Souvislosti stížnosti

1. V roce 2006 zahájilo Maroko svůj národní hygienický program (dále jen „program“), jehož cílem je zlepšit přístup k hygienickým službám v celé zemi. Program se týká zobecnění připojení k kanalizační síti v městských oblastech a snížení míry znečištění. Evropská unie na tento program finančně přispívá od roku 2010.

2. V dubnu 2021 stěžovatel, organizace občanské společnosti, požádal ^[1] Evropskou komisi, aby mu poskytla vyčerpávající seznam projektů financovaných EU, které spadají do rámce programu.

3. V průběhu května a června 2021 poskytla Komise stěžovateli informace týkající se příspěvku EU k programu. Komise vysvětlila, že od roku 2010 spolufinancovala s Francouzskou rozvojovou agenturou (AFD) první fázi programu. V roce 2016 podepsala Komise s AFD finanční dohodu týkající se provádění druhé fáze programu. Vzhledem k tomu, že AFD odpovídá za správu příspěvku EU, jakož i za potvrzování výběru projektů a sledování jejich provádění, doporučila Komise stěžovateli, aby se na něj obrátil s jakoukoli žádostí o technické informace. Stěžovateli poskytla odkaz na internetové stránky AFD, jakož i na internetové stránky marockého ministerstva vnitra, které na projekty dohlíží. Komise uvedla, že na konci prováděcího období zveřejní závěrečnou zprávu shrnující projekty a výsledky příspěvku EU.

4. Stěžovatel dvakrát odpověděl, že Komise neposkytla požadovaný seznam, a zopakoval, že podal žádost podle pravidel EU o přístupu veřejnosti k dokumentům ^[2].

5. Komise poté dopis stěžovatele zaevidovala jako žádost o přístup veřejnosti k dokumentům a v červnu 2021 přijala rozhodnutí. Komise zjistila, že tři dokumenty ^[3] spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele, a zveřejnila je v plném rozsahu. Komise zopakovala, že stěžovatel by se měl obrátit na AFD nebo marocké orgány s žádostí o další informace týkající se konkrétních projektů EU.

6. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním tzv. „potvrzující žádosti“)^[4].

7.  Komise zopakovala, že žadatel by se měl obrátit na AFD nebo marocké orgány, aby získal více informací o projektech.

8. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a v srpnu 2021 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

9. Komise přijala konečné rozhodnutí o žádosti o přístup veřejnosti v listopadu 2021. Komise potvrdila, že nevede seznam požadovaný žadatelem, a proto nebyla schopna své žádosti vyhovět.

Šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, jak Komise vyřídila žádost o přístup veřejnosti. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se setkal se zástupci Komise, aby získal další vysvětlení ohledně informací, které měla Komise k dispozici v souvislosti s konkrétními projekty.

 Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla mít k dispozici vyčerpávající seznam projektů v souladu s rozpočtovými pravidly EU ^[5]. Stěžovatel se domníval, že první fáze programu již byla dokončena a že AFD měla Komisi zaslat závěrečnou zprávu za toto období. Stěžovatel se rovněž domníval, že AFD by měla pravidelně podávat zprávy Komisi v souvislosti s druhou fází programu.

12. Stěžovatel rovněž uvedl, že ačkoli již požádal Komisi, aby přezkoumala své původní rozhodnutí o své žádosti v červenci 2021, Komise svou žádost zaevidovala o měsíc později, což není v souladu s pravidly EU pro přístup veřejnosti k dokumentům.

13. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise vysvětlili, že příspěvek EU k programu, který je spolufinancován z AFD, má podobu „kombinace“. To znamená, že granty EU jsou kombinovány s půjčkami nebo vlastním kapitálem od veřejných a soukromých poskytovatelů finančních prostředků. Marocký národní úřad pro elektřinu a pitnou vodu (ONEE) a AFD provádějí příspěvek EU a odpovídají za určení a výběr nových projektů v Maroku způsobilých k získání finančních prostředků v rámci této půjčky.

14. Zástupci uvedli, že Komise nevede „úplný seznam projektů financovaných EU“, neboť výběr a financování projektů probíhá postupně v průběhu let. Ačkoli je na internetových stránkách marockého ministerstva životního prostředí ^[6] k dispozici seznam projektů, je tento seznam dynamický, neboť projekty, na něž EU přispívá, nejsou vybírány předem a AFD a ONEE je mohou v průběhu času upravovat. Seznam je dokončen na konci prováděcího období ^[7] a Komise poté zveřejní závěrečnou zprávu shrnující činnosti a výsledky příspěvku EU.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

15. Právo veřejnosti na přístup k dokumentům se vztahuje pouze na dokumenty, které má dotyčný orgán v držení ^[8]. Orgány nejsou povinny vytvořit dokument, o jehož zpřístupnění byly požádány, ale který neexistuje ^[9].

16. V tomto případě Komise uvedla, že nemůže vyhovět žádosti stěžovatele, protože nemá seznam požadovaný stěžovatelem.

17. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o objasnění informací, které má k dispozici o příspěvku EU k programu. Požádala Komisi, aby potvrdila, že nemá vyčerpávající seznam projektů. Veřejná ochránkyně práv považuje vysvětlení Komise za přiměřená, zejména proto, že provádění příspěvku EU spadá do odpovědnosti AFD a marockých orgánů. Bere rovněž na vědomí, že Komise na konci prováděcích období zveřejňuje závěrečnou zprávu. 

18. Vzhledem k tomu, že právo veřejnosti na přístup k dokumentům se vztahuje pouze na dokumenty, které má orgán v držení, má veřejná ochránkyně práv za to, že postoj Komise, že nemohla vyhovět žádosti stěžovatele, byl odůvodněný a v souladu s pravidly EU pro přístup veřejnosti k dokumentům.

19. Kromě toho, pokud orgán obdrží žádost o přístup veřejnosti k dokumentu, který neexistuje, ale má k dispozici informace, které jsou relevantní pro žádost občana, veřejný ochránce práv považuje za správnou správní praxi odpovědět podle kodexu řádné správní praxe a poskytnout občanům příslušné informace ^[10].

20. V tomto případě veřejná ochránkyně práv vítá pružný přístup přijatý Komisí. Poskytla veřejnosti přístup k dalším dokumentům, které by mohly být pro stěžovatele užitečné, a při několika příležitostech poskytla podrobné informace o příspěvku EU. Komise rovněž poskytla odkazy na internetové stránky odpovědných orgánů, kde si stěžovatel mohl vyžádat další informace týkající se projektů. Nic nenasvědčuje tomu, že by Komise měla k dispozici další informace týkající se žádosti.

21. Na základě výše uvedených skutečností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

22. Veřejná ochránkyně práv však vyjadřuje politování nad tím, že Komisi trvalo značnou dobu, než zaregistrovala „potvrzující žádost“ stěžovatele a odpověděla na ni. Veřejná ochránkyně práv tuto otázku zpoždění již nějakou dobu sleduje a očekává, že se jí bude v nadcházejících měsících dále zabývat.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Pokud jde o věcnou odpověď Evropské komise na žádost stěžovatele o přístup veřejnosti, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 7. ledna 2022

[1] Stěžovatel odkázal na nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX%3A32001R1049.

[2] Nařízení č. 1049/2001.

[3] 1) informativní přehled o příspěvku EU k první fázi programu, 2) kopii prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se schvaluje příspěvek EU, a 3) shrnutí druhé fáze programu.

[4] V souladu s článkem 7 nařízení č. 1049/2001.

[5] Stěžovatel odkazuje na článek 60 nařízení č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX%3A32012R0966 (již není v platnosti).

[6] http://www.environnement.gov.ma/fr/eau?id=425.

[7] Pokud jde o první fázi programu, Komise uvedla, že prováděcí období oficiálně skončí v prosinci 2021. Druhá fáze by měla probíhat do roku 2025.

[8] V souladu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[9] Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2014, Strack v. Evropská komise, C-127/13 P, bod 46.

[10] Viz například rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 541/2008/VIK proti Komisi: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/4223.