Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Tento případ se týká finančního sporu vyplývajícího z otázky nákladů, které Evropská komise v rámci grantové dohody prohlásila za nezpůsobilé. Grantová dohoda byla podepsána v roce 2005 mezi stěžovatelem jako příjemcem a Evropským společenstvím, zastoupeným Evropskou komisí, na projekt nazvaný "Integrovaný skleník a další budovy využívající udržitelný návrh, výstavbu a provoz". Stěžovatel, The Living Rainforest, je britská nevládní organizace. Celkové náklady projektu se měly blížit 4,5 milionu EUR, přičemž Evropská komise financovala 50 %, stěžovatel 41,12 % a zbývajících 8,88 % poskytli dva partneři a tři spolufinancující subjekty. Stěžovatel obdržel první splátku předběžného financování dne 18. prosince 2006 ve výši 897 312,40 EUR a druhou splátku dne 27. července 2007 ve výši 672 984,30 EUR.

2. Dopisem ze dne 15. října 2008 informoval stěžovatel Komisi o svém záměru ukončit projekt dne 30. listopadu 2008 z důvodu nezajištění finančních prostředků potřebných k dokončení projektu. Komise vyslovila souhlas s předčasným ukončením projektu. V lednu 2009 předložil stěžovatel závěrečnou zprávu o projektu a požádal o grant ve výši 1 071 812,26 EUR. Závěrečná zpráva o auditu byla Komisi předložena v únoru 2009.

3. V květnu 2009 požádala oddělení Komise pro životní pojištění stěžovatele o vrácení 690 465 EUR. Na základě závěrečné zprávy o auditu se však stěžovatel domníval, že dluží Komisi pouze 498 484 EUR. Dne 22. června 2009 proto stěžovatel převedl tuto částku na Komisi. Stěžovatel se neúspěšně pokusil dosáhnout dohody s Komisí ohledně zbývající částky 190 000 EUR.

4. Dne 25. června 2009 se proto stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Vysvětlila, že nikdy neodmítla vrátit částky dlužné Komisi, ale že Komise odmítla diskutovat o jejich protichůdných názorech ohledně nesplacené částky. Stěžovatel se domníval, že mu měla být poskytnuta příležitost zahájit spravedlivou výměnu názorů s jednotkou pro život. Dodala, že navzdory několika žádostem o informace o tom, jak se odvolat proti rozhodnutí Komise požadovat vrácení zbývající částky, nebyly požadované informace poskytnuty.

Předmět šetření

5. Veřejný ochránce práv se rozhodl zahájit šetření následujících tvrzení a tvrzení [1].

Tvrzení:

1) Oddělení životního prostředí (v rámci GŘ pro životní prostředí) dostatečně nereagovalo na několik bodů, které stěžovatel uvedl ve své korespondenci z ledna 2009, pokud jde o dotčené vrácení. Neodpověděla rovněž odpovídajícím způsobem na žádost stěžovatele o informace o tom, jak se odvolat proti rozhodnutí záchranné jednotky požadovat splacení;

2) Životní jednotka nesprávně vydala žádost o splacení bez náležitého odůvodnění a na základě nedostatečných důkazů na podporu výpočtu splacení.

Nároky:

1) Životní jednotka by měla zrušit svou výzvu k úhradě za účelem vrácení dotyčné částky;

2) Životní jednotka by měla znovu zahájit obousměrný dialog nebo zprostředkovaný dialog se stěžovatelem;

3) Oddělení životního pojištění by mělo vysvětlit, proč se domnívá, že jeho vlastní názor je správný, a nikoli názor stěžovatele a nezávislého auditora; a

4) Životní jednotka by se měla zdržet vyhrožování splacením bankovní záruky stěžovatele.

Šetření

6. Dne 2. září 2009 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi, aby do 30. listopadu 2009 předložila stanovisko k výše uvedeným tvrzením a tvrzením.

7. Komise zaslala své stanovisko dne 3. listopadu 2009. Stanovisko bylo předáno stěžovateli, který předložil své připomínky dne 6. ledna 2010.

8. E-mailem ze dne 8. února 2011 zaslal stěžovatel veřejné ochránkyni práv kopii rozhodnutí Komise ze dne 1. února 2011. Rozhodnutí se týkalo zpětného získání části platby předběžného financování, kterou Komise poskytla společnosti The Living Rainforest LBG v rámci grantové dohody LIFE05 ENV/UK/000998 podepsané dne 15. listopadu 2005. Komise ve svém rozhodnutí vyzvala stěžovatele, aby do patnácti dnů od obdržení rozhodnutí vrátil částku 191 981, 41 EUR spolu s úroky ve výši 14 106, 69 EUR.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

Rozsah šetření veřejného ochránce práv

9. Článek 19 společných ustanovení grantové dohody (dále jen „společná ustanovení“) podepsaných mezi stěžovatelem a Komisí stanoví (zvýraznění doplněno):

„Použitelné právo a příslušný soud

Grant se řídí podmínkami dohody, použitelnými pravidly Společenství a podpůrně belgickým právem týkajícím se grantů. Příjemce může u Soudu prvního stupně Evropských společenství a v případě opravného prostředku u Soudního dvora Evropských společenství podat žalobu proti rozhodnutím Komise týkajícím se uplatňování ustanovení dohody a způsobů jejího provádění.“

10. Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že vnitrostátní právo Belgie je použitelné pouze podpůrně, jeho šetření se zaměří pouze na zjištění, zda Komise porušila podmínky dohody nebo použitelné právní předpisy Společenství.

A. Tvrzení stěžovatele

11. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že první a druhé tvrzení stěžovatele spolu úzce souvisejí. Považuje proto za vhodné zabývat se jimi společně.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Stěžovatel tvrdil, že oddělení Komise pro životní prostředí (v rámci GŘ pro životní prostředí) dostatečně nereagovalo na několik bodů, které vzneslo ve své korespondenci z ledna 2009, pokud jde o dotčené vrácení. Rovněž dostatečně nereagovala na žádost stěžovatele o informace o tom, jak se odvolat proti rozhodnutí záchranné jednotky požadovat splacení. Žadatel dále tvrdil, že životní jednotka Komise nesprávně vydala žádost o splacení bez náležitého odůvodnění a že neexistují dostatečné důkazy na podporu výpočtu splacení.

13. Komise ve svém stanovisku nastínila souvislosti těchto tvrzení následovně. Projekt byl zahájen v lednu 2005. I přes úspěšnou přípravnou fázi, během níž bylo dokončeno tzv. návštěvnické centrum, se projekt začal zpožďovat. Situaci proto pozorně sledovali jak externí pozorovatelé jmenovaní Komisí, tak oddělení pro životní prostředí. První z nich navštívil místo projektu třikrát a zůstal v úzkém kontaktu se stěžovatelem. Během této doby předložila Komisi dvě zprávy o pokroku projektu. Na základě těchto zpráv vyjádřila Komise znepokojení nad narůstajícími zpožděními. Podle stěžovatele byla zpoždění způsobena především tím, že Komise neuvolnila první platbu předběžného financování. Podle Komise byla důvodem, proč neuvolnila platbu předběžného financování, neexistence bankovní záruky. Po vyřízení bankovní záruky obdržel stěžovatel dne 18. prosince 2006 první splátku předběžného financování (897 312, 40 EUR) a dne 27. července 2007 druhou splátku (672 984, 30 EUR). Projekt však nadále zaostával za harmonogramem a bylo stále více zřejmé, že existuje velmi vysoké riziko, že nedosáhne svých cílů.

14. Začátkem prosince 2007 stěžovatel informoval externího pozorovatele, že projekt měl problémy s peněžními toky z důvodu nedostatečného odpovídajícího financování. V tomto okamžiku bylo Komisi a externímu kontrolorovi jasné, že vlastní příspěvek příjemce závisí na získání dalších grantů na financování a že několik jeho nabídek na financování od jiných organizací se ukázalo jako neúspěšné. Dne 11. dubna 2008 se Komise setkala se stěžovatelem, aby projednala otázku financování. Během schůzky stěžovatel vysvětlil, že nebyl schopen získat finanční prostředky, v něž doufal. Předložila proto Komisi seznam možností financování, o které usilovala nebo které plánuje využít. Výsledkem jednání bylo pozastavení projektu, snížení výdajů na minimum a v případě, že finanční prostředky nebudou v krátké době zajištěny, bude projekt uzavřen.

15. Dopisem ze dne 15. října 2008 oznámil stěžovatel svůj záměr ukončit projekt dne 30. listopadu 2008 z důvodu nezajištění finančních prostředků potřebných k dokončení úkolů projektu. Za těchto okolností Komise udělila svůj souhlas s předčasným ukončením projektu.

16. V lednu 2009 obdržela Komise závěrečnou zprávu o projektu, která byla doplněna zprávou o auditu z února 2009. V závěrečné zprávě stěžovatel uvedl, že "rozumělo se, že Agentura pro rozvoj jihovýchodní Anglie pomůže zajistit, aby byly nalezeny zbývající finanční prostředky"a že "následné politiky financování se změnily a projekt musel být ukončen před dokončením z důvodu nedostatečné podpory vlády Spojeného království."Tyto informace se podstatně lišily od informací poskytnutých během počáteční revize projektu. Komise proto přezkoumala veškerou dokumentaci, kterou obdržela od stěžovatele a která se týkala financování projektu, s cílem posoudit, zda došlo k porušení společných ustanovení, která stěžovatel podepsal s Komisí. Během tohoto šetření Komise zjistila, že první pokus stěžovatele o získání dodatečných finančních prostředků na projekt se uskutečnil až v březnu 2007, tedy více než dva roky po zahájení projektu. Ukázalo se rovněž, že grant Komise tisíciletí, jak je stanoven v grantové dohodě, byl omezen na výstavbu návštěvnického centra a nezahrnoval žádné další činnosti plánované v rámci projektu.

17. Na základě výše uvedených skutečností si Komise uvědomila, že příspěvky Komise tisíciletí a samotného stěžovatele by nikdy nestačily k úplné realizaci projektu. Na rozdíl od informací poskytnutých stěžovatelem v návrhu projektu a v jeho následné odpovědi na revizi projektu ze strany Komise nebyly ve skutečnosti zajištěny dostatečné finanční prostředky na projekt. Mezera ve financování činila přibližně 1 milion EUR. Skutečnost, že odpověď stěžovatele během revize projektu Komisí nebyla správná, by byla dostatečným důvodem pro okamžité ukončení projektu podle čl. 14 odst. 2 společných ustanovení.

18. Navíc vzhledem k tomu, že stěžovatel nezaručil celkové finanční krytí projektu, nebyla provedena velmi významná část činností předpokládaných v projektu. Vzhledem k tomu, že cíle projektu byly zásadně změněny, byl porušen článek 13 grantové dohody. Navíc vzhledem k tomu, že inovativní charakter projektu spočíval v začlenění skleníku do návštěvnického centra, k němuž nikdy nedošlo, projekt nesplňoval požadavky na spolufinancování v rámci programu LIFE.

19. Navzdory všem výše uvedeným skutečnostem Komise uznala, že většina činností skutečně provedených během projektu přinesla konkrétní výsledky v oblasti životního prostředí, i když nebyly inovativní. Rovněž uznala, že stěžovatel jednal v dobré víře a že vynaložil určité úsilí na řešení problémů s financováním, i když bylo vynaloženo příliš pozdě. Z těchto důvodů Komise přijala jako způsobilou většinu nákladů vykázaných v závěrečné zprávě.

20. Pokud jde o podstatu tvrzení, Komise předložila následující vysvětlení. Dne 18. února 2009, po obdržení závěrečné zprávy o projektu a příslušné zprávy o auditu, uspořádala setkání se stěžovatelem za účelem projednání otázek souvisejících se závěrečnou zprávou a ukončením projektu. Na základě hodnocení zprávy a závěrů schůzky zaslala Komise dne 3. března 2009 stěžovateli dopis. V tomto dopise Komise uvedla svůj původní výpočet konečných způsobilých nákladů, důvody pro prohlášení některých nákladů za nezpůsobilé a výši inkasa. Stěžovatel byl vyzván, aby předložil své připomínky k výpočtu Komise do 27. března 2009.

21. Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela žádnou odpověď, zaslala dne 3. dubna 2009 stěžovateli další dopis, v němž potvrdila výše uvedený výpočet a vyzvala jej, aby nejpozději do 24. dubna 2009 předložil připomínky.

22. Dopisy ze dne 11., 16. a 22. dubna 2009 stěžovatel Komisi odpověděl a vyjádřil se k nezpůsobilým nákladům. Na základě takto poskytnutých informací zaslala Komise dne 11. května 2009 žadateli další dopis, kterým změnila svůj původní výpočet a snížila nezpůsobilé náklady o 93 770 EUR. U nákladových položek, které zůstaly nezpůsobilé, poskytla Komise podrobný seznam, v němž uvedla důvody, proč je považovala za nezpůsobilé.

23. Dopisem ze dne 19. května 2009 stěžovatel informoval Komisi, že nesouhlasí s jejím stanoviskem k nezpůsobilým nákladům, a požádal o informace o možných odvolacích řízeních.

24. Dopisem ze dne 30. června 2009 zaslala Komise stěžovateli dopis, v němž podrobně objasnila celou historii projektu a argumenty Komise. Dopis se zaměřil zejména na vysvětlení, proč by Komise projekt nefinancovala, pokud by žadatel poskytl správné informace od začátku. Stanoví rovněž způsoby, jakými projekt nedosáhl svých cílů, a podrobně popisuje nezpůsobilé náklady. Komise stěžovatele rovněž informovala o právním postupu, který je k dispozici všem příjemcům grantů, jak je stanoveno v článku 19 grantové dohody.

25. Komise na závěr svého stanoviska zdůraznila, že ve svých dopisech ze dne 3. března, 3. dubna, 11. května a 30. června 2009 stěžovateli vysvětlila, proč byly některé náklady považovány za nezpůsobilé. Tvrdila, že pouhá skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s uvedenými důvody a argumenty, neznamená, že jsou nevhodné. Pokud jde o žádost o splacení, Komise vysvětlila, že vzala v úvahu argumenty žadatele a poté odpovídajícím způsobem vypočítala konečné způsobilé náklady. Komise přikročila k tomu, aby ke zpětnému získání dlužných částek od stěžovatele použila své právní prostředky. Právní kanály zahrnují následující po sobě jdoucí kroky: i) Komise vydá inkasní příkaz; ii) pokud příjemce nevrátí dlužné částky v souladu s inkasním příkazem, lze částky, které příjemce dluží Komisi, získat zpět a) jejich započtením proti částkám, které příjemce dluží, nebo b) uplatněním bankovní záruky.

26. Stěžovatel ve svých připomínkách trval na svém podnětu a zabýval se několika body uvedenými ve stanovisku Komise. Pokud jde o tvrzení, že grantová dohoda byla uzavřena na základě „falešných předpokladů“, žadatel uvedl následující připomínku. Když s Komisí podepsala grantovou dohodu, byla přesvědčena o odpovídající situaci v oblasti financování. Ve skutečnosti byl její závazek najít 1,8 milionu EUR na začátku projektu založen na: i) potvrzená nabídka financování od Komise tisíciletí ve výši přibližně 880 000 GBP; ii) dohodu s Agenturou pro rozvoj jihovýchodní Anglie (dále jen "SEEDA"), že tato agentura pomůže získat veškeré zbývající potřebné odpovídající finanční prostředky; a iii) „silné výsledky stěžovatele v předchozím získávání finančních prostředků“. Finanční účty měla Komise k dispozici před zahájením celého projektu a v jeho průběhu. Kromě toho by bylo součástí postupu náležité péče Komise požadovat, aby všechny odpovídající finanční prostředky byly potvrzeny před podáním nabídky grantu, neboť „mnozí investoři předkládají nabídky grantů na základě „pravděpodobných“, avšak dosud nepotvrzených finančních prostředků od jiných subjektů, a skupina TLR neměla důvod se domnívat, že oddělení LIFE je jiné.“Je však „zřejmé, že v rámci postupu podávání žádostí o grant nebyl stanoven požadavek, aby bylo prokázáno, že všechny odpovídající finanční prostředky musí být zajištěny předem“.

27. Pokud jde o tvrzení Komise, že projekt nesplnil své cíle z důvodu nedostatku finančních prostředků, stěžovatel uznal, že je to samozřejmé. Povšimla si však, že učinila vše, co se od ní dalo rozumně očekávat, aby zajistila dodatečné financování, když její "původní dohody o financování se SEEDA byly zrušeny kvůli změnám politiky vlády Spojeného království". Kromě toho byl externí monitor projektů od počátku informován o skromné velikosti a zdrojích stěžovatele a o jeho problémech s peněžními toky, které souvisely s neobdržením splátek předběžného financování a s problémy, s nimiž se potýkal při snaze získat dodatečné odpovídající financování. Externí monitor projektů byl proto o situaci průběžně informován. Kromě toho se externí monitor projektu rovněž zúčastnil slavnostního otevření budovy s lidským dopadem v březnu 2006. Na této schůzce „přední úředník SEEDA přednesl projev, v němž uvedl, že SEEDA je kladně připravena poskytnout budoucí finanční podporu [stěžovateli] pro druhou fázi projektu.“Obavy stěžovatele ohledně financování byly znovu vyjádřeny na schůzce dne 11. dubna 2008 s oddělením LIFE a externím pozorovatelem. Bylo proto nesprávné tvrdit, že externí kontrolor si nebyl vědom toho, že vlastní příspěvek stěžovatele na projekt závisí na získání jiných grantů na financování. Komise proto neměla žádný právní základ, který by sankcionoval stěžovatele za to, že nedosáhl konečných cílů projektu z důvodu finančních okolností, které byly mimo její kontrolu. V návaznosti na rozsáhlou diskusi s Komisí o této záležitosti vyzvala Komise stěžovatele, aby pokračoval v projektu a souvisejícím získávání finančních prostředků. Dne 16. září 2008 správci TLR přezkoumali finanční situaci v rámci obezřetného řízení a přijali rozhodnutí o ukončení projektu, pokud by do 31. září 2008 nebylo možné zajistit žádné financování. V tomto okamžiku projekt splnil mnoho významných cílů, které byly nedílnou součástí projektu. Společná ustanovení však nezmiňovala, že způsobilost jednotlivých položek výdajů na projekt bude záviset na dokončení pozdějších položek nebo úkolů, a stěžovatel se domníval, že všechny přiměřené výdaje na projekt budou přijatelné.

28. Na základě tvrzení Komise, že mohla získat zpět celou výši grantu na základě toho, že grantová dohoda byla uzavřena na základě nesprávných předpokladů a že projekt nesplnil své cíle, stěžovatel uvedl, že se jedná o jasnou známku „nevyváženého přístupu Komise“, který stěžovatel považoval za nepřiměřený, těžkopádný a šikanující. Pokud jde o argument Komise, že nevrátila celou částku grantu, protože akce, které byly provedeny během projektu, měly určitou environmentální hodnotu, stěžovatel uvedl, že pokud měla Komise důvody požadovat vrácení celé částky grantu, měla tak učinit. Stěžovatel objasnil, že „nehledá zvláštní charitu, usiluje o spravedlivé a obhajitelné zacházení s jednotlivými výdajovými položkami, které byly vynaloženy v dobré víře“.

29. Žadatel rovněž uvedl, že Komise neposkytla včasná a racionální vysvětlení v reakci na jeho opakované žádosti o informace o jednotlivých výdajových položkách. Důvody Komise byly někdy svévolné a nekonzistentní. V mnoha důležitých ohledech zůstaly žádosti stěžovatele o informace nezodpovězeny. Kromě toho stanovisko Komise k této stížnosti neposkytlo v tomto ohledu žádné další informace.

Posouzení veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

30. Skutkové okolnosti a vyjádření v projednávané věci nastolují řadu otázek, které zjevně nespadají do oblasti působnosti tvrzení a tvrzení předložených veřejnému ochránci práv k prošetření. Těmito otázkami je třeba se nejprve zabývat.

31. Skutkové okolnosti případu vyvolávají otázky, jak a proč Evropská komise uzavřela grantovou dohodu, aniž by zjevně obdržela spolehlivé důkazy o tom, že stěžovatel zajistil externí financování potřebné k dokončení projektu. Z níže uvedených důvodů však tato otázka nebude součástí tohoto šetření.

32. Strany jasně zpochybňují, že v době podpisu grantové dohody měl stěžovatel právní povinnost právně „zaručit“ a předložit důkazy o tom, že získal externí financování. Obsah grantové dohody nenechává žádné pochybnosti, pokud jde o povinnost stěžovatele po podpisu dohody pokrýt určitý procentní podíl nákladů na projekt. Veřejný ochránce práv však neobdržel žádné informace, které by naznačovaly, že stěžovatel měl zákonnou povinnost předložit důkazy o takovém externím financování před podpisem dohody. Tyto důkazy mohly mít například podobu písemných závazků přijatých potenciálními externími poskytovateli finančních prostředků.

33. Výše uvedená otázka však nemusí být nutně vyřešena, aby bylo možné přezkoumat tvrzení a žádosti předložené k prošetření v projednávané věci, neboť obě strany se shodují na tom, že projekt musel být ukončen z důvodu nedostatečného externího financování. Jinými slovy, argument Komise, že záruky vnějšího financování byly podmínkou podpisu dohody, nemá přímý vliv na částku, kterou Komise následně považovala za nezbytnou k navrácení. Výše uvedená otázka proto nebude v tomto rozhodnutí posouzena.

34. Výše uvedená otázka souvisí rovněž s prohlášeními stěžovatele i Komise týkajícími se použitelnosti čl. 14 odst. 2 společných ustanovení. Ustanovení čl. 14 odst. 2 dává Komisi právo ukončit grantovou dohodu v případě a) závažného protiprávního jednání stěžovatele (včetně nepravdivých nebo neúplných prohlášení za účelem získání finančních příspěvků Společenství a podvodu) nebo b) nedbalosti ze strany stěžovatele. Komise se domnívá, že se v tomto případě mohla odvolat na čl. 14 odst. 2, aby ukončila grantovou dohodu, neboť prohlášení uvedená v návrhu projektu stěžovatele se ukázala jako neúplná. Stěžovatel tento názor důrazně zpochybnil a v podstatě tvrdil, že ačkoli projekt musel být zjevně ukončen, protože stěžovatel nezískal dostatečné externí financování, nedopustil se žádného ze závažných protiprávních jednání uvedených ve výše uvedeném ustanovení.

35. Veřejná ochránkyně práv plně chápe přání stěžovatele získat od Komise objasnění této důležité otázky. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by bylo vhodné, aby Komise vysvětlila, jak lze toto prohlášení uvést do souladu s jejím prohlášením, že stěžovatel jednal v dobré víře. Komise se však v projednávané věci nedovolávala čl. 14 odst. 2 společných ustanovení. Ve skutečnosti to byl stěžovatel, kdo požádal o předčasné ukončení projektu v souladu s čl. 14 odst. 5 společných ustanovení. Kromě toho není zjevné, že by stanovisko Komise k použitelnosti tohoto ustanovení jako takové ovlivnilo její určení částek, které se rozhodla získat od stěžovatele zpět.

36. S ohledem na výše uvedené nepřistoupí veřejný ochránce práv v rámci tohoto šetření ke konkrétnímu a samostatnému přezkumu této otázky. Pokud si stěžovatel přeje v této věci pokračovat - a v podstatě se snaží očistit svůj název od údajného závažného protiprávního jednání uvedeného v čl. 14 odst. 2 - může zvážit podání nové stížnosti k veřejnému ochránci práv v této věci.

37. Po zjištění skutečností, které vedly k předmětu této stížnosti, provede veřejný ochránce práv nejprve analýzu přiměřenosti odpovědí, které Komise poskytla stěžovateli ohledně předmětného vrácení.

38. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že dopisem ze dne 3. března 2009 Komise informovala stěžovatele, že „existuje řada obav týkajících se finančního nároku projektu [které byly] uvedeny v příloze.“Komise poukázala na to, že „mnoho z těchto připomínek vyvstává buď z důvodu nedostatečné transparentnosti, pokud jde o to, jaké práce byly dokončeny buď pro projekt, nebo pro Živý deštný prales obecně; a vzhledem k tomu, že projekt byl dokončen předčasně poté, co bylo dokončeno pouze přibližně 50 % toho, co bylo stanoveno v dohodnuté smlouvě.“Komise proto požádala stěžovatele, aby se nejpozději do 27. března 2009 vyjádřil ke stanoveným nákladovým položkám, jakož i k některým dodatečným informacím a podkladům.

39. V třístránkové příloze připojené k dopisu Komise byla uvedena řada níže uvedených bodů týkajících se finančních nároků projektu. Komise rovněž poskytla podrobné odůvodnění a vysvětlení, proč považuje tyto položky za problematické. V některých případech požádala o další vysvětlení s podpůrnými dokumenty:

1) Výkazy příjmů týkající se grantu Komise tisíciletí a úroků z předběžného financování.

2) Výkazy výdajů týkající se:

i) Personál: projektový manažer, pracovník odpovědný za šíření informací a zaměstnanec;

ii) Vnější pomoc: Hansen Limited, právní a účetní poplatky; Lewis PR; projektový manažer; Peter Blair Consulting; čtyři společnosti, s nimiž grantová dohoda nepočítá; jakož i žádost o faktury a doklady o platbě za dvě položky;

iii) zboží dlouhodobé spotřeby a prototypy týkající se dvou položek;

iv) Ostatní náklady: potvrzení o zaplacení poplatku za audit; a

v) Režijní náklady: jeden bod.

40. Dopisem ze dne 3. dubna 2009 zaslala Komise stěžovateli dopis, v němž zdůraznila, že neobdržela požadované informace a podklady ani připomínky stěžovatele k nákladovým položkám. Na základě dostupných informací proto vypočítala „konečnou částku pro vrácení grantu“takto:

Celkové vykázané náklady:	2 145 088,72 EUR
Méně nezpůsobilých výdajů (podrobnosti viz příloha)[2]:	47 731,32 EUR
Celkové přijaté náklady:	1 667 357,40 €
Způsobilé náklady po odpisech:	1 665 893,20 EUR
Příspěvek ES:	832 946,60 €
Již vyplacené předběžné financování:	1 570 296,70 EUR
Odpočet úroků z předběžného financování:	54 072,34 EUR
Částka, která má být vrácena Komisi:	791 422,44 €

Komise vyzvala stěžovatele, aby se k výše uvedenému výpočtu vyjádřil nejpozději do 24. dubna 2009. Poukázala na to, že „po tomto datu bude inkasní příkaz ve výši 791 422, 44 EUR vyřízen proti vaší bankovní záruce během několika dnů.“

41. Dopisy ze dne 11., 16. a 22. dubna 2009 stěžovatel odpověděl na výše uvedené dva dopisy Komise. Zejména se postupně zabývala každým bodem uvedeným ve dvou výše uvedených dopisech Komise, které jsou uvedeny v příloze dopisu Komise ze dne 3. března 2009 [3].

42. Dopisem ze dne 11. května 2009 Komise stěžovateli odpověděla. Uvedla, že „po zvážení Vašich argumentů a podkladů“se rozhodla uznat způsobilost i) výkazu výdajů pro dva body ve výši 29 902, 17 EUR a 54 168, 41 EUR; a ii) náklady na externí audit ve výši 3 564,85 EUR. Proto se "kvůli opětovně přiznaným nákladům snížily nezpůsobilé režijní náklady ze 41 070, 05 EUR na 34 935, 57 EUR." Komise rovněž přijala tvrzení stěžovatele, že "nezískala žádné úroky z předběžného financování", a proto vypustila řádek "odpočet úroků z předběžného financování"z výše uvedené tabulky, který uváděl částku, která má být Komisi vrácena. Pokračovalo se v tom, že:

„Všechny ostatní výdajové položky uvedené v příloze dopisu ze dne 3. dubna 2009 zůstávají na základě článků 21 a 22 společných ustanovení nezpůsobilé. Po vyhodnocení dodatečných informací činí konečný grant udělený na váš projekt 879 831, 56 EUR. Dosud jste obdrželi platby předběžného financování ve výši 1 570 296,70 EUR. Proto Komisi dlužíte částku 690 465, 15 EUR. Vezměte prosím na vědomí, že Komise tuto částku získá zpět z vaší bankovní záruky. Částka, která musí být vrácena Komisi, byla vypočtena takto:

Celkové vykázané náklady:	2 145 088,72 EUR
Méně nezpůsobilých výdajů:	383 961,41 €
Celkové přijaté náklady:	1 761 127,31 €
Způsobilé náklady po odpisech:	1 759 663,11 EUR
Příspěvek ES:	1 570 296,70 EUR
Již vyplacené předběžné financování:	879 831,56 €
Odpočet úroků z předběžného financování:	0,00 EUR
Částka, která má být vrácena Komisi:	690 465,15 €

43. Na základě výše uvedené odpovědi Komise se zdá, že Komise vzala v úvahu argumenty a prohlášení stěžovatele. Tento závěr je podpořen skutečností, že Komise přistoupila k revizi svého stanoviska, prohlásila některé náklady, které byly dříve považovány za nezpůsobilé, za způsobilé nebo trvala na svých předchozích závěrech o nezpůsobilých nákladech.

44. Dne 19. května 2009 zaslal stěžovatel Komisi dopis, v němž uznal, že Komise "se může snažit získat zpět částku 690 465,15 EUR proti bankovní záruce [stěžovatele]". Stěžovatel uvedl, že "budou přijata veškerá nezbytná opatření, aby se zajistilo, že bude vrácena správná částka"a že "nikdy neodmítl zaplatit částky dlužné ES". Poukázala na to, že „sporná je částka, jak bylo objasněno v různých korespondencích od ledna 2009“, a že „je politováníhodné, že tolik bodů vznesených [stěžovatelem] nebylo plně vyřešeno“. Stěžovatel dospěl k závěru, že "má v úmyslu splnit naše smluvní závazky vůči ES na základě dohodnutých způsobilých výdajů. Pokud bychom však nesouhlasili, budeme nuceni podat odvolání a byl bych Vám vděčný, kdybyste mohl tento proces potvrdit.“Veřejný ochránce práv konstatuje, že odkaz stěžovatele na body, kterými se Komise údajně nezabývala, nepřekračoval výše uvedený obecný odkaz na jeho předchozí korespondenci.

45. Dne 30. června 2009 zaslala Komise stěžovateli obsáhlý dopis. V tomto dopise připomněla a) okolnosti uzavření grantové dohody, b) předčasné ukončení projektu v listopadu 2008 a c) následnou korespondenci mezi jejími útvary a stěžovatelem. Pokud jde o otázku způsobilých nákladů, Komise vysvětlila následující:

„Závěrečná zpráva o projektu byla předložena v lednu 2009. Na základě této zprávy požádala skupina TLR o grant ve výši 1 071 812, 26 EUR … Evropská komise souhlasila s tím, že většina činností prováděných během projektu má, ne-li inovativní charakter, konkrétní výsledky v oblasti životního prostředí. Přijali jsme také, že skupina TLR jednala v dobré víře a že jste vynaložili určité úsilí na vyřešení problémů s financováním, i když toto úsilí začalo příliš pozdě. Z těchto důvodů jsme jako způsobilé akceptovali většinu nákladů vykázaných ve vaší závěrečné zprávě (více než 1,75 milionu EUR bylo přijato, zatímco přibližně 383 000 EUR bylo zamítnuto).

Na rozdíl od toho, co jste uvedl ve svém dopise ze dne 16. dubna 2009, Komise neuplatnila 50% sankci na způsobilé výdaje "na základě toho, že druhý prototyp nebyl nakonec vyroben". Ačkoli projekt jako celek nedosáhl svého cíle, Komise uznala způsobilost nákladů vynaložených na činnosti, které měly určitý přínos pro životní prostředí, na základě jejich vlastní výkonnosti.

Některé vykázané náklady se však týkaly přípravných činností na výstavbu skleníku. Vzhledem k tomu, že z informací, které jste uvedli, je zřejmé, že jste nikdy neměli žádné záruky, že finanční prostředky nezbytné pro výstavbu a integraci skleníku budou k dispozici, nelze mít za to, že vzniklé náklady na jeho přípravu jsou v souladu se zásadou řádného finančního řízení, což je základní podmínka způsobilosti nákladů podle čl. 21 odst. 1 společných ustanovení.

To vysvětluje některé nezpůsobilé náklady, které Komise dříve oznámila. Podrobné vysvětlení jednotlivých nezpůsobilých nákladů naleznete v příloze.

Podotýkám, že jste zpochybnil skutečnost, že Evropská komise považovala za nezpůsobilé několik nákladů, u nichž nezávislý auditor nezjistil žádné problémy. Musím objasnit, že zatímco Komise považuje zprávu o nezávislém auditu za důležitý nástroj pro posouzení žádostí příjemců, platby na projekt vycházejí ze schválení předložených zpráv Komisí, jak je jasně uvedeno v článku 23 společných ustanovení, a nikoli výhradně ze zprávy o nezávislém auditu. Proto se často stává, že se závěry Komise zcela neshodují se závěry nezávislých auditorů.“

46. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že k dopisu Komise byla připojena čtyřstránková příloha. Příloha obsahuje seznam nákladů, které byly dosud prohlášeny za nezpůsobilé, jakož i podrobný popis důvodů, proč je Komise za nezpůsobilé považovala. Důvody byly následující:

špatné finanční řízení: i) pan L. byl zaměstnán jako projektový manažer na plný úvazek v listopadu 2006, kdy již stěžovateli bylo jasné, že na dokončení realizace projektu chybí finanční prostředky; ii) paní M. byla najata v květnu 2007, aby pracovala na šíření výsledků, přestože neexistovaly žádné záruky, že výsledky budou šířeny; a iii) pracovní výkazy paní B. nebyly přesným záznamem času stráveného na projektu, neboť byly vypracovány dlouho po skončení období, na něž se vztahují, a byly potvrzeny osobou, která v období, na něž se vztahují pracovní výkazy, nepracovala pro organizaci.

vnější pomoc: i) pokud jde o pana H a pana L: neexistence příslušných zakázek zadaných na základě nabídkového řízení a nevhodné zaznamenávání odpracovaných hodin; ii) náklady související s právními aspekty grantu Komise tisíciletí, s právním poradenstvím týkajícím se bankovní záruky a s uzavíráním smluv o výstavbě, náklady, které nejsou náklady projektu LIFE; iii) chybějící publikační materiály; iv) náklady odpovídající dodatečné infrastruktuře prováděné v rámci přípravy na výstavbu skleníku, jejichž financování nebylo zaručeno, a které jsou proto v rozporu se zásadou řádného finančního řízení. Tyto náklady navíc nebyly v předběžném rozpočtu stanoveny; náklady na studii společnosti P. B. Consulting, s nimiž návrh projektu nepočítal a které by nebyly nutné, pokud by od počátku existovaly odpovídající záruky řízení a řádného financování.

prototypy: náklady na skleníkové clony; tato část projektu nakonec neměla nezbytný inovační charakter a nebyla realizována; a

režijní náklady: Článek 21.12 společných ustanovení stanoví, že režijní náklady musí být omezeny na 7 % způsobilých přímých nákladů.

47. Na základě výše uvedených skutečností veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise poskytla stěžovateli podrobný popis důvodů pro prohlášení některých nákladů za nezpůsobilé a že tyto důvody vycházejí z příslušných pravidel společných ustanovení. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že stěžovatel tyto důvody ve svých připomínkách ke stanovisku Komise k této stížnosti výslovně nezpochybnil.

48. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise i) odpověděla na dopisy stěžovatele včas; ii) zůstal otevřený argumentům stěžovatele týkajícím se otázky způsobilosti nákladů a iii) jednal konstruktivně, když uznal náklady za způsobilé navzdory skutečnosti, že na základě článku 14 společných ustanovení mohl projekt ukončit a požádat o vrácení již vyplacených částek v plné výši.

49. Za těchto okolností veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise dostatečně nereagovala na připomínky vznesené stěžovatelem v jeho korespondenci s Komisí.

50. Pokud jde o druhý aspekt tvrzení stěžovatele, a sice údajné neinformování stěžovatele ze strany Komise o tom, jak se odvolat proti rozhodnutí Komise požadovat vrácení, veřejný ochránce práv bere na vědomí následující.

51. V dopise ze dne 30. června 2009 Komise stěžovateli vysvětlila následující:

„Obecný právní postup, který je k dispozici všem příjemcům grantů, je popsán v článku 19 společných ustanovení. Dále, pokud se domníváte, že zpracování vašeho případu představuje případ nesprávného úředního postupu ze strany Evropské komise, máte možnost podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, o němž víte, jak jsem pochopil z e-mailu pana H. ze dne 25. června 2009.“

52. Článek 19 společných ustanovení ("Použitelné právo a příslušný soud")[4] stanoví:

„Grant se řídí podmínkami dohody, použitelnými pravidly Společenství a podpůrně belgickými právními předpisy týkajícími se grantů. Příjemce může u Soudu prvního stupně Evropských společenství a v případě opravného prostředku u Soudního dvora Evropských společenství podat žalobu proti rozhodnutím Komise týkajícím se uplatňování ustanovení dohody a způsobů jejího provádění.“

53. S ohledem na výše uvedené okolnosti veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise odpovídajícím způsobem odpověděla na žádost stěžovatele o informace o tom, jak se odvolat proti jeho rozhodnutí požadovat vrácení.

54. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o dva aspekty prvního tvrzení stěžovatele.

55. Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že článek 14 společných ustanovení („Ukončení projektu“) stanoví následující:

„… V případě ukončení grantové dohody může Komise požadovat úplné nebo částečné vrácení již vyplacených částek. Pro stanovení výše způsobilých výdajů budou vzaty v úvahu pouze informace, které jsou v této fázi k dispozici. …

Příjemce může projekt kdykoli ukončit písemným oznámením s dvouměsíční výpovědní lhůtou, pokud existují platné hospodářské nebo technické důvody. Příjemce je povinen předložit technickou zprávu uvádějící stav práce a důvody ukončení. Příjemce předloží finanční zprávu, na jejímž základě Komise určí výši způsobilých výdajů. Pokud nejsou uvedeny důvody nebo pokud Komise důvody nepřijme, má se za to, že příjemce tuto dohodu ukončil neoprávněně, a Komise může požádat o úplné nebo částečné vrácení již vyplacených částek.“

56. Za druhé veřejná ochránkyně práv konstatuje, že se nezdá, že by Komise při informování stěžovatele o svém rozhodnutí požadovat vrácení již vyplacených částek výslovně odkazovala na výše uvedené ustanovení společných ustanovení. Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatuje, že stěžovateli byla společná ustanovení poskytnuta a že se na ně spoléhal při postupu ukončení projektu.

57. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že jak je podrobně uvedeno v bodech 45–47 výše, Komise poskytla podrobné odůvodnění a vysvětlení týkající se jejího rozhodnutí požadovat vrácení.

58. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách uznal skutečnost, že projekt nemohl být dokončen z důvodu nedostatku finančních prostředků. Otázka, zda lze nezajištění dostatečných finančních prostředků přičíst stěžovateli nebo třetím osobám, nemá vliv na skutečnost, že projekt musel být ukončen. V tomto ohledu veřejný ochránce práv poukazuje na to, že na základě společných ustanovení nebyla Komise schopna disponovat prostorem pro uvážení při rozhodování o tom, zda požadovat vrácení již vyplacených částek, či nikoli. Naopak, byla povinna tak učinit.

59. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že stěžovatel předložil několik podání týkajících se externího monitoru projektů jmenovaného Komisí. Veřejná ochránkyně práv proto považuje za užitečné stanovit, jaká je úloha externího pozorovatele ve vztahu ke grantovým dohodám.

60. V projednávaném případě Komise identifikovala velkou finanční částku, kterou chtěla získat zpět. Stěžovatel zřejmě tvrdí, že pokud by externí monitor projektů poté, co se dozvěděl, že stěžovatel má potíže se získáním dalšího financování, informoval Komisi o těchto potížích, mohla Komise projekt ukončit dříve. Takový postup by zabránil tomu, aby stěžovateli vznikly další výdaje, a následně by snížil částku peněz, kterou se Komise následně snažila získat zpět.

61. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatuje, že článek 8 (Úloha externích monitorovacích týmů) grantové dohody stanoví:

„Za účelem sledování projektu jsou Komisi nápomocny externí monitorovací týmy. Monitorovací týmy jsou nápomocny sledováním a posuzováním pokroku projektu na technické úrovni a jeho soudržnosti s vynaloženými náklady. Jednají striktně jako poradní orgán Komise a nezapojují se do řízení finančních zdrojů. Monitorovací týmy jsou na projektech nezávislé. Jako poradní orgán Komise kontrolují projekt a poskytují posouzení zpráv předložených Komisi. Monitorovací týmy nejsou oprávněny přijímat jménem Komise žádná rozhodnutí.“

62. S ohledem na výše uvedené ustanovení veřejná ochránkyně práv konstatuje, že úlohou externího monitora projektů je především pomáhat Komisi sledovat a posuzovat pokrok projektu na technické úrovni. Externí kontrolor je výslovně vyloučen z řízení finančních zdrojů. Veřejný ochránce práv se proto nedomnívá, že výše uvedený argument stěžovatele je opodstatněný.

63. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu v souvislosti s druhým tvrzením stěžovatele. V důsledku toho nemohou obstát příslušná tvrzení stěžovatele, totiž že by Komise měla i) zrušit svou výzvu k úhradě za účelem vrácení dotčené částky a ii) znovu zahájit dvousměrný dialog nebo zprostředkovaný dialog se stěžovatelem o vrácení.

B. Tvrzení, že by Komise měla vysvětlit, proč se domnívá, že její vlastní názor, a nikoli názor stěžovatele a/nebo nezávislého auditora, je správný

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

64. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla vysvětlit, proč se domnívá, že její vlastní názor, a nikoli názor stěžovatele a/nebo nezávislého auditora, je správný.

65. Komise ve svém stanovisku tvrdila, že ve všech svých dopisech uvedla argumenty, proč musely být některé náklady prohlášeny za nezpůsobilé. Považuje zprávu o nezávislém auditu za důležitý nástroj pro posouzení žádostí příjemce. V souladu s článkem 23 společných ustanovení však platby na projekt vycházejí ze schválení předložených zpráv Komisí, a nikoli výhradně ze zprávy nezávislého auditu. Může tedy nastat situace, kdy se závěry Komise neshodují se závěry nezávislých auditorů.

66. Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že rozhodnutí o ukončení projektu bylo založeno na finančních okolnostech, které nemohl ovlivnit. Jakmile byla částka dlužná Komisi potvrzena nezávislým auditorem, stěžovatel tuto částku vrátil, jak bylo doporučeno. Komise však nezaložila své posouzení dotčené částky na nezávislém auditu projektu ani na následném nezávislém šetření.

Posouzení veřejného ochránce práv

67. Posouzení veřejného ochránce práv v bodech 55–57 dostatečně vysvětluje, proč veřejný ochránce práv nemůže souhlasit s argumentem stěžovatele, že jeho názor, a nikoli názor Komise, je správný.

68. Pokud jde o zjištění nezávislého auditora, zdá se, že stěžovatel v podstatě vznesl otázku, zda má Komise obecnou povinnost nebo může mít v závislosti na konkrétním případě zvláštní povinnost poskytnout příjemci podrobné odůvodnění rozdílů, které se mohou vyskytnout v jeho vlastních zjištěních ve srovnání s zjištěními auditora.

69. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že článek 23 společných ustanovení („Platební metody“) stanoví:

„Finanční příspěvek Společenství se vyplácí ve třech splátkách takto:

První platba předběžného financování ve výši 40% maximálního finančního příspěvku Společenství bude vyplacena do 45 dnů od obdržení: podepsanou kopii grantové dohody; a podepsaná žádost o platbu …

Druhá platba předběžného financování, která odpovídá 30 % (pro projekty LIFE-Životní prostředí a LIFE-Příroda) nebo 40 % (pro projekty LIFE-Třetí země) maximálního finančního příspěvku Společenství, bude vyplacena za podmínky, že bylo využito alespoň 150 % první platby předběžného financování. Platba se provede do 45 dnů poté, co Komise schválí (bývalou průběžnou) technickou zprávu v polovině období ….

Zůstatek (konečná platba) se vyplatí do 45 dnů poté, co Komise schválí závěrečnou technickou zprávu …"(zvýraznění doplněno)

70. Článek 27 (Nezávislý finanční audit) dále stanoví:

„Auditor jmenovaný příjemcem by měl ověřit výkaz výdajů a příjmů předložený Komisi v těchto případech:

Pokud se maximální výše grantu rovná 500 000 EUR nebo je vyšší

Pokud požadovaná konečná platba přesáhne 150 000 EUR

Pokud požadovaná platba (požadované platby) předběžného financování přesáhne (přesáhnou) 750 000 EUR za rozpočtový rok.

Auditor nejen ověří soulad s vnitrostátními právními předpisy a účetními pravidly, ale také potvrdí, že všechny vzniklé náklady jsou v souladu se společnými ustanoveními pro program LIFE. Práce, kterou má auditor provést v případech uvedených v prvním a druhém případě, je popsána ve standardní zprávě o auditu v příloze 6.“

71. Pokud jde o způsobilost nákladů, veřejný ochránce práv konstatuje, že čl. 14 odst. 5 společných ustanovení výslovně stanoví, že „příjemce předloží finanční zprávu, na jejímž základě Komise určí výši způsobilých výdajů“.

72. Vzhledem k samostatnosti vlastního auditu Komise veřejná ochránkyně práv konstatuje, že podle všeho neexistuje obecná povinnost Komise poskytnout příjemci podrobné odůvodnění rozdílů, které se mohou vyskytnout v jejích vlastních zjištěních ve srovnání s zjištěními nezávislého auditora.

73. Pokud jde o případnou konkrétní povinnost (v závislosti na okolnostech případu), veřejný ochránce práv nemůže vyloučit, že tato povinnost může vzniknout vzhledem k relevantním a výjimečným skutečnostem, jako je významný, zjevný a nevysvětlitelný rozdíl v metodice a/nebo zjištěních nezávislého auditora a Komise. Na základě pečlivé analýzy zprávy o nezávislém auditu a zjištění Komise týkajících se této zprávy však veřejný ochránce práv není v tomto případě schopen takové rozdíly zjistit.

74. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise při rozhodování o nezpůsobilých nákladech postupovala v souladu s platnými ustanoveními společných ustanovení, přičemž své rozhodnutí založila na závěrečných zprávách, které jí byly předloženy, a na podáních příjemce. Tvrzení stěžovatele proto nemůže obstát.

C. Tvrzení, že by se Komise měla zdržet vyhrožování splacením bankovní záruky stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

75. Stěžovatel tvrdil, že by Komise neměla vyhrožovat, že požádá o bankovní záruku stěžovatele.

76. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že v případě rozhodnutí o čerpání bankovní záruky je standardním postupem to, že příjemce je předem dopisem informován o tom, že bankovní záruka bude provedena. V souladu s tímto standardním právním postupem informovala Komise stěžovatele dopisy ze dne 3. dubna a 11. května 2009, že záruka má být vykonána. Skutečnost, že Komise informovala stěžovatele o tom, co se stane, nelze vykládat jako důkaz, že Komise stěžovateli vyhrožovala.

77. Ve svých připomínkách se žadatel k výše uvedenému vysvětlení Komise nevyjádřil.

Posouzení veřejného ochránce práv

78. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že stěžovatel zřejmě nezpochybňuje, že Komise měla ve skutečnosti právní nárok na vrácení částek, které jí stěžovatel dluží. Stěžovatel použil výraz „hrozba“ k odkazu na skutečnost, že jej Komise opakovaně informovala, že hodlá dotčenou částku rychle získat zpět, čímž odradila nebo se pokusila odradit stěžovatele od dalšího dialogu o způsobilosti dotčených nákladů.

79. V tomto ohledu veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že článek 24 společných ustanovení („Zpětné získávání prostředků“) stanoví:

„Je-li příjemci neoprávněně vyplacena jakákoli částka nebo je-li zpětné získání odůvodněno podmínkami dohody, zavazuje se příjemce vrátit Komisi dotyčnou částku za jakýchkoli podmínek a do jakéhokoli data, které Komise stanoví. V případě ukončení grantové dohody v případech uvedených v článku 14 může Komise požádat o úplné nebo částečné vrácení částek vyplacených příjemci. Komise stanoví způsob a lhůty pro tuto úplnou nebo částečnou úhradu … Pokud nebyla platba provedena do data splatnosti, mohou být částky dlužné Komisi získány zpět jejich započtením proti částkám dlužným příjemci poté, co byl o této skutečnosti informován doporučeným dopisem s doručenkou nebo rovnocenným způsobem, nebo využitím finanční záruky poskytnuté v souladu s článkem 23.2. Předchozí souhlas příjemce se nevyžaduje.“

80. Na základě výše uvedeného ustanovení veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise byla ze zákona oprávněna podniknout příslušné kroky ke zpětnému získání částek dlužných Komisi.

81. Za druhé, veřejná ochránkyně práv bere na vědomí následující části dopisů Komise zaslaných stěžovateli.

Dopis ze dne 3. dubna 2009

„Chcete-li k výše uvedenému výpočtu vznést jakékoli připomínky, zašlete je prosím nejpozději do 24. dubna 2009. Po tomto datu bude inkasní příkaz ve výši 791 422, 44 € vyřízen proti vaší bankovní záruce během několika dnů." (zvýraznění přidáno)

Dopis ze dne 11. května 2009

„Dosud jste obdrželi předběžné financování ve výši 1 570 296,70 EUR. Proto Komisi dlužíte částku 690 465, 15 EUR. Vezměte prosím na vědomí, že Komise tuto částku z Vaší bankovní záruky získá zpět.“(zvýraznění přidáno)

Dopis ze dne 9. července 2009

„Vyzývám Vás, abyste do dvou týdnů od obdržení tohoto dopisu zaplatil částku 191 981 ,41 EUR navýšenou o úroky vypočtené ode dne následujícího po dni splatnosti Vašeho dluhu podle výzvy k úhradě nebo případně v souladu s případnými zvláštními smlouvami nebo právními předpisy. Není-li platba obdržena ve výše uvedené lhůtě, použije Komise veškeré právní prostředky k vymáhání dlužné částky jistiny a úroků.“(zvýraznění doplněno)

82. Na základě výše uvedených právních východisek veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise nevyhrožovala stěžovateli, ale pouze jej informovala, že v souladu s výše uvedeným právním rámcem hodlá zahájit příslušný postup stanovený ve společných ustanoveních pro zpětné získání částek, které jí stěžovatel dluží.

83. Za těchto okolností veřejný ochránce práv shledává, že tvrzení stěžovatele nemůže obstát.

D. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Veřejný ochránce práv neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, který by odpovídal tvrzením a tvrzením stěžovatele.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 20. května 2011.

---

[1] Stěžovatel ve své stížnosti rovněž uvedl následující tvrzení, která byla z procesních důvodů zamítnuta:

1) Oddělení životního pojištění stěžovatele neprávem obvinilo z nesprávného finančního řízení a nezpůsobilých výdajů, a to navzdory jeho předchozímu povzbudivému odkazu na "přiměřené výdaje na projekt"stěžovatele;

2) Životní jednotka neoprávněně uložila stěžovateli nespravedlivé a přísné finanční sankce, když byl projekt ukončen dříve, než se předpokládalo, z důvodu okolností, které stěžovatel nemohl ovlivnit; a

3) Životní jednotka chybně přijala obecný administrativní styl, který byl autokratický a neužitečný.

Jak veřejný ochránce práv uvedl ve svých dopisech stěžovateli a Komisi, v nichž oznámil své rozhodnutí zahájit šetření této stížnosti, výše uvedená tři tvrzení nebyla z procesních důvodů prošetřena.

[2] Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že v příloze byly uvedeny stejné body jako v příloze dopisu Komise ze dne 3. března 2009.

[3] Body vznesené Komisí a stěžovatelem se týkají otázek technických údajů, které nejsou součástí tohoto šetření (viz bod 9 výše).

[4] K dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/environment/life/toolkit/pmtools/documents/modelgrantagree05_en.pdf