Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tato stížnost souvisí s jinou stížností předloženou stejným stěžovatelem (1804/2009/(JMA)MHZ). Týká se uplatňování smírného řešení ze strany Parlamentu, s nímž Parlament souhlasil v průběhu šetření veřejné ochránkyně práv týkajícího se stížnosti 1804/2009/(JMA)MHZ.

2. Článek 67 odst. 3 služebního řádu stanoví, že úředníkům a zaměstnancům, kteří mají vyživované dítě s mentálním nebo tělesným postižením, může být přiznán dvojnásobek obvyklého příspěvku na vyživované dítě. Dne 10. prosince 2007 vedoucí správních útvarů orgánů přezkoumali svůj dřívější závěr 177/87 ze dne 3. prosince 1987, v němž stanovili okolnosti, za nichž může být příspěvek na vyživované dítě zdvojnásoben. Stanovil, že pokud se tělesné nebo duševní postižení dítěte rovná 50 % nebo je vyšší, příspěvek na vyživované dítě stanovený v článku 2 přílohy VII služebního řádu se automaticky zdvojnásobí. Je-li tělesné postižení dítěte 30 % nebo vyšší nebo je-li jeho mentální postižení 20 % nebo vyšší, ale v obou případech je nižší než 50 %, zdvojnásobí se příspěvek, pokud jsou celkové výdaje, tj. všechny zvláštní náklady vyplývající z povahy zdravotního postižení a hrazené žadatelem, vyšší než výše příspěvku na vyživované dítě.

3. Stěžovatel je úředníkem Parlamentu, který pracuje na částečný úvazek. Má dospělého zdravotně postiženého syna, jehož tělesné postižení vyčíslil lékař Parlamentu jako méně než 50 % a jeho mentální postižení jako více než 20 %, jak je definováno "evropskou hodnotící stupnicí tělesného a duševního postižení pro lékařské účely".

4. Stížnost 1804/2009/(JMA)MHZ se týkala skutečnosti, že Parlament odmítl stěžovatelce poskytnout příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě v reakci na její žádost ze dne 22. dubna 2008, protože nepředložila dokumenty prokazující její skutečné výdaje vyplývající z pomoci, kterou poskytla svému zdravotně postiženému dítěti. Parlament odmítl považovat ztrátu příjmů, která jí vznikla v důsledku jejího rozhodnutí pracovat na částečný úvazek, za finanční výdaje vyplývající ze zdravotního postižení jejího dítěte.

5. Veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení, v němž navrhla, aby Parlament stěžovateli přiznal dvojí příspěvek na vyživované dítě. Obecně měl za to, že je zřejmé, že pokud rodič pečuje o zdravotně postižené dítě, měla by být této činnosti přisuzována stejná peněžní hodnota, jako by byla poskytována jiným pečovatelem. Kromě toho ve svém návrhu zdůraznil, že příslušná ustanovení upravující příspěvek na dvakrát vyživované dítě nerozlišují mezi případy, kdy se dotčení rodiče po rozhodnutí o zkrácení pracovní doby sami starají o děti, a případy, kdy se za účelem setrvání v práci na plný úvazek rozhodnou zaplatit někomu jinému. Návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv zní takto:

„S ohledem na zjištění veřejné ochránkyně práv by Parlament mohl zvážit přiznání dvojího příspěvku na vyživované dítě stěžovatelce na základě odhadovaných nákladů na externí pečovatele, které stěžovatelka předloží spolu s prohlášením, že se o své zdravotně postižené dítě stará sama, když nepracuje v Parlamentu. Tyto odhady nákladů by mohly být odhadem z reklamy v místním tisku o nákladech na služby nabízené soukromým lektorem nebo terapeutem nebo certifikátem od potenciálního lektora nebo terapeuta o jeho nákladech na soukromé lekce. Takové odhady nákladů musí být předloženy pouze jednou, ale stěžovatelka by s každou žádostí o obnovení své pracovní smlouvy na částečný úvazek prohlásila, že její žádost je podána, aby mohla pomoci svému zdravotně postiženému synovi.

6. Parlament na výše uvedený návrh odpověděl, že v budoucnu zohlední rozhodnutí pracovat na částečný úvazek při rozhodování o případech, kdy je pro dotčeného úředníka obtížné prokázat existenci vysokých výdajů vyplývajících ze zdravotního postižení jeho dítěte. V souvislosti s tímto závazkem Parlament rovněž uvedl, že přezkoumá spis stěžovatelky a že za tímto účelem bude stěžovatelka muset předložit lékařskou dokumentaci, která umožní správním útvarům Parlamentu řádně posoudit potřeby jejího syna. Tato dokumentace by mohla sestávat z lékařského posudku nastiňujícího konkrétní potřeby syna stěžovatele a spojujícího tyto potřeby s jeho zdravotním postižením. Po obdržení této lékařské dokumentace by příslušné útvary Parlamentu předložily spis svému lékařskému poradci a poté by přijaly nové rozhodnutí.

7. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv chápal odpověď Parlamentu jako věcnou shodu s jeho návrhem smírného řešení, uzavřel v únoru 2011 případ 1804/2009/(JMA)MHZ, jak byl tímto orgánem vyřešen.

8. Následně se stěžovatel v březnu 2011 setkal s oddělením Parlamentu pro individuální nároky (dále jen „oddělení“), aby projednal provádění výše uvedeného návrhu smírného řešení. Požádala Parlament, aby ji informoval o tom, co by měla obsahovat příslušná lékařská dokumentace uvedená v odpovědi Parlamentu na návrh veřejného ochránce práv.

9. Dne 22. března 2011 jí oddělení zaslalo dopis. Nejprve odkázala na výše uvedenou odpověď Parlamentu na návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv. Poté podrobně uvedla, jaké informace by měla příslušná lékařská dokumentace obsahovat.

10. Následně stěžovatelka požádala lékaře svého syna o vydání lékařského potvrzení. Dne 20. června 2011 poskytl lékař podrobné stanovisko.

11. Dne 30. června 2011 stěžovatel předal výše uvedené stanovisko posudkovému lékaři Parlamentu. Ten vydal své stanovisko dne 20. července 2011 a předal jej oddělení. Ve svém stanovisku uvedl, že i) obdržel osvědčení lékaře syna stěžovatele; ii) toto poslední potvrzení potvrdilo zvláštní potřeby syna stěžovatele a ten, tj. pověřený lékař, na tyto potřeby odkázal ve svém dřívějším stanovisku k témuž tématu ze dne 2. února 2011; iii) část pomoci synovi stěžovatele by mohla být poskytnuta telefonicky nebo e-mailem; iv) to nepředstavuje terapeutický zásah, ale v) je to spíše rovnocenná pomoc poskytovaná rodičem jeho dítěti, které je přítomno doma. Ve svém stanovisku ze dne 2. února 2011 posudkový lékař uvedl, že předchozí lékařské potvrzení, které stěžovatelka poskytla v červnu 2008 a které popisovalo stav jejího syna, uvádělo, že její syn „potřebuje neustálé koučování, aby mohl zvládat každodenní sociální situaci, vedení a kontrolu při vytváření strategií pro vhodnou komunikaci a používat dovednosti a techniky při organizaci a orientaci sebe sama.“Posudkový lékař ve svém stanovisku ze dne 2. února 2011 rovněž uvedl, že tyto specifické potřeby souvisejí se zdravotním postižením popsaným v lékařském potvrzení.

12. Stěžovatelka rovněž dne 30. června 2011 předložila posudkovému lékaři potvrzení od odborného lektora a osobního kouče o svých případných poplatcích za pomoc synovi stěžovatelky (50 EUR za hodinu). Tento certifikát byl podepsán a obsahoval adresu a jméno školitele, který pracuje v evropské škole. Byl adresován stěžovateli.

13. Dne 18. srpna 2011 oddělení stěžovatele informovalo, že: i) obdržel lékařský posudek ze dne 20. července 2011 od pověřeného lékaře Parlamentu; ii) z tohoto stanoviska "se zdá, že [syn stěžovatele] potřebuje zvláštní zacházení poskytované odborníkem"; a iii) takové zpracování nelze provádět na dálku telefonicky nebo e-mailem. Oddělení dospělo k závěru, že aby bylo možné přezkoumat možnost přiznání příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě, měl by mu stěžovatel předložit vyúčtování (a nikoli pouze cenovou nabídku) za léčbu poskytnutou synovi stěžovatele odborníkem.

14. Dne 13. září 2011 zaslala stěžovatelka oddělení dopis, v němž s jeho dopisem ze dne 18. srpna 2011 důrazně nesouhlasila. Požádala oddělení, aby neprodleně provedlo dohodu o smírném řešení, které bylo dosaženo s veřejnou ochránkyní práv. Následně se obrátila na ombudsmana.

Předmět šetření

15. Stěžovatel tvrdil, že Parlament dosud nesplnil návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení ve věci 1804/2009/(JMA)MHZ, s nímž již souhlasil.

16. Uvedla, že Parlament by měl neprodleně rozhodnout o vyplacení příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě stěžovateli.

Šetření

17. Dne 31. října 2011 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Parlament o stanovisko. Dne 13. února 2012 zaslal Parlament své stanovisko. Veřejná ochránkyně práv jej předala stěžovatelce s výzvou k vyjádření, kterou zaslala dne 30. dubna 2012. Dne 29. července 2012 zaslal stěžovatel další korespondenci. Dne 28. srpna 2012 předložil veřejný ochránce práv návrh smírného řešení, na nějž Parlament odpověděl dne 27. září 2012. Tato odpověď byla předána stěžovateli. Dne 3. listopadu 2012 zaslal stěžovatel e-mail útvarům veřejného ochránce práv.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné neprovedení dříve přijatého návrhu smírného řešení a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

18. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka odkázala na dopisy Parlamentu ze dne 22. března a 18. srpna 2011. Tvrdila, že správa Parlamentu nahrazuje svým úsudkem o potřebách syna stěžovatele úsudek lékařů. Podle názoru stěžovatelky se zdá, že správa Parlamentu i) vylučuje, aby stěžovatelka mohla svému synovi poskytovat odpovídající péči, a ii) „předepisuje“ svému synovi zvláštní léčbu profesionálním terapeutem, zatímco lékaři tak neučinili.

19. Ve svém stanovisku Parlament objasnil, že jeho dopis ze dne 22. března 2011 byl zaslán „v rámci plnění závazku Parlamentu přezkoumat žádost stěžovatele o dvojí příspěvek na dítě“, jak byl předán veřejnému ochránci práv v návaznosti na jeho návrh smírného řešení.

20. Parlament rovněž uvedl, že z důvodu lékařského tajemství nemá jeho správa přístup k osvědčení vydanému lékařem syna stěžovatele. Z kontaktů mezi oddělením a zdravotnickým pracovníkem Parlamentu však vyplynulo, že osvědčení lékaře nemuselo splňovat všechny požadavky, které oddělení uvedlo ve svém dopise ze dne 22. března 2011.

21. Parlament dále informoval veřejnou ochránkyni práv, že považuje dopis stěžovatelky ze dne 13. září 2011, v němž požádala Parlament, aby provedl návrh smírného řešení veřejného ochránce práv, za žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, aby orgán oprávněný ke jmenování přijal rozhodnutí ve prospěch stěžovatele.  Proto oddělení dopisem ze dne 14. listopadu 2011 potvrdilo, že přijetí dopisu stěžovatele představuje takovou žádost. Parlament zdůraznil, že stěžovatelka podala stížnost veřejnému ochránci práv, aniž by čekala na odpověď Parlamentu na její žádost ze dne 13. září 2011. Parlament nicméně uvedl, že se nedovolává nepřípustnosti stížnosti stěžovatele veřejnému ochránci práv.

22. Dne 2. prosince 2011 zamítl orgán oprávněný ke jmenování žádost stěžovatele ze dne 13. září 2011 (Parlament poskytl kopii svého rozhodnutí). Učinil tak proto, že z výkladu části stanoviska vydaného posudkovým lékařem Parlamentu, která odkazuje na osvědčení vydané lékařem syna stěžovatele, ze strany orgánu oprávněného ke jmenování vyplynulo, že syn stěžovatele vyžaduje nejen koučování a podporu, kterou může jeho matka poskytnout, ale také terapeutickou pomoc od profesionálního vedlejšího účastníka. Vzhledem k tomu, že čtení stěžovatele bylo odlišné, správa Parlamentu konzultovala lékaře Parlamentu, který potvrdil, že „část pomoci, kterou potřebuje syn stěžovatelky, může být poskytnuta telefonicky nebo e-mailem a že tato pomoc nemá terapeutickou povahu, ale může být srovnávána s pomocí, kterou rodiče obecně poskytují svým dětem.“Kromě toho orgán oprávněný ke jmenování uvedl, že nezpochybňuje hodnotu pomoci, kterou stěžovatelka poskytuje svému synovi „, ale že všechny děti, které poprvé žijí mimo své rodiče, budou obecně potřebovat pomoc a vedení, aby se vypořádaly se svou novou situací, některé více než jiné.“ Dále uvedl, že „může se stát, že syn stěžovatelky potřebuje více poradenství než děti, které netrpí žádným zdravotním postižením.“S ohledem na povahu pomoci stěžovatelky však orgán nebyl schopen odůvodnit přiznání příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě „pouze na tomto základě“, neboť by to znamenalo přiznání příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě pouze za podmínky, že dítě stěžovatelky má duševní postižení vyšší než 20 %. To by bylo neslučitelné s podmínkami stanovenými v závěru 177/87 ze dne 3. prosince 1987, ve znění revidovaném vedoucími správních útvarů orgánů, podle něhož by výživné na dítě mělo rovněž zahrnovat vysoké výdaje z důvodu zdravotního postižení. Tvrzení stěžovatelky, že tím, že pracovala na částečný úvazek za účelem poskytnutí této pomoci, utrpěla ztrátu příjmu, a že výživné na její dítě proto zahrnuje vysoké výdaje, nemohlo být přijato. Povaha pomoci a skutečnost, že pomoc je poskytována především telefonicky a e-mailem, protože syn stěžovatele nebydlí se stěžovatelem, ale v X, neumožnily Kontrolnímu úřadu dospět k závěru, že zdravotní postižení syna stěžovatele ve skutečnosti nutí stěžovatele pracovat na částečný úvazek. Kontrolní úřad uvedl, že „neexistuje žádná objektivní dokumentace o tom, že by pomoc stěžovatelky jejímu synovi měla takový rozsah a byla poskytována takovým způsobem, že by práce na částečný úvazek byla z tohoto důvodu odůvodněná.“Orgán oprávněný ke jmenování dospěl k závěru, že „... [Lékařský pracovník Parlamentu] rovněž potvrdil, že syn stěžovatele může využít odborné terapie. Pokud zašlete zproštěné faktury za úhradu léčebných výkonů svého syna, které přesahují měsíční příspěvek na vyživované dítě, zdá se, že máte nárok na dvojí příspěvek na vyživované dítě podle čl. 67 odst. 2.“

23. Ve stanovisku Parlament vysvětlil, že v této odpovědi tak Kontrolní úřad ponechal otevřené dveře pro budoucí výplatu příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě, pokud by stěžovatel předložil potvrzení o lékařských účtech, které dokládají pravidelné výdaje přesahující příspěvek na vyživované dítě ve výši 365 eur měsíčně. V tomto ohledu Parlament ve stanovisku rovněž uvedl, že v tomto případě není ochoten připustit, že stěžovatelka je oprávněna předložit jako důkaz vysokých výdajů jménem syna stěžovatelky „prostou skutečnost, že pracuje na částečný úvazek, protože pracovala na částečný úvazek před narozením [svého zdravotně postiženého syna] a protože již nebydlí na plný úvazek doma.“

24. Parlament byl toho názoru, že "s ohledem na to, co administrativa učinila v návaznosti na usnesení [stěžovatelovy] první stížnosti č. 1804/2009", jeho administrativa byla vůči stěžovateli shovívavá.

25. Parlament uzavřel „nabídkou [návrhu] veřejnému ochránci práv“takto:  „Vzhledem k tomu, že [stěžovatelka] a administrativa mají protichůdné názory na to, co představuje potřeby [jejího syna], je Evropský parlament připraven pověřit lékaře, který je třetí stranou, aby provedl posouzení [stěžovatelova syna] a podal zprávu pověřenému lékaři Parlamentu o bodech požadovaných orgánem oprávněným ke jmenování v jeho dopise ze dne 22. března 2011.“Pokud si stěžovatel přeje využít této nabídky, měl by se obrátit na příslušného úředníka.

26. Ve svých připomínkách ke stanovisku Parlamentu stěžovatelka tvrdila, že lékařské potvrzení vydané lékařem jejího syna poskytuje odpovědi na všechny otázky Parlamentu uvedené v dopise ze dne 22. března 2011.

27. Stěžovatel poté rozvedl lékařské osvědčení. Lékařské potvrzení podrobně popisuje potřeby jejího syna v souvislosti s jeho zdravotním postižením. Potřebuje osobní/sociální koučování a pomoc, protože se musí vyrovnat se sociálním prostředím, které málo chápe jeho zdravotní postižení, a protože musí dodržovat stejné standardy jako ostatní mladí lidé bez zdravotního postižení. Kromě intenzivního koučování ve všech fázích svého života vyžaduje doučování pro svou školní práci. Lékařské potvrzení nejen uvádí, že stěžovatelka je schopna poskytnout svému synovi pomoc, kterou potřebuje z důvodu svého zdravotního postižení, ale také uvádí, že stěžovatelce může být pomoc poskytnuta na dálku, když ho stěžovatelka navštíví v X. a když se její syn vrátí domů, tj. během všech jeho víkendů a svátků a také několik dní v týdnu. A konečně, lékařské osvědčení uvádí odhad požadované pomoci v hodinách za měsíc (12-15 hodin).

28. Podle názoru stěžovatele nebyl posudkový lékař o smírném řešení informován. Ve srovnání s podrobnými a jasnými informacemi v lékařském osvědčení poskytuje stanovisko pověřeného lékaře ze dne 20. července 2011 s ohledem na požadavky uvedené v dopise Parlamentu ze dne 22. března 2011 jen málo informací.

29. Stěžovatel v každém případě nechápe, proč i) Parlament odůvodnil své rozhodnutí ze dne 2. prosince 2011, kterým odmítl přiznat příspěvek na dvojnásobně vyživované dítě, tím, že uvedl, že „všechny děti, které poprvé žijí mimo své rodiče, potřebují pomoc rodičů“, a ii) posudkový lékař uvedl, že pomoc stěžovatele nemá terapeutickou povahu, ale lze ji přirovnat k pomoci, kterou rodiče obvykle poskytují svým dětem. V této souvislosti připomněla, že lékař ví, že jejímu synovi je diagnostikována Z., kterou nelze léčit ani vyléčit. Stěžovatelka má za to, že správa jí nemůže odepřít příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě na základě skutečnosti, že její syn může příležitostně vyžadovat, kromě její pomoci, terapii od profesionálního vedlejšího účastníka.

30. Stěžovatelka poukázala na to, že povaha a rozsah pomoci, kterou její syn potřebuje kvůli Z., nejsou stejné jako pomoc, kterou potřebují neurotypické osoby. Rovněž uvedla, že v roce 2008, kdy požádala o příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě, zahájil její syn vysokoškolské studium (v akademickém roce 2008/9 studoval ve V. a od roku 2009 navštěvoval univerzitu v X). V té době musela převzít roli učitelů "Speciálních vzdělávacích potřeb", kteří dříve poskytovali pomoc jejímu synovi, když byl studentem Evropské školy ve V. Díky své jazykové, právní, ekonomické, sportovní a psychologické kvalifikaci je schopna synovi poskytnout potřebnou pomoc (učení). Navíc je schopna poskytovat koučování svému synovi, protože o Z. hodně četla, v průběhu let mluvila se specialisty a nakonec, jako matka syna se Z., má intimní a celoživotní zkušenost, jak se vypořádat s potřebami svého syna. Může poskytnout svému synovi pomoc téměř v každém možném okamžiku, kdy ji potřebuje.

31. Uvedla, že během své kariéry pracovala jak na plný úvazek (v letech 1989, 1991, 1994 a 1995), tak na částečný úvazek. Po roce 2004 pracovala 60 %, 75 %, 80 % a 90 % běžné pracovní doby.  Důvody, proč pracovala na částečný úvazek před narozením syna, se lišily od důvodů, proč pracovala na částečný úvazek v roce 2008. V této souvislosti poukázala na to, že žádosti o práci na částečný úvazek je třeba každoročně obnovovat.

32. Uvedla, že by bylo nepřiměřené, nepřiměřené a diskriminační požadovat od ní, aby prokázala, že všech 18 hodin týdně, které tráví nepracuje (protože pracuje na částečný úvazek), je vynaloženo výhradně na pomoc jejímu synovi. Rodiče, kteří žádají o dvojí příspěvek na vyživované dítě, totiž musí pouze prokázat, že jejich výdaje vyplývají z povahy zdravotního postižení, hradí je a přesahují jeden měsíční příspěvek (365 EUR).

33. Pokud jde o návrh Parlamentu, aby byl její syn vyšetřen lékařem, který je třetí stranou, stěžovatelka poukázala na to, že by to jejího syna přinutilo projít obtížnou zkušeností s tím, že musí znovu hovořit o svých velmi soukromých problémech s lékařem, s nímž není obeznámen.  Zadruhé se zdá, že tento návrh zpochybňuje obsah lékařského potvrzení poskytnutého lékařem jejího syna. Skutečně soucitný, otevřený postoj by zahrnoval snahu pochopit povahu Z. a potřebnou pomoc. Znamenalo by to rovněž vážně zvážit obsah lékařského osvědčení a považovat jej za hlavní zdroj informací. Stěžovatel navíc v letech 2008 a 2012 požádal o dvojí příspěvek na vyživované dítě, tato otázka však dosud nebyla vyřešena.

34. Stěžovatel proto navrhl, aby Parlament buď uznal, že lékařské potvrzení ze dne 20. června 2011 podporuje přiznání příspěvku na dvojnásobné vyživované dítě, nebo předložil toto potvrzení jednomu nebo dvěma dalším lékařům Parlamentu nebo jinému nezávislému lékaři. Ty by certifikát posoudily s cílem zodpovědět tyto otázky: i) jaké jsou základní potřeby syna stěžovatele spojené s jeho zdravotním postižením? ii) může stěžovatel na tyto potřeby reagovat? iii) co představuje pomoc stěžovatele z hlediska času? V závislosti na výsledku tohoto posouzení stěžovatelka navrhuje, aby jí Parlament přiznal příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě se zpětnou platností od května do června 2008, kdy poprvé požádala o příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

35. Jako předběžnou poznámku procesní povahy veřejný ochránce práv uvedl, že Parlament a) považoval dopis stěžovatele týkající se provedení smírného řešení za žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu a b) objasnil, že se nesnaží zpochybnit přípustnost této stížnosti. Pokud jde o písmeno b), veřejný ochránce práv se domníval, že přístup Parlamentu je správný, protože v takovém případě, jako je projednávaný případ, kdy se stěžovatel, který je zaměstnancem orgánu, znovu obrátí na veřejného ochránce práv, pokud jde o to, že orgán neprovedl smírné řešení dohodnuté v rámci předchozí stížnosti veřejnému ochránci práv, není předmětem nové stížnosti pracovní vztah jako takový. Článek 2.8 statutu veřejného ochránce práv [1] se proto nepoužije.

36. Pokud jde o podstatu projednávané věci, veřejný ochránce práv pochopil, že ve své odpovědi na jeho návrh na smírné řešení ve věci 1804/2009/(JMA)MHZ (tento návrh je uveden v bodě 5 výše) Parlament souhlasil s přezkumem svého rozhodnutí ze dne 18. března 2009 neposkytnout stěžovatelce příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě s přihlédnutím i) ke skutečnosti, že podle jejího prohlášení má stěžovatelka pracovat na částečný úvazek, aby mohla poskytnout svému synovi pomoc, kterou potřebuje z důvodu svého zdravotního postižení, a ii) k dokumentům, které má stěžovatel předložit znovu, aby prokázal, kolik by taková pomoc stála, kdyby stěžovatelka neposkytla uvedenou pomoc sama.

37. Pokud jde o dohodu o smírném řešení, Parlament tedy nebyl povinen dospět na základě svého přezkumu ke kladnému rozhodnutí. Jejím závazkem vůči veřejnému ochránci práv bylo jednoduše přezkoumat situaci a poté přezkoumat dřívější zamítavé rozhodnutí.

38. Veřejný ochránce práv tak v tomto případě ověřil, zda Parlament provedl výše uvedený přezkum/přezkum s náležitou péčí.

39. Za prvé, veřejná ochránkyně práv považovala za pozitivní, že Parlament jako první krok ve svém přezkumu předložil stěžovatelce ve svém dopise ze dne 22. března 2011 přesné a výslovné údaje o tom, jakou lékařskou dokumentaci musí předložit. Tyto údaje, které ve skutečnosti odpovídaly požadavkům, které musí stěžovatelka splnit, aby jí mohl být přiznán dotčený příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě, byly spravedlivé a odpovídaly návrhu na smírné řešení ve věci 1804/2009/(JMA)MHZ. Je tomu tak proto, že existoval jasný předpoklad, že léčba potřebná pro syna stěžovatele by mohla být poskytnuta stěžovatelem.

40. V dopise ze dne 22. března 2011 byly v souhrnu stanoveny čtyři požadavky, z nichž tři se týkaly lékařského potvrzení, které musel lékař syna stěžovatele vydat a stěžovatel byl povinen předložit Parlamentu. Dopis požadoval, aby lékařská dokumentace: jasně uvést konkrétní potřeby [stěžovatelova syna] s uvedením druhu potřebné léčby (léčby) a příslušné doby trvání (hodin/měsíc). 2. V lékařském osvědčení by mělo být uvedeno, zda předpokládaná léčba musí být provedena odborníkem nebo může být provedena [stěžovatelem]. 3. … jako [stěžovatelův syn] studuje v Z. a [stěžovatel] žije v V ,, osvědčení by mělo rovněž uvádět, zda lze potřebnou léčbu provést na dálku (telefon, e-mail atd.). [4.] Na základě výše uvedených skutečností by [žadatel] měl poskytnout odhad nákladů souvisejících s konkrétními potřebami [jejího] syna.“

41. Zadruhé měl Parlament důvodně za to, že stěžovatelka musí splnit všechny požadavky stanovené jeho správou v dopise ze dne 22. března 2011, aby jí mohl být přiznán dvojí příspěvek na vyživované dítě.

42. V této fázi je třeba rovněž poznamenat, že Parlament dodržel příslušná pravidla týkající se důvěrnosti lékařských dokumentů svých zaměstnanců, když poté, co obdržel lékařské osvědčení vydané lékařem syna stěžovatele, požádal svého lékaře o jeho stanovisko, místo aby toto lékařské osvědčení sám posoudil. To však v konečném důsledku znamená, že správní diskreční pravomoc Parlamentu, pokud jde o to, zda stěžovatel splnil požadavky 1–3, byla velmi omezená. Rozhodnutí Parlamentu ve skutečnosti plně záviselo na stanovisku pověřeného lékaře, který byl jedinou osobou v Parlamentu, která si byla vědoma obsahu lékařského potvrzení.

43. Kromě toho, pokud jde o stanovisko posudkového lékaře Parlamentu, veřejný ochránce práv pochopil, že úlohou posudkového lékaře není pouze přepsat obsah lékařského potvrzení vydaného lékařem syna stěžovatele, ale vyjádřit se k jeho obsahu s ohledem na žádost stěžovatele o příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě podle čl. 67 odst. 3 služebního řádu. Je zřejmé, že provádění dohody o smírném řešení ve věci 1804/2009/(JMA)MHZ musí být v souladu s ustanoveními tohoto článku a příslušnými prováděcími ustanoveními.

44. Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že i když stanovisko pověřeného lékaře ze dne 20. července 2011 ve spojení s jeho stanoviskem ze dne 2. února 2011 jasně potvrzuje, že zdravotní postižení syna stěžovatele vyžaduje „neustálé koučování za účelem řízení každodenní sociální situace, vedení a kontroly při vytváření strategií pro náležitou komunikaci …“, a poskytuje tak kladnou odpověď na požadavek 1, nevyjasňuje, že výše uvedené koučování, vedení a kontrolu může stěžovatel provádět. Kromě toho, i když posudkový lékař nevylučuje, že synovi stěžovatele může být poskytnuta pomoc na dálku, domnívá se, že se nejedná o ""terapeutický zásah."Veřejný ochránce práv poznamenal, že se proto zdá, že lékařský posudek posudkového lékaře nepotvrzuje, že byly splněny požadavky 2 a 3, které by měly být nutně posuzovány společně.

45. Veřejný ochránce práv dále uvedl, že z toho vyplývá, že na základě výše uvedeného lékařského posudku posudkového lékaře Parlamentu mohl mít Parlament důvodné pochybnosti o tom, zda lékařské potvrzení vydané lékařem syna stěžovatele s konečnou platností splňuje požadavky Parlamentu 2 a 3 stanovené v jeho dopise ze dne 22. března 2011. Výše uvedené pochybnosti však neodůvodnily závěr (vyjádřený v dopise Parlamentu ze dne 18. srpna 2011, že syn stěžovatele "potřebuje zvláštní zacházení poskytované odborníkem"a "léčbu nelze provádět na dálku telefonicky nebo e-mailem". Namísto vyvozování tohoto závěru měl Parlament okamžitě požádat svého lékaře o vysvětlení. Parlament nakonec o toto vysvětlení požádal, ale až o několik měsíců později, před vypracováním svého dopisu stěžovateli ze dne 2. prosince 2011 a později svého stanoviska veřejnému ochránci práv v tomto případě.

46. Veřejná ochránkyně práv pochopila, že vysvětlení, která nakonec poskytl lékařský úředník, vedla Parlament k tomu, že v podstatě dospěl k závěru, že pomoc, kterou stěžovatelka poskytla svému synovi, neodpovídá tomu, co syn stěžovatelky vzhledem ke svému zdravotnímu postižení potřebuje, a to "koučování, vedení a kontrola …". Veřejný ochránce práv si nebyl obsahu tohoto objasnění vědom a nemohl se opírat o obsah lékařského potvrzení vydaného lékařem syna stěžovatelky, které mu stěžovatelka předložila spolu se svou stížností [2]. Relevantní obsah lékařského osvědčení, který stěžovatelka odhalila ve svých připomínkách (shrnutých v bodě 27 výše), však podle názoru veřejného ochránce práv postačoval k tomu, aby vyvolal nejistotu a pochybnosti o správnosti závěru Parlamentu.

47. Veřejný ochránce práv nakonec poukázal na to, že Parlament ani jeho lékař nikdy nezpochybnili hodnotu stanoviska vyjádřeného lékařem syna stěžovatele v jeho lékařském potvrzení pro účely vyřízení žádosti stěžovatele o příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě.

48. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívala, že Parlament by se mohl řídit návrhem stěžovatelky uvedeným v jejím vyjádření, tj. mohl by předložit lékařské potvrzení jinému ze svých lékařů k dalšímu stanovisku. V souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu [3] proto veřejný ochránce práv předložil tento návrh smírného řešení: Parlament by mohl předložit lékařské potvrzení vydané lékařem syna stěžovatele jinému ze svých lékařů k dalšímu stanovisku. Na základě tohoto stanoviska by Parlament mohl přezkoumat své rozhodnutí o dvojím příspěvku na vyživované dítě. Pokud bude výsledek tohoto přezkumu kladný, mohl by být stěžovateli s účinností od 30. června 2011 vyplácen příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě. To bylo datum, kdy stěžovatelka splnila požadavky, které Parlament stanovil ve svém dopise ze dne 22. března 2011, protože v tento den předložila Parlamentu i) osvědčení uvádějící odhadované poplatky za osobní koučování a školné a ii) lékařské osvědčení.

49. V duchu smírného řešení veřejný ochránce práv se souhlasem konstatoval, že při přezkumu rozhodnutí o žádosti stěžovatele o dvojí příspěvek na vyživované dítě (ačkoli výsledek byl pro stěžovatele dosud nepříznivý) Parlament nakonec zohlednil skutečnost, že stěžovatel pracoval na částečný úvazek. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že dne 29. července 2012 jej stěžovatel informoval, že i) Parlament mezitím konzultoval externího psychiatra, který vydal stanovisko, a ii) ona nesouhlasila s názorem externího psychiatra. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že stanovisko jiného pověřeného lékaře by mohlo pomoci s konečnou platností vyřešit spor ve věci samé a také ujistit stěžovatelku, že její případ byl útvary Parlamentu projednán s maximální pečlivostí.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

51. Parlament uvedl, že dne 29. února 2012 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí administrativy ze dne 2. prosince 2011 (uvedenému výše v bodě 22). Orgán oprávněný ke jmenování na tuto stížnost odpověděl dne 20. července 2012 (Parlament poskytl kopii odpovědi) a tato odpověď nahrazuje odpověď ze dne 2. prosince 2011. Během přezkumu stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 ze dne 29. února 2012 požádal Parlament externího psychiatra, aby poskytl druhý lékařský posudek. Zjištění orgánu oprávněného ke jmenování tvoří základ odpovědi orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 20. července 2012. Kromě toho stěžovatel dne 1. srpna 2012 podal další stížnost podle čl. 90 odst. 2 proti tomu, že správa dne 23. května 2012 odmítla přijmout řadu faktur jako doklad o vysokých výdajích. Lhůta pro odpověď orgánu oprávněného ke jmenování uplynula dne 1. prosince 2012.

52. Ve svém e-mailu adresovaném útvarům veřejného ochránce práv ze dne 3. listopadu 2012 stěžovatelka uvedla, že o den dříve podala žalobu proti Parlamentu k Soudu pro veřejnou službu EU „na základě rozhodnutí Parlamentu ze dne 20. července 2012. Uvedla, že "to náhle zastaví [její stížnost veřejnému ochránci práv]", a poděkovala veřejnému ochránci práv za jeho úsilí.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

53. Článek 228 SFEU zmocňuje evropského veřejného ochránce práv přijímat stížnosti „...týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů Unie...“a provádět šetření „... s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení.“ Kromě toho čl. 2 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že „... pokud veřejný ochránce práv prohlásí stížnost za nepřípustnou z důvodu probíhajícího nebo ukončeného soudního řízení týkajícího se skutečností, které byly předloženy, nebo ukončí její projednávání, výsledek šetření, která dosud provedl, se podává bez dalšího opatření.“

54. Stěžovatelka informovala veřejnou ochránkyni práv, že zahájila řízení před Soudem pro veřejnou službu EU „na základě“rozhodnutí Parlamentu ze dne 20. července 2012. Po přezkoumání tohoto rozhodnutí veřejný ochránce práv vyrozuměl, že právní kroky stěžovatelky se týkají skutečností, na nichž založila své tvrzení a tvrzení ve své stížnosti veřejnému ochránci práv. S ohledem na článek 228 SFEU a čl. 2 odst. 7 výše uvedeného statutu veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv ukončí posuzování stížnosti a bez dalších kroků předloží výsledek dosud provedených šetření.

B. Závěry

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala k Soudu pro veřejnou službu žalobu týkající se týchž skutečností, na nichž založila svou stížnost, veřejný ochránce práv ukončí projednávání stížnosti a bez dalších kroků předloží výsledek svých dosavadních šetření.

Stěžovatel a Evropský parlament budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 12. prosince 2012.

---

[1] Článek 2.8 statutu veřejného ochránce práv stanoví: „Veřejnému ochránci práv nelze podávat stížnosti týkající se pracovních vztahů mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti pro podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, a pokud neuplynuly lhůty pro odpovědi takto dožádaného orgánu.“

[2] Stěžovatelka ke své stížnosti připojila uvedené lékařské potvrzení, které označila jako "důvěrné". Kromě toho do tohoto dokumentu vložila následující poznámku: „nesdělovat správním útvarům Parlamentu“. Vzhledem k tomu, že tento dokument již viděl lékař Parlamentu a že veřejný ochránce práv je povinen informovat orgán o celé stížnosti, včetně všech příloh, byl ze spisu stížnosti vyloučen a zaslán zpět stěžovateli.

[3] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.