Vážený pane W.,
dne 28. srpna 1997 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se odmítnutí Evropského parlamentu poskytnout vaší organizaci dlouhodobý průkaz do jejích prostor.
Dne 22. září 1997 jsem předal stížnost předsedovi Evropského parlamentu. Sbor kvestorů Evropského parlamentu zaslal své stanovisko dne 5. prosince 1997 a já jsem Vám jej předal dne 16. února 1998 s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Dne 31. března 1998 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Parlamentu.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel, náboženská organizace, tvrdila, že jí Evropský parlament nesprávně odmítl udělit dlouhodobý lobbistický průkaz. Požadovaný typ průkazu by stěžovateli umožnil automatický přístup do prostor Parlamentu na dobu až jednoho roku. Stěžovatel se v současné době opírá o obecnou praxi udělování povolení ke vstupu do Parlamentu ad hoc.
První žádost stěžovatele byla podána dne 3. září 1996 orgánu odpovědnému za vydávání dlouhodobých průkazů, kolegiu kvestorů. Sbor kvestorů ve své odpovědi informoval, že kvestoři nemohou žádost schválit. Stěžovatel poté kontaktoval jednoho z jednotlivých kvestorů, aby podal další žádost o dlouhodobý průkaz. Kvestor odpověděl písemně a informoval stěžovatele, že Evropský parlament si vyhrazuje právo povolit vstup do svých prostor a není povinen své odůvodnění zveřejnit. Následné žádosti stěžovatele byly rovněž zamítnuty. Stěžovatel podal konkrétní žádosti o odůvodnění těchto zamítnutí, žádné však nebyly podány.

Šetření

Stanovisko Parlamentu Stížnost
byla postoupena Evropskému parlamentu. Sbor kvestorů, který se stížností zabýval, uvedl, že je dlouhodobou zásadou, že Evropský parlament může přijímat rozhodnutí o své vlastní vnitřní organizaci. Sbor kvestorů rovněž poskytl důvody, které vedly k jeho rozhodnutí nevydat stěžovateli dlouhodobý průkaz. Úplné odůvodnění bylo následující:

„S ohledem na stanovisko vyjádřené v usnesení Parlamentu ze dne 29. února 1996 o kultech v Evropě (Úř. věst. C 78, 18.3.96) rozhodl sbor kvestorů, že není žádoucí, aby zástupcům scientologie byly udělovány dlouhodobé průkazy.“

Preambule usnesení Parlamentu o kultech poukazuje na právo na svobodu náboženského vyznání a dodává:

„vzhledem k tomu, že některé sekty působící prostřednictvím přeshraniční sítě v rámci Evropské unie se však zapojují do činností nezákonné nebo trestné povahy a do porušování lidských práv, jako je špatné zacházení, sexuální zneužívání, nezákonné zadržování, otroctví, podpora agresivního chování nebo propagace rasistických ideologií, daňové podvody, nezákonné převody finančních prostředků, obchodování se zbraněmi nebo drogami, porušování pracovního práva, nezákonná lékařská praxe atd..“

Připomínky stěžovatele
Stěžovatel odpověděl na stanovisko kolegia kvestorů tím, že zpochybnil, že se kvestoři spoléhají na usnesení Parlamentu o kultech. Uvedla, že odkazy usnesení na trestnou činnost páchanou tzv. kulty jsou ve vztahu ke stěžovateli irelevantní. Měl za to, že Parlament by musel prokázat existenci trestné činnosti v rámci činnosti organizace, pokud by se chtěl opírat o své usnesení o kultech, aby zamítl žádosti o dlouhodobé průkazy.

ROZHODNUTÍ

1. Tato stížnost se týká pravomoci Evropského parlamentu udělovat lobbistům dlouhodobé průkazy. Pravidla pro vydávání těchto průkazů jsou stanovena v jednacím řádu Parlamentu. Článek 9 stanoví:

„Kvestoři jsou odpovědní za vydávání průkazů s platností nejvýše jeden rok osobám, které chtějí často vstupovat do prostor Parlamentu za účelem poskytování informací poslancům v rámci jejich poslaneckého mandátu ve vlastním zájmu nebo v zájmu třetích stran.“

Příloha IX jednacího řádu stanoví podrobnější pravidla a obsahuje tzv. „kodex chování“, který stanoví základní pravidla, jež musí lobbisté dodržovat. Článek 9 ani příloha IX se nezabývají hmotněprávními nebo procesními otázkami tohoto žalobního důvodu.
2. Sbor kvestorů správně poznamenal, že jeho pravomoc vydávat dlouhodobé průkazy spadá do pravomoci Evropského parlamentu v oblasti vnitřní organizace. Zásada, že Parlament, stejně jako ostatní orgány Společenství, má rozsáhlé diskreční pravomoci při organizaci svých vnitřních záležitostí, je pevně uznána Soudním dvorem. Veřejný ochránce práv nemůže zpochybňovat diskreční správní rozhodnutí za předpokladu, že dotyčný orgán jednal v mezích své zákonné pravomoci.
3. Soudní dvůr rovněž uvedl, že pravomoc vnitřní organizace opravňuje orgány přijímat opatření k zajištění jejich vnitřního fungování v souladu se zájmy řádné správy (1).
Zásady řádné správy vyžadují, aby správa řádně zdůvodnila rozhodnutí, která vůči občanům přijímá. Cílem této povinnosti je částečně umožnit jednotlivcům zjistit, proč daný orgán nebo instituce přijaly dané rozhodnutí, a částečně umožnit kontrolním orgánům Společenství vykonávat jejich kontrolní pravomoci.
Povinnost náležitého odůvodnění je navíc základní zásadou transparentnosti v Evropské unii, neboť umožňuje široké veřejnosti seznámit se s výkonem pravomocí orgánů Společenství. Kromě toho má praxe odůvodnění důležitou úlohu při snižování počtu soudních sporů, neboť zlepšuje komunikaci mezi občany a správou.
4. V projednávané věci kolegium kvestorů neodůvodnilo stěžovatelům své rozhodnutí nevydat požadovaný dlouhodobý průkaz.
Sbor kvestorů ve svém stanovisku k tomuto šetření odůvodnil své rozhodnutí tím, že odkázal pouze na usnesení Evropského parlamentu o kultech v Evropě. V projednávané věci veřejný ochránce práv konstatuje, že takto široký odkaz na usnesení nesplňuje povinnost uvést dostatečné odůvodnění, a Parlament tak nedodržel zásady řádné správy.
Závěr 5.
Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se jeví jako nezbytné učinit následující kritickou poznámku:

Zásady řádné správy vyžadují, aby jednotlivci, na něž se vztahují rozhodnutí správní povahy, obdrželi odpovídající odůvodnění přijatých rozhodnutí. V projednávané věci Evropský parlament dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí neposkytnout stěžovatelům dlouhodobý přístupový průkaz. Ve svém stanovisku k šetření veřejného ochránce práv Parlament obecně odkázal na své usnesení o kultech, které uvádí neurčitý počet závažných trestných činností ze strany blíže neurčených kultů. V projednávané věci veřejný ochránce práv konstatuje, že takto široký odkaz na usnesení nesplňuje povinnost uvést dostatečné odůvodnění, a Parlament tak nedodržel zásady řádné správy.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropského parlamentu.
Váš upřímně
Jacob SÖDERMAN

---

(1) Věc C-58/94, Nizozemsko v. Rada, Sb. rozh. 1996, s. I-2169, bod 37.