Štrasburk 15. listopadu 2006

Vážený pane G.,

Dne 31. května 2005 jste jménem španělského sdružení na ochranu životního prostředí „Plataforma Valle de Conforcos“ podal u evropského veřejného ochránce práv stížnost na Evropskou komisi. Stížnost se týkala toho, jak Komise vyřídila stížnost proti španělským orgánům (č. j. 2002/4081).

Dne 26. července 2005 jste mi zaslal doplňující informace.

Dne 13. září 2005 jsem informoval předsedu Komise o této stížnosti a vyzval jsem ho, aby do 31. prosince 2005 předložil své stanovisko.

Dne 3. ledna 2006 zaslala Komise své stanovisko ve francouzštině. Dne 16. ledna 2006 zaslala Komise překlad svého stanoviska do španělštiny, který Vám byl předán dne 19. ledna 2006 s výzvou k vyjádření.

Dne 2. března 2006 jste mi zaslal své připomínky ke stanovisku Komise.

Dne 5. října 2006 se útvary v mé pravomoci telefonicky obrátily na generální sekretariát Komise, aby získaly informace o dalším vývoji, k němuž mohlo dojít v souvislosti s vyřizováním stížnosti 2002/4081.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutkové okolnosti případu v souhrnu následující:

Dne 8. ledna 2002 podal stěžovatel Komisi stížnost na španělské orgány jménem španělského sdružení na ochranu životního prostředí „Plataforma Valle de Conforcos“ .. Podnět se týkal údajných negativních účinků dvou různých operací řízených stejnou společností na životní prostředí: i) nelegální úložiště odpadu, které sbíralo odpad z odstraňování elektrických drátů a použitých pneumatik v Santovenia de la Valdoncina, León (dále jen "odpadové úložiště"); a ii) projekt výstavby elektrárny na výrobu elektřiny spalováním použitých pneumatik (dále jen „projekt termolýzy“) v Chozas de Abajo (León). Pokud jde o skládku odpadů, žadatel tvrdil, že uskladněný odpad je nebezpečný a obsahuje těžké kovy, které znečišťují dotčený pozemek, a že lokalita byla protiprávně schválena španělskými orgány. V souvislosti s projektem termolýzy tvrdil, že spalování pneumatik představuje hrozbu pro lidské zdraví a zemědělství v regionu a že španělské orgány nezvážily jiné alternativní způsoby nakládání s odpadem z pneumatik, jako je recyklace, které by byly šetrnější k životnímu prostředí.

Stěžovatel tvrdil, že skládka odpadů nedodržuje řadu ustanovení ES v oblasti životního prostředí (1). Stěžovatel rovněž tvrdil, že projekt termolýzy by neměl být povolen a že pokud to Komise považuje za legální, měly by španělské orgány zajistit, aby byl projekt v souladu s příslušnými právními předpisy ES v oblasti životního prostředí (2).

Poté, co Komise dne 29. ledna 2002 uznala jeho stížnost (referenční číslo 2002/4081), byl stěžovatel dne 28. října 2002 informován, že se Komise rozhodla vyžádat si připomínky španělských orgánů. Byl požádán o předložení doplňujících informací (3), které zaslal dne 8. listopadu 2002. Komise potvrdila přijetí těchto informací dne 22. listopadu 2002. Stěžovatel zaslal doplňující informace dne 15. ledna 2004 a dne 15. března 2004 požádal o informace k případu. Komise tyto dva dopisy stěžovatele uznala až dne 7. května 2004. Dne 18. dubna 2004 informoval stěžovatel Komisi, že projekt termolýzy byl schválen dne 11. března 2004. Na tento dopis neobdržel žádnou odpověď.

V květnu 2004 byl stěžovatel telefonicky informován o rozhodnutí Komise zahájit proti Španělsku řízení o nesplnění povinnosti, neboť se domníval, že Španělsko porušilo své povinnosti podle příslušných právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, pokud jde o projekt termolýzy, a že dne 1. dubna 2004 byla španělským orgánům zaslána výzva týkající se této záležitosti. Komise potvrdila zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku dopisem ze dne 7. května 2004, v němž byl stěžovatel informován, že odpověď španělských orgánů dosud nebyla obdržena. Dne 31. května 2004 zaslal stěžovatel Komisi kopii španělského soudního rozhodnutí, které prohlásilo skládku odpadů za nezákonnou. Komise potvrdila přijetí tohoto dopisu dne 26. července 2004.

Dne 10. listopadu 2004 se stěžovatel e-mailem dotázal na vyřizování stížnosti, ale Komise neodpověděla. O několik dní později stěžovatel telefonoval odpovědnému úředníkovi Komise, který jej informoval, že Komise posuzuje připomínky španělských orgánů v odpovědi na výzvu dopisem, v níž uvedly, že jednaly správně, a že Komise zašle Španělsku odůvodněné stanovisko. Stěžovatel byl rovněž informován, že obdrží zprávu o případu.

Dne 29. prosince 2004 zaslal stěžovatel Komisi e-mail s žádostí o zprávu o případu a s oznámením, že výstavba zařízení na termolýzu má být zahájena v lednu 2005. Kromě toho se dotázal na šetření týkající se skládky odpadů. Komise na jeho zprávu neodpověděla. V únoru 2005 stěžovatel telefonicky kontaktoval odpovědného úředníka Komise a byl informován, že v důsledku změny odpovědného komisaře nebyla zpráva o případu odeslána. Stěžovatel poskytl Komisi dodatečné informace v dopisech ze dne 26. května a 8. června 2005, ale neobdržel odpověď na svou korespondenci.

Stěžovatel podal k veřejnému ochránci práv stížnost proti tomu, jak Komise vyřídila jeho stížnost 2002/4081. Podle stěžovatele trvalo Komisi od 8. ledna 2002, kdy podal svou stížnost, více než tři roky, než se jí vypořádala, a řízení zjevně stále probíhalo.

Stěžovatel v souhrnu tvrdil, že Komise:

i) řádně vyřídil stížnost, kterou podal u tohoto orgánu, zejména tím, že nedodržel lhůtu pro šetření, neboť rozhodnutí o zahájení řízení o nesplnění povinnosti trvalo Komisi dva roky a dva měsíce; a

ii) odpovědět na dopisy stěžovatele ze dne 18. dubna 2004, 26. května a 8. června 2005 a na jeho e-maily ze dne 10. listopadu a 29. prosince 2004 a poskytnout včasnou odpověď na jeho dopisy ze dne 15. ledna, 15. března a 31. května 2004.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku nejprve poskytla přehled opatření přijatých při vyřizování stížnosti (referenční číslo 2002/4081). Komise vysvětlila, že dne 28. října 2002 po obdržení stížnosti její útvary požádaly stěžovatele o doplňující informace. Dne 8. listopadu 2002 si Komise vyžádala vyjádření španělských orgánů, které na tuto žádost odpověděly dne 25. března 2003.

Po analýze dostupných informací Komise nezjistila, že došlo k porušení práva ES, pokud jde o úložiště odpadů. Naproti tomu, pokud jde o projekt termolýzy, Komise měla za to, že projekt není v souladu se směrnicí 96/61 o integrované prevenci a omezování znečištění (dále jen „směrnice IPPC“)(4), jelikož nebylo získáno žádné integrované environmentální povolení. Proto se Komise dne 30. března 2004 rozhodla zahájit proti Španělsku řízení o nesplnění povinnosti. Komise uvedla, že španělské orgány odůvodnily svůj postoj tím, že ustanovení této směrnice nebyla dosud provedena do španělského právního řádu, ačkoli navrhovaná lhůta již uplynula a Španělsko bylo v tomto ohledu odsouzeno Evropským soudním dvorem. S ohledem na tato vysvětlení zaslala Komise dne 1. dubna 2004 španělským orgánům výzvu. Stěžovatel byl o tomto rozhodnutí informován dopisem ze dne 7. května 2004. Odpověď španělských orgánů na výzvu dopisem byla doručena dne 7. června 2004.

Komise vysvětlila, že podle informací zaslaných stěžovatelem dne 31. května 2004 španělský soud („Juzgado de lo Contencioso Administrativo N° 1 de León“) rozhodl, že úložiště odpadů není v souladu s platnými španělskými právními předpisy. Komise tyto informace uznala dne 26. července 2004. Komise dodala, že následně obdržela dopis téhož soudu ze dne 1. září 2004, v němž žádala o zprávu o šetření stížnosti, která byla předložena dne 24. září 2004.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise nedodržela lhůtu pro šetření uvedenou ve stížnosti 2002/4081, Komise vysvětlila, že její standardní dopis potvrzující přijetí stížností stanoví, že její útvary se pokusí prošetřit stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí ve věci samé (zahájit řízení o nesplnění povinnosti nebo případ uzavřít) do 12 měsíců ode dne registrace stížnosti generálním sekretariátem. Komise však zdůraznila, že dodržení této lhůty není vždy možné z důvodu nezbytných vnitřních a vnějších kroků, které je třeba učinit během období šetření, a vysokého počtu stížností a šetření z vlastního podnětu v oblasti životního prostředí, jimiž se zabývají útvary Komise, zejména ve vztahu k některým členským státům. Komise rovněž vysvětlila, že počet stížností a případů z vlastního podnětu ze Španělska, které Komise řešila v letech 2001 až 2004, v průměru přesáhl 350 ročně, a zdůraznila, že hlavním důvodem zpoždění byla nadměrná pracovní zátěž.

Komise rovněž poukázala na dva další faktory, které v tomto konkrétním případě odůvodňovaly nedodržení určitých lhůt při vyřizování stížnosti ze strany jejích útvarů: i) existence soudního řízení před španělskými vnitrostátními soudy, pokud jde o předmět stížnosti, a ii) zápis jiné stížnosti týkající se podobného předmětu. Komise tvrdila, že je vhodné nezasahovat do šetření případu španělskými soudy, neboť tyto soudy si vyžádaly informace o šetření stížnosti 2002/4081 ze strany Komise.

Komise rovněž vysvětlila, že dne 4. září 2003 zaevidovala novou stížnost proti projektu termolýzy podporovanému stejnou společností, která byla podobná stížnosti 2002/4081 (referenční číslo 2003/4916)(5). Komise považovala za vhodné uzavřít nejprve své šetření této druhé výtky za účelem společného projednání obou věcí v případě, že by v obou případech bylo konstatováno porušení práva ES.

Komise uvedla, že dosud nepřijala rozhodnutí ohledně řízení o nesplnění povinnosti zahájeného dne 1. dubna 2004, ačkoli tato věc byla projednána na dvoustranné schůzce se španělskými orgány, která se konala v Madridu ve dnech 10. a 11. listopadu 2005. Na této schůzce si Komise neformálně vyžádala určité informace, které měla obdržet v rámci oficiálních postupů. Komise dospěla k závěru, že jakmile obdrží a přezkoumá požadované informace, přijme co nejdříve rozhodnutí o opodstatněnosti stížnosti 2002/4081 a poté o tom informuje stěžovatele.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele týkající se nedostatečné odpovědi na dopisy stěžovatele, Komise trvala na tom, že respektovala sdělení Komise o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (6) (dále jen "sdělení z roku 2002"). Komise vysvětlila, že žadatel byl informován o nejdůležitějších aspektech šetření. Od svého dopisu ze dne 7. května 2004, kdy informovala stěžovatele o rozhodnutí zahájit řízení proti Španělsku, nedošlo k žádnému vývoji, neboť nebylo přijato žádné rozhodnutí ve věci samé. Kromě toho Komise uvedla, že stěžovatel byl o této absenci vývoje informován telefonicky. Komise tvrdila, že velká pracovní zátěž spojená s vyřizováním stížností v oblasti životního prostředí a řízení o nesplnění povinnosti odůvodňuje neudržování intenzivnější komunikace se stěžovatelem.

Komise dospěla k závěru, že její šetření případu bylo řádně provedeno a že byly plně dodrženy správní záruky stěžovatele v souladu s ustanoveními písmene d) potvrzení o přijetí jeho stížnosti.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách poděkoval veřejnému ochránci práv a vysvětlil, že stanovisko Komise objasnilo způsob, jakým Komise vyřizuje jeho stížnost. Učinil několik doplňujících poznámek.

Stěžovatel pochopil a přijal vysvětlení Komise týkající se vysokého počtu obdržených stížností, zejména od Španělska, jako důvod zpoždění při šetření stížnosti 2002/4081.

Pokud jde o skutečnost, že mu Komise neposkytla příslušné informace včas, stěžovatel se domníval, že nebyl dostatečně informován. Konstatoval, že si není vědom některých procesních kroků uvedených ve stanovisku Komise, jako je odpověď španělských orgánů na žádosti Komise; registraci stížnosti 2003/4916 týkající se podobného projektu termolýzy; a žádost o informace podaná španělskými vnitrostátními soudy. Žadatel tvrdil, že by bylo důležité získat o případu další informace, jako jsou kroky šetření uvedené ve stanovisku Komise. Stěžovatel zastával názor, že každý podniknutý krok je důležitý, dokonce i procesní formality, protože by naznačoval pokrok v šetření. V opačném případě by stěžovatelé měli dojem, že v šetření nedošlo k žádnému vývoji, a byli by odrazeni. Stěžovatel uvedl, že mu měla být poskytnuta příležitost poskytnout další informace o předmětu stížnosti.

Stěžovatel však uznal, že poskytnutím dalších informací stěžovatelům by Komise dále zvýšila pracovní zátěž svých útvarů, a v důsledku toho by se její šetření zpomalilo. Navrhl proto, aby Komise nalezla rovnováhu mezi sdělováním relevantních informací a nezveřejněním informací týkajících se pouhých procesních otázek.

Stěžovatel vyjádřil spokojenost s odpovědí Komise na tvrzení uvedená v jeho stížnosti a požádal veřejnou ochránkyni práv, aby nepokračovala v šetření případu.

Další informace

Dne 5. října 2006 se útvary veřejného ochránce práv telefonicky obrátily na generální sekretariát, aby získaly informace o dalším vývoji, k němuž mohlo dojít v souvislosti s vyřizováním stížnosti 2002/4081. Podle generálního sekretariátu útvary Komise nedávno dokončily analýzu stížnosti v návaznosti na doplňující odpověď, kterou španělské orgány zaslaly dne 6. března 2006 na výzvu Komise. Generální sekretariát rovněž uvedl, že otázka souladu projektu termolýzy s ustanoveními směrnice IPPC byla předmětem otázky, kterou položil Evropskému parlamentu poslanec Evropského parlamentu a na kterou komisař pro životní prostředí odpověděl dne 19. července 2006.

Podle generálního sekretariátu bude v blízké budoucnosti přijato rozhodnutí ve věci samé a stěžovatel bude o tomto rozhodnutí informován v souladu s ustanoveními sdělení Komise z roku 2002.

ROZHODNUTÍ

1 Vyřizování stížnosti Komisí

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise řádně nevyřídila stížnost podanou u tohoto orgánu, zejména tím, že nedodržela lhůtu pro šetření, neboť Komisi trvalo dva roky a dva měsíce, než rozhodla o zahájení řízení o nesplnění povinnosti.

Stěžovatel vysvětluje, že dne 8. ledna 2002 podal u Komise stížnost na španělské orgány jménem sdružení na ochranu životního prostředí „Plataforma Valle de Conforcos“ (č. j. 2002/4081). Podnět se týkal údajných negativních účinků dvou různých operací řízených stejnou společností na životní prostředí: i) nelegální úložiště odpadu, které sbíralo odpad z odstraňování elektrických drátů a použitých pneumatik v Santovenia de la Valdoncina, León (dále jen "odpadové úložiště"); a ii) projekt výstavby elektrárny na výrobu elektřiny spalováním použitých pneumatik (dále jen „projekt termolýzy“) v Chozas de Abajo (León). Ve své stížnosti Komisi tvrdil, že španělské orgány porušily řadu ustanovení ES v oblasti životního prostředí (7). Stěžovatel vysvětluje, že ačkoli si s Komisí několikrát vyměnil informace, některé jeho dotazy nebyly zodpovězeny nebo nebyly zodpovězeny včas.

1.2 Komise tvrdí, že jak je uvedeno ve standardním dopise potvrzujícím přijetí stížností, její útvary se snaží prošetřit stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí ve věci samé (zahájit řízení o nesplnění povinnosti nebo případ uzavřít) do dvanácti měsíců ode dne registrace stížnosti generálním sekretariátem Komise. Komise však zdůrazňuje, že dodržení této lhůty není vždy možné z důvodu nezbytných vnitřních a vnějších kroků, které je třeba učinit během období šetření, a vysokého počtu stížností a šetření z vlastního podnětu v oblasti životního prostředí, jimiž se zabývají útvary Komise, zejména ve vztahu k některým členským státům. Komise rovněž vysvětluje, že počet stížností a případů z vlastního podnětu ze Španělska, kterými se Komise zabývala v letech 2001 až 2004, v průměru přesáhl 350 ročně, a zdůrazňuje, že nadměrná pracovní zátěž byla hlavním důvodem zpoždění v šetření stížnosti 2002/4081.

Komise rovněž odkazuje na dva další faktory, které vysvětlují nedodržení určitých lhůt při vyřizování této stížnosti, a to i) existenci soudního řízení před španělskými soudy, pokud jde o předmět stížnosti, a ii) registraci jiné stížnosti týkající se podobného předmětu (referenční číslo 2003/4916).

Pokud jde o pokrok ve věci 2002/4081, Komise vysvětluje, že dosud nepřijala žádné rozhodnutí týkající se řízení o nesplnění povinnosti zahájeného dne 1. dubna 2004 proti španělským orgánům, ačkoli tato věc s nimi byla projednána na dvoustranné schůzce, která se konala v Madridu ve dnech 10. a 11. listopadu 2005 a na níž byly španělské orgány požádány o určité informace. Jakmile Komise dokončí analýzu těchto informací, přijme rozhodnutí ve věci samé.

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvádí, že chápe a přijímá vysvětlení Komise týkající se zpoždění v šetření stížnosti 2002/4081.

Stěžovatel vyjadřuje spokojenost s odpovědí Komise na jeho tvrzení a požádal veřejného ochránce práv, aby v tomto šetření nepokračoval.

1.4 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že podle bodu 8 sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (8) (dále jen "sdělení"):

„Obecně platí, že útvary Komise prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy generální sekretariát stížnost zaevidoval.

Je-li tento limit překročen, útvar Komise odpovědný za daný případ o tom písemně informuje stěžovatele.“

1.5 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Komise předložila několik argumentů, aby vysvětlila, proč se při prošetřování této stížnosti neřídila obecným pravidlem jednoho roku, včetně existence soudního řízení před vnitrostátními soudy, pokud jde o předmět stížnosti, a potřeby koordinovat vyšetřování s vyšetřováním jiné stížnosti proti podobnému projektu termolýzy.

1.6 Dne 5. října 2006 informoval generální sekretariát útvary veřejného ochránce práv, že útvary Komise nedávno dokončily analýzu stížnosti a že v blízké budoucnosti bude přijato rozhodnutí ve věci samé.

1.7 Vzhledem k připomínkám stěžovatele a dodatečným informacím poskytnutým generálním sekretariátem se veřejný ochránce práv domnívá, že není nutné provádět další šetření týkající se tohoto aspektu případu.

2 Neposkytnutí odpovědi na korespondenci a opožděné odpovědi

2.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise neodpověděla na jeho dopisy ze dne 18. dubna 2004, 26. května a 8. června 2005 a na jeho e-maily ze dne 10. listopadu a 29. prosince 2004 a včas neodpověděla na jeho dopisy ze dne 15. ledna, 15. března a 31. května 2004. V těchto dopisech a e-mailech stěžovatel zaslal dodatečné informace o předmětu své stížnosti a požádal o informace o průběhu šetření.

2.2 Komise se domnívá, že dodržela ustanovení sdělení Komise, a vysvětluje, že informovala stěžovatele o nejdůležitějších aspektech šetření. Zdůrazňuje, že k žádnému vývoji v této věci nedošlo od 7. května 2004, kdy informovala stěžovatele o svém rozhodnutí zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku, neboť dosud nebylo přijato žádné rozhodnutí ve věci samé. Komise tvrdí, že velká pracovní zátěž jejích útvarů, pokud jde o vyřizování stížností a řízení o nesplnění povinnosti v odvětví životního prostředí, odůvodňuje neudržování intenzivnější komunikace se stěžovatelem.

2.3 Stěžovatel ve svém vyjádření navrhuje, aby Komise nalezla rovnováhu mezi sdělením příslušných informací a nezveřejněním informací týkajících se pouhých procesních otázek.

Stěžovatel rovněž vyjádřil spokojenost s odpovědí Komise na toto tvrzení a požádal veřejnou ochránkyni práv, aby se jím dále nezabývala.

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 14 Evropského kodexu řádné správní praxe uvádí, že:

„Každý dopis nebo stížnost zaslaná orgánu obdrží potvrzení o přijetí ve lhůtě dvou týdnů, s výjimkou případů, kdy lze v této lhůtě zaslat věcnou odpověď.“

Kodex řádné správní praxe Komise v oddíle 4 („Řešení dotazů“) dále stanoví, že:

„Odpověď na dopis zaslaný Komisi bude zaslána do 15 pracovních dnů ode dne, kdy příslušný útvar Komise dopis obdržel.(...).“

Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že jak je uvedeno v oddíle 4 („Elektronická pošta“), kodex řádné správní praxe Komise se vztahuje i na odpovědi na e-maily.

2.5 Z dostupných informací vyplývá, že Komise neodpověděla na dopisy stěžovatele ze dne 18. dubna 2004, 26. května a 8. června 2005 a na jeho e-maily ze dne 10. listopadu a 29. prosince 2004. Rovněž se zdá, že Komise neodpověděla včas na dopisy stěžovatele ze dne 15. ledna, 15. března a 31. května 2004.

2.6 Dne 5. října 2006 generální sekretariát informoval útvary veřejného ochránce práv, že v blízké budoucnosti bude stěžovatel informován o rozhodnutí ve věci samé v souladu s ustanoveními sdělení z roku 2002.

2.7 Vzhledem k připomínkám stěžovatele a dodatečným informacím poskytnutým generálním sekretariátem se veřejný ochránce práv domnívá, že není nutné provádět další šetření týkající se tohoto aspektu případu.

Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se stížnosti se žádné další šetření nejeví jako odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Veřejný ochránce práv zašle kopii tohoto rozhodnutí předsedovi Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Směrnice Rady (EHS) č. 91/156 ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice (EHS) 75/442/EHS o odpadech. Úř. věst. 1991, L 78, s. 73.

(2) Směrnice Rady (ES) 96/61 ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění („směrnice IPPC“), Úř. věst. L 257, s. 26.

(3) Komise si vyžádala kopii analýzy provedené univerzitou v Leónu, která dospěla k závěru, že pozemky zasažené místem odstraňování odpadů byly kontaminovány.

(4) Viz odkaz v poznámce pod čarou 2.

(5) Komise požádala španělské orgány o vyjádření k použití směrnice IPPC v tomto případě. Případ byl rovněž projednán na dvoustranné schůzce mezi Komisí a španělskými orgány v květnu 2005.

(6) Úř. věst. 2002, C 244, s. 5.

(7) Stěžovatel zmínil mimo jiné směrnici Rady (EHS) č. 91/156 ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice (EHS) č. 75/442/ES o odpadech (Úř. věst. L 78, s. 73; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), a směrnici Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2000/76 ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (Úř. věst. L 332, s. 91; Zvl. vyd. 15/02, s. 102). Tvrdil, že projekt termolýzy by neměl být povolen a že v případě, že by jej Komise považovala za legální, měly by španělské orgány zajistit, aby byl projekt v souladu s ustanoveními směrnice Rady (ES) 96/61 ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění, dále jen „směrnice IPPC“ (Úř. věst. 1996, L 257, s. 26; Zvl. vyd. 15/02, s. 102).

(8) Úř. věst. 2002, C 244, s. 5.