Vážený pane L.,

Dne 26. dubna 1999 jste jménem Centra pro evropská politická studia podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se údajných nesrovnalostí v souvislosti se smlouvou Phare.

Dne 21. května 1999 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 15. září 1999. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 15. listopadu 1999. Dne 28. listopadu 2000 jsem požádal Komisi o další informace. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 31. ledna a 1. března 2001 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dne 27. července, 7. září a 17. prosince 1999 a 14. dubna a 5. května 2000 jste mi zaslal další informace.

Dne 15. května 2001 mi Komise zaslala doplňující informace. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 11. července 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu potřebnou k vyřízení Vaší stížnosti.

Stížnost

V dubnu 1999 podal stěžovatel, ředitel Centra pro evropská politická studia (CEPS), stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv týkající se smlouvy Phare č. 95-1111.00. Zakázka se týkala sbližování právních předpisů v Rumunsku a Evropská komise ji zadala konsorciu vedenému CEPS v roce 1995.

Podle stěžovatele byl projekt rozdělen do dvou zcela odlišných fází. Během prvních osmnácti měsíců mělo konsorcium značné obtíže při plnění svých povinností. Stěžovatel proto v roce 1997 přímo zasáhl do projektu. Bylo dosaženo dohody se snížením poplatků přibližně o 20 %. Hlavní poradce byl nahrazen a Komise souhlasila s prodloužením projektu o dalších šest měsíců do června 1998, aby mohla být dokončena většina prací.

Úroveň odhodlání a kvality práce se v tomto posledním období výrazně zlepšila a rumunská vláda konsorcium, jeho hlavního poradce i CEPS při několika příležitostech ocenila. Naneštěstí již Komise neřídila projekt racionálně nebo rozumně. Stěžovatel uvedl, že CEPS nikdy nezpochybnil právo a povinnost Komise kontrolovat výstupy a finanční správu konsorcia. Hlavní problém v posledních patnácti měsících však spočíval v tom, že CEPS neobdržel žádnou podrobnou dokumentaci uvádějící, proč a v jakých bodech byla Komise s prací konsorcia nespokojena. Stěžovatelka se několikrát pokusila kontaktovat Komisi a přiložila deník svých kontaktů s Komisí od konce roku 1997 do dubna 1999, který ilustroval chování Komise.

V této souvislosti žadatel tvrdil, že i) Komise nezaplatila žádné faktury a ii) Komise neposkytla žádné informace o tom, co bylo nesprávné nebo proč faktury nebyly zaplaceny.

Šetření

Ve svém stanovisku Komise nejprve vysvětlila, že v rámci „předvstupní strategie“ Společenství uzavřela smlouvy s poradci s cílem pomáhat a radit vládám přistupujících zemí ve střední a východní Evropě ve všech záležitostech týkajících se sbližování jejich vnitřních právních předpisů s „acquis communitaire“ Společenství. CEPS získal zakázku pro Rumunsko.

Realizace projektu byla od počátku sužována problémy. Podle Komise lze poskytnutí školení a dokumentace rumunským orgánům považovat za přijatelné, avšak zprávy vypracované v různých oblastech rumunského práva jsou nekvalitní. V roce 1997 to vedlo ke snížení pravomocí CEPS, nahrazení hlavního poradce a snížení plateb Komise za služby poskytnuté do června 1997.

Ačkoli Komise připustila, že výkonnost CEPS se od té doby zlepšila, hlavní otázkou sporů mezi stranami byla stále nízká kvalita většiny předložených zpráv a nepřijatelnost jiných zpráv. Hlavní námitky Komise byly shrnuty v dopise stěžovateli ze dne 13. července 1999. Na základě zvláštního auditu provedeného v roce 1998 a po důkladné analýze všech předložených zpráv navrhla Komise konečné vyrovnání sporných faktur za období od července 1997 do června 1998. Podle Komise nebyly v účetních knihách Komise neuhrazeny žádné faktury.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise neposkytla informace o tom, proč faktury nebyly zaplaceny, Komise to zamítla a odkázala na deník připojený ke stížnosti a audit v roce 1998, čímž uvedla, že CEPS byl o problémech vždy plně informován.

Komise dospěla k závěru, že CEPS nemusí být s návrhem na narovnání spokojen, ale velmi dobře ví, proč byl předložen.

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti.

V dalších dopisech veřejnému ochránci práv předložil stěžovatel řadu připomínek týkajících se chování Komise. Stěžovatel mimo jiné poukázal na skutečnost, že Komise nikdy nezpochybnila faktury týkající se vzdělávání, které však byly zaplaceny až v červenci 1999. Nejvýznamnějším zpožděním byla samotná věcná zpráva, u níž Komisi trvalo osm měsíců, než provedla drobné změny, ačkoli stěžovatel opakovaně požadoval její znění.

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby předložila další informace týkající se i) důvodů, proč nesporné části smlouvy (práce vykonaná v souvislosti se školením a dokumentací) nebyly zaplaceny v dřívější fázi, ale byly místo toho zahrnuty do finančního auditu, ii) Komise byla požádána, aby vysvětlila dobu potřebnou k vydání dvou plateb, iii) byla vznesena otázka úroků z prodlení a iv) Komise byla požádána, aby se vyjádřila k tvrzení, že během osmi měsíců nebyly ve zprávě o věcné správnosti provedeny žádné významné změny.

Ve svém druhém stanovisku Komise shrnula následující body.

Pokud jde o náklady vzniklé v období od 1. července 1997 do 31. března 1998 (které zahrnovaly náklady na vzdělávání), platby nemohly být provedeny z důvodu několika obtíží, které podrobněji vysvětlila. Rozhodla, že finanční audit by měl zahrnovat úplné přezkoumání smlouvy. Pokud jde o obě platby, Komise uznala, že jejich vydání trvalo déle, než je obvyklé, a uvedla určité důvody. Pokud jde o otázku úroků z prodlení, Komise uvedla, že je na dodavateli, aby požadoval úroky.

Druhé stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli k vyjádření. Zdá se, že od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

V květnu 2001 Komise informovala veřejného ochránce práv, že po schůzkách se stěžovatelem v únoru a březnu 2001 byla dne 26. dubna 2001 oběma stranami neformálně schválena dohoda o narovnání. Dohoda by byla zpracována v rámci Komise a poté předložena stěžovateli ke kontrasignaci.

Veřejná ochránkyně práv předala tyto informace stěžovateli k připomínkám. Stěžovatel následně informoval veřejného ochránce práv, že smír navržený Komisí přijal a že byl podepsán dne 15. května 2001. V rámci dohody se stěžovatel zavázal, že se stížností u veřejného ochránce práv nebude zabývat. Stěžovatel nakonec poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úsilí v této věci.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise nezaplatila žádné faktury a neposkytla žádné informace o tom, co bylo nesprávné nebo proč faktury nebyly. Pokud jde o věcnou zprávu, stěžovatel navíc tvrdil, že během osmi měsíců nedošlo k žádným významným změnám.

1.2 Komise tato tvrzení odmítla a vysvětlila své stanovisko jak ve svém prvním, tak ve druhém stanovisku. Uvedla, že faktury byly zaplaceny, a informovala stěžovatele. Pokud jde o věcnou zprávu, Komise nepředložila žádné konkrétní připomínky.

1.3 V květnu 2001 Komise informovala veřejného ochránce práv, že dohoda o narovnání byla neformálně schválena oběma stranami dne 26. dubna 2001. V červenci 2001 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že dne 15. května 2001 byla podepsána dohoda o narovnání. V rámci dohody se stěžovatel zavázal, že se stížností u veřejného ochránce práv nebude zabývat.

1.4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že mezi Komisí a stěžovatelem bylo dosaženo dohody. Zdá se tedy, že věc byla vyřešena.

Z připomínek Komise a připomínek stěžovatele vyplývá, že Komise podnikla kroky k urovnání této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojila. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN