Vážený pane O.,

Dne 12. dubna 2000 jste jménem společnosti Industry and Investor Relations LTD (IIR) podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv ve věci odmítnutí Komise zaplatit konečnou fakturu za smlouvu PRS/97/501327.

Dne 21. června 2000 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Evropská komise zaslala své stanovisko dne 7. září 2000. Předala jsem Vám ho s výzvou k vyjádření. Dne 31. října 2000 jste mě informoval, že čekáte na další radu od advokáta se sídlem v Bruselu. Informoval jsem Vás, že nová lhůta pro předložení Vašeho stanoviska byla stanovena na 31. ledna 2001. Dne 23. února 2001 mě pan Mark Philimore, další spoluředitel IIR, informoval, že IIR připravuje vyvrácení stanoviska Komise. Ke stanovisku Komise jsem dosud neobdržel žádné připomínky.

Nyní vám píši, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V roce 1995 vytvořila Evropská komise pracovní skupinu „Námořní systémy budoucnosti“ (dále jen „MTF“). Jeho cílem bylo podporovat a propagovat různé činnosti Komise v oblasti námořního výzkumu a vývoje a konkurenceschopnosti průmyslu. V této souvislosti vyhlásilo GŘ III Komise výběrové řízení na organizaci vztahů s veřejností v mnohostranném obchodním systému. Na základě nabídkového řízení byla společnosti Industry and Investor Relations LTD (dále jen „IR“) zadána zakázka PRS/97/501327.

Dne 20. října 1999 Komise informovala stěžovatele, že z různých důvodů týkajících se kvality a kvantity práce společnosti IIR nebyla konečná faktura předložená Komisi společností IIR schválena.

Stěžovatel se proto obrátil na evropského veřejného ochránce práv a bylo mu sděleno, že před podáním stížnosti musí IIR provést administrativní kroky u Komise. Ve dnech 25. října 1999 a 3. listopadu 1999 se stěžovatel obrátil na Komisi, aby si stěžoval na její odmítnutí zaplatit fakturu. Společnost IIR se rovněž dotázala na opravné prostředky proti tomuto rozhodnutí. Ve své odpovědi ze dne 20. března 2000 Komise zopakovala své odmítnutí zaplatit fakturu. Odkázala na čl. 4 odst. 4 smlouvy a neposkytla žádné další rady ohledně opravných prostředků.

Dne 12. dubna 2000 podal stěžovatel stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv, neboť se domníval, že práce pro Komisi byla provedena a že faktura společnosti IIR by měla být uhrazena. Stěžovatel uvedl následující tvrzení

1. Komise odmítla zaplatit konečnou fakturu, jak je stanoveno ve smlouvě PRS/97/501327.
2. Komisi trvalo téměř šest měsíců, než odpověděla na dopis, v němž se dotázala na opravné prostředky proti odmítnutí Komise zaplatit fakturu. Tato odpověď byla navíc neúplná.
3. Práce požadované GŘ III nebyly v souladu se smlouvou ani s nabídkou předloženou IIR.
4. Požadovaná práce byla dokončena. Lze poskytnout písemné odůvodnění.
5. Zpoždění a další problémy, které vyvstaly během plnění smlouvy, měly původ v interních nedostatcích Komise a vyplývaly z nedostatečné komunikace s dodavatelem.
6. Jeden z úředníků Komise jmenovaných jako styčný úředník s dodavatelem neměl potřebné zkušenosti s PR.

Šetření

Stanovisko Evropské komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

Krátce po zadání zakázky bylo IIR informováno, že mandát mnohostranného obchodního systému se pravděpodobně dále změní v důsledku nových zařazení do pátého rámcového programu Společenství pro výzkum. Soustředění všech námořních činností do jednoho klíčového opatření by odstranilo potřebu pracovní skupiny. V této souvislosti byla IIR požádána, aby vypracovala pružnou komunikační strategii.

Tyto změny způsobily potíže pro práci IIR. Část úkolů přidělených mnohostrannému obchodnímu systému byla převedena na mnohostranné mezibankovní poplatky (fórum námořního průmyslu). Proto bylo se společností IIR dohodnuto restrukturalizovat práci, která má být provedena. Byly dohodnuty tři pracovní body. Během prodlouženého smluvního období (leden 1999 - červen 1999) byla práce IIR založena na výrobě dvou zpravodajů a na vývoji webové stránky a tiskové kampaně vedoucí k plenárnímu zasedání MIF v červnu 1999. Dne 20. října 1999 Komise odmítla zaplatit konečnou fakturu smlouvy, protože všechny tři pracovní položky byly považovány za neuspokojivé.

Pokud jde o konkrétní tvrzení stěžovatele, Komise učinila tato prohlášení:

1. Ačkoli IIR využilo zkráceného pracovního programu, ani nedodalo všechny dohodnuté pracovní body, ani nesplnilo požadované normy kvality. Komise proto informovala společnost IIR, že konečnou fakturu ve výši 47 430 € nelze schválit. Dopisem ze dne 25. října 1999 IIR informovala Komisi, že poskytne podrobnou odpověď na hodnocení její práce provedené Komisí. IIR takovou odpověď nikdy neposkytla.
2. Komise vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 25. října 1999. Příčinou byla vnitřní restrukturalizace Komise, tj. sloučení tří generálních ředitelství (GŘ II, XXII a XII/D). Dopis byl zaslán dne 20. března 2000. Stěžovatel však změnil adresu, aniž by o tom informoval Komisi. Dopis byl vrácen nedoručený. Dne 16. května 2000 se mu to nelíbilo. Zpoždění v odpovědi proto částečně vzniklo v důsledku opatření stěžovatele. Pokud jde o meritum repliky, neexistuje řízení o správním opravném prostředku. Komise uvedla, že neprobíhá žádné správní odvolací řízení. V případě sporů je příslušný postup uveden v článku 8, který stanoví, že jakýkoli spor podle smlouvy musí být „předán bruselským soudům“.
3. Vzhledem k výše uvedeným změnám v práci mnohostranného obchodního systému již práce vykonaná stěžovatelem nemohla být v souladu se smlouvou. Ze zápisů z jednání se společností IIR však vyplývá, že si byla vědoma veškerého vývoje a nikdy proti změnám nevznesla námitky. Kromě toho ze změn vyplývalo, že pro stejné počáteční období bude mít IIR méně práce.
4. Společnost IIR nesplnila dohodnutou práci, pokud jde o kvantitu a kvalitu. Doporučený dopis o tom stěžovatele informoval dne 20. října 1999. Tato otázka však byla s IIR před tímto datem hojně projednávána.
5. Výměna e-mailů mezi Komisí a stěžovatelem ukazuje, že zpoždění byla téměř výhradně způsobena stěžovatelem. Komise se neustále snaží projekt urychlit s ohledem na lhůtu stanovenou na plenárním zasedání MIF ve dnech 23.–24. června 1999.
6. Úředník Komise, který spis zpracovává, má odbornou způsobilost pokrývající velkou část práce IIR. Působil zejména jako IT profesionál. Kromě toho Komise zadává zakázky v oblastech, v nichž je interní pravomoc nedostatečná. Stěžovatel proto nemůže očekávat, že jeho protějšek v Komisi bude mít odbornou praxi rovnocennou té jeho. V každém případě je jeho hodnocení práce IIR považováno za objektivní a odpovědné i z hlediska finančních zájmů Společenství.

Komise v souhrnu uznává, že změna situace v mnohostranném obchodním systému způsobila problémy ve smlouvě. I v této souvislosti však stěžovatel dostatečně nereagoval na zbývající dohodnuté práce.

Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Podle článku 195 Smlouvy o ES je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti "na případy nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství". Veřejný ochránce práv se domnívá, že k nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné. Nesprávný úřední postup tedy může být zjištěn i při plnění závazků vyplývajících ze smluv uzavřených orgány nebo institucemi Společenství.

1.2 Veřejný ochránce práv se však domnívá, že rozsah přezkumu, který může v takových případech provést, je nutně omezený. Veřejný ochránce práv je zejména toho názoru, že by se neměl snažit určit, zda některá ze stran porušila smlouvu, je-li záležitost sporná. Touto otázkou by se mohl účinně zabývat pouze příslušný soud, který by měl možnost vyslechnout argumenty účastníků řízení týkající se příslušného vnitrostátního práva a posoudit protichůdné důkazy ve sporných skutkových otázkách.

1.3 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v případech týkajících se smluvních sporů je odůvodněné omezit jeho šetření na přezkoumání toho, zda mu orgán nebo instituce Společenství poskytly ucelený a přiměřený popis právního základu pro své jednání a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný. Pokud tomu tak je, veřejný ochránce práv dospěje k závěru, že jeho šetření neodhalilo případ nesprávného úředního postupu. Tímto závěrem není dotčeno právo stran nechat svůj smluvní spor přezkoumat a autoritativně vyřešit příslušným soudem.

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise odmítla zaplatit konečnou fakturu, jak je stanoveno ve smlouvě PRS/97/501327.

2.2 Komise odpověděla, že ačkoli IIR využívala zkrácený pracovní program, ani nedodala všechny dohodnuté pracovní body, ani nesplnila požadované normy kvality. Komise proto odmítla konečnou fakturu schválit. Přezkum provádění právních předpisů v oblasti investic Komisi nikdy neposkytl podrobnou odpověď na hodnocení její práce provedené Komisí.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise odůvodněným rozhodnutím ze dne 20. října 1999 odmítla provést konečnou platbu stanovenou v čl. 4 odst. 2 smlouvy. Třicet procent smluvní ceny mělo být zaplaceno po přijetí závěrečné zprávy Komisí. Komise poskytla společnosti IIR hodnocení prací provedených během smlouvy a dospěla k závěru, že kvalita a kvantita prací neodůvodňují další platbu. Zdá se, že Komise své odmítnutí platby rozumně vysvětlila. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3.1 Stěžovatel tvrdil, že Komisi trvalo téměř šest měsíců, než odpověděla na dopis, v němž se dotázala na opravné prostředky proti odmítnutí Komise zaplatit fakturu. Tato odpověď byla navíc neúplná.

3.2 Komise odpověděla, že zpoždění bylo částečně způsobeno restrukturalizací v rámci útvarů Komise. K dalšímu dvouměsíčnímu zpoždění došlo, protože stěžovatel neinformoval Komisi o nové adrese IIR. Pokud jde o opravné prostředky, Komise odkázala na smlouvu.

3.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědi stěžovateli a poskytla veřejnému ochránci práv přiměřené vysvětlení tohoto zpoždění.

3.4 Pokud jde o obsah odpovědi, má veřejná správa povinnost odpovědět na žádosti občanů o informace. V tomto případě však byly informace požadované stěžovatelem výslovně uvedeny ve smlouvě. Článek 8 stanoví, že veškeré spory vyplývající ze smlouvy se "předkládají bruselským soudům". Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

4.1 Na podporu své stížnosti stěžovatel dále uvedl, že práce požadované GŘ III nebyly v souladu se smlouvou nebo s nabídkou předloženou IIR. Požadovaná práce byla dokončena a mohlo být poskytnuto písemné odůvodnění. Zpoždění a další problémy, které vyvstaly během plnění smlouvy, měly původ v interních nedostatcích Komise a vyplývaly z nedostatečné komunikace s dodavatelem. Stěžovatel rovněž tvrdil, že úředník Komise jmenovaný jako styčný úředník s dodavatelem nemá potřebné zkušenosti s PR.

4.2 Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že v důsledku změn v mnohostranném obchodním systému se změnily cíle původní smlouvy. Ze zápisů z jednání se společností IIR je patrné, že si byla vědoma veškerého vývoje a nikdy proti změnám nevznesla námitky. Změny naznačovaly, že pro stejný počátek bude mít IIR méně práce. IIR však nesplnila dohodnutou práci, pokud jde o kvantitu a kvalitu. Doporučený dopis o tom stěžovatele informoval dne 20. října 1999, ačkoli tato otázka byla s IIR před tímto datem hojně projednávána. Výměna e-mailů mezi Komisí a stěžovatelem ukazuje, že zpoždění byla téměř výhradně způsobena stěžovatelem. Úředník Komise, který spis zpracovává, má odbornou způsobilost pokrývající velkou část práce IIR. Jeho hodnocení práce IIR je považováno za objektivní a odpovědné i z hlediska finančních zájmů Společenství.

4.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel neposkytl protiargument uvedený v jeho dopisech Komisi a veřejnému ochránci práv. Komise poskytla přiměřená vysvětlení pro své kroky, které nebyly v průběhu tohoto řízení zpochybněny. Veřejná ochránkyně práv proto shledává, že v souvislosti s těmito aspekty případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN