Štrasburk 7. června 2004

Vážený pane R.,

Ve dnech 1. a 5. srpna 2003 jste podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv, o níž jste uvedl, že je namířena proti Evropskému úřadu pro výběr personálu (EPSO) ve věci rozhodnutí o Vašem vyloučení z otevřeného výběrového řízení COM/A/3/02.

Dne 5. září 2003 jsem předal stížnost řediteli EPSO. I když byla žádost o stanovisko adresována úřadu EPSO, stanovisko ke stížnosti zaslala Komise dne 25. listopadu 2003, neboť se zdá, že formálně toto výběrové řízení uspořádala Komise. Proto jsem Vaši stížnost považoval za stížnost proti Komisi. Stanovisko Komise jsem Vám předal s výzvou k vyjádření. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutkové okolnosti případu v souhrnu následující:

Stěžovatel podal přihlášku do otevřeného výběrového řízení COM/A/3/02 na sestavení rezervního seznamu administrátorů v oblasti výzkumu. Předběžné testy výběrového řízení se konaly v Madridu dne 20. března 2003. Dne 23. dubna 2003 jej výběrová komise informovala, že navzdory úspěšnému složení každého ze tří jednotlivých testů je jeho celkové skóre 68 667 bodů nižší než skóre 335 nejlepších uchazečů (69 167 bodů). Jak je uvedeno v oznámení o výběrovém řízení, nemohl být proto pozván do další fáze výběrového řízení. Dne 9. června 2003 zaslal stěžovatel předsedovi výběrové komise dopis, v němž žádal, aby byl jeho výsledek znovu posouzen. Vzhledem k tomu, že neobdržel odpověď, zaslal dne 10. července 2003 kopii tohoto dopisu příslušným útvarům faxem.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že ho během prvních testů přerušil jeden z ostražitců, který ho požádal, aby řádně skryl dokumenty ke zkouškám před zraky ostatních uchazečů. Stěžovatel tvrdil, že ho přerušení značně znepokojilo, a v důsledku toho se ve formuláři odpovědi dopustil několika chyb.

Stěžovatel uvedl, že jedna z otázek týkajících se systému Galileo neobsahovala platnou odpověď. Domnívá se, že žádná z navrhovaných možností na tuto otázku řádně neodpověděla. Stěžovatel na podporu svého stanoviska odkázal na svou akademickou a odbornou zkušenost se systémem Galileo.

Stěžovatel tvrdí, že výběrová komise by mu měla umožnit účastnit se další fáze výběrového řízení, neboť se domnívá, že nebýt přerušení, kterému byl vystaven, a zavádějícího znění otázky týkající se systému Galileo, dosáhl by minimálního počtu bodů, který by byl mezi nejlepšími 335 uchazeči.

Stručně řečeno, stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdí, že i) byl v průběhu výběrového řízení přerušen, což se odrazilo na jeho výkonnosti; a ii) jedna z otázek testu týkajícího se programu Galileo neobsahovala žádnou platnou odpověď. Uplatnil proto následující tvrzení: iii) být znovu přijat do výběrového řízení COM/A/3/02 a iv) obdržet odpověď na jeho fax ze dne 10. července 2003.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku nejprve popsala skutkové okolnosti případu. Vysvětlila, že stěžovatel podal přihlášku k účasti v otevřeném výběrovém řízení COM/A/3/02 (Úř. věst. C 177a ze dne 25.7.2002) na sestavení rezervního seznamu v oblasti výzkumu. Mezi možnými možnostmi si vybral obor 3 zahrnující IT technologie. Ačkoli v každém z výběrových testů dosáhl minimálního počtu bodů, jeho celkový počet bodů (68 667/100) byl nižší než u nejlepších 335 uchazečů. Výběrová komise jej dne 23. dubna 2003 informovala, že nemůže být pozván do další fáze výběrového řízení.

Dne 9. června 2003 podal stěžovatel odvolání k výběrové komisi, v němž tvrdil, že byl během zkoušek přerušen, že otázka týkající se programu Galileo neobdržela platnou odpověď a že jeho osobní situace měla negativní vliv na jeho výkon během zkoušek. Bez ohledu na skutečnost, že 20denní lhůta pro podání odvolání uplynula, odpověděl úřad EPSO stěžovateli dne 22. července 2003. Úřad EPSO ve svém dopise potvrdil rozhodnutí výběrové komise. Z důvodu chyby v adrese stěžovatele byla odpověď úřadu EPSO vrácena poštovní službou. Komise se za chybu omluvila a uvedla, že dopis byl znovu zaslán na správnou adresu. Poukázala však na to, že její služby nemají žádnou stopu po faxu stěžovatele ze dne 10. července 2003.

Komise uvedla, že jedním z úkolů svěřených kontrolorům bylo zajistit, aby se všichni uchazeči účinně řídili pokyny vydanými na začátku výběrového řízení, zejména pokud jde o způsob vyplňování formulářů optické čtečky. Pokud jde o údajné přerušení, k němuž došlo během první zkoušky, orgán poznamenal, že se jedná o připomenutí těchto pokynů.

Pokud jde o otázku 8 testu a) týkající se programu Galileo, Komise vysvětlila, že po přezkoumání všech možných odpovědí dospěla k závěru, že existuje pouze jedna platná odpověď, a to možnost c). Uvedl, že ve skutečnosti to byla možnost, kterou si stěžovatel zvolil ve svém testu.

S ohledem na výše uvedené argumenty Komise potvrdila rozhodnutí přijaté výběrovou komisí výběrového řízení.

Připomínky stěžovatele

Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Přerušení jedním z ostražitců v průběhu zkoušek

1.1 Stěžovatel tvrdí, že byl v průběhu soutěže přerušen jedním ze strážců, což se odrazilo na jeho výkonu. Tvrdí, že ho přerušení značně vyrušilo, a v důsledku toho se ve formuláři odpovědi dopustil několika chyb.

1.2 Komise uvádí, že jedním z úkolů svěřených kontrolorům bylo zajistit, aby byly účinně dodržovány pokyny udělené uchazečům na začátku výběrového řízení, zejména pokud jde o způsob vyplňování formulářů optické čtečky. Tvrdí, že údajné přerušení bylo připomenutím těchto pokynů.

1.3 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že výběrové komise mají značný prostor pro uvážení při definování zvláštních podmínek otevřeného výběrového řízení. Jak stanovily soudy Společenství, způsob provedení zkoušky spadá do diskreční pravomoci výběrové komise, s výjimkou rozsahu nezbytného k zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivního výběru z nich výběrovou komisí (1).

1.4 S ohledem na informace předložené v průběhu šetření se veřejný ochránce práv domnívá, že zřejmě neexistují žádné důkazy, které by mohly vést k domněnce, že opatření zavedená výběrovou komisí v tomto případě, zejména pokud jde o práci kontrolorů, vedla k nerovnému zacházení s uchazeči.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že v tomto aspektu případu zřejmě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2 Obsah jedné z otázek testu

2.1 Stěžovatel tvrdí, že otázka týkající se programu Galileo neobsahovala žádnou platnou odpověď, a na podporu tohoto stanoviska odkazuje na svou akademickou a odbornou zkušenost s tímto programem.

2.2 Komise tvrdí, že po přezkoumání všech možných odpovědí týkajících se otázky 8 testu a) týkající se programu Galileo dospěla k závěru, že existuje pouze jedna platná odpověď, a to možnost c). Poznamenává, že ve skutečnosti to byla možnost zvolená stěžovatelem v jeho testu.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle ustálené judikatury má výběrová komise široký prostor pro uvážení, pokud jde o podrobný obsah testů stanovených v rámci výběrového řízení (2). Podrobný obsah zkoušky není přezkoumatelný, ledaže překračuje limity stanovené v oznámení o výběrovém řízení nebo je v rozporu s účelem zkoušky nebo výběrového řízení (3).

2.4 V projednávaném případě nebyly veřejnému ochránci práv předloženy žádné skutečnosti, které by ho vedly k závěru, že výběrová komise výběrového řízení mohla při formulaci konkrétní otázky překročit svou posuzovací pravomoc. Veřejný ochránce práv proto shledává, že v souvislosti s tímto aspektem případu neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu.

3 Zrušení rozhodnutí přijatého výběrovou komisí

3.1 Stěžovatel tvrdí, že s ohledem na jeho tvrzení by měl být znovu přijat do soutěže COM/A/3/02.

3.2 Veřejný ochránce práv poté, co v předchozích částech svého rozhodnutí dospěl k závěru, že se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o tvrzení uvedená ve stížnosti, shledává, že tvrzení stěžovatele, že by měl být znovu přijat do výběrového řízení, nemůže obstát.

4 Neposkytnutí odpovědi ze strany Komise stěžovateli

4.1 Stěžovatel navrhuje, aby Komise odpověděla na jeho fax ze dne 10. července 2003 předsedovi výběrové komise a požádala o nové posouzení jeho výsledku.

4.2 Komise tvrdí, že její útvary odpověděly dne 22. července 2003 na dopis zaslaný stěžovatelem dne 9. června 2003. Z důvodu chyby v adrese stěžovatele byla odpověď vrácena poštovní službou.

Komise se za chybu omlouvá a konstatuje, že její dopis byl znovu zaslán na správnou adresu. Poukazuje však na to, že její služby nemají žádnou stopu po faxu stěžovatele ze dne 10. července 2003.

4.3 Z dostupných informací vyplývá, že stěžovatel podal odvolání k výběrové komisi dopisem ze dne 9. června 2003, který rovněž zaslal faxem příslušným útvarům dne 10. července 2003.

4.4 Zásady řádné správy vyžadují, aby orgán odpověděl na dopisy občanů v přiměřené lhůtě. Komise připustila, že i když její útvary odpověděly na dopis stěžovatele ze dne 9. června 2003, její odpověď se stěžovateli nikdy nedostala, protože byla zaslána na zastaralou adresu, a byla tudíž vrácena poštovní službou.

Veřejná ochránkyně práv však poukazuje na to, že Komise následně zaslala svou odpověď na správnou adresu a omluvila se za chybu svých útvarů.

4.5 Pokud jde o fax stěžovatele ze dne 10. července 2003, veřejný ochránce práv konstatuje, že vzhledem k dostupným důkazům nelze určit, zda útvary Komise skutečně obdržely toto sdělení od stěžovatele.

4.6 Za těchto okolností nepovažuje veřejný ochránce práv za nutné se tímto aspektem případu dále zabývat.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Viz věc T-132/89, Gallone v. Rada, Sb. rozh. 1990, s. II-549, bod 27.

(2) Viz výše uvedený rozsudek Gallone, judikatura uvedená v bodě 27.

(3) Viz spojené věci 64, 71 až 73 a 78/96, Sergio a další v. Komise, Sb. rozh. 1988, s. 1399, bod 22, a věc T-156/89, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, Sb. rozh. 1991, s. II-407, bod 121.