Případ se týkal zaměstnance Evropské centrální banky (ECB), který měl za to, že byl obtěžován svým přímým nadřízeným. Na to si počátkem roku 2021 stěžoval. ECB zahájila správní šetření a zároveň přidělila stěžovatele na jiné pracoviště v ECB za účelem jeho vlastní ochrany.

Správní šetření trvalo dva a půl roku a bylo uzavřeno tři roky poté, co stěžovatel poprvé požádal o pomoc. Správní šetření zjistilo, že stěžovatel byl obtěžován, a formálně zahájilo disciplinární řízení proti přímému nadřízenému.

Během opatření ECB navazujících na výsledek správního šetření se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Tvrdil, že v procesu došlo k nepřiměřeným prodlevám.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv ECB dokončila disciplinární řízení a stěžovatel se nakonec vrátil na své hlavní pracoviště.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ve všech fázích řešení této záležitosti ze strany ECB došlo k nepřiměřeným prodlevám a že ECB se v následných krocích nezabývala důležitými otázkami. Veřejná ochránkyně práv proto ECB navrhla řešení, konkrétně aby se omluvila, vyplatila odškodnění a zajistila smysluplnou interní komunikaci se zaměstnanci o případu obtěžování.

Ve své odpovědi na návrh řešení, který předložila veřejná ochránkyně práv, vyjádřila ECB politování nad tím, co se stalo. Uspořádala další interní komunikaci o případu obtěžování. Neshledal však, že by měl k dispozici prvky nezbytné pro posouzení finanční náhrady. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že újma, která byla způsobena vyřizováním případu obtěžování stěžovatele ze strany ECB, nebyla bohužel napravena odpovědí ECB na návrh řešení. Jelikož se však zdá, že doporučení opakující stejné body není užitečné, veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela návrhy na systémová zlepšení a znovu požádala ECB, aby se stěžovatelem spolupracovala na zjištění příslušných finančních důsledků jeho nesprávného úředního postupu.

Věc se týkala vyřizování stížnosti na obtěžování podané zaměstnancem mise EU. Dotčená mise EU se rozhodla zahájit „předběžné vyšetřování“, ale při jeho zahájení se potýkala s problémy.

Stěžovatel kontaktoval evropského veřejného ochránce práv, když se po několika měsících zdálo, že předběžné šetření nezačalo.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a požádala ESVČ, aby situaci popsala.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv ESVČ skutečně zahájila předběžné šetření, které vedlo ke zprávě, na jejímž základě bylo rozhodnuto o zahájení disciplinárního řízení.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že zpoždění při zahájení předběžného šetření představuje porušení základního práva stěžovatele na přiměřenou dobu na administrativní zpracování. Veřejná ochránkyně práv dále dospěla k závěru, že v původní komunikaci se stěžovatelem došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Avšak vzhledem k tomu, že předběžné šetření mezitím vedlo k zahájení souvisejícího disciplinárního řízení, veřejný ochránce práv šetření uzavřel.