Štrasburk 5. června 2007

Vážený pane X,

Dne 23. dubna 2006 jste předložil evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se nedostatečné kontroly Evropské komise nad opatřeními přijatými soukromými společnostmi odpovědnými za sledování provádění projektů spolufinancovaných z programu LIFE.

Dne 7. června 2006 jste telefonicky kontaktoval mé útvary a poskytl další informace.

Dne 22. června 2006 jsem informoval předsedu Komise o Vaší stížnosti a požádal jsem ho, aby do 30. září 2006 předložil své stanovisko.

Dne 14. září 2006 zaslala Komise své stanovisko v angličtině. Dne 25. září 2006 zaslala Komise překlad svého stanoviska, který jsem Vám zaslal dne 29. září 2006 s výzvou k vyjádření.

Dne 30. října 2006 jste mi zaslal další informace. Dne 11. prosince 2006 Vás útvary v mé pravomoci telefonicky kontaktovaly, aby zjistily, zda jste s výsledkem šetření spokojeni.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Skutkový stav případu je podle stěžovatele v souhrnu následující:

Stěžovatel vysvětlil, že v období od září 2003 do ledna 2006 byl součástí týmu dvou konsorcií, která uzavřela smluvní dohody s Generálním ředitelstvím Komise pro životní prostředí (dále jen "GŘ ENV") za účelem sledování, sledování a hodnocení projektů spolufinancovaných z programu LIFE (1).

Podle stěžovatele pracoval od září 2003 do června 2005 pro společnost W, která byla součástí bývalého konsorcia X. Platnost smlouvy X s Komisí měla skončit v červnu 2005. Stěžovatel zdůraznil, že navzdory skutečnosti, že Komise již vyplatila konsorciu celý příspěvek EU, mu společnost W dlužila mzdu ve významné výši.

Od července 2005 do ledna 2006 pracoval stěžovatel na programu LIFE pro životní prostředí pro jinou společnost, Y (2), která patřila do konsorcia Z (3). V červenci 2005 uzavřelo konsorcium Z s Komisí novou smlouvu. V lednu 2006 byl stěžovatel propuštěn ze společnosti Y. Tvrdil, že mu tato společnost dluží určitou částku mzdy a další částku náhrady za neoprávněné propuštění.

Dne 25. ledna 2006 zaslal stěžovatel Komisi dopis, v němž objasnil, že nikdy neměl v úmyslu opustit své pracovní místo ve společnosti Y, a vysvětlil, že dne 4. ledna 2006 Y ukončil svou smlouvu z důvodu jejích finančních problémů. Stěžovatel tvrdil, že společnost poskytla jemu a ostatním členům týmu jiné vysvětlení, aby odůvodnila jejich propuštění. Dne 10. ledna 2006 společnost Y připustila, že propouštění bylo neodůvodněné. Stěžovatel rovněž informoval Komisi, že společnosti W a Y mu dlužily peníze za práci provedenou v roce 2005 na základě smluv souvisejících s programem LIFE a že společnost Y mu dlužila náhradu za jeho propuštění. Vysvětlil, že jeho bývalí kolegové byli v podobné situaci. Podle stěžovatele si vedoucí konsorcia Z byli vědomi problému, který trval několik měsíců, ale domnívali se, že problém se netýká konsorcia, ale jednotlivých společností, které byly jeho součástí. Stěžovatel zdůraznil, že zpoždění plateb jsou častá. Stěžovatel ve svém dopise poděkoval Komisi za vážnost a profesionalitu práce vykonané během smlouvy s konsorcii a nabídl svou pomoc při zodpovězení případných otázek týkajících se projektů, které monitoroval.

V odpovědi Komise ze dne 31. ledna 2006 vedoucí oddělení odpovědného za projekty LIFE v GŘ ENV (dále jen „odpovědný vedoucí oddělení“) vysvětlil, že si je této situace vědom a že zaslal vedení konsorcia Z dopis, v němž vyjádřil své znepokojení a vyzval je, aby přijali veškerá nezbytná opatření k řešení problémů, s nimiž se stěžovatel a jeho bývalí kolegové potýkají. Odpovědný vedoucí oddělení souhlasil s monitorováním situace, neboť se domníval, že je v zájmu Komise mít dobré pracovní vztahy jak s konsorciem, tak s jeho členy.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv v souhrnu tvrdil, že Komise nezajistila, aby mu společnosti W a Y, členové konsorcií X a Z, které s Komisí uzavřely smlouvy za účelem sledování a hodnocení projektů spolufinancovaných z programu LIFE, vyplatily dlužné částky za práci, kterou odvedl v období od června 2005 do ledna 2006.

Tvrdil, že Komise by měla přijmout nezbytná opatření, aby mu dlužné částky byly vyplaceny.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku nejprve popsala okolnosti případu a vysvětlila, že dne 1. července 2005 uzavřela smlouvu o technické pomoci na jeden rok s konsorciem Z za účelem externího zajištění technické a administrativní pomoci (4). Tyto úkoly zahrnovaly technické monitorování, pomoc a podporu programu LIFE, včetně programů LIFE pro přírodu, LIFE pro životní prostředí a LIFE pro třetí země. Komise vysvětlila, že konsorcium Z se skládá z 11 společností, včetně společnosti Y (5). Komise dále uvedla, že před uzavřením smlouvy s konsorciem Z její útvary uzavřely podobnou smlouvu o technické pomoci se skupinou B (6). Společnost W byla jedním z odborníků, které skupina B pověřila poskytováním služeb Komisi.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, Komise tvrdila, že ačkoli uzavřela smlouvu s konsorciem Z a dříve se skupinou B, neuzavřela smlouvy ani se společností Y ani W, ani přímo se stěžovatelem. Zdůraznila proto, že nemá žádný přímý smluvní vztah se stěžovatelem nebo jeho bývalými zaměstnavateli, a tvrdila, že nemůže nést odpovědnost za nevyplacení platu bývalého zaměstnance společnosti Y nebo společnosti W.

Na podporu svých argumentů Komise odkázala na článek 8.6 svých smluv jak s konsorciem Z, tak se skupinou B, podle kterého budou výhradně odpovědní za zaměstnance, kteří plní úkoly, a v pracovních smlouvách nebo smlouvách o poskytování služeb se svými zaměstnanci zahrnou doložky, které stanoví, že i) zaměstnanci, kteří plní úkoly, nemohou být přímo pověřeni Komisí, ii) Komise nemůže být za žádných okolností považována za zaměstnavatele těchto zaměstnanců a iii) zaměstnanci se zavazují, že vůči Komisi neuplatní žádné právo vyplývající z pracovního vztahu mezi Komisí a dodavatelem. Komise uvedla, že tak neučinila a neměla by zasahovat do každodenního řízení dodavatele a že nebude zkoumat, zda zaměstnanci dodavatele byli placeni.

Komise poukázala na to, že společnost , by podle ustanovení smluv mohla podniknout kroky vůči jedné ze společností patřících do konsorcií pouze v případě, že by společnost Y nebo společnost W neposkytly smluvní služby během doby, kdy byl stěžovatel jejich zaměstnancem. Pokud by požadované úkoly nebyly provedeny nebo nebyly dodrženy lhůty, mohla by Komise tento problém řešit přímo s dodavatelem a mohla by mít možnost přijmout opatření (7). Komise však objasnila, že v tomto případě nebyly k dispozici žádné důkazy, které by naznačovaly, že společnost Y nebo společnost W neprováděly monitorovací činnosti nebo že nebyly dodrženy lhůty pro podávání zpráv. Komise zdůraznila, že stěžovatel v tomto ohledu nepředložil žádné důkazy, ale naopak, jak uvedl ve svém dopise ze dne 25. ledna 2006, jak Komise, tak konsorcium Z byly spokojeny s kvalitou jeho práce.

Komise tedy dospěla k závěru, že v projednávané věci bylo obtížné zjistit, jak by smlouvy umožnily, aby se její služby zapojily do vnitřního řízení jednoho z členů konsorcií. Komise se proto domnívala, že postupovala řádně a v rámci svých smluvních povinností tím, že upozornila dodavatele na skutečnost, že společnost Y nezaplatila.

Komise ke svému stanovisku připojila kopii korespondence s ředitelem konsorcia Z, pokud jde o monitorování (relevantního) projektu LIFE Environment. Jednalo se o kopii dopisu odpovědného vedoucího oddělení ze dne 11. ledna 2006 adresovaného řediteli konsorcia Z, v němž ředitel konsorcia Z vyjádřil znepokojení nad rizikem fluktuace zaměstnanců (příslušného) týmu LIFE pro monitorování životního prostředí ve společnosti Y z důvodu skutečnosti, že zaměstnanci zřejmě nebyli placeni za práci vykonanou v posledních měsících. Ačkoli odpovědný vedoucí oddělení uznal, že řízení společností, které jsou členy konsorcia, je pro konsorcium interní záležitostí, zdůraznil, že je situací znepokojen, a naléhavě vyzval ředitele, aby se touto záležitostí zabýval a informoval jej o situaci. Poukázal rovněž na to, že by měl být zaveden vhodný mechanismus, který zajistí, aby Komise i nadále včas dostávala odpovídající informace o monitorování.

Ředitel konsorcia Z ve své odpovědi ze dne 7. února 2006 vysvětlil, že (příslušný) tým programu LIFE pro životní prostředí snížil počet svých zaměstnanců z důvodu významného snížení počtu projektů v předchozích dvou letech a že po interních ujednáních opustili tým v červenci 2005 a v lednu 2006 dva odborníci. Uznal, že stěžovatel byl posledním odborníkem, který opustil tým, ale tvrdil, že kvalita informací z monitorování, které Komise obdržela, a požadované lhůty se nezmění. Ředitel zdůraznil, že finanční otřesy, kterým společnost Y čelila v roce 2005, byly důsledkem nových ujednání, ale že tyto obtíže byly vyřešeny a že společnost se svými zaměstnanci souhlasila s plánem na vypořádání všech nevyřízených plateb v krátké lhůtě. Uznal, že mezi konsorciem Z a společností Y docházelo k neustálému toku informací, a zdůraznil, že na začátku prosince 2006 obdrželi odborníci část mezd, které byly po splatnosti. Nakonec se ředitel zavázal sledovat vývoj situace společnosti Y.

V dalším dopise ze dne 1. března 2006 adresovaném řediteli konsorcia Z , Komise zdůraznila, že je třeba sledovat situaci ve společnosti Y, aby se zajistilo, že nebude ohrožena kvalita jejích služeb, a požádala, aby byla informována v případě možných dalších problémů a změn zaměstnanců.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel nepředložil žádné písemné připomínky.

Dne 30. října 2006 stěžovatel faxem informoval veřejného ochránce práv, že konsorcium Z vyplácí částky dlužné jemu a jeho bývalým kolegům. Zmínil se o tom, že byl proveden bankovní převod a že očekává, že platby brzy obdrží.

Dne 11. prosince 2006 kontaktovaly útvary veřejného ochránce práv stěžovatele telefonicky, aby zjistily, zda je spokojen s výsledkem případu. Stěžovatel potvrdil svůj záměr nepředložit žádné písemné připomínky a zdůraznil, že konsorcium uhradilo většinu zbývajících částek. Ačkoli považoval stanovisko Komise za neúplné, vyjádřil spokojenost s šetřením veřejného ochránce práv a poděkoval mu za důležitou úlohu, kterou při platbě sehrál. Poukázal také na to, že se nechce touto záležitostí dále zabývat.

ROZHODNUTÍ

1 Nezajištění úhrady dlužných částek

1.1 V období od září 2003 do ledna 2006 pracoval stěžovatel pro dvě společnosti patřící do konsorcií, která uzavřela s Komisí smlouvy o externím zajišťování služeb za účelem sledování, sledování a hodnocení projektů spolufinancovaných z programu LIFE (8).

Tvrdí, že Komise nezajistila, aby mu společnost W, člen konsorcia X, a společnost Y, člen konsorcia Z (9), zaplatily částky dlužné za práci, kterou odvedl v období od června 2005 do ledna 2006.

Jak vyplývá z její odpovědi ze dne 31. ledna 2006, Komise si byla podle názoru stěžovatele této situace vědoma a souhlasila s jejím sledováním.

1.2 Komise tvrdí, že nemůže být považována za odpovědnou za nevyplacení platu bývalého zaměstnance Y nebo W, jelikož ačkoli uzavřela smlouvy o technické pomoci s konsorciem Z (10) a předtím se skupinou B (11), neuzavřela smlouvy ani se společností Y, ani se společností W, ani přímo se stěžovatelem.

Podle názoru Komise, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 6 smluv uzavřených s konsorciem Z a skupinou B, jsou dodavatelé výhradně odpovědní za zaměstnance vykonávající úkoly. Komise proto zdůrazňuje, že se nezapojuje a neměla by zapojovat do každodenního řízení dodavatele. Komise se proto domnívá, že jednala řádně a v rámci svých smluvních povinností tím, že upozornila dodavatele na skutečnost, že stěžovateli a ostatním zaměstnancům nebyla vyplacena žádná platba.

1.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že po šetření v této věci ho stěžovatel informoval, že konsorcium Z vyplácí většinu dlužných částek jemu a jeho bývalým kolegům a že očekává, že platby brzy obdrží.

Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že stěžovatel mu poděkoval za důležitou úlohu, kterou hrál při platbě, a poukázal na to, že se touto záležitostí již nechce dále zabývat.

Vzhledem k situaci a s ohledem na skutečnost, že stěžovatel požádal, aby bylo šetření jeho tvrzení ukončeno, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že v souvislosti s tímto případem není třeba provádět další šetření.

2 Závěr

Na základě šetření tohoto případu veřejnou ochránkyní práv veřejná ochránkyně práv shledává, že žádná další šetření nejsou nutná, a proto případ uzavírá.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) LIFE (finanční nástroj pro životní prostředí), který byl zahájen v roce 1992, je jedním z hlavních nástrojů politiky Společenství v oblasti životního prostředí. Program LIFE spolufinancuje iniciativy v oblasti životního prostředí v Evropské unii a některých třetích zemích. V rámci udržitelného rozvoje by měl program LIFE přispívat k provádění, rozvoji a zlepšování politiky a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí, jakož i k začlenění životního prostředí do ostatních politik EU. Program LIFE se skládá ze tří tematických složek: „LIFE-příroda“, „LIFE-životní prostředí“ a „LIFE-třetí země“.

(2) Žadatel vysvětlil, že společnost W vlastnila 99,7 % společnosti Y.

(3) Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle internetových stránek konsorcia Z bylo X dočasným sdružením devíti společností vedeným skupinou B. X následně rozšířilo a vytvořilo konsorcium Z, evropské hospodářské zájmové sdružení.

(4) Smlouva Nº LIFE/ZZZ.

(5) Komise uvedla, že společnost Y hrála v konsorciu menší úlohu, neboť představovala přibližně 7 % celkové pracovní zátěže. Viz poznámka 2 výše.

(6) Smlouva Nº RRRR.

(7) Komise odkázala na možnost přijmout opatření stanovená v článku 8 smlouvy, který odkazuje na plnění konsorcia Z, nebo na článek 18, pokud jde o ukončení smlouvy, je-li přiměřené.

(8) LIFE (finanční nástroj pro životní prostředí), který byl zahájen v roce 1992, je jedním z hlavních nástrojů politiky Společenství v oblasti životního prostředí. Program LIFE spolufinancuje iniciativy v oblasti životního prostředí v Evropské unii a některých třetích zemích. V rámci udržitelného rozvoje by měl program LIFE přispívat k provádění, rozvoji a zlepšování politiky a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí, jakož i k začlenění životního prostředí do ostatních politik EU. Program LIFE se skládá ze tří tematických složek: „LIFE-příroda“, „LIFE-životní prostředí“ a „LIFE-třetí země“.

(9) Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle internetových stránek konsorcia Z bylo X dočasným sdružením devíti společností vedeným skupinou B. X následně rozšířilo a vytvořilo konsorcium Z, evropské hospodářské zájmové sdružení.

(10) Smlouva Nº LIFE/ZZZ.

(11) Smlouva Nº RRRR.