Štrasburk 31. října 2007

Vážený pane J.,

Dne 23. března 2006 jste evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost na Evropskou komisi, která údajně řádně neřešila stížnosti, které jste uvedl ve svých e-mailech ze dne 14. února a 6. a 9. března 2006 (1).

Tato stížnost se týkala vaší předchozí stížnosti 49/2006/ELB proti Komisi, v souvislosti s níž jsem se rozhodl nezahájit šetření, protože jste nedokončil předchozí administrativní přístupy ke Komisi.

Dne 7. června 2006 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Komise zaslala své stanovisko dne 6. října 2006.

Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 3. listopadu 2006.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stížnost lze shrnout takto:

Dne 14. února 2006 se stěžovatel obrátil na Evropskou komisi ohledně používání jazyků na svých internetových stránkách. Stěžovatel ve svém e-mailu ze dne 14. února 2006 uvedl, že ačkoli je domovská stránka Europa (http://europa.eu/index_fr.htm) vypracována ve francouzštině, dokumenty uvedené na této stránce jsou poskytovány pouze v angličtině. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že informace obsažené v oddílech „UE au jour le jour“ a „A la une“ jsou uvedeny pouze v angličtině. Kromě toho stěžovatel upozornil Komisi na skutečnost, že stránky nalezené prostřednictvím odkazu „EU Bookshop“ a odkazu „le.EU“ jsou uvedeny pouze v angličtině. Kromě toho, i když jsou některé internetové stránky ve francouzštině, jejich názvy jsou sepsány v angličtině (v tomto ohledu stěžovatel odkázal na stránku „Investice do naší budoucnosti“). S ohledem na výše uvedené stěžovatel dospěl k závěru, že Komise považuje anglický jazyk za „jazyk Evropy“, a dodal, že občané, kteří nemluví anglicky, a zejména francouzsky mluvící občané, jsou diskriminováni.

Dne 7. března 2006 Komise v souhrnu odpověděla, že evropští občané by měli mít možnost komunikovat s orgány a číst si o právu EU ve svém jazyce a účastnit se evropských projektů bez jazykové bariéry, protože se jich přímo týká právo EU. Komise připomněla, že první evropské nařízení (2) stanoví, že evropské právní dokumenty by měly být vypracovány ve všech úředních jazycích, a požaduje, aby orgány komunikovaly s občany v úředním jazyce, který si zvolí. Komise uvedla, že proto zajišťuje řádné fungování EUR-lex ve všech úředních jazycích. Kromě toho Komise v posledních deseti letech zahájila řadu iniciativ ve všech evropských jazycích, jako je „dialog s občany“. Komise rovněž odkázala na svou iniciativu týkající se mnohojazyčnosti a připomněla, že za toto portfolio odpovídá komisař Figel (3). V neposlední řadě Komise připomněla své vůbec první sdělení o mnohojazyčnosti v Evropě (4) a skutečnost, že nové internetové stránky věnované této problematice jsou v současné době k dispozici ve všech úředních jazycích (http://europa.eu.int/languages). Komise dospěla k závěru, že bude dále rozvíjet informace dostupné on-line ve všech jazycích.

Stěžovatel nebyl s výše uvedenou odpovědí Komise spokojen a dne 9. března 2006 se na Komisi obrátil znovu. Uvedl, že ve svém dřívějším e-mailu ze dne 14. února 2006 poukázal na to, co považuje za diskriminační praktiky Komise vůči francouzsky mluvícím občanům. Komise se však ve své replice nezabývala jeho obavami, ale odkázala pouze na hlavní body své jazykové politiky. Zastával názor, že Komise tuto politiku řádně neuplatňuje. Ke svým dřívějším poznámkám dodal, že většina publikací Komise a jejích pracovních dokumentů na jejích internetových stránkách je vypracována pouze v angličtině. Komise navíc systematicky požaduje, aby uchazeči o evropská pracovní místa měli dobrou znalost angličtiny, zatímco dobrá znalost francouzštiny je vyžadována jen zřídka.

Dne 20. března 2006 Komise odpověděla, že její dřívější e-mail obsahoval všechny nezbytné informace, pokud jde o záležitosti uvedené stěžovatelem, a že považuje „tuto zdlouhavou výměnu názorů se stěžovatelem za uzavřenou“.

Stěžovatel nebyl s odpověďmi Komise spokojen a tuto stížnost předložil veřejné ochránkyni práv.

Stěžovatel tvrdil, že se Komise řádně nezabývala otázkou vznesenou v jeho e-mailech ze dne 14. února a 9. března 2006 týkajících se diskriminace francouzsky mluvících evropských občanů z toho důvodu, že většina dokumentů a informací na internetových stránkách Komise je k dispozici pouze v angličtině.

Stěžovatel tvrdil, že by Komise neměla na svých internetových stránkách diskriminovat francouzsky mluvící evropské občany.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise lze shrnout následovně.

Zaprvé Komise odkázala na strukturu internetových stránek Europa (http://europa.eu) a její redakční povinnosti ve vztahu k těmto internetovým stránkám. Podle Komise jsou internetové stránky Europa oficiálními internetovými stránkami orgánů, institucí a jiných subjektů Evropské unie. Webová stránka se skládá z několika úrovní.

První úroveň, tj. domovskou stránku a oddíly „Činnosti“, „Instituce“ a „Služby“, spravuje jménem všech orgánů Generální ředitelství Komise pro komunikaci („GŘ pro komunikaci“), a proto se o redakčním přístupu, včetně záležitostí týkajících se mnohojazyčnosti, rozhoduje společně s orgány.

Druhá úroveň se skládá z webových stránek jednotlivých institucí. Každá instituce samostatně definuje svůj vlastní redakční přístup, včetně používání jazyků na svých internetových stránkách. Komise odpovídá za své vlastní internetové stránky (http://ec.europa.eu). Tuto domovskou stránku spravuje GŘ pro komunikaci a nižší úrovně této internetové stránky nezávisle spravují příslušná generální ředitelství nebo dotčené útvary, pokud jde o politické nebo správní záležitosti odpovídající jejich pravomocem. Používání jazyků na internetových stránkách Europa je vysvětleno na těchto internetových stránkách (http://europa.eu/abouteuropa/faq/q10b/index_fr.htm).

Komise uvedla, že stěžovatel ve svých e-mailech odkázal na následující informace, které jsou na internetových stránkách Komise uvedeny výhradně v angličtině: i) „A la une“a „UE au jour le jour“na domovské stránce internetových stránek Europa; ii) oddíly internetových stránek Komise: „EU Bookshop“, „Pracovní dokumenty“, „Publikace“, „Odkaz. EU“ a iii) stránky „Investujte do své budoucnosti“.

Komise vysvětlila, že její politikou je co nejdříve zveřejnit relevantní informace v jazyce, v němž byly původně sepsány, a následně zveřejnit překlady těchto informací ve všech úředních jazycích, jakmile budou připraveny.

Oddíly „A la une“ a „UE au jour le jour“ jsou sice zveřejněny v angličtině na domovské stránce Europa, jedná se však pouze o dočasnou situaci před tím, než jsou překlady do jiných jazyků vypracovány a zpřístupněny on-line. Informace dostupné v oddílech „A la une“ a „UE au jour le jour“ se zveřejňují, jakmile jsou připraveny, a v maximálním možném počtu jazyků. Je však třeba poznamenat, že je vypracován na základě informací zveřejněných na internetových stránkách dotčených orgánů (předsednictví, Parlamentu nebo Rady), na něž jsou uvedeny přímé odkazy z internetových stránek Europa. Komise nemůže ovlivnit výběr jazyků používaných na internetových stránkách výše uvedených orgánů.

Pokud jde o sekci „EU Bookshop“, kterou spravuje Úřad pro publikace, překlad do jiných úředních jazyků by měl proběhnout v nadcházejících měsících.

Pokud jde o oddíl „Pracovní dokumenty“, Komise připustila, že její pracovní dokumenty jsou často k dispozici pouze v angličtině nebo ve francouzštině. Komise vysvětlila, že délka úředních neprávních dokumentů se zkracuje, aby se usnadnil jejich překlad, ale někdy jsou tyto dokumenty doprovázeny podrobnějšími a technickými dokumenty vydanými útvary Komise, které existují pouze v původním jazyce.

Pokud jde o oddíl „Publikace“, je rozdělen do dvou kategorií: i) první kategorie obsahuje publikace vypracované GŘ pro komunikaci, které se pravidelně objevují ve všech úředních jazycích, a ii) druhá kategorie obsahuje publikace technického charakteru, které se často objevují pouze v angličtině nebo z finančních důvodů v omezeném počtu jazyků zvolených dotyčným generálním ředitelstvím.

Sekce "Odkaz. EU“ uvedená stěžovatelem byla skutečně přítomna na internetových stránkách Europa v únoru 2006, ale pouze po omezenou dobu a již není dostupná on-line.

Stránka "Investice do naší budoucnosti" existuje ve francouzštině, ale její název původně existoval pouze v angličtině. Toto přehlédnutí bylo okamžitě napraveno.

Komise dospěla k závěru, že jejím cílem je poskytnout občanům informace v jejich vlastním jazyce nebo v jazyce, kterému rozumějí, s přihlédnutím k povaze těchto informací.

V letech 2004 a 2005 Komise přednostně přeložila internetové stránky portálu Europa určené široké veřejnosti ("le grand public") do devíti jazyků tehdejších nových členských států, aby občanům těchto členských států poskytla tuto základní službu co nejdříve. Komise se nyní snaží uplatňovat ve vztahu k internetovým stránkám Europa konzistentnější jazykovou politiku. Komise proto usiluje o zveřejnění všech internetových stránek určených široké veřejnosti ve všech úředních jazycích. To však vyžaduje čas a Komise se potýká s překážkami, pokud jde o lidské zdroje a financování.

Komise se snaží respektovat rovnováhu mezi různými jazyky, zejména pokud jde o jazyky, které se v současné době používají ve větší míře. V březnu 2006 bylo 13 % z celkového počtu dokumentů zveřejněných na internetových stránkách Europa v angličtině, zatímco 11 % stejných dokumentů bylo ve francouzštině, což je druhý nejpoužívanější úřední jazyk na internetových stránkách Europa. Rozdíl mezi těmito procenty je vysvětlen skutečností, že některé dokumenty se objevují pouze v angličtině.

A konečně, i kdyby byly všechny stránky internetových stránek Europa zveřejněny ve všech úředních jazycích, některé stránky nebo informace by musely být před tím, než budou připraveny překlady, dočasně zveřejněny v jednom jazyce. Komise se domnívá, že je „uctivější“ zpřístupnit informace občanům co nejdříve, byť v jednom jazyce, a následně přidat další jazykové verze, jakmile jsou připraveny, než zveřejňovat tyto informace pouze v případě, že jsou připraveny překlady do všech jazyků. Pokud by Komise čekala na překlady do všech jazyků, některé informace by se zpozdily přibližně o deset dnů.

Připomínky stěžovatele

Stručně řečeno, stěžovatel trval na své stížnosti.

Poukázal na to, že na internetových stránkách Europa jsou odkazy „Evropská komise“, „Důležité právní upozornění“ a „Jaké novinky“ k dispozici pouze v angličtině. Kromě toho tyto odkazy nasměrují čtenáře na oddíly, které existují pouze v angličtině, nebo na oddíly, v nichž je angličtina uvedena jako první jazyková verze. Kromě toho stále existují některé oddíly, které se objevují pouze v angličtině, a ačkoli by se jejich překlad do francouzštiny mohl objevit v pozdější fázi, tato skutečnost sama o sobě prokazuje, že anglicky mluvící občané jsou ve srovnání s ostatními občany zvýhodněni. Stěžovatel proto poukázal na to, že Komise nevysvětlila, proč by anglicky mluvící občané mohli neprodleně zlikvidovat informace dostupné na internetových stránkách Europa, zatímco u občanů, kteří anglicky nehovoří, neexistuje stejná míra naléhavosti.

Stěžovatel ze stanoviska Komise vyrozuměl, že informace, které nejsou určeny široké veřejnosti, nemusí být k dispozici ve všech úředních jazycích, a dospěl k závěru, že podle názoru Komise je více odborníků anglicky mluvícími občany než mluvčími jiných jazyků nebo že odborníci by se měli učit angličtinu spíše než ostatních 19 jazyků EU. Dále uvedl, že „možná“ Komise považuje angličtinu za nadřazenou jiným jazykům a že volba loga, kterou Komise učinila k oslavě 50. výročí Římské smlouvy, tento názor potvrzuje.

Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla ukončit jazykovou diskriminaci a jednat v souladu s požadavky stanovenými v Listině základních práv Evropské unie.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Stěžovatel ve svém vyjádření poukázal na to, že volba loga provedená Komisí k oslavě 50. výročí Římské smlouvy zřejmě potvrzuje, že Komise považuje anglický jazyk za lepší než ostatní jazyky EU.

1.2 Pokud by výše uvedený bod stěžovatele mohl být považován za nové tvrzení, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel v tomto ohledu neučinil předchozí administrativní kroky vůči Komisi, a proto se veřejný ochránce práv nebude výše uvedenou otázkou zabývat v rozhodnutí o této stížnosti. Stěžovatel však může podat novou stížnost poté, co v tomto ohledu dokončí nezbytné předchozí administrativní postupy.

1.3 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách odkázal na řadu konkrétních oddílů a odkazů na internetových stránkách Komise, na které ve své původní stížnosti neodkázal, a uvedl, že jsou k dispozici pouze v angličtině.

1.4 Veřejný ochránce práv se však nedomnívá, že tyto nové odkazy vyžadují samostatné připomínky ze strany Komise, neboť se neliší od původního předmětu stížnosti.

2 Kvalita odpovědí Komise a výběr jazyků použitých na jejích internetových stránkách

2.1 Stěžovatel tvrdil, že se Komise řádně nezabývala otázkou vznesenou v jeho e-mailech ze dne 14. února a 9. března 2006 týkajících se údajné diskriminace francouzsky mluvících evropských občanů z toho důvodu, že většina dokumentů a informací na internetových stránkách Komise je k dispozici pouze v angličtině.

Stěžovatel tvrdil, že by Komise neměla na svých internetových stránkách diskriminovat francouzsky mluvící evropské občany.

2.2 Komise ve svém stanovisku v souhrnu uvedla, že její politikou je co nejdříve zveřejnit relevantní informace v jazyce, ve kterém byly původně sepsány, a následně zveřejnit překlady těchto informací, jakmile budou připraveny. V roce 2004, po rozšíření a znovu v roce 2005, Komise upřednostnila překlad internetových stránek portálu Europa určených široké veřejnosti do jazyků přistupujících států. Nyní se však snaží zveřejnit všechny internetové stránky určené veřejnosti ve všech úředních jazycích, jakmile budou tyto překlady připraveny. Překlad však vyžaduje čas a finanční a lidské zdroje, které jsou pro tento účel k dispozici.

Pokud však jde o pracovní dokumenty Komise, jsou často zveřejňovány v jazyce, v němž jsou k dispozici, tj. obvykle pouze v angličtině nebo francouzštině. Z finančních důvodů jsou navíc „techničtější publikace“ často vydávány pouze v angličtině nebo v omezeném počtu jazyků. To vysvětluje rozdílný procentní podíl dokumentů zveřejněných na internetových stránkách Komise ve francouzštině ve srovnání s angličtinou (11 %, resp. 13 %). Komise se však snaží co nejvíce respektovat rovnováhu mezi jazyky, které jsou na jejích internetových stránkách nejpoužívanější.

2.3 Za prvé, veřejný ochránce práv poznamenává, že stěžovatel ve svých e-mailech ze dne 14. února a 9. března 2006 odkázal na konkrétní části domovské stránky Komise a na konkrétní internetové stránky Komise a jasně uvedl, které informace zveřejněné pouze v angličtině se ho týkají. Odpověď Komise ze dne 20. března 2006 se však nezabývala prvky uvedenými stěžovatelem a zaměřila se pouze na politiku Komise v oblasti používání jazyků. Odpověď Komise proto nebyla přesná ani úplná.

Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise ve svém stanovisku ke stížnosti odpověděla na obavy stěžovatele vyjádřené v jeho e-mailech ze dne 14. února a 9. března 2006 a vysvětlila výběr jazyků dostupných na internetových stránkách Komise.

2.4 Veřejný ochránce práv však rovněž konstatuje, že se Komise ve svých odpovědích ze dne 7. a 20. března 2006 nezabývala konkrétními obavami stěžovatele vyjádřenými v jeho e-mailech zaslaných Komisi dne 14. února a 9. března 2006, ale také překvapivě ve své další odpovědi stěžovateli ze dne 20. března 2006 uvedla, že považuje "tuto frekventovanou výměnu názorů se stěžovatelem za uzavřenou". Toto prohlášení, které lze považovat za ironické, není vhodné. Čl. 12 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe (5) jasně stanoví, že úředníci by měli ve svých vztazích s občany jednat zdvořile. Nevhodný ironický tón použitý v tomto sdělení představoval případ nesprávného úředního postupu a níže bude uvedena kritická poznámka.

2.5 Pokud jde o podstatu vysvětlení Komise poskytnutých v průběhu tohoto šetření, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle Komise se procento dokumentů dostupných na jeho internetových stránkách v angličtině a francouzštině liší pouze o dva procentní body (13% a 11%). Stěžovatel ve svých připomínkách výše uvedené tvrzení Komise nezpochybnil. Nezdá se tedy, že by používání angličtiny převládalo na internetových stránkách Komise ve srovnání s používáním francouzštiny.

2.6 Komise navíc vysvětluje, že některé informace se nejprve objevují on-line v angličtině, protože překlady do všech úředních jazyků ještě nejsou připraveny. Za takových okolností zůstává původní (anglická) verze jedinou verzí dostupnou na internetových stránkách Komise pouze dočasně. Interní dokumenty Komise jsou však zveřejňovány pouze v původním jazyce (angličtině nebo francouzštině) a dokumenty technické povahy („techničtější publikace“) jsou zveřejňovány pouze v angličtině nebo v omezeném počtu jazyků.

2.7 Pokud jde o politiku Komise spočívající v prvním zveřejnění některých dokumentů v jejich původní anglické verzi před tím, než jsou připraveny překlady do zbývajících jazyků, veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že nelze tvrdit, že angličtina je nejčastěji používaným cizím jazykem v Evropě. Zdá se tedy, že větší počet občanů by mohl být ve skutečnosti neprodleně informován, pokud budou příslušné informace zpřístupněny nejprve v angličtině. V tomto ohledu považuje veřejná ochránkyně práv za opodstatněný názor Komise, že je „uctivější“ sdělovat informace občanům najednou (pouze v jednom jazyce) a zpřístupnit ostatní jazykové verze při jejich překladu, spíše než zadržovat informace občanům až do okamžiku, kdy budou k dispozici všechny jazykové verze.

2.8 Pokud jde o interní dokumenty Komise, veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že soustavně zastává názor, že s výhradou zvláštních právních požadavků je na samotném orgánu, aby určil, v jakých jazycích interně pracuje, aby mohl účinně a účelně plnit své povinnosti.

Veřejný ochránce práv proto připomíná, že podle nařízení č. 1/58 mohou orgány ve svém jednacím řádu stanovit, který z úředních jazyků se má v konkrétních případech používat. Jak Komise vysvětlila v jiné podobné výtce (6), zdá se, že její jednací řád nezavádí žádnou konkrétní jazykovou vnitřní politiku. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že vzhledem k jejich povaze by interní dokumenty (podrobné a rozšířené dokumenty) obecně neměly být nutně přeloženy do všech úředních jazyků, ale mohly by být jako takové zveřejněny v jazyce, v němž jsou vypracovány.

2.9 Veřejný ochránce práv se domnívá, že pokud se jedná o obecnou vnější komunikaci orgánu s občany, bylo by skutečně ideální, aby byly materiály určené pro tyto účely zveřejňovány ve všech úředních jazycích. Aby byla tato externí komunikace účinná, je nezbytné, aby občané porozuměli informacím, které jim orgány poskytují.

Veřejný ochránce práv připomíná, že články 21, 314 a 290 Smlouvy o ES, jakož i nařízení č. 1/58 (7) stanoví právní základ mnohojazyčnosti v EU. Zásada respektování jazykové rozmanitosti byla rovněž výslovně zakotvena v článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví, že „Unie respektuje kulturní náboženskou a jazykovou rozmanitost“.

V tomto ohledu veřejný ochránce práv rovněž poukazuje na to, že Soudní dvůr ve věci C-361/01 Kik v. OHIM (8) rozhodl, že článek 314 Smlouvy o ES nezakotvuje rovnost jazyků jako absolutní zásadu práva Společenství. Kromě toho Soudní dvůr v téže věci(9) rozhodl, že jazykový režim orgánu nebo instituce Společenství bude často výsledkem komplexního přezkumu, jehož cílem je dosáhnout nezbytné rovnováhy mezi protichůdnými zájmy, ale také vhodného jazykového řešení praktických obtíží. Účetní dvůr dále konstatoval, že rozhodnutí Rady zacházet s některými úředními jazyky jinak než s jinými, které se používají ve větší míře, může být vhodné a přiměřené (10).

Kromě toho se veřejný ochránce práv ve své zvláštní zprávě Evropskému parlamentu v návaznosti na návrh doporučení Radě ve stížnosti 1487/2005/GG domníval, že pokud by měl být počet jazyků pro prezentaci institucionálních internetových stránek omezen, výběr úředních jazyků, které mají být použity, by musel být založen na objektivních a přiměřených úvahách (11).

2.10 Pokud jde o "techničtější publikace", u nichž Komise připouští, že nejsou zveřejňovány na jejích internetových stránkách ve všech úředních jazycích, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise výslovně neuvedla, jak navrhuje stěžovatel, že tyto "techničtější publikace"jsou určeny technickým odborníkům, ale pouze rozlišovala mezi touto kategorií publikací a publikacemi vydávanými GŘ pro komunikaci, které jsou přeloženy do všech úředních jazyků. Pokud jde o tyto obecné publikace GŘ pro komunikaci, veřejná ochránkyně práv chápe, že Komise odkazuje na informační bulletiny, brožury a brožury.

2.11 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Komise ve svém stanovisku k této stížnosti obecně uvedla finanční důvody, aby vysvětlila, proč tyto "techničtější dokumenty"nejsou přeloženy do všech jazyků, a nikoli skutečnost, že se jedná o publikace technické povahy.

V tomto ohledu bere veřejná ochránkyně práv na vědomí zvláštní prohlášení Komise obsažená v jejím stanovisku k jiné stížnosti týkající se stejné otázky (12), podle nichž "[m]á-li být objem finančních prostředků přidělených na překlady stanoven, není stanoven Komisí (...)"a že "politické subjekty s rozhodovací pravomocí nepřidělily dostatečné zdroje, které by umožnily překládat všechny publikace a sdělení do všech jazyků."Kromě toho veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise uvedla, že při správě zdrojů, které jí byly přiděleny na překlady, plní nejprve svou právní povinnost překládat právní předpisy a dokumenty určené pro Úřední věstník do všech jazyků. Komise rovněž vysvětlila, že zbývající část těchto zdrojů (dále jen „zbývající prostředky“) vynakládá v souladu s „transparentními a pravidelně aktualizovanými politickými dokumenty“.

2.12 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv nedomnívá, že další šetření jsou oprávněná, pokud jde o vysvětlení Komise týkající se volby jazyků na internetových stránkách Komise. Veřejná ochránkyně práv navíc bere na vědomí a oceňuje záměr Komise, jak uvedla ve svém stanovisku k této stížnosti, postupně rozvíjet své internetové stránky tak, aby pokrývaly všechny úřední jazyky.

3 Závěry

Na základě svého šetření v této věci a s přihlédnutím k nedávnému stanovisku Komise k podobnému případu (3191/2006/(SAB)MHZ)(13) se veřejný ochránce práv domnívá, že pokud jde o vysvětlení Komise týkající se volby jazyků na jejích internetových stránkách, nejsou žádná další šetření odůvodněná. Veřejná ochránkyně práv navíc bere na vědomí a oceňuje záměr Komise, jak uvedla ve svém stanovisku k této stížnosti, postupně rozvíjet své internetové stránky ve všech úředních jazycích.

Pokud jde o kvalitu odpovědí Komise ze dne 7. a 20. března 2006 na e-maily stěžovatele ze dne 14. února a 9. března 2006, činí veřejný ochránce práv následující kritickou poznámku:

Úředníci orgánů musí být ve vztazích s veřejností smýšlející, korektní, zdvořilí a přístupní. Ve své další odpovědi stěžovateli ze dne 20. března 2006 Komise ironicky uvedla, že považuje "tuto lehkovážnou výměnu názorů se stěžovatelem za uzavřenou." Nevhodný ironický tón použitý ve zmíněné korespondenci představoval případ nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Stěžovatel rovněž předložil obvinění proti Evropské centrální bance týkající se jazyků používaných bankou na jejích internetových stránkách, v souvislosti s nimiž veřejný ochránce práv zahájil samostatné šetření (stížnost č. 1025/2006/(BB)MHZ).

(2) Veřejný ochránce práv chápe, že Komise odkazuje na nařízení č. 1/58, Úř. věst. 1958, B 17, s. 385.

(3) Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že pan Orban je v současné době komisařem pro mnohojazyčnost, ale pan Figel byl v době podání stížnosti odpovědným komisařem.

(4) Veřejný ochránce práv chápe záměr Komise odkázat na své sdělení o mnohojazyčnosti ze dne 22. listopadu 2005 nazvané „Nová rámcová strategie pro mnohojazyčnost“ KOM (2005)596.

(5) Článek 12.1: "Úředník musí být ve vztazích s veřejností slušný, korektní, zdvořilý a přístupný. Při odpovídání na korespondenci, telefonní hovory a e-maily se úředník snaží být co nejužitečnější a odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji na položené otázky.“

(6) Věc 3191/2006/(SAB)MHZ.

(7) Úř. věst. 1958, B 17, s. 385.

(8) Rozsudek Soudního dvora ve věci Kik v. OHIM, C-361/01, Recueil 2003, s. I-8283, bod 87. Tato věc se týkala jazyků používaných v řízeních před Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu.

(9) Výše uvedený rozsudek Kik v. OHIM, body 92 až 94.

(10) Výše uvedený rozsudek Kik v. OHIM, body 93 až 94.

(11) Veřejný ochránce práv ve své zvláštní zprávě odkázal na výše uvedený rozsudek Kik v. OHIM (bod 94).

(12) Věc 3191/2006/(SAB)MHZ.

(13) Rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 3191/2006/(SAB)MHZ je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).