Vážený pane F.,

Dne 9. dubna 2004 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) ve věci nepřipuštění k ústní zkoušce otevřeného výběrového řízení COM/A/3/02.

Dne 18. května 2004 jsem předal stížnost řediteli EPSO. EPSO ve svém stanovisku ze dne 23. srpna 2004 zdůraznil, že jste podal odvolání na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a zaslal kopii odpovědi orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 12. srpna 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/A/3/02 (Správci A7/A6 v oblasti výzkumu)(1). Dne 23. prosince 2003 informoval Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) stěžovatele, že ačkoli počet bodů, které získal v písemné zkoušce d) (případová studie), byl vyšší nebo roven minimálnímu počtu bodů (20,6/40), nebyl dostatečně vysoký na to, aby stěžovatele připustil k ústní zkoušce e), protože bod B.3 oznámení o výběrovém řízení stanovil, že k ústní zkoušce bude připuštěno pouze 145 uchazečů s nejvyšším počtem bodů v zkoušce d). Dne 11. ledna 2004 stěžovatel požádal, aby mu průzkumoví referenti vyhodnotili jeho zkoušku. Dne 4. února 2004 zaslal EPSO stěžovateli kopii své vlastní odpovědi na písemný test, jakož i kopii hodnotícího listu.

Dopisem ze dne 11. února 2004 stěžovatel požádal o přezkoumání písemného testu d) s odůvodněním, že bodové hodnocení, které získal v první části testu d), neodráží připojené písemné připomínky k hodnotícímu listu. Dne 27. února 2004 výběrová komise odpověděla vysvětlením metody opravy a potvrzením známky stěžovatele ve výši 20,6/40. Dne 11. března 2004 stěžovatel znovu požádal o přezkum písemného testu d). Na podporu své žádosti stěžovatel uvedl, že dřívější dopis výběrové komise představuje pouze obecnou odpověď a nezabýval se jeho konkrétními otázkami. Poukázal rovněž na to, že kopie jeho vlastní odpovědi na písemnou zkoušku, kterou mu zaslal EPSO, neobsahuje žádné známky označení ze strany průzkumových referentů. Dopisem ze dne 22. března 2004 výběrová komise znovu potvrdila své dřívější rozhodnutí a uvedla, že z důvodu důvěrnosti jednání výběrové komise nemůže stěžovateli poskytnout další vysvětlení týkající se hodnotících kritérií nebo systému hodnocení v písemné zkoušce.

Dne 9. dubna 2004 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv. Domnívá se, že úřad EPSO neposkytl na jeho otázky odpovídající odpovědi. Podle stěžovatele proces přezkumu znamená, že zkouška bude zvažována pro přeřazení, což vyžaduje druhý soubor připomínek recenzentů. Bez toho nemá žádný přezkumný proces smysl. Zamítnutí první žádosti stěžovatele o přezkum výběrovou komisí se příliš nelišilo od toho, co by řekla komukoli jinému, kdo by požádal o přezkum. Stěžovatel si klade otázku, jaký podíl žádostí o přezkum podaných u úřadu EPSO v minulosti skončil uznáním nevhodného označení. O těchto číslech by měly být statistiky.

Stěžovatel proto tvrdí, že výběrová komise neodpověděla vhodným způsobem na jeho žádosti o přezkum ze dne 11. února a 11. března 2004.

Šetření

Úřad EPSO ve svém stanovisku informoval veřejného ochránce práv, že dne 9. dubna 2004 stěžovatel podal odvolání na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu se stejnými tvrzeními, jako jsou tvrzení uvedená ve stížnosti veřejnému ochránci práv. Dne 19. srpna 2004 zaslal EPSO stěžovateli kopii odpovědi orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 12. srpna 2004 na jeho odvolání. Úřad EPSO rovněž zaslal kopii veřejnému ochránci práv.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdí, že výběrová komise neodpověděla vhodným způsobem na jeho žádosti o přezkum ze dne 11. února a 11. března 2004.

1.2 Úřad EPSO poukázal na to, že stěžovatel podal odvolání na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, které obsahovalo stejná tvrzení, jako jsou tvrzení uvedená ve stížnosti k veřejnému ochránci práv. Dne 23. srpna 2004 zaslal EPSO kopii odpovědi veřejného ochránce práv orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 12. srpna 2004 na odvolání stěžovatele.

1.3 Podle článku 2.8 statutu veřejného ochránce práv "nemůže být veřejnému ochránci práv podána žádná stížnost, která se týká pracovních vztahů mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti pro podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, a neuplynuly lhůty pro odpovědi takto dožádaného orgánu"(2).

1.4 Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal odvolání na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu současně se stížností veřejnému ochránci práv, musí veřejný ochránce práv ukončit šetření této stížnosti na základě článku 2.8 statutu veřejného ochránce práv.

1.5 Veřejný ochránce práv však zdůrazňuje, že pokud je stěžovatel nespokojen s odpovědí ze dne 12. srpna 2004 na jeho odvolání podle čl. 90 odst. 2, má možnost podat veřejnému ochránci práv novou stížnost.

Veřejný ochránce práv ukončuje šetření této stížnosti na základě článku 2.8 statutu veřejného ochránce práv.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel úřadu EPSO.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

(1) Úř. věst. 2002, C 177 A.

(2) Rozhodnutí Evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113/15.