Štrasburk 20. ledna 2005

Vážený pane X.,

Dne 17. srpna 2004 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se toho, jak Evropská investiční banka vyřizuje Vaši žádost o pozici finančního analytika v EIB (odkaz FI04WWW03).

Dne 2. září 2004 jsem předal stížnost prezidentovi Evropské investiční banky. EIB zaslala své stanovisko dne 5. října 2004. Předala jsem Vám jej dne 12. října 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 25. října 2004.

Dne 23. listopadu 2004 jsem požádal EIB o další informace týkající se Vaší stížnosti. EIB odpověděla dne 8. prosince 2004. Tuto odpověď jsem Vám zaslal dne 14. prosince 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 21. prosince 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Dne 16. května 2004 stěžovatel, kyperský státní příslušník žijící ve Spojeném království, požádal o pozici finančního analytika (odkaz FI04WWW03), kterou inzerovala Evropská investiční banka (EIB). Podle stěžovatele svou přihlášku podle potřeby vyplnil prostřednictvím internetových stránek EIB a předložil jak průvodní dopis, tak životopis.

Dne 2. července 2004 a vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel odpověď, se rozhodl kontaktovat EIB, aby se dotázal na výsledek své žádosti.

Podle stěžovatele mu trvalo šest drahých telefonních hovorů, než si mohl promluvit s někým z oddělení lidských zdrojů EIB. Bylo mu řečeno, že žádost nelze najít. Přesto podle stěžovatele bylo po určitém prohledávání zjištěno, že přihláška byla zaregistrována s použitím jeho křestního jména jako příjmení. Stěžovatel dále uvedl, že mu bylo sděleno, že EIB nemá kopii jeho životopisu a že bude informován o výsledku své žádosti.

Dne 9. července 2004 byl stěžovatel ve standardním dopise zaslaném panem U. z EIB informován, že jeho žádost byla neúspěšná. Stěžovatel uvedl, že tento dopis byl vyvolán jeho šetřením ze dne 2. července 2004. Dále se dotázal, jak mohla EIB posoudit jeho žádost v porovnání s popisem pracovní náplně, pokud neměla kopii jeho životopisu.

Stěžovatel se domníval, že jeho životopis velmi úzce odpovídá požadavku na pracovní místo, a proto požádal EIB, aby vysvětlila své rozhodnutí nezařadit jeho žádost do užšího výběru.

Ve své odpovědi ze dne 21. července 2004 pan U. podle stěžovatele v podstatě uvedl dva důvody, proč jeho žádost nebyla zařazena do užšího výběru, a to a) nedostatek nejméně pětileté odborné praxe v oblasti finančních a kapitálových trhů, technik správy bank a správy aktiv/závazků, jak je požadováno pro tuto pozici, a b) skutečnost, že z jeho životopisu nevyplývá, že stěžovatel má „velmi dobrou znalost nebo dobrou znalost francouzštiny“.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že má sedmiletou relevantní odbornou praxi (dva roky v oblasti správy aktiv, jeden rok v investičním bankovnictví, dva roky v Audit & Corporate Finance, dva roky v oblasti řízení projektového financování), že má jednoznačně zkušenosti v oblasti finančních a kapitálových trhů, že jeho zkušenosti v oblasti správy portfolia a jeho zkušenosti jako asistent obchodního manažera jsou kvalifikovány jako řízení aktiv/závazků a že jeho zkušenosti jako manažera portfolia jasně naznačují zkušenosti s technikami správy bank. Stěžovatel dále uvedl, že popis pracovní náplně jasně vyžadoval angličtinu nebo francouzštinu. Vyjádřil rovněž názor, že EIB jako orgánu EU nesmí diskriminovat osoby, které nemluví francouzsky.

Stěžovatel dále tvrdil, že když se zeptal, kde si může stěžovat na léčbu, které se mu dostalo, pan U. ironickým tónem navrhl, aby se mohl obrátit na Evropský soudní dvůr. Podle názoru stěžovatele měl pan U. rovněž zmínit možnost podat stížnost veřejnému ochránci práv.

Stěžovatel vyjádřil názor, že pan U. nikdy neviděl kopii svého životopisu a zkreslil důvody, proč svou žádost nezařadil do užšího výběru, neboť jeho kolegové jeho (stěžovatelovu) žádost špatně umístili a nikdy ji vážně nezvážili. Dále tvrdil, že mu lhali a že byl diskriminován na základě jazyka.

Stěžovatel uvedl, že zaslal kopie své stížnosti poslancům Evropského parlamentu ve Spojeném království i na Kypru a že si vyhrazuje právo podat žalobu proti EIB k Evropskému soudnímu dvoru.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv zařadil své stížnosti vůči EIB do čtyř okruhů. Zdálo se však, že první dvě z nich spolu souvisejí. Zdálo se tedy, že žadatel chtěl vznést následující tvrzení:

(1) EIB jeho žádost řádně nevyřídila a nevyhodnotila.

(2) Důvody zamítnutí žádosti byly neopodstatněné a diskriminační.

(3) EIB neposkytla úplné informace o možnostech domáhat se nápravy.

Šetření

Stanovisko Evropské investiční banky

EIB ve svém stanovisku uvedla následující připomínky:

Žadatelé online byli zodpovědní za správné zadávání údajů, které byly přímo zavedeny do systému EIB pro příjem žádostí. Stěžovatel zapsal své jméno do kolonky určené pro jeho příjmení. V důsledku toho systémy EIB automaticky zaevidovaly žádost stěžovatele pod jeho jménem. Oddělení lidských zdrojů EIB proto nemohlo vysledovat žádost, když stěžovatel telefonoval dne 2. července 2004. Zaměstnanci EIB následně chybu stěžovatele napravili. To však nijak nezasahovalo do procesu posuzování žádosti.

Vzhledem k velkému počtu přihlášek (v průměru 250 přihlášek na jedno pracovní místo) trvalo náborové řízení v EIB obvykle několik měsíců. V tomto konkrétním případě byla záporná odpověď zaslána stěžovateli dne 9. července 2004 a zároveň ostatní uchazeči obdrželi záporné odpovědi na stejnou pozici. Negativní odpověď byla učiněna v souladu s běžnými postupy EIB, pokud jde o nábor zaměstnanců, a nesouvisela s telefonickým šetřením stěžovatele ze dne 2. července 2004.

Stěžovatel neměl nejméně pět let odborné praxe v oborech uvedených v popisu pracovního místa. Zatímco životopis stěžovatele odrážel sedm let odborné praxe, tato praxe se netýkala pouze oblastí uvedených v popisu pracovní náplně. Tvrzení stěžovatele, že EIB neuchovávala kopii jeho životopisu, bylo neopodstatněné (2).

Popis práce vyžadoval velmi dobré velení nebo dobrou znalost francouzštiny. Z životopisu stěžovatele vyplynulo, že nemá žádnou znalost francouzského jazyka. Požadavek konkrétních jazykových znalostí nebyl nezákonný a byl společný pro přijímací řízení všech orgánů a institucí EU. Bylo rovněž plně v souladu se zásadami rozvinutými judikaturou soudů Společenství.

V odpovědi na otázku stěžovatele vznesenou v jeho e-mailu ze dne 12. července 2004, na který „právní orgán“ se může obrátit v případě, že by odpověď EIB na jeho e-mail byla považována za neuspokojivou, EIB ve svém dopise ze dne 21. července 2004 stěžovatele informovala, že má právo domáhat se nápravy u Evropského soudního dvora. Tato odpověď byla stěžovateli poskytnuta s ohledem na přesně vymezenou otázku, kterou vznesl. Tento výklad byl rovněž potvrzen skutečností, že stěžovatel několik dní poté uzavřel telefonický rozhovor s panem U. slovy „vidíme se u soudu“. Odpověď EIB byla založena na úvaze, že evropský veřejný ochránce práv jednající jako prostředník by mohl občanům nabídnout výběr opravných prostředků s vlastnostmi a výhodami odlišnými od typických opravných prostředků poskytovaných soudem, neboť jeho doporučení nebyla pro dotčený orgán nebo instituci právně závazná. V každém případě byla možnost občanů adresovat stížnosti veřejnému ochránci práv jasně uvedena v různých dokumentech zveřejněných na internetových stránkách EIB (jako je její kodex řádné správní praxe pro zaměstnance EIB v jejích vztazích s veřejností). Stěžovatel měl k těmto informacím plný přístup a účinně je využil tím, že podal stížnost veřejnému ochránci práv. Z toho vyplynulo, že stěžovatel byl o této možnosti dobře informován a neutrpěl žádnou újmu tím, že se o ní EIB nezmínila.

EIB se proto domnívala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti a uvedl následující další připomínky:

I kdyby bylo jeho křestní jméno uvedeno jako jeho příjmení, EIB by měla být schopna na žádost včas odpovědět. Vzhledem k tomu, že EIB tvrdila, že negativní odpovědi byly zaslány jiným uchazečům současně s dopisem, který mu zaslala, měla EIB předložit kopie těchto dopisů spolu s důkazem, že se tito uchazeči ucházeli o stejné pracovní místo.

Pokud jde o odbornou praxi, EIB pouze uvedla, že jeho odborná praxe není relevantní. EIB by měla přesně vysvětlit, proč byly jeho zkušenosti na základě popisu pracovní náplně irelevantní.

EIB by měla ukázat, proč je francouzský jazyk pro tuto konkrétní pozici relevantní. Odůvodnění předložené EIB neprokázalo, že EIB nediskriminovala osoby, které nehovořily francouzsky.

Požadavek francouzského jazyka byl rovněž uplatněn na velmi podobné pracovní místo, které bylo inzerováno EIB před několika měsíci a o které se ucházel. Ani na tuto žádost nikdy nedostal odpověď.

Popis pracovní náplně vyžadoval "velmi dobrou znalost angličtiny a/nebo francouzštiny". To znamenalo, že kandidát musel velmi dobře ovládat angličtinu nebo francouzštinu.

EIB měla k dispozici celý právní tým (placený evropskými daňovými poplatníky), který jí pomáhal vypracovat její odpověď. Aby se jednalo o bitvu mezi rovnými, byla veřejná ochránkyně práv požádána o radu, jak by mu mohly být poskytnuty stejné zdroje.

Stěžovatel na závěr uvedl, že by ocenil, kdyby veřejný ochránce práv mohl zachovat důvěrnost korespondence a neinformovat EIB o totožnosti zaměstnavatele, pro kterého nyní pracuje.

Další dotazy
Žádost o další informace

S ohledem na připomínky stěžovatele se ukázalo, že k tomu, aby mohl veřejný ochránce práv stížnost vyřídit, jsou zapotřebí další informace. Veřejný ochránce práv proto požádal EIB, aby upřesnila, proč je pro pozici, o kterou se stěžovatel ucházel, nezbytná velmi dobrá znalost francouzského jazyka nebo dobrá znalost francouzského jazyka.

S ohledem na žádost stěžovatele uvedenou v jeho vyjádření veřejný ochránce práv dále rozhodl, že stížnost (která původně nebyla důvěrná) by měla být od tohoto okamžiku považována za důvěrnou.

V souladu s jeho obvyklým postupem byla orgánu předána kopie připomínek stěžovatele spolu s žádostí o další informace. Vzhledem k tomu, že stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby EIB nesděloval totožnost svého nového zaměstnavatele (což bylo zmíněno v posledním odstavci připomínek), veřejný ochránce práv předal EIB kopii připomínek, které tyto údaje neuváděly. EIB byla odpovídajícím způsobem informována.

Odpověď EIB

EIB ve své odpovědi vysvětlila, že „pracovními jazyky používanými v bance každodenně jsou angličtina a francouzština“, jak je stanoveno v příručce Generální kanceláře banky o postupech, pravidlech a postupech pro všechny zaměstnance EIB. Podle EIB byly oba jazyky obvykle nezbytné pro dobrý výkon každodenní práce. EIB dodala, že stěžovatel požádal o koordinační pracovní místo na finančním ředitelství, pro které byl tento požadavek ještě důležitější pro plnění povinností spojených s tímto pracovním místem, což zahrnovalo výzkum trhů založený na zveřejněných zdrojích a kontakty s příslušnými veřejnými a soukromými institucemi a bankovními protistranami francouzsky mluvícího světa.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti. Tvrdil, že angličtina je převládajícím jazykem v mnohem větším počtu zemí než francouzština. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že angličtina (a nikoli francouzština) je ve většině mnohojazyčného světa vnímána jako obchodní jazyk.

Stěžovatel rovněž požádal veřejného ochránce práv o povolení zpřístupnit korespondenci týkající se tohoto případu poslancům britského parlamentu.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Tato výtka se týká žádosti o pozici finančního analytika (odkaz FI04WWW03), kterou inzerovala Evropská investiční banka (EIB).

1.2 Stěžovatel ve své stížnosti nepožádal o zachování důvěrnosti. Stěžovatel však ve svých připomínkách ke stanovisku EIB uvedl, že by ocenil, kdyby veřejný ochránce práv mohl zachovat důvěrnost korespondence. Veřejná ochránkyně práv proto rozhodla, že stížnost by měla být považována za důvěrnou. Toto rozhodnutí bylo přijato pouze za účelem vyhovění žádosti stěžovatele, aby byly chráněny jeho zájmy. Stěžovatel se proto může této ochrany vzdát a zpřístupnit korespondenci třetím stranám, pokud si to přeje. Veřejný ochránce práv však bude i nadále považovat stížnost za důvěrnou pro účely vyřizování případných žádostí o přístup k dokumentům, které má v držení.

1.3 Stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku EIB poukázal na to, že EIB má k dispozici celý právní tým (placený evropským daňovým poplatníkem), který jí má pomoci vypracovat její odpověď. Aby se jednalo o bitvu mezi rovnými, stěžovatel požádal veřejného ochránce práv o radu, jak by mu mohly být poskytnuty stejné zdroje. Je třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv jedná zcela nezávisle a že má možnost požádat správu o veškeré informace a vysvětlení, které může potřebovat k vyřízení stížnosti, v případě potřeby z vlastního podnětu. Skutečnost, že stěžovatel nemá k dispozici specializované právníky, by proto neměla vést k žádnému znevýhodnění stěžovatele.

1.4 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že se ucházel o velmi podobné pracovní místo v EIB před několika měsíci, aniž by na tuto žádost obdržel odpověď. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici žádné konkrétnější informace o datu zveřejnění tohoto pracovního místa a přesném odkazu na něj, nemůže veřejný ochránce práv tento aspekt stížnosti přezkoumat. Stěžovatel však může veřejnému ochránci práv předložit novou stížnost týkající se této záležitosti.

2 Údajné selhání při zpracování a vyhodnocování žádosti

2.1 Stěžovatel podal svou žádost on-line dne 16. května 2004. Dne 2. července 2004 a vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel odpověď, se rozhodl kontaktovat EIB, aby se dotázal na výsledek své žádosti. Podle stěžovatele mu trvalo šest drahých telefonních hovorů, než si mohl promluvit s někým z oddělení lidských zdrojů EIB. Bylo mu řečeno, že žádost nelze najít. Přesto podle stěžovatele bylo po určitém prohledávání zjištěno, že přihláška byla zaregistrována s použitím jeho křestního jména jako příjmení. Stěžovatel dále uvedl, že mu bylo sděleno, že EIB nemá kopii jeho životopisu (CV) a že bude informován o výsledku své žádosti. Dne 9. července 2004 byl stěžovatel ve standardním dopise zaslaném panem U. z EIB informován, že jeho žádost byla neúspěšná. Stěžovatel uvedl, že tento dopis byl vyvolán jeho šetřením ze dne 2. července 2004. Dále se dotázal, jak mohla EIB posoudit jeho žádost v porovnání s popisem pracovní náplně, pokud neměla kopii jeho životopisu. Ve své odpovědi ze dne 21. července 2004 pan U. informoval stěžovatele o důvodech, proč jeho žádost nebyla zařazena do užšího výběru. Stěžovatel vyjádřil názor, že pan U. nikdy neviděl kopii svého životopisu a zkreslil důvody, proč svou žádost nezařadil do užšího výběru, neboť jeho kolegové jeho (stěžovatelovu) žádost špatně umístili a nikdy ji vážně nezvážili. Tvrdil tedy, že EIB řádně nevyřídila a nevyhodnotila jeho žádost.

2.2 EIB ve svém stanovisku uvedla, že on-line žadatelé jsou odpovědní za správné zadávání údajů, které byly přímo zavedeny do systému přijímání žádostí EIB. Podle EIB zadal stěžovatel své křestní jméno do kolonky určené pro jeho příjmení. V důsledku toho systémy EIB automaticky zaevidovaly žádost stěžovatele pod jeho jménem. Oddělení lidských zdrojů EIB proto nemohlo vysledovat žádost, když stěžovatel telefonoval dne 2. července 2004. Zaměstnanci EIB následně chybu stěžovatele napravili. Podle EIB to však nijak nezasahovalo do procesu posuzování žádosti. EIB uvedla, že vzhledem k velkému počtu přihlášek její přijímací řízení obvykle trvalo několik měsíců. V tomto konkrétním případě byla záporná odpověď zaslána stěžovateli dne 9. července 2004 a zároveň ostatní uchazeči obdrželi záporné odpovědi na stejnou pozici. Podle EIB nebyla negativní odpověď spojena s telefonickým šetřením stěžovatele ze dne 2. července 2004. EIB dále uvedla, že tvrzení stěžovatele, že si nenechala kopii jeho životopisu, je neopodstatněné.

2.3 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku EIB uvedl, že i kdyby bylo jeho křestní jméno uvedeno jako jeho příjmení, EIB by měla být schopna na žádost odpovědět včas. Vzhledem k tomu, že EIB tvrdila, že negativní odpovědi byly zaslány jiným uchazečům ve stejnou dobu, kdy mu psala, měla EIB podle jejího názoru předložit kopie těchto dopisů spolu s důkazem, že se tito uchazeči ucházeli o stejné pracovní místo.

2.4 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že toto tvrzení se týká procesních aspektů vyřizování žádosti podané stěžovatelem ze strany EIB. Otázka, zda zamítnutí této žádosti bylo opodstatněné, je předmětem druhého tvrzení (viz bod 3 níže).

2.5 Veřejný ochránce práv konstatuje, že důkazy předložené EIB zřejmě potvrzují, že stěžovatel omylem zadal své křestní jméno do kolonky určené pro jeho příjmení. Za těchto okolností je vysvětlení EIB, že proto nebyla schopna vysledovat žádost, když stěžovatel dne 2. července 2004 telefonoval, přiměřené. Veřejný ochránce práv dále poznamenává, že EIB informovala stěžovatele dne 9. července 2004, tj. méně než dva měsíce po podání žádosti, že tato žádost nebyla úspěšná. Vzhledem ke značnému počtu žádostí, které EIB zřejmě obdržela, se lhůta, kterou EIB potřebovala k posouzení žádosti, nejeví jako nepřiměřená. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že není nutné žádat EIB o předložení kopií dopisů, kterými se zamítají jiné žádosti o stejné pracovní místo.

2.6 Veřejný ochránce práv dále poznamenává, že když stěžovatel svým e-mailem ze dne 12. července 2004 zpochybnil rozhodnutí přijaté EIB, EIB odpověděla dopisem ze dne 21. července 2004 a uvedla důvody, proč byla žádost stěžovatele neúspěšná. Zdá se tedy, že EIB na dotaz stěžovatele reagovala rychle.

2.7 Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že EIB neuchovávala kopii jeho životopisu, veřejný ochránce práv konstatuje, že EIB tento bod zpochybnila a předložila důkazy prokazující, že tento životopis zaregistrovala a vedla. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že ve svém dopise ze dne 21. července 2004 (jehož kopii předložila EIB) pan U. výslovně odkázal na životopis stěžovatele.

2.8 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že stěžovatel neprokázal nesprávný úřední postup, pokud jde o jeho první tvrzení.

3 K důvodům zamítnutí žádosti

3.1 V dopise ze dne 21. července 2004 EIB uvedla dva důvody, proč nebyla žádost stěžovatele zařazena do užšího výběru, a to a) nedostatek nejméně pětiletých odborných znalostí v oblasti finančních a kapitálových trhů, technik správy bank a správy aktiv/závazků, jak je požadováno pro tuto pozici, a b) skutečnost, že z jeho životopisu nevyplývá, že stěžovatel má "velmi dobrou znalost nebo dobrou znalost francouzštiny". Stěžovatel tvrdil, že má požadovanou odbornou praxi. Vyjádřil rovněž názor, že EIB jako orgánu EU nesmí diskriminovat osoby, které nemluví francouzsky.

3.2 EIB ve svém stanovisku uvedla, že její stanovisko bylo správné. EIB zdůraznila, že životopis stěžovatele sice odráží sedmiletou odbornou praxi, avšak tato praxe se netýká pouze oblastí uvedených v popisu pracovní náplně. Dále uvedla, že popis pracovní náplně vyžadoval velmi dobrou znalost francouzštiny a že z životopisu stěžovatele vyplývá, že nemá žádnou znalost francouzského jazyka. EIB měla za to, že požadavek na zvláštní jazykové znalosti není protiprávní a je společný pro přijímací řízení všech orgánů a institucí EU. Podle EIB byl tento požadavek rovněž plně v souladu se zásadami vypracovanými judikaturou soudů Společenství.

3.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém stanovisku. Uvedl, že popis pracovní náplně vyžaduje „velmi dobrou znalost angličtiny a/nebo francouzštiny“, což znamená, že uchazeč musí velmi dobře ovládat angličtinu nebo francouzštinu. Stěžovatel rovněž tvrdil, že EIB musí prokázat, proč by francouzský jazyk měl být pro tuto konkrétní pozici relevantní.

3.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že argument stěžovatele, že velmi dobrá znalost angličtiny byla dostatečná pro příslušné pracovní místo, se zdá být založen na nepochopení pasáže, která stanoví jazykové požadavky. Tato pasáž zní následovně: „Velmi dobrá znalost angličtiny a/nebo francouzštiny a dobrá znalost druhého jazyka. (...)“. Je tedy jasné, že to, co bylo požadováno, byla velmi dobrá znalost jednoho z zde uvedených jazyků a dobré uchopení druhého jazyka.

3.5 Ve své odpovědi na otázku veřejného ochránce práv v tomto smyslu EIB vysvětlila, že "pracovními jazyky používanými v bance každodenně jsou angličtina a francouzština", jak je stanoveno v příručce Generální kanceláře banky o postupech, pravidlech a postupech pro všechny zaměstnance EIB. Podle EIB byly oba jazyky obvykle nezbytné pro dobrý výkon každodenní práce.

3.6 Veřejný ochránce práv se domnívá, že v mezích stanovených právem Společenství by rozhodnutí o tom, který jazyk (nebo jazyky) se má (mají) používat jako pracovní jazyk (jazyky), mělo být ponecháno na dotyčném orgánu nebo instituci Společenství. Je zřejmé, že účinná interní komunikace v rámci orgánu nebo instituce Společenství, a tedy řádné fungování dotčeného orgánu nebo instituce, by bez rozhodnutí o jazyce, který má být pro interní komunikaci používán, byla mimořádně obtížná, ne-li nemožná. V zájmu zajištění účinné komunikace v rámci orgánu nebo instituce by postačovalo určit jeden jazyk jako společný pracovní jazyk. Nezdá se však vyloučeno, že si orgán nebo instituce může zvolit více než jeden jazyk, který bude sloužit jako pracovní jazyk, pokud k tomu existují dobré důvody. Zdá se, že EIB si jako pracovní jazyky zvolila angličtinu a francouzštinu. Je však třeba poznamenat, že generální advokát Poiares Maduro ve stanovisku předneseném v nedávné době (3) vyjádřil názor, že v takových případech požadavek na schopnost udržovat účinnou interní komunikaci neopravňuje orgán nebo subjekt k tomu, aby od uchazečů vyžadoval znalost všech pracovních jazyků. Jak uvedl generální advokát, znalost jednoho společného jazyka se jeví jako dostatečná k zajištění dobré komunikace v rámci organizace za předpokladu, že všichni zaměstnanci tento jazyk ovládají (4). Veřejná ochránkyně práv považuje tento argument za přesvědčivý.

3.7 Je však třeba poznamenat, že EIB odůvodnila požadavek znalosti angličtiny i francouzštiny nejen tím, že používá oba jazyky jako interní pracovní jazyky, ale také odkazem na příslušné pracovní místo jako takové. V této souvislosti EIB poukázala na to, že stěžovatel požádal o koordinační pracovní místo ve finančním ředitelství, pro které byl tento požadavek ještě důležitější pro plnění povinností spojených s tímto pracovním místem, což zahrnovalo výzkum trhů založený na zveřejněných zdrojích a kontakty s příslušnými veřejnými a soukromými institucemi a bankovními protistranami francouzsky mluvícího světa. S ohledem na tato vysvětlení se veřejná ochránkyně práv domnívá, že trvání EIB na tom, aby uchazeči o příslušné pracovní místo znali angličtinu i francouzštinu, se nejeví jako nepřiměřené.

3.8 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nezpochybnil tvrzení EIB, že z životopisu stěžovatele vyplynulo, že nemá žádnou znalost francouzského jazyka. Vzhledem k tomu, že stěžovatel tak nesplnil jednu z podmínek spojených s příslušným pracovním místem, rozhodnutí EIB o zamítnutí jeho žádosti se jeví jako správné. Veřejný ochránce práv proto nepovažuje za nutné zkoumat, zda EIB rovněž správně dospěla k závěru, že stěžovatel nesplnil požadavek mít alespoň pět let relevantní odborné praxe. Ve skutečnosti, i kdyby posouzení EIB týkající se tohoto bodu mělo být nesprávné, rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele by bylo stále legitimní vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl požadované jazykové znalosti.

3.9 Za těchto okolností se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o druhé tvrzení předložené stěžovatelem.

4 Neposkytnutí úplných informací o možnostech domáhat se nápravy

4.1 Stěžovatel poznamenal, že když se dotázal, kde si může stěžovat na léčbu, které se mu dostalo, bylo mu řečeno, že se může obrátit na Evropský soudní dvůr. Podle názoru stěžovatele měla EIB rovněž zmínit možnost podat stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel proto tvrdil, že EIB neposkytla úplné informace o možnostech domáhat se nápravy.

4.2 EIB odpověděla, že výše uvedená odpověď byla stěžovateli poskytnuta s ohledem na přesně vymezenou otázku, kterou vznesl. Podle EIB byl tento výklad rovněž potvrzen skutečností, že stěžovatel několik dní poté uzavřel telefonický rozhovor s panem U. slovy „vidíme se u Soudního dvora“. EIB rovněž zdůraznila, že možnost občanů podávat stížnosti veřejnému ochránci práv je v každém případě jasně uvedena v různých dokumentech zveřejněných na internetových stránkách EIB, že stěžovatel měl k těmto informacím plný přístup a že je účinně využil tím, že podal stížnost veřejnému ochránci práv. Podle EIB z toho vyplynulo, že stěžovatel byl o této možnosti dobře informován a že mu skutečnost, že se o ní EIB nezmínila, neutrpěla žádnou újmu.

4.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že by bylo skutečně lepší, kdyby EIB stěžovatele rovněž výslovně upozornila na možnost podat stížnost veřejnému ochránci práv. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatel mu přesto mohl podat stížnost, veřejný ochránce práv se domnívá, že neexistují důvody pro další šetření týkající se tohoto aspektu stížnosti.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské investiční banky. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován prezident Evropské investiční banky.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Dokument předložený EIB spolu s jejím stanoviskem (kopie zápisu této kopie do jejího systému pro příjem žádostí) naznačuje, že žádost již mohla být podána dne 13. května 2004. Zdá se však, že tento bod není pro toto šetření relevantní.

(2) Spolu se svým stanoviskem předložila EIB kopii životopisu a kopii zápisu této kopie do svého systému pro příjem žádostí.

(3) Stanovisko ze dne 16. prosince 2004 ve věci C-160/03, Španělsko v. Komise.

(4) Výše uvedený rozsudek, bod 56.