Štrasburk 2. května 2007

Vážená paní F.,

Dne 5. září 2005 jste jménem sebe a dalších „pomocných konferenčních tlumočníků“ (dále jen „ACI“) podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi týkající se údajné opožděné platby „ACI“.

Dne 6. října 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Dne 10. ledna 2006 zaslala Komise své stanovisko v anglickém jazyce a dne 19. ledna 2006 ve francouzském překladu.

Dne 24. ledna 2006 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 21. února 2006.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Omlouvám se za dobu, kterou mi trvalo, než jsem dokončil vyšetřování Vaší stížnosti.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Souvislosti (stížnost 2201/2005/MF)

Dne 16. června 2005 stěžovatelka, konferenční tlumočnice (dále jen „ACI“) pracující pro Evropský parlament v postavení pomocné služby, podala jménem své osoby a dalších pomocných konferenčních tlumočníků (dále jen „ACI“) stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv proti Evropské komisi.

Stěžovatelka ve své stížnosti tvrdila, že od třetího čtvrtletí roku 2004 jim Komise, která byla orgánem odpovědným za úhradu všech poplatků ACI, nezaplatila za poskytnuté tlumočnické služby. Stěžovatel uvedl, že v polovině ledna 2005 se smluvní konferenční tlumočníci obrátili na Komisi s žádostí o vysvětlení situace. Na konci ledna 2005 Komise uvedla několik důvodů, proč ACI nezaplatila včas. Jedním z uvedených důvodů bylo, že dotčení smluvní konferenční tlumočníci museli poskytnout své bankovní údaje. Podle názoru stěžovatele nebyly důvody uvedené Komisí relevantní.

Stěžovatelka uvedla, že Komise pokračovala v placení poplatků od dubna 2005, ale podle ní byly platby prováděny velmi matoucím způsobem, což ztěžovalo ACI sledovat přesně, které měsíční poplatky byly zaplaceny.

Reakce veřejného ochránce práv

Dne 13. července 2005 požádaly útvary veřejného ochránce práv u příležitosti telefonického rozhovoru stěžovatelku o zaslání podpůrných dokumentů, které prokazují, že předtím učinila vhodné administrativní kroky vůči Komisi. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezaslal podklady, veřejný ochránce práv se domníval, že neexistují dostatečné důvody pro zahájení šetření, a uzavřel případ na základě článku 195 Smlouvy o ES rozhodnutím ze dne 19. července 2005.

Tato stížnost (3067/2005/(MHZ)MF)

Dne 5. září 2005 předložila stěžovatelka požadované podklady týkající se její stížnosti proti Komisi. Stížnost 2201/2005/MF spolu s podpůrnými dokumenty byla proto znovu zaregistrována jako nová stížnost pod novým číslem jednacím 3067/2005/(MHZ)MF.

Z podkladů předložených žadatelem vyplynulo, že poslední relevantní skutečnosti případu byly v souhrnu tyto:

Dne 17. února 2005 se stěžovatelka písemně obrátila na ředitelství pro rozpočet a finance Generálního ředitelství Komise pro tlumočení (dále jen „GŘ SCIC“) a požádala o zaplacení svých odměn. Stěžovatel tvrdil, že žádný z důvodů, které Komise uvedla pro opožděnou platbu ve prospěch ACI, nemůže situaci odůvodnit.

Vzhledem k tomu, že Komise neodpověděla na její dopis ze dne 17. února 2005, zaslala stěžovatelka dne 7. března 2005 úředníkovi odpovědnému za její spis v platební kanceláři GŘ SCIC další e-mail. V tomto sdělení poukázala na následující skutečnosti:

„[Je voudrais aussi vous informer, bien que ce ne soit pas de votre responsabilité, que si je dois en venir à demander un emprunt bancaire pour faire face à mes factures (…) je rendrai la Commission responsable du paiement des intérêts y afférents.

Cela en sus, évidemment, des intérêts que la Commission va devoir nous rembourser pour les comptes négatifs (Voir Règlement financier: Chapitre 6-Section 5- article 83) … et sans oublier les intérêts générés par les millions d’euros non payés aux centaines d’AIC que la Commission perçoit indûment depuis quelques mois et qui vont devoir nous être redistribués !]“.

Úředník platebního úřadu GŘ SCIC ve své odpovědi ze dne 9. března 2005 informoval stěžovatele, že od 1. ledna 2005 byly platby chybně zaslány na bývalý bankovní účet stěžovatele, který byl zaregistrován v databázi GŘ SCIC od roku 1998. Úředník dále informoval stěžovatele, že od 2. března 2005 byly na nový bankovní účet stěžovatele převedeny tři platby.

Na základě původní stížnosti 2201/2005/MF a dalších dokumentů předložených stěžovatelem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že stěžovatel tvrdil, že Komise nezaplatila včas poplatky dlužné ACI za poskytování tlumočnických služeb a rovněž neodůvodnila opožděnou platbu.

Veřejná ochránkyně práv rovněž dospěla k závěru, že stěžovatel tvrdil, že by Komise měla ACI zaplatit úroky z prodlení a vrátit jim bankovní poplatky vyplývající z debetních zůstatků na jejich bankovních účtech, které vznikly v důsledku opožděných plateb ze strany Komise.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

Ke skutkovým okolnostem, na jejichž základě byla stížnost podána

V roce 2003 vydali generální tajemníci Komise, Evropského parlamentu a Evropského soudního dvora pokyny pro tlumočnické služby všech tří orgánů, v nichž je žádali, aby co nejefektivněji využívaly personální a finanční zdroje. Za tímto účelem musely útvary zlepšit spolupráci v řadě oblastí, zejména pokud jde o řízení externích tlumočníků.

V průběhu roku 2004 bylo zahájeno několik velkých projektů, včetně sloučení seznamů ACI pracujících pro orgány; zavedení interinstitucionálních zkušebních postupů; a projekt, který je pro tuto stížnost nejrelevantnější, tj. fúze platebních úřadů. Před tímto sloučením platebních úřadů platili ACI pracující pro Komisi správci plateb ve finančním oddělení GŘ SCIC. ACI, kteří pracovali pro Soudní dvůr a Parlament, byli placeni Úřadem pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO). Aby se předešlo nesrovnalostem v platbách přibližně 3000 tlumočníků, kteří byli uvedeni na jednom ze dvou samostatných seznamů, byly tyto seznamy sloučeny. Ke konci roku 2004 byly všechny platební činnosti přesunuty do GŘ SCIC. Za účelem řešení všech otázek týkajících se interinstitucionálního řízení ACI bylo zřízeno oddělení SCIC-B4.

Generální ředitelství Komise pro rozpočet (dále jen „GŘ pro rozpočet“) zároveň spustilo nový účetní systém (ABAC), který má zajistit bezpečnost plateb, například ověřením toho, že byly použity správné bankovní účty. Toto cvičení si vyžádalo další práci a přizpůsobení. V důsledku všech těchto otřesů došlo k určitým zpožděním v platbách. Ty byly patrné zejména v lednu 2005, ale pokračovaly i v první polovině roku. Komise však uvedla, že se jedná pouze o dočasný problém.

Podle nového finančního nařízení byla každá třetí strana povinna mít právní subjektivitu a vyplnit formulář s osobními údaji, který má být zaslán GŘ pro rozpočet. Zatímco tato změna vstoupila v platnost v roce 2003, SCIC s ohledem na to, že značný počet osob dotčených tímto opatřením měl sídlo mimo Belgii a že nebylo vždy snadné získat potřebné právní dokumenty, poskytl smluvním konferenčním tlumočníkům celý rok, aby předložili požadované údaje o svých právních subjektech.

Komise zdůraznila, že je pravda, že smlouvy vydané Parlamentem pro ni, Účetním dvorem a Komisí v Lucemburku nebyly vždy předány včas, aby platební tým mohl provést platbu do 28 dnů, jak je stanoveno v dohodě o pracovních podmínkách. Tento problém byl částečně způsoben skutečností, že rozhraní informačních technologií dosud nedosáhlo konečné fáze vývoje, zejména pokud jde o automatický přenos údajů z Parlamentu na GŘ SCIC. Komise uvedla, že Parlament si je tohoto problému vědom a pracuje na nalezení řešení do konce roku 2005. Podle názoru Komise byla v průběhu druhé poloviny roku 2005 zpoždění kratší a méně častá než v první polovině roku.

K tvrzením a tvrzením stěžovatele

Komise uznala, že v důsledku zřízení nového účetního systému ABAC a výše popsaného sloučení platebních úřadů nepochybně došlo ke zpoždění plateb poplatků splatných smluvním konferenčním tlumočníkům za poskytování tlumočnických služeb. Komise uvedla, že je to politováníhodné.

Komise však dále zdůraznila, že výsledné nepříjemnosti byly vysvětleny smluvním konferenčním tlumočníkům i) společně, e-mailem, prostřednictvím zpráv na internetových stránkách, jakož i při setkáních se zástupci smluvních konferenčních tlumočníků, tj. delegací Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků (AIIC), a ii) individuálně jejich platebním úředníkem.

Začátkem května 2004 byly ACI rovněž opakovaně informovány e-mailem a dopisy, že platby nemohou být provedeny před řádným vyplněním platného formuláře právního subjektu. E-mailem ze dne 21. února 2005 a znovu dne 12. května 2005 prostřednictvím informací zveřejněných na stránkách SCICnet věnovaných ACI byli všichni ACI informováni o problémech týkajících se opožděných plateb.

Pokud jde o situaci stěžovatelky, její spis týkající se právnické osoby byl zřízen dne 14. července 2004 v GŘ pro rozpočet. Řádně vyplněný formulář právního subjektu však zaslala až 10. ledna 2005. GŘ pro rozpočet potvrdilo platnost formuláře právního subjektu stěžovatele dne 18. ledna 2005. Podle názoru Komise zpoždění stěžovatele při vyplňování formuláře pro právní subjekt vysvětlilo zpoždění Komise při provádění nezbytných plateb ve prospěch stěžovatelky.

V lednu 2005 se po sloučení platebních kanceláří GŘ SCIC a PMO ukázalo, že některé údaje v novém platebním systému týkající se některých ACI byly nesprávné . To vedlo k tomu, že platby byly převedeny na zastaralé bankovní účty. K tomuto problému došlo i v případě stěžovatele. Ve skutečnosti bylo provedeno sedm převodů týkajících se plateb nebo částečných plateb a konečných vyrovnání za měsíc leden 2005 na bankovní účet stěžovatele, který byl zastaralý. Tyto převody byly vráceny Komisi a následně převedeny na správný bankovní účet stěžovatele. Tato společnost byla o této skutečnosti informována e-mailem ze dne 9. března 2005. Komise poukázala na to, že v rozporu s tvrzením stěžovatele nebyly platby záměrně zablokovány. Aby bylo možné rychle zpracovat opožděné platby, platební tým provedl řadu jednotlivých plateb (včetně oprav), místo aby je seskupil. Tento způsob řízení mohl stěžovatele zmást.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že smluvním konferenčním tlumočníkům by měly být zaplaceny úroky z prodlení, Komise uvedla, že v případě prodlení s platbou poskytuje nápravu v podobě platby úroků dohoda o pracovních podmínkách, která je přístupná prostřednictvím sítě SCICNet a na internetových stránkách AIIC, a finanční nařízení. Komise uvedla, že společný platební úřad v GŘ SCIC převzal odpovědnost za veškeré opožděné platby a bude platit úroky v souladu s finančním nařízením. Opatření finančního nařízení se vztahovala na úroky z prodlení a příslušná prováděcí opatření byla uvedena v dohodě o pracovních podmínkách. Pokud by si stěžovatelka přála, aby jí byly zaplaceny úroky z jakékoli platby, kterou považovala za opožděnou, GŘ SCIC by tyto úroky samozřejmě zaplatilo. Žádost o úroky však musela být podána do dvou měsíců od obdržení opožděné platby. Všichni ACI, kteří takovou žádost podali, obdrželi dlužné úroky. Stěžovatel ve dvouměsíční lhůtě nepožadoval žádnou platbu úroků.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že ACI by měly být vráceny bankovní poplatky vyplývající z opožděných plateb, Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že GŘ SCIC neobdrželo žádné úroky z důvodu zpoždění plateb, neexistuje žádný základ pro vyplacení náhrady ACI na pokrytí případných bankovních poplatků.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve své odpovědi uvítala skutečnost, že Komise uznala obtíže způsobené těmito opožděnými platbami.

Stěžovatelka rovněž uvedla, že pokud jde o její vlastní situaci, obdržela pouze jeden e-mail, v němž se osoba odpovědná za její spis omluvila za pozdní platbu svých poplatků a zavázala se věc vyřešit.

Stěžovatelka tvrdila, že jí nebylo známo žádné pravidlo finančního nařízení, podle něhož by jakýkoli požadavek na úrok musel být podán do dvou měsíců od obdržení opožděné platby.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka: rozsah šetření veřejného ochránce práv

1.1 Stěžovatel je ACI pracující pro Evropský parlament. V polovině ledna 2005 se po zpoždění plateb za poskytnuté tlumočnické služby obrátilo několik ACI na Komisi, která je orgánem odpovědným za úhradu jejich poplatků, s žádostí o vysvětlení situace. Komise uvedla několik důvodů, proč ACI nezaplatila včas, včetně skutečnosti, že k tomu, aby mohla být platba provedena, musely poskytnout své bankovní údaje. Podle názoru stěžovatele nebyly důvody uvedené Komisí relevantní. Od dubna 2005 Komise pokračovala v placení poplatků, ale podle stěžovatele velmi matoucím způsobem, což tlumočníkům znesnadnilo sledovat přesně, které měsíční poplatky byly zaplaceny. Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že Komise nezaplatila včas poplatky, které dluží smluvním konferenčním tlumočníkům za poskytování tlumočnických služeb, a rovněž neodůvodnila jejich opožděnou platbu. Tvrdila, že Komise by měla ACI zaplatit úroky z prodlení a vrátit jim bankovní poplatky vyplývající z debetních zůstatků na jejich bankovních účtech, které vznikly v důsledku opožděných plateb ze strany Komise.

1.2 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že stížnost podala stěžovatelka jménem své osoby a "dalších pomocných konferenčních tlumočníků". Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stěžovatel nepředložil i) žádné podrobné informace o totožnosti těchto ACI ani ii) informace o podrobnostech jejich individuální situace, pokud jde o údajná zpoždění plateb a jejich nároky na úroky z prodlení. Pokud jde o posledně uvedené tvrzení, že Komise měla ACI zaplatit úroky, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle jeho názoru Komise uvedla, že všichni ACI, kteří takovou žádost podali ve lhůtě dvou měsíců od obdržení opožděné platby, obdrželi splatný úrok. Stěžovatelka to ve svém vyjádření nezpochybnila.

1.3 Za těchto okolností, a zejména při absenci konkrétních informací o tvrzeních a nárocích ostatních ACI, se veřejný ochránce práv domnívá, že neexistují žádné další důvody pro šetření aspektů stížnosti, pokud se týkají ostatních ACI. Veřejná ochránkyně práv proto považuje za vhodné zaměřit se na individuální situaci stěžovatele. Odkazuje-li se níže na ACI, činí se tak pouze proto, aby byl v souladu s uvedením skutečností, jak je uvedl stěžovatel a Komise.

2 Údajné nezaplacení poplatků stěžovateli Komisí včas a neodůvodnění opožděné platby

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise nezaplatila včas poplatky dlužné smluvním konferenčním tlumočníkům za poskytování tlumočnických služeb a rovněž neodůvodnila jejich opožděnou platbu. Jak bylo uvedeno výše (bod 1.3), bude zde posuzována pouze individuální situace stěžovatele.

2.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že pokud jde o její údajné nezaplacení poplatků ACI včas, jistě došlo ke zpoždění plateb, které bylo způsobeno sloučením platebních úřadů a zřízením ABAC, nového účetního systému Komise. Komise vyjádřila politování nad těmito zpožděními. Poukázal však na to, že související nepříjemnosti byly vysvětleny ACI, které byly rovněž mnohokrát informovány e-mailem a dopisy, že platby nemohou být provedeny před řádným vyplněním platného formuláře právního subjektu. Pokud jde o údajné neodůvodnění opožděné platby, Komise uvedla, že dne 14. července 2004 založilo GŘ pro rozpočet spis právního subjektu stěžovatele. Řádně vyplněný formulář právního subjektu však zaslala až 10. ledna 2005. GŘ pro rozpočet potvrdilo právní subjekt stěžovatele dne 18. ledna 2005. Podle názoru Komise to vysvětluje zpoždění při provádění plateb stěžovateli. Komise dále uvedla, že , v lednu 2005 po sloučení platebních úřadů GŘ SCIC a PMO se ukázalo, že některé údaje v novém platebním systému týkající se některých ACI jsou nesprávné . Tato chyba vedla k převodu plateb na zastaralé bankovní účty. K tomuto problému došlo i v případě stěžovatele. Ve skutečnosti bylo provedeno sedm převodů týkajících se plateb nebo částečných plateb a konečných vyrovnání za měsíc leden 2005 na bankovní účet stěžovatele, který byl zastaralý. Tyto převody byly vráceny Komisi a následně převedeny na správný bankovní účet stěžovatele. Dne 9. března 2005 o tom Komise informovala stěžovatele e-mailem. Všechny ACI byly informovány o problémech týkajících se opožděných plateb e-mailem ze dne 21. února 2005 a znovu dne 12. května 2005 prostřednictvím stránek ACI sítě SCICnet. Platby nebyly záměrně zablokovány. Aby bylo možné rychle zpracovat opožděné platby, platební tým provedl řadu jednotlivých plateb (včetně oprav), místo aby je seskupil. Tento způsob řízení mohl stěžovatele zmást.

2.3 Stěžovatelka ve svých připomínkách uvítala skutečnost, že Komise uznala nepříjemnosti způsobené opožděnými platbami. Dodala, že pokud jde o její vlastní situaci, obdržela pouze jeden e-mail, v němž se osoba odpovědná za její spis omluvila za pozdní platbu svých poplatků a zavázala se věc vyřešit.

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že tvrzení stěžovatele je ve skutečnosti dvojí, a to i) údajné nezaplacení včas a ii) údajné neodůvodnění výsledného zpoždění.

2.5 Je řádnou správní praxí, aby administrativa prováděla platby ve lhůtách stanovených platnými právními předpisy.

2.6 Pokud jde o údajné neplacení odměn ACI Komisí včas, veřejný ochránce práv bere na vědomí Dohodu o pracovních podmínkách a finančních podmínkách pro pomocné konferenční tlumočníky (SAI) a externí tlumočníky (FLI) (pomocné konferenční tlumočníky najaté orgány Evropské unie (1) (dále jen "Dohoda o pracovních podmínkách"). Článek 18 (Platební podmínky) dohody o pracovních podmínkách stanoví, že „[p]roplaty se provedou do čtyř týdnů od soboty v týdnu, v němž byl odpracován poslední den, pokud jde o poplatky, příspěvky a výdaje, po odečtení příspěvku placeného do systému sociálního zabezpečení, k němuž je ACI přidružen, podílu ACI na pojistném na nemocenské a úrazové pojištění a jakéhokoli podílu na příspěvcích a výdajích placených jinou institucí nebo třetí osobou“(kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

2.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že přinejmenším během první části roku 2005 (2) nebyly stěžovateli a ostatním ACI vyplaceny platby ve čtyřtýdenní lhůtě stanovené v článku 18 dohody o pracovních podmínkách. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise ve svém stanovisku uznala a vyjádřila politování nad tím, že platby nebyly provedeny ve čtyřtýdenní lhůtě.

2.8 Pokud jde o údajné neodůvodnění opožděné platby ACI ze strany Komise, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že podle jejího názoru Komise uvedla celkem pět důvodů zpoždění plateb. Tři důvody opožděných plateb se týkaly všech ACI, a to i) sloučení platebních úřadů; ii) zřízení nového účetního systému ABAC; a iii) čas poskytnutý smluvním konferenčním tlumočníkům na vyplnění formulářů pro právní subjekty podle nového finančního nařízení. Další dva důvody se týkaly individuální situace stěžovatelky, a to iv) skutečnost, že včas nepředložila formulář pro právní subjektivitu, a v) skutečnost, že platby byly chybně zaslány na její bývalý bankovní účet, který byl zaregistrován v databázi GŘ SCIC Komise od roku 1998.

2.9 Pokud jde o tři první důvody týkající se zpoždění plateb všem ACI, veřejný ochránce práv je toho názoru, že souvisejí s vnitřní organizací útvarů Komise a že tyto útvary mohly předvídat změny, které tyto změny implicitně vyžadovaly. Za těchto okolností není veřejný ochránce práv přesvědčen, že by tyto důvody mohly odůvodnit opožděné platby ve prospěch ACI.

2.10 Pokud jde o čtvrtý důvod týkající se individuální situace stěžovatele, veřejný ochránce práv odkazuje na stanovisko Komise. Z tohoto stanoviska vyplývá, že navzdory skutečnosti, že spis o právnické osobě stěžovatelky byl zřízen GŘ pro rozpočet dne 14. července 2004, stěžovatelka zaslala řádně vyplněný formulář o právnické osobě až dne 10. ledna 2005. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatelka ve svých připomínkách tyto informace nezpochybnila. Je však třeba poukázat na to, že ve stanovisku Komise zřejmě nejsou žádné konkrétní informace o přesném datu, kdy měl stěžovatel tento formulář Komisi poskytnout. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že z příloh stěžovatele vyplývá, že neexistence těchto informací nebránila Komisi v tom, aby stěžovateli zaplatila její poplatky. Za těchto okolností je veřejný ochránce práv toho názoru, že skutečnost, že stěžovatelka předložila svůj formulář dne 10. ledna 2005, nemůže odůvodnit prodlení s platbou jejích poplatků.

2.11 Pokud jde o pátý důvod, veřejný ochránce práv bere na vědomí přílohy stížnosti. V návaznosti na e-mail stěžovatelky ze dne 7. března 2005, v němž poukázala na to, že Komise by měla ACI vrátit úroky účtované z důvodu opožděných plateb a bankovní poplatky, které vznikly v důsledku skutečnosti, že opožděné platby vedly k přečerpání bankovních účtů, odpověděla osoba odpovědná za její spis u platebního úřadu GŘ SCIC stěžovatelce e-mailem. Z tohoto e-mailu vyplývá, že úředník vyložil e-mail stěžovatelky ze dne 7. března 2005 jako vyjádření jejího úmyslu požádat v budoucnu o náhradu úroků z prodlení (3). Úředník dále informoval stěžovatelku, že mezitím byly od 2. března 2005 na její nový bankovní účet převedeny tři platby. V tomto e-mailu byla stěžovatelka dále informována, že od 1. ledna 2005 byly platby chybně zaslány na její bývalý bankovní účet, který byl od roku 1998 registrován v databázi GŘ SCIC. Úředník dále vyjádřil upřímnou omluvu za chybu, ke které došlo v souvislosti s bankovním účtem stěžovatele.

2.12 Veřejný ochránce práv oceňuje, že byla učiněna omluva za chybu týkající se bankovního účtu stěžovatele. Konstatuje však, že Komise takovou omluvu nenabídla, pokud jde o zpoždění plateb obecně. Komise ve svém stanovisku uvedla, že tato zpoždění jsou politováníhodná. Namísto omluvy však Komise předložila několik argumentů, aby se pokusila tato zpoždění vysvětlit. Jak bylo uvedeno výše, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že důvody uváděné Komisí nejsou dostatečné k tomu, aby odůvodnily opožděnou platbu poplatků ACI. Mohlo by být užitečné dodat, že skutečnost, že dotčené ACI byly informovány o existenci problémů, nemůže při neexistenci jasné omluvy tento závěr změnit.

2.13 Na základě výše uvedených úvah dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že skutečnost, že Komise nezaplatila stěžovatelce včas odměnu, je případem nesprávného úředního postupu. V tomto ohledu bude učiněna kritická poznámka.

3 Tvrzení stěžovatele

3.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla i) zaplatit ACI úroky z prodlení a ii) vrátit jim bankovní poplatky vyplývající z debetních zůstatků na jejich bankovních účtech, které vznikly v důsledku opožděných plateb ze strany Komise. Jak bylo uvedeno výše (bod 1.3), bude zde posuzována pouze individuální situace stěžovatele.

3.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že společný platební úřad v GŘ SCIC přebírá odpovědnost za případné opožděné platby a bude platit úroky v souladu s finančním nařízením. Pokud by si stěžovatelka přála, aby jí byly zaplaceny úroky z jakékoli platby, kterou považovala za opožděnou, GŘ SCIC by tyto úroky samozřejmě zaplatilo. K datu podání stížnosti však stěžovatel nepožadoval žádnou platbu úroků. Žádost o úroky však musela být podána do dvou měsíců od obdržení opožděné platby. Komise poukázala na to, že opatření finančního nařízení se vztahují na úroky z prodlení a že příslušná prováděcí opatření jsou uvedena v dohodě o pracovních podmínkách, která je přístupná prostřednictvím sítě SCICnet a na internetových stránkách AIIC. Komise dále uvedla, že vzhledem k tomu, že GŘ SCIC neobdrželo úroky z prodlení při platbě smluv ACI, neexistoval žádný základ pro vyplacení náhrady ACI na pokrytí případných bankovních poplatků.

3.3 Stěžovatelka ve svém vyjádření tvrdila, že nevěděla o žádném pravidle finančního nařízení, podle kterého by žádost o úroky musela být podána do dvou měsíců od obdržení opožděné platby.

3.4 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že ze stanoviska Komise vyplývá, že Komise byla v zásadě připravena zaplatit stěžovateli úroky. Komise však poukázala na to, že v případě stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro získání úroku, neboť stěžovatelka nepodala žádost o úrok ve dvouměsíční lhůtě stanovené ve finančním nařízení.

3.5 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že pracovní podmínky a finanční podmínky ACI jsou upraveny Dohodou o pracovních podmínkách, která je přístupná na internetových stránkách AIIC. Článek 18 (Platební podmínky) prováděcích pravidel k některým ustanovením dohody o pracovních podmínkách (4) stanoví, že „na úroky z prodlení se vztahují opatření finančního nařízení a jeho prováděcích opatření“. Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle čl. 106 odst. 5 bodu 5 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení (6) (dále jen "finanční nařízení") , měl věřitel, tj. v tomto případě stěžovatel, možnost podat žádost o úrok z prodlení ve lhůtě dvou měsíců od obdržení opožděné platby. Veřejný ochránce práv konstatuje, že ze znění tohoto ustanovení zřejmě vyplývá, že k tomu, aby bylo žádosti o úroky vyhověno, musí být podána ve dvouměsíční lhůtě.

3.6 V projednávané věci veřejný ochránce práv poznamenává, že ze znění e-mailu stěžovatelky ze dne 7. března 2005 adresovaného GŘ SCIC vyplývá, že vyjádřila svůj úmysl požadovat úroky z prodlení. Zdá se však, že stěžovatelka nereagovala na svůj záměr podat takovou žádost o úroky. Stěžovatelka ve svém vyjádření nezpochybnila argument Komise, že ve lhůtě dvou měsíců stanovené příslušnými pravidly nevznesla žádný nárok na úroky.

3.7 Veřejná ochránkyně práv však poznamenává, že stěžovatelka ve svých připomínkách tvrdila, že jí nebylo známo žádné pravidlo finančního nařízení, podle něhož by měla být žádost o úroky podána do dvou měsíců od obdržení opožděné platby. Podle názoru veřejného ochránce práv by rozhodnutí Komise o odmítnutí zaplatit úroky bylo skutečně sporné, pokud by si stěžovatel nebyl dostatečně vědom příslušných pravidel. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stěžovatelka ve svém e-mailu ze dne 7. března 2005 odkázala na článek 83 finančního nařízení, aby podpořila svůj názor, že Komise bude muset ACI zaplatit úroky z prodlení. Je pravda, že dvouměsíční lhůta pro podání žádosti o úroky není uvedena v tomto ustanovení, ale v čl. 106 odst. 5 výše uvedeného nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002. I když toto ustanovení nebylo v e-mailu ze dne 7. března 2005 zmíněno, zdá se, že velmi konkrétní odkaz na článek 83 finančního nařízení naznačuje, že stěžovatel byl dostatečně obeznámen s pravidly, která mají být v této oblasti uplatňována. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že stěžovatelka neprokázala své tvrzení, že by Komise měla zaplatit úroky z důvodu zpoždění plateb, k nimž došlo.

3.8 Pokud jde o nárok stěžovatelky na vrácení bankovních poplatků, které zaplatila za debetní zůstatek svého bankovního účtu, veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatelka si přeje získat náhradu škody, která byla údajně způsobena zpožděním plateb ze strany Komise. Zdá se však, že předvídání platby úroků v případě opožděných plateb znamená odškodnění věřitele za škodlivé účinky těchto opožděných plateb. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v tomto případě svůj nárok na takové úroky neprokázala (viz bod 3.6 výše), musel by být jakýkoli nárok na náhradu škody nad rámec škodlivých účinků spojených se zpožděním plateb doložen dostatečnými důkazy. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že stěžovatelka nepředložila dostatečné důkazy na podporu svého tvrzení, že by Komise měla uhradit některé bankovní poplatky, které jí mohly vzniknout.

3.9 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tvrzení stěžovatele.

4 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit tuto kritickou poznámku:

Je osvědčenou správní praxí, aby správní orgány prováděly platby ve lhůtách stanovených platnými právními předpisy. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že podle článku 18 dohody o pracovních podmínkách se platby ACI za jejich odměny provádějí do čtyř týdnů od soboty v týdnu, v němž byl odpracován poslední den. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise uznala a vyjádřila politování nad tím, že platby za poplatky ACI nebyly provedeny ve čtyřtýdenní lhůtě.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tři první důvody, které Komise uvedla k odůvodnění opožděné platby, souvisejí s vnitřní organizací útvarů Komise a že útvary Komise mohly předvídat změny, které tyto změny implicitně vyžadovaly. Pokud jde o čtvrtý důvod, veřejný ochránce práv je toho názoru, že skutečnost, že stěžovatelka předložila svůj formulář dne 10. ledna 2005, nemůže odůvodnit prodlení s platbou jejích odměn. Pokud jde o pátý důvod, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že zpoždění plateb stěžovateli je zřejmě způsobeno chybou, které se dopustila Komise při registraci bankovního účtu stěžovatele v novém platebním systému.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že důvody, kterých se Komise dovolává, nepostačují k vysvětlení opožděné platby poplatků ACI. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že skutečnost, že Komise stěžovatelce nezaplatila poplatky včas, představuje nesprávný úřední postup.

Vzhledem k tomu, že hlavním aspektem případu byla žádost stěžovatelky o zaplacení úroků z prodlení a o vrácení bankovních poplatků vyplývajících z debetních zůstatků na jejím bankovním účtu a že těmto žádostem nelze na základě důkazů předložených veřejnému ochránci práv vyhovět (viz bod 3 výše), není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Dohoda o pracovních podmínkách byla uzavřena dne 28. července 1999 mezi Parlamentem, Komisí a Soudním dvorem na jedné straně a Mezinárodní asociací konferenčních tlumočníků (AIIC) na straně druhé. Znění dohody je k dispozici na internetových stránkách AIIC (http://www.aiic.net/ViewPage.cfm?article_id=999&plg=1&slg=1).

(2) Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatelka ve své stížnosti uvedla, že opožděné platby začaly ve třetím čtvrtletí roku 2004.

(3) Odpověď úředníka zní částečně takto: „Zasílám kopii tohoto e-mailu a Vaši zprávu panu C. a panu E., aby si byli vědomi Vašeho záměru požádat o náhradu úroků z prodlení (…).“

(4) Pravidla pro provádění některých ustanovení jsou k dispozici na internetových stránkách AIIC (http://www.aiic.net/ViewPage.cfm?article_id=999&plg=1&slg=1).

(5) Článek 106 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002: „Po uplynutí lhůt stanovených v odstavcích 1 a 2 může věřitel do dvou měsíců od obdržení opožděné platby požadovat úroky (…)“. (zvýraznění doplněno)

(6) Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1).