- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí ve věci 538/2019/KT o rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu vyloučit uchazeče z výběrového řízení na úředníky EU z důvodu nesplnění podmínek účasti
Rozhodnutí
Případ 538/2019/KT - Otevřeno dne Úterý | 14 května 2019 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 14 května 2019 - Dotčený orgán Evropský úřad pro výběr personálu ( Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Malta
Stížnost Evropskému úřadu pro výběr personálu
1. Stěžovatel požádal o účast ve výběrovém řízení organizovaném Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) za účelem náboru úředníků EU v oblasti daní [1].
2. Úřad EPSO stěžovatele informoval, že nebyl připuštěn do další fáze řízení, protože „výběrová komise“[2] neměla za to, že má alespoň šestiletou odbornou praxi související s náplní práce, jak vyžaduje „oznámení o výběrovém řízení“[3].
3. Stěžovatel požádal o přezkum rozhodnutí o jeho vyloučení. Měl za to, že úřad EPSO neposoudil jeho odbornou praxi správně a že splňuje příslušnou podmínku způsobilosti.
Odpověď Evropského úřadu pro výběr personálu ´s stěžovateli
4. Úřad EPSO stěžovatele informoval, že výběrová komise trvá na svém rozhodnutí o jeho vyloučení. Výběrová komise nebyla schopna zohlednit veškerou odbornou praxi stěžovatele, neboť nebyla považována za plně relevantní. Zejména nebylo možné plně započítat odbornou praxi popsanou v položce 4 žádosti stěžovatele, neboť výběrová komise měla za to, že pouze 30 % úkolů souvisí s povinnostmi na pracovních místech, která mají být obsazena.
5. Stěžovatel nebyl s odpovědí úřadu EPSO spokojen, a proto se v březnu 2019 obrátil na veřejnou ochránkyni práv. Stěžoval si, že způsob, jakým výběrová komise určila relevanci jeho odborné praxe, byl svévolný, subjektivní a neodůvodněný.
Zjištění evropského veřejného ochránce práv
6. Výběrové komise mají širokou posuzovací pravomoc při určování, zda kvalifikace a odborná praxe uchazeče odpovídají úrovni požadované v oznámení o výběrovém řízení [4]. To znamená, že rozhodnutí výběrové komise může být zpochybněno pouze v případě zjevně nesprávného posouzení [5].
7. V tomto případě oznámení o výběrovém řízení vyžadovalo nejméně šestiletou odbornou praxi související s pracovními povinnostmi na pracovních místech, která měla být obsazena. Všechny povinnosti popsané v oznámení o výběrovém řízení souvisely se zdaněním. S ohledem na tyto povinnosti výběrová komise rozhodla, jaký druh odborné praxe bude považovat za relevantní [6]. Zdá se, že hlavní úkoly stěžovatele jako „Senior Financial Analyst´“, jak je popsal v položce 4 své žádosti, souvisejí spíše s finanční politikou než s daňovými záležitostmi. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se výběrová komise dopustila zjevného pochybení, když rozhodla, že ne všechna odborná praxe stěžovatele může být považována za relevantní, a že tedy nemá požadovanou šestiletou praxi.
8. Na základě informací poskytnutých stěžovatelem neshledává veřejný ochránce práv v tomto případě žádný nesprávný úřední postup [7].
Tina Nilssonová
Vedoucí šetření – oddělení 4
Štrasburk, 14. května 2019
[1] EPSO/AD/363/18-2 (https://epso.europa.eu/job-opportunities/competition/3351/description_en).
[2] Každé výběrové řízení na stálé úředníky má svou vlastní výběrovou komisi, která odpovídá za výběr uchazečů v každé fázi a za sestavení konečného seznamu úspěšných uchazečů. Více informací na adrese: https://epso.europa.eu/help/faq/2047_en
[3] Oznámení o výběrovém řízení stanoví kritéria a pravidla platná pro výběrové řízení.
[4] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. února 1999, Mertens v. Komise, T-244/97, bod 44 (http://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf?text=&docid=44421&pageIndex=0&doclang=FR&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1825894).
[5] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. května 2005, De Stefano v. Komise, T-25/03, bod 34 (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=59296&pageIndex=0&doclang=FR&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3746995).
[6] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. července 2000, Rui Texteira Neves v. Soudní dvůr, T‑146/99, bod 34 (http://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf?text=&docid=102663&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1373661).
[7] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.