Předmluva

Evropský veřejný ochránce práv již pět let každoročně vypracovává studii o opatřeních přijatých orgány EU [1] v návaznosti na kritické a další připomínky učiněné v předchozím roce. Následná studie poskytuje částečný obraz o souladu s návrhy veřejné ochránkyně práv. Zahrnuje případy, kdy veřejný ochránce práv učinil kritickou poznámku poté, co dotyčný orgán zamítl návrh smírného řešení, návrh doporučení nebo obojí.  Účelem této zprávy je doplnit obrázek. Stejně jako následná studie se vztahuje na předchozí kalendářní rok. Zaměřuje se na případy uzavřené v průběhu roku 2011, protože dotyčný orgán přijal návrh smírného řešení nebo návrh doporučení, čímž doplnil následnou studii. Cílem studie a zprávy je společně poskytnout komplexní přehled o tom, do jaké míry orgány EU plní návrhy veřejného ochránce práv [2].

S potěšením oznamuji, že celkový údaj o souladu za rok 2011 činí 82 %: jinými slovy, ze 120 případů, kdy byl veřejný ochránce práv vyzván k vyjádření připomínek a doporučení v souvislosti s případy uzavřenými v roce 2011, poskytly orgány 98 kladných odpovědí [3]. Tyto odpovědi měly podobu dosažených smírných řešení, přijatých návrhů doporučení nebo konstruktivních následných reakcí na kritické a další připomínky. Jak je uvedeno výše, odpovědi na kritické a další připomínky jsou zahrnuty v následné studii, zatímco tato zpráva se zabývá smírnými řešeními a návrhy přijatých doporučení. Zatímco v letošním roce, který se týká roku 2011, se zpráva a studie vypracovávají samostatně, studie za rok 2012 obě publikace spojí.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv jsou předkládány vstřícné návrhy řešení a návrhy doporučení. Návrh smírného řešení se předkládá poté, co veřejný ochránce práv zjistí možný nesprávný úřední postup a vidí příležitost jej napravit, a tím uspokojit stěžovatele. Pokud orgán odmítne přijmout návrh smírného řešení bez náležitého odůvodnění, může veřejný ochránce práv předložit návrh doporučení.

Dopad práce veřejného ochránce práv zaměřené na dosažení pozitivního výsledku jeho šetření by neměl být podceňován. Podle slov jednoho stěžovatele citovaného v této zprávě postup veřejného ochránce práv „(...) obnovil důvěru ve správní opatření EU“. Spolupráce orgánů je samozřejmě nezbytná pro úspěch při dosahování takových výsledků, které pomáhají posilovat vztahy mezi orgány a občany. Kromě toho tím, že orgán konstruktivně reaguje na návrhy veřejného ochránce práv, vytváří důležitý precedens, který by mu měl pomoci vyhnout se problémům na cestě.

Skutečnost, že v průběhu šetření stížností ze strany veřejného ochránce práv se orgány EU neomezují pouze na otázku „Jaká jsou zákonná práva stran?“, často poskytuje veřejnému ochránci práv nezbytný prostor k tomu, aby usiloval o nápravu a dosáhl oboustranně výhodného výsledku. Tato zpráva obsahuje například případy týkající se i) osoby, která nebyla placena za práci, kterou vykonávala pro Evropskou policejní akademii, protože nepodepsala smlouvu; ii) dáma, která příliš pozdě zjistila, že jí Komise poskytla nesprávné informace o mzdách, které by vydělala v delegaci EU; iii) odmítnutí Komise přezkoumat inkasní příkaz z důvodu, že stěžovatel předložil příslušné dokumenty opožděně. Stěžovatelé v každém z těchto případů jednali v dobré víře, ale kvůli možnému nesprávnému úřednímu postupu dotčeného orgánu čelili skutečným problémům, které bylo třeba vyřešit. Skutečnost, že orgány spolupracovaly s veřejným ochráncem práv s cílem dosáhnout uspokojivého výsledku, potvrzuje rostoucí kulturu služeb v rámci orgánů. Devítihvězdičkové případy uvedené v této zprávě, které do značné míry odrážejí hvězdné případy uvedené v mé výroční zprávě za rok 2011, jsou příkladem toho, jak orgány podporují kulturu služeb.

Jistě, je zde prostor pro zlepšení. Ačkoli tato zpráva obsahuje smírné návrhy řešení a návrhy doporučení, které orgány zcela nebo částečně přijaly, přirozeně existují – jak ukazuje 82% míra souladu – návrhy, které nebyly přijaty [4]. Kromě toho někdy není zcela jasné, proč orgán zamítá návrh smírného řešení, pouze aby krátce poté přijal (z velké části totožný) návrh doporučení [5]. Tato zpráva rovněž odhalila, že se zdá, že existují oblasti, v nichž jsou orgány více ochotny přijmout návrhy veřejného ochránce práv. Konkrétně se většina případů v této zprávě týká přístupu k dokumentům, grantům a personální problematice. Na druhé straně se znepokojením konstatuji, že tato zpráva obsahuje pouze jeden případ nesplnění povinnosti, v němž Komise návrh doporučení veřejné ochránkyně práv částečně přijala. Naproti tomu následná studie veřejného ochránce práv obvykle obsahuje mnoho případů nesplnění povinnosti, v nichž byla vznesena kritická poznámka.

Buďte si jisti, že veřejný ochránce práv bude pokračovat ve svém úsilí o dosažení oboustranně výhodných výsledků a o předložení konstruktivních návrhů, a to jak ve veřejném zájmu, tak s cílem pomoci stěžovatelům získat jejich právo na řádnou správu. V této době krize musí být veškerá práce, kterou lze udělat pro rychlé a účinné řešení problémů, pro zlepšení správy ve prospěch všech a pro posílení důvěry občanů v Unii, vykonána s energií, odhodláním a odhodláním. Doufám, že orgány se mnou budou v tomto úsilí i nadále spolupracovat.

P. Nikiforos Diamandouros

listopadu 2012

Zpráva

1. Úvod

Tato zpráva začíná předmluvou veřejného ochránce práv. Po tomto úvodu následuje popis účelu návrhů smírných řešení a návrhů doporučení, různých druhů okolností, které k nim vedou, a toho, co se stane, když jsou zamítnuty. Zpráva poté poskytuje přehled návrhů smírných řešení a návrhů doporučení přijatých v roce 2011, po nichž následují případy, které jsou pro klíčové cíle veřejné ochránkyně práv obzvláště významné. Závěrem jsou vyvozeny závěry, pokud jde o hlavní ponaučení ze zprávy pro budoucnost. První příloha zprávy obsahuje shrnutí příslušných případů v roce 2011, počínaje devíti hvězdičkami, které byly identifikovány pro daný rok. Druhá příloha obsahuje seznam případů, kdy byl přijat návrh smírného řešení, zatímco třetí a čtvrtá příloha obsahují seznam návrhů doporučení, která byla přijata nebo která byla přijata stranou. Pátá příloha obsahuje seznam dalších případů uvedených ve zprávě.

Jednou z klíčových funkcí evropského veřejného ochránce práv je poskytovat občanům a rezidentům Unie alternativní nápravu na ochranu jejich zájmů [6]. Tento opravný prostředek doplňuje ochranu poskytovanou unijními soudy a nemusí mít nutně stejný cíl jako soudní řízení. Logika soudních řízení vede k rozhodnutí, ve kterém soud autoritativně určuje zákonná práva stran. Logika postupů veřejného ochránce práv je na druhé straně odlišná a zahrnuje flexibilní přístup, který umožňuje dva způsoby fungování. Na jedné straně existuje režim řešení sporů, který se zaměřuje na řešení problémů, snižování konfliktů, možnosti kompromisu a oboustranně výhodné výsledky. Na druhé straně existuje způsob rozhodování, kdy veřejný ochránce práv zjistí, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nebo že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Tento způsob se řídí logikou obdobnou logice Soudního dvora, podle níž se jeden účastník řízení obvykle považuje za vítěze a druhý za poraženého. Vhodná rovnováha mezi oběma režimy závisí na případu a některé případy mohou zahrnovat přepínání mezi nimi více než jednou.

11 smírných návrhů řešení a 13 návrhů doporučení obsažených v této zprávě ukazuje veřejnou ochránkyni práv jak ve způsobu rozhodování, tak ve způsobu řešení sporů. Obecně platí, že případy uzavřené jako „vypořádané orgánem“ nejsou do zprávy zahrnuty. Ačkoli představují pozitivní výsledek vyplývající ze zásahu veřejného ochránce práv, obvykle nevyplývají z návrhu veřejného ochránce práv, a proto nespadají pod pojem dodržování předpisů. Zpráva však obsahuje malý počet případů [7], které byly uzavřeny tak, jak byly vyřízeny orgánem, ale v nichž veřejný ochránce práv učinil návrh, na který orgán reagoval kladně. Tyto případy jsou zahrnuty, aby bylo možné získat ucelený obraz o souladu s návrhy a doporučeními veřejné ochránkyně práv.

2. Návrhy smírných řešení a návrhy doporučení

Pokud veřejný ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup, jeho statut [8] vyžaduje, aby pokud možno hledal řešení k jeho odstranění a uspokojil stěžovatele. V případě nesprávného úředního postupu, za který by měl stěžovatel obdržet nápravu, je proto běžným postupem navrhnout smírné řešení. Pokud orgán takový návrh bez řádného důvodu odmítne, je dalším krokem obvykle návrh doporučení.

Při navrhování smírného řešení usiluje veřejný ochránce práv o dosažení dohody mezi dotčeným orgánem a jednotlivým stěžovatelem. Pokud se nesprávný úřední postup, který by měl být napraven, dotýká především veřejného zájmu, může veřejný ochránce práv považovat za vhodnější předložit návrh doporučení přímo, než hledat smírné řešení [9]. Obdobně v případech, kdy se veřejný ochránce práv domnívá, že je nepravděpodobné, že by orgán přijal smírné řešení, nebo že by smírné řešení nebylo vhodné (například pokud stěžovatel neusiluje o nápravu nebo pokud náprava pro stěžovatele již není možná), může přistoupit přímo k návrhu doporučení [10].

Přijetí návrhu smírného řešení nebo návrhu doporučení orgánem obvykle vede k uzavření případu z tohoto důvodu.

Přátelská řešení

Článek 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv stanoví:

„Veřejný ochránce práv hledá s dotčeným orgánem nebo institucí pokud možno řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a vyhovět stížnosti.“

Každý návrh na nalezení smírného řešení podle čl. 3 odst. 5 je proto založen na existenci nesprávného úředního postupu. Veřejný ochránce práv často předkládá své zjištění ve formě předběžného závěru, že určitý aspekt chování orgánu by mohl představovat nesprávný úřední postup, a uvádí, jak by jej navrhované smírné řešení odstranilo. V některých případech se však veřejný ochránce práv domnívá, že je konstruktivnější vyhnout se prohlášení, byť jen dočasně, že by mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejný ochránce práv spíše identifikuje problém nebo nedostatek v chování orgánu, který by mohl být vyřešen ke spokojenosti stěžovatele, pokud by orgán přijal určité opatření, které navrhuje smírným řešením.

I v případech, které jsou řešeny veřejně, veřejný ochránce práv nezveřejňuje návrhy smírných řešení, dokud není znám výsledek návrhu, aby usnadnil diskusi se stěžovatelem a orgánem.

Případ je uzavřen jako „smírné řešení“, pokud i) veřejný ochránce práv zahájil postup hledání řešení podle čl. 3 odst. 5 statutu a ii) stěžovatel je spokojen s dotčeným tvrzením nebo tvrzením [11]. V některých případech lze dosáhnout smírného řešení, pokud dotčený orgán nabídne stěžovateli odškodnění. Každá taková nabídka je učiněna ex gratia: tedy bez přiznání právní odpovědnosti a bez vytvoření precedentu. Zvláštní zmínku si zaslouží i omluva jako forma nápravy. Aby byla omluva účinná, musí být upřímná. Omluva, která je vnímána jako neupřímná, věci jen zhoršuje. Stěžovatel spíše akceptuje, že omluva je upřímná, pokud ji orgán nabídne z vlastního podnětu, než v reakci na formální návrh veřejného ochránce práv. Z tohoto důvodu se veřejný ochránce práv často domnívá, že by nebylo užitečné navrhnout smírné řešení spočívající v omluvě. Ještě méně je pravděpodobné, že návrh doporučení k omluvě bude užitečný.

Návrhy doporučení

Pokud orgán návrh smírného řešení zamítne, veřejný ochránce práv obvykle vypracuje návrh doporučení. Právní základ pro návrhy doporučení lze nalézt v čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv spolu s článkem 8 prováděcích ustanovení [12].

V čl. 3 odst. 6 statutu se stanoví, že zjistí-li veřejný ochránce práv nesprávný úřední postup, zašle dotyčnému orgánu zprávu, v níž případně předloží návrhy doporučení. Orgán musí do tří měsíců zaslat podrobné stanovisko. Dopis veřejné ochránkyně práv adresovaný tomuto orgánu výslovně odkazuje na požadavek podrobného stanoviska a poukazuje na to, že podrobné stanovisko by mohlo přijmout rozhodnutí veřejné ochránkyně práv a popsat opatření přijatá k jeho provedení.

Na rozdíl od smírných návrhů řešení jsou návrhy doporučení určené orgánům zveřejňovány na internetových stránkách veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv se může rovněž rozhodnout upozornit veřejnost na daný případ a na své úsilí o nalezení řešení tím, že v této fázi vydá tiskovou zprávu o zjištěném nesprávném úředním postupu. Aby se zabránilo takové publicitě, měly by orgány vážně zvážit přínos přijetí návrhu smírného řešení pro svou vlastní práci a obecněji pro obraz Unie, spíše než čekat na to, až veřejný ochránce práv předloží návrh doporučení.

Po obdržení podrobného stanoviska orgánu je toto stanovisko předáno stěžovateli k případným připomínkám. Pokud se veřejný ochránce práv domnívá, že podrobné stanovisko představuje uspokojivou odpověď, uzavře případ odpovídajícím rozhodnutím. Případ se považuje za uzavřený s částečným přijetím návrhu doporučení. Tento závěr se použije pouze v případě, že orgán skutečně reagoval na ústřední body návrhu doporučení konstruktivním a kooperativním způsobem.

3. Účel návrhů smírných řešení a návrhů doporučení

V této souvislosti mají smírné návrhy řešení jediný účel: dosáhnout nápravy pro stěžovatele, což v ideálním případě povede k oboustranně výhodnému výsledku, s nímž jsou orgán a stěžovatel spokojeni. Pokud by měla být poskytnuta náprava, je nejlepší, aby dotčený orgán po obdržení stížnosti z vlastního podnětu uznal nesprávný úřední postup a nabídl vhodnou nápravu. Přijetím těchto opatření orgán prokazuje své odhodlání zlepšovat vztahy s občany. Ukazuje rovněž, že si je vědoma toho, co udělala špatně, a může se tak v budoucnu podobnému nesprávnému úřednímu postupu vyhnout [13]. Pokud však existuje podezření, že konkrétní případ může být výsledkem základního systémového problému, může veřejný ochránce práv rozhodnout o zahájení šetření z vlastního podnětu, i když byl konkrétní případ vyřešen ke spokojenosti stěžovatele.

Naproti tomu návrh doporučení má obvykle více než jeden účel. Stejně jako smírný návrh řešení může být zaměřen na získání nápravy pro stěžovatele. Existují totiž případy, kdy orgán návrh smírného řešení zamítne, ale následně návrh doporučení přijme. Je samozřejmě lepší, když orgán přijme smírné řešení, než když nejprve odmítne návrh smírného řešení a poté přijme návrh doporučení [14]. Návrh doporučení může být rovněž nebo pouze ve veřejném zájmu, aby dotčenému orgánu pomohl v budoucnu zvýšit kvalitu jeho správy. Tímto způsobem, i když nemusí být možné případ pro stěžovatele vyřešit, může veřejný ochránce práv usilovat o zlepšení situace do budoucna.

4. Když jsou zamítnuty návrhy smírného řešení a návrhy doporučení

Odmítnutí návrhu smírného řešení nebo návrhu doporučení ze strany orgánu může vést k řadě možných výsledků.

Za prvé, veřejný ochránce práv může mít po zvážení odpovědi orgánu za to, že jeho dřívější zjištění nesprávného úředního postupu by mělo být revidováno. Orgánu se může podařit přesvědčit veřejného ochránce práv, že jeho postoj je správný, nebo může dojít k závěru, že jeho návrh smírného řešení nebo návrh doporučení již nejsou vhodné. Tyto případy jsou obvykle uzavřeny buď zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, nebo že nejsou odůvodněna žádná další šetření.

Za druhé, pokud podrobné stanovisko orgánu k návrhu doporučení není uspokojivé, může veřejný ochránce práv zvážit předložení zvláštní zprávy Evropskému parlamentu. Ve své výroční zprávě za rok 1998 však veřejný ochránce práv poukázal na to, že možnost předložit Parlamentu zvláštní zprávu má pro jeho práci neocenitelnou hodnotu. Dodal, že zvláštní zprávy by proto neměly být předkládány příliš často, ale pouze ve vztahu k důležitým záležitostem, v nichž může Parlament přijmout opatření s cílem pomoci veřejnému ochránci práv ^[15].

Veřejný ochránce práv může rozhodnout o uzavření případu kritickou připomínkou, a to buď ve fázi, kdy orgán odmítne smírné řešení, nebo pokud podrobné stanovisko orgánu k návrhu doporučení není uspokojivé [16]. V některých případech může být případ uzavřen kritickou poznámkou, protože veřejný ochránce práv zastává názor, že orgán přesvědčivě prokázal, že ačkoli došlo k nesprávnému úřednímu postupu, náprava navržená ve smírném řešení nebo návrhu doporučení je nevhodná a není možné žádné jiné řešení nebo náprava. V takových případech má kritická poznámka v podstatě podobnou povahu jako poznámka, která by byla učiněna, kdyby byl případ uzavřen bez smírného řešení nebo návrhu doporučení.

Bohužel existují i případy, kdy orgán návrhy veřejného ochránce práv odmítne z důvodů, které nejsou přesvědčivé. Existuje dokonce několik případů, kdy orgán odmítá přijmout zjištění veřejného ochránce práv o nesprávném úředním postupu.

Takové případy mohou ohrozit morální autoritu veřejného ochránce práv a oslabit důvěru občanů v Evropskou unii a její orgány. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že úřad veřejného ochránce práv funguje nejúčinněji tam, kde je právní stát dobře zaveden a kde existují dobře fungující demokratické instituce. V této souvislosti se veřejné orgány obvykle řídí doporučeními veřejného ochránce práv, přestože nejsou právně závazná, i když s nimi nesouhlasí [17].

5. Přátelské návrhy řešení a návrhy doporučení přijaté v roce 2011

V roce 2011 přijaly orgány EU celkem 11 návrhů smírných řešení a 13 návrhů doporučení bylo přijato zcela nebo částečně [18]. Tabulka 1 uvádí rozdělení smírných řešení a návrhů doporučení přijatých institucí.

Tabulka 1 – Rozdělení smírných řešení a návrhů doporučení přijatých institucí.

Instituce	Počet přátelských řešení	Počet návrhů doporučení	Jiná možnost
Evropský parlament	1
Evropská komise	6	11	3
Rada EU	1
Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO)			1
Evropská agentura pro léčivé přípravky		1
Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)	1
Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM)	1
Evropský policejní úřad (CEPOL)	1
Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast		1
Celkem	11	13	4

Příloha I obsahuje podrobnou analýzu každého z případů, kdy byl přijat návrh smírného řešení nebo návrh doporučení. Devět případů vyžaduje zvláštní zmínku jako "hvězdné případy", které by měly sloužit jako vzor pro ostatní instituce, pokud jde o to, jak nejlépe reagovat na návrhy veřejného ochránce práv. Nejdříve jsou uvedeny "hvězdné případy". Ostatní případy jsou uspořádány podle orgánu a referenčního čísla stížnosti.

Příloha II obsahuje seznam případů, kdy byl přijat návrh smírného řešení, zatímco přílohy III a IV obsahují seznam případů, kdy byl návrh doporučení přijat nebo částečně přijat. Příloha V obsahuje seznam dalších případů, jimiž se tato zpráva zabývá. Ve svých on-line verzích obsahují tyto přílohy odkazy na znění příslušného závěrečného rozhodnutí na internetových stránkách veřejného ochránce práv (v angličtině, a pokud se liší, v jazyce stížnosti).

Je samozřejmě důležité zmínit, že některé smírné návrhy řešení a návrhy doporučení byly v roce 2011 zamítnuty. Jak je uvedeno v předmluvě, celkový údaj, pokud jde o soulad s návrhy veřejného ochránce práv v roce 2011, činí 82 %. Tento údaj byl vypočten na základě případů uzavřených v roce 2011, v nichž byl předložen návrh smírného řešení nebo návrh doporučení, jakož i případů, v nichž byla vznesena kritická poznámka nebo další poznámka [19]. Míra souladu vychází z počtu kladných odpovědí na tyto připomínky a doporučení. Celkově ze 120 případů, kdy byl veřejný ochránce práv vyzván, aby předložil smírné návrhy řešení, návrhy doporučení, kritické nebo další připomínky v souvislosti s případy uzavřenými v roce 2011, poskytly orgány 98 kladných odpovědí [20].

6. Případy, které jsou obzvláště významné pro klíčové cíle veřejného ochránce práv

Strategie veřejného ochránce práv pro funkční období 2009-2014 [21] jasně uvádí, že cílem veřejného ochránce práv je pomoci Unii splnit sliby, které dala občanům v Lisabonské smlouvě a které se týkají základních práv, větší transparentnosti a větších příležitostí k účasti na tvorbě politik Unie. Některé odpovědi na smírné návrhy řešení a návrhy doporučení z roku 2011 jsou pro tento cíl obzvláště relevantní.

• Věci 1804/2009/MHZ a 899/2011/TN se týkaly dvou ustanovení Listiny základních práv EU, konkrétně integrace osob se zdravotním postižením a zásady spravedlnosti [22]. Konkrétně se jednalo o ustanovení služebního řádu EU, podle něhož může být příspěvek zaměstnance na vyživované dítě zdvojnásoben, pokud jeho dítě trpí závažným onemocněním, které je spojeno s vysokými výdaji. V prvním případě Parlament souhlasil s tím, že při rozhodování o případech, kdy je pro dotčeného úředníka obtížné prokázat existenci vysokých výdajů vyplývajících ze zdravotního postižení jeho dítěte, zohlední rozhodnutí svých zaměstnanců pracovat na částečný úvazek. V posledně uvedeném případě Komise souhlasila s tím, že stěžovateli měla vyplatit dvojí příspěvek ode dne, kdy začal pracovat jako úředník Unie, a nikoli ode dne, kdy o něj požádal. Tento případ byl rychle uzavřen poté, co Komise kladně odpověděla na předběžnou analýzu a otázky obsažené v dopise veřejné ochránkyně práv o zahájení šetření.

Dalším základním právem, které bylo předmětem šetření veřejného ochránce práv v roce 2011, bylo právo být vyslechnut. Během vyřizování stížnosti se veřejný ochránce práv dozvěděl o možných nedostatcích v postupu Komise při vymáhání pohledávek podle článku 85 služebního řádu. Zahájil šetření z vlastního podnětu OI/4/2009/PB, které se týkalo základního práva úředníků být vyslechnuti v případě, že Komise rozhodne o zpětném získání neoprávněných plateb. Komise plně souhlasila s tím, že v této souvislosti musí být respektováno právo být vyslechnut, a odkázala na opatření, která za tímto účelem přijala. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že procedurální změny provedené Komisí představují kompromis. Dospěl však k závěru, že s ohledem na konkrétní kontext a příslušné procesní záruky se jedná o přijatelný kompromis.

• Mnoho případů v této zprávě se týká základního práva veřejnosti na přístup k dokumentům [23]. Evropská agentura pro léčivé přípravky souhlasila s tím, že v reakci na návrh doporučení veřejné ochránkyně práv poskytne veřejnosti přístup k hlášením podezření na závažné nežádoucí účinky léčivého přípravku. V závěrečném případě 3106/2007/FOR veřejný ochránce práv uznal významný pokrok, kterého agentura dosáhla při zvyšování transparentnosti své práce. Ve věci 1633/2008/DK, která se týkala žádosti organizace občanské společnosti o zápis ze schůzky mezi tehdejším komisařem pro obchod a zástupci obchodní organizace, poskytla Komise revidované odůvodnění svého rozhodnutí odepřít přístup k některým částem dokumentu a poskytla přístup k části, kterou předtím vymazala. Ve věci 1581/2010/GG Komise odkázala na výjimku v nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům [24] týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu, když odepřela přístup k odpovědím, které jí členské státy a profesní organizace zaslaly v rámci šetření stížnosti na nesplnění povinnosti. Po prostudování dokumentů nebyl veřejný ochránce práv přesvědčen, že výjimka dovolávaná Komisí mu umožňuje odepřít přístup k těm částem dokumentů, které obsahují čistě faktické informace. Komise odpověděla, že žádost stěžovatele znovu zváží s cílem poskytnout úplný nebo částečný přístup po konzultaci s dotčenými členskými státy. Ve věci 715/2009/(VIK)ANA, která se týkala zpráv Komise v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování, Komise poskytla přístup k zápisu z příslušného zasedání, přestože původně přístup odmítla z důvodu ochrany svého rozhodovacího procesu. Konečně ve věci 1170/2009/KM jeden německý občan požádal Radu, aby mu umožnila přístup ke stanovisku své právní služby týkajícímu se právního základu nařízení o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech. Rada poskytla přístup pouze k úvodním odstavcům stanoviska, přičemž tvrdila, že na obsah dokumentu se vztahuje výjimka stanovená v nařízení č. 1049/2001 o ochraně právního poradenství. Po prostudování dokumentu dospěla veřejná ochránkyně práv na základě rozsudku Turco [25] k předběžnému závěru, že Rada neprokázala, že přístup musí být odepřen, aby ochránila svůj zájem na získání užitečného právního poradenství od své právní služby. Navrhl, aby Rada poskytla k dotyčnému dokumentu plný přístup. Rovněž předložil návrhy týkající se procesních otázek vznesených stěžovatelem. Rada analýzu veřejného ochránce práv nepřijala, ale vzhledem k době, která mezitím uplynula, přesto souhlasila s poskytnutím přístupu k dokumentu.

• Obecněji, pokud jde o transparentnost, věc 3072/2009/MHZ se týkala toho, že Komise nejednala s řádnou péčí o stížnost týkající se rejstříku zástupců zájmových skupin (dále jen „rejstřík transparentnosti“). Jedna nevládní organizace si stěžovala na údaje týkající se rozpočtu na lobbování konkrétní zájmové skupiny, které Komise zapsala do svého rejstříku. Veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení, v němž uvedla, že Komise může dotčenou zájmovou skupinu požádat, aby vysvětlila své náklady na lobbování. Navrhl rovněž, aby Komise stanovila a zveřejnila obecná pravidla týkající se i) postupů pro vyřizování stížností v rejstříku, ii) způsobu, jakým by zájmové skupiny měly vypočítat své rozpočty na lobbování, a iii) způsobu, jakým by tyto skupiny měly vykazovat své způsobilé činnosti pro účely rejstříku. Komise všechny tyto návrhy přijala. Podobně Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) souhlasil se změnou své jazykové politiky v reakci na šetření veřejného ochránce práv ve věci 2413/2010/MHZ. Veřejná ochránkyně práv tvrdila, že správná správní praxe vyžaduje, aby orgány, instituce a jiné subjekty EU pokud možno poskytovaly občanům informace v jejich vlastním jazyce. V důsledku toho OHIM souhlasil s přijetím písemných dotazů kteréhokoli občana Unie v kterémkoli z jazyků uvedených v čl. 55 odst. 1 SEU a s poskytnutím odpovědi ve stejném jazyce. Rovněž oznámila, že zpřístupní domovskou stránku svých internetových stránek ve všech jazycích EU a vysvětlí svou jazykovou politiku v této oblasti. Dobrým příkladem užitečné spolupráce mezi veřejným ochráncem práv, stěžovatelem a orgánem je případ 2533/2009/VIK, který se týkal údajné jazykové diskriminace na internetových stránkách úřadu EPSO. Stěžovatel zpochybnil prohlášení úřadu EPSO na jeho internetových stránkách, že z provozních důvodů může odpovědět pouze na otázky položené v angličtině, francouzštině nebo němčině. Úřad EPSO vysvětlil, že jeho internetové stránky jsou určeny dvěma různým cílovým skupinám, a to i) uchazečům ve výběrových řízeních a ii) široké veřejnosti. Pokud jde o první skupinu, EPSO vysvětlil důvody, proč se domnívá, že korespondence s uchazeči ve výběrových řízeních by mohla být omezena na angličtinu, francouzštinu a němčinu. Stěžovatel proti tomu nevznesl námitky. Pokud jde o druhou skupinu, EPSO zdůraznil, že všechny žádosti občanů o informace vyřizuje stejně, přičemž jediný rozdíl spočívá v tom, že vzhledem k možné potřebě překladu může trvat déle, než bude odpověď na žádost podána v jiném jazyce než v angličtině, francouzštině nebo němčině. Stěžovatel přijal vysvětlení úřadu EPSO, ale domníval se, že tyto informace by měly být zveřejněny na internetových stránkách úřadu EPSO. V tomto ohledu předložil přesné a konstruktivní návrhy, na něž úřad EPSO reagoval kladně.

• Pro občany, kteří se chtějí účastnit nebo kontrolovat uplatňování práva EU, je řízení o nesplnění povinnosti (prostřednictvím něhož Komise plní své povinnosti strážkyně Smluv) přirozeným středem zájmu. Mnoho případů v této oblasti se týká řízení a použití vlastního sdělení Komise o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (dále jen "sdělení")[26]. Případ 2403/2008/OV představuje jeden z takových případů, kdy Komise nedodržela ustanovení svého sdělení z roku 2002. I když uznala, že nedodržela některé body, včetně bodu 3 o registraci, a za to se omluvila, výslovně neuznala, že nedodržela bod 10 sdělení, který stanoví, že stěžovatel by měl být vyslechnut před zamítnutím stížnosti. Veřejný ochránce práv uzavřel své šetření a konstatoval, že mezitím zahájil šetření z vlastního podnětu týkající se vztahu mezi novým projektem EU Pilot a procesními zárukami stanovenými ve sdělení.

• Veřejná ochránkyně práv rovněž uvítala kroky, které Komise přijala ve věci 1786/2010/PB s cílem snížit byrokracii financování výzkumu ze strany EU. Případ se týkal tzv. prostředků předběžného financování vyplacených Komisí v rámci sedmého rámcového programu EU pro výzkum. Stěžovatel vznesl námitku proti požadavku, aby příjemci finančních prostředků EU zajistili, aby obdržené finanční prostředky vytvářely úroky ve prospěch rozpočtu EU. Uvedla, že tento požadavek je byrokratický a nepřiměřený. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že příslušná ustanovení finančního nařízení a související prováděcí ustanovení lze vykládat způsobem, který podporuje postoj stěžovatele, zejména s ohledem na obecnou zásadu spravedlnosti. Dále měl za to, že uložení povinností, které vytvářejí nepřiměřenou zátěž pro příjemce, není v souladu se zásadou řádného finančního řízení. V reakci na to Komise oznámila nová pravidla a postupy, které mají v tomto případě provést návrh doporučení veřejné ochránkyně práv. Tyto změny byly zavedeny s okamžitým účinkem.

7. Závěry

Výše uvedené příklady spolu s hvězdicovými případy a zbytkem případů v příloze I této zprávy ukazují, že úsilí veřejného ochránce práv oslovit orgány a podporovat kulturu služeb občanům nadále přináší ovoce. Konstruktivní odpovědi orgánů na návrhy veřejné ochránkyně práv zdůrazňují jejich ochotu spolupracovat s veřejnou ochránkyní práv na řešení problémů. Veřejná ochránkyně práv chce na této dobré spolupráci stavět.

S ohledem na tuto skutečnost a na základě analýzy provedené v této zprávě veřejný ochránce práv zváží možnost rozšíření koncepce „smírného řešení“, která se dosud omezovala na návrhy předložené na základě čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv. Během přípravy této zprávy se ukázalo, že mohou existovat i jiné případy, které si rovněž zaslouží být nazývány „přátelskými řešeními“. Společným jmenovatelem v těchto případech je, že veřejný ochránce práv jedná v režimu řešení problémů a orgán s ním konstruktivně spolupracuje na řešení otázky vznesené stěžovatelem. Při budoucím rozhodování o tom, zda lze případy klasifikovat jako přijatelná smírná řešení, by klíčovou otázkou mohlo být: vyřešila instituce problém stěžovatele v důsledku návrhu veřejného ochránce práv? Veřejná ochránkyně práv zváží tuto možnost v nadcházejících měsících.

Jak je uvedeno v předmluvě veřejné ochránkyně práv, důvodem pro vypracování této zprávy je pomoci poskytnout komplexní přehled o tom, do jaké míry orgány EU plní návrhy veřejné ochránkyně práv. S cílem poskytnout celkový přehled o dodržování předpisů a vyvodit z toho nezbytná ponaučení hodlá veřejná ochránkyně práv v listopadu 2013 zveřejnit zprávu kombinující studii o opatřeních přijatých v návaznosti na kritické a další připomínky učiněné v roce 2012 se zprávou o případech uzavřených v roce 2012, v níž orgány přijaly návrh smírného řešení nebo návrh doporučení. Tato zpráva bude od nynějška považována za hlavní studii, která zkoumá, do jaké míry orgány, instituce a jiné subjekty EU konstruktivně reagují na návrhy veřejné ochránkyně práv v daném roce.

přílohy

I. Podrobná analýza případů

A. Případy hvězd

Věc 3106/2007/(TS)FOR

Přístup k hlášením o nežádoucích účincích léčivých přípravků

Stěžovatel, který pracuje pro řeckou advokátní kancelář, požádal Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, aby mu poskytla přístup k určitým dokumentům, konkrétně k podezřením na závažné nežádoucí účinky léčivého přípravku Septrin. Agentura jeho žádost o přístup zamítla. Své rozhodnutí založila na potřebě chránit obchodní zájmy.

Po přezkoumání argumentů předložených stěžovatelem a agenturou předložil veřejný ochránce práv agentuře návrh doporučení. Domníval se, že na dokumenty v držení agentury se vztahují pravidla EU pro přístup veřejnosti k dokumentům. Zjistil, že není zřejmé, zda požadované zprávy obsahují důvěrné obchodní informace nebo jiné informace, které by poškodily oprávněné obchodní zájmy třetí strany. Uvedl však, že agentura doplnila nový argument v tom smyslu, že osobní údaje (jako jsou osobní údaje pacientů a ohlašujících lékařů) obsažené v požadovaných dokumentech budou muset být skryty.

Ve své odpovědi na návrh doporučení agentura uznala základní zásady otevřenosti a transparentnosti a souhlasila s tím, že stěžovateli poskytne přístup k požadovaným údajům po odstranění osobních údajů.

Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho snahu mu pomoci.

Při uzavírání případu veřejná ochránkyně práv uznala významný pokrok, kterého agentura dosáhla při zvyšování transparentnosti své práce. Dále poukázal na to, že tato významná zlepšení slouží k zajištění větší důvěry občanů v agenturu, čímž se zvyšuje její legitimita i účinnost při plnění jejích důležitých úkolů.

Věc 3264/2008/(WP)GG

Sdělení předpokladů, které by mohly ovlivnit zájmy dotyčné osoby, zaměstnavateli této osoby

Stěžovatel pracoval pro německou společnost (dále jen „společnost“). Jeho žena pracovala pro poradenskou společnost („Consultancy“), která podporovala podniky, jako je společnost, v projektech spolupráce spolufinancovaných EU.

V roce 2008 provedlo generální ředitelství Komise pro informační společnost a média („GŘ INFSO“) audit poradenství. Následně se obrátila na auditorskou službu společnosti.

Podle stěžovatele sdělily společnosti při této příležitosti tyto tři předpoklady: i) výběr Konzultanta jako partnera administrativního projektu nebyl proveden na základě kvalitativních a ekonomických kritérií, ale byl způsoben jeho vlivem; ii) služby účtované jeho manželkou jí nebyly poskytnuty; a iii) zasáhl na podporu hodinových sazeb účtovaných poradenskou společností v rámci konkrétního projektu s cílem chránit práci své manželky.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise při předávání těchto předpokladů jednala nesprávně, zejména proto, že tyto předpoklady postrádaly jakýkoli faktický základ.

Ve svém stanovisku Komise v podstatě uvedla, že pouze informovala společnost o svém názoru, že by u stěžovatele mohlo dojít ke střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že není nepřiměřené, aby se Komise domnívala, že mohlo dojít ke střetu zájmů, a aby se obrátila na společnost s žádostí o objasnění této záležitosti. Dostupné důkazy však důrazně naznačovaly, že Komise překročila rámec pouhého sdělování skutečností a předpokladu, že by mohlo dojít ke střetu zájmů. Podle názoru veřejného ochránce práv k tomu neexistoval žádný pádný důvod.

Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrh smírného řešení, na jehož základě by Komise mohla i) uznat, že jednala nesprávně, když společnosti sdělila předpoklady týkající se stěžovatele a jeho manželky, které šly nad rámec pouhého předpokladu, že by mohlo dojít ke střetu zájmů, ii) uznat, že tyto předpoklady byly neopodstatněné, a iii) odpovídajícím způsobem informovat společnost.

Komise ve své replice zdůraznila, že neměla v úmyslu sdělit jiné předpoklady než ty, které se týkají možné existence střetu zájmů. Předložila návrh dopisu, který má v úmyslu zaslat společnosti za účelem vyjasnění záležitostí.

Po dalších kontaktech mezi stěžovatelem, veřejným ochráncem práv a Komisí veřejná ochránkyně práv souhlasila se změnou uvedeného dopisu. V dopise, který byl nakonec zaslán společnosti, Komise uznala, že překročila své striktně požadované povinnosti, když společnosti sdělila předpoklady týkající se jak stěžovatele, tak jeho manželky. Komise dále uvedla, že tyto předpoklady se následně ukázaly jako neopodstatněné.

Stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že je spokojen s revidovaným zněním příslušného dopisu.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že bylo dosaženo smírného řešení, které stěžovatele uspokojí. Domníval se, že Komise obecně, a zejména GŘ INFSO, si zaslouží pochvalu za konstruktivní a kooperativní přístup, který během tohoto šetření projevily. To mu umožnilo najít, i díky vstřícnému a kooperativnímu postoji stěžovatele, řešení, které uspokojilo obě strany.

Věc 1804/2009/(JMA)MHZ

Práce na částečný úvazek zohledněná pro účely vyplácení přídavku na dvojnásobně vyživované dítě

Služební řád úředníků EU stanoví, že příspěvek na vyživované dítě přiznaný úředníkům může být zdvojnásoben, pokud se prokáže, že dítě trpí zdravotním postižením, které způsobilo vysoké výdaje úředníka. Evropský parlament odmítl přiznat stěžovatelce dvojí příspěvek na vyživované dítě, protože nepředložila doklady prokazující její skutečné výdaje vyplývající z péče o její zdravotně postižené dítě. Odmítla považovat ztrátu příjmů, která jí vznikla v důsledku jejího rozhodnutí pracovat na částečný úvazek, za finanční výdaje vyplývající ze zdravotního postižení jejího dítěte.

Veřejná ochránkyně práv navrhla Parlamentu smírné řešení, aby stěžovateli poskytl dvojí příspěvek na základě odhadů nákladů externích pečovatelů, které by stěžovatel předložil. Považoval za zřejmé, že pokud rodič pečuje o zdravotně postižené dítě, měla by být této činnosti přisuzována stejná peněžní hodnota, jako kdyby ji poskytoval jiný pečovatel. Kromě toho poukázal na to, že příslušná ustanovení týkající se dvojího příspěvku na vyživované dítě nerozlišují mezi případy, kdy se dotčení rodiče po rozhodnutí o zkrácení pracovní doby sami starají o děti, a případy, kdy se rozhodnou za to zaplatit někomu jinému, aby zůstali v práci na plný úvazek.

Parlament odpověděl, že v budoucnu zohlední rozhodnutí svých zaměstnanců pracovat na částečný úvazek při rozhodování o případech, kdy je pro dotčeného úředníka obtížné prokázat existenci vysokých výdajů vyplývajících ze zdravotního postižení jeho dítěte. Parlament rovněž uvedl, že přezkoumá spis stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela v souladu s rozhodnutím orgánu.

Věc 2533/2009/VIK

Údajná jazyková diskriminace na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO)

Stěžovatel, bulharský státní příslušník, vznesl námitku proti prohlášení úřadu EPSO na jeho internetových stránkách, že z provozních důvodů může odpovědět pouze na otázky položené v angličtině, francouzštině nebo němčině. Podle stěžovatele úřad tím, že omezil jazyky pro kontaktování úřadu EPSO na angličtinu, francouzštinu a němčinu, porušil čl. 20 odst. 2 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie, který dává občanům EU právo obracet se na orgány a instituce EU v kterémkoli z jazyků Smlouvy a obdržet odpověď ve stejném jazyce.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a požádala úřad EPSO o stanovisko.

Úřad EPSO ve svém stanovisku vysvětlil, že jeho internetové stránky jsou určeny dvěma různým cílovým skupinám, a to i) uchazečům ve výběrových řízeních a ii) široké veřejnosti, což znamená všem občanům EU, kteří mohou mít zájem dozvědět se o možnostech kariéry v orgánech EU.

Pokud jde o první skupinu, EPSO vysvětlil důvody, proč se domnívá, že korespondence s uchazeči ve výběrových řízeních a výběrových řízeních může být omezena na angličtinu, francouzštinu a němčinu. Stěžovatel nevznesl námitky proti přístupu úřadu EPSO ani proti jeho odůvodnění.

Pokud jde o druhou skupinu, EPSO zdůraznil, že všechny žádosti občanů o informace vyřizuje stejně, přičemž jediný rozdíl spočívá v tom, že odpověď na žádost podanou v jiném jazyce než v angličtině, francouzštině nebo němčině může vzhledem k možné potřebě překladu trvat déle.

Stěžovatel přijal vysvětlení úřadu EPSO, ale domníval se, že tyto informace by měly být zveřejněny na internetových stránkách úřadu EPSO. Veřejná ochránkyně práv se proto úřadu EPSO dotázala, jak hodlá postupovat. Úřad EPSO ve své replice uvedl, že zajistí, aby jeho internetové stránky poskytovaly úplné a přesné informace o jazycích, které lze použít pro korespondenci. Stěžovatel ve svých připomínkách vyjádřil určité výhrady k formulaci, kterou úřad EPSO navrhl použít na svých internetových stránkách, a navrhl, aby výše uvedené informace byly uvedeny v neutrálním jazyce.

Úřad EPSO na návrhy stěžovatele reagoval kladně. Stěžovatel byl s novým zněním navrženým úřadem EPSO spokojen.

Úřad EPSO následně odpovídajícím způsobem upravil informace uvedené na svých internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že úřad EPSO přijal opatření k vyřešení této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojil. Veřejná ochránkyně práv poděkovala stěžovateli za jeho přesné a konstruktivní návrhy v tomto případě, které umožnily dosáhnout hmatatelných zlepšení. Poblahopřál úřadu EPSO k tomu, že na návrhy stěžovatele reagoval kladně a že odpovídajícím způsobem upravil své internetové stránky.

Věc 3072/2009/MHZ

Nevyřízení stížnosti týkající se rejstříku lobbistických skupin s náležitou péčí

Stěžovatel, nevládní organizace, si Komisi stěžoval, že údaje týkající se rozpočtu na lobbování konkrétní zájmové skupiny, které Komise zařadila do svého rejstříku zástupců zájmových skupin (dále jen „rejstřík“), nejsou správné. Stěžovatel trval na tom, že náklady na hlavní lobbistické akce skupiny se v tomto rozpočtu neodrážejí. Po krátkém šetření Komise stížnost zamítla jako neopodstatněnou. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že zamítnutí jeho stížnosti v rejstříku bylo nesprávné a neodůvodněné. Tvrdila, že Komise by měla přehodnotit své rozhodnutí o příslušném rozpočtu na lobbování, odůvodnit svá rozhodnutí o stížnostech předložených v rámci rejstříku a urychleně poskytnout více pokynů k definici způsobilých činností a výpočtu rozpočtu na lobbování, aby se zabránilo tomu, že zájmové skupiny budou uplatňovat velmi odlišné metody a kritéria.

Na základě své kontroly dokumentů Komise dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Komise tím, že nepožádala zájmovou skupinu o vysvětlení týkající se nákladů na lobbování v souvislosti s pořádáním významných lobbistických akcí, nevyřídila stížnost stěžovatele v rejstříku s dostatečnou pečlivostí. Předložil návrh smírného řešení, v němž uvedl, že Komise může dotčenou zájmovou skupinu požádat, aby vysvětlila výše uvedené náklady na lobbování. Navrhl rovněž, aby Komise stanovila a zveřejnila obecná pravidla týkající se i) postupů pro vyřizování stížností v rejstříku, ii) způsobu, jakým by zájmové skupiny měly vypočítat své rozpočty na lobbování, a iii) způsobu, jakým by tyto skupiny měly vykazovat své způsobilé činnosti pro účely rejstříku.

Komise všechny tyto návrhy přijala a případ byl uzavřen v souladu s rozhodnutím orgánu. Veřejný ochránce práv uvedl, že věří, že Komise i) informuje stěžovatele o výsledcích svého přezkumu, pokud jde o registraci dotčené zájmové skupiny, a ii) co nejdříve zveřejní svůj postup pro šetření a vyřizování stížností týkajících se rejstříku.

Věc 1786/2010/PB

Nepřiměřeně byrokratické povinnosti uložené Komisí příjemcům finančních prostředků EU

Stěžovatelka, Kodaňská univerzita, vznesla námitku proti tomu, že Komise od příjemců finančních prostředků EU požadovala, aby zajistili, že obdržené finanční prostředky budou vytvářet úroky ve prospěch rozpočtu EU. Ke splnění této povinnosti museli příjemci buď zřídit bankovní účty, nebo za tímto účelem spravovat/provozovat stávající účty. Podle názoru stěžovatele tak Komise uložila nepřiměřeně byrokratickou a nepřiměřenou povinnost.

Případ se týkal tzv. předběžného financování, které Komise vyplatila v rámci sedmého rámcového programu EU pro výzkum. Tento druh platby se vyplácí předem, aby příjemce mohl začít pracovat na projektu.

Stěžovatel uznal, že jakýkoli zájem, který vznikne, patří EU. Měl však za to, že neexistuje žádný právní požadavek, který by zaprvé zaručoval, že takový zájem vznikne. Kromě toho tvrdila, že zřízení a správa takových úročených účtů představuje pro příjemce předběžného financování nepřiměřenou a nepřiměřenou administrativní zátěž.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že příslušná ustanovení finančního nařízení a související prováděcí ustanovení lze vykládat tak, že podporují postoj stěžovatele, zejména s ohledem na obecnou zásadu spravedlnosti. Dále měl za to, že uložení povinností, které vytvářejí nepřiměřenou zátěž pro příjemce, není v souladu se zásadou řádného finančního řízení. Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi návrh doporučení.

Komise ve své odpovědi oznámila nová pravidla a postupy určené k provedení návrhu doporučení veřejné ochránkyně práv. Komise uznala, že požadavek, aby si příjemce otevřel úročený účet, by nebyl vhodný, pokud by to představovalo nepřiměřenou zátěž (nebo pokud by mu vnitrostátní právo bránilo otevřít si takový účet). V takových případech mohou nyní příjemci prohlásit, že otevření a/nebo vedení úročeného účtu by nebylo v souladu se zásadou řádného finančního řízení. To je osvobodí od povinnosti, kterou stěžovatel v tomto případě zpochybnil. Komise zavedla tyto změny s okamžitým účinkem.

Obecněji řečeno, Komise vyjádřila svůj souhlas s veřejným ochráncem práv, že zásada řádného finančního řízení by měla být uplatňována v kontextu s ohledem na prováděné politiky a jejich kontext. Vyjádřila svůj záměr pokračovat v tomto přístupu i na legislativní úrovni.

Stěžovatel vyjádřil plnou spokojenost s výsledkem šetření veřejného ochránce práv.

Věc 2413/2010/MHZ

Úřad pro harmonizaci v jazykové politice vnitřního trhu, pokud jde o jeho internetové stránky a korespondenci s občany

Stěžovatel, polský občan, tvrdil, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) odpověděl na jeho dopis v polštině v angličtině a že internetové stránky OHIM jsou k dispozici pouze v pracovních jazycích OHIM (angličtině, francouzštině, němčině, španělštině a italštině). Považoval to za nezákonné a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a podařilo se jí přesvědčit OHIM, aby změnil svou jazykovou politiku. Nesouhlasil s původním názorem OHIM, že základní nařízení OHIM [27] spolu s rozsudkem Kik [28] představuje právní základ pro jeho praxi používat na svých internetových stránkách pouze angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a italštinu. Kromě toho nemohl vyloučit, že by tato praxe znevýhodňovala právnické a fyzické osoby pocházející z jiných členských států než z Německa, Francie, Spojeného království, Itálie a Španělska ve srovnání s osobami pocházejícími z těchto zemí. Zdůraznil, že když občan poprvé navštíví internetovou stránku OHIM, bude pro něj mnohem snazší se na ní orientovat, pokud budou k dispozici všechny jazykové verze. Tvrdil, že správná správní praxe vyžaduje, aby orgány, instituce a jiné subjekty EU poskytovaly občanům informace v jejich vlastním jazyce, je-li to možné. Dále uvedl, že administrativní pohodlí není platným argumentem pro to, aby správa EU, která je dobře vybavena technickými a lidskými zdroji, nezpřístupnila své internetové stránky ve všech jazycích EU.

V důsledku šetření veřejného ochránce práv provedl OHIM důležité změny. Zaprvé se rozhodla přijmout písemné dotazy kteréhokoli občana Unie v kterémkoli z jazyků uvedených v čl. 55 odst. 1 SEU [29] a poskytnout odpověď ve stejném jazyce. Za druhé přijala návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení. Zpřístupnila tak domovskou stránku svých internetových stránek ve všech jazycích EU a vysvětlila svou jazykovou politiku v této oblasti. Veřejná ochránkyně práv tento chvályhodný postoj ocenila.

Věc 2609/2010/BEH

Údajné neposkytnutí přístupu veřejnosti k některým přípravným dokumentům

Stěžovatel je německý občan. V srpnu 2010 se obrátil na Komisi a v souladu s nařízením č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům [30] požádal o kopie některých přípravných dokumentů týkajících se „výkladového sdělení Komise o použití článku 296 Smlouvy v oblasti zadávání zakázek v oblasti obrany“. Komise odepřela přístup a tvrdila, že na všechny požadované dokumenty se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 („obranné a vojenské záležitosti“). Dále uvedl, že ze stejného důvodu nelze poskytnout ani částečný přístup. Žadatel následně předložil potvrzující žádost o přístup. Poté, co Komise prodloužila lhůtu pro zpracování jeho potvrzující žádosti o 15 pracovních dnů, informovala stěžovatele, že navzdory prodloužené lhůtě nebyla schopna své rozhodnutí dokončit.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise nezpracovala jeho potvrzující žádost o přístup k některým dokumentům ve lhůtách stanovených v nařízení č. 1049/2001. Tvrdil, že Komise by měla i) urychleně vyřídit jeho potvrzující žádost a ii) poskytnout přístup k dotčeným dokumentům.

Dne 17. prosince 2010 byla stížnost předána předsedovi Komise k vyjádření. Dne 23. prosince 2010 stěžovatel informoval útvary veřejného ochránce práv, že mu Komise k jeho překvapení a velké radosti poskytla neomezený přístup ke všem dokumentům, o které požádal. Poukázal na to, že jeho žádosti o přístup bylo vyhověno a že považuje věc za vyřešenou.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela v souladu s rozhodnutím orgánu.

Věc 899/2011/TN

Právo úředníka EU pobírat příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě pro své těžce zdravotně postižené dítě

Dítě stěžovatele má vážné vrozené postižení. Komise se rozhodla přiznat stěžovateli příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě ode dne, kdy požádal o příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě, tj. téměř dva roky po nástupu do funkce. Stěžovatel tvrdil, že když začal pracovat pro správu EU, předložil lékařské potvrzení potvrzující, že jeho dítě je od narození 100% zdravotně postižené. Z důvodu nedorozumění v rámci administrativy však před tím, než byl informován o možnosti požádat o dvojí příspěvek, uplynula značná doba. Stěžovatel měl za to, že Komise mu nesprávně odepřela dvojí příspěvek ode dne, kdy nastoupil do funkce.

Ve svém dopise zaslaném Komisi, kterým bylo zahájeno šetření, veřejný ochránce práv uvedl, že i když lze dvojí příspěvek přiznat pouze na základě žádosti, není přesvědčen, že služební řád stanoví, že nárok na rodinné přídavky musí nabýt účinku dnem podání žádosti. Veřejný ochránce práv rovněž konstatoval, že prováděcí pravidla pro dvojí příspěvek na vyživované dítě byla v prosinci 2007 upravena tak, aby v případě, že je zdravotní postižení vyšší nebo rovné 50 %, byl dvojí příspěvek poskytován automaticky, aniž by úředník musel prokazovat vysoké výdaje. Veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen o tom, že by bylo spravedlivé nebo důsledné zakládat právo na dvojí příspěvek na datu podání žádosti v případech, kdy je možné stanovit přesné datum, jako je datum narození, od kterého dítě trpí zdravotním postižením vyšším nebo rovným 50 %.

Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv dospěla Komise k závěru, že s ohledem na změnu pravidel v prosinci 2007 měla stěžovateli vyplatit příspěvek na dvojnásobné vyživované dítě se zpětnou platností, tj. ode dne, kdy stěžovatel začal pracovat jako úředník EU. Komise veřejného ochránce práv ujistila, že podnikne nezbytné kroky k vyplacení těchto příspěvků od prosince 2007 a k přezkoumání spisu stěžovatele za období před prosincem 2007.

Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úsilí, které podle jeho názoru vedlo k velmi uspokojivému výsledku. Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela v souladu s rozhodnutím Komise.

B. Přátelská řešení přijímaná institucí

1. Evropský parlament

Viz případ 1804/2009/(JMA)MH Z výše v části „Star cases“

2. Evropská komise

Věc 1633/2008/DK

Údajné neposkytnutí plného přístupu k dokumentu

V lednu 2008 stěžovatel, organizace občanské společnosti s názvem Corporate Europe Observatory, požádal o přístup k zápisu ze schůze, která se konala v lednu 2008 mezi panem Peterem Mandelsonem, tehdejším komisařem odpovědným za obchod, a zástupci obchodní organizace BusinessEurope. Když Komise poskytla pouze částečný přístup, stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv, aby si stěžoval na odmítnutí Komise poskytnout plný přístup. Stěžovatel konkrétně tvrdil, že pokud byly během výše uvedené schůzky informace sdíleny se zástupci obchodní organizace, měly by být stejné informace k dispozici i ostatním členům veřejnosti.

Během svého šetření veřejný ochránce práv zjistil, že Komise neposkytla přiměřené a náležité odůvodnění svého rozhodnutí odepřít přístup k některým částem dotčeného dokumentu a vypustit jeho část z důvodu, že nespadá do rozsahu žádosti stěžovatele. Veřejný ochránce práv proto předložil návrh smírného řešení, v němž požádal Komisi, aby přehodnotila své odůvodnění týkající se výše uvedených otázek. Požádal rovněž Komisi, aby poskytla informace o svých příslušných postupech a pravidlech týkajících se otázky údajného poskytnutí privilegovaného přístupu podnikatelským organizacím k dokumentům a informacím.

Komise ve své odpovědi na návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv poskytla revidované odůvodnění svého rozhodnutí odepřít přístup k některým částem dotčeného dokumentu. Poskytla rovněž přístup k části, kterou předtím vymazala. Pokud jde o údajné poskytnutí privilegovaného přístupu podnikatelským organizacím k dokumentům, Komise uvedla, že tato pravidla nebo postupy nepoužívá, a v tomto ohledu zdůraznila, že její vlastní kodex řádné správní praxe obsahuje zásady nediskriminace a rovného zacházení.

S ohledem na odpověď Komise na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv a s ohledem na reakce stěžovatele na tato prohlášení uzavřel veřejný ochránce práv své šetření zjištěním, že výsledek jeho návrhu smírného řešení je uspokojivý, s výjimkou odpovědi Komise na tvrzení, že poskytuje některým osobám privilegovaný přístup k dokumentům. Jelikož se však toto tvrzení řeší ve věci, kterou stěžovatel nedávno předložil Tribunálu, veřejný ochránce práv měl za to, že není třeba, aby se tímto aspektem věci dále zabýval.

Veřejný ochránce práv dále poznamenal, že v rámci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům nemohou orgány rozhodnout, že určitá část stávajícího dokumentu představuje „dílčí dokument“ nebo jiný dokument pouze proto, že obsahuje jiný druh nebo druh informací. Kromě toho by odkazy na přílohy měly být považovány za součást dotčeného dokumentu, a proto by neměly být vyloučeny z analýzy orgánu při vyřizování žádosti o přístup k dokumentu.

Věc 1944/2009/(JMA)MHZ

Nesprávné informace o pracovních podmínkách v delegaci EU

Stěžovatelka, zkušená tajemnice pracující v Komisi, byla příslušnými útvary Komise nesprávně informována o mzdách, které by pobírala v delegaci EU. V důsledku toho přijala místo v delegaci. V době, kdy si uvědomila, že částka, kterou vydělá, je mnohem nižší, než si myslela, bylo příliš pozdě na to, aby se této funkce nezúčastnila. Obrátila se proto na veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že i kdyby se stěžovatel nemohl dovolávat zásady legitimního očekávání, pokud jde o dotčené informace, bylo by nespravedlivé, kdyby Komise nepřijala žádnou odpovědnost za závažné důsledky způsobené administrativní chybou. Kromě finančních dopadů stěžovatelka zdůraznila, že umístění jejího nového pracovního místa má rovněž nepříznivý dopad na zdraví jejího manžela.

Veřejná ochránkyně práv proto navrhla smírné řešení pro přemístění stěžovatele do jiné země. Stěžovatel se v tomto ohledu zároveň obrátil na útvary Komise. V důsledku toho byl stěžovatel přemístěn do Bruselu.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že bylo úspěšně dosaženo smírného řešení.

Věc 2605/2009/MF

Nespravedlivé vrácení grantu

Komise udělila stěžovateli, neziskové nevládní organizaci se sídlem v Bruselu, grant na provedení projektu. Komise poté projekt zkontrolovala. Na základě zjištění auditu požádala Komise stěžovatele o proplacení části grantu. Komise tuto žádost podala, protože stěžovatel ve stanovené lhůtě nepředložil podklady týkající se některých nákladů. Navzdory skutečnosti, že stěžovatel poskytl příslušné dokumenty, Komise odmítla přezkoumat inkasní příkaz s odůvodněním, že jej předložila opožděně.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení a vyzvala Komisi, aby vysvětlila, proč nemůže změnit závěry, které vyvodila ze zprávy o auditu, s přihlédnutím k dokumentům, které stěžovatel předložil, přestože byly předloženy pozdě.

Komise návrh smírného řešení přijala. Uvedla, že je připravena provést úplnou analýzu dotčených dokumentů a přezkoumat částku původně požadovanou v jejím inkasním příkazu.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela v souladu s rozhodnutím Komise.

Učinil rovněž další poznámku Komisi, v níž navrhl, že by mohla zvážit možnost informovat stěžovatele přímo o datu, kdy očekává, že její posouzení další dokumentace bude dokončeno, a že by toto datum mělo být pokud možno do dvou měsíců od rozhodnutí veřejného ochránce práv o uzavření stížnosti.

Věc 1581/2010/(FS)GG

Odepření přístupu k dokumentům týkajícím se uznávání instruktorů lyžování

V roce 2009 si stěžovatel, sdružení lyžařských instruktorů, stěžoval Komisi na podmínky pro uznávání lyžařských instruktorů v některých členských státech, včetně Francie. V roce 2000 Komise povolila Francii požadovat, aby instruktoři lyžování z jiných členských států podstoupili zkoušku před tím, než jim bude povoleno poskytovat své služby ve Francii. Příslušné rozhodnutí obsahovalo ustanovení, které Francii ukládalo povinnost předložit nejpozději do srpna 2002 zprávu o uznávání diplomů instruktorů lyžování v sezónách 2000 a 2001. Žádná taková zpráva však předložena nebyla.

V listopadu 2009 stěžovatel požádal Komisi, aby mu poskytla kopie odpovědí, které obdržela na žádosti o informace zaslané členským státům a profesním organizacím v rámci šetření stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů. Tato žádost byla založena na nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům [31]. Komise žádost stěžovatele zamítla s odůvodněním, že její zamítnutí je odůvodněno výjimkou týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu stanovenou v nařízení č. 1049/2001.

Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. Toto šetření se týkalo i) údajného opomenutí Komise trvat na tom, aby Francie předložila zprávu uvedenou v rozhodnutí z roku 2000, a ii) vyřízení žádosti o přístup k dokumentům.

Pokud jde o první otázku, Komise předložila podrobná vysvětlení, aby prokázala, že skutečnost, že nepožádala o předložení uvedené zprávy, neměla žádné negativní důsledky a že již není nutné na této zprávě trvat. Veřejná ochránkyně práv shledala tato vysvětlení přesvědčivými.

Pokud jde o druhou otázku, veřejný ochránce práv provedl kontrolu příslušných dokumentů, z níž vyplynulo, že obsahují rovněž informace čistě faktické povahy. Veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen o tom, že výjimka, na kterou se Komise odvolává, mu umožňuje odepřít přístup k těm částem dotčených dokumentů, které obsahují čistě věcné informace výše uvedeného druhu. Předložil proto návrh smírného řešení a vyzval Komisi, aby žádost stěžovatele o přístup znovu zvážila.

Komise návrh veřejného ochránce práv uvítala. Vysvětlila, že po konzultaci s dotčenými členskými státy znovu zváží žádost stěžovatele o přístup s cílem poskytnout úplný nebo částečný přístup. Stěžovatel informoval veřejnou ochránkyni práv, že je spokojen, ale že si vyhradil možnost obrátit se na veřejnou ochránkyni práv znovu v případě, že opatření přijatá Komisí nepovedou k řešení, které je pro ni přijatelné.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že jeho návrh na smírné řešení byl tedy úspěšný a že Komise případ vyřešila ke spokojenosti stěžovatele.

3. Rada Evropské unie

Věc 1170/2009/KM

Přístup ke stanovisku právní služby Rady

V lednu 2009 jeden německý občan požádal Radu, aby mu umožnila přístup ke stanovisku právní služby Rady, které se zabývá právním základem nařízení o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech. Tato žádost byla založena na nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům [32]. Rada poskytla přístup pouze k úvodním odstavcům stanoviska, přičemž tvrdila, že na obsah dokumentu se vztahuje výjimka týkající se ochrany právního poradenství.

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že Rada nesprávně vyložila rozsudek Soudního dvora EU ve věci Švédsko a Turco v. Rada [33] a že by měla poskytnout přístup k celému dokumentu. Z procesního hlediska poznamenal, že ačkoli to nařízení č. 1049/2001 striktně nevyžaduje, bylo by lepší, kdyby Rada uvedla skutečné datum, kdy uplynula lhůta pro její odpověď na žádosti o přístup. Rovněž v případě zamítnutí žádosti o přístup by neměla čekat na svůj konečný zamítavý dopis, aby informovala žadatele o opravných prostředcích, které mají k dispozici. Je tomu tak proto, že informování žadatelů v dřívější fázi by zajistilo, že budou moci využít opravných prostředků, které mají k dispozici, jakmile uplyne lhůta pro odpověď orgánu.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření. Rada tvrdila, že stanovisko je velmi citlivé a že možnost zveřejnění interního právního poradenství by mohla ohrozit užitečnost právních stanovisek. Dále uvádí, že si žalobkyně mohou samy vypočítat konec lhůty a že informování o opravných prostředcích, které mají k dispozici před uplynutím lhůty, by mohlo vést k nejasnostem.

Veřejná ochránkyně práv po prostudování dokumentu dospěla k předběžnému závěru, že při správném čtení rozsudku Turco Rada neprokázala, že přístup musí být odepřen, aby ochránila svůj zájem na získání užitečného právního poradenství od své právní služby. Předložil proto návrh na smírné řešení, v němž navrhl, aby Rada poskytla k dotyčnému dokumentu plný přístup. Pokud jde o procesní otázky, navrhl, aby Rada informovala žalobce o datu splatnosti rozhodnutí a o opravných prostředcích, které měli k dispozici před tímto datem.

Rada ve své odpovědi nesouhlasila s analýzou veřejné ochránkyně práv, přesto se však s ohledem na uplynulou dobu rozhodla poskytnout k dokumentu přístup. Rovněž souhlasila s tím, že bude žadatele informovat o datu, do kterého musí rozhodnout o jejich žádosti. Odmítl však návrh, aby byli žadatelé předem informováni o opravných prostředcích, které mají k dispozici.

Stěžovatel potvrdil, že dokument obdržel a že je s tímto výsledkem spokojen. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že věc byla z velké části vyřešena Radou a že neexistují důvody pro další šetření zbývající otázky v tomto případě. Proto případ uzavřel.

4. Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)

Věc 266/2010/(BEH)VL

EASA řeší spor týkající se náhrady cestovních výdajů vzniklých uchazeči o volné pracovní místo

Stěžovatel požádal o volné pracovní místo v agentuře EASA. Z Kalifornie, kde bydlí, cestovala přes Kodaň do Kolína nad Rýnem, sídla agentury a místa, kde se měl konat pracovní pohovor. Na cestě do Kolína nad Rýnem stěžovatelka také na několik dní zastavila ve Švédsku. Když požádala agenturu EASA o náhradu svých cestovních výdajů, agentura jí proplatila náklady na zpáteční let z Kodaně do Kolína nad Rýnem. Odmítla však uhradit náklady na zpáteční let z Los Angeles do Kodaně z důvodu, že stěžovatel nepředložil žádné cenové srovnání pro takový let, jak vyžadují pravidla EASA pro finanční příspěvky. Stěžovatelka měla za to, že EASA neuplatňuje správně svá vlastní pravidla a že jí poskytla neurčité informace týkající se náhrady jejích cestovních výdajů. Obrátila se tedy na ombudsmana.

Po pečlivé analýze podání obou stran zaujal veřejný ochránce práv předběžný názor, že agentura řádně neuplatnila svá vlastní pravidla a že informace poskytnuté stěžovateli nebyly tak přesné a jasné, jak měly být. Veřejná ochránkyně práv proto předložila agentuře EASA návrh smírného řešení, v němž navrhla, aby agentura proplatila náklady na zpáteční letenku z Los Angeles do Kodaně. Rovněž navrhl, aby se agentura EASA omluvila za nesprávné uplatňování svých pravidel a za to, že stěžovateli poskytla nedostatečně přesné a jasné informace.

Zatímco EASA souhlasila s náhradou nákladů na zpáteční letenku z Los Angeles do Kodaně, měla za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Omluvila se však za to, co označila za nedorozumění z její strany. Veřejný ochránce práv poukázal na to, že trvá na svém názoru, pokud jde o nesprávné uplatňování příslušných pravidel a nedostatečně přesné a jasné informace. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatelka jej informovala, že s úhradou souhlasí, měl za to, že agentura EASA přijala vhodná opatření k vyřízení stížnosti.

Veřejný ochránce práv se rovněž obrátil na agenturu EASA s další připomínkou, v níž důrazně vybídl agenturu EASA, aby přezkoumala informace poskytnuté uchazečům s cílem zajistit, aby byly co nejpřesnější a co nejužitečnější.

5. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM)

Viz věc 2413/2010/MHZ výše v části „Hvězdné případy“.

6. Evropská policejní akademie (CEPOL)

Věc 784/2009/(GP)IP

Neplacení za práci vykonanou externím poradcem

Stěžovatel je italským občanem, který v období od dubna do srpna 2008 pracoval jako poradce odborníků v oblasti vzdělávání pro Evropskou policejní akademii (CEPOL). Během tohoto období se stěžovatel zúčastnil tří schůzek a provedl s nimi související přípravné a návazné práce. Vzhledem k několika administrativním problémům stěžovatelka vykonávala svou práci, aniž by s agenturou CEPOL podepsala smlouvu. V srpnu 2008 ji agentura CEPOL požádala, aby přestala pracovat, protože v rozporu s jejím předchozím přesvědčením jí příslušná pravidla neumožňovala podepsat s ní smlouvu. Agentura CEPOL nicméně stěžovatelce nabídla 1 000 EUR jako náhradu za její účast na dvou zasedáních, na nichž ji výslovně zmocnila k účasti. Agentura CEPOL se jí také omluvila za způsobené nepříjemnosti. Stěžovatel nebyl s nabídkou spokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv. Požádala agenturu CEPOL, aby jí zaplatila celkovou částku 2 500 EUR, která pokryla veškerou práci, kterou vykonala v souvislosti s výše uvedenými zasedáními.

Po posouzení informací poskytnutých stěžovatelkou a agenturou CEPOL vyšlo najevo, že podle agentury CEPOL nebylo možné stěžovatelce zaplatit za její přípravné a následné práce pouze z toho důvodu, že neexistovala písemná smlouva. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že agentura CEPOL již nabídla, že stěžovateli zaplatí za další související činnosti, na něž se nevztahovala písemná smlouva.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že by bylo v souladu se zásadami řádné správy, aby agentura CEPOL učinila další krok. V tomto ohledu předložil návrh smírného řešení, v němž vyzval agenturu CEPOL, aby kromě již nabídnuté částky 1 000 EUR zvážila vyplacení částky 600 EUR stěžovatelce, která odpovídá přípravným a následným pracím týkajícím se její účasti na dvou zasedáních, na nichž ji agentura CEPOL výslovně zmocnila k účasti. Agentura CEPOL potvrdila, že s návrhem veřejného ochránce práv souhlasí. Stěžovatelka vyjádřila spokojenost s výsledkem svého případu a poděkovala veřejnému ochránci práv za jeho práci.

C. Návrhy doporučení přijaté orgánem

1. Evropská komise

Věc 3800/2006/JF

Kontroly důchodů bývalého úředníka

Stěžovatel, úředník Komise, odešel do předčasného důchodu a přestěhoval se do Spojeného království. Jeho žena však nadále žila v Bruselu. Na základě anonymního dopisu měla Komise pochybnosti o tom, zda má stěžovatel skutečné bydliště v Bruselu nebo ve Spojeném království. Nejprve rozhodl o pozastavení váhového koeficientu Spojeného království uplatňovaného na jeho důchod a později požádal OLAF o prošetření. Ten se následně obrátil na sousedy stěžovatele v Bruselu. Stěžovatel se proto obrátil na veřejného ochránce práv, aby si stěžoval mimo jiné na skutečnost, že mu Komise nedala možnost se hájit před přijetím výše uvedeného rozhodnutí, což bylo navíc neodůvodněné.

Komise uznala, že stěžovateli neumožnila, aby se hájil, a za tuto skutečnost se omluvila. Odmítl však přijmout závěr veřejného ochránce práv, že jeho jednání vedlo k poškození cti a pověsti stěžovatele. Proto se nejprve postavil proti návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení a poté proti jeho návrhu doporučení Komisi, aby stěžovateli vyplatila odškodnění ve výši 5 000 EUR. Bez ohledu na výše uvedené Komise po následné schůzce s veřejným ochráncem práv nabídla stěžovateli náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 EUR a omluvný dopis podepsaný komisařem pro interinstitucionální vztahy a administrativu. Stěžovatel nakonec toto řešení přijal.

Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že jednání Komise poškodilo čest a pověst stěžovatele. Bez ohledu na tuto skutečnost vřele uvítal ochotu Komise a zejména příslušného komisaře stížnost uspokojivě ukončit. Zdůraznil, že uznání chyb a případné omluvy přivádí veřejnou službu EU zpět do souladu s kulturou služeb, podle níž občané očekávají, že se jimi bude řídit. Zdůraznil, že omluva je velmi mocným nástrojem k obnovení důvěry v odpovědnou správu a k uspokojení poškozeného občana.

Veřejná ochránkyně práv ocenila, že se komisař pro interinstitucionální vztahy a administrativu rozhodl předložit stěžovateli omluvu Komise. Stejně tak ocenil dobrou vůli stěžovatele přijmout návrh Komise. Odpovídajícím způsobem případ uzavřel.

Věc 3196/2007/(BEH)VL

Odepření přístupu k souhrnným informacím o řízení o nesplnění povinnosti

Stěžovatel je občanem Spojeného království, který se specializuje na otázky ochrany údajů. V roce 2007 požádal Komisi o informace týkající se probíhajících řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti se směrnicí 95/46/ES o ochraně osobních údajů [34].

Komise ho informovala, že zahájila řízení proti Rakousku, Německu a Spojenému království. Pokud jde o první dvě z výše uvedených řízení, Komise poskytla stěžovateli stručné jednověté vysvětlení otázek zkoumaných v souvislosti s každým článkem směrnice, který byl údajně porušen. Pokud však jde o Spojené království, Spojené království tyto informace neuvedlo. V odpovědi na dotaz stěžovatele mu Komise sdělila, že požadované informace nemůže zpřístupnit, aby nebyla dotčena jednání se Spojeným královstvím.

Stěžovatel nemohl pochopit, jak by úroveň informací, o které požádal, mohla ohrozit jednání s dotčeným členským státem. Proto se obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Po pečlivém přezkoumání všech argumentů veřejná ochránkyně práv navrhla smírné řešení založené na těchto úvahách: a) druh informací, které Komise odmítla zpřístupnit ve vztahu ke Spojenému království, byl zpřístupněn ve vztahu k Rakousku a Německu; b) argumenty Komise by v žádném případě nemohly vysvětlit její odmítnutí poskytnout informace o otázkách, které byly mezitím vyřešeny; c) stěžovatel požádal pouze o stručný popis údajného protiprávního jednání; a d) Komise tento druh informací zveřejnila v tiskové zprávě o dalším řízení o nesplnění povinnosti proti Spojenému království v souvislosti s údajným porušením téže směrnice. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že je osvědčenou správní praxí poskytovat informace, které občané požadují, pokud pro to neexistuje pádný důvod. Navrhl proto, aby Komise buď poskytla stěžovateli požadované informace, nebo předložila přesvědčivé vysvětlení, proč to není možné.

Poté, co Komise jeho návrh zamítla, předložil veřejný ochránce práv odpovídající návrh doporučení. Komise ve svém podrobném stanovisku informovala veřejnou ochránkyni práv, že stěžovateli poskytla souhrnné informace o každém z článků, které byly údajně porušeny.

Stěžovatel následně informoval veřejného ochránce práv, že mu orgány Spojeného království poskytly souhrnné informace, které se zdají být rozsáhlejší než informace Komise. V odpovědi na otázku veřejného ochránce práv v tomto smyslu Komise vysvětlila, že nesrovnalost v informacích byla způsobena tím, že: i) zohlednila pouze ty články směrnice, které byly relevantní pro řízení o nesplnění povinnosti v době podání žádosti o informace; a ii) že některé z otázek, které vnitrostátní orgány spojovaly s určitými články, byly podle jeho názoru upraveny jiným článkem směrnice, který zmínila. Veřejná ochránkyně práv byla toho názoru, že vysvětlení Komise jsou hodnověrná, a konstatovala, že je stěžovatel nezpochybnil. Měl proto za to, že Komise jeho návrh doporučení přijala a podnikla uspokojivé kroky k jeho provedení.

Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila další poznámku, v níž uvedla, že by bylo užitečné, aby Komise v případě, že mezi žádostí o informace a poskytnutím těchto informací uplyne značná doba, poskytla žadatelům co nejaktuálnější informace.

Věc 1181/2008/(BEH)KM

Vymáhání pohledávky ve výši více než 40 000 EUR vyplývající z dohody, o níž se Komise mylně domnívala, že ji uzavřela se stěžovatelem

Stěžovatelem je německá univerzita. Pan B, který byl profesorem na této univerzitě, požádal o dotaci z programu Komise "Kultura 2000". Učinil tak jménem stěžovatele a použil jeho psací potřeby s hlavičkovým papírem. Dne 30. prosince 2000 podepsali Komise a pan B grantovou dohodu. V srpnu 2005 bylo při auditu projektových výdajů zjištěno, že Komisi musí být vráceno 39 989,94 EUR.

V červnu 2006 zaslala Komise stěžovateli příslušnou výzvu k úhradě. Ve své odpovědi stěžovatel uvedl, že o projektu nemá žádné informace, a požádal o další informace. V září 2006 zaslala Komise upomínku s žádostí o platbu. Stěžovatel zopakoval, že o dohodě nevěděl, a zdůraznil, že pan B není oprávněn uzavírat smlouvy jeho jménem. V říjnu 2006 Komise informovala stěžovatele, že započte částku 40 649,41 EUR (nárok Komise a naběhlé úroky) proti platbě splatné stěžovateli. Stěžovatel se následně obrátil na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření.

Ve svém stanovisku Komise v podstatě tvrdila, že vzhledem k tomu, že pan B napsal dopis na hlavičkový papír univerzity a obdržel korespondenci na adresu univerzity, měla v dobré víře za to, že s univerzitou uzavřela dohodu. Stěžovatel připomněl, že jej může zavazovat pouze jeho vicekancléř a vedoucí administrativy a že Komise o této skutečnosti věděla. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Komise nestanovila, které hmotné právo se na dohodu vztahuje, a neposkytla tedy přesvědčivé vysvětlení, proč by univerzita měla být považována za závaznou dohodou. Navrhl tedy smírné řešení, v němž se uvádělo, že Komise by měla vrátit peníze, které započetla.

Ve své odpovědi na tento návrh Komise zdůraznila, že je připravena dospět ke smírnému řešení, ale trvala na tom, že nemá žádný důvod pochybovat o tom, že podepisuje smlouvu s univerzitou, a dodala, že na vině je alespoň částečně univerzita. Stěžovatel s Komisí nesouhlasil.

Veřejná ochránkyně práv měla za to, že Komise tím, že trvá na svém názoru, že univerzita je částečně vinna, zřejmě hledá řešení, které se liší od smírného řešení, které navrhl. Připomněl, že Komise dosud neprokázala, o které hmotné právo se opírá její argument, že by univerzita měla být dohodou vázána. Zopakoval proto svůj návrh ve formě návrhu doporučení.

Komise následně uznala, že neexistují žádné důkazy, které by prokazovaly tvrzení, že univerzita byla dohodou vázána. V důsledku toho vrátila částku, kterou předtím započetla. Stěžovatel potvrdil, že je s tímto výsledkem spokojen, a poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho práci. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise jeho návrh doporučení přijala a řádně jej provedla. Proto případ uzavřel.

Věc 2273/2008/MF

Údajné nesprávné posouzení diplomu úředníka

V rámci certifikačního řízení, které umožnilo úředníkům AST stát se úředníky AD, udělila Komise stěžovateli, francouzskému občanovi, osm bodů za jeho diplom inženýra. Komise měla za to, že diplom stěžovatele je francouzskou kvalifikací „druhého cyklu“.

Stěžovatel tvrdil, že diplom, který získal, byl kvalifikací "třetího cyklu". Podle jeho názoru mu tedy Komise měla udělit 10 bodů.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise i) nekontaktovala francouzské orgány a ii) na základě příslušných francouzských právních předpisů nevysvětlila, proč nepovažovala diplom stěžovatele za kvalifikaci třetího cyklu. Předložil návrh smírného řešení, po němž následoval návrh doporučení, v němž vyzval Komisi, aby se obrátila na příslušné francouzské orgány s cílem určit úroveň diplomu stěžovatele. 

V důsledku toho se Komise obrátila na příslušné francouzské orgány, které potvrdily, že diplom stěžovatele je kvalifikací druhého cyklu.

Veřejná ochránkyně práv proto shledala, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, a případ uzavřela.

Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila další poznámku, v níž uvedla, že pro účely řízení lidských zdrojů by Komise mohla zvážit zavedení praxe, kdy by před rozhodnutím o úrovni vnitrostátních diplomů svých zaměstnanců systematicky kontaktovala příslušné vnitrostátní orgány, pokud již nemá aktuální informace od uvedených orgánů.

Věc 2755/2009/JF

Přijímání rodinných příslušníků zaměstnanců

Stěžovatelem je vědec, který se ucházel o volné pracovní místo v oddělení Společného výzkumného střediska (JRC). Pokud by byl vybrán, připojil by se ke své ženě, která již v dané jednotce pracovala. SVS se domnívalo, že zaměstnanci s přímými osobními vztahy by neměli spolupracovat, a rozhodlo se převést žádost stěžovatele na jiné oddělení, v němž bylo rovněž volné pracovní místo. Poté, co byl stěžovatel informován o tom, že nebyl vybrán na toto druhé volné pracovní místo, podal stížnost veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že JRC jednalo nespravedlivě.

Ve svém stanovisku ke stížnosti se SVS domnívalo, že uchazeči o volná pracovní místa ve SVS by neměli mít prospěch ze skutečnosti, že jejich rodinní příslušníci jsou již u SVS zaměstnáni.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh doporučení. Zdůraznil, že stěžovatel neměl prospěch ze skutečnosti, že jeho manželka pracovala ve Společném výzkumném středisku, ale byla jím spíše předpojatá. Společné výzkumné středisko nezaložilo své posouzení na relevantnosti zkušeností nebo kvalifikací stěžovatele pro dané pracovní místo. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že mnoho slavných rodin vědců přispělo k významnému vědeckému pokroku, a poukázala na možné obtíže, s nimiž se vědci mohou setkat při ucházení se o zaměstnání v různých ústavech Společného výzkumného střediska. Doporučil, aby se SVS stěžovateli omluvilo a zajistilo, aby výběr kandidátů na pracovní místa ve SVS nebyl pozitivně ani negativně ovlivněn rodinnými vazbami nebo vztahy. Rovněž uvedl, že Společné výzkumné středisko by mělo dále zajistit, aby jeho zaměstnanci měli pracovní podmínky, které jim umožní skloubit pracovní a rodinný život, a že by mělo zveřejnit svá vnitřní pravidla pro nábor rodinných příslušníků.

Komise přijala návrh doporučení veřejné ochránkyně práv bez výhrad. Veřejná ochránkyně práv přístup Komise vřele uvítala a případ uzavřela.

Věc OI/4/2009/PB

Základní právo úředníků na slyšení ohledně inkasních příkazů

Toto šetření z vlastního podnětu se týkalo práva úředníků být vyslechnuti v případě, že se Komise rozhodne získat „neoprávněné platby“ zpět. Právo být vyslechnut je stanoveno v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie [35].

Během vyřizování stížnosti se veřejný ochránce práv dozvěděl o možných nedostatcích v postupech Komise při provádění opatření k navrácení podpory podle článku 85 služebního řádu. Tento článek stanoví:

1. „Každá přeplatek bude navrácen, pokud příjemce věděl, že k platbě nebyl žádný řádný důvod, nebo pokud skutečnost přeplatku byla zjevně taková, že o ní nemohl nevědět.

2. Žádost o vrácení musí být podána nejpozději do pěti let ode dne, kdy byla částka vyplacena. Je-li orgán oprávněný ke jmenování schopen prokázat, že příjemce úmyslně uvedl správu v omyl s cílem získat dotyčnou částku, není žádost o navrácení prohlášena za neplatnou, i když tato lhůta uplynula.“

V návrhu doporučení veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby zajistila dodržování základního práva být vyslechnut v souvislosti s inkasními příkazy, které vydává svým úředníkům.

Komise odpověděla, že plně souhlasí se zjištěním veřejné ochránkyně práv, že v této souvislosti musí být respektováno právo být vyslechnut. Poukázala na opatření, která přijala za účelem dodržování tohoto práva.

Ve svém rozhodnutí veřejný ochránce práv uvítal jasný závazek Komise respektovat základní právo svých úředníků na slyšení. Konstatoval, že procedurální změny provedené Komisí obsahují mírný kompromis. Dospěl však k závěru, že kompromis je přijatelný s ohledem na konkrétní kontext a příslušné procesní záruky.

Věc 856/2008/BEH

Pravomoc úřadu OLAF vyslechnout svědky

Stížnost podala novinářka. V roce 2002 kontaktoval předsedu Komise a upozornil jej na určité nesrovnalosti, k nimž podle jeho názoru došlo v souvislosti s akvizicí tzv. budovy D3 v Bruselu Evropským parlamentem. Na základě informací poskytnutých stěžovatelem zahájil Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vyšetřování. V průběhu tohoto vyšetřování považoval OLAF stěžovatele za "dotčenou osobu" ve smyslu nařízení o úřadu OLAF a vyzval jej, aby byl vyslechnut jako svědek v sídle úřadu OLAF v Bruselu na základě čl. 4 odst. 3 bodu 2 uvedeného nařízení. Podle tohoto ustanovení může OLAF „požádat kteroukoli dotčenou osobu, aby mu poskytla informace, které považuje za relevantní pro své vyšetřování“.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl různé nedostatky ve vyšetřování úřadu OLAF. Zejména tvrdil, že OLAF tím, že ho na základě uvedeného ustanovení požádal o svědeckou výpověď, překročil meze svých pravomocí.

V průběhu šetření veřejného ochránce práv úřad OLAF uvedl, že při pozvání stěžovatele k formálnímu pohovoru jednal v mezích svých pravomocí.

Po analýze pravomocí, které má OLAF ve svých šetřeních, dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že tím, že pozval stěžovatele k pohovoru na základě čl. 4 odst. 3 bodu 2 nařízení o OLAF, překročil OLAF meze svých pravomocí. V návrhu doporučení proto veřejný ochránce práv požádal úřad OLAF, aby uznal, že nemá pravomoc pozvat "dotčenou osobu" k výslechu jako svědka na tomto základě, a aby se omluvil stěžovateli za to, že ho pozval k takovému pohovoru.

Ve svém podrobném stanovisku úřad OLAF uznal, že jeho praxe v případě stěžovatele mohla vést k nedorozumění. Zdůraznila, že osoby v situaci stěžovatele mohou být požádány o poskytnutí informací v průběhu pohovoru pouze tehdy, pokud si to přejí. Veřejný ochránce práv měl za to, že OLAF tak v podstatě uznal, že jednal nesprávně, ale také poznamenal, že se stěžovateli neomluvil. OLAF však přijal významné části svého návrhu doporučení, včetně oddílu, který odkazoval na další body vznesené stěžovatelem. Vzhledem k tomu, že OLAF tak projevil ochotu s ním spolupracovat, nepovažoval veřejný ochránce práv za nutné, aby učinil kritickou poznámku.

2. Evropská agentura pro léčivé přípravky

Viz věc 3106/2007/(TS)FOR výše v části „Případy hvězd“

3. Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast

Věc 258/2009/(AF)GG

Údajné nesprávné vyřízení žádosti o grant na projekt partnerství měst

Stěžovatel, registrované sdružení, je partnerskou organizací německého města. V listopadu 2007 předložila Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) žádost o grant ve výši přibližně 10 500 EUR na projekt v rámci programu Komise „Evropa pro občany“. Tento projekt se týkal schůzky, která se měla konat ve dnech 10. až 13. dubna 2008.

Předpokládalo se, že žadatelé budou informováni o výsledku svých žádostí do 1. března 2008. V prosinci 2007 informovala agentura EACEA stěžovatele, že výsledky budou zveřejněny dne 14. března 2008.

V polovině března 2008 zveřejnila agentura EACEA na svých internetových stránkách oznámení, podle něhož dokončila své hodnocení, ale stále potřebovala konzultovat členské státy a Evropský parlament. Výsledky proto mohly být zveřejněny až v polovině dubna.

Dne 17. března 2008 se stěžovatel dotázal, zda může očekávat financování. Agentura EACEA ve své odpovědi uvedla, že na tuto otázku bohužel dosud není schopna odpovědět. Další e-mail, který stěžovatel zaslal dne 1. dubna 2008 a označil jej za naléhavý, zůstal nezodpovězen. Nakonec se stěžovatel rozhodl pokračovat ve svém projektu, aniž by věděl, zda bude poskytnut grant EU.

Dne 6. května 2008 informovala EACEA stěžovatele, že jeho žádosti nebylo vyhověno.

V lednu 2009 se stěžovatel po neúspěšných dalších přístupech k agentuře EACEA obrátil na veřejného ochránce práv.

Po prošetření případu dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele. Zjistil však, že agentura EACEA nedodržela lhůty, které sama stanovila. Veřejná ochránkyně práv uznala, že postup hodnocení byl prodloužen kvůli potřebě konzultovat členské státy a Evropský parlament. Nebyl však přesvědčen, že EACEA učinila vše, co bylo v jejích silách, aby zabránila zpoždění, ke kterému došlo v projednávané věci. Rovněž nebyl přesvědčen, že EACEA nemůže stěžovateli poskytnout žádné užitečné informace v odpovědi na jeho e-maily ze dne 19. března a 1. dubna 2008.

Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrh smírného řešení, v němž navrhla, aby agentura EACEA provedla platbu ex-gratia s cílem pokusit se vyrovnat negativní důsledky vyplývající ze způsobu, jakým byla žádost stěžovatele vyřízena. Agentura EACEA tento návrh zamítla, ale nabídla, že se se stěžovatelem setká a že na jeden ze svých příštích projektů vyšle řečníka. Veřejný ochránce práv to nepovažoval za uspokojivé, a proto svůj návrh zopakoval ve formě návrhu doporučení. Ve své replice EACEA vysvětlila, že je připravena provést platbu ve výši 3 150 eur. Stěžovatel vysvětlil, že i když doufal v vyšší částku, byl přesto spokojen. Dodala, že postup veřejného ochránce práv obnovil její důvěru ve správní opatření EU.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že agentura EACEA jeho návrh doporučení přijala a uspokojivě jej provedla. Proto případ uzavřel.

D. Návrhy doporučení částečně přijaté orgánem

1. Evropská komise

Věc 2403/2008/OV

Nedodržení procesních pravidel v řízení o nesplnění povinnosti

Dne 27. září 2007 si stěžovatel, nizozemský občan s bydlištěm v Německu, který pobírá nizozemskou podporu v nezaměstnanosti, stěžoval Komisi na údajnou diskriminační praxi veřejnoprávní vysílací společnosti na jihozápadě Německa vůči neněmeckým občanům, pokud jde o osvobození od koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasové vysílání. Po zásahu veřejného ochránce práv zaslala Komise stěžovateli v prosinci 2007 a červenci 2008 dvě průběžné odpovědi. Jelikož však stěžovatel neobdržel žádnou věcnou odpověď, podal stížnost veřejnému ochránci práv. Tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho stížností ze dne 27. září 2007 jak z hlediska řízení, tak z hlediska merita věci.

Pokud jde o věc samou, Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že nizozemská podpora v nezaměstnanosti pobíraná stěžovatelem (která není testována podle majetkových poměrů) není srovnatelná s německou dávkou, která opravňuje její příjemce k osvobození od koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasové vysílání v Německu (a která je testována podle majetkových poměrů). Podle názoru Komise tedy nedošlo k porušení pravidel EU o volném pohybu osob. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise zřejmě správně analyzovala a vysvětlila podstatné problémy, které v tomto případě vyvstaly, a proto neshledala žádný případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o řízení, Komise tvrdila, že se případem zabývala v přiměřené lhůtě a že stěžovatele informovala o svém závěru, že nedošlo k protiprávnímu jednání. Veřejná ochránkyně práv nejprve konstatovala, že stížnost stěžovatele byla před jejím projednáním třikrát převedena z jednoho útvaru Komise na druhý. Dospěl k závěru, že Komise nedodržela ustanovení svého sdělení o vztazích se stěžovatelem, pokud jde o porušení práva Společenství (dále jen "sdělení")[36], zejména pokud jde o i) registraci stížností, ii) zaslání potvrzení o přijetí a iii) uzavření případu. Předložil proto Komisi návrh doporučení, aby i) uznala, že nedodržuje sdělení, ii) omluvila se za toto opomenutí a iii) přijala nezbytná opatření, aby zajistila, že bude při projednávání případů v budoucnu v souladu se sdělením.

Komise uznala, že nedodržela body 3 (o zaznamenávání stížností) a 4 (o potvrzení o přijetí) sdělení, a omluvila se za to, že tak neučinila. Výslovně však neuznala, že nedodržela bod 10 sdělení, který stanoví, že stěžovatel by měl být před zamítnutím stížnosti vyslechnut. Ani se neomluvil za to, že tak neučinil. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že Komise jeho návrh doporučení částečně přijala. Pokud jde o třetí část návrhu doporučení, veřejný ochránce práv konstatoval, že mezitím zahájil šetření z vlastního podnětu týkající se vztahu mezi novým projektem EU Pilot a procesními zárukami stanovenými ve sdělení. Dospěl proto k závěru, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.

Věc 715/2009/(VIK)ANA

Zprávy Komise v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování a přístup veřejnosti k dokumentům

Stěžovatelem je Bulharské sdružení bezcelního a maloobchodního obchodu. Stížnost se týká prohlášení Komise zveřejněných ve zprávě v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování, podle nichž i) bulharská vláda nadále toleruje bezcelní obchody na vnějších hranicích Bulharska, ii) tyto obchody zaznamenaly v roce 2007 značný nárůst obratu a iii) jsou ústředním bodem místní korupce a organizované trestné činnosti.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tvrzení, že výše uvedená prohlášení byla nesprávná a nepodložená. Šetření veřejné ochránkyně práv zahrnovalo způsob, jakým Komise vyřizuje žádost o přístup k zápisu ze schůze. Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že při vypracovávání zprávy konzultovala různé nezávislé zdroje, které vyjádřily obavy ohledně vazeb mezi bezcelními prodejnami a organizovanou trestnou činností. Komise trvala na svém odepření přístupu k zápisu ze schůzky z důvodu ochrany svého rozhodovacího procesu.

Po nahlédnutí do spisu předložil veřejný ochránce práv návrhy doporučení, v nichž požádal Komisi, aby uznala, že tvrzení uvedená v bodech ii) a iii) nejsou podložena konkrétními důkazy, které má k dispozici, a že tvrzení uvedené v bodě i) je zavádějící. Kromě toho požádal Komisi, aby podnikla kroky ke zlepšení svých zpráv v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování a umožnila přístup k zápisům ze schůze. Komise ve své odpovědi poskytla přístup k zápisu, ale nepřijala zbývající návrhy doporučení veřejné ochránkyně práv.

Pokud jde o přístup k zápisu ze schůze, veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise jeho návrh doporučení přijala, a dospěla tudíž k závěru, že další šetření nejsou nutná.

Pokud jde o prohlášení Komise uvedená v její zprávě, veřejný ochránce práv potvrdil své zjištění nesprávného úředního postupu ve svém rozhodnutí a učinil kritickou poznámku. Dále poznamenal Komisi, že by měla zajistit, aby zprávy, které vydává v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování, byly v souladu se zásadami řádné správy. Za tímto účelem by Komise mohla svým útvarům vydat vhodné pokyny nebo pokyny, aby zajistila, že prohlášení ve veřejných zprávách budou obsahovat přesné informace, které bude Komise schopna obhajovat. Kromě toho by Komise měla zajistit, aby nabízela odpovídající možnosti konzultací a náležitě zohledňovala zájmy dotčených stran.

Věc 703/2010/(AR)MHZ

Zpoždění při vyřizování grantu na výzkum, který Komise nabídla polské univerzitě

Stěžovatel koordinoval výzkumný projekt, na který se vztahoval grant EU udělený Komisí polské univerzitě. V průběhu realizace projektu Komise odložila schválení pravidelných zpráv univerzity. Kromě toho poté, co byl projekt úspěšně dokončen a univerzita předložila Komisi svou závěrečnou zprávu a kontrolované náklady, které se rovnaly částkám předplaceným Komisí, provedla Komise další platbu předem. Tvrdila, že předběžné financování neznamená financování před vznikem nákladů, ale příspěvek před schválením vzniklých nákladů Komisí. Stěžovatel nesouhlasil a obrátil se na veřejného ochránce práv s tvrzením, že se Komise při vyřizování grantu dopustila různých administrativních nesrovnalostí.

Veřejná ochránkyně práv učinila dvě zjištění nesprávného úředního postupu. Jedna se týkala zpoždění Komise, a zejména jejího opožděného předběžného financování v době, kdy vyplacené částky již nemohly být na projekt použity, a druhá se týkala neinformování stěžovatele jako koordinátora projektu o přímé korespondenci Komise s rektorem univerzity. Veřejná ochránkyně práv předložila návrh doporučení, aby Komise zaslala rektorovi univerzity dopis, v němž by se měla stěžovateli a univerzitě omluvit za zpoždění, zejména pokud jde o opožděnou a „zbytečnou“ třetí platbu předběžného financování, a v němž by měla uvést, že práce stěžovatele jako koordinátora projektu neměla na zpoždění Komise žádný dopad. Veřejná ochránkyně práv dodala, že v dopise by Komise měla rovněž uznat práci stěžovatele a univerzity, pokud jde o schopnost dokončit projekt s velmi dobrými výsledky za použití nižších finančních prostředků EU, než se původně předpokládalo. Komise přijala podstatnou část doporučení veřejného ochránce práv a zaslala dopis rektorovi. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.

E. Ostatní

1. Evropská komise

Věc 1711/2010/BEH

Odmítnutí poskytnout informace o důchodových nárocích

Stížnost podala advokátka jednající jménem pana B., který byl dočasným zaměstnancem Komise v letech 1989 až 1994. Tím, že odváděl příspěvky, získal pan B nárok na důchod z důchodového systému Unie. Vzhledem k tomu, že pan B. opustil Komisi před tím, než odpracoval nejméně deset let, ztratil nárok na důchod z důchodového systému Unie, ale po skončení služebního poměru mu bylo přiznáno odstupné. Vzhledem k tomu, že grant sestával z různých částek, obrátil se stěžovatel v březnu 2010 na Komisi a požádal ji, aby uvedla výši důchodových nároků, které pan B získal při spolupráci s Komisí. V odpovědi Komise odkázala stěžovatele na rozsudek Soudu pro veřejnou službu týkající se pana B. a uvedla, že další informace nemohou být poskytnuty.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv vysvětlil, že pan B potřebuje od Komise další informace pro účely stanovení správné výše důchodu, který má pobírat v Německu. Stěžovatel tvrdil, že Komise neposkytla požadované informace, zejména pokud jde o výši důchodových nároků, které by mohly být převedeny na zaměstnavatele pana B, pokud by se na jeho situaci vztahovala platná pravidla. Tvrdil, že Komise by měla požadované informace poskytnout.

Komise ve svém stanovisku uvedla, že nemůže poskytnout žádné další informace. Veřejná ochránkyně práv poté požádala Komisi, aby upřesnila a odůvodnila své odmítnutí poskytnout informace o výši důchodových nároků pana B., nebo v případě, že takové důvody neexistují, aby požadované informace poskytla. Ve své odpovědi Komise uvedla, že je na stěžovateli, aby provedl příslušný výpočet sám, a vysvětlila vzorec, který má být za tímto účelem použit, jakož i všechny částky, které mají být do tohoto vzorce zahrnuty v případě pana B. Stěžovatel ve svých připomínkách poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho energické úsilí o vyřešení této záležitosti.

Veřejný ochránce práv měl za to, že Komise poskytla informace požadované v průběhu jeho šetření. Vzhledem k poskytnutým informacím a s ohledem na připomínky stěžovatele dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise případ vyřešila ke spokojenosti stěžovatele.

Viz věc 2609/2010/BEH výše v části „Případy Star“.

Viz věc 899/2011/TN výše v části „Star cases“.

2. Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO)

Viz věc 2533/2009/VIK výše v části „Případy hvězd“.

II. Seznam případů, kdy orgán přijal návrh smírného řešení

Referenční číslo věci	Odkaz na text (EN)	Odkaz na text (původní jazyk)
1633/2008/DK	CS	-
3264/2008/(WP)GG	CS	DE
784/2009/(GP)IP	CS	-
1170/2009/KM	CS	DE
1804/2009/(JMA)MHZ	CS	-
1944/2009/(JMA)MHZ	CS	-
2605/2009/MF	CS	-
3072/2009/MHZ	CS	-
266/2010/(BEH)VL	CS	-
1581/2010/(FS)GG	CS	-
2413/2010/MHZ	CS	-

 

III. Seznam případů, kdy orgán návrh doporučení přijal

Referenční číslo stížnosti	Odkaz na text (EN)	Odkaz na text (původní jazyk)
3800/2006/JF	CS	-
3106/2007/(TS)FOR	CS	-
3196/2007/(BEH)VL	CS	-
856/2008/BEH	CS	DE
1181/2008/(BEH)KM	CS	DE
2273/2008/MF	CS	FR
2755/2009/JF	CS	-
258/2009/(AF)GG	CS	DE
OI/4/2009/PB	CS	-
1786/2010/PB	CS	DA

IV. Seznam případů, kdy orgán návrh doporučení částečně přijal

Referenční číslo stížnosti	Odkaz na text (EN)	Odkaz na text (původní jazyk)
2403/2008/OV	CS	NL
715/2009/(VIK)ANA	CS	BG
703/2010/(AR)MHZ	CS	PL

V. Seznam ostatních případů

Referenční číslo stížnosti	Odkaz na text (EN)	Odkaz na text (původní jazyk)
2533/2009/VIK	CS	BG
1711/2010/BEH	CS	DE
2609/2010/BEH	CS	DE
899/2011/TN	CS	-