Štrasburk 6. dubna 2004

Vážený pane P.,

Dne 11. září 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného neposkytnutí odpovědi řeckým předsednictvím Rady EU. Tato stížnost byla reakcí na stížnost 1093/2003/OV, kterou jste podal dne 11. června 2003, ale která byla považována za nepřípustnou.

Dne 29. září 2003 jsem předal stížnost generálnímu tajemníkovi, vysokému představiteli Rady. Rada zaslala své stanovisko dne 22. prosince 2003. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 28. února 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Souvislosti

Dne 11. června 2003 podal stěžovatel stížnost (značka 1093/2003/OV) veřejnému ochránci práv jménem ISFE (Interactive Software Federation of Europe, dále jen „federace“). Stížnost byla podána proti Radě Evropské unie a relevantní skutkové okolnosti byly následující:

Federace si dne 12. září 2002 stěžovala řeckým orgánům (konkrétně předsedovi vlády, předsedovi parlamentu, ministrovi hospodářství, jakož i dalším ministrům) na řecký zákon č. 3037/2002 o zákazu elektrických, elektromechanických a elektronických her, přičemž tvrdila, že tento zákon porušuje unijní právo. Nebyla obdržena žádná odpověď.

Dne 13. února 2003 Federace znovu napsala řeckému náměstkovi ministra hospodářství a kopie dalším třem řeckým ministrům (ministrům veřejného pořádku, spravedlnosti a kultury) a stálému zástupci Řecka při EU, přičemž si na stejnou záležitost stěžovala a žádala, aby byla vůči Řecku přijata opatření. Při této příležitosti se stěžovatel obrátil na tyto osoby nikoli jako na vnitrostátní orgány, ale jako na řecké předsednictví Unie. Vzhledem k tomu, že stěžovatel opět neobdržel žádnou odpověď, byla evropskému veřejnému ochránci práv podána stížnost na „řecké předsednictví Rady“. Stěžovatel tvrdil, že předsednictví by mělo na jeho dopis odpovědět, uznat, že řecký zákon č. 3037/2002 je v rozporu s článkem 202 Smlouvy o ES, a trvat na tom, aby Řecko dodržovalo právo ES.

Dopisem ze dne 10. července 2003 informoval veřejný ochránce práv stěžovatele, že není oprávněn se stížností zabývat, protože „ačkoli si stěžujete na Radu a zejména na její řecké předsednictví, stížnost je v podstatě namířena proti řeckým orgánům“. Vzhledem k tomu, že za tuto záležitost jako „strážce Smlouvy“ odpovídá Komise, veřejná ochránkyně práv navrhla, aby stěžovatel mohl podat stížnost Komisi nebo petici Evropskému parlamentu. Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi řeckými orgány, veřejný ochránce práv navrhl kontaktovat řeckého veřejného ochránce práv.

K této výtce

Dne 16. září 2003 podal stěžovatel novou stížnost veřejnému ochránci práv, v níž potvrdil, že jeho stížnost směřuje proti Radě Evropské unie, a konkrétně proti jejímu řeckému předsednictví .. Stěžovatel tvrdil, že řecké předsednictví Rady neodpovědělo na dopisy federace ze dne 13. února 2003 adresované řeckému náměstkovi ministra hospodářství a stálému zástupci Řecka při EU.

Šetření

Stanovisko Rady

Rada shrnula tyto body:

Údajný nesprávný úřední postup při činnosti Rady se týká neposkytnutí odpovědi na dopisy ze dne 13. února 2003 adresované Apostolosovi FOTIADESOVI, státnímu tajemníkovi pro hospodářství a finance, a RALLISOVI, zástupci stálého zástupce Řecka při Evropské unii. Dopis zaslaný panu FOTIADESOVI neobsahuje žádnou adresu, zatímco dopis zaslaný panu RALLISOVI uvádí, že byl adresován stálému zastoupení Řecka při EU, ale neuvádí přesnou adresu, na kterou byl zaslán.

V souladu s článkem 28 jednacího řádu Rady (1) by veškerá korespondence určená Radě měla být zaslána předsedovi Rady Evropské unie na adrese Rue de la Loi 175, B-1048 Brusel. Žádný z výše uvedených dopisů nebyl adresován na adresu Rady. Generální sekretariát Rady navíc nemá žádný záznam o tom, že by tyto dva dopisy obdržel buď přímo, nebo prostřednictvím dalšího předání řeckými orgány.

Za těchto okolností nebyla Rada nikdy schopna na uvedené dopisy odpovědět. Rada se proto domnívá, že v souvislosti s údajným neposkytnutím odpovědi nedošlo jejím jménem k nesprávnému úřednímu postupu. Zejména nedošlo k porušení článku 9 kodexu správního chování generálního sekretariátu Rady, podle něhož zaměstnanci odpoví neprodleně a obvykle do 15 pracovních dnů od obdržení všech žádostí o informace adresovaných generálnímu sekretariátu.

Krom toho, i kdyby Rada měla uvedené dopisy k dispozici, je toho názoru, že tvrzení o neposuzování slučitelnosti řeckého zákona č. 3037/2002 s právem Společenství a o nepřijetí nezbytných opatření vůči vnitrostátním orgánům nespadají do její pravomoci. Podle článku 226 Smlouvy o ES je na Komisi, aby v rámci své úlohy strážkyně Smlouvy posoudila, zda členský stát nesplnil povinnost vyplývající ze Smlouvy.

Z výše uvedeného vyplývá, že tvrzení o nesprávném úředním postupu Rady je zcela neopodstatněné.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel uvádí, že generální sekretariát Rady v podstatě tvrdí, že nedošlo k porušení článku 9 kodexu správního chování, protože stížnost nebyla zaslána na jeho adresu. Odkaz na tento článek není relevantní, protože stížnost nebyla adresována generálnímu sekretariátu Rady, který je Radě nápomocen (článek 23 jednacího řádu Rady), ale samotné Radě, zastoupené jejím předsedou. Toto rozlišení je zřejmé v celém jednacím řádu.

Pokud jde o otázku, zda měla být stížnost zaslána na adresu Rue de la Loi 175, B - 1048 Brusel, a nikoli přímo úřadujícímu předsedovi Rady a Výboru stálých zástupců (Coreper), stěžovatel podotýká, že článek 28 jednacího řádu Rady odkazuje na korespondenci týkající se zjevně procesních otázek (jako je přístup k dokumentům, pořady jednání), a nikoli na věcné žádosti, jako je žádost podaná stěžovatelem. Ve druhém případě by měla mít přednost skutečná adresa předsedy Rady, nebo by měla být přinejmenším stejně použita jako adresa sídla Rady v Bruselu.

Článek 28, který má čistě procesní povahu, by neměl být uplatňován jako absolutní požadavek, neboť by to mohlo vést k zániku základních lidských práv výlučně z procesních důvodů. Předsednictví mělo rovněž zaslat dopis na správnou adresu, neboť článek 20 jednacího řádu stanoví, že za uplatňování těchto pravidel odpovídá předsednictví. Vzhledem k tomu, že dopis stěžovatele byl rovněž adresován úřadujícímu předsedovi Výboru stálých zástupců, který je odpovědný za přípravu práce Rady, měl jej tento předseda rovněž předat na adresu generálního sekretariátu. Koordinace v rámci Rady byla nedostatečná.

Stěžovatel konečně poznamenává, že jeho stížnost nehledá žádné opatření ze strany Rady vůči řeckým orgánům. Federace se domnívá, že je odpovědností Rady posoudit případ zásadního hospodářského významu, který nevyvažuje koordinaci obecných hospodářských politik členských států, pokusit se koordinaci obnovit a buď přijmout rozhodnutí (článek 202 Smlouvy o ES), nebo požádat Komisi o vypracování studie (článek 208 Smlouvy o ES).

ROZHODNUTÍ

1 K údajnému neposkytnutí odpovědi řeckým předsednictvím Rady

1.1 Stěžovatel tvrdil, že řecké předsednictví Rady neodpovědělo na dopisy Evropské federace interaktivního softwaru (dále jen "federace") ze dne 13. února 2003 adresované řeckému náměstkovi ministra hospodářství a stálému zástupci Řecka při EU.

1.2 Rada uvedla, že žádný z výše uvedených dopisů nebyl zaslán na její úřední adresu uvedenou v článku 28 jejího jednacího řádu. Generální sekretariát Rady navíc nemá žádný záznam o tom, že by tyto dva dopisy obdržel buď přímo, nebo prostřednictvím dalšího předání řeckými orgány. Rada tedy nikdy nebyla schopna na uvedené dopisy odpovědět a nedošlo k porušení článku 9 kodexu správního chování generálního sekretariátu Rady, podle něhož zaměstnanci odpoví neprodleně a obvykle do 15 pracovních dnů od obdržení všech žádostí o informace adresovaných generálnímu sekretariátu.

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že odkaz na článek 9 kodexu správního chování Rady není relevantní, neboť dopisy nebyly adresovány generálnímu sekretariátu, ale samotné Radě, zastoupené jejím předsedou. Kromě toho podle stěžovatele článek 28 jednacího řádu Rady odkazuje na „korespondenci“, která se zjevně týká procesních otázek, a nikoli hmotněprávních žádostí. Neměla by proto být uplatňována jako absolutní požadavek. Předseda Rady i úřadující předseda Výboru stálých zástupců měli dopisy zaslat na správnou adresu.

1.4 Veřejný ochránce práv nejprve připomíná, že jeho mandát se týká nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Společenství. Zdá se užitečné poznamenat, že předsednictví Rady Evropské unie je součástí Rady, která je orgánem Společenství.

1.5 Veřejný ochránce práv dále zdůrazňuje, že orgány a instituce Společenství mají povinnost odpovídat na korespondenci, která jim byla zaslána (2).

1.6 Pokud jde o skutkové okolnosti projednávané věci, veřejný ochránce práv konstatuje, že spis předaný stěžovatelem obsahuje kopie dvou dopisů Federace ze dne 13. února 2003. Dopisy ve francouzském jazyce týkající se slučitelnosti řeckého zákona č. 3037/2002 s právem Společenství jsou adresovány Apostolosu Fotiadesovi, „Vice-Ministre de L'Economie“, a Rallisovi, „Ambassadeur, Représentation permanente de la Grèce auprès de l'Union européenne“. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že ani jeden z těchto dopisů neuvádí adresu, na kterou byl zaslán. Stěžovatel navíc nepředložil Radě důkaz o vyslání nebo o doručení dopisů.

1.7 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že se stěžovateli nepodařilo prokázat nesprávný úřední postup Rady.

1.8 Pokud jde o nový bod vznesený stěžovatelem v jeho připomínkách, a sice že Rada má povinnost posoudit případ zásadního hospodářského významu, který nevyvažuje koordinaci obecných hospodářských politik členských států, pokusit se o obnovení koordinace a buď přijmout rozhodnutí, nebo požádat Komisi o vypracování studie, stěžovatel má možnost na to Radu přímo upozornit.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Rady. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován generální tajemník, vysoký představitel Rady.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2002, L 230, s. 7.

(2) Viz článek 14 Evropského kodexu řádné správní praxe, navrženého evropským veřejným ochráncem práv a přijatého Evropským parlamentem v jeho usnesení C5-0438/2000 ze dne 6. září 2001 (k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu).