Případ se týkal výběrového řízení na zaměstnance Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol). Stěžovatel se domníval, že došlo k nesrovnalosti v tom, jak Europol vykládal diplomy uchazeče o vzdělání, a jak tedy vypočítal předchozí pracovní zkušenosti uchazeče.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Europol při rozhodování o způsobilosti uchazeče dodržel správný postup a že nedošlo k žádné nesrovnalosti v tom, jak Europol vykládal informace obsažené v diplomech.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel byl zaměstnancem civilní mise EU, který v rámci Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) oznámil, co považuje za korupční praktiky. Požádal ESVČ, aby ho chránila jako oznamovatele, ale ESVČ neodpověděla. Stěžovatel se obával, že ESVČ inzerovala jeho pracovní místo a provedla výběrové řízení jako odvetné opatření vůči němu. Odvolal se proti výsledku výběrového řízení, ale ESVČ neodpověděla.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv odpověděla ESVČ na odvolání stěžovatele a jeho žádost o ochranu oznamovatelů.

Veřejná ochránkyně práv rovněž prošetřila obavy stěžovatele ohledně odvetných opatření a nezjistila žádné důkazy o odvetných opatřeních týkajících se způsobu, jakým ESVČ provedla výběrové řízení. Případ tedy uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv, protože se obával, že jej Europol zařadil na černou listinu svých výběrových řízení na zaměstnance poté, co vyjádřil obavy a stěžoval si úřadu OLAF na předchozí výběrové řízení na zaměstnance.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatelem je vysoce kvalifikovaná osoba, kterou Europol jednou zařadil do užšího výběru. Jeho obavy jsou tedy pochopitelné. V tomto případě však veřejný ochránce práv nenašel důkazy, které by naznačovaly, že stěžovatel byl neúspěšný v následných výběrových řízeních na zaměstnance z jiných než objektivních důvodů. Případ tedy uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal toho, jak delegace EU v zemi mimo EU reagovala na osobu, která vznesla obvinění z protiprávního jednání a pochybení zaměstnance delegace. Stěžovatel chtěl vědět, jak tyto záležitosti formálně oznámit a získat ochranu oznamovatelů.

V průběhu šetření poskytla Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), která je odpovědná za delegace EU, lepší odpověď na možnosti, které měl stěžovatel k dispozici. ESVČ tak tuto záležitost vyřešila. Aby se předešlo podobným problémům v budoucnu, měla by ESVČ na svých internetových stránkách zveřejnit pravidla, která v této oblasti uplatňuje, a možnosti, které mají k dispozici jednotlivci, kteří by mohli chtít protiprávní jednání oznámit. ESVČ by rovněž mohla zvážit přijetí podobného přístupu jako v případě misí EU, který zavedla na základě šetření veřejného ochránce práv z vlastního podnětu.

Případ se týkal toho, že Evropská komise jasně neodpověděla na řadu otázek týkajících se hodnocení návrhu projektu předloženého v reakci na výzvu k předkládání návrhů v rámci programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020. Komise poskytla nezbytné odpovědi během šetření veřejné ochránkyně práv a záležitost byla vyřešena.

V průběhu šetření však veřejná ochránkyně práv narazila na záležitost, která nebyla ve stížnosti vznesena, konkrétně na to, jak Komise řeší střety zájmů odborníků, kteří hodnotí návrhy projektů. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že způsob, jakým Komise řeší tyto konflikty, by mohl být zlepšen. Proto navrhla zlepšení.

Případ se týkal zprávy zaměstnance Evropské investiční banky (EIB) o údajné diskriminaci na základě pohlaví v EIB, zejména na úrovni vedení.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že EIB na zprávu neodpověděla komplexně, mimo jiné tím, že neposkytla přehled opatření přijatých k dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby EIB tato selhání napravila, a navrhla, aby EIB rovněž zlepšila svou politiku v oblasti whistleblowingu tím, že do ní zahrne ustanovení, které stanoví lhůtu, v níž má EIB odpovědět na zprávy zaměstnanců.

EIB přijala návrh a doporučení veřejného ochránce práv ´s. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavírá. Veřejná ochránkyně práv zároveň vyzývá EIB, aby zvýšila své úsilí o dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů na všech úrovních řízení a aby usilovala o dosažení vyššího cíle, než je její současný cíl, kterým je 33 % žen ve vedoucích pozicích do roku 2021. Jak uvedla Evropská komise na jiném místě, organizace, které využívají různorodou pracovní sílu a jsou inkluzivní pro všechny, mají tendenci dosahovat lepších výsledků, více inovovat a jsou schopny přijímat lepší rozhodnutí.

Stížnost v projednávané věci podala poslankyně Evropského parlamentu a týká se zaměstnance EU, který tvrdil, že byl obtěžován v souvislosti s jeho prací v rámci Evropské komise. Stěžovatelka uvedla, že zaměstnanec byl oznamovatelem a že Komise ji nechránila.

Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a zjistila, že Komise se zaměstnancem zacházela spravedlivě a v souladu s platnými pravidly.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise.