Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V březnu 2011 poškodilo zemětřesení a následné tsunami jadernou elektrárnu ve Fukušimě v Japonsku, což vedlo k radioaktivní kontaminaci v okolí.

2. Dne 25. března 2011 přijala Evropská komise prováděcí nařízení (EU) č. 297/2011, kterým se stanoví zvláštní podmínky pro dovoz krmiv a potravin pocházejících nebo odesílaných z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima [1]. Komise tak znovu aktivovala systém [2], který stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace. Tento režim stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace, které se zdají být vyšší než úrovně, jimiž se běžně řídí dovoz potravin ze třetích zemí [3].

3. Postupu Komise se dostalo značné pozornosti ze strany vnitrostátních a evropských sdělovacích prostředků, jakož i nevládních organizací.

4. Stěžovatel se obával, že nejvyšší přípustné úrovně stanovené nařízením č. 297/2011 by mohly negativně ovlivnit zdraví občanů. Dne 5. dubna 2011 se proto obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

5. Veřejný ochránce práv měl za to, že v tomto případě nebylo nutné, aby stěžovatel zacházel s Komisí individuálně, jelikož Komise byla o této záležitosti jasně informována. Následující tvrzení a žádost byly proto předloženy veřejnému ochránci práv k prošetření.

Tvrzení:

Komise nepřiměřeně zvýšila nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin dovážených z Japonska po havárii v jaderné elektrárně Fukušima.

Nárok:

Komise by měla v zájmu zdraví občanů snížit nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin dovážených z Japonska.

Šetření

6. Dne 29. dubna 2011 veřejná ochránkyně práv informovala stěžovatele, že Komise mezitím dne 11. dubna 2011 přijala prováděcí nařízení (EU) č. 351/2011 [4], kterým se mění nařízení č. 297/2011. Dne 13. dubna 2011 Komise dále přijala opravu nařízení č. 351/2011. Nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace stanovené v uvedeném nařízení se zdají být nižší než úrovně stanovené nařízením č. 297/2011.

7. Veřejný ochránce práv vyzval stěžovatele, aby do 31. května 2011 předložil připomínky k výše uvedeným novým pravidlům, aby bylo možné posoudit, zda je v tomto případě stále nutné požádat Komisi o stanovisko.

8. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky. Z níže uvedených důvodů nepovažoval veřejný ochránce práv za nutné požádat Komisi o stanovisko.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné nepřiměřené zvýšení nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace v potravinách dovážených z Japonska a související tvrzení

Posouzení veřejného ochránce práv

9. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že přijetím nařízení č. 297/2011 dne 25. března 2011 Komise zřejmě skutečně zvýšila nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace v potravinách dovážených z Japonska ve srovnání s nejvyššími přípustnými úrovněmi radioaktivní kontaminace, jimiž se běžně řídí dovoz potravin ze třetích zemí.

10. Dne 11. dubna 2011 však Komise přijala nařízení č. 351/2011. Nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace stanovené v uvedeném nařízení se zdají být nižší než úrovně stanovené nařízením č. 297/2011.

11. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise podnikla kroky k řešení problému vzneseného stěžovatelem.

12. Kromě této stížnosti obdržela veřejná ochránkyně práv řadu dalších stížností od občanů přímo či nepřímo týkajících se nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace v potravinách dovážených z Japonska. To vedlo veřejnou ochránkyni práv k domněnce, že široká veřejnost vnímá nedostatek přesných a spolehlivých informací, pokud jde o změny nejvyšších přípustných úrovní po havárii ve Fukušimě.

13. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem stanovit a zpřístupnit spolehlivé informace o nejvyšších přípustných úrovních platných před havárií ve Fukušimě a po ní, pokud možno ve formě grafů a grafů, které by umožnily snadnou identifikaci příslušných nejvyšších přípustných úrovní. Veřejná ochránkyně práv informuje veřejnost o výsledku tohoto šetření z vlastního podnětu.

14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že neexistují důvody pro další šetření tohoto případu.

B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Neexistují žádné důvody pro další šetření.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 15. června 2011.

[1] Úř. věst. L 80, 26.3.2011, s. 5.

[2] Režim je zakotven v nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987, Úř. věst. 1987, L 371, s. 11, a nařízeních Komise (Euratom) č. 944/89 ze dne 12. dubna 1989, Úř. věst. 1989, L 101, s. 17, a č. 770/90 ze dne 29. března 1990, Úř. věst. 1990, L 83, s. 78.

[3] Na potraviny dovážené ze třetích zemí se obvykle vztahuje nařízení Rady (ES) č. 733/2008 ze dne 15. července 2008 o podmínkách dovozu zemědělských produktů pocházejících ze třetích zemí po havárii jaderné elektrárny v Černobylu, Úř. věst. 2008, L 201, s. 1, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1048/2009 ze dne 23. října 2009, Úř. věst. 2009, L 290, s. 4.

[4] Úř. věst. L 97, 12.4.2011, s. 20.