Stěžovatel je zaměstnancem Evropského parlamentu. Případ se týkal rozhodnutí Evropského parlamentu ´s nepřezkoumat hodnotící zprávu o zaměstnancích stěžovatelky ´s za rok 2013, protože její odvolání bylo podáno příliš pozdě. Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a konstatovala, že Evropský parlament uplatňoval svá pravidla pro stanovení lhůty pro odvolání stěžovatele velmi přísně. Jelikož by však odvolání bylo podáno pozdě, a to i v pružnější lhůtě, nezjistila veřejná ochránkyně práv žádný nesprávný úřední postup Evropského parlamentu vyplývající z jeho rozhodnutí nepřezkoumat hodnotící zprávu zaměstnanců stěžovatele.

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatelka je zaměstnankyní Evropského parlamentu, která nesouhlasila se svou hodnotící zprávou za rok 2013. Evropský parlament odmítl její následné odvolání přijmout, neboť je podala po uplynutí desetidenní lhůty stanovené platnými pravidly ^[1].

2. Na základě hodnotící zprávy stěžovatelky jí poté Evropský parlament udělil 1 bod za zásluhy pro účely povyšování zaměstnanců [2].

3. Stěžovatelka předložila Evropskému parlamentu správní stížnosti [3] týkající se její hodnotící zprávy a rozhodnutí udělit jí 1 bod za zásluhy.

4. V březnu 2015 Evropský parlament potvrdil rozhodnutí nerevidovat hodnotící zprávu stěžovatele ´s a rozhodnutí udělit 1 bod za zásluhy.

5. Nespokojen s odpověďmi Evropského parlamentu se stěžovatel v únoru 2017 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření 

6. Evropský veřejný ochránce práv zahájil šetření tvrzení stěžovatele, že: i) její odvolání proti hodnotící zprávě za rok 2013 mělo být považováno za podané včas a zpráva obsahovala nepřesnosti; a ii) následné rozhodnutí udělit jí 1 bod za zásluhy za rok 2013 bylo nesprávné. Stěžovatelka požádala Evropský parlament, aby upravil její hodnotící zprávu za rok 2013 a udělil jí jeden bod za zásluhy navíc.

7. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv řádně zvážil informace uvedené ve stížnosti. Provedla zejména důkladnou analýzu korespondence, která proběhla mezi Evropským parlamentem a stěžovatelem předtím, než se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Zda odvolání bylo podáno včas a nepřesnosti v hodnotící zprávě za rok 2013

Argumenty stěžovatele a Evropského parlamentu

8.  Stěžovatelka tvrdila, že podala odvolání proti hodnotícímu posudku pozdě, protože byla nepřítomna celkem osm dní mezi dnem, kdy obdržela konečnou verzi hodnotícího posudku, a lhůtou pro podání odvolání (pět dnů dovolené a tři státní svátky). Stěžovatelka rovněž tvrdila, že Evropský parlament zpozdil proces vypracování její hodnotící zprávy.

9. Evropský parlament považoval odvolání stěžovatele ´s za nepřípustné, protože bylo podáno po uplynutí lhůty. Evropský parlament uvedl, že lhůty pro podání odvolání jsou stanoveny s cílem splnit požadavek právní jistoty a zabránit diskriminaci. Dodal, že dny dovolené nemají vliv na takové lhůty pro odvolání v žádném správním nebo soudním řízení.

Hodnocení evropského veřejného ochránce práv

10. Evropský veřejný ochránce práv může posuzovat věcné otázky ve stížnostech na hodnotící zprávy úředníků EU pouze tehdy, pokud nejprve vyčerpali všechny dostupné možnosti odvolání k dotyčnému orgánu [4]. V projednávané věci Evropský parlament tvrdí, že vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno opožděně, ve skutečnosti žádné odvolání nebylo podáno. Stěžovatel nesouhlasí.

11. Veřejný ochránce práv proto musí nejprve zvážit, zda měl Evropský parlament vzhledem k okolnostem odvolání stěžovatele přijmout. Pouze pokud by tomu tak bylo, mohl by veřejný ochránce práv posoudit obavy stěžovatele ohledně nepřesností v hodnotící zprávě.  

12. Z informací, které poskytla, vyplývá, že stěžovatelka těsně po obdržení svého hodnotícího posudku prošla velmi obtížným obdobím. Během tohoto období byla na nemocenské dovolené a byla jí také poskytnuta zvláštní dovolená na péči o příbuzného, který nebyl v pořádku. Je tedy pochopitelné, že měla za to, že lhůta pro podání odvolání proti jejímu hodnotícímu posudku byla krátká.

13. Evropský parlament uvedl, že její odvolání mělo být podáno do 3. června 2014, což znamená, že nezohledňovalo dny dovolené stěžovatelky (dovolená z důvodu nemoci, dovolená za kalendářní rok a zvláštní dovolená na péči o nemocného příbuzného). Při stanovení lhůty pro podání opravného prostředku však zohlednil dny uzavření kanceláří (státní svátky).

 14. Je zřejmé, že Evropský parlament na stěžovatele použil tehdy platná pravidla a že v této žádosti nedošlo k žádným nesrovnalostem. Praxe Evropského parlamentu týkající se lhůty pro odvolání v době tohoto případu by však mohla být považována za nadměrně přísnou. Bylo by rozumné věnovat určitou pozornost situaci osob, které jsou během období, v němž by mělo být odvolání obvykle podáno, na dovolené. Nyní platná pravidla (od roku 2014) stanoví, že postup pro vypracování hodnotící zprávy se pozastaví, pokud zaměstnanci brání ve výkonu nezbytného úsudku v řízení ze zdravotních důvodů [5].

15. Veřejná ochránkyně práv  však konstatuje, že i kdyby Parlament pozastavil lhůtu během pracovní neschopnosti, dovolené za kalendářní rok a mimořádné dovolené stěžovatele, odvolání stěžovatele by bylo po uplynutí lhůty stále podáno. Stěžovatelka byla přítomna v práci 13 dní, než se konečně odvolala.

16. I kdyby tedy Evropský parlament zaujal pružnější přístup ke lhůtě pro odvolání, nemohl by odvolání stěžovatele přijmout.

17. Na základě výše uvedených skutečností, a jak je vysvětleno v bodě 10, se veřejný ochránce práv nemůže zabývat věcnou otázkou, zda hodnotící zpráva obsahuje nepřesnosti.

Udělení bodů za zásluhy za rok 2013

Argumenty stěžovatele a Evropského parlamentu

18. Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutí Evropského parlamentu ´s o udělení 1 bodu za zásluhy za rok 2013 bylo přijato na základě její hodnotící zprávy, která obsahovala nepřesnosti. Stěžovatelka rovněž tvrdí, že jí její nadřízený udělil pouze jeden bod za zásluhy, aby mohl udělit více bodů za zásluhy ostatním kolegům [6].

19. Evropský parlament tvrdí, že rozhodnutí o udělení 1 bodu za zásluhy stěžovatelce za rok 2013 bylo přijato na základě její hodnotící zprávy, která nabyla právní moci ke dni uplynutí lhůty pro podání odvolání. Dodává, že rozhodnutí udělit stěžovatelce 1 bod za zásluhy bylo odůvodněné, protože její hodnotící zpráva obsahovala kritické poznámky.

Hodnocení evropského veřejného ochránce práv

20. Vzhledem k nešťastné skutečnosti, že stěžovatelka podala odvolání pozdě, se její hodnotící zpráva stala konečnou. V důsledku toho Evropský parlament správně založil udělení 1 bodu za zásluhy za rok 2013 na této hodnotící zprávě.

21. Podle judikatury EU má správa EU širokou posuzovací pravomoc [7] při posuzování zásluh, které je třeba vzít v úvahu v souvislosti s rozhodnutím o povýšení [8]. V důsledku toho má unijní správa širokou posuzovací pravomoc při rozhodování o bodech za zásluhy, které jsou udělovány v rámci každoročního povyšování.

22. I když je pochopitelné, že stěžovatelka není se svou hodnotící zprávou spokojena, veřejná ochránkyně práv nevidí nic, co by naznačovalo, že se Evropský parlament dopustil jakékoli chyby nebo zneužil své pravomoci při rozhodování o bodech za zásluhy za rok 2013. Zdá se rozumné, že Parlament měl při rozhodování o bodech za zásluhy zohlednit hodnotící zprávu stěžovatele.

23. Na základě výše uvedených skutečností nedošlo ze strany Evropského parlamentu k nesprávnému úřednímu postupu při udělování 1 bodu za zásluhy stěžovateli za rok 2013.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá tímto závěrem:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropského parlamentu

Stěžovatel a Evropský parlament budou o tomto rozhodnutí informováni.

Štrasburk, 22. června 2017,

Tina Nilsson
vedoucí šetření – oddělení 4

[1] Znění obecných prováděcích ustanovení Evropského parlamentu z roku 2005 vztahující se na článek 43 služebního řádu úředníků a čl. 15 odst. 2 a čl. 87 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců (zprávy zaměstnanců).

[2] Práce zaměstnanců Parlamentu je hodnocena prostřednictvím výročních hodnotících zpráv. Po vyhodnocení se zaměstnancům udělují body za zásluhy na základě jejich výkonnosti, schopností a chování. Tyto body za zásluhy se poté použijí k určení toho, kteří zaměstnanci mají být povýšeni.

[3] Na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG:1962R0031:20140101:cs:PDF

[4] Podle čl. 2 odst. 8 statutu evropského veřejného ochránce práv nelze veřejnému ochránci práv podávat žádné stížnosti týkající se pracovních vztahů mezi orgány a institucemi EU a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, a neuplynuly lhůty pro odpovědi takto dožádaného orgánu.

Cílem tohoto požadavku je dát dotčenému orgánu EU možnost dát věci do pořádku nebo alespoň vysvětlit svůj postoj předtím, než se veřejný ochránce práv zapojí. Kromě toho je obvykle snazší vyřešit personální problémy blíže zdroji problému.

[5] Článek 8.7 obecného prováděcího předpisu Evropského parlamentu z roku 2014 ´s použitelného na článek 43 služebního řádu úředníků a čl. 15 odst. 12 a čl. 87 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců (sdělení zaměstnanců).

[6] Každý funkční subjekt Evropského parlamentu obdrží omezený počet bodů za zásluhy, které udělí svým zaměstnancům. Tyto body za zásluhy se udělují jednotlivým zaměstnancům na schůzi kolegia hodnotitelů dotčeného subjektu. Generální tajemník Evropského parlamentu a generální ředitelství pro personál Evropského parlamentu mohou ve zvláštních případech udělovat body za zásluhy také zaměstnancům. Záslužné body se udělují na základě srovnávacího posouzení zásluh v rámci této konkrétní platové třídy.

[7] viz zejména rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 18. dubna 2012, Buxton v. Parlament, F-50/11, ECLI:EU:F:2012:51, bod 37.

[8] přijatý podle článku 45 služebního řádu