Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V říjnu 1998 hurikán Mitch zničil části Střední Ameriky. Komise následně zahájila program PRRAC (Programa Regional de Reconstruccion para America Central) na obnovu vážně poškozené infrastruktury některých zemí v regionu.

2. Tento program byl vymezen dohodami mezi EU a vládami dotčených zemí, včetně země Z. Projekt PRRAC-ASAN (Alcantarillado Sanitario y acueductos de barrios marginales de ciudad in Z)(dále jen „projekt“) byl součástí programu PRRAC. Projekt byl zaměřen na výstavbu vodovodní a kanalizační sítě v okrajových čtvrtích města Z. Byl rozdělen do tří částí: i) část 1 – pitná voda; ii) část 2 – kanalizační síť; a iii) část 3 – čistírna odpadních vod.

3. Delegace Komise v XX (dále jen „delegace“) uzavřela jménem Komise dva druhy smluv, jejichž prostřednictvím měl být projekt realizován: i) zakázky na služby týkající se poskytování tzv. „evropské technické pomoci“ (dále jen „ETA“) projektu a ii) zakázky na stavební práce na rekonstrukci poškozené infrastruktury ve městě Z. Vláda státu Z a delegace zřídily oddělení pro řízení projektu (dále jen „PMU“) složené z ETA, místní technické pomoci a místních smluvních zaměstnanců.

4. Dne 24. prosince 2001 uzavřela delegace první smlouvu o poskytování služeb ETA (dále jen „první smlouva“) s konsorciem X složeným ze dvou společností (jedna z nich, stěžovatel). Hodnota první smlouvy činila 2 083 800 EUR. První smlouva měla původně platit čtyři roky, delegace však její platnost prostřednictvím několika dodatků prodloužila až do 12. prosince 2008. Smluvní cena se tak zvýšila na 3 153 552 eur.

5. Dne 22. července 2005 uzavřela delegace smlouvu o dílo s konsorciem Y na rekonstrukci poškozené infrastruktury v rámci části 1 „Pitná voda“. Původní hodnota této zakázky činila 8 228 772,76 EUR. Z důvodu zpoždění byla tato smlouva prodloužena. Dne 22. ledna 2009 však delegace vypověděla smlouvu před uplynutím její platnosti, protože vnitrostátní soud vyhlásil nucenou likvidaci vedoucího člena konsorcia Y. Delegace nařídila technický audit této smlouvy, který se uskutečnil mezi 30. lednem a 9. únorem 2010.

6. Dne 1. dubna 2009 podepsala delegace novou smlouvu o ETA s konsorciem X (dále jen „druhá smlouva“) v původní výši 411 405,26 EUR. Dne 21. dubna 2009 byl schválen první dodatek ke druhé smlouvě a dne 22. října 2009 byl podepsán druhý dodatek. V důsledku toho se smluvní cena zvýšila na 549 813,79 EUR. Druhá smlouva měla vypršet po uplynutí 21 měsíců.

7. Dne 4. prosince 2009 zaslala delegace stěžovateli (vedoucímu konsorcia X) dopis, v němž uvedla, že se projekt nachází v kritické situaci, a poukázala na výkonnost PMU, včetně špatné kvality jejích zpráv. Delegace rovněž nebyla spokojena s prací ETA v rámci PMU. Delegace konstatovala, že kromě jiných problémů postrádá PMU transparentnost ve svých postupech náboru zaměstnanců. Delegace dále kritizovala nedostatečnou kvalitu vlastních zpráv konsorcia X.

8. Dne 14. prosince 2009 stěžovatel odpověděl delegaci a požádal o další informace týkající se problémů s PMU s cílem nalézt způsob, jak nedostatky vyřešit. Poukázala na to, že kritická situace projektu byla způsobena ukončením smlouvy a úpadkem vedoucího člena konsorcia Y. Dodala, že vypracování zpráv je součástí úkolů PMU a konsorcium X nemůže nést odpovědnost za jejich nedostatečnou kvalitu.

9. Dne 16. prosince 2009 se stěžovatel písemně obrátil na delegaci ohledně nezaplacení následujících tří faktur v celkové výši 450 652,47 EUR:

(1) faktura č. 02/3351 týkající se druhé smlouvy ze dne 10. září 2009 za služby poskytnuté konsorciem X od dubna do června 2009 [1] (152 444,03 EUR);

(2) faktura č. 03/3315 ze dne 22. října 2009 předložená Komisi dne 27. října 2009, která upravuje zálohu Komise po podpisu druhého dodatku ke druhé smlouvě (26 577,15 EUR); a

(3) Faktura č. 31/3315 ze dne 3. března 2009 týkající se platby zůstatku první smlouvy (271 631,29 EUR).

10. Dne 21. prosince 2009 delegace odpověděla na oba dopisy stěžovatele. Souhlasila se stěžovatelem, že hlavní příčinou kritické situace projektu nebyla výkonnost PMU. Nicméně kvalita práce PMU byla již dříve delegací kritizována a bude předmětem diskuse na plánované schůzce se stěžovatelem v únoru 2010. V neposlední řadě byla delegace toho názoru, že za kvalitu zpráv PMU skutečně odpovídá konsorcium X, neboť je pověřeno řádným fungováním PMU. Delegace neuvedla neuhrazené faktury.

11. Dopisem ze dne 29. ledna 2010 informovala delegace konsorcium X, že schválila závěrečnou zprávu „Backstopping“ týkající se první smlouvy a její pravidelnou zprávu č. 29 týkající se druhé smlouvy.

12. Dne 11. února 2010 se uskutečnila schůzka mezi stěžovatelem a delegací. Téhož dne se navíc delegace setkala s PMU. Dne 18. února 2010 delegace telefonicky projednala zjištění ze schůzky se stěžovatelem. Jednání během schůzky a telefonický hovor se týkaly několika otázek [2].

13. Nejprve byly projednány nedostatky v řízení PMU. Delegace vzala na vědomí nedostatečnou transparentnost PMU ve vztazích s delegací. Měl za to, že závažné technické chyby ve zprávách PMU prokázaly nedostatek odborných znalostí a že PMU se dopustila profesní nedbalosti tím, že řádně nedohlížela na stavební práce v rámci části 1. Delegace rovněž poukázala na to, že u stavebních prací, které byly zaplaceny, zaznamenala navýšení o více než půl milionu EUR.

14. Za druhé byla diskutována úloha a odpovědnost konsorcia X za výkonnost PMU. Delegace se domnívala, že výše uvedené problémy s PMU odhalily nedostatek v podpůrné úloze konsorcia X a že konsorcium X je odpovědné za kritickou situaci projektu. Stěžovatel s delegací rozhodně nesouhlasil a připomněl jí, že konsorcium X má s Komisí smlouvu založenou na poplatcích (smlouva o technické pomoci), a proto není odpovědné za řízení projektu ze strany PMU. PMU je autonomní organizací a nezávisí na konsorciu X. Kromě toho je PMU přímo odpovědná delegaci, a nikoli konsorciu X.

15. Třetí diskutovanou otázkou byla potřeba zlepšit práci PMU. Delegace požádala konsorcium X, aby přijalo opatření, která by zajistila zlepšení práce PMU, jako je jmenování nového ředitele projektu a zajištění přítomnosti nezbytných odborníků. Delegace však navrhla, aby si současný ředitel projektu zachoval svou funkci v projektu i v případě, že by měl být jmenován nový ředitel, aby byl zajištěn příspěvek bývalého ředitele do závěrečné zprávy nového vedení. Tato opatření by v žádném případě neměla vést k dodatečným nákladům pro Komisi. Stěžovatel souhlasil s potřebou provést změny ve složení PMU a změnit ředitele projektu. Důrazně však nesouhlasila s návrhem, aby tato opatření byla na úkor konsorcia X, zejména pokud jde o náklady na zachování stávajícího ředitele projektu, jakmile bude vybrán nový ředitel.

16. Nakonec byly projednány nezaplacené faktury. Stěžovatel požádal delegaci o vysvětlení týkající se úhrady dotčených neuhrazených faktur. Delegace vysvětlila, že i) probíhá vyúčtování faktury č. 31/3315 týkající se první smlouvy a že byla právě schválena závěrečná zpráva o zálohování týkající se první smlouvy, ii) vyúčtování zbývajících faktur týkajících se druhé smlouvy bylo zpožděno kvůli problému se společným informačním systémem RELEX (CRIS) a delegace dělala vše, co bylo v jejích silách, aby jej vyřešila. V každém případě by skutečnost, že konsorcium X neplní své smluvní závazky, mohla být dostatečným důvodem pro pozastavení plateb. Stěžovatel tvrdil, že pozastavení plateb, zejména těch, které již byly schváleny, nebylo odůvodněné.

17. Zápis ze schůze vypracovaný Komisí obsahoval přílohu, v níž delegace vyjmenovala jednání/opomenutí, která považovala za selhání PMU a konsorcia X. Pokud jde o konsorcium X, poukázala mimo jiné na opomenutí v některých dokumentech konsorcia X, jeho etické chování, podvody a nedbalost při dohledu nad stavebními pracemi a vedení záznamů o nich.

18. Po schůzce a telefonickém rozhovoru došlo k rozsáhlé výměně korespondence mezi stěžovatelem (jménem konsorcia X) a delegací (zejména dopisy stěžovatele ze dne 9., 12., 16. března a 9. a 19. dubna 2010 a dopisy delegací ze dne 2. března a 16. dubna 2010).

19. Dále byla diskutována otázka vztahu mezi PMU a konsorciem X. Delegace zjistila, že ačkoli má PMU na konsorciu X určitou autonomii, neznamená to, že konsorcium X nemusí zajistit správné fungování PMU. Podle názoru delegace by konsorcium X mělo kontrolovat řádné řízení projektu a zajistit, aby jeho odborníci pracovali řádným způsobem. Protože tomu tak nebylo, byl projekt v kritické situaci. Delegace rovněž informovala stěžovatele, že bude vypracován dodatek 3 ke druhé smlouvě, který bude obsahovat změny projednané na zasedání dne 11. února 2010. Stěžovatel ve svých dopisech delegaci připomněl neuhrazené faktury. V tomto ohledu delegace ve svém dopise ze dne 16. dubna 2010 informovala stěžovatele, že faktury týkající se druhé smlouvy budou uhrazeny vzhledem k tomu, že v poslední komunikaci mezi delegací a stěžovatelem byla dohodnuta nápravná opatření.

20. Dne 12. dubna 2010 schválila Komise závěrečnou zprávu o technickém auditu týkající se smlouvy delegace o stavebních pracích s konsorciem Y. Dne 28. dubna 2010 delegace předala tuto zprávu konsorciu X. V průvodním dopise konsorciu X delegace uvedla, že zpráva o technickém auditu odhalila závažné nedostatky v pracích provedených konsorciem Y. Delegace dále poukázala na to, že technický auditor zjistil, že vzhledem k tomu, že za technický dohled nad těmito pracemi odpovídá PMU, měla by být neprodleně provedena nápravná opatření, jako je nahrazení ředitele projektu. Delegace rovněž předala tuto zprávu úřadu OLAF.

21. Dne 29. dubna 2010 delegace informovala stěžovatele, že konečná platba třetí faktury č. 31/3315 týkající se první smlouvy byla "preventivně"pozastavena na základě článku 7 [3] zvláštních podmínek a čl. 9 odst. 5 [4] obecných podmínek uvedené smlouvy, dokud nebudou známy výsledky finančního auditu a vyšetřování úřadu OLAF, které mělo být zahájeno v květnu 2010. Vzhledem k důležitým zjištěním technického auditu musela Komise počkat na výsledky následného finančního auditu a vyšetřování úřadu OLAF. Pokud jde o další dvě faktury týkající se druhé smlouvy, platba by byla provedena po podpisu dodatku 3 ke druhé smlouvě, aby byl zajištěn řádný dohled nad projektem. Tento dodatek odrážel to, co bylo dohodnuto s konsorciem X, například jmenování nového ředitele projektu.

22. Ve svém dalším dopise ze dne 7. května 2010 stěžovatel zastával názor, že není odpovědný za problémy, které se vyskytly při provádění projektu. První a druhá smlouva ukládaly konsorciu X povinnost poskytovat služby odborníků, které delegace dříve akceptovala. Měly být placeny na základě skutečně odpracovaných hodin. Stěžovatel navrhl, aby před vyjasněním stávajících smluvních závazků konsorcia X nebyl podepsán žádný dodatek ani smlouva. Uvedla, že konsorciu X by měla být poskytnuta příležitost předložit svá stanoviska, ať už by tato vysvětlení měla vyplývat z probíhajícího finančního auditu zakázky na stavební práce nebo z výsledku vyšetřování úřadu OLAF.

23. Dne 12. května 2010 delegace vysvětlila, že vzhledem k tomu, že faktury týkající se druhé smlouvy byly mezitímními fakturami, musí být dodatek 3 podepsán před jejich platbou. Tento dodatek musel být podepsán do 17. května 2010. V opačném případě by musela být druhá smlouva zrušena. Stěžovatel musel v tomto ohledu předložit příslušnou dokumentaci. Faktury týkající se služeb uskutečněných mezi 1. červencem 2009 a 9. dubnem 2010 budou posouzeny poté, co stěžovatel předloží příslušné pravidelné zprávy.

24. Dne 17. května 2010 stěžovatel znovu požádal delegaci, aby zaplatila tři dotčené faktury spolu s úroky z prodlení. Stěžovatel dále poukázal na to, že do dodatku 3 by mělo být zahrnuto 9 dodatečných pracovních dnů vzhledem k tomu, že na práci vykonanou zaměstnanci PMU od 1. dubna 2010 do 10. dubna 2010 se první smlouva nevztahovala. Konsorcium X rovněž oznámilo, že má v úmyslu zaslat elektronickou poštou dokumentaci požadovanou delegací za účelem vypracování dodatku 3.

25. Dne 26. května 2010 zaslala delegace dodatek 3 konsorciu X a uvedla, že by měl být dohodnut, aby bylo zajištěno řádné dokončení projektu, který byl ohrožen problémy spojenými s dohledem nad stavebními pracemi v rámci části 1. Dodatek zachoval závazky konsorcia X, které byly dohodnuty ve druhé smlouvě.

26. Dne 27. května 2010 odmítlo konsorcium X podepsat dodatek 3, jak navrhla delegace.

27. Dne 31. května 2010 delegace informovala stěžovatele, že se domnívá, že proces hledání řešení situace, který byl zahájen na zasedání dne 11. února 2010, nebyl úspěšný. Proto se v souladu s čl. 36 odst. 3 písm. a), b), g) a l) obecných podmínek druhé smlouvy [5] rozhodla smlouvu ukončit. Ukončení by nabylo účinku sedm dní po oznámení, ledaže by stěžovatel poskytl nové informace, které by zajistily úspěšné dokončení projektu.

28. Ve dnech 4. a 10. června 2010 stěžovatel v podstatě odpověděl, že nemůže souhlasit s ukončením druhé smlouvy z důvodu, že konsorcium X nepodepsalo dodatek 3. Připomněla rovněž delegaci, že nezaplatila tři faktury. Delegace ve svých odpovědích ze dne 4. a 9. června 2010 vyjádřila názor, že opakovaně uvedla dostatečné důvody pro ukončení smlouvy a že platby „preventivně“pozastavila. Ve svém dalším dopise ze dne 10. června 2010 delegace mimo jiné uvedla, že konsorcium X dosud neposkytlo „nové prvky“zajišťující dokončení projektu, a že proto na základě čl. 36 odst. 3 obecných podmínek druhé smlouvy bude druhá smlouva definitivně ukončena po sedmi dnech.

29. Stěžovatel následně podal stížnost veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření

30. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření na základě těchto tvrzení, argumentů a tvrzení:

Tvrzení: delegace řádně neřídila dvě smlouvy týkající se projektu (první a druhá smlouva).

Argumenty: delegace i) nezaplatila schválené faktury ve výši 450 652,47 EUR [6]; ii) považoval konsorcium X za odpovědné za akce, které nejsou součástí jeho povinností podle první a druhé smlouvy; iii) pokusila se přinutit konsorcium X k podpisu dodatku 3 ke druhé smlouvě tím, že vyhrožovala zrušením druhé smlouvy; iv) ukončila druhou smlouvu na základě čl. 36 odst. 3 písm. a), b), g) a l) všeobecných podmínek uvedené smlouvy, aniž by vysvětlila, jak se tyto body vztahují na danou situaci; a v) při ukončení druhé smlouvy vycházela pouze ze skutečnosti, že stěžovatel nepodepsal dodatek 3.

Nárok: Komise by měla zaplatit příslušné faktury spolu s úroky vzhledem k prodlení s platbou („první pohledávka“).

31. Ve svých připomínkách stěžovatel zřejmě předložil nové tvrzení, že delegace měla "zpoždění při přijímání svých rozhodnutí"a "popřela informace". Kromě toho předložila dvě nová tvrzení. Zaprvé tvrdila, že delegace by měla přijmout podpůrné zprávy konsorcia X č. 31 a 32 týkající se druhé smlouvy a závěrečné zprávy ředitele a správce. Zadruhé tvrdila, že delegace by měla přijmout fakturu č. 08/3315 na platbu „0,00 EUR“, která byla vystavena dne 6. prosince 2010 a týkala se druhé smlouvy. Rovněž požadovala zaplacení částky 129 193,32 eura na základě faktury č. 05/3315, rovněž ze dne 6. prosince 2010. vzhledem k tomu, že i) před podáním stížnosti veřejnému ochránci práv nebyly v souvislosti s výše uvedeným novým tvrzením a nároky uplatněny žádné předchozí administrativní přístupy; ii) Komise na tyto faktury ve stanovisku neodkázala [7]; a iii) stěžovatel nepředložil argumenty na podporu nového tvrzení a tvrzení, nové tvrzení a tvrzení jsou nepřípustné a nebudou předmětem tohoto rozhodnutí.

32. Konečně stěžovatel ve svých připomínkách rozvinul své tvrzení uvedené v bodě 30 výše podbodě iii) tím, že uvedl, že Komise při navrhování dodatku 3 ke druhé smlouvě nejednala spravedlivě a v dobré víře. Ve svém vyjádření rovněž tvrdila, že Komise by měla i) uznat, že konsorcium X splnilo své smluvní závazky (dále jen „druhý nárok“), a ii) rozhodnout, zda byla druhá smlouva vypovězena na základě čl. 36 odst. 3 obecných podmínek uvedené druhé smlouvy, či nikoli (dále jen „třetí nárok“). Ačkoli argument týkající se nespravedlivosti a nedostatku dobré víry a druhý a třetí žalobní důvod nebyly jako takové předloženy v původním podnětu, úzce souvisejí s původními argumenty stěžovatele, jak je podrobně uvedeno v bodě 30 výše. Veřejný ochránce práv se proto rozhodl zabývat se jimi v tomto rozhodnutí.

Šetření

33. Stížnost byla veřejnému ochránci práv předložena dne 26. června 2010. Dne 8. září 2010 ji veřejná ochránkyně práv předala Komisi s žádostí o stanovisko do 31. prosince 2010. Dne 13. dubna 2011 zaslala Komise své stanovisko v angličtině. Dne 18. dubna 2011 zaslala překlad svého stanoviska do španělštiny, který byl předán stěžovateli k vyjádření. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 26. května 2011.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné selhání delegace EU v XX při řádné správě smluv

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

34. Ve své stížnosti stěžovatel tvrdil, že delegace měla nesprávně za to, že podle první a druhé smlouvy je za činnosti PMU odpovědné konsorcium X. Delegace se nijak nesnažila dohodnout na společném výkladu smluv, pokud jde o rozsah povinností konsorcia X.

35. Dále tvrdila, že delegace nezaplatila tři faktury ve výši 450 652,47 eura týkající se služeb, které poskytla na základě první a druhé smlouvy. Komise však schválila závěrečnou zprávu o první smlouvě.

36. Stěžovatel se domníval, že delegace výše uvedenou platbu podmínila podpisem nového dodatku ke druhé smlouvě (dodatek 3).

37. Delegace ve svých dopisech stěžovateli oznámila, že ukončí druhou smlouvu na základě čl. 36 odst. 3 písm. a), b), g) a l) všeobecných podmínek této smlouvy, aniž by vysvětlila, jak se tyto body vztahují na danou situaci. Podle stěžovatele delegace nemohla takové vysvětlení poskytnout a její odkaz na čl. 36 odst. 3 obecných podmínek byl „záminkou“, neboť nenastala žádná z okolností v něm uvedených. Delegace se ve skutečnosti snažila donutit konsorcium X k podpisu dodatku 3 tím, že vyhrožovala zrušením druhé smlouvy.

38. Podle názoru stěžovatele by měl být každý dodatek ke smlouvě dohodnut mezi stranami, a tudíž sjednán oběma stranami v souladu se zásadou smluvní autonomie. Žádná ze stran by proto neměla uložit dodatek. Na druhé straně stěžovatel nemohl pochopit, proč Komise navrhla, aby byl dodatek 3 podepsán, a proto si přála zachovat druhou smlouvu v platnosti, pokud by nebyla spokojena s celkovou výkonností konsorcia X.

39. Ve svém stanovisku Komise nejprve zastávala názor, že podle obou smluv mělo konsorcium X řídit PMU pověřenou projektem a dohlížet na ni.

40. Komise podrobně vysvětlila úlohu PMU. Zdůraznila, že PMU jsou zřizovány ve všech rozvojových projektech s cílem zajistit řádné provádění příslušného projektu a následný přenos know-how k místním příjemcům. Z tohoto důvodu místní vodohospodářský úřad v Z s PMU spolupracoval a podílel se na jeho rozhodovacím procesu.

41. Smlouvy s ETA o „správě PMU“ stanoví přísný soubor pravidel a povinnosti ETA jsou výslovně uvedeny v technických a správních ustanoveních („TAP“) připojených k mandátu těchto smluv. Mandát dotčených smluv vyžadoval, aby PMU řídili odborníci stěžovatele, konkrétně evropský ředitel, evropský správce a hlavní inženýr. Dohled nad PMU ze strany ETA by měl být navíc v souladu s technickými a finančními pravidly stanovenými v „referenční příručce pro uplatňování terénní příručky při řízení projektů PRRAC“.

42. Komise dále uvedla, že projekt, který „[konsorcium X] musí řídit“, je infrastrukturním projektem. Podle Komise proto muselo konsorcium X před zadáním zakázek na stavební práce stavební společnosti zadat studie proveditelnosti, topografické průzkumy, bakteriologické analýzy, odhady nákladů a technické plány. Konsorcium X muselo rovněž připravit zadávací dokumentaci pro stavební práce a pomáhat Komisi jako veřejnému zadavateli při hodnocení nabídek a zadávacích řízeních.

43. Komise dále tvrdila, že po podpisu smlouvy o stavebních pracích bylo konsorcium X pověřeno každodenním technickým dohledem nad stavebními pracemi. Konsorcium X však nemohlo zprostit zhotovitele jeho povinností vyplývajících ze zakázky na stavební práce nebo zakázky na stavební práce, což vedlo k prodloužení doby plnění zakázky nebo k dodatečným nákladům. Konsorcium X rovněž nemohlo měnit stavební práce, pokud k tomu nebylo Komisí výslovně pověřeno.

44. Tyto povinnosti dohledu jsou popsány ve Všeobecných podmínkách zakázky na stavební práce. Zahrnují například předběžné a konečné převzetí stavebních prací. Komise uvedla, že "předběžné převzetí stavebních prací podle [smlouvy o stavebních pracích] bylo potvrzeno [konsorciem X] dne 30. dubna 2008".

45. Od roku 2009 delegace zaznamenala špatnou kvalitu dohledu nad konsorciem X a informovala jej o nedostatcích například ve svých dopisech ze dne 4. a 11. prosince 2009. Rovněž od února 2009 [8] byly čtvrtletní zprávy vypracované konsorciem X pravidelně zamítány z důvodu jejich špatné kvality a proto, že nebyly v souladu s nápravnými opatřeními navrženými delegací. Konsorcium X navíc zaslalo svou zprávu č. 30 o druhé smlouvě s šestiměsíčním zpožděním.

46. Podle Komise technický auditor ve své závěrečné zprávě o technickém auditu (k níž Komise přiložila své stanovisko) týkající se zakázky na stavební práce nejen odkázal na konsorcium Y, ale rovněž zjistil „závažná porušení smlouvy ze strany [konsorcia X] z let 2009 a 2010“. Komise uvedla, že „některá z těchto porušení smlouvy se týkají způsobu, jakým konsorcium X nedodrželo pravidla pro správu PMU“.

47. Auditor například zjistil případ, kdy při zadávání zakázky nebyla „PMU“v souladu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek stanovenými v příručce PRRAC. Vysvětlil, že: i) podcenil cenu zakázky s cílem umožnit přímé zadání zakázky namísto použití transparentnějšího zadávacího řízení; ii) zadala studii osobě, která neměla potřebné odborné znalosti k dosažení nejnižšího odhadu zakázky; iii) nakonec hodnota zakázky činila 358 375 EUR namísto odhadovaných 105 618,75 EUR a nebylo vyhlášeno žádné mezinárodní nabídkové řízení.

48. Podle Komise technický auditor rovněž zjistil, že "[konsorcium X] neuplatnilo záruku"uloženou v jeho smlouvě. Místo poskytnutí záruky platné do 31. března 2010 poskytla záruku platnou do 30. listopadu 2009 a neaktualizovala ji. Komise dále uvedla, že „PMU spravuje bankovní účty, na které Komise převádí předběžné financování, a ETA, která PMU kontroluje, je proto povinna předložit bankovní záruku zajišťující převedené finanční prostředky EU.“

49. Kromě toho technický auditor zjistil, že konsorcium X řádně nepodávalo zprávy o své činnosti a neplnilo své povinnosti jakožto dohlížitele zakázky na stavební práce. Auditor zjistil, že došlo k konstrukčním opomenutím a že chyběla technická kontrola a dohled, což mělo vážné finanční důsledky. Konsorcium X přijalo mnoho dodatečných prací, což vedlo k dodatečným nákladům. Tyto práce však měly být zvažovány ve fázi koncepčního návrhu. Tato opomenutí sama o sobě znamenala dodatečné náklady ve výši 227 344,51 EUR. Následně PMU bez předchozí technické kontroly tyto práce schválila a zaplatila za ně, i když ve skutečnosti nebyly nikdy provedeny (nepřiměřená platba ve výši 373 476,49 eura). Konsorcium X nevedlo řádný rejstřík prací a neinformovalo Komisi o skutečnosti, že vědělo, že konsorcium Y je "pouze společností typu poštovní schránka".

50. Komise dále uvedla, že technický auditor v souhrnu zjistil, že nejméně 600 821 EUR dodatečných nákladů projektu je způsobeno "nesprávným plněním úkolů [konsorcia X]".

51. Komise poté prohlásila, že delegace nařídila finanční audit první a druhé smlouvy. Návrh zprávy o finančním auditu potvrdil zjištění technického auditu. V době vydání stanoviska Komise ještě zkoumala zprávu o finančním auditu s cílem „vyčíslit škody způsobené EU porušením smlouvy ze strany [konsorcia X]“. Konečné a konečné vyčíslení škod lze provést až po dokončení všech prací na pitné vodě, které se očekávají do konce roku 2011.

52. Komise poté uvedla, že konsorcium X výše uvedená zjištění technického auditora nikdy nepopřelo a neposkytlo k nim vysvětlení. Namísto toho konsorcium X v řadě dopisů zaslaných delegaci zaujalo stanovisko, že nemá odbornou odpovědnost za odborníky pracující v PMU. Tvrdila například, že podle smluv se platba provádí na základě odměn účtovaných za přítomnost odborníků, a nikoli na základě obecné odpovědnosti za dohled nad prací prováděnou odborníky.

53. Komise měla za to, že výše uvedené stanovisko konsorcia X je v rozporu s první a druhou smlouvou. Obě smlouvy jasně stanovily, že za posouzení výkonnosti odborníků odpovídá konsorcium X. Konsorcium X by mělo být odpovědné Komisi za selhání odborníků nebo za škody způsobené jimi na projektu. Konsorcium X tak odpovídalo za technický dohled nad stavebními pracemi a za řízení PMU.

54. V tomto ohledu Komise odkázala na článek 1.5 zadání první smlouvy (část B) a na čl. 4 odst. 4 obecných podmínek druhé smlouvy.

55. Podle Komise konsorcium X nesplnilo své smluvní povinnosti. Z tohoto důvodu Komise pozastavila některé platby a odmítla provést jiné v souladu s obecnými podmínkami první a druhé smlouvy.

56. Kromě toho, i kdyby některé služby byly poskytnuty řádně, Komise byla oprávněna odečíst od částek dlužných za tyto služby škody, které konsorcium X způsobilo Komisi z důvodu jiných služeb, které nebyly řádně poskytnuty.

57. Ustanovení čl. 34 odst. 4 všeobecných podmínek druhé smlouvy a článku 14 první smlouvy obdobně stanoví, že má-li veřejný zadavatel nárok na náhradu škody, může tuto náhradu škody odečíst od částek splatných konzultantovi nebo využít vhodných záruk. V tomto ohledu Komise znovu odkázala na zjištění i) v technickém auditu, který pracuje ve výši 373 476,49 EUR „byla certifikována [konsorciem X]“, ačkoli ve skutečnosti nebyla provedena, a ii) v návrhu finančního auditu, že dodatečné náklady vyplývající z výše uvedené certifikace činily 600 821 EUR. Pokud částka vyplývající z konečného vyčíslení škody převáží nad splatnými částkami, jejichž platba byla pozastavena, vydá Komise inkasní příkazy vůči konsorciu X.

58. Komise se domnívá, že navzdory nedostatkům konsorcia X zjištěným ve zprávě o technickém auditu navrhla delegace dopisy ze dne 12. března a 16. dubna 2010 a e-mailem ze dne 19. dubna 2010, aby byl s konsorciem X podepsán dodatek 3 ke druhé smlouvě. Tento návrh byl učiněn proto, že „řada naléhavých prací ještě nebyla provedena“a s cílem zmírnit problémy související s prováděním projektu a „zajistit úplné dokončení [druhé smlouvy]“. Tento dodatek zvýšil cenu druhé smlouvy na částku 616 933,47 EUR. Byla vypracována na základě zprávy o technickém auditu a zahrnovala řadu nápravných opatření, která byla nezbytná k nápravě škod způsobených na projektu. Některá z těchto nápravných opatření měla být provedena na vlastní náklady konsorcia X. Uvedené akce zahrnovaly úhradu nákladů konsorcia X na dodatečného odborníka pracujícího na projektu na plný úvazek, rozšíření mandátu manažera a ředitele a uplatnění nápravných opatření konsorciem X za účelem řádného dokončení stavebních prací. Prodloužení smluv ředitele a manažera bylo považováno za lepší možnost pro projekt než hledání nového podniku (namísto konsorcia X), který by projekt převzal.

59. Ve svých následných dopisech ze dne 12. března, 7. a 17. května 2010 odmítlo konsorcium X provést nápravná opatření na vlastní náklady a požádalo o zvláštní ustanovení v dodatku, na jehož základě by byly vyloučeny všechny jeho minulé a budoucí povinnosti týkající se provádění projektu. Komise tuto žádost zamítla, protože "porušovala povahu smluv". Komise považovala toto odmítnutí za známku "neochoty konsorcia X převzít odpovědnost za projekt". Tvrzení stěžovatele, že se jej Komise snažila přinutit k podpisu dodatku, proto nebylo opodstatněné.

60. „V důsledku toho“Komise ukončila „obě smlouvy“[9]. Komise ve svých dopisech ze dne 3. března, 26. května, 19. dubna a 1. července 2010 poskytla stěžovateli úplné důvody ukončení „smlouvy“. V tomto ohledu Komise odkázala na čl. 36 odst. 3 (písmena a), b), g) a l) obecných podmínek druhé smlouvy, který stanoví možné důvody pro ukončení smlouvy. Takové ukončení opravňuje Komisi, aby na základě čl. 36 odst. 7 všeobecných podmínek druhé smlouvy vymohla od konsorcia X dodatečné náklady na dokončení služeb.

61. Komise následně zaujala stanovisko ke každé sporné faktuře zvlášť.

62. Faktura č. 31/3315 týkající se první smlouvy ve výši 271 631,29 EUR byla předložena delegaci dne 13. května 2009 a její vypořádání bylo pozastaveno dne 9. června 2009, protože k tomuto datu nebyla delegaci předložena zpráva o „konečném zajištění“. Dopisem ze dne 29. ledna 2010 bylo pozastavení zrušeno, protože výše uvedená zpráva byla schválena. Dne 10. února 2010 bylo pozastavení znovu uplatněno na základě čl. 9 odst. 5 všeobecných podmínek první smlouvy z důvodu „nových zjištění“v tom smyslu, že smlouva byla porušena. Rozhodnutí o pozastavení bylo sděleno stěžovateli na schůzce dne 11. února 2010 [10] a potvrzeno v zápisu z této schůzky. Stěžovatel zápis nenapadl. Faktura tak zůstává nezaplacena a stěžovateli nenáleží žádný úrok z prodlení.

63. Faktura č. 02/3315 (ve výši 152 444,03 eura) a faktura č. 03/3315 (ve výši 26 577,15 eura) týkající se druhé smlouvy byly předloženy dne 10. září 2009 a 22. srpna 2009. Komise následně pozastavila platbu obou faktur dne 6. října a 26. listopadu 2009, protože čtvrtletní zpráva konzultanta č. 29 měla technické nedostatky a byla zamítnuta. Komise uhradila obě faktury dne 7. července 2010 poté, co schválila revidované znění zprávy č. 29.

64. V neposlední řadě Komise odkázala na svou misi do města Z v srpnu 2010, během níž delegace zjistila, že jeden z třiceti sedmi vodních nádrží postavených pro projekt odhalil významné stavební nedostatky. Normálně by takové nádrže měly vydržet 20 let, zatímco dotyčná nádrž měla deformace a praskliny po 2 letech. Komise by proto musela nařídit demolici a poté výměnu tohoto tanku. Zbývající tanky také odhalily technické nedostatky. To by vedlo ke zvýšení výdajů na projekt o 900 000 EUR. Tyto nedostatky prokazují, že dozor "PMU"nad stavebními pracemi byl nedbalý. „[Konsorcium X] nesplnilo své povinnosti týkající se posílení řízení a řádného dohledu nad projektem.“

65. Komise dospěla k závěru, že její útvary jednaly řádně a dodržovaly příslušná smluvní ustanovení. Vyhradila si právo podniknout právní kroky za účelem zpětného získání finančních prostředků EU.

66. Ve svých připomínkách stěžovatel důrazně nesouhlasil s názorem Komise, že konsorcium X má dozorčí úlohu, a je tedy odpovědné za řízení projektu ze strany PMU. Stěžovatel měl za to, že konsorcium X nemůže zasahovat do řízení PMU. ETA nebyla totožná s PMU, jak Komise patrně uvedla ve stanovisku. ETA poskytovala PMU pouze technickou pomoc. Jinými slovy, konsorcium X nebylo PMU, ale tvořilo pouze součást PMU společně s místní technickou pomocí a místními smluvními zaměstnanci.

67. Podle svých smluv s Komisí bylo konsorcium X skutečně povinno dát projektu k dispozici "kapacity a zkušenosti"odborníků nejvyšší kvality, aby mohlo provádět činnosti projektu a po ukončení projektu předat know-how místním příjemcům. Tito odborníci se pak stali součástí PMU. Konsorcium X však nemohlo přidělit, propustit nebo nahradit odborníky bez předchozího souhlasu delegace. Odborníci ETA byli odpovědní Komisi. Konsorcium X odpovídalo pouze za "profesionální kvalitu"zaměstnanců ETA. Byla vyplacena na základě pracovních výkazů odborníků, které byly schváleny delegací.

68. Projekt měla na starosti PMU; byla samostatná, pokud jde o její finanční, technické a administrativní činnosti, a zodpovídala se pouze delegaci. Delegace byla „skutečným správcem“projektu (Autentico Gestor del Proyecto). Byla to delegace, která podepsala všechny hlavní smlouvy projektu, zatímco PMU mohla uzavírat pouze smlouvy na drobné stavební práce (jako jsou topografické práce) a smlouvy s místními zaměstnanci.

69. Stěžovatel popřel, že by konsorcium X někdy osvědčovalo předběžné přijetí prací konsorcia Y. To byla spíše odpovědnost PMU, která jednala pod přímým dohledem delegace. Konsorcium X rovněž nikdy nemělo na starosti výběrové řízení na stavební práce v rámci projektu a nepřijalo žádné dodatečné stavební práce. Neměla přístup k dokumentům vyměňovaným mezi PMU, delegací a dotčenými stavebními podniky.

70. Stěžovatel dále poukázal na to, že zpráva o technickém auditu nezmiňuje konsorcium X jako aktéra při provádění projektu a odkazuje pouze na zakázku na stavební práce (tedy na konsorcium Y) a PMU. Stěžovateli není obsah zprávy o finančním auditu znám.

71. Stěžovatel trval na svém názoru, že Komise ukončila druhou smlouvu nikoli z důvodu zjištění technického auditora v tom smyslu, že konsorcium X nesplnilo své povinnosti v oblasti dohledu (které neexistovaly), ale proto, že konsorcium X odmítlo podepsat dodatek 3 ke druhé smlouvě. V tomto ohledu odkázala na sdělení Komise ze dne 12. a 31. května 2010. Stěžovatel rovněž vysvětlil, že konsorcium X nepřijalo dodatek 3, protože i) faktury nebyly uhrazeny a ii) to znamenalo zvýšení předběžného financování, které by od stěžovatele vyžadovalo novou bankovní záruku.

72. A konečně, pokud by výkonnost konsorcia X byla tak špatná, jak je popsáno ve stanovisku Komise, stěžovatel se zajímal o to, proč Komise i) učinila deset dodatků k první smlouvě, čímž ji rozšířila a zdvojnásobila původní cenu této smlouvy, a ii) uzavřela druhou smlouvu. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že první smlouva nebyla ukončena z důvodu údajně špatných výsledků konsorcia X, ale proto, že její platnost vypršela a Komise přijala závěrečnou zprávu konsorcia X o této smlouvě.

73. Stěžovatel odmítl prohlášení Komise, že na schůzce dne 11. února 2010 Komise informovala konsorcium X o pozastavení sporných faktur. V tomto ohledu odkázala na obsah zápisu z této schůzky a následného telefonického rozhovoru se stěžovatelem. Rovněž poukázala na to, že v dopise ze dne 9. března 2010 [11] konsorcium X se zápisem zcela nesouhlasilo, což je v rozporu s tvrzením Komise v tomto ohledu uvedeným ve stanovisku.

74. Stěžovatel si klade otázku, proč byly faktury č. 02/3315 a 03/3315 nakonec uhrazeny navzdory údajným porušením smlouvy ze strany konsorcia X a skutečnosti, že nepodepsalo dodatek 3. V tomto ohledu poukazuje na to, že k platbě došlo v době, kdy byl vedoucí provozu delegace na dovolené, což naznačuje, že mezi zaměstnanci delegace existovaly rozdílné názory na smlouvy konsorcia X s delegací.

75. Konečně, odkaz Komise na její misi do města Z v srpnu 2010 se netýká konsorcia X, protože v té době již jeho odborníci nebyli do projektu zapojeni.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

76. Tato výtka je složitá. Jejím hlavním prvkem je však rozhodnutí Komise pozastavit platbu několika faktur konsorcia X vystavených v souvislosti se službami, které poskytlo v rámci první a druhé smlouvy. Komise v podstatě tvrdila, že pozastavení plateb bylo způsobeno nedodržením smluvních závazků konsorcia X. Na druhé straně stěžovatel nesouhlasí s názorem Komise na rozsah smluvních závazků konsorcia X. Rovněž nesouhlasí s odůvodněním Komise pro ukončení druhé smlouvy. Kromě toho se v podstatě domnívá, že nezaplacení faktur a ukončení druhé smlouvy jsou nespravedlivé a jsou způsobeny nedobrou vírou Komise [12].

77. V tomto ohledu veřejný ochránce práv poukazuje na to, že jeho úlohou v projednávané věci není nahrazovat svůj úsudek o způsobu, jakým stěžovatel plnil své smluvní závazky, úsudkem Komise. V první a druhé smlouvě se navíc konsorcium X a delegace dohodly, že smlouvy se řídí belgickým právem [13] a že pokud nebudou vyřešeny jiným způsobem, měly by být všechny spory týkající se těchto smluv předloženy belgickým soudům v Bruselu [14]. Z toho vyplývá, že správný výklad dotčených smluvních ustanovení přísluší vnitrostátním soudům, které mají výlučnou pravomoc.

78. Veřejný ochránce práv proto omezí své posouzení na posouzení důvodů, které Komise uvedla pro svá opatření a stanoviska, a to jak ve svých dopisech stěžovateli, tak v průběhu tohoto šetření, pokud jde o: rozsah odpovědnosti konsorcia X za projekt s ohledem na první a druhou smlouvu a dokumenty týkající se projektu, které mu strany předložily v průběhu jeho šetření; ii) nezaplacení příslušných faktur; a iii) ukončení druhé smlouvy. S politováním konstatuje, že stanovisko Komise není dostatečně přesné, jak správně uvedl stěžovatel ve svých připomínkách (viz bod 73 výše). Veřejný ochránce práv byl skutečně schopen zkontrolovat příslušné dokumenty, na které stěžovatel odkázal, protože byly připojeny ke stížnosti. Nepovažuje však za užitečné se touto otázkou dále zabývat, protože v původní stížnosti nebyl zpochybněn okamžik, kdy Komise informovala stěžovatele o pozastavení příslušných plateb.

Smluvní závazky konsorcia X

79. Prvním bodem sporu, který je třeba vyřešit, je otázka, zda je Komise oprávněna mít za to, že konsorcium X nese právní odpovědnost za neúspěch projektu. Zdá se, že to představuje důvod, proč Komise neuhradila příslušnou fakturu týkající se první smlouvy, a veřejný ochránce práv se proto v této části své analýzy zaměří pouze na první smlouvu.

80. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že celkový právní rámec, z něhož Komise vyvozuje právní odpovědnost konsorcia X za neúspěch projektu, je složitý. Ve skutečnosti byli zapojeni nejméně čtyři aktéři: delegace, konsorcium Y, konsorcium X a PMU. V tomto ohledu veřejný ochránce práv poukazuje na to, že PMU a konsorcium X byly dva odlišné subjekty účastnící se projektu [15]. Vyjadřuje proto politování nad tím, že Komise v několika částech svého stanoviska zaměnila úlohy PMU a konsorcia X v projektu, zejména pokud jde o zakázku na stavební práce.

81. V tomto žalobním důvodu nelze tvrdit, že společnost zabývající se stavebními pracemi (konsorcium Y) dodala vadné stavební práce, které jí byly svěřeny delegací ve smlouvě č. 2005/101/101 (dále jen "smlouva o stavebních pracích"). Veřejná ochránkyně práv chápe, že odkaz Komise ve stanovisku na její misi do města Z v srpnu 2010 byl učiněn v této souvislosti.

82. Vyvstává otázka, zda to byla delegace, PMU nebo konsorcium X, kdo byl odpovědný za prvotní výběr konsorcia Y a za dohled nad jeho pracemi, které měly zabránit vzniku vad.

83. Jak je uvedeno výše, delegace byla zadavatelem projektu. Byla tedy stranou smlouvy o stavebních pracích a jako jediná ji mohla vypovědět z důvodu špatného plnění (článek 61 zvláštních podmínek smlouvy o stavebních pracích), zaplatit stavební společnosti dohodnutou částku (článek 4 smlouvy o stavebních pracích) nebo požadovat náhradu škody z důvodu prodlení (článek 34 zvláštních podmínek smlouvy o stavebních pracích).

84. Zakázka na stavební práce naproti tomu v řadě ustanovení odkazuje na vedoucího projektu (Gestor del Proyecto), který byl jistě hlavním partnerem společnosti zabývající se stavebními pracemi při plnění zakázky na stavební práce. Manažer projektu by tedy měl: povolit zahájení stavebních prací (článek 31 zvláštních podmínek zakázky na stavební práce); vést rejstřík děl (článek 37); dostávat od stavební společnosti zprávy o průběhu prací (článek 37); osvědčuje použití materiálů a zařízení navržených stavební společností (článek 39); ověřuje a schvaluje faktury delegace před jejich předložením delegaci (čl. 43 odst. 1) a rovněž stanoví částku platby zůstatku (článek 49); ověřuje kvalitu provedených prací (článek 55) a předběžně osvědčuje dokončení prací (článek 57); a schvalovat subdodávky (čl. 60 odst. 1). Kromě toho čl. 5 odst. 4 obecných podmínek zakázky na stavební práce stanoví, že výše uvedené úkoly vedoucího projektu by měly být prováděny prostřednictvím "správních aktů".

85. V tomto ohledu veřejný ochránce práv poukazuje na to, že jak správně uvedl stěžovatel, ve zprávě o technickém auditu, kterou Komise přiložila ke stanovisku, není nikde uvedeno, že by konsorcium X bylo přímo odpovědné za neúspěšný dohled nad stavební společností (včetně certifikace prací této společnosti). Ve skutečnosti je to PMU, která je tak označena.

86. Guia de consulta para la aplicación del Manual de terreno en la gestión de proyectos (dále jen „Guia“) a technická a správní ustanovení projektu (dále jen „TAP“) jasně určují PMU jako subjekt odpovědný za realizaci projektu a dohled nad příslušnými stavebními pracemi. Na straně 43 Guia je uvedeno, že Evropská komise deleguje každodenní administrativní řízení a technické provádění projektů v rámci programu PRRAC na PMU, která bude mít zvláštní sídlo a bude jednat pod vedením ředitele projektu. PMU bude mít technickou, administrativní a finanční autonomii. Bude zřízen v rámci technické pomoci plánované pro každý projekt. Bude se tedy skládat z evropské technické pomoci, místní technické pomoci a místních smluvních zaměstnanců. Jeho úkoly budou zahrnovat: vypracování předběžných, souhrnných a ročních plánů; provádění operačních plánů řádně schválených Komisí a následná opatření; vypracovávání pravidelných zpráv o výkonnosti projektu; vypracování finančních dohod s veřejnými orgány a smluv o poskytování dotací nevládním organizacím; zadávání zakázek na stavební práce a služby, jsou-li zadány na základě zjednodušeného řízení, otevřeného nabídkového řízení nebo přímého nákupu; řízení zaměstnanců a zboží, které Komise poskytla pro účely projektu.

87. Kromě toho TAP na straně 25 stanoví, že prováděním projektu je pověřena PMU, za kterou odpovídá ředitel projektu podporovaný správcem projektu. Měli by společně podepsat všechny technické, administrativní smluvní a finanční dokumenty nezbytné pro realizaci projektu.

88. Z výše uvedených dokumentů však jasně nevyplývá, zda má PMU právní subjektivitu, a tedy způsobilost odpovídat za své nedostatky, jak uvedl technický auditor v projednávané věci. Na straně 42 Guii je skutečně uvedeno, že PMU má omezený životní cyklus, je "světelnou strukturou"a měla by po skončení projektu zmizet.

89. Na druhou stranu, pokud PMU jednala špatně (což není ve stížnosti zpochybňováno), rozumně to znamená, že zaměstnanci PMU tak činili. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že vedoucí pracovníci PMU, kteří měli rozhodovací pravomoc (ředitel a správce projektu), jakož i špičkoví inženýři a odborníci na krátkodobé smlouvy byli ve skutečnosti zaměstnanci stěžovatele, protože byli placeni za svou práci v PMU na základě příslušných pracovních výkazů [16]. Tyto platby byly nakonec provedeny z prostředků, které konsorcium X obdrželo od Komise na základě první a druhé smlouvy.

90. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s názorem Komise, že první smlouva konsorcia X s Komisí jasně předpokládá, že konsorcium X by mělo být odpovědné za výkonnost svých odborníků v rámci PMU.

91. Článek 1.1 zadání první smlouvy stanoví, že konsorcium X je pověřeno "posláním technické pomoci", tj. dává k dispozici projektové schopnosti a zkušenosti nejvyšší kvality za účelem provádění činností projektu a předávání know-how příjemcům po dokončení projektu. Pracovníci technické pomoci (ředitel, správce, tři inženýři a někteří odborníci) by měli být odpovědní za operační plánování a řádné zahájení a uzavření projektu [17].

92. Článek 1.5 zadávacích podmínek první smlouvy [18], na který Komise správně odkázala ve stanovisku a ve svých dopisech stěžovateli, stanoví, že konsorcium X by mělo být"vždy"a "v plném rozsahu"odpovědné za kvalitu práce a za profesionální a osobní chování odborníků, které Komise poskytla pro projekt, a odborníků odpovědných za podpůrné mise, a to: i) kvalita dokumentů týkajících se plánování, podpůrných zpráv o misích a předběžných, monitorovacích a závěrečných zpráv o misích v rámci projektu; ii) kvalita provedení; iii) správné načasování zahájení činností projektu; iv) uzavření a převod projektu; v) řádné řízení finančních prostředků EU přidělených na projekt při použití společného podpisu ředitele a správce v příslušných dokumentech; a vi) všechny ostatní činnosti, při nichž má personál technické pomoci slovo, odpovědnost a/nebo rozhodovací pravomoc. Přesněji řečeno, konsorcium X odpovídá za řádnou správu finančních prostředků projektu, které „spravují“ odborníci. Za tímto účelem by konsorcium X mělo Komisi poskytnout finanční/bankovní záruku.

93. S ohledem na výše uvedená ustanovení se zdá, že konsorcium X bylo smluvně odpovědné za zajištění toho, aby jeho odborníci měli dostatečné technické a manažerské znalosti a aby tyto znalosti řádně využívali ve svém oboru (tzv. „evropská technická pomoc projektu“). Celkově bylo konsorcium X odpovědné za dobré výsledky svých zaměstnanců, kteří řídili PMU. Zvažovat jinak by bylo v rozporu se samotnou podstatou první smlouvy, která byla uzavřena za účelem celkového poskytování poradenských služeb pro projekt, a nikoli pouze za účelem hledání vhodných odborníků pro práci na projektu.

94. V tomto ohledu je rovněž třeba poukázat na tři další smluvní závazky konsorcia X, které se zdají souviset s odpovědností konsorcia X za jeho zaměstnance pracující v PMU, jak je popsáno výše. První vyplývá z čl. 1 odst. 2 části B („Los Servicios de Asistencia Tecnica“) zadání první smlouvy, který stanoví, že konsorcium X by mělo ze svého místa (v zemi yy) poskytnout nezbytnou podporu svým odborníkům pracujícím v PMU v zemi xx [19]. Druhá vyplývá z čl. 1 odst. 3 zadání první smlouvy, který stanoví, že konsorcium X by mělo samo vypracovat řadu zpráv (kromě zpráv PMU), v nichž by se svobodně vyjádřilo k provádění projektu a zaměřilo by se na úkoly, které konkrétně plní jeho odborníci pracující v PMU. Měl by rovněž informovat Komisi o každém problému, který zjistil a který by mohl ohrozit řádné provádění projektu [20]. A konečně je to konsorcium X, a nikoli Komise, kdo může na vlastní náklady změnit zaměstnance v případě profesní nedostatečnosti, i když by Komise měla se změnami předem souhlasit [21].

95. Delegace tedy mohla podle první smlouvy oprávněně očekávat, že konsorcium X bude odpovědné za dobré výsledky svých zaměstnanců pracujících v PMU a že odborníci vybraní konsorciem X poskytnou náležité odborné znalosti. Stěžovatel neprokázal, že konsorcium X nemohlo rozumně předvídat a/nebo nebylo schopno zabránit špatnému výsledku výše uvedené výkonnosti odborníků. Tvrdila, že delegace zasahuje do práce odborníků, ale veřejná ochránkyně práv nemůže s tímto argumentem v daném kontextu souhlasit.

96. Za prvé, ačkoli stěžovatel ve svém dopise Komisi ze dne 17. května 2010 uvedl, že delegace v některých případech neumožnila konsorciu X komunikovat s odborníky a poskytovat jim pomoc, ve stížnosti a připomínkách toto tvrzení neodůvodnila.

97. Za druhé je pravda, že úloha delegace v projektu byla klíčová, protože byla například povinna schvalovat všechny operační plány a zprávy týkající se projektů, jak je předložily PMU a konsorcium X. Ředitel a správce projektu (kteří oba řídili PMU) odpovídali delegaci za "obecné provedení"projektu [22], tj. za vypracování a provedení plánů a administrativní řízení zaměstnanců a zboží projektu. Stručně řečeno, dokumenty projektu skutečně stanoví, že PMU byla pověřena prováděním projektu pod dohledem delegace [23].

98. V první smlouvě ani v jiných dokumentech spisu však nejsou žádná ustanovení, která by naznačovala, že výše uvedené povinnosti delegace v rámci projektu zahrnovaly dohled nad obsahem odborných znalostí poskytovaných zaměstnanci konsorcia X pracujícími v PMU. Jinými slovy, i kdyby delegace mohla skutečně poučit odborníky o některých konkrétních úkolech, za které byli odpovědní Komisi, kvalita jejich odborných znalostí nespočívala v odpovědnosti delegace, ale, jak je uvedeno výše, v odpovědnosti konsorcia X na základě jeho první smlouvy s Komisí.

99. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že právní výklad složitých smluvních souvislostí tohoto sporu ze strany Komise je přiměřený a že Komise ve svém stanovisku řádně vysvětlila, proč mohla tvrdit, že za výkonnost PMU odpovídá konsorcium X.

100. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že přesná výše náhrady škody způsobené EU v důsledku neúspěchu projektu nebyla dosud s konečnou platností stanovena. Proto ani přesná odpovědnost konsorcia X. Tyto výpočty však nejsou součástí přezkumu veřejného ochránce práv, jak je vysvětleno v bodech 77 a 78 výše.

Faktury

101. Vyrovnání příslušných faktur je dalším aspektem projednávaného sporu.

102. Komise ve svém stanovisku nejprve informovala veřejného ochránce práv, že se rozhodla uhradit faktury č. 02/3315 a 03/3315 týkající se druhé smlouvy v červenci 2010, tedy poté, co mu byla předložena stížnost. Domnívá se proto, že žádné další šetření není v tomto ohledu odůvodněné. Dále se domnívá, že názor stěžovatele vyjádřený v jeho připomínkách, že samotné načasování této platby (červenec, tj. letní přestávka, a tudíž v nepřítomnosti vedoucího provozu) umožnilo přijmout rozhodnutí o platbě, zatímco jiné platby nebyly provedeny, což ukazuje, že v rámci delegace existovaly rozdílné názory, je spekulativní, a proto jej nelze objektivně udržet.

103. Pokud jde o fakturu č. 31/3315 týkající se první smlouvy, veřejný ochránce práv má za to, že Komise pozastavila platbu zůstatku za první smlouvu požadovanou v této faktuře ze tří důvodů. Zaprvé měla Komise za to, že konsorcium X nedodrželo první smlouvu. Za druhé se čekalo na výsledky technického auditu, finančního auditu a vyšetřování úřadu OLAF. V neposlední řadě ještě nebylo s konečnou platností rozhodnuto o výši náhrady škody, která EU vznikla v důsledku neúspěchu projektu. Stěžovatel tvrdil, že delegace nemá právo toto pozastavení provést „preventivně“[24] a že by měla tuto fakturu uhradit, protože Komise schválila závěrečnou zprávu o první smlouvě (někdy kolem 29. ledna 2010).

104. Druhá věta čl. 9 odst. 5 [25] všeobecných podmínek první smlouvy skutečně stanoví, že platba zůstatku by měla být provedena po schválení i) závěrečné zprávy a ii) faktury nazvané „konečná faktura“. Dopisem ze dne 29. ledna 2010 Komise konsorciu X sdělila, že právě schválila závěrečnou zprávu o podpoře týkající se první smlouvy. Ze spisu nevyplývá, zda Komise schválila konečnou fakturu konsorcia X vystavenou v březnu 2009, či nikoli. Skutečností však zůstává, že Komise pozastavila platbu, přestože byla schválena závěrečná zpráva.

105. Zdá se, že k tomu došlo, protože v lednu 2010 byl zahájen technický audit týkající se zakázky na stavební práce objednané Komisí a již v té době měla Komise pochybnosti, pokud jde o dohled nad stavebními pracemi ze strany zaměstnanců konsorcia X v PMU, jak bylo uvedeno v dopise Komise stěžovateli ze dne 4. prosince 2009 (shrnutém v bodě 7 výše).

106. Bylo by totiž správnější a spravedlivější, kdyby Komise neschválila závěrečnou zprávu v lednu 2010, neboť již začala skrývat výše uvedené pochybnosti, a proto naplánovala technický audit na leden/únor 2010. Vzhledem k tomu, že Komise závěrečnou zprávu schválila, bylo by rovněž spravedlivější, kdyby do doby, než budou k dispozici výsledky technického auditu, nezodpověděla otázky stěžovatele týkající se vyřízení konečné faktury za první smlouvu na schůzce dne 11. února 2010 a v následných dopisech Komise, jak je popsáno v bodech 16 až 19 výše.

107. Vzhledem k tomu, že, jak bylo konstatováno výše, konsorcium X bylo odpovědné za své zaměstnance pracující v PMU, má tato otázka malý dopad a důsledky, vezmeme-li v úvahu možné závažné důsledky pro rozpočet EU, pokud bude technickým a finančním auditem potvrzeno, že PMU byla odpovědná za špatný dohled nad stavebními pracemi poté, co Komise již konsorciu X zaplatila. Finanční nařízení EU totiž vyžaduje, aby Komise odmítla provést platby, pokud je plnění zakázky stiženo opodstatněnými chybami [26]. Ačkoli je to politováníhodné, tento aspekt případu si proto nezaslouží další šetření.

108. Pozastavení platby zůstatku z důvodu nedodržení první smlouvy se nezdá být výslovně stanoveno v ustanoveních této smlouvy. V tomto případě však takové pozastavení zjevně není v rozporu s finančními ustanoveními první smlouvy [27]. Kromě toho nedochází ke zlé víře nebo nespravedlivosti, pokud je platba pozastavena z důvodu zjevně špatného plnění, dokud nejsou vyjasněny všechny aspekty tohoto plnění.

109. S ohledem na výše uvedené a s ohledem na své zjištění v bodě 99 výše považuje veřejný ochránce práv za přiměřené vysvětlení, které Komise ve svém stanovisku uvedla pro svůj názor, že očekávané výsledky technického auditu, jakož i finančního auditu a vyšetřování úřadu OLAF, které oba právě probíhají, odůvodňují pozastavení platby zůstatku za první smlouvu před tím, než lze příslušné škody s konečnou platností vyčíslit. Z tohoto důvodu nelze prvnímu žalobnímu důvodu vyhovět.

Ukončení druhé smlouvy

110. Poslední bod sporu, který musí veřejný ochránce práv posoudit, se týká ukončení druhé smlouvy. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv souhlasí s připomínkou stěžovatele, že v rozporu s prohlášením Komise uvedeným ve stanovisku ukončila Komise ve svém dopise ze dne 31. května 2010 pouze druhou smlouvu. Platnost první smlouvy vypršela v prosinci 2008, jak je stanoveno v příslušném dodatku.

111. Veřejná ochránkyně práv dále poukazuje na to, že druhá smlouva byla uzavřena v dubnu 2009, těsně po úpadku vedoucího člena konsorcia Y (stavební společnost), a její platnost měla skončit po uplynutí 21 měsíců. Jeho účelem bylo zajistit, aby byl projekt řádně sledován [28]. To by bylo možné, pokud by byly odstraněny nedostatky v konsorciu X.

112. Zdá se, že Komise v těchto řádcích navrhla dodatek 3 ke konsorciu X. Stěžovatel a Komise nepředložili veřejnému ochránci práv kopii dodatku 3. Veřejná ochránkyně práv nicméně konstatuje, že podle dopisů Komise stěžovateli ze dne 16. dubna a 26. května 2010 spočívaly změny, které přinesl dodatek, v odstranění funkcí nejvyššího inženýra PMU s cílem získat nezbytné finanční prostředky na prodloužení smluv ředitele a správce projektu a na pokrytí nákladů tří nových odborníků.

113. Veřejný ochránce práv zejména poukazuje na to, že v těchto dopisech Komise vysvětlila, že účelem těchto opatření bylo umožnit "řádné uzavření projektu". Veřejný ochránce práv chápe, že záměrem Komise při učinění tohoto prohlášení bylo přesvědčit konsorcium X, aby přijalo dodatek 3 a neukládalo svůj souhlas s tímto dodatkem, a tudíž jej stiženo vadou.

114. Kromě toho Komise ve svém stanovisku a v dopisech zaslaných stěžovateli jasně uvedla, že ukončení druhé smlouvy bylo způsobeno tím, že konsorcium X odmítlo přijmout dodatek 3 [29]. Komise však zároveň odkázala na řadu ustanovení obecných podmínek druhé smlouvy, která stanoví ukončení smlouvy v případě závažného opomenutí dodavatele (čl. 36 odst. 3 písm. a), b), g) a l)[30].

115. Lze mít za to, že odmítnutí přijmout právní řešení stanovené v dodatku 3, které by vytvořilo podmínky pro úspěšné uzavření projektu, představovalo nesplnění účelu druhé smlouvy, jejímž cílem bylo dokončení projektu. Zdá se tedy, že Komise měla právo vypovědět druhou smlouvu na základě čl. 36 odst. 3 písm. a) obecných podmínek, který stanoví ukončení smlouvy v případě porušení smluvního závazku. Z tohoto důvodu skutečnost, že Komise ve svém příslušném dopise uvedla, že nepřijetí dodatku by znamenalo ukončení druhé smlouvy, neznamená, že došlo k nátlaku.

116. Stěžovatel odůvodnil své odmítnutí podepsat dodatek 3, jak je vysvětleno v jeho připomínkách, tím, že nemohl předložit novou finanční záruku. To nebylo Komisi jasně sděleno při výměně korespondence před ukončením druhé smlouvy. Povinnost poskytnout Komisi finanční záruku pro zakázky týkající se technické pomoci projektům EU se navíc jeví jako standardní požadavek pro zakázky, které překračují určitou hodnotu.

117. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že argument iv) stěžovatele na podporu jeho tvrzení je opodstatněný, neboť důvody Komise pro ukončení druhé smlouvy, které byly uvedeny v příslušných dopisech a ve stanovisku, nebyly dostatečně jasné. Důvody ukončení druhé smlouvy by byly řádně uvedeny, pokud by Komise odkázala pouze na čl. 36 odst. 3 písm. a) obecných podmínek druhé smlouvy namísto toho, aby rovněž odkázala na písmeno b) (nedodržení požadavku vedoucího projektu na nápravu nedbalosti nebo nesplnění smluvních povinností v přiměřené lhůtě), g) (vážné profesní pochybení ) a l) (neposkytnutí záruk nebo pojištění). Vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku a dopisech uvedla řadu důvodů, z nichž pouze jeden byl odůvodněný, nebylo její vysvětlení dostatečně jasné. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

118. Nicméně vzhledem k tomu, že se zdá, jak bylo uvedeno výše, že jedno z ustanovení, na něž Komise odkázala (písmeno a)), představuje řádný důvod pro ukončení druhé smlouvy, nepovažuje veřejný ochránce práv další šetření týkající se třetího tvrzení stěžovatele za opodstatněné. Z tohoto důvodu uzavírá tento aspekt případu kritickou poznámkou.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti a zjištění uvedených v bodech 99 a 109 výše neshledává veřejný ochránce práv případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o tvrzení stěžovatele v jeho aspektech, které se týkají smluvní odpovědnosti sporného konsorcia X a neuhrazených faktur. Jak bylo uvedeno v bodech 99 a 109, prvnímu a druhému návrhovému žádání tedy nelze vyhovět.

Pokud jde o vysvětlení Komise, proč ukončila druhou smlouvu, veřejná ochránkyně práv uvádí následující kritickou poznámku:

Komise ve svém stanovisku a dopisech jasně neuvedla správný smluvní základ pro své rozhodnutí ukončit druhou smlouvu.

Jak je vysvětleno v bodě 115 výše, související třetí tvrzení si však nezaslouží další šetření.

 

Nikiforos P. Diamandouros

Ve Štrasburku dne 12. října 2011.

---

[1] V podnětu stěžovatel uvedl, že se tato faktura týkala období od 13. prosince 2008 do 30. června 2009.

[2] Záležitosti projednané během zasedání a telefonický rozhovor jsou shrnuty na základě zápisu vypracovaného delegací dne 3. března 2010. Stěžovatel zápis nezpochybnil.

[3] Článek 7 zvláštních podmínek první smlouvy: „(…) Los pagos serán efectuado tras la aprobación de la Comisión Europea de los informes expresamente especificados en el articulo 4.3 y tras la presentación de facturas debidamente establecidas que cubran el trabajo efectivamente realizado y los costes en los que se han incurrido. Los honorarios se calcularan sobre la base de los días efectivos de trabajo (…).“

[4] Čl. 9 odst. 5 všeobecných podmínek první smlouvy: „El pago del saldo final estará sujeto al cumplimiento por parte del Consultor de todas sus obligaciones relativas a la ejecución de lo establecido en los Términos de Referencia. El pago del balance final se hará efectivo tras la aprobación por parte de la Comisión del informe final y de una factura titulada 'Factura final' presentados por el Consultor.“

[5] Condiciones Generales Aplicables a los contratos de servicios financiados por la Comunidad Europea,

Čl. 36 odst. 3: „[el Órgano de Contratación podrá resolver el contrato cuando:]

a) el titular no preste los servicios con arreglo a lo estipulado en el contrato;

b) cuando el titular no se atenga, dentro de un prazo razonable, a la notificación efectuada por el gestor del proyecto en la que le pida que subsane una negligencia o incumplimiento en la ejecución de sus obligaciones contractes que afecte seriamente a la correcta y puntal prestación de los servicios (…)

g) cuando el titular haya cometido una falta profesionální hrob, debidamente constatada por el Órgano de Contratación por cualquier medio a su alcance; (…)

l) cuando el titular no aporte las garantías o el seguro requeridos, o cuando la persona que haya facilitado la citada garantía o el seguro no este en condiciones de cumplir con sus compromisos.“

[6] To znamená faktury uvedené v bodě 9 výše.

[7] Komise ve svém stanovisku odkázala na fakturu se stejným číslem, ale s odkazem na jinou částku, a sice 192 238,38 eura. Uvedla, že dosud nebyla vyplacena, protože v říjnu a prosinci 2010 byly předběžné zprávy č. 31 a 32 zamítnuty s ročním zpožděním.

[8] Komise uvedla únor 2008.

[9] Komise se o ukončení první smlouvy podrobněji nezmínila.

[10] Komise uvedla datum 10. února 2010. To bylo evidentně přehlédnutí.

[11] Kopie tohoto dopisu byla předložena spolu se stížností. V tomto dopise konsorcium X uvedlo, že ze zápisu vyplývá, že během schůzky byl projednán přeplatek ve výši půl milionu EUR za stavební práce, zatímco tomu tak nebylo.

[12] Jak je vysvětleno v bodě 32, stěžovatel ve svých připomínkách předložil argument týkající se nedobré víry a nespravedlnosti a veřejný ochránce práv se rozhodl je zahrnout do šetření.

[13] V tomto ohledu veřejný ochránce práv poukazuje na to, že při posuzování smluv obsahujících rozhodčí doložku Soudní dvůr Evropské unie konstatoval, že i) spory vyplývající z plnění smlouvy musí být řešeny obecně na základě smluvních ustanovení (rozsudek Soudu ze dne 15. prosince 2005, GEF v. Komise, T-29/02, Sb. rozh. s. II-835, bod 108) a že ii) výklad smlouvy ve světle ustanovení vnitrostátního práva je odůvodněný pouze tehdy, pokud existují pochybnosti o obsahu smlouvy nebo o významu některých jejích ustanovení nebo pokud samotná smlouva neumožňuje vyřešit všechny aspekty sporu. Posouzení opodstatněnosti žaloby tedy musí být provedeno pouze s ohledem na smluvní ustanovení a použití použitelného vnitrostátního práva musí být provedeno pouze tehdy, pokud tato ustanovení neumožňují vyřešení sporu (rozsudek Soudu ze dne 12. července 2007, Komise v. Alexiadou, T‐312/05, Sb. rozh. s. II‐86, bod 29). Veřejný ochránce práv uplatňuje v tomto případě stejný přístup.

[14] Článek 18 první smlouvy: „Todo litigio entre la Comisión y el Consultor derivado del presente contrato que no haya podido ser resuelto amigablemente entre las partes, será sometido a los tribunales de justicia de Bruselas.“Článek 11 druhé smlouvy: „Las diferencias que se deriven del presente contrato o que planteen en relación con el y que no puedan solucionarse de otro modo se remitirán a la jurisdicción exclusiva de los tribunales de Bruselas, Bélgica.“

[15] V dřívějších dokumentech delegace a v první smlouvě se jasně rozlišovalo mezi PMU a konsorciem X. Například podle článku 1.3.2 mandátu první smlouvy (část B) by dokumenty prokazující práci provedenou odborníky konsorcia X v PMU měly být nejprve podepsány PMU a poté předloženy Komisi ke schválení předtím, než mohou být zaslány konsorciu X k dalšímu předložení Komisi. Článek 1.2 mandátu první smlouvy (část B) stanoví, že PMU vrátí konsorciu X zálohovou platbu konsorcia X. Místní zaměstnanci, kteří nejsou uvedeni ve smlouvě Komise s konsorciem X, by neměli být placeni konsorciem X, ale PMU v souladu s článkem 5 mandátu první smlouvy (část B). Kromě toho v příloze delegace k zápisu ze schůze s konsorciem X ze dne 11. února 2010 (byť uspořádané souběžně se samostatnou schůzkou s PMU) delegace uvedla PMU jako jedinou odpovědnou za sedm údajných selhání a konsorcium X spolu s PMU jako odpovědné za dvě selhání.

[16] Článek 9 první smlouvy a příloha D "Disposiciones financieras".

[17] Článek 1.1 zadávacích podmínek, část B první smlouvy: „Al Consultor se le asigna una misión de asistencia técnica, consistente en poner a disposición del Proyecto, unas capacidades y experiencias de alta calidad para llevar a cabo las actividades del mismo y transferir a los beneficiarios el know - how para poder dar continuación al Proyecto una vez finalizada la contribución europea. En este sentido, las responsabilidades del equipo de asistencia técnica incluyen la planificación operativa, la puesta en marcha, la ejecución y el cierre ordenado del Proyecto. (…)“

[18] Článek 1.5 zadávacích podmínek, část B první smlouvy: „El consultor se responsabilizará, en todo momento y plenamente, de la calidad trabajo y del comportamiento profesional y personal de los expertos destacados en el Proyecto y de los que realicen las misiones de apoyo, incluyendo: a) la calidad de los documentos de planificación, los informes de misiones de apoyo, de avance, de monitoreo y finales del proyecto, b) la calidad de ejecución, f) cualquier otra actividad en la cual el equipo de asistencia técnica tenga iniciativa, responsabilidad y/o poder de decisión.“

[19] Článek 1.2 část B Mandát první smlouvy stanoví, že "El Consultor se responsabiliza de asegurar el pleno respaldo que sea necesario de su sede central a ,los expertos destacados en el Proyecto y ello en todos los sentidos: logístico, administrativo, técnico, dokumentární atd.“

[20] Článek 1.3, část B, Mandát, část B první smlouvy stanoví, že "(…) En estos informuje el Consultor expresara libremente su opinión respecto a la ejecución del Proyecto (…) y destacará, además, las actividades realizadas por cada uno de sus expertos (…). El Consultor debe informar inmediatamente la Comisión Europea sobre cualquier anomalía, problema u otra circunstancia o evento de su conocimiento que pueda perjudicar o poner en peligro la buena ejecución del Proyecto o su sostenibilidad.“

[21] Článek 15 Všeobecných podmínek první smlouvy.

[22] Disposiciones Técnicas y Administrativas del Proyecto "Alcantarillado sanitario u acueductos en barrios marginales de ciudad in Z", bod 6.1.

[23] Disposiciones Técnicas y Administrativas del Proyecto "Alcantarillado sanitario u acueductos en barrios marginales de ciudad in Z", bod 1 "Introducción": „(…) [PMU] (…) se hará cargo de la ejecución [projektu], bajo la dirección de CE en XX.“ Guia de Consulta para la Aplicación del Manual de terreno en la Gestión de Proyectos, strana 43, „Proyectos del PRRAC“: „La UGP rinde cuentas directamente a la Comisión Europea (Delegación de la CE en XX).“

[24] Dne 29. dubna 2010 delegace informovala stěžovatele, že konečná platba třetí faktury č. 31/3315 týkající se první smlouvy byla "preventivně"pozastavena.

[25] Čl. 9 odst. 5 všeobecných podmínek: „(…) El pago del balance final se hará efectivo tras la aprobación por parte de la Comisión del informe final y de una factura titulada 'Factura final' presentados por el Consultor.“

[26] Článek 103 nařízení Rady 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1): „Je-li zadávací řízení nebo plnění zakázky stiženo závažnými chybami, nesrovnalostmi nebo podvodem, pozastaví orgány plnění zakázky. Pokud lze tyto chyby, nesrovnalosti nebo podvody přičíst dodavateli, mohou orgány navíc odmítnout provést platby nebo mohou získat zpět již vyplacené částky v poměru k závažnosti chyb, nesrovnalostí nebo podvodu.“

[27] Například čl. 9 odst. 5 první věta všeobecných podmínek první smlouvy stanoví: „El pago del saldo final estará sujeto al cumplimento por parte del consultor de todas sus obligaciones elativas a la ejecución de lo establecido en los Términos de referencia.“

[28] Článek 1 druhé smlouvy stanoví: „El objeto del presente contrato es disponer de Asistencia Técnica Europea para la correcta gestión y seguimiento del proyecto PRRAC ASAN de Construcción de obras de agua potable, alcantarillado sanitario y planta depuradora en Barrios marginales de la ciudad en Z.“

[29] Dopisy Komise konsorciu X ze dne 12. a 31. května 2010 mají název: „No aceptación del Addendum 3 l contrato ATE por el Titular; resolución del contrato 205262". Komise ve svém stanovisku uvedla: „Ukázalo se, že [konsorcium X] odmítlo dodatek podepsat (…). V důsledku toho Komise obě smlouvy ukončila.“

[30] Obsah tohoto článku viz poznámka pod čarou 5.