Štrasburk 10. července 2007

Vážený pane N.,

Dne 16. prosince 2004 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi ohledně pracovních podmínek v delegaci Komise v Managui (Nikaragua).

Dne 26. ledna 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise a dopisem z téhož dne jsem Vás informoval, že jsem zahájil šetření pouze části Vaší stížnosti.

Vaši právníci ve svém dopise ze dne 15. února 2005 napadli mé rozhodnutí považovat tvrzení uvedená pod čísly 1, 2, 3 písm. a), 3 písm. c), 3 písm. d) a 4 za nepřípustná na základě čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv. Ve své odpovědi ze dne 14. března 2005 jsem jim vysvětlil, proč se domnívám, že mé rozhodnutí v této otázce je správné.

Komise zaslala anglické znění svého stanoviska dne 19. dubna 2005 a jeho překlad do francouzštiny dne 29. dubna 2005. Dne 11. května 2005 jsem předal francouzské znění Vašim právníkům s výzvou k vyjádření.

Dopisem ze dne 1. června 2005 požádali Vaši právníci, aby jim bylo rovněž zasláno anglické znění stanoviska Komise, které jsem jim předal dne 21. června 2005. Dne 23. června 2005 mi Vaši právníci zaslali Vaše připomínky ke stanovisku Komise. Dne 20. července 2005 mi Vaši právníci zaslali další dopis týkající se Vaší stížnosti, v němž požádali o informace, který útvar v rámci Komise je odpovědný za vyřízení Vašeho případu. Útvary v mé pravomoci následně kontaktovaly Komisi, aby určily útvar Komise odpovědný za Vaši stížnost. Dopisem ze dne 11. listopadu 2005 jsem Vašim právníkům odpověděl, že útvarem Komise odpovědným za Vaši stížnost je Generální ředitelství pro vnější vztahy.

Dne 2. června 2006 jsem požádal Komisi o další informace týkající se Vaší stížnosti a požádal jsem ji, aby svou odpověď předložila do 15. července 2006.

Dne 25. září 2006 jsem Vás informoval, že odpověď Komise bude opožděna a že útvary v mé pravomoci zaslaly upomínku s žádostí, aby Komise zaslala svou odpověď co nejdříve.

Komise zaslala svou odpověď dne 13. prosince 2006. Odpověď Komise Vám byla předána s výzvou k vyjádření do 31. ledna 2007. Ve lhůtě stanovené pro tento účel jste neobdrželi žádné připomínky.

Dne 11. května 2007 mé útvary telefonicky kontaktovaly advokáta, který Vás zastupoval, aby ověřily, zda máte k odpovědi Komise nějaké připomínky. Váš právník poukázal na to, že se s vámi bude muset poradit.

U příležitosti telefonického rozhovoru dne 7. června 2007 informoval Váš právník mé útvary, že si nepřejete vznést žádné připomínky a že mohu své šetření ukončit.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Stěžovatel je úředníkem Evropské komise. S účinností od 1. ledna 2002 byl vyslán do delegace Komise v Nikaragui (dále jen „delegace“). Jeho třída byla A5 (1).

Dne 28. května 2003 se stěžovatel odvolal ke smíšenému hodnotícímu výboru ohledně svých hodnotících zpráv za období 1999–2001. Tvrdil, že jeho profesní dovednosti byly nesprávně posouzeny, a zpochybnil posouzení hodnotitelů. Stěžovatel rovněž tvrdil, že známky, které mu byly přiděleny, neodrážejí jeho profesní úspěchy.

Stěžovatel se domníval, že se stal obětí pomlouvačných poznámek vedoucího delegace. Dne 27. srpna 2003 stěžovatel požádal Komisi o pomoc na základě článku 24 služebního řádu a dále si stěžoval na špatné řízení delegace. Tvrdil, že navzdory nedostatku zaměstnanců vedoucí delegace neobnovil smlouvy některých smluvních zaměstnanců, kteří již v delegaci pracují, a nenajal další zaměstnance. Stěžovatel dále poukázal na nedostatečnou komunikaci mezi zaměstnanci a na nedostatečný zájem vedoucího delegace o řádné řízení týmu. Podle názoru stěžovatele museli někteří zaměstnanci odstoupit, protože byli vystaveni tlaku kvůli velké pracovní zátěži. Stěžovatel několikrát kontaktoval vedoucího správního odboru delegace pana R., aby prostřednictvím rozsáhlé výměny korespondence poukázal na špatné pracovní podmínky a špatné řízení delegace. Dne 12. února 2004 Komise odpověděla, že článek 24 služebního řádu (2) se v jeho případě nepoužije, protože "údajné pomlouvačné akty byly spáchány třetí osobou".

Dne 29. srpna 2003 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí ze dne 26. června 2003 podat posudek o vývoji služebního postupu za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002, aniž zohlednil uvedené pomlouvačné akty. Stěžovatel ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 tvrdil, že posouzení jeho PVSP za období 2001/2002 nebylo transparentní, protože nebylo založeno na objektivních kritériích. Stěžovatel dále tvrdil, že Komise založila posouzení jeho PVSP za období 2001/2002 na údajných pomlouvačných činech vedoucího delegace týkajících se jeho pověsti, jeho odborných dovedností a jeho práce. Stěžovatel dále tvrdil, že navzdory nedostatku zaměstnanců a zpoždění v rozhodnutích vedoucího delegace byla sekce, za kterou byl odpovědný, vždy vysoce účinná v oblasti spolupráce a řízení.

V dopise ze dne 20. února 2004 zaslaném Komisi stěžovatel poukázal na to, že osobní údaje týkající se jeho profesní situace, jako je jeho platová třída, byly nesprávně zaevidovány pro účely vypracování jeho hodnotícího posudku za rok 2003. Dne 24. května 2004 a 24. srpna 2004 podal stěžovatel připomínky ke svým PVSP za rok 2003 a za první pololetí roku 2004 v částech nazvaných „Připomínky držitele pracovního místa“.

Ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv ze dne 16. prosince 2004 předložil stěžovatel ohledně delegace následující tvrzení:

1. Existovaly špatné pracovní podmínky, zejména nedostatek lidských a materiálních zdrojů.

2. Vedoucí delegace špatně řídil zaměstnance, což bylo důsledkem opakovaných změn organizačních schémat.

3. Odborné dovednosti stěžovatele byly nesprávně posouzeny v jeho „zprávách o vývoji kariéry“ nebo „zprávách zaměstnanců“ za následující období:

1. 1999–2001;
2. 2001–2002;
3. 2003; a
4. v první polovině roku 2004.

4. Osobní údaje týkající se stěžovatele, jako je jeho platová třída, byly nesprávně zaznamenány pro hodnotící zprávu za rok 2003.

Stěžovatel na podporu svého tvrzení, že jeho profesní dovednosti byly v jeho PVSP v letech 2001–2002 nesprávně posouzeny, poukázal na to, že jeho předchozí hodnotící zpráva uváděla, že jeho výkonnost byla v některých oblastech „vynikající“.

Stěžovatel požadoval, aby mu byla vyplacena náhrada škody, kterou utrpěl.

Ve své odpovědi ze dne 26. ledna 2005 veřejný ochránce práv informoval stěžovatele, že vzhledem k tomu, že se nezdá, že by byly vyčerpány všechny interní opravné prostředky, které jsou k dispozici podle služebního řádu, pokud jde o tvrzení uvedená pod čísly 1, 2, 3 písm. a), 3 písm. c), 3 písm. d) a 4, jsou tyto aspekty stížnosti na základě čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv nepřípustné. Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby předložila stanovisko pouze k tvrzení podle čl. 3 písm. b) a k tvrzení stěžovatele.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

PVSP stěžovatele, který se vztahoval na období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002, byl prvním PVSP svého druhu v návaznosti na reformu politiky kariérního rozvoje zavedenou předchozí Komisí.

Pokud jde o formální aspekty nařízení CDR, byly během příslušného vykazovaného období řádně dodrženy všechny procesní požadavky. Práce stěžovatele byla posouzena jeho posledním nadřízeným, tj. vedoucím delegace, jednajícím jako hodnotitel, po konzultaci s bývalým nadřízeným stěžovatele v Úřadu pro spolupráci v oblasti evropské pomoci (AIDCO). Stěžovatel se rovněž podílel na jeho posouzení.

Pro úředníky pracující ve vnější službě Komise stanovil postup týkající se CDR druhého hodnotitele nebo „spoluhodnotitele“. Po formálním pohovoru mezi stěžovatelem a hodnotitelem stanovil hodnotitel PVSP, spoluvykazující úředník a spolupodepisující úředník. Stěžovatel poté požádal o druhý pohovor s spolupodepisujícím úředníkem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl se svým PVSP spokojen, podal odvolání ke Smíšenému hodnotícímu výboru pro vnější službu. První hodnotitel měl za to, že stěžovateli mělo být uděleno celkem 11 bodů za zásluhy. Tento údaj byl následně druhým hodnotitelem snížen na 10 bodů. Tento poslední výsledek potvrdil spolupodepisující úředník po svém druhém pohovoru se stěžovatelem. V návaznosti na stanovisko smíšeného hodnotícího výboru však bylo nakonec obnoveno původní přidělení 11 bodů. Toto skóre bylo nižší než tzv. „očekávaná průměrná známka za zásluhy“, kterou administrativa zveřejnila pro každou platovou třídu a která v letech 2001–2002 odpovídala 14 bodům.

Hlavní argument stěžovatele spočíval v tom, že hodnocení neodráželo správně jeho pracovní podmínky, jeho odbornou přípravu a zkušenosti, jeho výkon, včetně jeho různých dodatečných úkolů, a jeho kvality, jak uznali jeho předchozí nadřízení.

Účelem PVSP nebylo poskytnout čistě matematické posouzení zásluh úředníka za dané období, ale zajistit objektivní posouzení výkonnosti úředníka během vykazovaného období. Povinností hodnotitele proto bylo pečlivě prostudovat písemné sebehodnocení dotčeného úředníka, písemně uvést důvody pro své vlastní hodnocení v různých kategoriích, konkrétně v oblasti výkonnosti, schopností a chování, a zohlednit stanovisko dalších nadřízených zapojených do řízení. Další objektivita byla zajištěna dalším posouzením PVSP ředitelem delegace, možností úředníka požádat o další pohovor a možností podat odvolání ke smíšenému hodnotícímu výboru.

Tvrzení stěžovatele, že jeho smysl pro odpovědnost byl v jeho hodnotící zprávě za období 1995–1997 vyhodnocen jako „vynikající“, nebylo relevantní. Předmět této výtky se týkal mnohem pozdějšího období a jediné body, které měly být zohledněny, se týkaly jeho výkonu během tohoto období. Pokud by si výkonnost stěžovatele v příslušném období zasloužila být posouzena jako „vynikající“, hodnotitel by ji uvedl v PVSP. Podle názoru Komise stěžovatel nevysvětlil, proč nebyla neexistence takového posouzení odůvodněná, a zejména neprokázal, že byla výsledkem zjevně nesprávného skutkového zjištění nebo že došlo k porušení příslušných pravidel. V každém případě úředník, kterému byla udělena vysoká známka za jedno vykazované období, neměl nárok na udělení stejné známky za jiné vykazované období pouze z toho důvodu, že takovou známku dříve obdržel. Úředník měl nárok pouze na to, aby mu byla udělena známka odpovídající objektivnímu hodnocení jeho výkonu za příslušné vykazované období.

Stěžovatel byl od zprávy za období 1995–1997 dvakrát povýšen. Druhý hodnotitel neměl povinnost zohlednit známky získané stěžovatelem na pozicích, které dříve zastával. Druhý hodnotitel však byl oprávněn zohlednit případnou zápornou protihodnotu týkající se vykazovaného období. V projednávané věci stěžovatel, když jednal v souladu se svým údajně silným smyslem pro odpovědnost, nepochopil, že je součástí hierarchie. Podle názoru Komise stěžovatel dále nepochopil, že při zveřejňování skutečností mimo delegaci, aniž by je interně projednával, by se mohl orgán dostat do obtížné situace.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti a v souhrnu uvedl následující další připomínky:

Na rozdíl od toho, co uvedla Komise ve svém stanovisku, jeho hlavní argument nespočíval v tom, že by jeho hodnocení správně neodráželo jeho pracovní podmínky, jeho vzdělání a zkušenosti, jeho výkon, a to i ve vztahu k jeho různým dodatečným úkolům, a jeho kvality, jak uznali jeho předchozí nadřízení. Jeho hlavním argumentem bylo, že jeho PVSP za období 2001/2002, na jehož základě mu bylo uděleno 11 bodů, nepředstavuje objektivní a správné hodnocení jeho práce.

Konkrétně stěžovatel v této souvislosti uvedl, že jeho PVSP byl druhým nejhorším ze všech úředníků Komise v jeho kategorii a že odvětví, které vedl, zahájilo během relevantního období práci, která mu vynesla mnoho pochval z důvodu pomoci, která byla vytvořena v odvětví vzdělávání, vysokého počtu zpracovaných projektů a výše rozdělených plateb, a to navzdory skutečnosti, že tým vykonávající tyto funkce měl velmi nízký počet zaměstnanců. V této souvislosti stěžovatel dále navrhl, aby veřejný ochránce práv požádal Komisi o odpověď na tyto tři otázky:

1. Je pravda, že v letech 2001–2002 došlo k obrovskému pokroku v provádění odvětvové podpory v oblasti vzdělávání ze strany sekce „Nikaraguj“, za niž byl odpovědný stěžovatel?
2. Je pravda, že v letech 2001-2002 byl stěžovatel vyslán na misi do Washingtonu, aby se podílel na spolupráci se Světovou bankou a Mezinárodní rozvojovou bankou, a že stěžovatel hrál jednu z nejaktivnějších rolí při koordinaci provádění vnější spolupráce?
3. Je pravda, že v letech 2001-2002 se sekce "Nikaraguj" zabývala nejvyšším počtem projektů, a to i přes nejnižší počet zaměstnanců?

V rozporu s tvrzením Komise nebyl stěžovatel od PVSP v období 1995–1997 povýšen dvakrát, ale pouze jednou.

Komise si protiřečila, když uvedla, že stěžovatel jednal podle svého údajně silného smyslu pro odpovědnost. Komise uznala, že stěžovatel má silný smysl pro odpovědnost, což není v souladu s hodnocením jeho práce. Komise nesprávně uvedla, že stěžovatel nepochopil, že je součástí hierarchie.

Stěžovatel dále poukázal na to, že Komise nesprávně uvedla, že mohl zveřejnit skutečnosti mimo delegaci, aniž by je předem projednal v rámci delegace. Podle stěžovatele po setrvačnosti svého přímého nadřízeného sdělil některé informace mimo delegaci ústřední správě v Bruselu.

Další šetření Žádost
o informace adresovaná Komisi

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby mu poskytla informace o těchto bodech:

1. Stěžovatel ve svém PVSP uvedl, že má „silnou tendenci vyjadřovat mimo delegaci (a mimo Komisi) každodenní problémy“. Stěžovatel ve svém vyjádření uznal, že některé informace poskytl ústřední správě v Bruselu. Stěžovatel však odmítl výtku, že zveřejnil skutečnosti mimo Komisi (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Veřejná ochránkyně práv proto požádala Komisi, aby vysvětlila, z jakých důvodů založila svůj názor, že stěžovatel má "silnou tendenci vyjadřovat mimo delegaci (a mimo Komisi) každodenní problémy".
2. Stěžovatel ve svých připomínkách dále tvrdil, že i) jeho hodnotící zpráva byla druhou nejhorší ze všech úředníků Komise v jeho kategorii a ii) odvětví, které vedl, zahájilo v příslušném období práci, která mu přinesla mnoho pochval vzhledem k pomoci, která byla poskytnuta v odvětví vzdělávání, vysokému počtu zpracovaných projektů a částce rozdělených plateb, a to navzdory skutečnosti, že tým vykonávající tyto funkce měl velmi nízký počet zaměstnanců. Na základě informací obsažených ve spisu se zdá, že tyto dva argumenty již byly předloženy ve stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 ze dne 29. srpna 2003 a že Komise se k nim ve svém stanovisku nevyjádřila. Veřejná ochránkyně práv proto požádala Komisi, aby se k těmto argumentům vyjádřila.

Odpověď Komise

Ve své replice Komise shrnula následující tvrzení:

Pokud jde o první prohlášení stěžovatele, Komise připomněla, že podle judikatury soudů Společenství (3) hodnotitelé svobodně vyjadřují své názory v hodnotících zprávách. Podle názoru Komise nebylo nutné, aby hodnotící zpráva obsahovala podrobná vysvětlení. Komise dále uvedla, že vedoucí delegace potvrdil své připomínky uvedené v bodě 6.3 PVSP stěžovatele, které použil ke zveřejnění skutečností mimo delegaci.

Pokud jde o argument, že hodnotící zpráva stěžovatele byla druhou nejhorší ze všech úředníků Komise v jeho kategorii, Komise uvedla, že tento argument nemůže obstát vzhledem k tomu, že na základě statistik zveřejněných na interních internetových stránkách Komise „Intracomm“obdrželo 19 úředníků se stejnou platovou třídou jako stěžovatel, tj. A5, ve svém PVSP stejnou konečnou známku 11 bodů.

Pokud jde o argument, že odvětví vedené stěžovatelem zahájilo během relevantního období práci, která mu přinesla mnoho pochval, Komise připomněla, že posouzení provedená v PVSP byla vyloučena z pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování. Komise se proto domnívá, že v případě kasačního opravného prostředku proti PVSP by pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování mohla být vykonávána pouze v případě procesních nesrovnalostí, zjevného pochybení a zneužití pravomoci. Jak je popsáno v části popisu práce stěžovatele v jeho CDR 2001–2002, stěžovatel vykonával několik funkcí. Hodnocení vedoucího delegace se týkalo všech těchto funkcí. Komise nakonec uvedla, že stěžovatel nevyužil příležitosti předložit výsledky své práce v oblasti vzdělávání, když v příslušné části svého PVSP provedl sebehodnocení.

Další připomínky stěžovatele

Ve lhůtě stanovené pro tento účel nebyly od stěžovatele obdrženy žádné další připomínky.

Dne 11. května 2007 útvary veřejného ochránce práv telefonicky kontaktovaly advokáta stěžovatele, aby ověřily, zda stěžovatel má k odpovědi Komise nějaké připomínky. Právník stěžovatele poukázal na to, že bude muset konzultovat svého klienta.

Při telefonickém rozhovoru dne 7. června 2007 informoval právní zástupce stěžovatele útvary veřejného ochránce práv, že jeho klient si nepřeje vznést žádné připomínky a že veřejný ochránce práv může své šetření uzavřít.

ROZHODNUTÍ

1 Rozsah šetření veřejného ochránce práv

1.1 Stěžovatel je úředníkem Evropské komise. S účinností od 1. ledna 2002 byl vyslán do delegace Komise v Nikaragui (dále jen „delegace“). Jeho třída byla A5 (4). Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise nesprávně posoudila jeho profesní dovednosti v jeho zprávě o vývoji služebního postupu za roky 2001–2002.

1.2 Stěžovatel vznesl několik dalších obvinění a požadoval, aby mu byla vyplacena náhrada škody, kterou utrpěl. Veřejná ochránkyně práv měla za to, že další tvrzení stěžovatele jsou nepřípustná na základě čl. 2 odst. 8 jeho statutu, a proto požádala Komisi, aby k výše uvedenému tvrzení a tvrzení předložila stanovisko. Toto rozhodnutí se proto týká pouze tvrzení uvedeného v bodě 1.1 výše a žádosti o náhradu škody.

2 K údajně nesprávnému posouzení profesních dovedností stěžovatele v jeho PVSP za roky 2001-2002 ze strany Komise

2.1 Stěžovatel tvrdil, že jeho odborné dovednosti byly nesprávně posouzeny Komisí v jeho PVSP za roky 2001-2002 (5). Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel poukázal na to, že jeho předchozí hodnotící zpráva uváděla, že jeho výkonnost byla v některých oblastech „vynikající“.

2.2 Komise uvedla, že pokud jde o formální aspekty PVSP, byly během příslušného vykazovaného období řádně dodrženy všechny procesní požadavky. Práce stěžovatele byla posouzena jeho posledním nadřízeným, tj. vedoucím delegace, jednajícím jako hodnotitel, po konzultaci s bývalým nadřízeným stěžovatele v Úřadu pro spolupráci EuropeAid (dále jen „AIDCO“). Stěžovatel se rovněž podílel na jeho posouzení. Pro úředníky pracující ve vnější službě Komise stanovil příslušný postup CDR druhého hodnotitele nebo „spoluhodnotitele“. Po formálním pohovoru mezi stěžovatelem a hodnotitelem stanovil hodnotitel PVSP, spoluvykazující úředník a spolupodepisující úředník.

Stěžovatel poté požádal o druhý pohovor s spolupodepisujícím úředníkem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl se svým PVSP spokojen, podal odvolání ke Společnému hodnotícímu výboru pro vnější službu. První hodnotitel měl za to, že stěžovateli mělo být uděleno celkem 11 bodů za zásluhy. Tento údaj byl následně spoluvykazujícím úředníkem snížen na 10 bodů. Tento poslední výsledek potvrdil spolupodepisující úředník po svém druhém pohovoru se stěžovatelem. V návaznosti na stanovisko smíšeného hodnotícího výboru však bylo nakonec obnoveno původní přidělení 11 bodů.

Cílem PVSP bylo zajistit objektivní posouzení výkonnosti úředníka během vykazovaného období. Povinností hodnotitele bylo pečlivě prostudovat písemné sebehodnocení dotyčného úředníka, písemně zdůvodnit své vlastní hodnocení v různých kategoriích, konkrétně v oblasti výkonu, způsobilosti a chování, a zohlednit stanovisko ostatních nadřízených zapojených do řízení. Další objektivita byla zajištěna dalším posouzením PVSP úředníka vedoucím delegace, možností úředníka požádat o další pohovor a podat odvolání ke smíšenému hodnotícímu výboru.

2.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti. Uvedl, že jeho hlavním argumentem bylo, že jeho PVSP za období 2001/2002, na základě kterého mu bylo uděleno 11 bodů, nepředstavuje objektivní a správné hodnocení jeho práce. Stěžovatel konkrétně uvedl, že jeho PVSP byl druhým nejhorším ze všech úředníků Komise v jeho kategorii a že odvětví, které vedl, zahájilo během relevantního období práci, která si vysloužila mnoho pochval z důvodu pomoci, která byla poskytnuta v odvětví vzdělávání, vysokého počtu zpracovaných projektů a výše rozdělených plateb, a to navzdory skutečnosti, že tým vykonávající tyto funkce měl velmi málo zaměstnanců. Stěžovatel rovněž navrhl, aby veřejný ochránce práv požádal Komisi o odpověď na tři otázky, které by podle jeho názoru naznačovaly, že hodnocení jeho práce v PVSP za období 2001/2002 nebylo správné.

Stěžovatel dále poukázal na to, že Komise nesprávně uvedla, že mohl zveřejnit skutečnosti mimo delegaci, aniž by je předem projednal v rámci delegace. Podle stěžovatele po setrvačnosti svého přímého nadřízeného sdělil některé informace mimo delegaci ústřední správě v Bruselu. Stěžovatel dále tvrdil, že si Komise protiřečila, když uvedla, že jednal v souladu se svým údajně silným smyslem pro odpovědnost. Podle názoru stěžovatele Komise nesprávně uvedla, že nepochopil, že je součástí hierarchie.

2.4 Dne 2. června 2006 požádal evropský veřejný ochránce práv Komisi, aby mu poskytla informace ke dvěma bodům. Nejprve požádal Komisi, aby vysvětlila, z jakých důvodů ve sporném PVSP založila svůj názor, že stěžovatel má "silnou tendenci vyjadřovat mimo delegaci (a mimo Komisi) každodenní problémy". Veřejná ochránkyně práv dále požádala Komisi, aby se vyjádřila k argumentům stěžovatele, že i) jeho hodnotící zpráva byla druhou nejhorší ze všech úředníků Komise v jeho kategorii a ii) odvětví, které vedl, zahájilo v příslušném období práci, která si vysloužila mnoho pochval z důvodu pomoci, která byla poskytnuta v odvětví vzdělávání, vysokého počtu zpracovaných projektů a výše rozdělených plateb, a to navzdory skutečnosti, že tým vykonávající tyto funkce měl velmi málo zaměstnanců.

2.5 Pokud jde o první otázku, Komise ve své replice připomněla, že podle judikatury soudů Společenství hodnotitelé svobodně vyjadřují své názory v hodnotících posudcích. Podle názoru Komise nebylo nutné, aby hodnotící zpráva obsahovala podrobná vysvětlení. Komise dále uvedla, že vedoucí delegace potvrdil své připomínky uvedené v bodě 6.3 PVSP stěžovatele, které použil ke zveřejnění skutečností mimo delegaci. Pokud jde o argument, že hodnotící zpráva stěžovatele byla druhou nejhorší ze všech úředníků Komise v jeho kategorii, Komise uvedla, že tento argument nemůže obstát vzhledem k tomu, že na základě statistik zveřejněných na interních internetových stránkách Komise „Intracomm“obdrželo 19 úředníků ve stejné platové třídě jako stěžovatel, tj. A5, ve svém PVSP stejnou konečnou známku 11 bodů. Pokud jde o argument, že odvětví vedené stěžovatelem zahájilo během relevantního období práci, která mu přinesla mnoho pochval, Komise připomněla, že posouzení provedená v PVSP byla vyloučena z pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování. Komise má tedy za to, že v případě kasačního opravného prostředku proti PVSP by pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování mohla být vykonávána pouze v případě procesních vad, zjevného pochybení a zneužití pravomoci. Jak je popsáno v části popisu práce stěžovatele v jeho CDR 2001–2002, stěžovatel vykonával několik funkcí. Hodnocení vedoucího delegace se týkalo všech těchto funkcí. Komise nakonec uvedla, že stěžovatel nevyužil příležitosti předložit výsledky své práce v oblasti vzdělávání, když provedl sebehodnocení v příslušné části svého PVSP.

2.6 Ve lhůtě stanovené pro tento účel nebyly od stěžovatele obdrženy žádné další připomínky.

2.7 Dne 11. května 2007 se útvary veřejného ochránce práv telefonicky obrátily na advokáta stěžovatele, aby ověřily, zda má stěžovatel nějaké připomínky. Dne 7. června 2007 informoval právní zástupce stěžovatele útvary veřejného ochránce práv, že stěžovatel si nepřeje vznést k odpovědi Komise žádné připomínky a že veřejný ochránce práv může své šetření uzavřít.

2.8 Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 43 služebního řádu (ve znění platném do 30. dubna 2004) stanoví, že "[k]valifikovanost, výkonnost a chování ve službě každého úředníka jsou předmětem pravidelné zprávy vypracovávané nejméně jednou za dva roky, jak stanoví každý orgán v souladu s článkem 110 (…)". Veřejný ochránce práv dále poznamenává, že čl. 1 odst. 1 obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí dne 26. dubna 2002 stanoví, že "podle článku 43 služebního řádu (…) se každý rok vypracovává pravidelná zpráva, nazvaná zpráva o vývoji služebního postupu, týkající se schopností, výkonnosti a chování ve službě každého stálého zaměstnance (…)".

2.9 V projednávané věci veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svém PVSP v oddíle týkajícím se jeho sebehodnocení i) popsal své hlavní úspěchy za sledované období, ii) poukázal na své obtíže při plnění svých úkolů a iii) navrhl prostředky ke zlepšení situace.

2.10 Z tohoto PVSP vyplývá, že stěžovateli bylo za vykazované období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002 uděleno celkem 11 bodů, tj. 6 z 10 bodů za jeho výkon, 3 ze 6 bodů za jeho schopnosti a 2 ze 4 bodů za jeho chování.

2.11 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že pokud jde o posouzení výkonnosti stěžovatele, první hodnotitel učinil tyto připomínky:

„(…) M. N. měl velmi omezené zkušenosti s řízením zaměstnanců (…) [H]e je úředník, který má bezpochyby velmi silný idealistický profil, zejména v oblasti práv menšin, životního prostředí a základních práv, v nichž se velmi angažoval ve své práci i ve své době. Všechny tyto faktory vedly k velmi nerovnoměrným globálním výsledkům. Jeho nadšení někdy převažuje nad řízením obecné správy a sledováním decentralizovaných projektů, které spadají do jeho pravomoci“(6).

Pokud jde o posouzení „schopnosti“ stěžovatele, první hodnotitel uvedl tyto připomínky: „Jeho velmi silné myšlenky v oblasti spolupráce a rozvoje někdy bránily dobré komunikaci s orgány hostitelské země, což někdy vedlo k patovým situacím“(7).

Pokud jde o posouzení „chování“ stěžovatele, první hodnotitel uvedl tyto připomínky: „Velmi silná motivace pro určité oblasti jeho práce, nepravidelné vztahy s kolegy a zaměstnanci jiných sekcí. Nejasné povědomí o hierarchii. Silná tendence vyjadřovat mimo delegaci (a mimo Komisi) každodenní problémy."(8)

2.12 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že pokud jde o hodnocení výkonnosti stěžovatele, spoluzpravodaj navrhl snížit bodové hodnocení získané stěžovatelem o jeden bod, a to z 6 na 5 bodů, čímž se celkový počet sníží na 10 bodů. V oddíle „Syntéza“ PVSP stěžovatele učinil spolupodepisující úředník tyto připomínky: „Souhlasím s připomínkami spoluzpravodaje a potvrzuji, že konečné skóre je 10“(9).

2.13 V návaznosti na výzvu stěžovatele adresovanou smíšenému hodnotícímu výboru vznesl tento výbor následující připomínky:

„Výbor konstatuje, že popisná poznámka spoluzpravodaje v oddíle 6.1 [týkající se výkonnosti stěžovatele] neodůvodňuje zvolenou úroveň hodnocení „dostatečný“, a proto doporučuje, aby byla zvýšena na 6, jak původně navrhl zpravodaj, což by vedlo k celkovému skóre 11“(10). Stěžovateli bylo následně v konečné verzi jeho PVSP uděleno 11 bodů.

2.14 Veřejný ochránce práv by nejprve rád připomněl, že podle judikatury soudů Společenství "posuzovatelé mají nejširší posuzovací pravomoc při posuzování práce osob, o nichž musí podat zprávu, a nepřísluší soudci [Společenství], aby do tohoto posouzení zasahoval, s výjimkou případu zjevného omylu nebo zneužití (…)(11)." Veřejný ochránce práv dále poznamenává, že podle judikatury soudů Společenství "(…) je na žadatelích, aby prokázali existenci zjevně nesprávného výkladu"(12) při posuzování své práce.

2.15 Veřejný ochránce práv tedy ověří, zda v tomto případě nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení stěžovatele v jeho PVSP. Veřejný ochránce práv zejména analyzuje různé argumenty předložené stěžovatelem na podporu jeho tvrzení.

2.16 Na základě výše uvedených zjištění dospěla veřejná ochránkyně práv k těmto závěrům:

2.17 Veřejný ochránce práv by nejprve chtěl poukázat na to, že pokud jde o argument stěžovatele, podle kterého jeho předchozí hodnotící zpráva za roky 1995-1997 uváděla, že jeho výkon byl v některých ohledech "vynikající", dotčený PVSP se v tomto případě týká období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002. Zdá se však, že hodnotící zpráva, na kterou stěžovatel v této souvislosti odkazuje, není hodnotící zprávou za období bezprostředně předcházející rozhodnému období v projednávané věci, ale hodnotící zprávou za roky 1995–1997. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívá, že každá hodnotící zpráva je nezávislá a zahrnuje hodnocení úředníka během určitého omezeného období. Proto skutečnost, že výkon stěžovatele byl v letech 1995–1997 vyhodnocen jako vynikající, nemá žádný význam pro jeho hodnocení za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002.

2.18 Pokud jde o argument, že hodnotící zpráva stěžovatele byla druhou nejhorší ze všech úředníků Komise v jeho kategorii, veřejný ochránce práv uvádí, že z dokumentů přiložených k odpovědi Komise vyplývá, že za období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002 bylo 19 úředníkům s platovou třídou A5, která byla platovou třídou stěžovatele, uděleno 11 bodů. Na základě informací, které má veřejný ochránce práv k dispozici, se domnívá, že stěžovatel neprokázal, jak by výše uvedený argument mohl prokázat existenci zjevného omylu Komise při posuzování profesních dovedností stěžovatele v jeho zprávě o vývoji služebního postupu za roky 2001–2002.

2.19 Pokud jde o argumenty stěžovatele, že odvětví, které vedl, zahájilo v příslušném období práci, která si vysloužila mnoho pochval na různých účtech ,, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel již tento bod uvedl ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2. Zdá se však, že se Komise touto otázkou nezabývala ani ve své odpovědi na uvedenou stížnost, ani v průběhu tohoto šetření. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že tato otázka by si zasloužila další posouzení.

2.20 Pokud jde o argument stěžovatele, že Komise nesprávně uvedla, že zveřejnil skutečnosti mimo delegaci, aniž by je předem projednal v rámci delegace, a o argument související s předchozím argumentem, že nepochopil, že je součástí hierarchie, veřejný ochránce práv konstatuje, že první hodnotitel učinil následující poznámku v CDR stěžovatele: „Nejasné povědomí o hierarchii. Silná tendence vyjadřovat každodenní problémy mimo delegaci (a mimo Komisi). Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svém vyjádření připustil, že vzhledem k tomu, co nazval "setrvačností" svého přímého nadřízeného, projednal určité otázky s ústřední správou v Bruselu. Stěžovatel však trval na tom, že nesdělil žádné informace osobám mimo Komisi. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že ani v samotném nařízení o stavebních výrobcích, ani ve svých podáních během tohoto šetření Komise nepředložila žádné důkazy na podporu příslušného prohlášení. Podle názoru veřejného ochránce práv se tedy kritika stěžovatele týkající se jeho PVSP nejeví jako neopodstatněná, pokud jde o tento aspekt.

2.21 Při telefonickém rozhovoru ze dne 7. června 2007 však právní zástupce stěžovatele informoval útvary veřejného ochránce práv, že veřejný ochránce práv může své šetření uzavřít. Vzhledem k postoji, který stěžovatel takto zaujal, se veřejná ochránkyně práv domnívá, že neexistují důvody pro další šetření těchto aspektů stížnosti.

2.22 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že se nezdá, že by existovaly důvody pokračovat v šetření tvrzení stěžovatele.

3 Tvrzení stěžovatele

3.1 Stěžovatel požadoval náhradu škody, kterou utrpěl. S ohledem na rozsah šetření, jak je uveden v bodě 1.1 výše, by veřejný ochránce práv rád zdůraznil, že nárok zkoumaný v tomto šetření se týká pouze škod údajně způsobených posouzením PVSP stěžovatele za období 2001–2002.

3.2 Komise se k tvrzení stěžovatele nevyjádřila.

3.3 S ohledem na své závěry uvedené výše v bodě 2.21 a na informace poskytnuté při telefonickém rozhovoru ze dne 7. června 2007 se veřejný ochránce práv domnívá, že není třeba dále pokračovat v šetření stížnosti stěžovatele.

4 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že neexistují žádné důvody pro další šetření stížnosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Vzhledem k tomu, že právní zástupce stěžovatele informoval u příležitosti telefonického rozhovoru ze dne 7. června 2007 útvary veřejného ochránce práv o tom, že stěžovatel změnil svou adresu a že mu dopis veřejného ochránce práv předá, bude jí toto rozhodnutí zasláno.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Tato platová třída odpovídá systému třídění stanovenému ve znění služebního řádu platném před 1. květnem 2004.

(2) Všechny odkazy uvedené ve stížnosti na služební řád se týkají znění služebního řádu platného před 1. květnem 2004.

(3) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Den Hamer v. Komise, T-278/01, Recueil FP, s. I-A-139 a II-665.

(4) Tato platová třída odpovídá systému třídění stanovenému ve znění služebního řádu platném před 1. květnem 2004.

(5) PVSP se vztahoval na období od 1. července 2001 do 31. prosince 2002.

(6) Překlad útvarů veřejného ochránce práv z původního znění ve francouzštině.

(7) Překlad útvarů veřejného ochránce práv z původního znění ve francouzštině.

(8) Překlad útvarů veřejného ochránce práv z původního znění ve francouzštině.

(9) Anglický původní jazyk.

(10) Anglický původní jazyk.

(11) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Schmit v. Komise, T-144/03, Sb. VS s. I-A-101 a II-465, bod 70. Překlad příslušného výňatku útvarů veřejného ochránce práv z původního znění ve francouzštině.

(12) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Fardoom a Reinard v. Komise, T-43/04, Sb. VS s. I-A-329 a II-1465, bod 79. Překlad příslušného výňatku útvarů veřejného ochránce práv z původního znění ve francouzštině.