FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 2426/2006/WP na Evropskou komisi


Štrasburk 25. září 2007

Vážený pane M.,

Dne 13. června 2006 jste předložil evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se toho, jak Evropská komise nakládá s dopisy, které jste jí zaslal v lednu 2006. Ve dvou e-mailech ze dne 19. a 24. července 2006 jste zaslal další informace týkající se Vaší stížnosti.

Dne 9. srpna 2006 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Ve dnech 23. října a 7. listopadu 2006 jste mě informoval o změnách ve Vaší poštovní adrese. V návaznosti na Vaši žádost potvrdily útvary v mé pravomoci přijetí těchto informací dne 24. října a 8. listopadu 2006.

V e-mailu ze dne 12. prosince 2006 jste požádal(a), abyste byl(a) informován(a) o tom, v jaké fázi se nachází mé šetření Vaší stížnosti.

Dne 14. prosince 2006 informovala Komise mé útvary, že její stanovisko k Vaší stížnosti, která měla být předložena dne 30. listopadu 2006, bude brzy dokončeno. Informoval jsem Vás o tom dopisem ze dne 20. prosince 2006.

Komise zaslala původní anglické znění svého stanoviska dne 12. ledna 2007 a jeho překlad do němčiny dne 19. ledna 2007. Dne 23. ledna 2007 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 28. února 2007.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.


Stížnost

Stěžovatel, rakouský občan žijící ve Spojených státech, uvedl, že v lednu 2006 zaslal dopisy předsedovi Evropské komise, jakož i všem tehdejším komisařům. Zdálo se, že tato podání se týkají především údajného nevhodného chování některých rakouských orgánů a politiků. Stěžovatel rovněž zmínil dvě stížnosti týkající se údajného porušení práva Společenství Rakouskem, které předložil komisaři pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost a komisaři pro hospodářskou soutěž. Stěžovatel tvrdil, že předseda a všichni komisaři se jeho podáními dostatečně nezabývali.

Zejména uvedl, že předseda Komise neodpověděl na stížnost, kterou mu stěžovatel adresoval jako prezidentovi, ani na dopisy, které mu adresoval jako ministerskému předsedovi Portugalska. Pokud jde o komisaře pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost a komisaře pro hospodářskou soutěž, tvrdil, že jeho stížnosti na porušení právních předpisů nebyly zodpovězeny. Tvrdil, že veřejný ochránce práv by měl požádat komisaře pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, aby si vyžádal prohlášení příslušných rakouských orgánů týkající se záležitosti, kterou uvedl ve své stížnosti na porušení právních předpisů. Pokud jde o komisařku pro vnější vztahy, stěžovatelka tvrdila, že komisař neodpověděl na své dopisy, v nichž ji požádal, aby se vyjádřila k jeho podezření, že je zapojena do trestního řízení. Rovněž uvedl, že v době, kdy byla komisařkou rakouská ministryně zahraničních věcí, její útvary nepřijaly doručení jeho dopisů zaslaných doporučenou poštou. Tvrdil, že komisař by mu měl poskytnout úplnou a upřímnou odpověď na jeho tvrzení. Pokud jde o komisaře pro informační společnost a média, stěžovatel uvedl, že obdržel pouze zprávu z jejího úřadu, v níž byl informován, že jeho dopis byl předán kabinetu komisaře pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost. Stěžovatel považoval tuto odpověď za neuspokojivou, protože požádal komisařku, aby uplatnila svůj vliv na komisařku pro vnější vztahy na přímé osobní úrovni. Pokud jde o komisaře pro obchod, stěžovatel uvedl, že byl e-mailem informován o tom, že informace, o které požádal, mu budou zaslány co nejdříve. Tvrdil však, že mu tyto informace nikdy nebyly zaslány. Pokud jde o komisaře pro zdraví, stěžovatel uvedl, že obdržel pohlednici, která ho informovala o tom, že jeho podání bylo předáno generálnímu ředitelství pro spravedlnost a že mu bude včas zaslána vhodná odpověď. Stěžovatel však tvrdil, že jeho poštovní adresa uvedená na pohlednici je neúplná; že není jasné, na který z jeho dopisů odkazuje; a že nikdy nedostal odpovídající odpověď.

Kromě výše uvedených komisařů stěžovatel svou stížnost rozšířil i na všechny ostatní komisaře, kteří podle něj rovněž dostatečně nevyřídili jeho dopisy.

Stěžovatel ke své stížnosti připojil podrobné seznamy objemné korespondence a přílohy, které zaslal Komisi. Připojil také CD-ROM obsahující velké množství souborů.

Šetření

Úvahy veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv poznamenal, že pokud se stížnost týkala předsedy Komise v době, kdy byl předsedou vlády Portugalska, a komisařky pro vnější vztahy v době, kdy byla rakouskou ministryní zahraničních věcí, stížnost nesměřovala proti orgánu nebo instituci Společenství. Veřejný ochránce práv zjistil, že podle čl. 2 odst. 1 statutu veřejného ochránce práv není oprávněn tyto aspekty stížnosti prošetřit.

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o stanovisko k následujícímu tvrzení a tvrzení:

Stěžovatel tvrdí, že předseda Komise a všichni komisaři se jeho podáními dostatečně nezabývali.

Stěžovatel tvrdí, že různé útvary Komise by měly na jeho podání poskytnout odpovídající odpovědi.

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku Komise uvedla, že jádro četných podání stěžovatele, která jí byla předložena, se zřejmě týká údajného porušení zásady právního státu Rakouskem. Podle Komise se zdá, že obavy stěžovatele vyplývají z toho, že některé veřejné orgány a politici údajně neodpověděli na jeho žádosti vhodným způsobem. Komise dodala, že mezi několika konkrétními případy, u nichž bylo možné určit původ žádostí stěžovatele, byl údajný padělek jeho osvědčení o celním řízení; poznámky okresního prokurátora týkající se příjmení stěžovatele, které vnímal jako antisemitské; případ smrti jednotlivce několik měsíců po propuštění z vazby; a soudní proces proti novináři, který byl údajně týrán policií. Komise uvedla, že na základě těchto tvrzení ji stěžovatel požádal, aby proti Rakousku zahájila řízení o nesplnění povinnosti. Stěžovatel dále protestoval proti lotyšskému zákonu o občanství, který považoval za diskriminační vůči ruské menšině v Lotyšsku. Požadoval, aby Komise provedla zrušení dotčeného zákona.

V poznámce pod čarou ke svému stanovisku Komise dodala, že považuje podání stěžovatele za mimořádně obtížně sledovatelná vzhledem k tomu, že stěžovatel zmínil různé otázky, z nichž mnohé byly nejasné a opakující se. Kromě toho ke svým tvrzením připojil dlouhé seznamy příloh, které však nebyly reprodukovány. Čtenář byl místo toho přesměrován na publikace na internetových stránkách stěžovatele prostřednictvím internetových odkazů.

Komise vyjádřila politování nad tím, že odpověď stěžovateli byla opožděna. Omluvila se za to, že se stížností stěžovatele nezabývala podle svého Kodexu řádné správní praxe.

Pokud jde o podstatu tvrzení stěžovatele, Komise se domnívala, že obvinění proti rakouským veřejným orgánům a politikům ve způsobu, jakým je předložil, jakož i obvinění proti lotyšskému zákonu o občanství nespadají do působnosti Komise.

Komise uvedla, že se stěžovateli písemně omluvila za zpoždění a informovala ho o rozsahu své pravomoci, pokud jde o záležitosti, které se ho týkají. Pokud jde o žádost stěžovatele, aby proti Rakousku zahájilo řízení o nesplnění povinnosti, Komise mu poskytla vysvětlení ohledně rozsahu a funkce příslušných opravných prostředků podle Smlouvy o EU a Smlouvy o ES. Pokud jde o jeho tvrzení týkající se zrušení zákona o občanství v Lotyšsku, Komise stěžovatele informovala, že otázka nabývání a pozbývání občanství členských států EU spadá do výlučné pravomoci členských států. Spolu se svým stanoviskem Komise přiložila kopii dopisu, který zaslala stěžovateli.

Komise dospěla k závěru, že není schopna podniknout žádné kroky v souvislosti s podáními stěžovatele, a to ani pokud jde o jeho tvrzení proti Rakousku, ani pokud jde o jeho tvrzení týkající se Lotyšska.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém názoru, že komisař pro hospodářskou soutěž je příslušný k zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku. Na podporu tohoto názoru tvrdil, že vzhledem k tomu, že vlastníci sdělovacích prostředků vyvíjeli tlak na členy vlády v souvislosti s plánovanými fúzemi, byla v sázce demokracie jako celek. Připomněl, že ve svém dopise komisaři vysvětlil to, co nazval svou "teorií vydírání". Ve svém vyjádření citoval z novinového článku, který považoval za další důkaz na podporu své teorie. Stěžovatel proto tvrdil, že komisař by měl v tomto ohledu přijmout opatření.

Stěžovatel nevznesl žádné připomínky k žádné z dalších otázek, které vznesl.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné nesprávné vyřízení korespondence

1.1 Stěžovatel, rakouský občan žijící ve Spojených státech, tvrdil, že předseda Evropské komise a všichni komisaři se dostatečně nevypořádali s dopisy, které jim zaslal v lednu 2006, včetně dvou stížností týkajících se údajného porušení práva Společenství Rakouskem. Stěžovatel předložil podrobné připomínky týkající se zpracování jeho podání některými komisaři a přiložil podrobné seznamy veškeré korespondence a příloh, které zaslal Komisi. Přiložil také CD-ROM obsahující velké množství souborů. Tvrdil, že různé útvary Komise by měly poskytnout odpovídající odpovědi na jeho podání.

1.2 Komise ve svém stanovisku poskytla přehled problémů, na které stěžovatel ve své korespondenci upozornil. Dodala, že považovala podání stěžovatele za mimořádně obtížně sledovatelná vzhledem k tomu, že se zmínil o různých otázkách, z nichž mnohé byly nejasné a opakující se. Kromě toho stěžovatel ke svým tvrzením připojil dlouhé seznamy příloh, které však nebyly reprodukovány. Čtenář byl místo toho přesměrován na publikace na internetových stránkách stěžovatele prostřednictvím internetových odkazů. Komise vyjádřila politování nad tím, že odpověď stěžovateli byla opožděna. Omluvila se za to, že se stížností stěžovatele nezabývala podle svého Kodexu řádné správní praxe. Pokud jde o podstatu tvrzení stěžovatele, Komise se domnívala, že záležitosti, které stěžovatel vznesl, nespadají do jeho pravomoci. Komise uvedla, že se stěžovateli písemně omluvila za zpoždění a informovala ho o rozsahu své pravomoci, pokud jde o záležitosti, které se ho týkají. Dospěla k závěru, že v souvislosti s podáními stěžovatele není schopna podniknout žádné kroky. Spolu se svým stanoviskem Komise přiložila kopii dopisu, který zaslala stěžovateli dne 15. prosince 2006.

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém názoru, že komisař pro hospodářskou soutěž je příslušný k zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku. Poskytl další informace v souvislosti se stížností, kterou podal výše uvedenému komisaři a která se zřejmě týkala údajného nepatřičného vlivu vlastníků sdělovacích prostředků na členy rakouské vlády v souvislosti s fúzemi. Stěžovatel tvrdil, že komisař by měl v tomto ohledu přijmout opatření. Nevyjádřil se k žádné z dalších otázek, které vznesl.

1.4 Je řádnou správní praxí, aby administrativa odpovídala na korespondenci občanů v přiměřené lhůtě a přiměřeným způsobem. Pokud jde konkrétně o stížnosti na porušení práva Společenství, použije se "Sdělení Komise o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství"(1). Bod 4 (Potvrzení o přijetí) tohoto sdělení stanoví, že „generální sekretariát Komise vydá první potvrzení veškeré korespondence do 15 pracovních dnů od obdržení.“Druhý odstavec bodu 3 (Zaznamenávání stížností) sdělení odkazuje na důvody, na jejichž základě se Komise může rozhodnout, že stížnost nezaznamená do centrálního registru stížností. Mezi tyto důvody patří případy, kdy stížnost „obsahuje stížnost, která zjevně nespadá do oblasti působnosti práva Společenství.“ V tomto případě se použije bod 4 odst. 4, který stanoví:

„Rozhodnou-li se útvary Komise, že korespondenci nezaregistrují jako stížnost, oznámí to autorovi řádným dopisem, v němž uvedou jeden nebo více důvodů uvedených v bodě 3 druhém pododstavci.“

1.5 V tomto případě Komise uznala, že na podání stěžovatele neodpověděla včas. Veřejná ochránkyně práv s potěšením konstatuje, že Komise se stěžovateli za toto zpoždění omluvila a zaslala mu dopis, v němž poskytla podrobné vysvětlení k otázkám, které označila za jádro podání stěžovatele. Pokud jde o jeho žádost, aby proti Rakousku zahájila řízení o nesplnění povinnosti, Komise vysvětlila, že záležitost, kterou stěžovatel vznesl, nespadá do její pravomoci.

1.6 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že stěžovatel se k novému dopisu Komise nevyjádřil. Veřejný ochránce práv se domnívá, že zejména s ohledem na objem a složitou organizaci materiálů, které stěžovatel zaslal Komisi (2), se zdá, že Komise vyvinula skutečné a důkladné úsilí, aby řádně vyřešila obavy stěžovatele.

1.7 Veřejný ochránce práv však poznamenává, že stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že Komise neodpověděla na jeho stížnost komisaři pro hospodářskou soutěž v souvislosti s údajným nepatřičným vlivem vlastníků sdělovacích prostředků na některé rakouské orgány, pokud jde o fúze. Veřejný ochránce práv ověřil, že materiály připojené ke stížnosti stěžovatele skutečně obsahují kopie korespondence zaslané v této věci komisaři pro hospodářskou soutěž. Nezdá se, že by se Komise touto otázkou zabývala ve svém stanovisku nebo v dopise stěžovateli ze dne 15. prosince 2006, v němž odkázala pouze na jednu stížnost týkající se protiprávního jednání.

1.8 Veřejný ochránce práv rovněž bere na vědomí objem a složitost podání stěžovatele Komisi a značné úsilí Komise poskytnout stěžovateli uspokojivou odpověď. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že skutečnost, že se Komise nezabývala jednou z otázek vznesených stěžovatelem, v současné době neodůvodňuje další šetření z jeho strany. Místo toho veřejný ochránce práv věří, že Komise v přiměřené lhůtě po obdržení tohoto rozhodnutí znovu napíše stěžovateli a vhodným způsobem se bude zabývat otázkou, kterou ve své stížnosti adresoval komisaři pro hospodářskou soutěž. Pokud tak však Komise v rozporu s očekáváním neučiní, může se stěžovatel samozřejmě znovu obrátit na veřejného ochránce práv.

2 Závěr

Z výše uvedených důvodů se veřejný ochránce práv domnívá, že v souvislosti se záležitostmi, jimiž se zabýval dopis Komise stěžovateli ze dne 15. prosince 2006, nejsou odůvodněná žádná další šetření.

Pokud jde o otázku, kterou se Komise v tomto dopise nezabývala, veřejný ochránce práv věří, že Komise stěžovateli znovu napíše. Domnívá se proto, že žádná další šetření týkající se tohoto aspektu případu nejsou v současné době odůvodněná, a případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS


(1) KOM(2002) 141 v konečném znění.

(2) CD-ROM stěžovatele přiložený k jeho stížnosti obsahuje složku nazvanou „EU Kommission“, která obsahuje 388 spisů. Stížnost stěžovatele adresovaná například komisaři pro hospodářskou soutěž sestává ze 44stránkového dopisu, k němuž je připojeno 290 příloh, které však nejsou připojeny k dopisu, ale jsou přístupné prostřednictvím internetových odkazů.

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.