Štrasburk 18. července 2007

Vážený pane I.,

Dne 23. března 2006 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi.

Dne 30. května 2006 jsem Vaši stížnost předal předsedovi Komise. Komise zaslala překlad svého stanoviska do italštiny dne 26. října 2006. Předala jsem Vám jej dne 6. listopadu 2006 s výzvou k vyjádření do konce prosince 2006. Dne 23. listopadu 2006 a 16. ledna 2007 jsem od Vás obdržel vyjádření.

Dne 8. května 2007 jste telefonicky kontaktoval mé právní služby a požádal o informace o stavu Vaší stížnosti. Útvary v mé pravomoci Vás informovaly, že Vaše stížnost je stále projednávána a že veřejný ochránce práv vynaloží veškeré úsilí, aby Vás co nejdříve informoval o svém rozhodnutí nebo o jakémkoli jiném opatření týkajícím se Vašeho případu.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

Dne 24. dubna 2005 se stěžovatel písemně obrátil na Evropskou komisi. Stěžovatel si ve svém dopise stěžoval na obtíže, kterým čelí malé a střední podniky v textilním odvětví v důsledku globalizace a nekalé hospodářské soutěže ze strany velkých nadnárodních korporací, které údajně využívají nízkonákladovou výrobu a nepodléhají fiskální kontrole. Vyjádřil obavy ohledně způsobu, jakým se členské státy Evropské unie a sama Komise snaží zakrýt to, co podle jeho názoru představuje nekalou hospodářskou soutěž.

Stěžovatel tvrdil, že i) Evropská unie by měla provést serióznější a transparentnější hospodářskou analýzu namísto pouhého potvrzení nedostatečné konkurenceschopnosti evropských podniků a ii) Evropská unie by měla co nejdříve vytvořit „sociální fond“ na pomoc podnikům, které jsou nejvíce postiženy důsledky globalizace a nekalé hospodářské soutěže.

Komise stěžovateli odpověděla dopisem ze dne 22. července 2005. Ve svém dopise orgán uvedl, že existují tři hlavní důvody, které vysvětlují obtíže malých a středních evropských podniků v textilním odvětví: i) makroekonomické zpomalení; ii) posílení evropské měny a iii) rostoucí význam Číny, částečně kvůli jejímu nedávnému přijetí do WTO.

S ohledem na výše uvedené Komise zdůraznila, že se aktivně podílí na prosazování základních pravidel týkajících se vysokých pracovních norem na mezinárodní úrovni, včetně sociální ochrany a ochrany životního prostředí, rovných příležitostí a záchranných sítí. Konkrétně orgán vysvětlil, že zřídil skupinu na vysoké úrovni pro textil a oděvy. Hlavním cílem skupiny na vysoké úrovni složené z komisařů, ministerstev pěti členských států, dvou poslanců Evropského parlamentu, zástupců průmyslu, maloobchodních prodejců a obchodních sdružení bylo rozvíjet nápady na posílení konkurenceschopnosti textilního a oděvního průmyslu Evropské unie. V roce 2004 předložila skupina na vysoké úrovni svou první zprávu, která obsahovala důležitá praktická doporučení týkající se klíčových bodů, jako je výzkum a inovace, vzdělávání a zaměstnanost, jakož i obchodní politika a ochrana práv duševního vlastnictví.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Komise měla vytvořit „sociální fond“, orgán uvedl, že dne 14. července 2004 přijal návrh na vytvoření nové „národní pohotovostní rezervy“. Tato rezerva byla určena k poskytnutí dodatečné pomoci producentům v případě nepředvídané odvětvové nebo místní krize způsobené dopady hospodářské a sociální restrukturalizace nebo otevření obchodu. Kromě toho by tuto rezervu vytvořily členské státy tím, že by přijaly 1 % příspěvku na konvergenci a 3 % příspěvku na „konkurenceschopnost“.

Dne 28. srpna 2005 zaslal stěžovatel Komisi další dopis, v němž vyjádřil názor, že Komise nezohlednila konkrétně potřeby malých podniků a nezohlednila skutečnost, že z Číny bylo dovezeno příliš mnoho zboží. Stěžovatel proto znovu požádal o vytvoření zvláštního „sociálního fondu“, který by malým podnikům pomohl překonat současné obtíže.

Podle stěžovatele neobdržel od Komise žádnou odpověď.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl následující tvrzení.

1. Odpověď Komise ze dne 22. července 2005 na jeho dopis ze dne 24. dubna 2005 byla neuspokojivá. Komise nezohlednila konkrétně potřeby malých a středních podniků a ignorovala jeho argument, že z Číny je dováženo příliš mnoho zboží. Stěžovatel se i nadále domníval, že EU by měla poskytnout hospodářskou náhradu za škody, které utrpěly malé a střední podniky v důsledku nekalé hospodářské soutěže.
2. Komise neodpověděla na jeho dopis ze dne 28. srpna 2005.

Šetření

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise uvedla následující.

Politika Evropské unie v oblasti mezinárodní obchodní politiky dává Komisi výlučné právo předkládat legislativní návrhy. V souladu s tím uplatňuje Komise obchodní politiku, včetně jednání se třetími zeměmi, a/nebo pravidla Světové obchodní organizace (WTO) poté, co obdrží mandát od Rady, která musí výsledné dohody v konečném důsledku potvrdit.

Pokud jde o textilní a oděvní odvětví, vývoz z rozvojových zemí do rozvinutých zemí byl v rámci „vícevláknové dohody“, která předpokládala „systém kvót“, v posledních třech desetiletích omezen. Vzhledem k tomu, že kvóty by měly být obvykle výjimkou a volný obchod by měl být pravidlem, byla tato omezení podle pravidel WTO výjimečná. V roce 1995 přijali členové WTO Dohodu o textilu a ošacení, která stanovila, že textilní odvětví by mělo podléhat běžným pravidlům WTO a po desetiletém přechodném období by mělo podléhat volnému obchodu. Platnost systému kvót a ATC skončila dne 31. prosince 2004.

Na začátku roku 2005, po plánovaném ukončení platnosti ATC, vyvolal masivní dovoz textilu a oděvů z Číny v některých členských státech Unie velké znepokojení. Někteří výrobci museli čelit vážným problémům, protože se nepřipravili a neupravili své výrobní podmínky v letech předcházejících roku 2005. Aniž by Komise zpochybňovala zrušení kvót, rozhodla se řídit změnu systému poplatků za kvóty co nejhladším způsobem. Když Čína v roce 2001 vstoupila do WTO, zavázala se, že v letech 2005 až 2008 umožní dovážejícím zemím uplatňovat zvláštní ochranná opatření specifická pro textil. Dne 10. června 2005 uzavřela Komise jménem Evropské unie s čínskými orgány memorandum o porozumění. Cílem memoranda o porozumění bylo omezit čínský vývoz textilu a oděvů do Evropské unie.

Pokud jde o případ stěžovatele, Komise uvedla, že stěžovatel se poprvé písemně obrátil na její útvar dne 24. dubna 2005. Stěžovatel ve svém dopise zpochybnil hospodářskou analýzu a obchodní politiku Evropské unie. Stěžovatel zastával názor, že globalizace musí být pod kontrolou a nesmí vést k nekalé hospodářské soutěži. Stěžovatel rovněž uvedl, že výrobky Unie musí být chráněny, aby se zabránilo sociálním katastrofám. Stěžovatel se domníval, že Evropská unie by měla provést hloubkovou hospodářskou analýzu stávající situace, a vyzval k vytvoření „sociálního fondu“, který by řešil sociální obtíže.

Ve své odpovědi ze dne 22. července 2005 Komise zdůraznila, že si je vědoma obtíží, kterým výrobní odvětví Evropské unie čelí v důsledku rostoucí konkurence ze strany Číny. Dále informovala žadatele, že byla zřízena skupina na vysoké úrovni, jejímž hlavním cílem je podnítit diskusi o iniciativách, které by usnadnily přizpůsobení textilního a oděvního odvětví hlavním výzvám a zlepšily podmínky pro konkurenceschopnost textilního průmyslu Evropské unie. Stěžovatel byl rovněž informován o tom, že Komise v červenci 2004 přijala návrh na obnovení strukturálních fondů na období 2007–2013. Komise mimo jiné navrhla, aby členské státy vyhradily 1 % ročního příspěvku ze strukturálních fondů na cíle konvergence a 3 % na cíle regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti na pokrytí nepředvídaných místních nebo odvětvových krizí souvisejících s hospodářskou a sociální restrukturalizací nebo s důsledky otevření obchodu. Od té doby se Evropská unie rovněž rozhodla zřídit Fond pro přizpůsobení se globalizaci, který by se zabýval sociálním dopadem hospodářské restrukturalizace ze strany výrobců v Unii.

Stěžovatel zaslal Komisi další dopis dne 28. srpna 2005. V tomto posledním dopise kromě vznesení otázky týkající se čínského dovozu na území Evropské unie upozornil na odpovědnost větších a globalizovaných společností v Unii. Podle názoru stěžovatele byly tyto společnosti odpovědné za vytvoření nekalé hospodářské soutěže tím, že pořizovaly levnější zboží v Číně.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise ve svém dopise ze dne 24. dubna 2005 nezohlednila zvláštní potřeby malých a středních podniků a ignorovala jeho argument, že z Číny je dováženo příliš mnoho zboží, orgán zdůraznil, že memorandum o porozumění poskytlo evropskému průmyslu prostor k dýchání, což mu poskytlo více času na přizpůsobení se desetiletému přechodnému období stanovenému v rámci ATC. Memorandum o porozumění rovněž poskytuje předvídatelné a stabilní obchodní prostředí mezi Evropskou unií a Čínou pro textilní a oděvní odvětví a poskytuje podnikům více času na plánování jejich investic. V důsledku toho bylo v létě 2005 na hranicích Evropské unie zablokováno více než osmdesát milionů kusů oděvů, což určitému počtu dovozců jednajících v dobré víře znemožnilo přepravit na území Evropské unie zásilky, za které již zaplatili. Ve snaze vyřešit tuto závažnou otázku přijaly Evropská unie a Čína dne 5. září 2005 dohodnutý zápis, jehož cílem je neodkladně odblokovat zboží odeslané po 13. červenci 2005 nad úrovně dohodnuté v memorandu o porozumění.

Komise se dále domnívala, že tvrzení žadatele, že nezohlednil zvláštní potřeby malých a středních podniků, není platné. Na podporu svého stanoviska Komise zdůraznila, že orgány třinácti členských států Unie se domnívají, že čínský dovoz nepředstavuje hrozbu, ale spíše příležitost pro spotřebitele, aby měli prospěch z levnějšího zboží, a proto se důrazně postavily proti zavedení jakéhokoli omezení v roce 2005.

Pokud jde o přesvědčení stěžovatele, že malé a střední podniky, které utrpěly hospodářské ztráty, by měly obdržet náhradu, Komise poukázala na to, že ustálená judikatura Soudního dvora stanoví, že článek 288 Smlouvy o ES přiznává právo na náhradu mimosmluvní odpovědnosti Společenství a jeho orgánů. Judikatura stanoví, že k takovému odškodnění může dojít, jsou-li splněny tyto podmínky: i) cílem rozhodnutí musí být přiznání práv jednotlivci, ii) porušení musí být dostatečně závažné a iii) musí existovat přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti orgánu a škodou způsobenou poškozenému. Vzhledem k tomu, že podle názoru Komise žádost stěžovatele tyto podmínky nesplňovala, nemohla být přijata.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele o možných důsledcích celosvětového obchodu pro pracovní podmínky a životní úroveň, Komise sdílela jeho názor na význam této oblasti. V tomto ohledu Komise odkázala na svůj závazek posílit své partnerství s Mezinárodní organizací práce (MOP) v oblasti obchodu a sociálního rozvoje. Dále uvedla, že Generální ředitelství Komise pro obchod financuje pilotní projekt MOP zaměřený na definování ukazatelů "důstojné práce" v rozvojových zemích, které lze použít k předvídání a sledování dopadu obchodu. Kromě toho zvažovala proveditelnost použití ukazatelů důstojné práce ve spojení s dvoustrannými dohodami Evropské unie a rovněž zvažovala možnost rozšíření projektu MOP na další rozvojové země v rámci politiky Komise v oblasti obchodu a přizpůsobení trhu práce.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že neodpověděl na svůj další dopis ze dne 28. srpna 2005, Komise zdůraznila, že na začátku roku 2005 obdržela mimořádně vysoký počet dopisů, zpráv a žádostí o informace týkajících se situace v oblasti textilu a oděvů a že toto selhání bylo v podstatě způsobeno tímto obzvláště rušným obdobím. Komise však rovněž tvrdila, že se domnívá, že své stanovisko dostatečně vysvětlila stěžovateli již ve své odpovědi ze dne 22. července 2005. Komise dále vysvětlila, že s cílem zvýšit transparentnost a plně informovat všechny zúčastněné strany o vývoji obchodní politiky v oblasti textilu se rozhodla pravidelně poskytovat informace prostřednictvím svých internetových stránek a tiskových zpráv.

Bez ohledu na výše uvedené vysvětlení Komise toto selhání uznala, čehož litovala a za což se omluvila.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách ke stanovisku Komise žadatel, který trval na své stížnosti, vyjádřil nesouhlas s analýzou Komise, podle níž se určitý počet výrobců musel potýkat se závažnými problémy, protože se nepřipravili a neupravili své výrobní podmínky v letech předcházejících roku 2005. Žadatel trval na svém stanovisku, že dovoz obrovského množství zboží z Číny za stávajících podmínek představuje nekalou hospodářskou soutěž a že Komise malým podnikům nepomohla překonat obtíže, s nimiž se musí potýkat.

Stěžovatel dále zdůraznil, že se Komise řádně nezabývala jeho návrhem na vytvoření „sociálního fondu“. Komise uvedla, že náhrada škody malým a středním podnikům, které utrpěly hospodářské ztráty, nemůže být možná, jelikož taková žádost nesplňuje podmínky mimosmluvní odpovědnosti Společenství a jeho orgánů stanovené v článku 288 Smlouvy o ES a související judikatuře. V reakci na toto tvrzení žadatel vysvětlil, že tyto podmínky byly skutečně splněny. Podle jeho názoru byla odpovědnost Společenství způsobena tím, že příslušné orgány Unie podporovaly nekalou hospodářskou soutěž.

Ve svém dalším dopise ze dne 16. ledna 2007 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že finanční ztráty, které utrpěl v důsledku výše popsané situace, by mohly být odhadnuty na 500 000 EUR vedle další částky morální újmy. Stěžovatel se domníval, že sám veřejný ochránce práv by měl vypočítat celkovou výši škody, kterou utrpěl, včetně morální újmy.

ROZHODNUTÍ

1 Odpověď Komise na dopis stěžovatele ze dne 24. dubna 2005

1.1 Ve svém dopise Komisi ze dne 24. dubna 2005 si stěžovatel stěžoval na obtíže, kterým čelí malé a střední podniky v textilním odvětví v důsledku globalizace a nekalé hospodářské soutěže ze strany velkých nadnárodních korporací, které údajně využívají nízkonákladovou výrobu a nepodléhají daňové kontrole. Stěžovatel dále vyjádřil své obavy ohledně způsobu, jakým se členské státy Evropské unie a sama Komise snaží zakrýt to, co podle jeho názoru představuje nekalou hospodářskou soutěž.

Komise stěžovateli odpověděla dopisem ze dne 22. července 2005. Ve svém dopise orgán uvedl, že existují tři hlavní důvody, které vysvětlují obtíže malých a středních evropských podniků v textilním odvětví: i) makroekonomické zpomalení; ii) posílení evropské měny a iii) rostoucí význam Číny, částečně kvůli jejímu nedávnému přijetí do WTO.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl, že odpověď Komise ze dne 22. července 2005 na jeho dopis ze dne 24. dubna 2005 byla neuspokojivá. Podle jeho názoru Komise nezohlednila konkrétně potřeby malých a středních podniků a ignorovala jeho argument, že z Číny je dováženo příliš mnoho zboží. Stěžovatel se i nadále domníval, že EU by měla poskytnout hospodářské odškodnění za škody, které utrpěly malé a střední podniky v důsledku nekalé hospodářské soutěže.

1.2 Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že politika Evropské unie v oblasti politiky mezinárodního obchodu dává Komisi výlučné právo předkládat legislativní návrhy. V souladu s tím uplatňuje Komise obchodní politiku, včetně jednání se třetími zeměmi, a/nebo pravidla Světové obchodní organizace (WTO) poté, co obdrží mandát od Rady, která musí výsledné dohody v konečném důsledku potvrdit.

Pokud jde o textilní a oděvní odvětví, Komise uvedla, že podle "vícevláknové dohody", která zavedla systém založený na kvótách, byl vývoz z rozvojových do rozvinutých zemí v posledních třech desetiletích omezený. Vzhledem k tomu, že kvóty by měly být obvykle výjimkou a volný obchod by měl být pravidlem, přijali členové WTO v roce 1995 "Dohodu o textilu a ošacení" ("ATC"). Tato dohoda stanovila, že textilní odvětví by mělo spadat pod běžná pravidla WTO a mělo by podléhat volnému obchodu po desetiletém přechodném období. Platnost systému kvót a ATC skončila dne 31. prosince 2004.

Na začátku roku 2005 vyvolal masivní dovoz textilu a oděvů z Číny v některých členských státech Unie velké znepokojení a někteří výrobci museli v důsledku tohoto prudkého nárůstu čínského dovozu čelit vážným problémům. Aniž by Komise zpochybnila zrušení kvót, vysvětlila, že se rozhodla řídit změnu systému kvót a poplatků co nejhladším způsobem. Když Čína v roce 2001 vstoupila do WTO, zavázala se, že v letech 2005 až 2008 umožní dovážejícím zemím uplatňovat zvláštní ochranná opatření specifická pro textil. Dne 10. června 2005 uzavřela Komise jménem Evropské unie s čínskými orgány memorandum o porozumění, jehož cílem bylo omezit čínský vývoz textilu a oděvů do Evropské unie.

1.3 Pokud jde o případ stěžovatele, Komise zdůraznila, že ve své odpovědi ze dne 22. července 2005 na dopis stěžovatele ze dne 24. dubna 2005 poukázala na to, že byla zřízena skupina na vysoké úrovni, jejímž hlavním cílem je podnítit diskusi o iniciativách, které by usnadnily přizpůsobení textilního a oděvního odvětví velkým výzvám a zlepšily podmínky pro konkurenceschopnost textilního průmyslu Evropské unie. Stěžovatel byl dále informován, že v červenci 2004 Komise přijala návrh na obnovení strukturálních fondů na období 2007-2013. Komise mimo jiné navrhla, aby členské státy vyhradily 1 % ročního příspěvku ze strukturálních fondů na cíle konvergence a 3 % na cíle regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti na pokrytí nepředvídaných místních nebo odvětvových krizí souvisejících s hospodářskou a sociální restrukturalizací nebo s důsledky otevření obchodu. Od července 2005 se Evropská unie rovněž rozhodla zřídit Fond pro přizpůsobení se globalizaci, jehož cílem by bylo řešit sociální dopady hospodářské restrukturalizace ze strany výrobců v Unii.

Pokud jde o tvrzení žadatele, že nezohlednil specifické potřeby malých a středních podniků a že ignoroval jeho argument, že z Číny je dováženo příliš mnoho zboží, Komise zdůraznila, že memorandum o porozumění poskytuje evropskému průmyslu více času na přizpůsobení se desetiletému přechodnému období. Komise rovněž uvedla, že memorandum o porozumění poskytuje předvídatelné a stabilní obchodní prostředí mezi Evropskou unií a Čínou pro textilní a oděvní odvětví a poskytuje podnikům více času na plánování jejich investic.

Pokud jde o přesvědčení stěžovatele, že malé a střední podniky, které utrpěly hospodářské ztráty, by měly obdržet náhradu, Komise odkázala na podmínky přiznání práva na náhradu škody způsobené jednotlivcům porušením práva Společenství, které lze přičíst orgánu nebo instituci Společenství. Tyto podmínky, založené na článku 288 Smlouvy o ES a definované v judikatuře Soudního dvora, jsou následující: i) cílem rozhodnutí musí být přiznání práv jednotlivci, ii) porušení musí být dostatečně závažné a iii) musí existovat přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti orgánu a škodou způsobenou poškozeným. Komise zastávala názor, že žádost stěžovatele nesplňuje výše uvedené podmínky, a proto jí nelze vyhovět.

1.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve své stížnosti uvedl, že podle jeho názoru Komise řádně nevyřídila jeho stížnost i) týkající se obtíží, kterým čelí malé a střední podniky v textilním odvětví v důsledku globalizace a nekalé hospodářské soutěže ze strany velkých nadnárodních společností, a ii) týkající se způsobu, jakým se členské státy Evropské unie a sama Komise snaží tento problém zatajit. Žadatel dále tvrdil, že Komise nezohlednila konkrétně potřeby malých a středních podniků a ignorovala jeho argument, že z Číny je dováženo příliš mnoho zboží.

1.5 Aby se předešlo jakémukoli možnému nedorozumění, pokud jde o úlohu a pravomoci veřejného ochránce práv, zdá se užitečné připomenout, že v souladu s článkem 195 Smlouvy o ES "je veřejný ochránce práv [] oprávněn přijímat stížnosti (...) týkající se případů nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů nebo institucí Společenství (...)".

V souladu s definicí obsaženou ve výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 1997 (1) a s usnesením Parlamentu ze dne 16. července 1998, které tuto definici vítá (2), "[s]právný úřední postup nastane, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné".

Cílem tohoto šetření je tedy zjistit, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu Komise s ohledem na výše uvedenou definici.

1.6 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel netvrdil, že Komise porušila zvláštní právní předpis, který je pro ni závazný. Svou argumentaci zakládá spíše na skutečnosti, že mu Komise údajně neposkytla dostatečně jasné vysvětlení, pokud jde o všechny body uvedené v jeho korespondenci s orgánem. Tvrzení stěžovatele se tedy týká otázky, zda Komise jednala transparentním způsobem tím, že stěžovateli poskytla dostatečně podrobná vysvětlení, pokud jde o její obchodní politiku.

1.7 Z informací předložených stěžovatelem a Komisí vyplynulo, že Komise ve své odpovědi na stížnost stěžovatele z dubna 2005 a ve svém stanovisku k této stížnosti poskytla stěžovateli podrobné informace o své politice týkající se otázky, kterou stěžovatel vznesl, a o příslušných opatřeních, která v této věci přijala.

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise poukázala na to, že Fond pro přizpůsobení se globalizaci zmíněný Komisí v jejím stanovisku byl s konečnou platností zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (3) (dále jen "nařízení č. 1927/2006"). V bodě 1 odůvodnění nařízení se stanoví:

„[n]avzdory pozitivním účinkům globalizace na růst, zaměstnanost a prosperitu a potřebě dále zvyšovat evropskou konkurenceschopnost prostřednictvím strukturálních změn může mít globalizace rovněž negativní důsledky pro nejzranitelnější a nejméně kvalifikované pracovníky v některých odvětvích. Je proto vhodné zřídit Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „EFG“), který by byl přístupný všem členským státům a jehož prostřednictvím by Společenství projevilo solidaritu s pracovníky postiženými propouštěním v důsledku změn ve struktuře světového obchodu.“

Ve 4. bodě odůvodnění se uvádí, že „[a]kce podle tohoto nařízení by měly být definovány (...), aby se zajistilo, že finanční příspěvek z EFG bude zaměřen na pracovníky v nejvíce postižených regionech a hospodářských odvětvích Společenství. (...)“.

1.7 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise poskytla stěžovateli dostatečně jasné vysvětlení, pokud jde o všechny body vznesené v jeho korespondenci s orgánem, čímž prokázala, že respektovala zásadu, že by měla jednat transparentně. Není tedy prokázáno, že Komise nejednala v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro ni závazné.

1.8 Pokud jde o nárok stěžovatele na náhradu škody, veřejný ochránce práv konstatuje, že jak správně uvedla Komise, je třeba splnit několik požadavků, aby bylo přiznáno právo na náhradu škody způsobené jednotlivcům porušením práva Společenství, které lze přičíst orgánu nebo instituci Společenství. Judikatura soudů Společenství, opírající se o článek 288 Smlouvy o ES, jasně vymezila relevantní podmínky. V nedávném rozsudku ve věci T-333/03 Masdar (UK) Ltd v. Komise (4) Soud zopakoval ustálenou judikaturu týkající se relevantních podmínek:

„(...) ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství podle čl. 288 druhého pododstavce ES (...) musí být splněna řada podmínek: jednání orgánů musí být protiprávní, skutečná újma musí být způsobena a musí existovat náhodná souvislost mezi tímto jednáním a uplatňovanou újmou“ (bod 59).

1.9 V tomto případě má veřejný ochránce práv za to, že stěžovatel neprokázal, že škoda, kterou údajně utrpěl, vyplývala z protiprávního jednání Komise.

1.10 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele, a že jeho žádosti nelze vyhovět.

1.11 Aby se předešlo pochybnostem, veřejný ochránce práv připomíná, že mu nepřísluší přezkoumávat vhodnost obecných politických rozhodnutí orgánů a institucí Společenství v rámci obchodní politiky, pokud se tato obecná politická rozhodnutí netýkají administrativní činnosti, ale spíše politických rozhodnutí. Tato obecná politická rozhodnutí nejlépe přezkoumává politické fórum, například Evropský parlament. Pokud by v tomto ohledu stěžovatel stále nebyl spokojen s podrobnými vysvětleními poskytnutými Komisí v jejím stanovisku, může se rozhodnout předložit petici Petičnímu výboru Evropského parlamentu.

2 Komise vytýkala neposkytnutí odpovědi

2.1 Dne 29. srpna 2005 zaslal stěžovatel Komisi dopis. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise na tento dopis neodpověděla.

2.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že na začátku roku 2005 obdržela mimořádně vysoký počet dopisů, zpráv a žádostí o informace týkající se situace v oblasti textilu a oděvů a že její neposkytnutí odpovědi stěžovateli bylo v podstatě způsobeno tímto mimořádně náročným obdobím. Komise však rovněž tvrdila, že se domnívá, že své stanovisko dostatečně vysvětlila stěžovateli již ve své odpovědi ze dne 22. července 2005. Komise dále vysvětlila, že s cílem zvýšit transparentnost a plně informovat všechny zúčastněné strany o vývoji obchodní politiky v oblasti textilu se rozhodla pravidelně poskytovat informace prostřednictvím svých internetových stránek a tiskových zpráv.

Bez ohledu na výše uvedené vysvětlení Komise uznala své selhání, k němuž vyjádřila politování a omluvila se.

2.3 Zásady řádné správy vyžadují, aby instituce odpovídaly na korespondenci občanů v přiměřené lhůtě. Bod 4 ("Řešení dotazů") kodexu chování Komise (5) stanoví, že "(…) Odpověď na dopis adresovaný Komisi musí být zaslána do 15 pracovních dnů ode dne obdržení dopisu příslušným útvarem Komise. (...) Nelze-li odpověď zaslat do 15 pracovních dnů a ve všech případech, kdy odpověď vyžaduje další práci, (...) měl by odpovědný zaměstnanec zaslat předběžnou odpověď s uvedením data, do kterého může adresát očekávat, že mu bude odpověď zaslána s ohledem na tuto dodatečnou práci, s přihlédnutím k relativní naléhavosti a složitosti záležitosti. (…)".

2.4 V projednávaném případě se zdá, že Komise tím, že neodpověděla na dopis stěžovatele a nezaslala mu dopis o zadržení, nedodržela vlastní pravidla. Toto selhání by za normálních okolností představovalo nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by byla řádná správa ze strany Komise, kdyby zaslala alespoň těm občanům, včetně stěžovatelů, kteří neobdrží včas odpověď, standardní dopis obsahující informace, které veřejné ochránkyni práv poskytla ve svém stanovisku. To mělo rovněž zabránit situaci, kdy občané, kteří se stejně jako stěžovatel obrátili na Komisi, měli dojem, že jejich korespondence byla orgánem Společenství ignorována.

2.5 Veřejný ochránce práv však poznamenává, že v průběhu šetření v tomto případě Komise uznala jeho selhání a vyjádřila nad ním politování. Veřejná ochránkyně práv dále vítá skutečnost, že se tento orgán v tomto ohledu rovněž omluvil. S ohledem na postoj Komise proto veřejný ochránce práv nepovažuje za nutné se tímto aspektem případu dále zabývat.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že v souvislosti s prvním tvrzením a tvrzením stěžovatele nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že neodpověděl, a s ohledem na důvody vysvětlené v bodě 2.5 výše nepovažuje veřejný ochránce práv za vhodné provádět další šetření tohoto aspektu případu.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Pro informaci stěžovatele je k tomuto rozhodnutí připojena kopie nařízení č. 1927/2006.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Výroční zpráva evropského veřejného ochránce práv za rok 1997, oddíl 2.2.1, Úř. věst. 1998, C 380, s. 14.

(2) Úř. věst. 1998, C 292, s. 168.

(3) Úř. věst. 2006, L 406, s. 1.

(4) Věc Masdar (UK) Ltd v. Komise, T-333/03, rozsudek ze dne 16. listopadu 2006, dosud nezveřejněno.

(5) Kodex řádné správní praxe zaměstnanců Evropské komise v jejich vztazích s veřejností, příloha jednacího řádu Komise, Úř. věst. 2000, L 308, s. 32.