Souvislosti stížnosti

1. Dne 11. června 2023 se předseda Evropské komise spolu s italským a nizozemským premiérem setkal v Tunisku s tuniským prezidentem. Během tohoto zasedání předsedkyně Komise uvedla, že ona a oba předsedové vlád spolupracují s Tuniskem na „komplexním balíčku“založeném na „pěti pilířích“(dále jen „balíček pěti pilířů“)[1]. Těchto pět pilířů se zabývá hospodářským rozvojem, investicemi a obchodem, energetikou, migrací a mezilidskými kontakty.  

2. Dne 13. června 2023 stěžovatel - asistent poslance Evropského parlamentu - požádal Komisi o přístup veřejnosti [2] k dokumentům a požádal:

„veškeré dokumenty, které vedly k rozhodnutí odcestovat do Tunisu s delegací složenou z předsedy Evropské komise a italského a nizozemského předsedy vlády“; a

· „veškerou dokumentaci, která vedla ke komplexnímu pětipilířovému balíčku, který oznámila předsedkyně Komise von der Leyenová v Tunisu dne 11. června 2023“[3].

3. Dne 16. července 2023 podepsaly Komise a tuniské orgány memorandum o porozumění „o strategickém a globálním partnerství mezi Evropskou unií a Tuniskem“[4], které formalizovalo pětipilířový balíček oznámený v červnu.

4. Dne 29. září 2023 přijala Komise původní rozhodnutí o žádosti stěžovatele o přístup, v němž uvedla, že nemá k dispozici žádné dokumenty odpovídající popisu v žádosti stěžovatele. Stěžovatel obdržel rozhodnutí až 24. října 2023 z důvodu technických obtíží, s nimiž se potýkal na platformě Komise pro přístup veřejnosti k dokumentům (dále jen „portál EASA“)[5].

5. Dne 25. října 2023 požádal stěžovatel Komisi, aby přezkoumala své původní rozhodnutí, a zpochybnil, zda neexistují žádné dokumenty, a to podáním „potvrzující žádosti“.

6. Dne 14. listopadu 2023 Komise prodloužila lhůtu pro vydání potvrzujícího rozhodnutí [6].

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodpověděl, obrátil se v únoru 2024 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření toho, jak Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti, přičemž se zaměřila na i) procesní a technické problémy, s nimiž se stěžovatel setkal, včetně zpoždění při vyřizování žádosti a ii) neexistenci dokumentů, u nichž bylo zjištěno, že spadají do oblasti působnosti žádosti [7].

9.  Při zahájení šetření v březnu 2024 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi, aby bez dalšího odkladu, nejpozději však do 29. března 2024, odpověděla na potvrzující žádost stěžovatele.^[8] Požádala rovněž o nahlédnutí do jakéhokoli dokumentu (dokumentů), u něhož (nichž) mohla Komise ve fázi potvrzování předběžně určit, že spadá (spadají) do oblasti působnosti žádosti.

10. V dubnu 2024 se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv setkal se zástupci Komise [9]. Před touto schůzkou ani během ní nebyly vyšetřovacímu týmu veřejného ochránce práv předány žádné dokumenty.

11. Poté, co veřejná ochránkyně práv Komisi připomněla svou žádost o kontrolu, jí Komise v červnu 2024 poskytla jedenáct dokumentů, u nichž bylo předběžně zjištěno, že spadají do oblasti působnosti žádosti.

12. V červenci 2024 se veřejná ochránkyně práv podělila o své předběžné názory s Komisí na základě jedenácti předběžně určených dokumentů. Veřejná ochránkyně práv navíc považovala za nezbytné prověřit interní konzultace a výměny na žádost v rámci Komise, jak dosud existovaly [10].

13. Po dalším zpoždění provedl vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv dne 9. října 2024 [11] inspekci požadovaných interních výměn. Během této inspekční schůzky vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv rovněž obdržel kopii potvrzujícího rozhodnutí, které Komise přijala o den dříve, dne 8. října 2024.

14. Po této schůzce požádal veřejný ochránce práv o slyšení se zaměstnancem Komise, který se podílel na zpracování spisu.[12] Jelikož se však slyšení nemohlo uskutečnit ve stanovené lhůtě a vzhledem k době, kterou Komise potřebovala k vyřízení této žádosti o přístup veřejnosti, veřejný ochránce práv rozhodl, že nebude pokračovat ve slyšení, aby šetření dále nezdržoval. 

Předložené argumenty

K identifikaci dokladů

15. Stěžovatel ve své potvrzující žádosti tvrdil, že není pravděpodobné, že by oficiální návštěva delegace složené z předsedy Komise a předsedů vlád dvou členských států nebyla předem koordinována. Stěžovatel dodal, že rovněž není pravděpodobné, že pětipilířový balíček, který zahrnuje více oblastí politiky a potenciálně značné částky finančních prostředků EU, byl oznámen bez jakékoli přípravy, a to jak v rámci Komise, tak mezi Komisí a členskými státy nebo Mezinárodním měnovým fondem. 

16. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv v dubnu 2024 ^[13] zástupci Komise uvedli, že v počáteční fázi byl dodržen standardní postup pro vyhledávání dokumentů. Standardní postup zahrnuje vyhledávání v systému Komise pro správu dokumentů „Ares“ a konzultace se zaměstnanci, u nichž lze očekávat, že budou mít požadované dokumenty k dispozici. V tomto případě byla konzultována osobní kancelář (skříň) předsedy.

17. Během druhého zasedání v říjnu 2024 Komise uvedla, že její generální ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření (GŘ NEAR) bylo ve fázi potvrzování konzultováno spolu s příslušným oddělením generálního sekretariátu ohledně aspektů týkajících se zapojení předsedy, aby se zjistilo, zda existují nějaké další dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti.

18. Komise přijala potvrzující rozhodnutí dne 8. října 2024. Na předběžné názory veřejné ochránkyně práv neposkytla samostatnou odpověď. V potvrzujícím rozhodnutí Komise určila třináct dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti. Seznam dokumentů odpovídá tomu, co GŘ NEAR určilo v počáteční fázi v reakci na souběžnou žádost o přístup veřejnosti v prosinci 2023 ^[14]. Komise poskytla úplný přístup ke dvěma veřejně přístupným dokumentům a k částem dalších dvou dokumentů ^[15] Přístup ke zbývajícím dokumentům v plném rozsahu odepřela ^[16].

19. Stěžovatel se domníval, že odpověď Komise na jeho potvrzující žádost je neuspokojivá. Zopakoval svůj názor, že příprava společné pracovní návštěvy předsedy Komise a takového komplexního partnerství není možná bez předchozí komunikace, schůzek nebo písemných konzultací mezi Komisí a členskými státy, jakož i mezi (kabinetem) předsedy Komise a různými generálními ředitelstvími. Konstatoval, že závazek takto značného objemu veřejných finančních prostředků by měl být rovněž důvodem k tomu, aby Komise poskytovala občanům EU informace nezbytné k tomu, aby se Komise zodpovídala. Poukázal rovněž na odpověď nizozemských orgánů na žádost o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s touto záležitostí [17].

O zpoždění při odpovědi na žádost o přístup

20. Stěžovatel zpochybnil zpoždění při vyřizování jeho žádosti o přístup a skutečnost, že Komise nekomunikovala o aktuálním stavu. Tvrdil, že došlo k nadměrnému prodlení při porušení zákonných lhůt stanovených unijními právními předpisy o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001), a to jak v počáteční fázi, tak v potvrzující fázi. Stěžovatel rovněž poukázal na technické obtíže, kterým čelil při používání portálu EASE a které mu bránily v přístupu k původní odpovědi po dobu několika týdnů.

21. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv v dubnu 2024 [18] Komise uznala problém s rozhraním mezi portálem EASE a systémem Komise pro registraci dokumentů „Ares“. Uvedla však, že tato otázka byla mezitím prošetřena a vyřešena. Zástupci Komise rovněž uznali, že mohli se stěžovatelem o této technické otázce proaktivněji a včas komunikovat.

22. Pokud jde o zpoždění v odpovědi na potvrzující žádost, zástupci Komise na druhé schůzce s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv [19] vysvětlili, že v potvrzující fázi si generální sekretariát uvědomil, že jiná žádost o přístup veřejnosti, kterou v počáteční fázi vyřizovalo GŘ NEAR [20], se s tímto případem částečně překrývala. To vyžadovalo, aby oba případy byly řešeny soudržným způsobem.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

23. Dne 16. července 2024 zaujala veřejná ochránkyně práv předběžné stanovisko, že příprava zasedání na vysoké úrovni v Tunisu a následný pětipilířový balíček by nutně vyžadovaly předchozí výměny v rámci Komise, jakož i mezi Komisí a členskými státy. Jedenáct dokumentů, které Komise před přijetím potvrzujícího rozhodnutí v červnu 2024 sdílela s veřejnou ochránkyní práv, však nezahrnovalo žádné výměny v rámci Komise ani výměny s členskými státy před zasedáním. Veřejná ochránkyně práv ve svých předběžných stanoviscích zdůraznila, že to, zda byl dokument zaregistrován v systému správy dokumentů orgánu, není rozhodující pro určení, zda spadá do oblasti působnosti žádosti o přístup veřejnosti ^[21].

24. Veřejná ochránkyně práv proto vyzvala Komisi, aby její názory zohlednila při dokončení obnoveného vyhledávání dokumentů ve fázi potvrzování a aby neprodleně poskytla co nejširší přístup ke všem dokumentům spadajícím do oblasti působnosti žádosti. Vyzvala rovněž Komisi, aby v případě, že před schůzkou dne 11. června 2023 nezjistí žádné další dokumenty, vysvětlila, jak by tomu tak mohlo být.

25. Skutečnost, že Komise identifikovala třináct dokumentů ve fázi potvrzování, představuje zlepšení ve srovnání s její původní odpovědí, že neměla k dispozici žádné dokumenty spadající do působnosti žádosti. Výsledek opětovného vyhledávání ve fázi potvrzování je však z několika důvodů neuspokojivý.

26. Za prvé, Komise nezjistila žádné výměny s členskými státy, které by předcházely zasedání konanému dne 11. června 2023. Jak veřejná ochránkyně práv zdůraznila ve svých předběžných stanoviscích, je nepravděpodobné, že před zasedáním v Tunisu v červnu 2023 nedošlo k žádné výměně názorů s příslušnými vnitrostátními orgány v členských státech. Vzhledem k tomu, že se tohoto zasedání zúčastnili také nizozemští a italští předsedové vlád, musely se přinejmenším uskutečnit výměny s těmito dvěma členskými státy.

27. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu konstatuje, že v dokumentech zveřejněných nizozemskými orgány v reakci na žádost o přístup veřejnosti uvedenou stěžovatelem [22] byly uvedeny odkazy na výměny mezi nizozemskými orgány a Komisí v souvislosti se setkáním v Tunisku v červnu 2023 a souvisejícími záležitostmi. Tyto dokumenty se týkají například schůzky a telefonního hovoru mezi Komisí a nizozemskými orgány v souvislosti s touto záležitostí v dubnu 2023.

28. V potvrzujícím rozhodnutí se v každém případě uvádí, že jednání s Tuniskem navazovala na jednání na zasedání Evropské rady dne 9. března 2023, na zasedání Rady pro zahraniční věci dne 20. března 2023 a na následné výměny názorů v rámci Výboru stálých zástupců [23] a v dalších složeních Rady zaměřených na migraci [24]. Komise by proto měla mít k dispozici dokumenty týkající se těchto výměn s Radou a tyto výměny jsou pro žádost zjevně relevantní.

29. Zadruhé Komise nezjistila žádné interní výměny informací mezi jednotlivými útvary Komise, které by předcházely schůzce konané dne 11. června 2023. Zůstává například nejasné, které oddíly v rámci Komise byly konzultovány ohledně „neoficiálních dokumentů“ z dubna 2023 [25]. Je nepravděpodobné, že by při přípravě balíčku pěti pilířů nedošlo k žádným vnitřním výměnám.

30. Ačkoli existuje obecná domněnka, že prohlášení orgánů EU o neexistenci nebo neexistenci dokumentů jsou správná [26], lze tuto domněnku vyvrátit. Výše uvedené úvahy jsou dostatečným důvodem ke zpochybnění této obecné domněnky. Komise však neposkytla žádné vysvětlení ohledně neexistence dokumentů obsahujících výměny mezi Komisí a členskými státy nebo interní výměny před zasedáním dne 11. června 2023, a to ani ve svém potvrzujícím rozhodnutí, ani v odpovědi na předběžné názory veřejné ochránkyně práv.

31. Zůstává tedy nejasné, zda je neidentifikace výše uvedených dokumentů způsobena skutečností, že Komise identifikovala dokumenty, o nichž se domnívala, že nespadají do oblasti působnosti nařízení č. 1049/2001, zda Komise nevypracovala a neuchovávala dokumentaci týkající se jejích činností nesvévolným a předvídatelným způsobem [27], nebo zda výsledek vyhledávání vyplývá z úzkého výkladu žádosti o přístup.

32. Přezkum interních výměn týkajících se žádosti o přístup, který provedla veřejná ochránkyně práv, tuto skutečnost dále nezjasnil.

33. Dále je znepokojivé, že zatímco generální sekretariát Komise po konzultaci s kabinetem předsedy nezjistil v počáteční fázi žádné dokumenty ^[28], GŘ NEAR v reakci na velmi podobnou žádost ^[29] určilo příslušné dokumenty – včetně brífinků adresovaných předsedovi Komise. Zejména skutečnost, že tyto informace byly zjištěny až ve fázi potvrzování v tomto případě, je problematická.

34. Veřejná ochránkyně práv je rovněž velmi znepokojena dobou, kterou Komise potřebovala k odpovědi na žádost stěžovatele o přístup.

35. Podle nařízení č. 1049/2001 by měl orgán EU do 15 pracovních dnů od registrace žádosti buď poskytnout přístup k požadovanému dokumentu, nebo v písemné odpovědi uvést důvody (částečného) zamítnutí. Za výjimečných okolností může být lhůta 15 pracovních dnů prodloužena o dalších 15 pracovních dnů ^[30]. Stejné lhůty platí i v potvrzující fázi ^[31].

36. V tomto případě Komise nepřijala rozhodnutí o žádosti stěžovatele o přístup ve lhůtách stanovených v nařízení č. 1049/2001. V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv při mnoha příležitostech naléhala na Komisi, aby bez dalšího odkladu dokončila proces přezkumu. Navzdory tomu trvalo Komisi téměř 12 měsíců, než zpracovala potvrzující žádost stěžovatele.

37. Veřejná ochránkyně práv je obzvláště znepokojena nedostatkem naléhavosti při vyřizování žádosti o přístup veřejnosti, a to i na nejvyšších úrovních Komise, což se odráží v interních výměnách, které její vyšetřovací tým kontroloval.

38. Z kontroly vyplynulo, že v počáteční fázi kabinetu předsedy trvalo dva měsíce, než generálnímu sekretariátu odpověděl na otázku, zda má v držení dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti. Orientační lhůta pro odpověď, kterou stanovil generální sekretariát, byla pět pracovních dnů. Toto zpoždění je obzvláště politováníhodné s ohledem na zásady stanovené v pracovních metodách Evropské komise, které uvádějí, že transparentnost by měla charakterizovat práci členů Komise a jejich kabinetů, a které zdůrazňují význam každodenní spolupráce a vzájemné pomoci mezi kabinety a útvary Komise ^[32].

39. Ve fázi potvrzování zahájil generální sekretariát interní konzultaci s GŘ NEAR více než čtyři měsíce po obdržení potvrzující žádosti, tj. více než dva měsíce po uplynutí prodloužené lhůty pro odpověď na žádost. Existence paralelního případu přístupu veřejnosti, kterým se GŘ NEAR zabývalo v počáteční fázi, nemůže toto zpoždění odůvodnit. Původní odpověď v souběžné věci měla více než cokoli jiného usnadnit, a tím urychlit přijetí potvrzujícího rozhodnutí v této věci, neboť poukázala na dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti, které nebyly původně určeny.

40. Tento případ je proto příkladem toho, co veřejná ochránkyně práv uzavřela ve svém šetření z vlastního podnětu v této věci, a sice že dokud Komise na nejvyšších úrovních v praxi neprokáže, že transparentnost je prioritou, budou i nadále docházet ke zpožděním při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv znovu naléhavě vyzývá Komisi, aby přednostně zlepšila vyřizování žádostí veřejnosti o přístup, a odkazuje na doporučení obsažené v jejím šetření z vlastního podnětu OI/2/2022/OAM ^[33].

41. Nedostatečná komunikace se stěžovatelem při řešení technických problémů, s nimiž se setkal na portálu EASE, dále prohloubila jeho negativní zkušenosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv vyzývá Komisi, aby zlepšila způsob komunikace s jednotlivci, kteří se v budoucnu potýkají s takovými technickými obtížemi v souvislosti se svými žádostmi o přístup veřejnosti. Vytvoření linky pomoci nebo specializované funkční e-mailové schránky by mohlo usnadnit proces řešení takových problémů, k nimž musí dojít u jakékoli rozsáhlé softwarové aplikace.

42. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že způsob, jakým Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti, včetně toho, že nezjistila výměny s členskými státy a vnitřní výměny mezi různými útvary Komise, spolu se skutečností, že Komise neposkytla žádné přiměřené vysvětlení neexistence takových dokumentů, představuje nesprávný úřední postup.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Evropská komise se dopustila nesprávného úředního postupu při vyřizování žádosti o přístup veřejnosti, včetně toho, že neidentifikovala výměny s členskými státy a vnitřní výměny mezi různými útvary Komise před zasedáním v Tunisu v červnu 2023, spolu se skutečností, že Komise neposkytla žádné přiměřené vysvětlení neexistence těchto dokumentů.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 25. listopadu 2024

 

[1] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/statement_23_3201

[2] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049.

[3] V žádosti bylo uvedeno: „Dokumentace zahrnuje: formální a neformální žádosti jednoho nebo několika členských států o zahájení takového balíčku, komunikace (texty, WhatsApp, e-mail, telefonní hovory atd.) mezi předsedkyní Komise von der Leyenovou a členskými státy, zápisy ze zasedání v rámci Komise nebo mezi Radou a Komisí, dokumenty vytvořené během procesu vypracovávání. Rovněž je požadována veškerá případná komunikace mezi Komisí a MMF ohledně balíčku. Časový rámec by byl: zahájení funkčního období až dosud“.

[4] https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_23_3887 ; úplné znění memoranda o porozumění je k dispozici ve francouzštině na adrese: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/api/files/attachment/875834/Memorandum_d'entente.pdf. 

[5] Portál EASE je k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/transparency/documents-request/home

[6] Na základě čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

[7] Šetření neposuzovalo rozsah přístupu poskytnutého ve fázi potvrzování.

[8] Zahajovací dopis je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/183115.

[9] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/196162.

[10] Včetně všech výměn informací mezi generálním sekretariátem a dalšími příslušnými částmi Komise, které byly ohledně žádosti o přístup konzultovány.

[11] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/196163.

[12] Viz článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2021/1163 ze dne 24. června 2021, kterým se stanoví

předpisy a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv.

[13] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/196162.

[14] https://www.asktheeu.org/en/request/political_agreement_on_a_compreh; viz původní rozhodnutí ze dne 22. prosince 2023, k dispozici na adrese: https://www.asktheeu.org/en/request/13304/response/51224/attach/6/Reply%20to%20IR%202023%204330.pdf?cookie_passthrough=1 , a přiložený seznam: https://www.asktheeu.org/en/request/13304/response/51224/attach/5/Annex%20I%20List%20of%20documents.pdf?cookie_passthrough=1.

[15] Pouze skrytí osobních údajů.

[16] Toto šetření se nevztahuje na rozsah poskytnutého nebo odepřeného přístupu.

[17] https://www.rijksoverheid.nl/documenten/woo-besluiten/2024/04/23/besluit-op-woo-verzoek-over-migratiedeal-tussen-europese-unie-en-tunesie.

[18] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/196162.

[19] Zpráva ze zasedání je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/doc/inspection-report/196163.

[20] Viz poznámka pod čarou 14. Věc zaevidovaná pod číslem EASE 2023/4330, k dispozici na adrese: https://www.asktheeu.org/en/request/political_agreement_on_a_compreh.

[21] Nařízení 1049/2001 definuje „dokumenty“ jako jakýkoli obsah na jakémkoli nosiči (psaný na papíře nebo uložený v elektronické podobě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka), který se týká záležitosti týkající se politik, činností a rozhodnutí spadajících do oblasti působnosti orgánu, viz čl. 3 písm. a) nařízení 1049/2001.

[22] Rozhodnutí a dokumenty zpřístupněné na adrese: https://open.overheid.nl/documenten/2a7563e3-6987-4ff8-89f4-05d4e5054932/file.

[23] Výbor stálých zástupců vlád členských států při Evropské unii, viz https://www.consilium.europa.eu/en/council-eu/preparatory-bodyies/coreper-i/.

[24] Potvrzující rozhodnutí, s. 4.

[25] Dokumenty 1, 2 a 3 očíslované v potvrzujícím rozhodnutí.

[26] Viz rozsudek ze dne 23. dubna 2018, Vereine Deutsche Sprache v. Evropská komise, věc T-468/16, body 35–36: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=201394&pageIndex=0&doclang=FR&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=6687181

[27] Rozsudek Tribunálu ze dne 20. září 2019 ve věci T‑433/17, Dehousse v. SDEU, EU:T:2019:632, body 47–48, k dispozici na adrese: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=217989&pageIndex=0&doclang=FR&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=692664.

[28] Předloženo dne 13. června 2023.

[29] Předloženo dne 24. července 2023.

[30] Článek 7 nařízení č. 1049/2001.

[31] Viz článek 8 nařízení č. 1049/2001.

[32] „Sdělení předsedy Komisi: pracovní metody Evropské komise“, P(2019) 2, zejména bod V a příloha 2, k dispozici na adrese: https://commissioners.ec.europa.eu/document/download/0dbda7ed-b7fb-4d7e-9e62-6c8b0f54be62_en?filename=working-methods.pdf.

[33] Viz rozhodnutí o době, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (strategické šetření OI/2/2022/OAM), k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/175321 a doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se doby, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům, jsou k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/167661.