který se jí osobně týká, nemůže být zohledněn při uplatňování povinných výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.“(11)

Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že úřad EPSO neuvedl žádnou konkrétní zmínku o jedné z výjimek založených na ochraně veřejného zájmu uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodě 12 . Úřad EPSO odkazuje pouze na zájem „zajistit cíl výběru nejlepších zaměstnanců pro evropské orgány“, který by podle úřadu EPSO měl být rovněž zahrnut pod pojem „veřejný zájem“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

Veřejný ochránce práv připomíná, že podle ustálené judikatury musí být výjimky stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 koncipovány a uplatňovány restriktivně, aby nebyla porušena obecná zásada zakotvená v tomto nařízení (13).

Veřejný ochránce práv proto dochází k závěru, že pokud by se úřad EPSO snažil podřadit zájem na „výběru nejlepších zaměstnanců pro evropské orgány“podle výjimek ve veřejném zájmu stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení (což se zdá být případ, pokud stanovisko úřadu EPSO cituje spojené věci T-110/03, T-150/30 a T-405/03, Sison v. Rada), byl by to s ohledem na bohatou a ustálenou judikaturu soudů Společenství zjevně nesprávný přístup.

1.7 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že úřad EPSO si zřejmě rovněž přál odkázat na výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, která umožňuje odmítnout zpřístupnění dokumentů, které jsou "pro vnitřní použití nebo které orgán obdržel (...)"[a které se týkají záležitostí] (...), pokud orgán nepřijal rozhodnutí, a opírat se o ni.

Úřad EPSO´s ve svém stanovisku uvedl, že nemůže zveřejnit otázky/odpovědi, aniž by ohrozil výběrové řízení. Dále tvrdila, že otázky/odpovědi jsou součástí databáze, která je průběžně využívána jak pro stávající výběrová řízení, tak pro výběrová řízení pořádaná úřadem EPSO v budoucnu. Podle EPSO by jakékoli zpřístupnění obsahu databáze nebo její části podle nařízení č. 1049/2001 přineslo prospěch těm budoucím uchazečům, kteří by k ní měli přístup. Takový přístup by tak mohl mít nepříznivé účinky na budoucí výběrová řízení tím, že by narušil rovné zacházení s uchazeči, neboť někteří by mohli získat otázky/odpovědi a někteří ne. Kromě toho EPSO uvedl, že je ve veřejném zájmu, aby byla plně zaručena objektivní povaha výběrových řízení evropských orgánů a rovné zacházení s uchazeči.

Veřejná ochránkyně práv chápe, že argument úřadu EPSO se týká jak probíhajícího výběrového řízení, tak dalších probíhajících nebo budoucích výběrových řízení.

Veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že zveřejnění seznamu otázek, na které odpověděli, a jejich odpovědí neúspěšným uchazečům nemusí nutně znamenat, že otázky/odpovědi databáze budou v důsledku toho zveřejněny.

Nicméně, i když se značný počet otázek, nebo dokonce všechny otázky, měly v průběhu času stát známými uchazečům v budoucích výběrových řízeních, tito uchazeči obdrží otázky náhodně vybrané systémem z obrovské databáze. Proto se šance, že dostanou přesně tytéž otázky, které již znají, jeví jako minimální a možnost zapamatovat si všechny otázky / odpovědi obrovské databáze by měla být spíše vyloučena. Kromě toho druh otázek/odpovědí používaných v testech KBT (jako jsou otázky zaměřené na posouzení znalostí o záležitostech EU a verbální a numerické uvažování) může a obvykle by měl být neustále revidován a aktualizován, aby se ověřilo, zda jsou stále přesné a zda plní svou úlohu při výběru nejzkušenějších a zasloužených uchazečů.

Veřejný ochránce práv proto na základě vysvětlení úřadu EPSO´s nevidí důvod, proč by zpřístupnění otázek uchazečům ve stejných nebo budoucích výběrových řízeních nutně ohrozilo výběrové řízení, tj. ohrozilo cíl úřadu EPSO´s ověřit znalosti a schopnosti uchazečů a zajistit orgánům služby úředníků s nejvyššími standardy schopností, výkonnosti a bezúhonnosti.

Výše uvedený argument úřadu EPSO proto nebyl doložen.

1.8 Kromě toho EPSO jako odůvodnění svého odmítnutí připomněl, že Soud rozhodl, že utajení jednání výběrových komisí stanovené v článku 6 přílohy III služebního řádu je třeba považovat za lex specialis odchylující se od obecných pravidel pro přístup k dokumentům. V tomto ohledu odkázal EPSO na věc T-376/03 Hendrickx v. Rada (14) a věc T-371/03 Le Voci v. Rada (15).

Veřejný ochránce práv zaprvé zdůrazňuje, že výše uvedená judikatura se netýká přístupu k testovacím otázkám.

Za druhé veřejný ochránce práv konstatuje, že tento argument lze jen stěží uvést do souladu s vlastní praxí úřadu EPSO, která spočívá v poskytování přístupu k otázkám a odpovědím na předvýběrové testy prováděné na papíře a skutečně k otázkám všech ostatních písemných zkoušek.

Zatřetí veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že výše uvedená judikatura soudů Společenství se týká článku 6 přílohy III služebního řádu a tajnosti práce výběrových komisí ve výběrových řízeních. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že v projednávané věci byly „přijímací testy“organizovány podle testovacího systému CBT a že úřad EPSO neprokázal, že koncepce, formulace, oprava a označení otázek a odpovědí uložených v systému, které byly uchazečům předloženy, jakkoli souvisely s prací jmenované výběrové komise nebo byly prováděny na její odpovědnost.

S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že úřad EPSO dostatečně neodůvodnil své odmítnutí poskytnout stěžovatelce přístup k otázkám/odpovědím KBT a neukázal jí chyby, kterých se dopustila, čímž ji ujistil, že při hodnocení jejích testů nedošlo k lidské chybě. Veřejná ochránkyně práv se navíc nedomnívá, že „výpočtový list“(16), který úřad EPSO předložil stěžovatelce v odpovědi na její žádost o informace o jejích výsledcích, lze považovat za dostatečný k tomu, aby stěžovatelku ujistil, že posouzení jejích výsledků bylo správné.

Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

1.9 Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že se v současné době zabývá značným počtem dalších stížností (17), v nichž úřad EPSO odmítl přístup k otázkám/odpovědím KBT. V jedné z nich, a sice stížnosti 370/2007/MHZ, která se týká stejné věci, uzavřel případ kritickou poznámkou (18). Veřejný ochránce práv by rád poznamenal, že se skutečně stal obecným problémem, který se dotýká značného počtu kandidátů ve výběrových řízeních. Poukazuje rovněž na to, že EPSO zaujal v podstatě stejný postoj, pokud jde o všechny tyto stížnosti. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že neexistuje reálná vyhlídka na to, že úřad EPSO změní svůj postoj v rámci šetření individuální stížnosti, a proto nejsou v souvislosti s touto stížností odůvodněna žádná další šetření. Veřejný ochránce práv však tento případ uzavře odkazem na svou kritickou poznámku ve výše uvedené věci 370/2007/MHZ (19).

1.10 Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že šetření z vlastního podnětu týkající se celkové struktury testů CBT používaných ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO by pravděpodobně přispělo k větší transparentnosti přijímacích řízení úřadu EPSO, což by samo o sobě bylo přínosné pro uchazeče, kteří se snaží získat více informací o těchto záležitostech. Veřejná ochránkyně práv proto v blízké budoucnosti aktivně zváží zahájení takového šetření z vlastního podnětu a bude o tom informovat úřad EPSO v samostatném sdělení.

2 Závěr

Z důvodů vysvětlených v bodě 1.9 výše se veřejná ochránkyně práv domnívá, že v této stížnosti nejsou odůvodněna žádná další šetření. Veřejný ochránce práv však odkazuje na svou kritickou poznámku ve věci 370/2007/MHZ, v níž se uvádí, že úřad EPSO dostatečně neodůvodnil své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k otázkám/odpovědím KBT a že se jedná o případ nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Ředitel úřadu EPSO bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Ze stížnosti vyplývá, že kromě toho zaslala úřadu EPSO další e-mail, ale neposkytla veřejnému ochránci práv jeho kopii ani případné odpovědi úřadu EPSO.

(2) Stěžovatelka rovněž tvrdila, že ji úřad EPSO neinformoval, že může požádat o zvláštní povolení k účasti na písemných testech výběrového řízení, což je v rozporu s jeho praxí v případě některých dalších uchazečů, kteří předvýběrovými testy neuspěli. Stěžovatel dále tvrdil, že úřad EPSO by měl reorganizovat stejné výběrové řízení podle nediskriminačních pravidel a měl by o těchto pravidlech informovat všechny uchazeče. Pokud jde o výše uvedená tvrzení a tvrzení, veřejný ochránce práv informoval stěžovatele o svém názoru, že prohlášení úřadu EPSO v jeho e-mailu ze dne 31. srpna 2006, že „na písemné testy bylo pozváno pouze 450 nejlepších uchazečů z předvýběrových testů“, se prima facie jeví jako přiměřené a dostatečné.

(3) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(4) Spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada, Sb. rozh. 2005, s. II-1429.

(5) Spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada, uvedené výše, body 50–52.

(6) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Le Voci v. Rada, T-371/03, Sb. VS s. I-A-209 a II-957, bod 122.

(7) Věc T-376/03, Hendrickx v. Rada, Sb. VS s. I-A-83 a II-379.

(8) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Angioli v. Komise, T-53/00, Recueil FP, s. I-A-13 a II-73, bod 84.

(9) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(10) Výše uvedené spojené věci T-110/03, T-150/03 a T-405/03 Sison v. Rada.

(11) Rozsudek Soudu prvního stupně ve spojených věcech Sison v. Rada, T-110/03, T-150/03 a T-405/03, uvedený výše, body 50 až 52.

(12) Veřejný ochránce práv proto připomíná, že čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 stanoví, že orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, obranu a vojenské záležitosti, mezinárodní vztahy a finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Společenství nebo členského státu.

(13) Viz věc C-189/98 P Nizozemsko a van der Wal v. Komise, Sb. rozh. 2000, s. I-1, bod 27, a věc T-211/00 Kuijer v. Rada, Sb. rozh. 2002, s. II-485, bod 55 a citovaná judikatura.

(14) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Hendrickx v. Rada, T-376/03, Sb. VS s. I-A-83 a II-379.

(15) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Le Voci v. Rada, T-371/03, Sb. VS s. I-A-209 a II-957.

(16) Úřad EPSO ke svému stanovisku připojil "výpočtový list". V průběhu šetření zaslaly útvary veřejného ochránce práv stěžovateli „výpočetní list“.

(17) 7/2007/PB; 350/2007/IP; 419/2007/IP; 421/2007/IP; 3819/2006/DK; 50/2007/DK; 1282/2007/DK; a 3746/2006/MHZ.

(18) Rozhodnutí je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(19) "EPSO dostatečně neodůvodnil své odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k otázkám/odpovědím KBT. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.“