Štrasburk 19. prosince 2006

Vážený pane B. a vážený pane B.,

Dne 7. listopadu 2005 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi týkající se Vaší stížnosti na Španělsko podle článku 226 Smlouvy o ES, zaevidované pod číslem 2003/4781, SG(2002) A/3222/2.

Dne 8. prosince 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 10. dubna 2006. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 25. června 2006.

Dne 24. července 2006 jste telefonicky kontaktoval mé útvary.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že žádné opatření jiného orgánu nebo osoby nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Komise.

Stížnost

Souvislosti stížnosti
1769/2002/(IJH)ELB na Komisi a OLAF

Stěžovateli jsou ředitelé společnosti Blue Dragon 2000 se sídlem v Katalánsku, která měla obdržet finanční prostředky z iniciativy Společenství Leader II v regionu Katalánsko. Příslušnou část tohoto programu Společenství řídily katalánské regionální orgány a místní akční skupina soukromého sektoru. Na podzim roku 2000 stěžovatelé informovali OLAF a regionální orgány o svých podezřeních na podvod týkající se finančních prostředků programu Leader II, z nichž měla mít prospěch jejich společnost.

Dne 9. března 2002 podali stěžovatelé u Evropské komise stížnost na Španělsko týkající se problémů při řízení, kontrole a rozdělování finančních prostředků Společenství v rámci iniciativy Společenství Leader II v regionu Katalánsko.

Dne 26. června 2002 obdrželi stěžovatelé odpověď Komise na svůj dopis. Z odpovědi Komise vyplynulo, že jejich stížnost ze dne 9. března 2002 byla považována za běžnou korespondenci.

Dne 9. října 2002 podali stěžovatelé stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Tvrdily, že Komise a OLAF se řádně nevypořádaly se svými obviněními z podvodu a že systém rozdělování finančních prostředků programu Leader II prostřednictvím subjektů soukromého sektoru, jakož i nedostatečné kontroly ze strany Komise podvod usnadnily. Stěžovatelé tvrdili, že by měli být veřejně zproštěni viny, že by jim mělo být vráceno to, co jim bylo odcizeno, a že by jim měla být poskytnuta náhrada za hospodářskou a nemajetkovou újmu, kterou utrpěli.

Pokud jde o stížnost proti Komisi, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise měla dopis zaevidovat jako stížnost podle článku 226 Smlouvy o ES. Dne 26. června 2003 zaslal Komisi návrh doporučení, v němž ji požádal, aby přezkoumala dopis stěžovatelů a zabývala se jím v souladu se sdělením Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (1) (dále jen "sdělení Komise").

Komise ve svém podrobném stanovisku uvedla, že Generální ředitelství Komise pro zemědělství (dále jen „GŘ AGRI“) požádalo generální sekretariát Komise, aby zaevidoval dopis stěžovatelů ze dne 9. března 2002 jako stížnost. Dne 29. července 2003 zaslal generální sekretariát stěžovatelům potvrzení o přijetí. Dne 31. července 2003 GŘ AGRI rovněž napsalo stěžovatelům, aby potvrdilo, že jejich dopis byl zaregistrován jako stížnost, a požádalo je o povolení uvést jejich jména v žádosti o informace, která měla být zaslána španělským orgánům.

Na základě svých šetření dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Komise návrh doporučení veřejného ochránce práv přijala a že opatření přijatá Komisí k jeho provedení jsou uspokojivá. Dne 12. března 2004 proto veřejný ochránce práv stížnost uzavřel v rozsahu, v němž směřovala proti Komisi.

K této výtce: 3489/2005/ELB

Dne 29. července 2003 informoval generální sekretariát stěžovatele, že jejich stížnost byla zaevidována pod číslem 2003/4781, SG(2002) A/3222/2. To potvrdilo GŘ AGRI dne 31. července 2003.

Dne 15. prosince 2003 informovalo GŘ AGRI stěžovatele, že od Stálého zastoupení Španělska při Evropské unii byly vyžádány informace.

Dne 23. února 2004 je GŘ AGRI informovalo, že španělské orgány požádaly o prodloužení lhůty o jeden měsíc.

Dne 26. dubna 2004 je GŘ AGRI informovalo, že odpověď španělských orgánů byla obdržena dne 25. března 2004 a že se překládá.

Na doporučení veřejného ochránce práv zaslali stěžovatelé dne 23. července 2004 Komisi hloubkovou analýzu svého případu a další dokumenty.

Dne 19. října 2004 obdržely od GŘ AGRI potvrzení o přijetí svých dokumentů, v němž bylo dále uvedeno, že bylo rozhodnuto odložit přezkum jejich spisu na příští schůzi Komise, že nebude možné se spisem zabývat ve lhůtě jednoho roku a že přezkum stále probíhá.

Dne 2. prosince 2004 informovalo GŘ AGRI stěžovatele, že po přezkoumání odpovědí španělských orgánů ze dne 23. března 2004 byly od nich vyžádány dodatečné informace.

Dne 11. března 2005 byli stěžovatelé informováni o tom, že odpověď španělských orgánů byla obdržena dne 23. února 2005 a že ji GŘ AGRI posuzuje.

Po tomto datu neobdrželi stěžovatelé od Komise žádné informace. Nechápaly, proč ve všech fázích šetření Komise došlo ke zpožděním (žádost o dodatečné informace a prodloužení lhůt poskytnutých španělským orgánům). Považovali tato zpoždění za nepatřičná. Tvrdily, že zpoždění ukázala, že jejich tvrzení jsou opodstatněná, a potvrdily chyby španělských orgánů a Komise.

Stěžovatelé vyjádřili překvapení nad tím, že Komise od nich nepožadovala další informace. Tvrdily, že měly být informovány o obsahu otázek Komise španělským orgánům. Vyjádřily své přesvědčení, že Komise opět dospěje k závěru ohledně jejich spisu, aniž by jim poskytla přístup k jejich spisu. Tvrdily, že je Komise neinformovala o odpovědích španělských orgánů.

Dne 8. prosince 2005 zahájil veřejný ochránce práv šetření tvrzení stěžovatelů týkajících se:

1. nesprávné zpoždění Komise při vyřizování jejich stížnosti zaevidované pod číslem 2003/4781, SG (2002)/A/3222/2; a
2. Komise neposkytla informace o odpovědích španělských orgánů. V souvislosti s tím tvrdily, že měly být informovány o obsahu otázek Komise určených španělským orgánům.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise lze shrnout takto:

Údajné nepřiměřené zpoždění Komise při vyřizování stížnosti

Komise připomněla, že čl. 8 odst. 1 sdělení Komise stanoví obecné pravidlo, podle něhož Komise prošetřuje stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí, zda vydat formální upozornění nebo věc uzavřít, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy generální sekretariát stížnost zaevidoval. Následující odstavec stanoví možnost překročení lhůty. Komise zdůraznila, že dotčená lhůta není závazná a že sdělení Komise stanoví možnost ji překročit.

Za účelem posouzení doby potřebné k vyřízení tohoto spisu se Komise domnívala, že by měly být zohledněny následující informace. Formální šetření stížnosti bylo zahájeno po její registraci v červenci 2003 a poté, co stěžovatelé počátkem září 2003 obdrželi povolení nezacházet se spisem jako s důvěrným. Spis je rozsáhlý a složitý, jak jasně ukazuje počet stran a příloh. Argumenty vznesené stěžovateli jsou navíc obzvláště různorodé a vyžadují mimo jiné posouzení týkající se práva Společenství a smluvních vztahů třetích stran. Podle tvrzení stěžovatelů se všechny zprávy týkající se Modrého draka a s nimi související týkají trestního práva. Tato složitá argumentace tedy vyžadovala provedení obzvláště hloubkové analýzy z různých hledisek.

V průběhu šetření byly španělským orgánům zaslány dvě žádosti o informace, a to dne 15. prosince 2003 a 2. prosince 2004. Tyto dva dopisy jsou obzvláště podrobné, aby bylo možné náležitě prezentovat tvrzení stěžovatelů. Přílohy jsou k nim připojeny. Odpovědi španělských orgánů a jejich přílohy jsou rovněž velmi podrobné. Každý z těchto dopisů vyžadoval důkladné a důkladné posouzení spisu, přípravu návrhu, změny tohoto návrhu, konzultace s příslušnými útvary v rámci GŘ AGRI a příslušnými útvary v jiných generálních ředitelstvích, posouzení příspěvků těchto útvarů a následné změny návrhu. Kromě toho došlo ke zpožděním kvůli potřebě překladu a nutnosti prodloužit lhůty pro odpovědi španělských orgánů. A konečně citlivost spisu, žádosti o informace, které Komise obdržela od jiných orgánů, a pokrytí této otázky sdělovacími prostředky naznačovaly, že se Komise musí tímto spisem zabývat se zvláštní péčí.

Informace poskytnuté stěžovatelům se týkají činností Komise vůči externím stranám, nikoli však vnitřních postupů. Dne 19. října 2004 je Komise informovala, že lhůta jednoho roku bude překročena.

Komise poznamenala, že stěžovatelé poukázali na zpoždění při nakládání se spisem ze strany Komise s ohledem na dobu, která uplynula mezi druhou odpovědí španělských orgánů (25. března 2005 (2)) a dnem podání jejich stížnosti veřejnému ochránci práv (7. listopadu 2005). Komise se za toto zpoždění omluvila a ujistila je, že zpracování jejich spisu nebylo opomenuto a že pokračovalo v souladu s výše uvedenými pravidly. Komise uvedla, že přezkoumání spisu bylo téměř dokončeno a že stěžovatelé budou o postoji Komise informováni co nejdříve a v souladu s platnými pravidly.

Tvrzení týkající se odmítnutí a nedostatku informací

Komise poukázala na to, že stěžovatelé k těmto tvrzením neučinili žádné předchozí administrativní kroky, zatímco čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv vyžaduje, aby tyto předchozí administrativní kroky byly učiněny před podáním stížnosti.

Komise uvedla, že tvrzení stěžovatelů se týkají přístupu k informacím o obsahu otázek, které Komise položila španělským orgánům, a nikoli přístupu k odpovědím těchto orgánů. Komise připomněla čl. 7 odst. 1 sdělení Komise, v němž se uvádí, že po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) se Komise obrátí na stěžovatele a písemně je informuje o opatřeních přijatých v reakci na jejich stížnost. V této souvislosti Komise uvedla, že stěžovatelům byly zaslány různé dopisy (15. prosince 2003, 23. února 2004, 26. dubna 2004, 19. října 2004, 2. prosince 2004 a 11. března 2005), v nichž je informovala, a to i nad rámec požadavků sdělení Komise, o pokroku dosaženém v souvislosti s jejich spisem.

Komise dále uvedla, že stěžovatelé nikdy nepožádali o přístup ke korespondenci se španělskými orgány. Komise však konstatovala, že tyto dopisy byly součástí fáze předběžného šetření stížnosti podle článku 226 Smlouvy. Řízení stále probíhá a Komise o této záležitosti nerozhodla. V důsledku toho se pravděpodobně použije výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (3) (dále jen "nařízení č. 1049/2001"), neboť sdělení dopisů by v této fázi mohlo ohrozit pokračování a výsledek vyšetřování. Komise připomněla ustálenou judikaturu týkající se důvěrnosti, kterou mohou členské státy od Komise očekávat během šetření, která mohou vést k řízení o nesplnění povinnosti (4). Měla za to, že na všechny dopisy a informace, které španělské odpovědi obsahují, se vztahuje výše uvedená výjimka, která neumožňuje částečný přístup. Komise se navíc domnívala, že v tomto případě je převažujícím veřejným zájmem důvěra mezi Komisí a dotčeným členským státem při hledání řešení v tomto spisu.

Možnost jednotlivce podat občanskoprávní žalobu v rámci trestního řízení se řídí vnitrostátním právem , s vlastními pravidly a výsadami. Nelze jej analogicky použít na řízení o nesplnění povinnosti, kterým se zabývá Komise.

Pokud jde o dopisy zaslané dotčenému členskému státu, Komise nesouhlasila s tím, aby informace, které poskytla stěžovatelům, mohly být zpochybněny bez jakéhokoli důkazu.

Komise se domnívala, že má určitý prostor pro uvážení, pokud jde o doplňující informace, které si může od stěžovatelů vyžádat, a pokud jde o to, kdy by mohly být případně vyžádány. Stížnost a poskytnuté informace se zdají být dostatečně podrobné, aby Komise mohla až dosud považovat za vhodné kontaktovat spíše členský stát než stěžovatele. Konstatovala, že v případě potřeby poskytla stěžovatelům vysvětlení ke konkrétním aspektům spisu (dopis ze dne 12. prosince 2003).

Pokud jde o obavy stěžovatelů, že by spis mohl být uzavřen, aniž by byli informováni, Komise konstatovala, že je předčasné zaujmout stanovisko, a připomněla, že jak veřejný ochránce práv uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 17. března 2004 týkajícím se týchž stěžovatelů, sdělení Komise obsahuje procesní záruky pro stěžovatele.

Závěrem měla Komise za to, že stížnost není opodstatněná a že druhé tvrzení se jeví jako nepřípustné.

Připomínky stěžovatelů

Připomínky stěžovatelů lze shrnout takto:

Dne 12. dubna 2006 obdrželi stěžovatelé od Komise shrnutí zjištění GŘ AGRI. Stěžovatelé zaslali Komisi odpověď dne 9. května 2006. Stále se domnívaly, že opatření Komise způsobila neodůvodněná zpoždění.

Pokud jde o bohaté informace poskytnuté stěžovateli, stěžovatelé se domnívali, že tyto informace jsou pro Komisi užitečné a většina z nich jí již byla zaslána v rámci stížnosti 1769/2002/(IJH)ELB. Dospěly k závěru, že ke dni 29. července 2003 měla Komise k dispozici všechny nezbytné údaje. Kromě toho poskytly GŘ AGRI analýzu toho, co se stalo ve Španělsku. Tato analýza je základem soudního řízení zahájeného ve Španělsku. Stěžovatelé nechápali, proč Komise odůvodnila své zpoždění tím, že odkázala na odpovědi, které poskytla jiným orgánům a sdělovacím prostředkům. Zajímalo je, jak by mohla poskytnout informace třetím stranám, zatímco předběžná fáze jejího šetření skončila dne 12. dubna 2006. Nechápaly, proč Komise informovala ostatní strany o řízení, ale neinformovaly je, protože by to mohlo ohrozit pokračování šetření. Rovněž nechápali, proč je Komise nepožádala, aby jí pomohly při zjišťování chyb, a zajímalo je, proč mezi španělskými orgány a jimi samotnými neproběhla žádná kontradiktorní diskuse.

Stěžovatelé požádali veřejného ochránce práv, aby zohlednil jejich odpověď Komisi ze dne 9. května 2006, v níž se domnívali, že prokázali, že došlo k dvojí platbě evropské dotace, z níž jedna část byla vyplacena ve Francii neidentifikované třetí straně.

Stěžovatelé ke svým připomínkám připojili kopii dopisu Komise ze dne 12. dubna 2006, v němž Komise uvedla, že španělské ministerstvo zemědělství podniklo nezbytné kroky k navrácení finančních prostředků EU vyplacených místní akční skupině, a že proto nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku. Komise dospěla k závěru, že spis bude uzavřen, a vyzvala stěžovatele, aby do čtyř týdnů předložili připomínky. Nakonec se Komise omluvila za zpoždění při zpracování spisu.

Stěžovatelé rovněž připojili ke svým připomínkám veřejnému ochránci práv kopii svých připomínek zaslaných Komisi dne 9. května 2006 jejich právním zástupcem. Stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím o uzavření spisu. Kopie dopisu byla zaslána jejich právnímu zástupci a poslanci Evropského parlamentu.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Dne 8. prosince 2005 zahájil evropský veřejný ochránce práv šetření dvou tvrzení, která stěžovatelé vznesli ve své stížnosti k veřejnému ochránci práv. Část jeho úvodního dopisu, která definuje druhé tvrzení, zní takto: „Komise neposkytla informace o odpovědích španělských orgánů. V souvislosti s tím [stěžovatelé] tvrdili, že měli být informováni o obsahu otázek Komise španělským orgánům".

Ve svém stanovisku ke stížnosti Evropská komise mimo jiné uvedla, že tvrzení stěžovatelů se týkají přístupu k informacím o obsahu otázek, které Komise položila španělským orgánům, a nikoli přístupu k informacím o odpovědích těchto orgánů. Veřejný ochránce práv by rád objasnil, že tomu tak není, neboť na konci stížnosti (strana 3, „ZÁVĚR“) stěžovatelé veřejného ochránce práv požádali, aby zjistil nesprávný úřední postup Komise „pour refus et absence d'information sur les éléments obtenus via les autorités espagnoles dans le cadre de la gestion de [leur] plainte ...“.

1.2 Komise ve svém stanovisku rovněž zpochybnila přípustnost druhého tvrzení stěžovatelů, neboť měla za to, že nebyly učiněny žádné předchozí administrativní kroky. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv za prvé konstatuje, že tvrzení stěžovatelů naznačovalo, že jim Komise měla poskytnout informace o své korespondenci se španělskými orgány bez příslušné žádosti z jejich strany. Podání stížnosti podle článku 226 se proto v této souvislosti jeví jako dostatečné pro splnění podmínky přípustnosti „vhodných předchozích správních přístupů“. Stanovisko Komise se kromě toho zabývalo i tímto tvrzením v podstatě. Z těchto důvodů veřejný ochránce práv přistoupí k posouzení opodstatněnosti tohoto tvrzení.

1.3 Stěžovatelé ke svým připomínkám připojili kopii dopisu Komise ze dne 12. dubna 2006. V tomto dopise Generální ředitelství Komise pro zemědělství (dále jen „GŘ AGRI“) uvedlo, že španělské ministerstvo zemědělství podniklo nezbytné kroky ke zpětnému získání finančních prostředků EU vyplacených místní akční skupině, a že proto nebyly splněny podmínky nezbytné k zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku. Dospěla k závěru, že spis bude uzavřen, a vyzvala stěžovatele, aby do čtyř týdnů předložili připomínky. Dopisem ze dne 9. května 2006 zaslali stěžovatelé připomínky, které se týkaly i) stanoviska Komise k (procesním otázkám uvedeným v) této stížnosti; ii) dopis Komise ze dne 12. dubna 2006 (konkrétně její stanovisko k podstatě stížnosti podle článku 226 a její záměr uzavřít spis). Stěžovatelé ve svých připomínkách ke stanovisku Komise požádali veřejnou ochránkyni práv, aby zohlednila jejich výše uvedený dopis Komisi. Veřejný ochránce práv konstatuje, že tento dopis, pokud jde o jeho aspekt ii), odkazuje na záležitosti, které nespadají do oblasti působnosti tohoto šetření (týkající se postupu Komise při vyřizování stížnosti podle článku 226). Kromě toho nepovažuje za vhodné rozšířit své současné vyšetřování na tyto záležitosti. Stěžovatelé však mohou zvážit podání nové stížnosti veřejnému ochránci práv, pokud od Komise neobdrží v těchto záležitostech uspokojivou odpověď.

2 Příslušná ustanovení sdělení Komise

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (5) (dále jen "sdělení Komise") uvádí:

„7. Komunikace se stěžovateli

Útvary Komise se obrátí na stěžovatele a po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) je písemně informují o krocích podniknutých v reakci na jejich stížnost.

(...)

Stěžovatelé mohou kdykoli v průběhu řízení požádat úředníky Komise, aby na místě a na vlastní náklady vysvětlili nebo objasnili důvody své stížnosti.

8. Lhůta pro prošetření stížností

Útvary Komise zpravidla prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy generální sekretariát stížnost zaevidoval.

Je-li tato lhůta překročena, útvar Komise odpovědný za daný případ o tom stěžovatele písemně informuje.

9. Výsledek šetření stížností

Po prošetření stížnosti mohou úředníci Komise požádat sbor komisařů, aby buď vydal formální výzvu k zahájení řízení proti dotyčnému členskému státu, nebo aby případ s konečnou platností uzavřel. Komise rozhodne o této záležitosti podle svého uvážení. Tato diskreční pravomoc se vztahuje nejen na vhodnost zahájení nebo ukončení řízení o nesplnění povinnosti, ale také na volbu stížnosti. Stěžovatelé budou písemně informováni o rozhodnutí přijatém Komisí v souvislosti s jejich stížností a o všech následných rozhodnutích Komise v této věci.“

3 Údajné nesprávné zpoždění Komise při vyřizování stížnosti stěžovatelů

3.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise nesprávně zpozdila vyřízení jejich stížnosti zaevidované pod číslem 2003/4781, SG (2002)/A/3222/22. Jejich stížnost byla zaregistrována dne 29. července 2003. Dne 15. prosince 2003, 23. února 2004, 26. dubna 2004, 23. července 2004, 19. října 2004, 2. prosince 2004 a 11. března 2005 obdržely od Komise určité informace. Po 11. březnu 2005 neobdrželi stěžovatelé od Komise žádné informace. Nechápaly, proč ve všech fázích šetření Komise došlo ke zpožděním (žádost o dodatečné informace a prodloužení lhůt poskytnutých španělským orgánům).

3.2 Komise ve svém stanovisku připomněla, že čl. 8 odst. 1 sdělení Komise stanoví obecné pravidlo, podle něhož Komise prošetřuje stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne registrace stížnosti generálním sekretariátem. Následující odstavec stanoví možnost překročení lhůty. Komise zdůraznila, že dotčená lhůta není závazná a že sdělení Komise stanoví možnost ji překročit.

Za účelem posouzení doby potřebné k vyřízení tohoto spisu se Komise domnívala, že by měly být zohledněny následující prvky. Formální šetření stížnosti bylo zahájeno po její registraci v červenci 2003 a poté, co stěžovatelé počátkem září 2003 obdrželi povolení nezacházet se spisem důvěrně. Jak jasně ukazuje počet stran a příloh, spis je rozsáhlý a složitý. Argumenty vznesené stěžovateli jsou navíc obzvláště různorodé a vyžadují mimo jiné posouzení týkající se práva Společenství a smluvních vztahů třetích stran. Podle tvrzení stěžovatelů se všechny zprávy týkající se Modrého draka a s nimi související týkají trestního práva. Tato složitá argumentace tedy vyžadovala provedení obzvláště hloubkové analýzy z různých hledisek.

V průběhu šetření byly španělským orgánům zaslány dvě žádosti o informace, a to dne 15. prosince 2003 a 2. prosince 2004. Tyto dva dopisy byly obzvláště podrobné, aby bylo možné náležitě prezentovat tvrzení stěžovatelů. Byly k nim připojeny přílohy. Odpovědi španělských orgánů a jejich přílohy byly rovněž velmi podrobné. Každý z těchto dopisů vyžadoval důkladné a důkladné posouzení spisu, přípravu návrhu, změny tohoto návrhu, konzultace s příslušnými útvary v rámci GŘ AGRI a příslušnými útvary v jiných generálních ředitelstvích, posouzení příspěvků těchto útvarů a následné změny návrhu. Kromě toho došlo ke zpožděním kvůli potřebě překladu a nutnosti prodloužit lhůty pro odpovědi španělských orgánů. A konečně citlivost spisu, žádosti o informace, které Komise obdržela od jiných orgánů, a pokrytí této otázky sdělovacími prostředky naznačovaly, že se Komise musí tímto spisem zabývat se zvláštní péčí.

Informace poskytnuté stěžovatelům se týkají činností Komise vůči externím stranám. Dne 19. října 2004 Komise informovala stěžovatele, že lhůta jednoho roku bude překročena.

Komise konstatovala, že stěžovatelé poukázali na zpoždění, k němuž došlo mezi druhou odpovědí španělských orgánů a datem jejich stížnosti veřejnému ochránci práv. Komise se za toto zpoždění omluvila a ujistila je, že zpracování jejich spisu nebylo opomenuto a že pokračovalo v souladu s výše uvedenými pravidly. Komise uvedla, že přezkoumání spisu bylo téměř dokončeno a že stěžovatelé budou o jejím postoji informováni co nejdříve a v souladu s platnými pravidly.

3.3 Stěžovatelé ve svých připomínkách uvedli, že v souvislosti se stížností 1769/2002/(IJH)ELB již Komisi poskytli značné množství užitečných informací. Dospěly k závěru, že po 29. červenci 2003 měla Komise k dispozici všechny nezbytné údaje. Kromě toho poskytly GŘ AGRI analýzu toho, co se stalo ve Španělsku, což je základem soudních řízení zahájených ve Španělsku. Stěžovatelé nechápali, proč Komise odůvodnila své zpoždění odkazem na odpovědi, které poskytla jiným orgánům, a na mediální pokrytí. Zajímalo je, jak by mohla poskytnout informace třetím stranám, zatímco předběžná fáze jejího šetření skončila dne 12. dubna 2006.

3.4 Veřejný ochránce práv za prvé konstatuje, že zásady řádné správní praxe vyžadují, aby útvary Komise prováděly šetření svědomitě a bez zbytečného odkladu. V tomto případě byla stížnost stěžovatelů podle článku 226 zaevidována dne 29. července 2003 a Komise (GŘ AGRI) informovala stěžovatele o svém posouzení případu a o svém záměru uzavřít jej dopisem ze dne 12. dubna 2006. Během tohoto období (a v chronologickém pořadí) se zdá, že došlo k těmto událostem:

(1) formální prošetření stížnosti bylo zahájeno po její registraci v červenci 2003 a poté, co stěžovatelé počátkem září 2003 obdrželi povolení nezacházet se spisem jako s důvěrným;

(2) první žádost o informace byla španělským orgánům zaslána dne 15. prosince 2003 a stěžovatelé byli odpovídajícím způsobem informováni;

(3) dne 23. února 2004 byli stěžovatelé informováni o tom, že Komise poskytla španělským orgánům dodatečnou jednoměsíční lhůtu;

(4) dne 26. dubna 2004 Komise informovala stěžovatele, že odpověď španělských orgánů byla obdržena a je překládána;

(5) dne 19. října 2004 informovala Komise stěžovatele, že přezkoumání spisu probíhá a že bude překročena jednoletá lhůta;

(6) dne 2. prosince 2004 informovala Komise stěžovatele, že španělským orgánům byla zaslána dodatečná žádost o informace; a

(7) Dne 11. března 2005 Komise informovala stěžovatele, že obdržela odpověď španělských orgánů.

Kromě toho Komise ve svém stanovisku poskytla následující vysvětlení délky šetření:

1) spis byl rozsáhlý a složitý (jak ukazuje počet stran ve spisu a počet souvisejících příloh);

(2) argumenty vznesené stěžovateli byly obzvláště různorodé a týkaly se nejen práva Společenství, ale také smluvních vztahů se třetími stranami a porušení trestního práva;

(3) složité odůvodnění stížnosti vyžadovalo provedení hloubkové analýzy z různých hledisek;

(4) Španělským orgánům byly zaslány dvě podrobné žádosti o informace s přílohami;

(5) odpovědi španělských orgánů a jejich přílohy byly rovněž velmi podrobné a vyžadovaly důkladné a důkladné přezkoumání spisu a interní konzultace (útvarů v rámci GŘ AGRI a příslušných útvarů v jiných generálních ředitelstvích);

(6) došlo ke zpožděním kvůli potřebě překladu a nutnosti prodloužit lhůty pro odpovědi španělských orgánů; a

(7) citlivost spisu, žádosti o informace, které Komise obdržela od jiných orgánů, a pokrytí této otázky sdělovacími prostředky znamenaly, že Komise musí se spisem nakládat se zvláštní péčí.

Stěžovatelé ve svých připomínkách trvali na svém tvrzení, ale konkrétně nezpochybnili správnost vysvětlení Komise, že spis v dané věci byl objemný, složitý a citlivý. Kromě toho konkrétně nezpochybnily správnost vysvětlení orgánu, že daný případ vyžaduje zvláštní péči a rozsáhlou analýzu, důkladné a důkladné posouzení příslušných otázek a interní konzultace útvarů v rámci GŘ AGRI a příslušných útvarů v jiných generálních ředitelstvích.

3.5 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise poskytla platné a uspokojivé vysvětlení doby, kterou potřebovala k vyřízení stížnosti stěžovatelů podle článku 226. S ohledem na tento aspekt stížnosti tedy neshledává žádný nesprávný úřední postup.

4 Údajné neposkytnutí informací ze strany Komise

4.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise neposkytla informace o odpovědích španělských orgánů. V souvislosti s tím tvrdí, že jim měl být obsah otázek Komise sdělen španělským orgánům.

4.2 Pokud jde o obsah otázek, které Komise položila španělským orgánům, Komise ve svém stanovisku připomněla čl. 7 odst. 1 sdělení Komise, který stanoví, že Komise bude stěžovatele kontaktovat a po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) je písemně informovat o krocích podniknutých v reakci na jejich stížnost. V této souvislosti Komise uvedla, že stěžovatelům byly zaslány různé dopisy s cílem informovat je o pokroku dosaženém v souvislosti s jejich spisem. Tyto informace dokonce šly nad rámec požadavků sdělení Komise.

Komise dále uvedla, že stěžovatelé nikdy nepožádali o přístup ke korespondenci se španělskými orgány. Dále uvedla, že tyto dopisy jsou součástí fáze předběžného šetření stížnosti podle článku 226 Smlouvy. Řízení stále probíhalo a Komise o této záležitosti nerozhodla. V důsledku toho se mohla použít výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, jelikož sdělení dopisů v této fázi mohlo ohrozit pokračování a výsledek vyšetřování. Komise připomněla ustálenou judikaturu soudů Společenství týkající se důvěrnosti, kterou mohou členské státy od Komise očekávat v souvislosti s vyšetřováními, která mohou vést k řízení o nesplnění povinnosti. Měla za to, že na všechny dopisy a informace poskytnuté španělskými orgány se vztahuje výše uvedená výjimka, která neumožňuje částečný přístup. Komise se navíc domnívala, že v tomto případě je převažujícím veřejným zájmem důvěra mezi Komisí a dotčeným členským státem při hledání řešení v tomto spisu.

4.3 Stěžovatelé ve svých vyjádřeních uvedli, že nechápou, proč Komise informovala ostatní strany o řízení, ale neinformovala je, protože by to mohlo ohrozit pokračování šetření. Rovněž nechápaly, proč je Komise nepožádala o pomoc při zjišťování chyb, a zajímalo je, proč mezi španělskými orgány a jimi samotnými neproběhla kontradiktorní diskuse.

4.4 Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že tvrzení stěžovatelů se týká neposkytnutí informací, nikoli neposkytnutí požadovaných dokumentů. V tomto ohledu připomíná, že nařízení č. 1049/2001 nepřizpůsobuje dokumenty informacím a stanoví právo na přístup k dokumentům, které se liší od práva na přístup k informacím (6) a neodpovídá obecné povinnosti Komise odpovídat na žádosti o informace podané občany (7). Otázka vznesená v tomto tvrzení proto nespadá do věcné působnosti nařízení č. 1049/2001 a odkaz na toto nařízení uvedený ve stanovisku Komise se týká ustanovení, která se zde nepoužijí.

Kromě toho veřejná ochránkyně práv připomíná, že Komise ve svém stanovisku uvedla, že citlivost spisu, žádosti o informace, které obdržela od jiných orgánů, a pokrytí otázky, kterou obdržela ve sdělovacích prostředcích, znamenají, že Komise musí se spisem nakládat se zvláštní péčí. Stěžovatelé ve svých připomínkách uvedli, že nechápou, proč Komise o řízení informovala jiné strany, ale nikoli je. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že stanovisko Komise neuvádí, že Komise "informovala jiné strany", ale pouze odkazuje na "žádosti o informace, které Komise obdržela od jiných orgánů [Společenství]". Připomíná rovněž pravidla zakazující úředníkům Společenství neoprávněné vyzrazení informací získaných v rámci jejich povinností (8).

4.5 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že jak uvedla Komise, stěžovatelé si od Komise dotčené informace nevyžádali. Sdělení Komise navíc nestanoví povinnost Komise informovat stěžovatele (sua sponte nebo na žádost stěžovatele) o obsahu svých otázek adresovaných orgánům dotčeného členského státu nebo o obsahu odpovědí těchto orgánů. Veřejný ochránce práv v této souvislosti připomíná judikaturu soudů Společenství, která uvádí, že i) osoby, které podaly stížnost podle článku 226, nemají žádná procesní práva odpovídající obecné povinnosti Komise informovat je (9); a ii) členské státy jsou oprávněny očekávat, že Komise zaručí důvěrnost během šetření, která by mohla vést k řízení o nesplnění povinnosti (10). S ohledem na výše uvedené proto veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o tento aspekt stížnosti.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2002, C 244.

(2) Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve svém dopise ze dne 11. března 2005 uvedla, že druhá odpověď španělských orgánů byla obdržena dne 23. února 2005.

Orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany:

obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví,

soudní řízení a právní poradenství,

účel inspekcí, vyšetřování a auditů,

neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění." (Úř. věst. 2001, L 145).

(4) Viz věc T-105/95 WWF UK v. Komise, Sb. rozh. 1997, s. II-313; a věc T-191/99 Petrie a další v. Komise, Sb. rozh. 2001, s. II-3677.

(5) Úř. věst. 2002, C 244.

(6) Viz usnesení Soudu prvního stupně ze dne 27. října 1999, Meyer v. Komise (T-106/99, Recueil, s. II-3273, body 34–36) (týkající se tehdy použitelného rozhodnutí 94/90 o přístupu veřejnosti k dokumentům Komise). Viz také rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 395/99/(PD)/(IJH)/PB, body 1.1 až 1.2 (týkající se rozhodnutí 94/90).

(7) Viz usnesení Soudu prvního stupně ze dne 12. října 2006, Fermont v. Komise, T-307/05, dosud nezveřejněné, bod 26.

(8) Viz článek 17 služebního řádu.

(9) Viz rozsudek Soudního dvora ve věci Sateba v. Komise, C-422/97 P, Recueil 1998, s. I-4913, bod 42; věc T-202/02 Makedoniko Metro a Mechaniki v. Komise, Sb. rozh. 2004, s. II-181, bod 46; Věc T-242/05 AEPI AE v. Komise [2006], usnesení ze dne 5. září 2006, dosud nezveřejněné, bod 33.

(10) Viz věc T-105/95 WWF UK v. Komise [1997] Sb. rozh. II-313 a věc T-191/99 Petrie a další v. Komise [2001] Sb. rozh. II-3677.