Štrasburk 6. prosince 2006

Vážený pane T.,

Dne 18. října 2005 jsem obdržel Vaši nedatovanou stížnost na Evropskou komisi jménem organizace na ochranu životního prostředí „Mesa Eólica Merindales“. Vaše stížnost se týkala toho, jak Komise vyřídila stížnost, kterou jste podal u tohoto orgánu a která byla zaevidována pod spisovým číslem 2003/4780.

Dne 5. prosince 2005 jsem informoval předsedu Evropské komise o Vaší stížnosti a požádal jsem ho, aby k ní do 28. února 2006 předložil stanovisko. Dne 17. února 2006 zaslala Komise své stanovisko v angličtině. Dne 7. března 2006 zaslala Komise překlad stanoviska do španělštiny, který Vám byl předán dne 27. března 2006, s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Neobdržel jsem od Vás žádné písemné vyjádření. Dne 27. dubna 2006 jste mi však zaslal doplňující informace týkající se předmětu Vaší stížnosti Komisi.

Dne 17. listopadu 2006 jsem Vám zaslal rozhodnutí o Vašem případu. Toto znění rozhodnutí obsahovalo skutkovou chybu.

Přikládám správnou verzi mého rozhodnutí ve vašem případě.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutkové okolnosti případu v souhrnu následující:

V červnu 2003 podal stěžovatel stížnost u Evropské komise, v níž si stěžoval na rozvoj řady projektů větrných elektráren v chráněné oblasti pro ptáky známé jako „Montaña Oriental Cantábrico“ ve Španělsku. Tvrdil, že v důsledku těchto iniciativ je ohroženo místní životní prostředí. Stěžovatel vysvětlil, že navzdory skutečnosti, že oblast, kde byly práce plánovány, byla stanovištěm řady chráněných druhů ptáků, španělské orgány povolily výstavbu osmi větrných parků, v nichž bylo vybudováno 228 větrných generátorů. Uvedl také, že bylo naplánováno dalších devět větrných parků, v nichž mělo být postaveno 291 nových generátorů. Podle názoru stěžovatele by tyto projekty zničily chráněnou oblast a ohrozily živočišné druhy, které v ní žijí. Stěžovatel požádal Komisi, aby přijala nezbytná opatření vůči španělským orgánům s cílem zastavit rozvoj projektů větrných elektráren v chráněné oblasti pro ptáky.

Poté, co Komise stížnost zaevidovala pod referenčním číslem 2003/4780, zaslala stěžovateli dne 29. července 2003 potvrzení o přijetí. Stěžovatel však tvrdil, že s výjimkou tohoto potvrzení mu Komise nezaslala žádné další informace o vyřizování jeho stížnosti.

Tvrzení, k němuž veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o předložení stanoviska, bylo následující:

Stěžovatel tvrdí, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnost zaregistrovanou pod spisovým číslem 2003/4780, a zejména mu nezaslala žádné informace o šetřeních provedených jejími útvary.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že dne 17. července 2003 obdržela stížnost podanou stěžovatelem jménem organizace na ochranu životního prostředí "Mesa Eólica Merindales". Stížnost byla adresována španělským orgánům a týkala se rozvoje několika projektů větrných elektráren na severu Španělska, což bylo podle názoru stěžovatele v rozporu s řadou směrnic EU v oblasti životního prostředí. Stížnost byla zaevidována pod referenčním číslem 2003/4780. Generální sekretariát Komise informoval stěžovatele o tomto rozhodnutí dopisem ze dne 29. července 2003.

Dne 24. listopadu 2003 stěžovatel předložil doplňující informace týkající se jeho původní stížnosti. Útvary Komise (GŘ pro životní prostředí) potvrdily přijetí nových dokumentů dopisem ze dne 12. března 2004.

Po posouzení dostupných informací se Komise dopisem ze dne 18. června 2004 obrátila na španělské orgány s žádostí o jejich stanovisko ke skutkovým okolnostem případu a k uplatňování unijního práva. Pro odpověď byla stanovena dvouměsíční lhůta.

Komise vysvětlila, že případ byl rovněž projednán se španělskými orgány v rámci dvoustranného jednání, které se konalo v Madridu v říjnu 2004.

Španělské orgány zaslaly odpověď dne 22. října 2004. Po posouzení jejich argumentů a s přihlédnutím k dostupným informacím dospěly útvary Komise k závěru, že v tomto případě není možné zjistit porušení práva EU.

Dopisem ze dne 31. ledna 2005 informovaly útvary Komise stěžovatele o svém závěru, na jehož základě GŘ pro životní prostředí zamýšlí navrhnout Komisi, aby případ uzavřela. V dopise útvary Komise vysvětlily, že výběr lokalit, kde mají být větrné elektrárny vybudovány, byl proveden s cílem maximalizovat účinnost. Tvrdily, že veřejnému schválení každého záměru předcházelo posouzení vlivů na životní prostředí provedené v souladu s kritérii stanovenými ve směrnici 85/337/EHS. Tato posouzení dopadů neodhalila existenci potenciálních negativních dopadů na chráněnou oblast pro ptáky. V dopise útvarů Komise byl stěžovatel vyzván, aby do jednoho měsíce předložil veškeré nové informace, které by mohly odhalit existenci porušení práva EU.

Vzhledem k tomu, že Komise neodpověděla na svůj dopis stěžovateli, uzavřela případ dne 16. března 2005.

Dne 6. června 2005 se stěžovatel písemně obrátil na Komisi a požádal ji, aby rozhodnutí o uzavření stížnosti znovu zvážila. Stěžovatel poukázal na řadu nesrovnalostí v povolovacím řízení. Stěžovatel rovněž tvrdil, že posouzení vlivů na životní prostředí provedená v souvislosti s těmito záměry byla nedostatečná.

Komise odpověděla na dopis stěžovatele až dne 19. prosince 2005. Komise ve své odpovědi uvedla, že nové informace předložené stěžovatelem neposkytují základ pro opětovné zahájení řízení, neboť se týkají aspektů, na které se nevztahuje právo Společenství nebo které již byly známy a zohledněny jejími útvary.

Komise tvrdila, že její útvary stěžovatele řádně vyřídily. Konstatovala, že stěžovatel byl informován o všech příslušných rozhodnutích vydaných během jejího šetření a že mu byla rovněž poskytnuta příležitost předložit připomínky, které by mohly vést Komisi k přezkumu jejího posouzení případu. Stěžovatel však na tuto výzvu nereagoval. Komise přiložila ke svému stanovisku kopie svých odpovědí stěžovateli ze dne 31. ledna 2005 a 19. prosince 2005.

Komise vyjádřila politování nad tím, že při vyřizování stížnosti došlo k určitým zpožděním. Rovněž vzala na vědomí, že Petiční výbor Evropského parlamentu se v současné době zabývá peticí podanou stěžovatelem ve stejné věci (petice 34/2005).

Připomínky stěžovatele

Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky.

Dne 27. dubna 2006 však stěžovatel předložil dodatečné informace týkající se faktické situace v oblasti „Mesa Eólica Merindales“. Stěžovatel vyjádřil svůj záměr zaslat Komisi novou zprávu, aby byl případ znovu projednán.

ROZHODNUTÍ

1 Vyřizování stížnosti Komisí 2003/4780

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnost zaregistrovanou pod spisovým číslem 2003/4780, a zejména mu nezaslala žádné informace o šetřeních provedených jejími útvary.

Stěžovatel poté, co v červnu 2003 podal Komisi stížnost týkající se rozvoje několika projektů větrných elektráren v chráněné oblasti pro ptáky známé jako „Montaña Oriental Cantábrico“ (Španělsko), za kterou obdržel dne 29. července 2003 potvrzení o přijetí, tvrdí, že od Komise neobdržel žádné další informace o vyřizování své stížnosti.

1.2 Komise tvrdí, že stížnost byla řádně vyřízena. Komise poznamenává, že po obdržení stížnosti si vyžádala informace o případu od španělských orgánů, nejprve dopisem ze dne 18. června 2004, na který odpověděla dne 22. října 2004, a také ústně během dvoustranného jednání, které se konalo v říjnu 2004. S ohledem na dostupné informace dospěla Komise k závěru, že v tomto případě nebylo možné zjistit porušení unijního práva. Podle názoru Komise se ukázalo, že veřejnému schválení každého záměru předcházelo posouzení vlivů na životní prostředí provedené v souladu s kritérii stanovenými ve směrnici 85/337/EHS. Tato posouzení dopadů neodhalila existenci potenciálních negativních dopadů na blízkou chráněnou oblast pro ptáky.

Komise rovněž konstatuje, že stěžovatel byl informován o všech příslušných rozhodnutích vydaných během vyřizování stížnosti 2003/4780, zejména pokud jde o odůvodnění Komise pro uzavření případu obsažené v jejím dopise ze dne 31. ledna 2005. Tento dopis rovněž poskytl stěžovateli příležitost předložit připomínky, které mohly vést Komisi k přehodnocení jejího posouzení případu.

1.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že v roli "strážkyně Smlouvy" podle článku 211 Smlouvy o ES musí Komise zajistit uplatňování práva Společenství.

Při plnění svých povinností Komise vyšetřuje možná porušení práva Společenství, o nichž se dozví z velké části v důsledku stížností občanů. Pokud se Komise na základě svého šetření domnívá, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy, dává mu článek 226 pravomoc zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti příslušnému členskému státu a případně předložit věc Evropskému soudnímu dvoru.

1.4 Postupy, které má Komise dodržovat při vyřizování stížností, jakož i informace, které mají být poskytnuty stěžovatelům, jsou stanoveny ve sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství (1) (dále jen "sdělení").

Příloha sdělení, zejména jeho odstavce 3, 4, 7, 8 a 10, stanoví hlavní povinnosti, které by Komise měla při vyřizování stížnosti dodržovat, a informace, které mají být stěžovateli poskytnuty:

„3. Zaznamenávání stížností

Veškerá korespondence, která by mohla být prošetřena jako stížnost, se zaznamená do centrálního registru stížností vedeného generálním sekretariátem Komise.

4. Potvrzení o přijetí

Korespondence zaevidovaná jako stížnost bude generálním sekretariátem znovu potvrzena do jednoho měsíce ode dne odeslání původního potvrzení.

7. Komunikace se stěžovateli

Útvary Komise se po každém rozhodnutí Komise (formální oznámení, odůvodněné stanovisko, postoupení věci Soudnímu dvoru nebo uzavření případu) písemně obrátí na stěžovatele ohledně opatření přijatých v reakci na jejich stížnost.

8. Lhůta pro prošetření stížností

Útvary Komise zpravidla prošetří stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy generální sekretariát stížnost zaevidoval.

10. Uzavření věci

Pokud neexistují výjimečné okolnosti vyžadující naléhavá opatření a pokud útvar Komise hodlá navrhnout, aby v souvislosti se stížností nebyly podniknuty žádné další kroky, uvědomí o tom stěžovatele předem dopisem, v němž uvede důvody, na jejichž základě navrhuje, aby byl případ uzavřen, a vyzve stěžovatele, aby ve lhůtě čtyř týdnů předložil případné připomínky.“

1.5 Na základě dostupných informací veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise dne 17. července 2003 obdržela dopis zaslaný stěžovatelem, v němž odkazoval na řadu praktik španělských orgánů, které byly údajně v rozporu s právem EU. Útvary Komise dopis zaevidovaly jako stížnost (referenční číslo 2003/4780) a potvrdily jeho přijetí dne 29. července 2003, tedy dvanáct dní ode dne obdržení dopisu. Veřejná ochránkyně práv proto shledává, že Komise zaznamenala korespondenci stěžovatele jako stížnost a krátce poté potvrdila její přijetí v souladu s kritérii stanovenými ve sdělení.

Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že po provedení šetření, které zahrnovalo řadu výměn se španělskými orgány, dospěly útvary Komise k závěru, že situace nepředstavuje porušení práva EU, a informovaly proto stěžovatele o svém záměru uzavřít případ dne 31. ledna 2005. Dopis obsahoval vysvětlení důvodů, na jejichž základě měla Komise za to, že věc musí být uzavřena, a sice že veřejnému povolení každého záměru předcházelo posouzení vlivů na životní prostředí provedené v souladu s kritérii stanovenými ve směrnici 85/337/EHS, které neodhalilo existenci potenciálních negativních dopadů na blízkou chráněnou oblast pro ptáky. V dopise byl stěžovatel rovněž vyzván, aby předložil své připomínky, na něž stěžovatel neodpověděl. Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že Komise poté, co dokončila přezkum stížnosti, informovala stěžovatele o důvodech svého stanoviska a poskytla mu příležitost předložit připomínky, a že Komise tudíž jednala v souladu s ustanoveními sdělení.

Veřejný ochránce práv v této souvislosti konstatuje, že všechny dopisy Komise stěžovateli byly zaslány na stejnou poštovní adresu, kterou stěžovatel veřejnému ochránci práv poskytl.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že se nezdá, že by se Komise dopustila nesprávného úředního postupu, pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnost, a zejména mu nezaslala žádné informace o šetřeních provedených jejími útvary.

Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komisi trvalo dlouho, než dokončila posouzení stížnosti a odpověděla na korespondenci stěžovatele ze dne 24. listopadu 2003 a 6. června 2005. Zdá se, že Komise dokončila přezkum stížnosti za osmnáct měsíců namísto roční lhůty stanovené v bodě 1.8 přílohy sdělení. Rovněž se zdá, že Komise odpověděla na dopisy stěžovatele ze dne 12. března 2004 a 19. prosince 2005, a to až po podání stížnosti veřejnému ochránci práv.

Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že Komise ve svém stanovisku uznala, že při vyřizování stížnosti došlo k určitým zpožděním, a omluvila se za to. Veřejná ochránkyně práv se nedomnívá, že by tato zpoždění, i když jsou politováníhodná, měla být zohledněna při posuzování tvrzení stěžovatele vůči Komisi, které se týká údajného nezaslání jakýchkoli informací stěžovateli o šetřeních provedených jejími útvary, spíše než zbytečného prodlení.

2 Závěr

Na základě šetření veřejného ochránce práv ohledně tvrzení stěžovatele, že Komise stěžovateli nezaslala žádné informace o šetřeních provedených jejími útvary, se zdá, že ze strany Evropské komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. C 244, 1.10.2002, s. 5.