Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tato stížnost se týká zamítnutí žádosti stěžovatele o místo vedoucího oddělení pro informační a komunikační technologie v Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA) (EMA/AD/322).

2. Dopisem ze dne 14. července 2011 informovala EMA stěžovatele, že jeho přihláška nesplňuje požadavky oznámení o volném pracovním místě týkající se odborné praxe. Oznámení o volném pracovním místě konkrétně vyžadovalo nejméně patnáct let odborné praxe po získání diplomu umožňujícího přístup k tomuto výběrovému řízení. Agentura EMA vysvětlila, že stěžovatel získal takový titul v roce 2006. První stupeň stěžovatele, který nesplňoval požadavky oznámení o volném pracovním místě, mu byl udělen v roce 2001. To znamenalo, že doba mezi získáním titulu umožňujícího přístup k výběrovému řízení a datem ukončení výběrového řízení byla mnohem kratší než 15 let.

3. Dopisem ze dne 21. července 2011 stěžovatel tvrdil, že si není vědom požadavku minimální odborné praxe, a poukázal na to, že požadavek patnáctileté odborné praxe je v každém případě v rozporu se směrnicí 2000/78 [1] v unijním právu a se zákonem o rovnosti z roku 2010 v anglickém právu.

4. Ve své odpovědi ze dne 31. srpna 2011 agentura EMA potvrdila, že žádost stěžovatele nesplňuje požadavky oznámení o volném pracovním místě, protože nemá alespoň patnáctiletou odbornou praxi. Agentura EMA zaslala stěžovateli kopii oznámení o volném pracovním místě a dopis ze dne 14. července 2011.

5. Dne 17. září 2011 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření následujícího tvrzení a tvrzení.

Tvrzení:

Tím, že EMA stanovila minimální požadavek 15 let odborné praxe jako podmínku způsobilosti k výkonu funkce vedoucího oddělení pro informační a komunikační technologie, byla nepřímo diskriminována na základě věku.

Nárok:

Agentura EMA by měla přijmout vhodná nápravná opatření.

7. V dopise o zahájení šetření veřejný ochránce práv uvedl, že EMA ve svých dopisech ze dne 14. července a 31. srpna 2011 poskytla jasnou a dostatečně podrobnou odpověď týkající se důvodů, proč se domnívá, že stěžovatel nesplňuje minimální požadavky na odbornou praxi stanovené v oznámení o volném pracovním místě. EMA se však konkrétně nezabývala tvrzením o nepřímé diskriminaci na základě věku. EMA se zejména nezabývala otázkou, zda je požadavek patnáctileté odborné praxe na dotčené pracovní místo objektivně odůvodněný.

Šetření

8. Dne 29. září 2011 požádala veřejná ochránkyně práv agenturu EMA, aby předložila stanovisko k tvrzení a tvrzení stěžovatele.

9. Dne 15. prosince 2011 zaslala EMA své stanovisko, které bylo předáno stěžovateli k vyjádření. Stěžovatel předložil své připomínky dne 27. prosince 2011.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámka

10. Agentura EMA ve svém stanovisku tvrdila, že stěžovatel si ve své korespondenci s ní stěžoval na požadavek patnáctileté odborné praxe pro toto pracovní místo. EMA uvedla, že nepřímá diskriminace na základě věku je tedy novým tvrzením.

11. Stěžovatel ve svém vyjádření tvrdil, že ve své korespondenci s agenturou EMA nadnesl otázku diskriminace na základě věku. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel odkázal na svůj e-mail agentuře EMA ze dne 14. července 2011, v němž ji informoval, že „konzultuji se svým advokátem, pokud se jedná o diskriminaci na základě věku kandidáta...“.

12. Veřejný ochránce práv nepovažuje argument EMA za námitku proti zahrnutí otázky diskriminace na základě věku do svého šetření. V každém případě je třeba uvést, že stěžovatel ve svém dopise ze dne 21. července 2011 tvrdil, že odborná praxe požadovaná pro toto pracovní místo porušuje směrnici 2000/78 v unijním právu a zákon o rovnosti z roku 2010 v anglickém právu. Vzhledem k tomu, že výše uvedená směrnice upravuje rovné zacházení v zaměstnání a povolání a zabývá se mimo jiné diskriminací na základě věku, lze odkaz stěžovatele na tuto směrnici rozumně chápat tak, že zpochybňuje soulad příslušného požadavku se zásadou zákazu diskriminace na základě věku. Z toho vyplývá, že stěžovatel upozornil agenturu EMA na povahu své stížnosti, a umožnil jí tak odpovídajícím způsobem reagovat předtím, než se obrátí na veřejného ochránce práv.

13. Vzhledem k tomu, že jsou logicky a věcně spojeny, budou tvrzení a tvrzení stěžovatele posouzeny společně.

A. Tvrzení o nepřímé diskriminaci na základě věku a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

14. Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že požadavek minimální odborné praxe vede k nepřímé diskriminaci na základě věku, protože za okolností projednávané věci může tento požadavek splnit pouze žadatel, který je starší 35 let. Dotčený požadavek zároveň nezajišťuje vysokou úroveň odborné způsobilosti, neboť toho by mohlo být dosaženo použitím hodnotících nástrojů, které jsou v souladu se zásadou proporcionality.

15. Agentura EMA ve svém stanovisku odmítla tvrzení o diskriminaci na základě věku. Tvrdila, že úroveň inzerované pozice vyžaduje, aby úspěšný uchazeč měl relevantní odbornou praxi. Vysvětlila, že pozice vedoucího oddělení je funkcí vrcholného vedení agentury a že vedoucí oddělení je přímo podřízen výkonnému řediteli agentury. Vstupní platová třída pro nábor pracovníků v agentuře EMA je AD12 pro vedoucí oddělení, což je vyšší platová třída. Takové pracovní místo tedy vyžaduje značnou odbornou praxi v této oblasti a patnáctiletá odborná praxe po získání příslušného diplomu odráží úroveň odborných znalostí, která je pro vedoucího oddělení nezbytná v souladu se služebním řádem a vnitřními pravidly agentury EMA.

Posouzení veřejného ochránce práv

16. Veřejný ochránce práv začíná svou analýzu konstatováním, že Soudní dvůr rozhodl, že zásada nediskriminace představuje "zvláštní vyjádření obecné zásady rovnosti …, která je součástí základů Společenství"[2]. Základní povaha této zásady je prokázána vložením zákazu do čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví: „Zakazuje se jakákoli diskriminace založená například na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.[3]„ Současně čl. 19 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie svěřuje legislativním orgánům Unie pravomoc „přijmout opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.“

17. Požadavek minimální odborné praxe v délce 15 let na místo vedoucího oddělení v agentuře EMA uvedený v oznámení o volném pracovním místě může v zásadě představovat diskriminaci na základě věku. Je tomu tak proto, jak tvrdil stěžovatel, že tento požadavek může splnit pouze žadatel, který je starší 35 let. Rozdílné zacházení na základě věku však může být objektivně a rozumně odůvodněno legitimním cílem, jsou-li prostředky k dosažení tohoto cíle přiměřené a nezbytné. S ohledem na tyto úvahy veřejný ochránce práv ve svém dopise o zahájení šetření požádal agenturu EMA, aby se zabývala otázkou, zda je požadavek patnáctileté odborné praxe na dotčené pracovní místo objektivně odůvodněný.

18. Při zkoumání, zda důvody uvedené agenturou EMA v jejím stanovisku objektivně odůvodňují požadavek patnáctileté odborné praxe na pozici vedoucího oddělení, se veřejný ochránce práv inspiruje směrnicí 2000/78 [4], která poskytuje užitečné pokyny týkající se výkladu zásady zákazu diskriminace na základě věku [5]. Je třeba zdůraznit, že podle judikatury Soudního dvora směrnice 2000/78 kodifikovala zákaz jakékoli diskriminace na základě věku jako obecnou zásadu práva Unie i jako základní právo zakotvené v článku 21 Listiny [6].

19. V tomto ohledu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 stanoví, že rozdíly v zacházení na základě věku, jako je stanovení minimálních požadavků na odbornou praxi, nepředstavují diskriminaci, pokud jsou objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, včetně legitimních cílů politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání. Podle čl. 6 odst. 1 musí být prostředky k dosažení tohoto cíle přiměřené a nezbytné. Z toho vyplývá, že za těchto podmínek není orgánu oprávněnému ke jmenování, který jedná v rámci působnosti služebního řádu, bráněno ve stanovení minimálních požadavků na odbornou praxi.

20. V této souvislosti je třeba připomenout, že EMA ve svém stanovisku uvedla, že čl. 5 odst. 3 služebního řádu ve spojení s čl. 1 písm. d) jeho přílohy III pověřuje orgán oprávněný ke jmenování určením požadovaného stupně odborné praxe v každém výběrovém řízení. V oznámení o volném pracovním místě EMA/AD/322 stanovila minimální požadovanou odbornou praxi na 15 let v souladu se služebním řádem a obecnými prováděcími ustanoveními agentury EMA o postupu, kterým se řídí přijímání a využívání dočasných zaměstnanců v agentuře EMEA, pokud jde o dočasné zaměstnance v platové třídě AD12 [7].

21. Aby bylo možné určit, zda lze minimální profesní požadavek na pozici vedoucího oddělení pro informační a komunikační technologie objektivně odůvodnit, musí veřejný ochránce práv přezkoumat, zda je zajištěn soulad tohoto požadavku s a) příslušnými platnými pravidly a b) zásadou proporcionality.

22. Pokud jde o písmeno a), je třeba přezkoumat, zda je minimální profesní požadavek 15 let na pozici vedoucího oddělení v oznámení o volném pracovním místě EMA/AD/322 v souladu jak se služebním řádem, tak s vnitřními pravidly agentury EMA. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že uvedená pravidla obsahují podrobná pravidla pro zaměstnávání dočasných zaměstnanců [8] a stanoví možnost přijímat dočasné zaměstnance v platových třídách od AD9 do AD12 (čl. 5 odst. 2 písm. a) vnitřních pravidel agentury EMA [9]). Minimální odborná praxe v délce 15 let přitom představuje podmínku způsobilosti pro jmenování do platové třídy AD11/12 [10]. Z toho vyplývá, že EMA při stanovení uvedeného požadavku dodržela svá vlastní pravidla. Na obecnější úrovni je třeba vzít v úvahu článek 10 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Společenství, který stanoví, že se obdobně použijí články 1d, 1e, čl. 5 odst. 1, 2, 3 a 4 a článek 7 služebního řádu. Vzhledem k tomu, že se EMA dovolávala čl. 5 odst. 3 služebního řádu, který stanoví požadavky na jmenování do různých funkčních skupin, je v projednávané věci relevantní. Toto ustanovení uvádí odbornou praxi pouze ve vztahu k funkční skupině AST. Je však třeba zdůraznit, že čl. 5 odst. 3 stanoví pouze minimální podmínky zaměstnání, a nebrání tak tomu, aby byla vyžadována odborná praxe tam, kde to vyžaduje zájem služby. Podle názoru veřejné ochránkyně práv se postoj agentury EMA, že zájem služby vyžaduje, aby uchazeči, kteří mají zájem o pozice AD 12, měli alespoň 15 let odborné praxe, nejeví jako nepřiměřený.

23. Pokud jde o písmeno b), veřejný ochránce práv se domnívá, že dobré a řádné fungování orgánů, institucí a jiných subjektů EU je předpokladem pro podporu správní kultury služby. K dosažení tohoto cíle musí být orgány EU schopny zajistit nábor zaměstnanců na nejvyšší úrovni schopností, výkonnosti a bezúhonnosti, jak uznává služební řád. To představuje legitimní cíl, který musí unijní orgány vždy, zejména v projednávané věci, sledovat ve fázi přijímání zaměstnanců. Unijní orgány přitom musí náležitě dodržovat zásadu proporcionality, tj. zajistit, aby veškeré podmínky přijímání zaměstnanců byly způsobilé k dosažení dotčeného cíle a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné. V daném případě agentura EMA vysvětlila, že vedoucí oddělení zastává vedoucí úlohu v rámci institucionální struktury agentury EMA, je podřízen přímo výkonnému řediteli a vykonává funkce vrcholného vedení. Agentura EMA uvedla, že pracovní místo s takovým počtem odpracovaných let vyžaduje značnou odbornou praxi a že odborná praxe v délce 15 let, jak potvrzuje platová třída pro přijímání zaměstnanců, která byla stanovena na AD12, odpovídá požadované úrovni odborných znalostí. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že agentura EMA předložila přiměřené argumenty na podporu svého stanoviska, že požadavek patnáctileté odborné praxe pro tuto vedoucí pozici v rámci její institucionální struktury je přiměřený.

24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že minimální profesní požadavek 15 let na pozici vedoucího oddělení v oznámení o volném pracovním místě EMA/AD/322 je objektivně odůvodněný a nepředstavuje případ nepřímé diskriminace na základě věku.

25. S ohledem na výše uvedené úvahy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany agentury EMA v souvislosti s tvrzením stěžovatele. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatele nelze přijmout, nelze vyhovět ani jeho tvrzení.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

V souvislosti s tvrzením stěžovatele nedošlo ze strany agentury EMA k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a agentura EMA budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 26. června 2012.

[1] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Úř. věst. L 303, s. 16.

[2] Rozsudek Soudního dvora ve věci Cadman, C-17/05, Sb. rozh. 2006, s. I-9583, bod 28. V judikatuře Soudního dvora je tato formulace používána s drobnými odlišnostmi, počínaje rozsudkem Soudního dvora ze dne 11. července 1977, Ruckdeschel (spojené věci 117/76 a 16/77, Recueil, s. 1753, bod 7).

[3] Je třeba uvést, že čl. 1 písm. d) bod 1 služebního řádu má obdobné znění.

[4] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, Úř. věst. L 303, s. 16.

[5] Rozsudek Soudního dvora ve věci Age Concern England, C-388/07, Sb. rozh. 2009, s. I-1569.

[6] Spojené věci C-297/10 a C-298/10 Hennigs, rozsudek ze dne 8. září 2011, dosud nezveřejněno ve zprávách Evropského soudního dvora. Viz rovněž rozsudek Soudního dvora ve věci Kücükdeveci, C-555/07, Sb. rozh. 2010, s. I-365, bod 21.

[7] Ustanovení čl. 5 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení o postupu pro přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců v agentuře EMEA.

[8] První bod odůvodnění preambule obecných prováděcích ustanovení o postupu pro přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců v EMEA.

[9] Ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. a) obecných prováděcích ustanovení o postupu pro přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců v agentuře EMEA.

[10] Ustanovení čl. 5 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení o postupu přijímání a zaměstnávání dočasných zaměstnanců v agentuře EMEA.