Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V roce 2006 zahájilo Maroko svůj národní hygienický program (dále jen „program“), jehož cílem je zlepšit přístup k hygienickým službám v oblasti vody v celé zemi. Program se týká zobecnění napojení na kanalizační síť v městských oblastech a snížení míry znečištění. Evropská unie do programu finančně přispívá od roku 2010.

2. V dubnu 2021 stěžovatel, organizace občanské společnosti, požádal ^[1] Evropskou komisi, aby jí poskytla vyčerpávající seznam projektů financovaných EU, které spadají do rámce programu.

3. V průběhu května a června 2021 poskytla Komise stěžovateli informace o příspěvku EU k programu. Komise vysvětlila, že od roku 2010 spolufinancovala s Francouzskou rozvojovou agenturou (AFD) první fázi programu. V roce 2016 podepsala Komise s AFD finanční dohodu o provádění druhé fáze programu. Vzhledem k tomu, že AFD odpovídá za správu příspěvku EU, jakož i za potvrzování výběru projektů a sledování jejich provádění, Komise stěžovateli doporučila, aby se na něj obrátil s jakoukoli žádostí o technické informace. Stěžovateli poskytla odkaz na internetové stránky AFD, jakož i na internetové stránky marockého ministerstva vnitra, které dohlíží na projekty. Komise uvedla, že na konci prováděcího období zveřejní závěrečnou zprávu shrnující projekty a výsledky příspěvku EU.

4. Stěžovatel dvakrát odpověděl, že Komise neposkytla požadovaný seznam, a zopakoval, že podal svou žádost podle pravidel EU o přístupu veřejnosti k dokumentům ^[2].

5. Komise poté dopis stěžovatele zaevidovala jako žádost o přístup veřejnosti k dokumentům a v červnu 2021 přijala rozhodnutí. Komise identifikovala tři dokumenty ^[3] jako dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele a zveřejnila je v plném rozsahu. Komise zopakovala, že stěžovatel by se měl obrátit na AFD nebo marocké orgány, aby získal další informace týkající se konkrétních projektů EU.

6. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním tzv. „potvrzující žádosti“)^[4].

7. Komise zopakovala, že stěžovatel by se měl obrátit na AFD nebo marocké orgány, aby získal další informace týkající se projektů.

8. Stěžovatel nebyl spokojen s odpovědí Komise a v srpnu 2021 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

9. Komise přijala konečné rozhodnutí o žádosti o přístup veřejnosti v listopadu 2021. Komise potvrdila, že nemá seznam požadovaný žadatelem, a proto není schopna jeho žádosti vyhovět.

Šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, jak Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se setkal se zástupci Komise, aby získal další vysvětlení, jaké informace Komise měla v souvislosti s konkrétními projekty.

 Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla mít k dispozici vyčerpávající seznam projektů v souladu s rozpočtovými pravidly EU ^[5]. Stěžovatel se domníval, že první fáze programu již byla dokončena a že AFD měla Komisi zaslat závěrečnou zprávu za toto období. Stěžovatel se rovněž domníval, že AFD by měla Komisi pravidelně podávat zprávy v souvislosti s druhou fází programu.

12. Stěžovatel rovněž uvedl, že ačkoli již požádal Komisi o přezkum svého původního rozhodnutí o své žádosti v červenci 2021, Komise svou žádost zaevidovala o měsíc později, což není v souladu s pravidly EU o přístupu veřejnosti k dokumentům.

13. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise vysvětlili, že příspěvek EU k programu, který je spolufinancován AFD, má podobu „kombinace zdrojů“. To znamená, že granty EU jsou kombinovány s půjčkami nebo kapitálem od veřejných a soukromých financujících subjektů. Marocký národní úřad pro elektřinu a pitnou vodu (ONEE) a AFD provádějí příspěvek EU a odpovídají za identifikaci a výběr nových projektů v Maroku způsobilých pro získání finančních prostředků v rámci tohoto úvěru.

14. Zástupci uvedli, že Komise nemá „úplný seznam projektů financovaných EU“, neboť výběr a financování projektů probíhá postupně v průběhu let. Přestože je na internetových stránkách marockého ministerstva životního prostředí [6] k dispozici seznam projektů, je tento seznam dynamický, neboť projekty, na něž EU přispívá, nejsou předem vybrány a mohou být v průběhu času upraveny AFD a ONEE. Seznam je dokončen na konci prováděcího období ^[7] a Komise poté zveřejní závěrečnou zprávu shrnující činnosti a výsledky příspěvku EU.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

15. Právo veřejnosti na přístup k dokumentům se vztahuje pouze na dokumenty, které má dotyčný orgán v držení ^[8]. Instituce nejsou povinny vytvořit dokument, o jehož zpřístupnění byly požádány, ale který neexistuje ^[9].

16. V tomto případě Komise uvedla, že nemůže vyhovět žádosti stěžovatele, protože nemá seznam požadovaný stěžovatelem.

17. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o vysvětlení informací, které má k dispozici ohledně příspěvku EU k programu. Požádala Komisi, aby potvrdila, že nemá vyčerpávající seznam projektů. Veřejná ochránkyně práv považuje vysvětlení Komise za přiměřená, zejména proto, že za provádění příspěvku EU odpovídá AFD a marocké orgány. Bere rovněž na vědomí, že Komise na konci období provádění zveřejňuje závěrečnou zprávu. 

18. Vzhledem k tomu, že právo veřejnosti na přístup k dokumentům se vztahuje pouze na dokumenty, které má orgán v držení, má veřejná ochránkyně práv za to, že postoj Komise, že nemohla vyhovět žádosti stěžovatele, byl odůvodněný a v souladu s pravidly EU pro přístup veřejnosti k dokumentům.

19. Kromě toho, pokud orgán obdrží žádost o přístup veřejnosti k dokumentu, který neexistuje, ale má k dispozici informace, které jsou pro žádost občana relevantní, považuje veřejný ochránce práv za správnou správní praxi reagovat podle kodexu řádné správní praxe a poskytovat občanům příslušné informace ^[10].

20. V tomto případě veřejná ochránkyně práv vítá flexibilní přístup Komise. Poskytla veřejnosti přístup k dalším dokumentům, které by mohly být stěžovateli užitečné, a několikrát poskytla podrobné informace o příspěvku EU. Komise rovněž poskytla odkazy na internetové stránky odpovědných orgánů, kde si stěžovatel mohl v souvislosti s projekty vyžádat další informace. Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise měla k dispozici další informace týkající se žádosti.

21. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu Komise.

22. Veřejná ochránkyně práv však vyjadřuje politování nad tím, že Komisi trvalo značné množství času, než zaregistrovala „potvrzující žádost“ stěžovatele a odpověděla na ni. Veřejná ochránkyně práv tento problém zpoždění již nějakou dobu sleduje a očekává, že se jím bude v nadcházejících měsících zabývat.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá s tímto závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise, pokud jde o její věcnou odpověď na žádost stěžovatele o přístup veřejnosti.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 7. ledna 2022

[1] Úř. věst. Stěžovatel odkázal na nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX%3A32001R1049.

[2] Úř. věst. Nařízení č. 1049/2001.

[3] 1) informativní přehled o příspěvku EU do první fáze programu, 2) kopii prováděcího rozhodnutí Komise o schválení příspěvku EU a 3) shrnutí druhé fáze programu.

[4] Úř. věst. V souladu s článkem 7 nařízení č. 1049/2001.

[5] Úř. věst. Stěžovatel odkazuje na článek 60 nařízení č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX%3A32012R0966 (již není v platnosti).

[6] http://www.environnement.gov.ma/fr/eau?id=425.

[7] Úř. věst. Pro první fázi programu Komise uvedla, že prováděcí období oficiálně skončí v prosinci 2021. Druhá fáze má trvat do roku 2025.

[8] Úř. věst. V souladu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[9] Úř. věst. Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2014, Strack v. Evropská komise, C-127/13 P, bod 46.

[10] Viz například rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 541/2008/VIK proti Komisi: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/4223.