Štrasburk 21. dubna 2008

Vážený pane X,

Dne 14. dubna 2006 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „CEDEFOP“). Ve své stížnosti jste mimo jiné tvrdil, že se středisko CEDEFOP nezabývalo Vaší žádostí o odklad rozhodnutí jeho ředitele o Vašem přeřazení na jiné pracovní místo.

Dne 31. května 2006 jsem se rozhodl zahájit vyšetřování Vašeho výše uvedeného tvrzení a předat Vaši stížnost řediteli střediska CEDEFOP s výzvou k předložení stanoviska. Středisko CEDEFOP zaslalo své stanovisko dne 25. září 2006. Předala jsem vám ho s pozvánkou k vyjádření. Vyjádření jste předložil dne 28. listopadu 2006.

Nyní Vám píši, abych Vás informoval o výsledcích dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel byl zástupcem střediska CEDEFOP. Jeho smlouva byla ukončena rozhodnutím nového ředitele Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) ze dne 30. listopadu 2005. Výpovědní lhůta byla stanovena na tři měsíce počínaje 12. prosincem 2005.

Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2005 byl stěžovatel přidělen na jiné pracovní místo po dobu trvání výpovědní lhůty, a to na pracovní místo poradce téhož odboru střediska CEDEFOP.

Dne 28. února 2006 podal stěžovatel odvolání k odvolacímu výboru CEDEFOP, v němž se domáhal zrušení obou výše uvedených rozhodnutí. Při této příležitosti rovněž požádal o odklad výkonu těchto rozhodnutí na základě článku 8 pozměněného jednacího řádu odvolacího výboru. Tvrdil, že neodůvodněné a neočekávané ukončení jeho smlouvy postavilo jeho rodinu a jeho samotného do obtížné situace a nepříznivě ovlivnilo jeho profesní bezúhonnost a jeho šance na nalezení nového zaměstnání.

Poté, co odvolací výbor předložil příslušné stanovisko, ředitel CEDEFOP rozhodnutím ze dne 10. března 2006 zamítl žádost stěžovatele o odklad rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv si stěžovatel stěžoval mimo jiné na to, že odvolací výbor a ředitel CEDEFOP nevyřídili jeho žádost o pozastavení rozhodnutí ředitele ze dne 9. prosince 2005 o jeho přeřazení na jiné pracovní místo.

Dne 31. května 2006 zahájil veřejný ochránce práv šetření výše uvedeného tvrzení stěžovatele.

Šetření

Stanovisko střediska CEDEFOP

Ve svém stanovisku ze dne 25. září 2006 CEDEFOP zdůraznilo, že odvolání podané stěžovatelem dne 28. února 2006 se týkalo jak rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy, tak rozhodnutí o jeho převedení na jiné pracovní místo v rámci CEDEFOP. Uvedl rovněž, že bez ohledu na výše uvedené lze mít za to, že bod 3 žádostí v jeho kasačním opravném prostředku, v němž byla žádost o odklad formulována, odkazuje především na odklad rozhodnutí o ukončení jeho dočasné pracovní smlouvy, zejména s ohledem na argumenty předložené stěžovatelem. Stěžovatel ve svém závěru sice jednoduchým použitím množného čísla požádal o pozastavení opatření, na která si stěžoval, nepředložil však žádné konkrétní argumenty proti svému přeřazení na jinou funkci, než je jeho původní pracovní místo. V každém případě k jeho přeřazení na pozici poradce již došlo a v době, kdy byla žádost o pozastavení předložena odvolacímu výboru, existoval již tři měsíce.

Dále uvedl, že v kasačním opravném prostředku, který stěžovatel podal k Soudu pro veřejnou službu v červnu 2006 a kterým se domáhal zrušení celé řady správních rozhodnutí CEDEFOP, která se ho týkala, dospěl k závěru, že navrhuje zrušení rozhodnutí ředitele CEDEFOP ze dne 10. března 2006, kterým byla zamítnuta jeho žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí uvedeného v bodě 1 jeho kasačního opravného prostředku a které bylo označeno jako rozhodnutí o ukončení jeho dočasné pracovní smlouvy.

Středisko CEDEFOP dále uvedlo, že rozhodnutí o přeřazení bylo následné a podřízené rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní smlouvy stěžovatele, přičemž přeřazení je pouze přímým důsledkem administrativního postoje stěžovatele v období před jeho odchodem z střediska CEDEFOP.

Dále uvedl, že odvolací výbor v souladu s ustanovením článku 8 vnitřních předpisů oznámil řediteli CEDEFOP své stanovisko, přičemž ředitel byl vyzván, aby stejně jako v projednávané věci jednal jako orgán oprávněný ke jmenování a jako orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv. S ohledem na toto stanovisko ředitelka poté, co přijala stanovisko odvolacího výboru, informovala stěžovatelku o svém zamítavém rozhodnutí.

CEDEFOP poznamenal, že zamítnutí žádosti o odklad bylo založeno (s ohledem na zásady, jimiž se řídí judikatura v oblasti předběžných opatření) na neexistenci skutečností, které by v tomto konkrétním případě mohly stěžovateli způsobit nevratnou újmu, jako je vážná a bezprostřední újma, kterou by již nemohlo napravit ani zrušení napadených rozhodnutí.

CEDEFOP dále tvrdilo, že zamítnutí žádosti podané stěžovatelem o odklad rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy jasně odkazovalo i na související rozhodnutí o přeřazení.

Středisko CEDEFOP na závěr uvedlo, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by odpovídal tvrzení stěžovatele.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření odmítl argumenty, které ve svém stanovisku předložilo středisko CEDEFOP. Uvedl zejména, že jeho žádost o odklad vykonatelnosti obsažená v jeho kasačním opravném prostředku ze dne 28. února 2006 se nemůže týkat výlučně ukončení jeho smlouvy s přihlédnutím k bodům 8, 9, 13, 14 a 15 tohoto kasačního opravného prostředku. Kromě toho posudek odvolacího výboru a příslušné rozhodnutí ředitele (ze dne 10. března 2006) zkoumaly výlučně žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí o ukončení jeho pracovní smlouvy a neexistoval žádný přímý nebo nepřímý odkaz na jeho žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí o jeho přeřazení. Argumentace navržená odvolacím výborem dále potvrdila jeho tvrzení, že výbor nezohlednil jeho žádost o pozastavení jeho přeřazení. Stěžovatel poukázal na to, že podle článku 90 služebního řádu mu bylo CEDEFOP povinno oznámit své odůvodněné rozhodnutí o jeho žádosti o odklad vykonatelnosti rozhodnutí o jeho přeřazení. Tato povinnost odpovědět byla nezávislá na přípustnosti nebo opodstatněnosti jeho žádosti. Stěžovatel nakonec zdůraznil, že napadl dva samostatné správní akty/rozhodnutí a že podal dvě samostatné žádosti o pozastavení platnosti těchto aktů. Středisko CEDEFOP se proto muselo zabývat oběma těmito žádostmi.

ROZHODNUTÍ

1 Tvrzení, že odvolací výbor a ředitel CEDEFOP neprávem neodpověděli na žádost stěžovatele o pozastavení rozhodnutí ředitele (ze dne 9. prosince 2005) o jeho přeřazení na jiné pracovní místo

1.1 Stěžovatel byl zástupcem Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen "CEDEFOP"). Dne 30. listopadu 2005 ředitel CEDEFOP rozhodl o ukončení smlouvy stěžovatele. Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2005 byl stěžovatel oficiálně přidělen na jiné pracovní místo po zbytek výpovědní doby, a sice na pracovní místo poradce téhož odboru CEDEFOP. Dne 28. února 2006 podal stěžovatel na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti oběma výše uvedeným rozhodnutím odvolání, kterým se domáhal jejich zrušení. Tímto kasačním opravným prostředkem rovněž z důvodů v něm uvedených požádal o odklad provádění napadených rozhodnutí na základě článku 8 pozměněného jednacího řádu odvolacího výboru.

Tento článek stanoví: „Podání odvolání nemá odkladný účinek. Pokud však osobě podávající odvolání hrozí v důsledku napadeného aktu vážná a nenapravitelná újma, může odvolací výbor navrhnout řediteli, aby akt pozastavil, dokud odvolací výbor nepřijme rozhodnutí. V takových případech je rozhodnutí o pozastavení na výhradním uvážení ředitele. (...)“.

1.2 Veřejný ochránce práv bere na vědomí ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu ve spojení s ustanoveními článku 8 pozměněného jednacího řádu odvolacího výboru CEDEFOP. S ohledem na tato ustanovení se veřejný ochránce práv domnívá, že ředitel střediska CEDEFOP byl povinen přijmout odůvodněné rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o pozastavení jejího rozhodnutí o jeho přeřazení na jiné pracovní místo. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv připomíná, že pravidlo, že neposkytnutí odpovědi představuje zamítavé rozhodnutí, má za cíl stanovit možnost opravného prostředku pro dotčeného úředníka/zástupce, ale nedává orgánu oprávněnému ke jmenování právo zanedbat svou povinnost poskytnout včas odůvodněnou odpověď (1).

1.3 V daném případě připravil odvolací výbor CEDEFOP sdělení (ze dne 10. března 2006) pro ředitele CEDEFOP pouze v souvislosti s žádostí stěžovatele o pozastavení uplatňování rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy. Rozhodnutí ředitele ze dne 10. března 2006 se rovněž zabývalo výlučně stejnou žádostí o pozastavení. Ředitelka tedy zjevně neučinila výslovné a odůvodněné rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o odklad jejího rozhodnutí o přeřazení na jiné pracovní místo.

1.4 Ve svém stanovisku ke stížnosti předložilo středisko CEDEFOP následující argumenty, aby vysvětlilo opomenutí ředitele přijmout takové rozhodnutí: a) bod 3 žádostí formulovaných v odvolání stěžovatele se týká především pozastavení rozhodnutí o ukončení jeho dočasné smlouvy, zejména s ohledem na podpůrné argumenty stěžovatele, které se netýkaly jeho přeřazení; b) přeřazení stěžovatele na pozici poradce již proběhlo a bylo v platnosti po dobu tří měsíců, kdy byla žádost o pozastavení předložena odvolacímu výboru; c) rozhodnutí o přeřazení bylo následné a podřízené rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní smlouvy stěžovatele; d) zamítnutí žádosti podané stěžovatelem o odklad rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy rovněž jasně odkazovalo na související rozhodnutí týkající se jeho přeřazení (2).

Veřejná ochránkyně práv tyto argumenty nepřijímá. Pokud jde o argument a), stačí uvést, že stěžovatel ve svém odvolání výslovně a jasně formuloval žádost o odklad vykonatelnosti rozhodnutí o svém přeřazení a nepodmínil posouzení této žádosti tím, že bude jeho žádosti o odklad vykonatelnosti rozhodnutí o ukončení smlouvy vyhověno. Kromě toho lze rovněž poznamenat, že bez ohledu na to, zda stěžovatel ve svém odvolání uvedl konkrétní body na podporu své předchozí žádosti, argument střediska CEDEFOP, že stěžovatel nepředložil žádné takové body, se týká opodstatněnosti žádosti a neodůvodňuje jeho nepřijetí odůvodněného rozhodnutí o této žádosti. Tato poznámka platí i pro argument b). Kromě toho, pokud jde o argumenty c) a d), není jasné a nebylo vysvětleno, proč by nepozastavení rozhodnutí o ukončení smlouvy stěžovatele nutně znamenalo a odůvodňovalo nepozastavení rozhodnutí o přeřazení. Jak totiž správně uvedl stěžovatel, tato dvě rozhodnutí jsou odlišná a CEDEFOP nepředložilo žádné konkrétní, řádně podložené argumenty, které by prokazovaly, že jedno bylo automatickým výsledkem druhého, nebo obecněji, že jedno nebylo oddělitelné od druhého. Závěrem je třeba poznamenat, že i když by první rozhodnutí mohlo nějak souviset s druhým, odůvodněné rozhodnutí ředitele o žádosti stěžovatele o nepozastavení rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy nelze rovněž považovat za odůvodněné rozhodnutí o žádosti o pozastavení rozhodnutí o přeřazení stěžovatele.

1.5 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že se středisko CEDEFOP neprávem výslovně nezabývalo žádostí stěžovatele o odklad rozhodnutí o jeho přeřazení a nepřijalo odůvodněné rozhodnutí. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu. Vzhledem k tomu, že služba stěžovatele v CEDEFOP skončila, veřejný ochránce práv případ uzavře kritickou připomínkou.

2 Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti učinil veřejný ochránce práv tuto kritickou poznámku:

S ohledem na ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu ve spojení s ustanoveními článku 8 pozměněného jednacího řádu odvolacího výboru CEDEFOP byl ředitel CEDEFOP povinen přijmout odůvodněné rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o odklad jejího rozhodnutí o přeřazení na jiné pracovní místo. Středisko CEDEFOP se však touto žádostí výslovně nezabývalo a nepřijalo odůvodněné rozhodnutí. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel střediska CEDEFOP.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Viz například rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 75/2004/BB, bod 7.8.

(2) Ve svém stanovisku CEDEFOP rovněž uvedlo, že stěžovatel podal u Soudu pro veřejnou službu žalobu na neplatnost rozhodnutí ředitele CEDEFOP ze dne 10. března 2006, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o odklad ukončení jeho dočasné pracovní smlouvy. V tomto ohledu je třeba uvést, že projednávaná žaloba se netýká předmětu této stížnosti, která se týká toho, že ředitelka střediska CEDEFOP neodpověděla na žádost stěžovatelky o odklad jejího rozhodnutí o přeřazení na jiné pracovní místo.