Souvislosti stížnosti

1. Dne 11. července 2016 zahájila stěžovatelka stáž v delegaci EU (dále jen „delegace“) v rámci programu „Junior Professionals in Delegation“ (JPD). Její dohoda o stáži byla podepsána na devět měsíců s možností prodloužit ji o dalších devět měsíců, pokud bude delegace spokojena s jejím výkonem.

2. Dne 20. prosince 2016 vypracovala delegace zprávu o pokroku a hodnocení, která obsahovala doporučení neprodlužovat stáž stěžovatele.

3. Mezi 14. prosincem 2016 a 29. březnem 2017 se stěžovatelka setkala s několika svými nadřízenými, aby projednala svou stáž.

4. Dne 29. března 2017 vydala delegace závěrečnou hodnotící zprávu, která obsahovala konečné rozhodnutí neprodloužit její stáž.

5. Stěžovatelka se o této záležitosti písemně obrátila na ESVČ, ale zjistila, že neobdržela řádnou odpověď.

6. Dne 1. srpna 2018 se stěžovatel obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se nedostatečné reakce ESVČ na stěžovatelku v souvislosti s rozhodnutím delegace neprodloužit její stáž a s jejím údajným nevhodným zacházením.

8. V průběhu šetření obdržela veřejná ochránkyně práv odpověď ESVČ na stížnost. Stěžovatel se k odpovědi nevyjádřil.

Neprodloužení stáže a údajné nevhodné zacházení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Stěžovatelka tvrdila, že od začátku své stáže neobdržela dostatečné informace o své úloze a svých úkolech. Její nadřízený, který byl na dovolené po dobu tří po sobě jdoucích týdnů, když začala, nenechal žádné pokyny svým kolegům. Konečně, když přijel, dostala „nejasné, náhodné, nekonzistentní, neúplné, neustále se měnící a/nebo chybné pokyny“, které měly negativní dopad na průběh její stáže.

10. Stěžovatelka uvedla, že na své problémy upozornila nadřízeného a několikrát ho požádala o schůzku zaměřenou na objasnění problémů. Vzhledem k tomu, že dohlížitelka jednání odkládala, oznámila tuto záležitost vedoucímu delegace, který souhlasil se schůzkou s ní a jejím dohlížitelem. Uvedla však, že vedoucímu delegace trvalo šest týdnů, než schůzi zorganizoval, a že mezitím ji její nadřízený vyloučil ze všech činností její sekce. Kromě toho zjistila, že delegace nesprávně odmítla financovat její večerní kurzy, ačkoli v programu JPD byl na financování podobných činností pro každého stážistu vyčleněn rozpočet ve výši 3 000 EUR. A konečně, když se uskutečnila schůzka s vedoucím delegace, stěžovatelka se dozvěděla, že její stáž nebude prodloužena. Podle jejího názoru bylo rozhodnutí svévolné, nespravedlivé a naznačovalo, že chování jejího nadřízeného bylo založeno na rasistických úvahách.

11. Stěžovatelka uvedla, že nemá příležitost situaci objasnit nebo zlepšit. Kontaktovala rovněž oddělení JPD v sídle ESVČ v Bruselu a dva zaměstnance odpovědné za delegace EU v regionu, kde absolvovala stáž. Podle jejího názoru byl jejich postoj odmítavý. Rovněž konstatovala, že po schůzce s ředitelkou ESVČ odpovědnou za daný region neobdržela žádnou odpověď na své e-maily ani telefonní hovory. Tvrdila, že to svědčí o záměru ESVČ zakrýt její případ.

12. Stěžovatelka rovněž uvedla, že první zpráva o pokroku a hodnocení, kterou obdržela v prosinci 2016, obsahovala zavádějící tvrzení. Také závěrečná hodnotící zpráva z března 2017 vycházela z nepřesných informací. Špatně odkazoval na hodnocení úkolů, které jí nebyly přiděleny, negativní hodnocení kolegů, s nimiž nepracovala, jakož i na tvrzení o špatných vztazích se svými kolegy, což nebyla pravda. Stěžovatelka odmítla tento dokument podepsat a zaslala každý argument e-mailem ústředí ESVČ a oddělení JPD v Bruselu, na něž neobdržela odpovědi.

13. ESVČ všechna tvrzení stěžovatele zamítla. Stěžovatelka podepsala dohodu o stáži, která obsahovala popis jejích úkolů. Obdržela rovněž kopii společného rozhodnutí Komise a vysoké představitelky EU [1], které obsahovalo obecné cíle jejího vzdělávacího úkolu. V této souvislosti obdržela další informace v e-mailu, který jí vedoucí delegace zaslal dne 28. září 2016. Pokud jde o tvrzení stěžovatelky, že při příjezdu neobdržela pokyny, ESVČ uvedla, že stěžovatelka měla zahájit svou stáž v delegaci dne 4. července 2016, ale dne 3. července 2016 informovala svého nadřízeného, že z důvodu administrativního zpoždění ve svých správních ujednáních může začít až dne 11. července 2016. Dohlížitel stěžovatelku informoval, že od tohoto data bude na dovolené po dobu tří týdnů, ale že jí dva kolegové pomohou se usadit.

14. ESVČ dále zdůraznila, že stěžovatelka měla několik neformálních schůzek se svými kolegy. Její nadřízený se snažil odpovědět na všechny její dotazy a vést ji během stáže. Dne 28. srpna 2016 jí vedoucí delegace nabídl, že se s ní setká následující den, ale stěžovatel nebyl k tomuto datu k dispozici.

15. Pokud jde o hodnotící kritéria, ESVČ konstatovala, že stěžovateli poskytla příležitost vést úplný a spravedlivý dialog o první zprávě o pokroku a hodnocení. Výkonnost stěžovatele však byla považována za slabou. Zejména její schopnost plnit více úkolů a dodržovat lhůty nedosahovala očekávání, takže v téže zprávě se prodloužení stáže nedoporučilo. Konstatovala, že vedoucí delegace, dohlížitel a sama stěžovatelka podepsali zprávu o pokroku a hodnocení. ESVČ dodala, že prodloužení stáže není automatickým právem a že vzhledem k tomu, že nedošlo ke zlepšení výkonu stěžovatele, závěrečná zpráva potvrdila rozhodnutí stáž neprodloužit.

16. V souladu s platnými pravidly je posouzení stážisty na dohlížiteli [2]. Dohlížitel stěžovatele své stanovisko předem projednal s vedoucím delegace, který jej potvrdil. I když stěžovatelka obdržela informace o svém právu nesouhlasit s posouzením a uvést k němu své připomínky, této možnosti nevyužila; rovněž nepodala žádnou formální stížnost, ačkoli použitelná pravidla takovou možnost umožňují [3]. Delegace nicméně pečlivě zvážila její názory. Neexistovaly žádné důkazy na podporu tvrzení stěžovatelky, že hierarchie nezohlednila její názory; Totéž platí i pro její obvinění z rasové diskriminace. Pokud jde o připomínky stěžovatelky k jejím večerním kurzům, ESVČ uvedla, že rozpočet, který zmínila, nebyl určen na financování kurzů odborné přípravy, ale na úhradu výcvikových misí stážistů.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. ESVČ poskytla odpověď (shrnutou v bodech 13 až 16 výše), která je přiměřená, přiměřená a v souladu s platnými ustanoveními. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty, které by naznačovaly opak.

18. V důsledku toho je případ uzavřen zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

ESVČ se nedopustila nesprávného úředního postupu.

Stěžovatel a ESVČ budou o tomto rozhodnutí informováni.

Marta Hirschová-Ziembińská

Vedoucí oddělení šetření a informačních a komunikačních technologií – oddělení 1

Štrasburk, 10. prosince 2018

[1] Společné rozhodnutí Komise a vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 12. června 2012, kterým se zavádí program na vysoké úrovni v delegaci EU a prováděcí pravidla ze dne 22. ledna 2014, jimiž se tento program řídí v partnerství s členskými státy Evropské unie.

[2] Rozhodnutí provozního ředitele ESVČ po dohodě s generálními řediteli GŘ DEVCO a GŘ HR Evropské komise ze dne 22. ledna 2014 o prováděcích pravidlech programu stáží na vysoké úrovni v delegacích EU v partnerství s členskými státy EU (ESVČ DEC(2014)002), oddíl 7.

[3] Viz příloha 1 bod 5.9 pravidel uvedených v poznámce pod čarou 1.