Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel pracoval pro Generální ředitelství Komise pro hospodářství a finance (dále jen "GŘ") od roku 1970 až do svého odchodu do důchodu v roce 2005. Jeho projednávaná stížnost navazuje na stížnosti 625/2006/(JF)BU a 809/2009/BU, které se rovněž týkaly opatření přijatých Komisí v návaznosti na rozhodnutí tehdejšího Soudu prvního stupně [1], který zrušil hodnotící zprávy stěžovatele za období 1995–97 a 1997–99. Tato výtka se týká pouze hodnotící zprávy za roky 1995–1997.

2. Soud prvního stupně ve svém rozsudku konstatoval, že některé připomínky v hodnotící zprávě za období 1995–1997 vycházely ze dvou souborů dokumentů, které nebyly zahrnuty do osobního spisu stěžovatele. Jednalo se o: a) dopis poslance EP komisaři pro hospodářské a měnové záležitosti, v němž obvinil stěžovatele, že v rámci panelové diskuse v Německu zpochybnil HMU, a následné výměny názorů v rámci GŘ; a b) výměnu dopisů, opět v rámci GŘ, v souvislosti s tvrzením, že stěžovatel použil zahraniční čestný titul v Německu bez povolení příslušného německého orgánu, z něhož Komise vycházela, aby prokázala, že stěžovatel „neuznával orgán“. Soud prvního stupně zjistil, že skutečnost, že GŘ v té době nereagovalo na tvrzení obsažená v dokumentu a), a neoficiální a nevýznamná povaha dokumentu b) znamenaly, že stěžovatel měl dobrý důvod se domnívat, že neovlivní jeho hodnotící zprávu. Vzhledem k tomu, že zpráva byla ovlivněna (jelikož Komise nemohla poskytnout žádné další důkazy pro některé negativní připomínky v ní obsažené), musela být hodnotící zpráva zrušena.

3. Historie dotčeného hodnotícího posudku lze shrnout následovně.

4. Vedoucí oddělení stěžovatele, pan A, předložil během sledovaného období návrh zprávy panu B., tehdejšímu generálnímu řediteli, který byl přímým hodnotitelem. Podle stěžovatele byl návrh zprávy pana A. velmi pozitivní a v souladu s hodnotícími zprávami z let 1991-93 a 1993-95, v nichž stěžovatele doporučil k povýšení.

5. V dubnu 1999 dokončil pan B hodnotící zprávu, která byla v ostrém kontrastu s pozitivními hodnotícími zprávami, které stěžovatel obdržel za tři předchozí hodnotící období. Stěžovatel se domnívá, že to bylo způsobeno tím, že před deseti měsíci podal žalobu proti zamítnutí žádosti pana B. o povolení zveřejnit projev, který přednesl na konferenci v Córdobě s názvem "Potřeba ekonomického doladění na místní a regionální úrovni v měnové unii Evropské unie"[2]. Pan B odešel do důchodu v roce 2001, aniž dokončil hodnotící zprávu.

6. Dne 28. června 2001 předložil úřadující generální ředitel pan C. stěžovateli zprávu. Dne 15. října 2001 odvolací hodnotitel, pan D, konstatoval, že vedoucí oddělení stěžovatele, pan A, nebyl konzultován. K tomu došlo dne 7. listopadu 2001 prostřednictvím pohovoru mezi hodnotitelem a panem A., který se ke zprávě vyjádřil. Dne 10. prosince 2001 předložil hodnotitel částečně upravenou zprávu s lepšími známkami pro stěžovatele.

7. Dne 13. prosince 2005 Soud prvního stupně hodnotící zprávu zrušil (viz výše). Dne 16. června 2006 pan C. dokončil novou zprávu a zaslal ji stěžovateli.

8. Stěžovatel vznesl námitku proti jmenování pana C. hodnotitelem. Generální ředitel E proto vypracoval novou zprávu. Stěžovatel nebyl s touto zprávou spokojen a tvrdil, že se nijak nepodobá původnímu návrhu zprávy (předloženému panem A generálnímu řediteli), a neodráží tedy realitu jeho výkonu. Zeptal se pana E, proč se od tohoto návrhu odchýlil, a bylo mu sděleno, že tento návrh konzultoval „některé osoby“, které odmítl jmenovat. Stěžovatel zprávu zamítl.

9. Ve stížnosti 625/2006/(JF)BU stěžovatel tvrdil, že hodnotící zprávy byly vypracovány s cílem znemožnit jeho povýšení, což mělo dopad na výši jeho platu a důchodu. Navrhoval, aby ho Komise povýšila se zpětnou účinností, jako by zrušené hodnotící zprávy nebyly nikdy předloženy. Šetření bylo ukončeno na základě tehdejšího článku 195 Smlouvy o ES z těchto důvodů: i) stížnost stěžovatele v souvislosti s jeho zprávou o vývoji služebního postupu za rok 2003, podepsanou panem B., byla stále projednávána [3]; a ii) Soud prvního stupně zrušil hodnotící zprávu za období 1995–97 až v prosinci 2005 a jednání mezi stěžovatelem a Komisí probíhala, ačkoli Komise považovala svůj prostor pro uvážení za omezený vzhledem k probíhajícímu řízení. Veřejná ochránkyně práv shledala tento postoj přiměřeným a odkázala rovněž na pravomoc Soudu pro veřejnou službu přezkoumat možnost smírného narovnání.

10. Dne 15. října 2007 byla zpráva předána panu D. jako odvolacímu hodnotiteli. Zprávu mírně upravil a dne 27. listopadu 2007 ji zaslal stěžovateli. Odvolací hodnotitel v průvodním dopise uvedl, že zohlednil rozsudek Soudu prvního stupně, připomínky stěžovatele během pohovoru ke zprávě a připomínky jeho vedoucího oddělení při vypracování původní zprávy. Odvolací hodnotitel to považoval za „značné zlepšení zprávy, kterou [stěžovateli] předal pan [E]“. Dne 19. prosince 2007 zaslal stěžovatel panu D. fax, v němž uznal, že odvolací hodnotitel zprávu skutečně poněkud („quelque peu“) zlepšil ve srovnání se zprávou vypracovanou panem E. Nedomníval se však, že plně zohledňuje připomínky pana A, zejména poznámku, podle níž si „dobrovolně zasloužil povýšení, neboť měl za to, že je zdaleka nejvýše postaveným členem platové třídy v rámci GŘ“. Bylo tomu tak navzdory skutečnosti, že ani pan E, ani pan D v té době neviděli jeho výkon. Zpráva ukázala nevysvětlitelný pokles známek ve srovnání se zprávou z let 1993-95, který lze vysvětlit pouze odkazem na aféru Cordoba. Skutečnosti naznačovaly zneužití pravomoci nadřízenými stěžovatele. Požádal pana D., aby se zmocnil smíšeného výboru pro hodnotící zprávy.

11. Dne 26. března 2009 (stížnost 809/2009/BU) se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv s tvrzením, že na tento fax nikdy neobdržel odpověď. Bylo zahájeno telefonické řízení a Komise dopisem ze dne 29. června 2009 informovala stěžovatele, že je nutné provést důkladné posouzení, aby bylo vyhověno jeho žádostem, a že vynaloží veškeré úsilí, aby zajistila, že stěžovatel obdrží odpověď v nadcházejících týdnech. Stěžovateli rovněž poskytla kontaktní údaje úředníka odpovědného za řešení dané záležitosti. Případ byl tedy uzavřen.

12. Navzdory tomuto slibu a upomínkovému dopisu, který stěžovatel zaslal v listopadu 2009, však poznamenal, že Komisi trvalo dva roky, než se touto záležitostí znovu zabývala (stěžovatel se v srpnu 2011 setkal s úředníky Generálního ředitelství Komise pro lidské zdroje), a dosud ji nevyřešil.

Předmět šetření

13. Žadatel předložil následující tvrzení a tvrzení.

Tvrzení:

Komise řádně nezpracovala hodnotící zprávu stěžovatele za období 1995–1997 poté, co Soud prvního stupně dne 13. prosince 2005 zrušil první zprávu týkající se tohoto období.

Nárok:

Komise by měla vážně zvážit, zda by mohla záležitost uzavřít obnovením kariéry stěžovatele.

Šetření

14. Stížnost byla doručena dne 5. října 2011. Dne 8. listopadu 2011 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Komisi o stanovisko ke stížnosti.

15. Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek. Stěžovatel zaslal své připomínky ve dnech 18. až 22. března 2012.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení o nesprávném zpracování hodnotící zprávy stěžovatele a související reklamace

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

16. Stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise příliš zpozdila zpracování jeho hodnotící zprávy, neboť tato záležitost nebyla v době podání stížnosti stále vyřešena. Pokud jde o podstatu navrhovaných zpráv předložených Komisí, kritizoval skutečnost, že i když s ním Soudní dvůr souhlasil, že jeho projev v Córdobě může být zveřejněn, Komise nevyvíjela žádné skutečné úsilí, aby se zabývala důvody, proč se jeho hodnotící zpráva za roky 1995–97 výrazně lišila od jeho předchozích zpráv. Komise se ani nepokoušela napomoci obnovení jeho kariéry. Namísto toho se zdálo, že Komise pouze hledala formálně obhajitelný způsob zamítnutí jeho žádosti. Pokud jde o smíšený výbor pro hodnotící zprávy, stěžovatel souhlasil s tím, že by nemělo smysl zapojit tento výbor nyní, vzhledem k tomu, že většina osob zapojených do původní hodnotící zprávy buď zemřela, nebo opustila Komisi. Zdůraznil, že má zájem na dosažení smírného řešení této záležitosti, a to i s ohledem na jeho věk, spíše než na zahájení zdlouhavého a nákladného řízení před Soudním dvorem.

17. Ve svém stanovisku Komise vysvětlila, že poté, co Soud prvního stupně zrušil hodnotící zprávu stěžovatele za období 1995–1997, GŘ poté vypracovalo další zprávu, kterou stěžovatel napadl a požádal o její analýzu smíšeným výborem. To však způsobilo Komisi problémy, protože členové tohoto výboru buď opustili Komisi, nebo zemřeli. Komise proto musela provést interní konzultace, aby nalezla řešení tohoto problému. Bylo správné, že se útvary Komise se stěžovatelem setkaly. Zdůraznil, že novou zprávu v každém případě zpochybní vzhledem k tomu, že smíšený výbor nemůže být svolán, protože jeho členové buď opustili Komisi, nebo zemřeli. Upřesnil rovněž, že pokud jde o obnovení jeho kariéry, odkazuje na povýšení na základě své zprávy za období 1995–1997. V tomto ohledu Komise zdůraznila, že Soud prvního stupně v žádném případě nezjistil, že stěžovatel prokázal výkonnost, která by si zasloužila povýšení; pouze uvedl, že posouzení bylo založeno na dokumentech, které nebyly ve spisu stěžovatele, a že stěžovatel se proto oprávněně domníval, že tyto dokumenty nebudou v jeho posouzení zohledněny. Proto nemohl počítat s obnovením kariéry stěžovatele způsobem, který požadoval.

18. Komise vypracovala novou zprávu zohledňující zjištění Účetního dvora do té míry, že se v souvislosti se smíšeným výborem setkala se zvláštními problémy popsanými výše. Nyní dospěl k závěru, že: a) nebylo formálně možné svolat smíšený výbor; a b) nebylo by smysluplné volat nástupce původních členů smíšeného výboru, a to nejen z důvodu restrukturalizace, k níž mezitím došlo, ale také proto, že by pro ně nebylo možné posoudit skutečnosti týkající se události, k níž došlo před šestnácti lety. Komise se proto rozhodla dokončit zprávu, aniž by vyzvala smíšený výbor. Zpráva by se pak stala konečnou. Stěžovatel mohl proti konečné zprávě podat stížnost podle čl. 90 odst. 2.

19. Ve svých připomínkách, které obsahovaly závěr stěžovatele, že znalost jeho spisu ze strany Komise byla přinejlepším stručná, stěžovatel vyvrátil argumenty Komise, že: a) se spisem řádně nakládal; b) Soud prvního stupně zrušil původní zprávu, protože napadené dokumenty nebyly obsaženy v pracovním spisu stěžovatele; c) nemohl svolat smíšený výbor, protože jeho členové byli buď mrtví, nebo opustili Komisi; a d) nemohlo počítat s obnovením kariéry stěžovatele (povýšením), protože již zohlednilo zjištění Účetního dvora v poslední zprávě. Tvrdil, že tyto argumenty byly nepravdivé a byly vykládány tak, aby uvedly neinformovaného čtenáře v omyl.

20. Pokud jde o písmeno a), uvedl, že Komise naopak odložila záležitost tím, že odmítla předvolat smíšený výbor, o který požádal ve svém faxu ze dne 19. prosince 2007. Toto zpoždění samo o sobě představovalo nesprávný úřední postup.

21. Argument Komise uvedený v písmenu b) naznačoval, že o spisu nevěděla a že zpráva vypracovaná po rozsudku byla založena na nesprávných informacích a nesprávných dokumentech. Tyto dokumenty představovaly jakousi odpovídající spisovou dokumentaci, kterou soud výslovně potvrdil, když uvedl, že dokumenty, které byly přezkoumány protiprávně, ovlivnily posouzení stěžovatele, a že je proto nelze zohlednit v novém posouzení. Zůstávaly však ve spisu, a sice v příloze zprávy za rok 2006, kterou vypracoval pan C. Na tuto skutečnost musela odkazovat i následná zpráva pana E. vzhledem k tomu, že z konzultačního seznamu vyplývá, že osobní spis stěžovatele si právní služba naposledy vypůjčila mezi 17. lednem a 6. dubnem 2006. Zpráva pana E. tedy musí být založena na příslušném spisu, a musí být proto považována za nezákonnou.

22. Pokud jde o písmeno c), stěžovatel připustil, že smíšený výbor pro dotčený postup podávání zpráv již neexistuje. Měl však za to, že Komise prokázala nedostatečné organizační schopnosti, když tvrdila, že není schopna shromáždit v jedné místnosti výbor složený ze tří nebo čtyř zástupců, který by se skládal z jednoho zástupce administrativy a jednoho zástupce z každé odborové organizace. Argument, že došlo k problému, protože členové smíšeného výboru opustili Komisi nebo zemřeli, byl zcela nepřijatelný - smíšený výbor nebyl výborem konkrétních osob, které se zabývaly zprávou stěžovatele. Smíšený výbor se skládal spíše z nezávislých zástupců, kteří byli vyzváni, aby zprávu objektivně posoudili. Na rozdíl od toho, co uvedla Komise, nevyjádřil pochopení tohoto problému, ale pouze zdůraznil, že ve vztahu k období 1995–1997 již neexistují žádní objektivní svědci ze strany zpravodajů vzhledem k tomu, že tito svědci buď opustili Komisi, nebo zemřeli.

23. Pokud jde o písmeno d), konkrétně o to, že Komise zamítla jeho žádost o obnovení jeho kariéry, stěžovatel vznesl řadu otázek. Uvedl, že v té době existovalo sedm verzí této zprávy, z nichž každá se mírně lišila od ostatních. Všechny tyto verze - s výjimkou původního návrhu zprávy vypracovaného přímým nadřízeným stěžovatele panem A - však byly napsány po roce 1999, tj. dva roky po posuzovaném období a poté, co se konference v Córdobě stala problémem, a vycházely z tohoto odpovídajícího spisu.

24. Stěžovatel rovněž zpochybnil základ pro kritické připomínky ve zprávě, jakmile již nebyly zohledněny dokumenty kritizované Účetním dvorem. Zajímalo ho také, co se mezi vykazovanými obdobími změnilo. Mezi zprávami vypracovanými panem E a mírně opravenými panem D. a zprávami vypracovanými za předchozí vykazovaná období byl ostrý kontrast a nebylo jasné, jak byl tento rozdíl odůvodněný. Stěžovatel zdůraznil, že v jeho zaměstnaneckém spisu nejsou žádné dokumenty, které by ukazovaly na zhoršení jeho výkonnosti po předchozích zprávách. Komise naopak uznala, že se mu dostalo chvály za jeho vnější činnost. Dále vzhledem k tomu, že pan E nevěděl, jak si stěžovatel vedl v letech 1995-97, a nemohl hovořit s tehdejším přímým nadřízeným stěžovatele, stěžovatel zpochybnil zdroje, z nichž jeho zpráva vycházela. Zpochybnil rovněž skutečnost, že pan E nevzal v úvahu kritické připomínky pana A. ke zprávě pana B. z roku 2001 (které v podstatě s touto zprávou pana B. nesouhlasily). Pokud by pan E učinil tyto připomínky svým vlastním, vyřešilo by to tuto záležitost. Místo toho nová zpráva představovala další fantazijní zprávu. Stěžovatel uvedl, že Komise není ochotna se řídit posouzením provedeným panem A., protože by to znamenalo, že by musela provést nové srovnávací posouzení a v důsledku tohoto posouzení by ho musela povýšit.

25. Závěrem lze tedy říci, že jedinými možnostmi řešení této záležitosti byly tyto alternativy: i) smíšený výbor by se mohl zabývat dokumentací, vyslechnout stěžovatele a přijmout rozhodnutí; ii) mohla by být vypracována nová zpráva, která by odrážela skutečnou situaci v období 1995–1997 na základě dokumentů dostupných pro toto období a personálního spisu; nebo iii) administrativa by mu mohla pomoci s rehabilitací jeho kariéry.

26. Dne 22. března 2012 stěžovatel předložil e-mail Komise, v němž mu zaslal "avant-kopii" rozhodnutí přijatého panem D., a sice doplnění zprávy, jak bylo oznámeno ve stanovisku. V průvodní poznámce byl stěžovatel informován, že zpráva je nyní dokončena a že proti ní může podat stížnost podle čl. 90 odst. 2.

27. Pan D. ve svém dopise vysvětlil, že vzhledem k tomu, že stížnost předložená stěžovatelem byla předložena smíšenému výboru, bude obvykle nutné ji vyslechnout předtím, než on, jako hodnotitel odvolacího řízení, bude moci o zprávě rozhodnout. Vzhledem ke zvláštním obtížím, které to představovalo a na které stěžovatel sám několikrát upozornil, se však jednalo o formalitu, kterou nebylo možné splnit. Komise ho tedy požádala, aby zprávu učinil definitivní. Analyzoval proto odvolání stěžovatele ke smíšenému výboru. Domníval se, že tyto argumenty byly buď zohledněny v revidované zprávě, kterou zaslal stěžovateli, nebo že nejsou relevantní. Připomínky pana E., které stěžovatel zpochybnil, byly tedy podle jeho názoru pouhou radou ohledně profesní orientace stěžovatele, která neměla negativní konotaci, kterou s nimi stěžovatel spojoval. Tvrzení stěžovatele, že zpráva nebyla v souladu s předchozími zprávami, bylo rovněž irelevantní vzhledem k tomu, že každá z nich zahrnovala různá období, která vyžadovala nové posouzení. Zprávu proto potvrdil.

Posouzení veřejného ochránce práv

28. Z výše uvedeného vyplývá, že se Komise nevypořádala se spisem včas. Účetní dvůr zrušil hodnotící zprávu stěžovatele v prosinci 2005 a dokončení nové hodnotící zprávy trvalo Komisi do března 2012. I když je jistě pravda, že se Komise při svých pokusech o to potýkala s řadou obtíží, které mohou některé z prodlení vysvětlit, tento časový rámec je zjevně nepřiměřený. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým Komise po zrušení hodnotící zprávy stěžovatele Soudem prvního stupně postupovala.

29. Takové zjištění nesprávného úředního postupu by obvykle vedlo veřejného ochránce práv k předložení návrhu smírného řešení nebo návrhu doporučení. V tomto případě by to však nebylo vhodné vzhledem k tomu, že Komise nyní vypracovala hodnotící zprávu pro stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto níže učiní kritickou poznámku.

30. Není-li stěžovatel s novou hodnotící zprávou spokojen, může se na veřejného ochránce práv obrátit znovu. Každé takové stížnosti však musí předcházet vhodné předchozí administrativní postupy. V rámci pracovních vztahů mezi Komisí a úředníkem, jako je tomu v projednávané věci, vyžaduje čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv, aby stěžovatel vyčerpal možnosti podávání interních stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následující kritickou poznámkou:

Je-li hodnotící zpráva zrušena soudním rozhodnutím, představuje řádnou správu přijmout nový hodnotící posudek v přiměřené lhůtě. V projednávané věci trvalo Komisi až do března 2012, než předložila novou hodnotící zprávu pro stěžovatele poté, co byla původní zpráva zrušena tehdejším Soudem prvního stupně v prosinci 2005. To je zjevně přehnané. Vzniklé zpoždění tedy představuje nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a orgán budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 2. srpna 2012.

[1] Spojené věci T-155/03, T-157/03 a T-331/03 Michael Cwik v. Komise [2005] SC-I-A-411; II-1865.

[2] Ve svém rozsudku ve věci T-82/99 Soud následně rozhodnutí zrušil, neboť bylo založeno na "zjevně nesprávném posouzení". Ve věci C-340/00 P Soudní dvůr kasační opravný prostředek Komise zamítl.

[3] Věc T-200/05, poté F-31/05, která byla nakonec Soudem pro veřejnou službu dne 29. března 2007 zamítnuta.