Vážený pane D.,
dne 23. června 1997 jste jménem společnosti „Colectivo Ecologista Riojano“ podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Stížnost se týkala údajného neinformování Evropské komise o vývoji stížnosti zaslané Komisi dne 3. května 1996 a zaevidované pod spisovým číslem 96/4370 SG(96)A/8475.
Dne 9. července 1997 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Dne 4. listopadu 1997 zaslala Komise své připomínky, které jsem Vám zaslal dne 12. listopadu 1997 s výzvou k vyjádření. Vaše připomínky jsem obdržel dopisem ze dne 26. prosince 1997.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Stížnost
Stěžovatel ve svém dopise veřejnému ochránci práv vysvětlil, že ekologická skupina „Colectivo Ecologista Riojano“ zaslala Komisi dne 3. května 1996 stížnost, v níž si stěžovala, že španělské orgány udělily povolení k těžbě v Montes Obarenes-Toloño, La Rioja. Tato oblast byla španělskými orgány klasifikována jako zvláště chráněná oblast pro ochranu ptáků. Po prvním potvrzení o přijetí stížnosti ze dne 5. června 1996 Komise stěžovateli nepředala žádné další informace.

Šetření

Stanovisko Komise Připomínky
Evropské komise ke stížnosti jsou shrnuty takto:
Komise úvodem uvedla, že není jasné, proč veřejná ochránkyně práv prohlásila stížnost za přípustnou, neboť jí nepředcházely vhodné administrativní postupy, jak vyžaduje čl. 2 odst. 4 statutu evropského veřejného ochránce práv. Komise měla za to, že stěžovatel po podání své původní stížnosti nepodnikl žádnou iniciativu, aby kontaktoval její útvary.
Pokud jde o podstatné aspekty případu, Komise odkázala na své obecné povinnosti vůči stěžovatelům, jak je uvedeno ve standardním formuláři stížnosti (1). Tyto povinnosti zahrnují: i) zaslání potvrzení o přijetí stížnosti po jejím obdržení; ii) informování stěžovatele o veškerých opatřeních přijatých v souvislosti se stížností; jakož i iii) rozhodnutí o zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti příslušnému členskému státu.
V souvislosti s tímto konkrétním případem Komise vysvětlila, že dopis stížnosti ze dne 3. května 1996 byl zaregistrován jako stížnost dne 10. května 1996 (spis stížnosti 96/4370). Vzhledem k tomu, že v daném případě by mohla být relevantní ustanovení směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (2) a směrnice 92/43/ES o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (3), byla španělským orgánům dne 25. července 1996 zaslána žádost o připomínky. Komise vysvětlila, že v případech, kdy jsou informace předložené stěžovatelem řídké, se jakékoli další posouzení případu provádí na základě informací předložených vnitrostátními orgány.
Vzhledem k tomu, že španělské orgány ve stanovené dvouměsíční lhůtě neodpověděly, byla dne 25. října 1996 zaslána první upomínka a dne 12. února 1997 druhá upomínka. Komisař Bjerregaard neobdržel žádnou odpověď a dne 18. března 1997 napsal paní Tocino, španělské ministryni životního prostředí. Odpověď španělských orgánů Komise nakonec obdržela dne 2. června 1997.
Na základě vysvětlení španělských orgánů Komise případ přezkoumala a dopisem ze dne 7. července 1997 požádala stěžovatele o vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi ze dne 25. srpna 1997 souhlasil s posouzením provedeným Komisí a vysvětlil, že projekt, na jehož základě byla podána jeho stížnost, byl v důsledku zásahu Komise pozastaven.
Připomínky stěžovatele
Připomínky Komise jsem stěžovateli předal s výzvou k vyjádření. V odpovědi stěžovatele bylo uvedeno, že projekt byl pozastaven a že španělské orgány nařídily, aby bylo provedeno nové posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Vzhledem k tomu se stěžovatel domníval, že jeho stanovisko bylo po celou dobu správné a že povolení udělené projektu bylo nezákonné.
Stěžovatel nakonec požádal veřejného ochránce práv, aby případ neuzavíral, dokud španělské orgány nedokončí postup schvalování projektu, aby mohl být zajištěn plný soulad s právními předpisy ES.

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO OMBUDSMANA

Na základě informací poskytnutých stěžovatelem a připomínek předložených Evropskou komisí dospěla veřejná ochránkyně práv k těmto závěrům:
Přípustnost případu a další šetření ze strany evropského veřejného ochránce práv
1.1. Pokud jde o argument Komise, podle kterého si pan D. předtím orgánu nestěžoval, je třeba zdůraznit, že je na veřejném ochránci práv, aby rozhodl, zda je stížnost přípustná, či nikoli. Orgány a instituce Společenství jsou samozřejmě vítány, aby veřejnému ochránci práv sdělily svá stanoviska k tomuto tématu.
1.2. Podle Smlouvy a statutu evropského veřejného ochránce práv rozhoduje o přípustnosti stížností evropský veřejný ochránce práv. Po přezkoumání stížnosti pana D. evropský veřejný ochránce práv rozhodl, že případ je přípustný.
1.3. Aby byla stížnost přípustná, musí jí předcházet odpovídající administrativní přístupy k dotčeným orgánům a institucím (čl. 2 odst. 4 statutu). Vzhledem k různým jazykovým verzím tohoto znění (4) a s přihlédnutím k cíli tohoto ustanovení bylo praxí veřejného ochránce práv hodnotit, zda byly v závislosti na okolnostech každého případu uplatněny vhodné administrativní přístupy.
1.4. Vzhledem k tomu, že se případ týká skutečnosti, že Komise neinformovala stěžovatele o vývoji jeho případu po dobu delší než jeden rok, a vzhledem k tomu, že by bylo rozumné očekávat, že tyto informace budou stěžovatelům předány bez předchozí žádosti, má veřejná ochránkyně práv za to, že kritéria přípustnosti stížnosti byla splněna bez dalších administrativních přístupů.
Neinformování stěžovatele ze strany Komise
2.1. Komise odůvodnila své neposkytnutí informací stěžovateli od května 1996 do července 1997 tím, že španělské orgány neodpověděly na dopisy a upomínky zaslané orgánem s žádostí o vyjádření v této věci.
2.2. V souvislosti s šetřením veřejného ochránce práv z vlastního podnětu č. 303/97/PD (5) Komise podrobně popsala svou politiku informování stěžovatele o opatřeních přijatých v reakci na jeho stížnost. Vysvětlil, že: „Jakmile je stížnost zaevidována, je stěžovatel informován o opatřeních přijatých v reakci na jeho stížnost, včetně vyjádření před dotčenými vnitrostátními orgány.“
2.3. Na základě tohoto závazku by bylo vhodné, aby Komise informovala stěžovatele o svých četných přístupech vůči dotčeným osobám. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že v důsledku všech těchto přístupů - včetně osobního dopisu komisaře odpovědného za portfolio životního prostředí příslušnému vnitrostátnímu ministrovi - byl údajně nezákonný projekt zrušen, a proto byl problém vyřešen.
Je proto třeba dospět k závěru, že Komise podnikla nezbytné kroky k urovnání této záležitosti k plné spokojenosti stěžovatele.
Žádost stěžovatele o ponechání případu otevřeného
3.1. Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv, aby zkoumal možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut veřejného ochránce práv v čl. 2 odst. 1 výslovně stanoví, že žádné opatření jiného orgánu nebo osoby nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv (6).
3.2. Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise. Posouzení souladu probíhajících činností prováděných španělskými orgány s právem Společenství nespadá do působnosti veřejného ochránce práv.

ZÁVĚR

Na základě informací poskytnutých stěžovatelem a připomínek předložených Evropskou komisí dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Evropská komise případ vyřešila k plné spokojenosti stěžovatele.
V této souvislosti se evropská veřejná ochránkyně práv rozhodla případ uzavřít.
Upřímně,
Jacob SÖDERMAN
cc:
pan Santer, předseda Evropské komise
pan Eeckhout, generální sekretariát Evropské komise

---

(1) Úř. věst. C 26, 1.02.1989, s. 6.

(2) Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1.

(3) Úř. věst. L 207, 22.7.1992, s. 7.

(4) Jak je uvedeno v předchozím rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 45/26.7.95/JPB/PD/B-dk: „Zdá se, že mezi různými jazykovými verzemi tohoto ustanovení existuje mírný rozpor. Dánské znění zcela správně používá výraz „fornødne“ a vyvolává dojem, že takové správní přístupy jsou nezbytné. Na druhé straně například anglická, francouzská, německá, španělská a švédská verze používají výrazy „ appropriate“, „appropriées“, „geeigneten“, „adecuadas“ a „lämpliga“, což podle všeho znamená, že musí být uplatněny vhodné správní přístupy.“ Evropský veřejný ochránce práv, výroční zpráva za rok 1996, s. 45.

(5) Šetření z vlastního podnětu týkající se správních postupů Komise v souvislosti se stížnostmi občanů na vnitrostátní orgány (viz evropský veřejný ochránce práv, výroční zpráva za rok 1997, s. 270).

(6) Statut evropského veřejného ochránce práv, čl. 2 odst. 1: „V rámci Smluv (...) pomáhá veřejný ochránce práv odhalovat nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství (...) Žádné opatření jiného orgánu nebo osoby nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv.“