Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stížnost se týká odmítnutí Evropské komise poskytnout plný přístup veřejnosti podle nařízení č. 1049/2001[1] k závěrečné zprávě projektu EQAR 2007- 4214/001/-001. Tato zpráva byla předložena Komisi Evropskou asociací pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání (dále jen "ENQA") a týkala se přípravy na zřízení evropského rejstříku pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání (dále jen "projekt EQAR")[2]. ENQA byla odpovědná za zřízení EQAR a požádala Komisi o financování v rámci programu celoživotního učení.

2. Stěžovatel požádal o přístup k důvěrné části závěrečné zprávy projektu EQAR 2007- 4214/001/-001, která obsahuje zprávu předloženou Komisi týkající se finančních informací o zřízení EQAR.

3. Komise konzultovala ENQA s dotazem, zda souhlasí se zveřejněním důvěrné části závěrečné zprávy. ENQA vznesla proti zveřejnění námitky. Komise poté informovala stěžovatele, že odepřela přístup veřejnosti k dokumentu z důvodu, že zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu a) soukromí a osobnosti jednotlivce, tj. výjimku z přístupu veřejnosti stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001[3], a b) obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví, tj. výjimku z přístupu veřejnosti stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001[4].

4. Stěžovatel svou žádost o přístup obnovil zasláním potvrzující žádosti.

5. Komise v této věci konzultovala ENQA ještě dvakrát. Agentura ENQA nakonec souhlasila se zveřejněním upravené verze závěrečné zprávy, což vedlo Komisi k poskytnutí částečného přístupu k závěrečné zprávě dne 5. března 2010. Komise odmítla poskytnout přístup ke třem částem závěrečné zprávy, a to podnikatelskému plánu EQAR (připojenému k závěrečné zprávě); část 6 závěrečné zprávy s názvem „Zapojenízaměstnanců“; a příloha I závěrečné zprávy s názvem „Tabulkaúčetního výkaznictví“.

6. Na podporu svého rozhodnutí o odepření přístupu Komise uvedla následující odůvodnění.

7. Komise tvrdila, že obchodní plán EQAR nespadá do rozsahu jejího posouzení žádosti o přístup podle nařízení č. 1049/2001, protože stěžovatel již měl dotčený dokument v držení.

8. Komise odepřela přístup k části 6 závěrečné zprávy na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 a jeho výjimky z přístupu za účelem ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce. Komise tvrdila, že výjimka se použije, protože tato část dokumentu obsahuje seznam osob, které se na projektu podílely, podle kategorie, partnera a doby přidělení. Komise uvedla, že tyto informace představují osobní údaje, protože se týkají identifikovaných osob a údajů soukromé povahy týkajících se jejich pracovního zařazení a odměny v rámci tohoto projektu.

9. Komise odepřela přístup k tabulce účetního výkaznictví na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 a své výjimky z práva na přístup, jejímž cílem je ochrana obchodních zájmů. Komise poskytla stěžovateli popis povahy nezveřejněných položek obsažených v tabulce finančního výkaznictví[5]. Komise však tvrdila, že otázky, jimiž se zabývá část 6 závěrečné zprávy a tabulka účetního výkaznictví, jsou v sázce v probíhajících soudních sporech mezi stěžovatelem a agenturou ENQA. Zveřejnění těchto částí závěrečné zprávy by ohrozilo schopnost ENQA účinně prezentovat svůj případ na rovnoprávném základě s ostatními stranami tohoto soudního řízení. To by poškodilo obchodní zájmy ENQA, pokud jde o výsledek sporu. Komise uvedla, že ačkoli ENQA není subjektem usilujícím o zisk, jedná jako jakýkoli jiný hospodářský subjekt na otevřeném trhu při výkonu několika svých činností, jako je přijímání zaměstnanců a nákup vybavení a služeb nezbytných pro její provoz. Kromě toho Komise uvedla, že nelze poskytnout přístup do oddílu tabulky finančních výkazů týkajícího se realizovaných cestovních výdajů a výdajů na pobyt, protože tato část obsahuje seznam osob, které za projekt požadovaly cestovní výdaje a výdaje na pobyt. Tyto informace se považují za osobní údaje, které jsou rovněž chráněny na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

10. Komise nakonec uvedla, že výjimky z práva na přístup podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 nesmí být poměřovány s převažujícím veřejným zájmem. Od výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 však musí být upuštěno, pokud existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Takový zájem musí být zaprvé veřejným zájmem a zadruhé musí převážit nad škodou způsobenou zpřístupněním. Komise zdůraznila, že účelem nařízení č. 1049/2001 je poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům, jejichž zpřístupnění by nepoškodilo veřejný zájem nebo konkrétní soukromé zájmy. Vzhledem k tomu, že přístup podle nařízení č. 1049/2001 znamená, že k dokumentu mohou mít přístup všechny osoby z řad veřejnosti, nemohl by být při posuzování, zda lze přístup k dokumentu poskytnout, zohledněn žádný konkrétní zájem jednotlivce, například konkrétní zájem žadatele. Vzhledem k tomu, že velká část dotčených dokumentů již byla zpřístupněna, dospěla Komise k závěru, že nemá k dispozici žádné skutečnosti, které by mohly naznačovat existenci převažujícího veřejného zájmu, který by převážil nad potřebou chránit obchodní zájmy ENQA.

Předmět šetření

11. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise neuvedla platné a dostatečné důvody pro odepření plného přístupu k dokumentu nazvanému Důvěrná část závěrečné zprávy o projektu EQAR 2007- 4214/001/-001, včetně jeho příloh.

12. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla poskytnout plný přístup k dokumentu nazvanému Důvěrná část závěrečné zprávy o projektu EQAR 2007- 4214/001/-001, včetně jeho příloh.

Šetření

13. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o předložení stanoviska ke stížnosti. Útvary veřejného ochránce práv rovněž provedly kontrolu spisu Komise v této věci. Komise poskytla své stanovisko ke stížnosti, která byla stěžovateli předána s výzvou k vyjádření. Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky. Dne 25. srpna 2001 předložil veřejný ochránce práv po telefonické korespondenci se stěžovatelem v této věci Komisi návrh na smírné řešení případu. Odpověď Komise ze dne 9. března 2012 byla stěžovateli předána s výzvou k předložení připomínek do 30. dubna 2012. Stěžovatel nepředložil žádné připomínky.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné neposkytnutí platných a přiměřených důvodů pro odepření plného přístupu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

14. Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že odmítnutí Komise přezkoumat, zda lze obchodní plán EQAR zveřejnit, znamenalo, že nemohl zjistit, zda má k dispozici stejnou verzi obchodního plánu, jakou měla Komise.

15. Stěžovatel rovněž vznesl námitku proti odstranění jmen zúčastněných zaměstnanců ve zprávě. Odkázal na zvláštní zprávu evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu ve stížnosti 713/98/IJH a tvrdil, že ve zprávě byla uvedena jména zaměstnanců, aby byla zajištěna odpovědnost za využití grantu uděleného Komisí.

16. Stěžovatel dále tvrdil, že možné nepříznivé důsledky pro účastníka soudního řízení nemohou představovat obchodní zájmy ve smyslu výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001. Kromě toho ENQA nevypracovala a nepředložila zprávu Komisi v souvislosti se soudními spory ve Finsku, ale vypracovala ji v rámci správních řízení mezi ENQA a Komisí. Výjimka z přístupu veřejnosti v souvislosti se soudním řízením (čl. 4 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1049/2001[6])by Komisi neumožnila vyhnout se povinnosti zpřístupnit dokumenty, které byly vypracovány v souvislosti s čistě administrativní záležitostí.

17. Stěžovatel rovněž tvrdil, že obchodní činnosti neziskové organizace nejsou totožné s "objektivnímiobchodními zájmy zamýšlenými v nařízení". Podle jeho názoru Komise neprokázala existenci objektivních obchodních zájmů vyžadujících ochranu. Komise chápala chráněný obchodní zájem tak, že činnosti jakéhokoli subjektu, který nakupuje služby na volném trhu, by spadaly pod výjimku uvedenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že výjimky z práva na přístup k dokumentům musí být vykládány a uplatňovány striktně.

18. Stěžovatel nakonec vznesl námitku proti rozhodnutí Komise nezveřejnit odkaz uvedený na straně 13 závěrečné zprávy pod nadpisem "8- Šíření & amp; Využívání"za větou, která zní takto: „Internetovéstránky EQAR obsahují vyhrazenou oblast pro členy EQAR a oficiální pozorovatele valného shromáždění, včetně Komise. Je přístupný pomocí přihlašovacího formuláře na adrese [vymazat]“.

19. Pokud jde o obchodní plán EQAR, Komise odkázala na obsah své odpovědi na potvrzující žádost stěžovatele. Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl obchodní plán k dispozici, Komise zdůvodnila, že z důvodu hospodárnosti zdrojů nemusí zkoumat, zda může být zveřejněn podle nařízení č. 1049/2001.

20. Pokud jde o úpravu jmen zúčastněných zaměstnanců v části 6 závěrečné zprávy, Komise zachovala odůvodnění uvedené v odpovědi na potvrzující žádost. Tvrdila, že odstranění samotných jmen by nepostačovalo k ochraně soukromí dotčených osob, protože tyto osoby by byly identifikovatelné na základě zbývajících informací obsažených v této části, a sice kategorie jejich zaměstnanců a doby přidělení.

21. Pokud jde o námitku stěžovatele proti tvrzení, že možné nepříznivé důsledky jedné strany v soudním řízení představují obchodní zájmy, Komise znovu uvedla, že ačkoli ENQA není subjektem usilujícím o zisk, jedná jako jakýkoli jiný hospodářský subjekt na otevřeném trhu při výkonu několika svých činností, jako je najímání zaměstnanců a nákup vybavení a služeb nezbytných pro její provoz. Zveřejnění relevantních částí zprávy by poškodilo obchodní zájmy ENQA , která je autorem dotčeného dokumentu. Skutečnost, že ENQA vznesla námitku proti zpřístupnění některých částí této zprávy tím, že uvedla, že informace v těchto částech jsou relevantní v probíhajících soudních sporech, je jedním z prvků posouzení Komise týkajícího se obchodních zájmů ENQA. Komise připomněla své prohlášení v potvrzující odpovědi, že zpřístupnění skrytých částí závěrečné zprávy na základě režimu přístupu veřejnosti by ohrozilo schopnost společnosti ENQA účinně prezentovat svůj případ za stejných podmínek jako ostatní strany tohoto soudního řízení. Taková možnost by následně poškodila obchodní zájmy ENQA, pokud jde o výsledek sporu.

22. Komise měla za to, že postavení dotčeného subjektu, tedy skutečnost, že ENQA je neziskovou organizací, není relevantní, pokud jde o ochranu obchodních zájmů. Komise tvrdila, že ze znění čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 se toto ustanovení vztahuje na obchodní zájmy jakékoli právnické osoby, ať už veřejné nebo soukromé.

23. Pokud jde o možnou existenci převažujícího veřejného zájmu na poskytnutí informací, Komise předložila stejné argumenty, jako jsou argumenty obsažené v její odpovědi na potvrzující žádost stěžovatele.

24. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že odkaz na straně 13 závěrečné zprávy by měl být zveřejněn, pokud Komise není schopna předložit právní důvod pro jeho odstranění, Komise uvedla, že se jedná o externí internetové stránky, na které má přístup na základě své kvality pozorovatele na dotčeném valném shromáždění. Nejedná se o dokument, který má k dispozici ve smyslu článku 3 nařízení č. 1049/2001. Z tohoto důvodu bylo odstraněno přihlašovací heslo pro vyhrazenou oblast na internetových stránkách EQAR.

25. Z výše uvedených důvodů Komise trvala na svém stanovisku, že na části dokumentů, které nebyly zpřístupněny, se jasně vztahují výjimky stanovené v nařízení č. 1049/2001.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

Podnikatelský plán EQAR

26. Pokud jde o žádost o přístup k podnikatelskému plánu EQAR, veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že stěžovatel podal žádost o přístup veřejnosti k podnikatelskému plánu podle nařízení č. 1049/2001. Skutečnost, že stěžovatel mohl získat přístup k podnikatelskému plánu EQAR jinde, neznamená, že byl podnikatelský plán EQAR zveřejněn. Každá žádost o přístup veřejnosti k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 musí být vyřízena v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení. Dotčený orgán může odepřít přístup veřejnosti pouze tehdy, pokud platí jedna z výjimek z přístupu veřejnosti uvedených v článku 4[7]. V tomto případě není veřejná ochránkyně práv přesvědčena, že důvody předložené Komisí k odmítnutí vyřídit žádost stěžovatele o přístup k podnikatelskému plánu EQAR jsou v souladu s ustanoveními nařízení č. 1049/2001. Toto odmítnutí bude řešeno v níže uvedeném návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Část 6 závěrečné zprávy

27. Pokud jde o část 6 závěrečné zprávy a jména v ní uvedená, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Soudní dvůr rozhodl o souhře mezi pravidly EU o přístupu veřejnosti a pravidly EU o ochraně údajů ve věci Bavarian Lager [8]. Evropský inspektor ochrany údajů (dále jen "EIOÚ") dále analyzoval případ Bavarian Lager v podkladovém dokumentu ze dne 24. března 2011 nazvaném "Přístupveřejnosti k dokumentům obsahujícím osobní údaje po rozsudku ve věci Bavarian Lager"[9]. V souladu s memorandem o porozumění[10] mezi veřejným ochráncem práv a EIOÚ, v němž se oba orgány zavazují zaujmout jednotný přístup k právním a správním aspektům ochrany údajů, považuje veřejný ochránce práv za vhodné analyzovat tento případ s ohledem na pokyny a závěry, které EIOÚ učinil ve svém podkladovém dokumentu ze dne 24. března 2011 (dále jen „podkladový dokument“).

28. V podkladovém dokumentu EIOÚ dochází k závěru, že rozsudek ve věci Bavarian Lager stanoví, že příjmení a jména lze považovat za "osobní údaje" a že sdělování těchto údajů spadá pod definici "zpracování" pro účely nařízení 45/2001[11] (nařízení o ochraně údajů)[12]. Pokud se žádost o přístup veřejnosti podle nařízení č. 1049/2001 snaží získat přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje, použijí se ustanovení nařízení č. 45/2001 v plném rozsahu[13]. Touto žádostí o přístup veřejnosti se musí zabývat dotčené orgány podle čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001[14]. Za účelem poskytnutí přístupu k osobním údajům podle čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001 musí příjemce prokázat nezbytnost předání údajů a orgán musí zvážit, zda není důvod předpokládat, že by mohly být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů. To znamená, že dotčená instituce musí provést vyvážení dotčených zájmů a že zveřejnění je povoleno pouze tehdy, jsou-li splněny obě podmínky.

29. Evropský inspektor ochrany údajů dospěl k závěru, že čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001 vyžaduje, aby osoba žádající o přístup poskytla výslovné a legitimní odůvodnění nebo přesvědčivé argumenty s cílem prokázat nezbytnost předání osobních údajů[15]. Pokud jde o oprávněné zájmy subjektu údajů, evropský inspektor ochrany údajů uvádí, že v případě pochybností o tom, zda by předáním byly dotčeny, se jeví jako rozumné, aby byl subjekt údajů vyzván k vyjádření svého stanoviska k možnému předání. Tato výzva k vyjádření názoru by však neměla být považována za žádost o souhlas s převodem, ale za opatření, které orgánu umožňuje učinit informované rozhodnutí.

30. Na základě výše uvedených skutečností veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise měla správně za to, že jména osob uvedených v části 6 závěrečné zprávy představují osobní údaje. Tato skutečnost však měla Komisi přimět k tomu, aby provedla úplnou analýzu žádosti o přístup k těmto názvům podle čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001[16]. Zdá se, že Komise tak neučinila. Neprovedení úplné analýzy žádosti o přístup bude řešeno v níže uvedeném návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení.

31. Veřejný ochránce práv rovněž bere na vědomí argument Komise, že odstranění jmen by nepostačovalo k ochraně soukromí dotčených osob, neboť tyto osoby by bylo možné identifikovat na základě zbývajících informací obsažených v části 6 závěrečné zprávy, tj. kategorie jejich zaměstnanců a doby přidělení. Podle Komise proto ani tyto informace nemohly být zveřejněny.

32. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 2 nařízení 45/2001 stanoví, že „[f]nebo účely tohoto nařízení: a) „osobními údaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou osobou se rozumí osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na identifikační číslo nebo na jeden či více zvláštních prvků její fyzické, fyziologické, psychické, ekonomické, kulturní nebo sociální identity; ...“

33. Veřejná ochránkyně práv se však nedomnívá, že Komise vysvětlila, jakým způsobem by informace o kategoriích zaměstnanců a obdobích přidělení umožnily identifikovat osoby uvedené v části 6 závěrečné zprávy.

34. Z toho vyplývá, že Komise tento aspekt žádosti o přístup dostatečně neanalyzovala ve vztahu k části 6 závěrečné zprávy, zejména podle článku 2 a případně čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001. Neanalyzováním tohoto aspektu žádosti o přístup se bude zabývat níže uvedený návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Tabulka účetního výkaznictví

35. Pokud jde o argumenty Komise na podporu odepření přístupu k tabulce finančního výkaznictví, veřejný ochránce práv není přesvědčen, že konečný výsledek sporu může představovat obchodní zájem ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001.

36. Komise však ve svém stanovisku ke stížnosti rovněž tvrdí, že zveřejnění tabulky účetního výkaznictví by jako takové poškodilo obchodní zájmy společnosti ENQA. Komise má za to, že ačkoli je ENQA subjektem usilujícím o zisk, při výkonu mnoha svých činností jedná jako jakýkoli jiný hospodářský subjekt na otevřeném trhu. Patří mezi ně najímání zaměstnanců a nákup vybavení a služeb nezbytných pro jeho provoz. Po prostudování dotčeného dokumentu považuje veřejný ochránce práv tento argument za platný. Veřejný ochránce práv rovněž považuje argument Komise, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění, za platný.

37. Na základě závěrů uvedených v bodě 36 výše dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že odepření přístupu veřejnosti k tabulce finančního výkaznictví bylo odůvodněné.

Odkaz na internetové stránky na straně 13 závěrečné zprávy

38. Po kontrole dotčeného dokumentu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise ze zpřístupněného dokumentu vymazala nejen přihlašovací heslo pro členy EQAR pro přístup do vyhrazené oblasti, ale také odkaz na internetovou stránku obsahující přihlašovací formulář. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že stěžovatel má námitky pouze proti nezveřejnění odkazu. Nezpochybňuje smazání přihlašovacího hesla.

39. Komise odmítla přístup k odkazu na internetovou stránku s odůvodněním, že internetová stránka není „dokumentem,který má k dispozici“. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu zdůrazňuje, že stěžovatel požádal o přístup k dokumentu, v němž je odkaz uveden, a nikoli k samotné internetové stránce, na kterou tento odkaz vede. Dokument, v němž je odkaz uveden, je zjevně dokumentem, který má Komise k dispozici, a tento odkaz je součástí tohoto dokumentu.

40. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že pokud by odůvodnění Komise mělo být považováno za platné, vedlo by to k absurdní situaci, kdy by všechny odkazy na externí internetové stránky, které jsou citovány v dokumentu v držení Komise, včetně odkazů na veřejné internetové stránky, musely být před zveřejněním dokumentu vymazány.

41. I když je dotčená souvislost zjevně součástí dokumentu, který má Komise k dispozici, je třeba ještě přezkoumat, zda by tato část dokumentu měla být v souladu s výjimkami z přístupu stanovenými v článku 4 nařízení č. 1049/2001 vymazána. Vzhledem k tomu, že Komise pouze tvrdila, že se žádost týkala dokumentu, který neměla k dispozici, má veřejná ochránkyně práv za to, že Komise řádně neodůvodnila své odmítnutí poskytnout přístup k odkazu. Nesprávné odůvodnění odmítnutí poskytnout přístup k odkazu bude řešeno v níže uvedeném návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Návrh přátelského řešení

42. Na základě výše uvedené analýzy a zjištění uvedených v bodech 26, 30, 34 a 41 předložila veřejná ochránkyně práv tento návrh smírného řešení:

Komise by mohla znovu zvážit poskytnutí přístupu k podnikatelskému plánu EQAR, k části 6 závěrečné zprávy a k odkazu na straně 13 závěrečné zprávy.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

43. Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise uvedla, že se domnívá, že návrh smírného řešení přijala. Komise znovu přezkoumala možnost poskytnout veřejnosti přístup k podnikatelskému plánu EQAR tím, že konzultovala autora dokumentu, který nevznesl námitky proti jeho zpřístupnění. Komise se proto rozhodla zveřejnit podnikatelský plán EQAR, který je nyní přístupný veřejnosti.

44. Komise nepovažovala za nutné znovu přezkoumat možnost poskytnutí přístupu veřejnosti k části 6 závěrečné zprávy vzhledem k nedávnému rozsudku Tribunálu ve věci T-82/09[17] a k tomu, že stěžovatel neposkytl žádné konkrétní důvody odůvodňující žádost o předání osobních údajů.

45. Komise uznala, že neexistuje žádný důvod chránit odkaz na straně 13 závěrečné zprávy. „Přihlášení“ a „heslo“ na straně 13 závěrečné zprávy byly odstraněny, aby se zabránilo přístupu na interní stránky EQAR. Samotný přihlašovací formulář, na který odkaz vede, však neobsahuje žádný věcný obsah.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

46. Veřejná ochránkyně práv vítá rozhodnutí Komise zpřístupnit podnikatelský plán EQAR veřejnosti. Veřejná ochránkyně práv rovněž oceňuje ochotu Komise přijmout jeho odůvodnění týkající se odkazu na straně 13 závěrečné zprávy a uznává, že nebyl důvod jej chránit. Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že Komise podnikla kroky k vyřešení těchto aspektů stížnosti.

47. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že ačkoli Komise zjistila, že odkaz na straně 13 závěrečné zprávy měl být zveřejněn, nezdá se, že by stěžovateli poskytla aktualizovanou verzi strany 13 závěrečné zprávy obsahující tento odkaz. Poté, co veřejný ochránce práv zkontroloval dotčený dokument a navštívil přihlašovací formulář, na který odkaz vede, souhlasí s Komisí, že přihlašovací formulář neobsahuje žádný věcný obsah. Veřejný ochránce práv se proto touto záležitostí nebude dále zabývat.

48. Pokud jde o část 6 závěrečné zprávy, veřejná ochránkyně práv bere na vědomí prohlášení Komise uvedené v její odpovědi na návrh smírného řešení, v němž se uvádí, že v tomto ohledu nemusela žádost o přístup znovu přezkoumávat. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že Komise přesto poskytla další důvody, proč se domnívá, že poskytnutí přístupu veřejnosti k tomuto dokumentu není v souladu s platnými právními předpisy. Komise v souhrnu tvrdila, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody odůvodňující žádost o předání osobních údajů.

49. Jak je uvedeno v návrhu smírného řešení, judikatura soudů EU stanoví, že žádost o přístup veřejnosti k dokumentu obsahujícímu osobní údaje musí být vyřízena podle čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001[18], což znamená, že žadatel musí nejprve prokázat nezbytnost předání údajů[19]. V projednávané věci se jeví, že stěžovatel tak neučinil, a Komise je tedy v zásadě oprávněna odepřít přístup na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

50. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že stěžovatel podal žádost o přístup k části 6 závěrečné zprávy předtím, než soudy EU dále definovaly výjimku z práva veřejnosti na přístup k osobním údajům stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. Stěžovatel si tedy v té době nemusel být vědom své povinnosti prokázat nezbytnost předání údajů. Stěžovatel by však mohl zvážit podání nové žádosti o přístup, která by tuto nezbytnost prokázala poskytnutím výslovného a oprávněného odůvodnění.

51. Pokud orgán zjistí, že se na žádost o přístup veřejnosti k dokumentu vztahuje nařízení č. 45/2001, a přístup k dotčenému dokumentu je odepřen, protože se žadatel nesnažil prokázat nezbytnost předání osobních údajů, veřejný ochránce práv se domnívá, že je vhodné, aby orgán při informování žadatele o jeho právu podat potvrzující žádost v souladu s článkem 7 nařízení č. 1049/2001 rovněž informoval žadatele o povinnosti tuto nezbytnost prokázat. To by bylo v souladu se zásadami řádné správy a kultury služeb, konkrétně s čl. 10 odst. 3 Evropského kodexu řádné správy, pokud jde o poradenství poskytované občanům. Veřejný ochránce práv učiní v tomto ohledu další poznámku.

52. Pokud jde o otázku, zda by bylo možné poskytnout částečný přístup k části 6 závěrečné zprávy[20], veřejný ochránce práv trvá na obavě uvedené v bodech 31 až 33 výše, tj. že Komise nevysvětlila, jakým způsobem by informace o kategoriích zaměstnanců a obdobích přidělení umožnily identifikovat jednotlivce ve smyslu článku 2 nařízení 45/2001. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu poznamenává, že pokud informace nejsou považovány za osobní údaje pro účely nařízení 45/2001, požadavek, aby žadatel prokázal nezbytnost předání údajů, jak je popsán v bodě 48 výše, se nepoužije. Na základě výše uvedených skutečností představuje odmítnutí Komise zpřístupnit tento dokument po zatemnění názvů případ nesprávného úředního postupu a veřejný ochránce práv učiní k tomuto aspektu stížnosti kritickou poznámku.

53. Před přijetím rozhodnutí v této věci si veřejný ochránce práv pečlivě přečetl nedávný rozsudek Tribunálu ve věci T-190/10[21]. Veřejný ochránce práv konstatuje, že tento rozsudek byl vydán poté, co veřejný ochránce práv formuloval svůj návrh smírného řešení v tomto případě a poté, co Komise na tento návrh odpověděla. Ve věci T-190/10 Tribunál rozhodl, že orgán může odepřít přístup veřejnosti k dokumentu obsahujícímu osobní údaje pouze tehdy, pokud nejprve vysvětlí, jak by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a účinně narušit soukromí dotčených osob ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001[22]. Podle názoru veřejného ochránce práv jsou závěry uvedené v bodech 51 a 52 v souladu nejen s dřívější judikaturou citovanou v návrhu smírného řešení, ale také s pozdější judikaturou.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem a kritickou poznámkou:

Pokud jde o žádost o přístup k podnikatelskému plánu EQAR a odkaz na straně 13 závěrečné zprávy, podnikla Komise kroky k vyřešení této záležitosti.

Kritická poznámka:

Pokud jde o část 6 závěrečné zprávy, Komise nevysvětlila, jakým způsobem by informace o kategoriích zaměstnanců a obdobích přidělení umožnily identifikovat jednotlivce ve smyslu článku 2 nařízení č. 45/2001. Odmítnutí Komise zpřístupnit tento dokument po zatemnění názvů tedy představuje nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Pokud orgán zjistí, že se na žádost o přístup veřejnosti k dokumentu vztahuje nařízení 45/2001, a přístup k dotčenému dokumentu je odepřen, protože žadatel neprokázal nezbytnost předání osobních údajů, veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat zásady řádné správy a zavázat se ke kultuře služeb občanům. Domnívá se, že by bylo v souladu s těmito zásadami a s takovou kulturou služeb, aby orgán při informování žadatele o jeho právu podat potvrzující žádost v souladu s článkem 7 nařízení č. 1049/2001 rovněž informoval žadatele o povinnosti prokázat tuto nezbytnost.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 9. července 2012.

---

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[2] EQAR je mezinárodní nezisková organizace zřízená skupinou E4 Group, která zahrnuje Evropskou asociaci pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA), Evropskou studentskou unii (ESU), Evropskou univerzitní asociaci (EUA) a Evropskou asociaci institucí vysokoškolského vzdělávání (EURASHE). Cílem EQAR je zlepšit kvalitu evropského vysokoškolského vzdělávání a podpořit větší mobilitu studentů poskytováním jasných a objektivních informací o důvěryhodných agenturách zajišťujících kvalitu, které pracují v Evropě. Cílem nového rejstříku je rovněž usnadnit vzájemné uznávání rozhodnutí o zajištění kvality.

[3] "Orgányodepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: soukromí a bezúhonnost jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně osobních údajů.“

[4] "Orgányodepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany

obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví

[...] pokud neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.“

[5] Komise rovněž poskytla tato podrobná vysvětlení:

„Účetnívýkazy (část i) obsahují zprávu o výkazech nákladů za účelem vypracování zprávy EQAR; uvádí celkový rozpočet, částky způsobilé pro financování ze strany Komise a další zdroje financování (vlastní fondy partnerství). Oddíl o výdajích podle druhu nákladů a podle partnerů (část ii) uvádí rozpis nákladů podle partnerů (výše popsaná skupina E4), a informuje tak o tom, jak byl grant Komise rozdělen mezi partnery, pokud jde o náklady na zaměstnance, cestovní náklady a diety, vybavení, subdodávky a další náklady. Oddíl o realizovaných personálních nákladech podle partnerů (část iii) poskytuje podrobný přehled personálních nákladů podle partnerů podle kategorií osob zaměstnaných v projektu (manažer, výzkumný pracovník, učitel a/nebo školitel, technický personál a administrativní pracovníci). V každé kategorii zaměstnanců tato část uvádí počet dnů odpracovaných v rámci projektu, náklady na den a celkové náklady na zaměstnance v každé kategorii. Oddíl o realizovaných cestovních nákladech a nákladech na pobyt (část iv) uvádí tyto náklady (v členění podle osob) a zprávy o realizovaných nákladech na zařízení (také v části iv) na zařízení, jako jsou počítače, zakoupené pro projekt. Subdodávky a další náklady (část v) souvisejí s konzultacemi právníků při vypracovávání stanov EQAR a při zřizování organizace. A konečně, další náklady se týkají podnikového designu (např. logo), telefonních nákladů, designu internetových stránek, návrhu informačního letáku EQAR a jeho tisku a podobně. Jak bylo uvedeno v mém předchozím dopise, Komise konzultovala ENQA, autora dotčených dokumentů, s cílem posoudit, zda se na dokumenty, jichž se Vaše žádost týká, vztahuje výjimka podle čl. 4 odst. 1 nebo 2 nařízení č. 1049/2001. V rámci této konzultace vznesla agentura ENQA námitky, pokud jde o zveřejnění důvěrné části závěrečné zprávy projektu EQAR, a jako důvod svého nesouhlasu uvedla probíhající soudní řízení u vnitrostátního soudu.“

[6] V čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001se stanoví, že „orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: ... — soudní řízení a právní poradenství, ...“

[7] Při posuzování takové žádosti podle nařízení č. 1049/2001 musí orgán ve svém odůvodnění zohlednit důsledky, pokud by veřejnost získala přístup k dotčenému dokumentu. I když jednotlivec nebo určité osoby již mohly získat přístup k dotčenému dokumentu, může se na žádost o přístup veřejnosti stále vztahovat jedna z výjimek z přístupu veřejnosti podle článku 4.

[8] Věc C-28/08 P, Komise v. Bavarian Lager, rozsudek ze dne 29. června 2010, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.

[9] K dispozici na internetových stránkách EIOÚ: www.edps.europa.eu

[10] Úř. věst. 2007, C 27, s. 21.

[11] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů.

[12] Rozsudek ve věci Komise v. Bavarian Lager, C-28/08 P, body 68–69.

[13] Rozsudek ve věci Komise v. Bavarian Lager, C-28/08 P, bod 63.

[14] V čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001se stanoví, že „[a]niž jsou dotčeny články 4, 5, 6 a 10, osobní údaje se předávají [...] b) pouze tehdy, pokud příjemce prokáže nezbytnost předání údajů a pokud není důvod předpokládat, že by mohly být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů.“

[15] Rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Bavarian Lager, C-28/08 P, bod 78.

[16] Rozsudek ve věci Bavarian Lager byl vydán dne 29. června 2010, což naznačuje, že jej Komise možná nevzala v úvahu při vypracování svého stanoviska v projednávané věci ze dne 27. července 2010.

[17] Věc T-82/09 G. J. Dennekamp v. Evropský parlament, rozsudek ze dne 23. listopadu 2011, dosud nezveřejněno.

[18] Pokud se žádost o přístup veřejnosti podle nařízení č. 1049/2001 snaží získat přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje, použijí se ustanovení nařízení č. 45/2001 v plném rozsahu. Viz věc C-28/08 P Komise v. Bavarian Lager, rozsudek ze dne 29. června 2010, dosud nezveřejněno, bod 63.

[19] Věc C-28/08 P Komise v. Bavarian Lager, rozsudek ze dne 29. června 2010, dosud nezveřejněno, body 59, 63 a 77, věc T-82/09 G. J. Dennekamp v. Evropský parlament, rozsudek ze dne 23. listopadu 2011, dosud nezveřejněno, body 26 a 30.

[20] Článek 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

[21] Věc T-190/10 Egan a Hackett v. Parlament, rozsudek ze dne 28. března 2012, dosud nezveřejněno.

[22] Tamtéž, body 90–91.