Štrasburk 10. dubna 2007

Vážený pane X,

Dne 1. července 2005 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropský parlament týkající se uplatňování čl. 2 odst. 1 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům.

Dne 26. července 2005 jsem předal stížnost předsedovi Parlamentu. Parlament zaslal své stanovisko k Vaší původní stížnosti dne 19. října 2005. Vzhledem k tomu, že jste dne 3. srpna 2005 zaslal další podání, které bylo dne 26. září 2005 předáno Parlamentu, zaslal Parlament dne 17. listopadu 2005 další stanovisko k Vašemu dalšímu podání. Dne 12. prosince 2005 jsem Vám předala obě stanoviska s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 16. ledna 2006.

Omlouvám se za dobu, kterou mi trvalo dokončit šetření Vaší stížnosti.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Původní stížnost

Stěžovatel byl v letech 1999 až 2004 poslancem Evropského parlamentu. Dne 12. července 1999 oznámil stěžovatel ve formuláři osobních údajů Parlamentu svou adresu A jako své bydliště podle čl. 2 odst. 1 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům (1). Podle stěžovatele ve stejný den tuto adresu přeškrtl a zaslal upravené prohlášení, v němž uvedl svou adresu B jako místo svého bydliště.

Během voleb v roce 2004 místní noviny tvrdily, že stěžovatelova adresa B neexistuje. Příslušný orgán záležitost prošetřil a zjistil, že adresa stěžovatele je v pořádku. Dne 24. března 2004 stěžovatel oznámil Parlamentu adresu A jako své bydliště podle čl. 2 odst. 1 EAM. Dne 5. dubna 2004 zaplatil cestovní kanceláři Parlamentu částku 10 547,50 EUR, aby se vyhnul další propagaci ve sdělovacích prostředcích. Stěžovatel předpokládal, že po volbách v roce 2004 může tuto částku získat zpět. Další částka ve výši 1 850 EUR byla stěžovateli zadržena generálním ředitelstvím Parlamentu pro finance.

Dne 23. května 2004 učinil stěžovatel veřejné prohlášení. Stěžovatel ve svém prohlášení vysvětlil, že:

„Při svém zvolení do Evropského parlamentu v září 1999 mi byla nabídnuta [volební] poštovní adresa s využitím ubytování v rekreačním komplexu [domů] v [W]. (...) Na mé adrese [B] v [W] je [několik domů] - nikoli [74] - uspořádaných v [7] blocích (...). [Dům] číslovaný [74] je [dům] v bloku [7]. Není žádné Ne.[75](...). Číslo 75 bylo přiděleno mně, abych se ujistil, že moje pošta byla doručena do kanceláře, a ne do žádného z očíslovaných domů. Celých pět let jsem na tuto adresu bez problémů dostávala veškerou poštu. Bydlel jsem v [domech], kdykoli se mi to hodilo, stejně jako v [R] v domě majitele [domů]. Ačkoli jsem každý víkend ve [volebním okrsku] (...) nikdy jsem netvrdil, že (...) adresa [B] je mým „trvalým domovem“. Vždy jsem tvrdil, že můj rodinný dům je v [H- místo adresy A] a moji příznivci a voliči to vědí. Prohlásil(a) jsem [B] i [A] Evropskému parlamentu.“

Pověřená schvalující osoba Parlamentu zahájila vyšetřování a uskutečnila dvě slyšení se stěžovatelem ve dnech 6. a 14. července 2004. V rámci těchto slyšení stěžovatel dne 14. července 2004 předložil osvědčení pana Y., v němž uvedl, že

„(...) v období od září 1999 do května tohoto roku jako host sebe a své manželky (...) [stěžovatelka] využívala prostory(...) [na adrese B] patřící společnosti vlastněné mou manželkou a její rodinou. Tyto prostory využíval jako svou [místní volební] kancelář a činil tak "zdarma a pro nic za nic". (...) kdykoliv přišel do [našeho okolí](což bylo často), bydlel u nás doma [na adrese C]. Ve skutečnosti je na této adrese evidován na [místním] seznamu voličů v parlamentu.“

Adresa C nebyla Parlamentu oznámena.

Po slyšeních a po konzultaci s právní službou dospěla pověřená schvalující osoba k těmto závěrům:

1. že prohlášení stěžovatele o adrese B nebylo platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM;
2. že prohlášení stěžovatele o adrese A je platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM a že tato adresa by měla být používána pro účely výpočtu jeho cestovních výdajů od začátku jeho funkčního období v červenci 1999;
3. že částka 40 368,06 eura byla vyplacena neoprávněně, že stěžovatel z této částky vrátil 10 547,50 eura a že dlužná částka, tj. 29 820,56 eura, musí být vrácena.

Dne 27. září 2004 generální tajemník uvedl, že po konzultaci s kvestory dne 15. září 2004 potvrdil výše uvedená zjištění pověřené schvalující osoby a rozhodl, že podle čl. 27 odst. 3 EAM 2 bude vyplacení poslední splátky z důvodu příspěvku stěžovatele na všeobecné výdaje pozastaveno.

Dopisem ze dne 29. září 2004 stěžovatel zpochybnil zjištění a částku, která má být vrácena. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na své zařazení do seznamu voličů R (místo adresy C). Dne 22. ledna 2005 poskytl informaci, že paní Y. poprvé předložila své jméno k zápisu do tohoto rejstříku v roce 2002. Stěžovatel rovněž poskytl kopie volebního seznamu z let 2003 a 2004, na nichž bylo uvedeno jeho jméno, spolu se jmény manželů Y., na adrese C.

Dne 24. května 2005 generální tajemník poté, co od stěžovatele obdržel dodatečná podání týkající se jeho zápisu do seznamu voličů R, který byl v platnosti od 1. prosince 2002, podal kvestorům zprávu. Generální tajemník zjistil, že tato dodatečná podání neposkytla přesvědčivé důkazy o tom, že stěžovatel měl v období od července 1999 do března 2004 bydliště v R. Generální tajemník nicméně navrhl, aby byla při výpočtu cestovních výdajů stěžovatele za období od prosince 2002 do března 2004 zohledněna dodatečná podání, i když nepředstavují přesvědčivý důkaz o bydlišti. Na své schůzi dne 24. května 2005 kvestoři podpořili zjištění a návrh generálního tajemníka. Ve dnech 7. a 9. června 2005 informovala pověřená schvalující osoba stěžovatele o rozhodnutí kvestorů.

Pověřená schvalující osoba se proto snažila získat zpět pouze částky neoprávněně vyplacené stěžovateli v období od července 1999 do prosince 2002. Celková částka, která měla být získána zpět za období od července 1999 do listopadu 2002, činila 29 112,94 EUR, z čehož stěžovatel již zaplatil 12 397,50 EUR. Celková částka neoprávněně vyplacených částek tedy činila 16 715,44 eura.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Parlament své rozhodnutí ve věci jeho bydliště v souvislosti s uplatňováním čl. 2 odst. 1 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům potvrdil se zbytečným zpožděním. Žadatel dále tvrdil, že:

1. Parlament by mu měl neprodleně vrátit 12 397,50 EUR; a
2. Generální tajemník Parlamentu by mu měl poskytnout písemné potvrzení, že neporušil čl. 2 odst. 1 EAM.

Další vývoj
Rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 25. července 2005

Dne 3. srpna 2005 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že obdržel rozhodnutí ze dne 25. července 2005 přijaté generálním tajemníkem podle čl. 27 odst. 3 EAM o vrácení výše uvedené neuhrazené částky ve výši 16 715,44 EUR. Toto rozhodnutí bylo založeno na těchto úvahách:

„19. Nestanoví-li [stěžovatel] datum, kdy jeho prohlášení ze dne 24. března 2004 nabývá účinku, nabývá prohlášení o (...) adrese [A] účinnosti dnem dopisu [stěžovatele], tj. 24. března 2004.

20. Návrh [stěžovatele] na zrušení jeho prohlášení ze dne 24. března 2004 nemůže být přijat, neboť je ustálenou praxí, že prohlášení týkající se místa bydliště nemusí mít zpětný účinek.

21. Je nesporné, že [stěžovatel] měl skutečně bydliště v [H] po celou dobu svého funkčního období od července 1999 do července 2004.

22. Z předložených dokumentů [stěžovatel] vyplývá, že se občas zdržoval v některých částech [E] volební [oblasti] [svého členského státu] a v jejich okolí, avšak není možné zjistit, zda skutečně pobýval na adresách [C] nebo [B].

23. Příspěvek na všeobecné výdaje stanovený v článku 13 EAM je určen mimo jiné na pokrytí cestovních a vedlejších výdajů vzniklých v členském státě, v němž byl poslanec zvolen. Tento příspěvek se vyplácí jako měsíční paušální částka v sazbě stanovené předsednictvem. Výdaje vynaložené [stěžovatelem] na cestu v rámci [členského státu] byly proto pokryty příspěvkem na všeobecné výdaje.

24. Příspěvek na cestu stanovený v čl. 1 odst. 1 EAM je určen k náhradě cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s účastí na schůzích oficiálních orgánů Evropského parlamentu. Poslanci mají podle článku 5 EAM rovněž nárok na náhradu cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s návštěvou orgánu Společenství (včetně Parlamentu) v Bruselu, Lucemburku nebo Štrasburku v souvislosti s jejich pracovními povinnostmi, a to na základě příspěvku na cestu uvedeného v čl. 1 odst. 1. Poslanci jsou podle čl. 2 odst. 1 EAM povinni oznámit své bydliště příslušnému oddělení Parlamentu pro účely výpočtu paušálního příspěvku na cestu podle čl. 1 odst. 1 a článku 5 EAM. Tento příspěvek na cestu byl určen pouze k náhradě výdajů, které Parlament považoval za nezbytné nebo užitečné pro výkon funkce poslance, a v žádném případě se nejedná o zastřenou odměnu (3).

25. V této souvislosti obvyklý význam slov „místo bydliště“, jak je použit v čl. 2 odst. 1 EAM, znamená, že poslanec musí uvést místo, kde má bydliště a kde skutečně stabilně žije.

26. Po konzultaci s právní službou nesmí být adresa kanceláře, poštovní schránka, neexistující adresa nebo adresa, na které poslanec nikdy nebydlel, prohlášena za místo bydliště ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM.

7. „[dům 75]“ ve skutečnosti neexistuje, a proto nemůže být platně prohlášen za místo bydliště ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM.

28. Budovy v „(...)[dům]“ v každém případě tvoří komplex rekreačních [domů] vlastněných a provozovaných společností jako obchodní podnik. Otevřené pozvání k bezplatnému využívání těchto prostor jako kanceláře, kde lze přijímat poštu a telefonní hovory, nebo jako místa, kde může poslanec příležitostně pobývat, nelze přijmout jako platný základ pro prohlášení o místě bydliště ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM.

29. [Stěžovatel] během svého funkčního období Evropskému parlamentu nikdy neoznámil, že (...) adresa [C] je jeho bydlištěm ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM.

30. [Stěžovatel] nemá žádné účty za služby ani příjmy z nájemného, které by potvrzovaly jeho bydliště na (...) adrese [C]. Dostal pouze otevřené pozvání k pobytu jako host u manželského páru [pana a paní Y.], jehož vlastní dům [] se nacházel na této adrese.

31. Neohlášená adresa [C] se však nachází v těsné blízkosti (neplatné) ohlášené adresy [B] a její přijetí pro účely výpočtu cestovních výdajů, na které [stěžovatel] mohl mít případně nárok [sic], by nemělo žádný dopad na rozpočet Evropského parlamentu. Za těchto podmínek by dokumenty předložené [stěžovatelem] týkající se jeho zápisu do seznamu voličů R platného od 1. prosince 2002, i když nepředstavují přesvědčivý důkaz o bydlišti, mohly být zohledněny pro účely výpočtu cestovních výdajů, které [stěžovatel] měl zaplatit za období od prosince 2002 do března 2004.“

Na základě výše uvedených skutečností generální tajemník rozhodl:

„1. Potvrdit, že prohlášení učiněné v červenci 1999 na adrese „[dům 75 na adrese B]“není platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM.

2. Potvrdit, že prohlášení učiněné dne 24. března 2004 na adrese [A] je platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM, které má být použito pro účely výpočtu příspěvku na cestu uvedeného v čl. 1 odst. 1 EAM splatného od 24. března 2004 do konce funkčního období [stěžovatele].

3. Při neexistenci platného prohlášení [stěžovatele] o jeho bydlišti za období od července 1999 do 23. března 2004 se příspěvek na cestu uvedený v čl. 1 odst. 1 EAM vypočítá podle:

i) adresa bydliště [stěžovatele] [A] pro období od začátku jeho funkčního období v červenci 1999 do 30. listopadu 2002 včetně,

ii) adresu [C] za období od 1. prosince 2002 do 23. března 2004.

4. Po odečtení částky 10 547,50 EUR, kterou [stěžovatel] již splatil, jakož i částky 1 850 EUR (konečná splátka příspěvku na všeobecné výdaje [stěžovatele]), činí zbývající celková částka neoprávněně vyplacených částek, které zbývá získat od [stěžovatele] zpět, 16 715,44 EUR. (...)“(zvýraznění v orginálu).

Dopis stěžovatele ze dne 3. srpna 2005

Poté, co stěžovatel obdržel rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 25. července 2005, předložil ve dnech 3. a 5. srpna 2005 další podání, která byla předána Parlamentu, aby je zohlednil ve svém stanovisku. Stěžovatel se vyjádřil k některým částem rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 25. července 2005 a předložil řadu argumentů na podporu svých postojů (4). Předložil rovněž prohlášení paní Y. ze dne 2. srpna 2005:

„Když byl [stěžovatel] v červenci 1999 zvolen poslancem (...) za stranu [E, jeho volební obvod], nabídl jsem mu použití (...) [domů na adrese B] jako jeho oficiální a trvalou [volební] adresu - č. 75 [], kterou jsem mu přidělil čistě z administrativních důvodů, neboť [adresa B] je obchodní komplex [několika domů]. Nabídl jsem mu zařízení pro zpracování jeho pošty / telefonů, jakož i trvalé bydliště, kdykoli to požadoval po celé období od července 1999 do července 2004. Vzhledem k našemu přátelství se [stěžovatelem] a ke skutečnosti, že jako poslanec Evropského parlamentu nevyžadoval ubytování s výjimkou víkendů, jsem se rozhodl [stěžovateli] tyto služby neúčtovat.

Během parlamentních zasedání v Bruselu/Štrasburku byl [stěžovatel] v Evropě každý týden od pondělí do čtvrtka včetně, takže během desetiměsíčního/ročního parlamentního kalendáře zbývaly pouze víkendy. Vzhledem k tomu, že jsme v zimě několik měsíců mimo náš domov [v R], rozšířil jsem svou nabídku na [stěžovatele] a vyzval jsem ho, aby kromě [adresy B] měl neomezený a trvalý přístup k apartmá v našem domě a používal jej jako místo bydliště.

[Stěžovatel] to přijal a považoval za stále vhodnější zůstat v našem domě místo [adresa B]. Pokračoval však v používání [adresy B] jako své oficiální adresy pro svou [volební] práci, aby zachoval naše soukromí při používání našeho domova.

Média a další subjekty uvedly, že [stěžovatel] nemá bydliště na [adresa B]. To není pravda. Jako vlastník (...) [domů] mohu potvrdit, že [stěžovatel] měl k dispozici místo pobytu na [adresa B ], jakož i v našem domě pro jeho neomezené a trvalé užívání v období od července 1999 do července 2004.“

Šetření

Stanovisko Parlamentu ke stížnosti

Parlament zdůraznil, že jeho věcný postoj k věci samé lze nalézt v rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 25. července 2005, které bylo uvedeno výše pod názvem „Stížnost – další vývoj“.

Parlament předložil následující popis svého jednání ve věci stěžovatele.

1. Pověřená schvalující osoba zahájila své šetření poté, co Parlament obdržel dne 18. května 2004 dopis od předsedy příslušného orgánu pro kandidáty v členském státě a poté, co stěžovatel v květnu 2004 zveřejnil své prohlášení.
2. Dne 22. června 2004 se sešli stěžovatel a generální tajemník. Ve dnech 6. a 14. července 2004 byla stěžovatelka vyslechnuta pověřenou schvalující osobou. V rámci slyšení s pověřenou schvalující osobou předložil stěžovatel různé dokumenty na podporu svého tvrzení, že byl často přítomen ve svém volebním okrsku, a zejména v oblasti M. Krátce po druhém slyšení dne 14. července 2004 předložil prohlášení v tom smyslu, že v době, kdy se nacházel v M, pobýval na jiné adrese, než kterou oznámil Parlamentu podle čl. 2 odst. 1 EAM. V prohlášení však nebyly uvedeny žádné informace týkající se data prvního pobytu stěžovatele na druhé adrese.
3. Po konzultaci s právní službou Parlamentu předložila pověřená schvalující osoba svá zjištění generálnímu tajemníkovi, který konzultoval kvestory dne 15. září 2004. Dopisem ze dne 27. září 2004 informoval generální tajemník stěžovatele na základě čl. 27 odst. 3 EAM, že dluží Parlamentu částku 27 970,56 eura, o jejíž zaplacení byl požádán před 31. říjnem 2004.
4. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl dopisem ze dne 29. září 2004. Dne 16. listopadu 2004 navrhl generální tajemník stěžovateli, aby byl znovu vyslechnut pověřenou schvalující osobou. Třetí slyšení stěžovatele schvalující osobou se konalo dne 24. listopadu 2004.
5. Dopisem ze dne 16. prosince 2004 vyzvala pověřená schvalující osoba stěžovatele, aby předložil listinné důkazy o svém zápisu do seznamu voličů R na období 1999–2004. Dopisem ze dne 20. prosince 2004 stěžovatel informoval schvalující osobu o letech, za které bylo jeho jméno zapsáno do seznamu voličů, nepředložil však požadované listinné důkazy.
6. Dopisem ze dne 11. ledna 2005 připomněla schvalující osoba stěžovateli, že je třeba předložit listinné důkazy o jeho zápisu do seznamu voličů R. Schvalující osoba stěžovatele rovněž vyzvala, aby přesněji uvedl, kdy na dotčené adrese poprvé pobýval. Dopisem ze dne 22. ledna 2005 stěžovatel předložil listinné důkazy týkající se zápisu do seznamu voličů, ale neodpověděl na druhou žádost o přesnější uvedení data pobytu. V témže dopise stěžovatel uvedl dokumenty, o jejichž předložení kvestorům požádal.
7. Po řádném zvážení dodatečných podání stěžovatele generální tajemník znovu konzultoval kvestory. Kvestorům byla rovněž předložena veškerá dokumentace požadovaná stěžovatelem v jeho dopise ze dne 22. ledna 2005. Tento bod byl zařazen na pořad jednání schůze kvestorů dne 19. dubna 2005, ale z interních procedurálních důvodů byl odložen na následující schůzi dne 11. května 2005. Dne 11. května 2005 předseda Parlamentu v důsledku důležité rozpravy na plenárním zasedání nařídil zrušení všech schůzí ostatních orgánů. Schůze kvestorů se proto konala v nejbližším možném termínu, tedy 25. května 2005. V obou případech byl stěžovatel informován o důvodech odkladu.
8. Poté, co kvestoři dne 25. května 2005 případ stěžovatele znovu projednali, informovala pověřená schvalující osoba stěžovatele dopisy ze dne 7. a 9. června 2005 o svých zjištěních. Kvestoři vzali náležitě na vědomí listinné důkazy, které stěžovatel poskytl ohledně svého zápisu do seznamu voličů. Kvestoři konstatovali, že zápis do seznamu voličů nepředstavuje přesvědčivý důkaz o pobytu, a schválili návrh generálního tajemníka, aby byly tyto dokumenty zohledněny pro účely výpočtu cestovních výdajů, které měly být uhrazeny po dobu platnosti seznamu voličů. Stěžovateli byl poskytnut podrobný rozpis snížené částky, o jejíž vrácení byl požádán, tj. 16 715,44 EUR namísto 29 820,56 EUR. Pověřená schvalující osoba požádala stěžovatele, aby vyjádřil souhlas s přepočtem neuhrazené částky před jejím předložením generálnímu tajemníkovi k formálnímu schválení.
9. Dopisem ze dne 10. června 2005 stěžovatel návrh zamítl. Požádal, aby mu byly do 30. června 2005 vráceny všechny částky, které zaplatil nebo které mu byly sraženy a jejichž celková výše činila 12 397,50 eura. Požadoval rovněž, aby mu Parlament uhradil dodatečné cestovní výdaje za období od 24. března 2004 do konce jeho funkčního období dne 19. července 2004. Požádal generálního tajemníka, aby mu dopisem ze dne 30. června 2005 potvrdil, že neporušuje čl. 2 odst. 1 EAM.
10. Dopisem ze dne 23. června 2005 informovala pověřená schvalující osoba stěžovatele, že generální tajemník případ projednává v návaznosti na jeho dopis [stěžovatele] ze dne 10. června 2005 a že bude o rozhodnutí generálního tajemníka včas informován.
11. Druhým dopisem ze dne 10. června 2005 stěžovatel vznesl obvinění týkající se adres uvedených některými poslanci Parlamentu na internetových stránkách Parlamentu. Požádal, aby byly tyto adresy prošetřeny a aby byla přijata opatření proti těmto poslancům, pokud by byly zjištěny nesrovnalosti.
12. Dopisem ze dne 18. července 2005 generální tajemník stěžovateli odpověděl, že poslanci mohou uvést nejen adresu bydliště, ale také samostatné adresy pro různé účely zasílání. Bylo na každém poslanci, aby dal Parlamentu pokyn, který projev umístí na své internetové stránky. Dále potvrdil, že spisy poslanců, které stěžovatel uvedl, jsou v souladu s platnými pravidly.
13. Dne 25. července 2005 zaslal generální tajemník stěžovateli odůvodněné rozhodnutí, v němž jej informoval o tom, že zbývá získat zpět sníženou částku ve výši 16 715,44 eura, a informoval jej o jeho právu podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně Evropských společenství.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by mu Parlament měl poskytnout písemné potvrzení, že neporušil čl. 2 odst. 1 EAM, Parlament nebyl schopen poskytnout potvrzení, že stěžovatel neporušil čl. 2 odst. 1 EAM. Rozhodnutím generálního tajemníka ze dne 25. července 2005 bylo zjištěno, že prohlášení o adrese učiněné v červenci 1999 nebylo platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM a že celková částka neoprávněně vyplacených částek, které zbývaly získat zpět od stěžovatele, činila 16 715,44 EUR.

Pokud jde o žádost o vrácení částky ve výši 12 397,50 EUR stěžovateli, Parlament nebyl schopen požadovanou částku vrátit. Tato částka byla tvořena částkou 10 547,50 EUR, kterou stěžovatel vrátil Parlamentu dne 4. dubna 2004, a částkou 1 850 EUR, což je poslední splátka příspěvku stěžovatele na všeobecné výdaje, která mu byla sražena v září 2004. Částka 12 397,50 eura představovala část celkové částky neoprávněně vyplacené stěžovateli, tj. 29 112,94 eura, z čehož ještě zbývalo získat zpět 16 715,44 eura.

Parlament rovněž odmítl tvrzení stěžovatele o zbytečném prodlení tím, že poskytl podrobný popis svého řešení případu stěžovatele.

Parlament dospěl k závěru, že tato vysvětlení prokazují, že stěžovateli poskytla každou příležitost prezentovat svůj případ, a pečlivě zvážil každé podání, které mu bylo předloženo. Parlament měl za to, že tento přístup vedl k příznivější situaci pro stěžovatele, neboť částka, která má být navrácena, byla podstatně snížena, tj. z 27 970,56 EUR na 16 715,44 EUR.

Stanovisko Parlamentu k dodatečným podáním stěžovatele

Ve svém dodatečném stanovisku Parlament poskytl další vysvětlení a zabýval se dalšími podáními stěžovatele (5) a prohlášením paní Y. ze dne 2. srpna 2005.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti a na podporu svých tvrzení uvedl několik poznámek (6). Stěžovatel potvrdil, že jeho zápis do seznamu voličů pro H (místo jeho adresy A) byl zachován po celou dobu jeho mandátu v Parlamentu. Tvrdil rovněž, že použitelná pravidla jsou nejednoznačná a mohou být nesprávně vykládána.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Ve svých dalších podáních ze dne 5. srpna 2005 stěžovatel vznesl určitá obvinění proti politické straně ve svém členském státě. Tato tvrzení se netýkají možného nesprávného úředního postupu při činnosti orgánu nebo instituce Společenství a jako taková nespadají do mandátu evropského veřejného ochránce práv. V rámci tohoto rozhodnutí tedy nebudou přezkoumány.

2 Tvrzení o zbytečné prodlevě Parlamentu při potvrzování jeho rozhodnutí ve věci místa bydliště stěžovatele

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Parlament své rozhodnutí o místě jeho bydliště v souvislosti s uplatňováním čl. 2 odst. 1 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům prodloužil, čemuž se lze vyhnout. Parlament výše uvedené tvrzení zamítl tím, že poskytl následující podrobný popis svého jednání ve věci stěžovatele.

1. Pověřená schvalující osoba zahájila šetření poté, co Parlament obdržel dne 18. května 2004 dopis od předsedy příslušného orgánu pro uchazeče ve svém členském státě a poté, co stěžovatel v květnu 2004 zveřejnil své prohlášení.
2. Dne 22. června 2004 se sešli stěžovatel a generální tajemník. Ve dnech 6. a 14. července 2004 byla stěžovatelka vyslechnuta pověřenou schvalující osobou. V rámci slyšení s pověřenou schvalující osobou předložil stěžovatel různé dokumenty na podporu svého tvrzení, že byl často přítomen ve svém volebním okrsku, a zejména v oblasti M. Krátce po druhém slyšení dne 14. července 2004 předložil prohlášení v tom smyslu, že v době, kdy se nacházel v M, pobýval na jiné adrese, než kterou oznámil Parlamentu podle čl. 2 odst. 1 EAM. V prohlášení však nebyly uvedeny žádné informace týkající se data prvního pobytu stěžovatele na druhé adrese.
3. Po konzultaci s právní službou Parlamentu předložila pověřená schvalující osoba svá zjištění generálnímu tajemníkovi, který konzultoval kvestory dne 15. září 2004. Dopisem ze dne 27. září 2004 informoval generální tajemník stěžovatele na základě čl. 27 odst. 3 EAM, že dluží Parlamentu částku 27 970,56 eura, o jejíž zaplacení byl požádán před 31. říjnem 2004.
4. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl dopisem ze dne 29. září 2004. Dne 16. listopadu 2004 navrhl generální tajemník stěžovateli, aby byl znovu vyslechnut pověřenou schvalující osobou. Třetí slyšení stěžovatele schvalující osobou se konalo dne 24. listopadu 2004.
5. Dopisem ze dne 16. prosince 2004 vyzvala pověřená schvalující osoba stěžovatele, aby předložil listinné důkazy o svém zařazení do seznamu voličů R na období 1999–2004. Dopisem ze dne 20. prosince 2004 stěžovatel informoval schvalující osobu o letech, za které bylo jeho jméno zapsáno do seznamu voličů, nepředložil však požadované listinné důkazy.
6. Dopisem ze dne 11. ledna 2005 připomněla schvalující osoba stěžovateli, že je třeba předložit listinné důkazy o jeho zařazení do seznamu voličů R. Schvalující osoba stěžovatele rovněž vyzvala, aby přesněji uvedl, kdy na dotčené adrese poprvé pobýval. Dopisem ze dne 22. ledna 2005 stěžovatel předložil listinné důkazy týkající se zápisu do seznamu voličů, ale neodpověděl na druhou žádost o přesnější uvedení data pobytu. V témže dopise stěžovatel uvedl dokumenty, o jejichž předložení kvestorům požádal.
7. Po řádném zvážení dodatečných podání stěžovatele generální tajemník znovu konzultoval kvestory. Kvestorům byla rovněž předložena veškerá dokumentace požadovaná stěžovatelem v jeho dopise ze dne 22. ledna 2005. Tento bod byl zařazen na pořad jednání schůze kvestorů dne 19. dubna 2005, ale z interních procedurálních důvodů byl odložen na následující schůzi dne 11. května 2005. Dne 11. května 2005 předseda Parlamentu v důsledku důležité rozpravy na plenárním zasedání nařídil zrušení všech schůzí ostatních orgánů. Schůze kvestorů se proto konala v nejbližším možném termínu, tedy 25. května 2005. V obou případech byl stěžovatel informován o důvodech odkladu.
8. Poté, co kvestoři dne 25. května 2005 případ stěžovatele znovu projednali, informovala pověřená schvalující osoba stěžovatele dopisy ze dne 7. a 9. června 2005 o svých zjištěních. Kvestoři vzali náležitě na vědomí listinné důkazy, které stěžovatel poskytl ohledně svého zápisu do seznamu voličů. Kvestoři konstatovali, že zápis do seznamu voličů nepředstavuje přesvědčivý důkaz o pobytu, a schválili návrh generálního tajemníka, aby byly tyto dokumenty zohledněny pro účely výpočtu cestovních výdajů, které měly být uhrazeny po dobu platnosti seznamu voličů. Stěžovateli byl poskytnut podrobný rozpis snížené částky, o jejíž vrácení byl požádán, tj. 16 715,44 EUR namísto 29 820,56 EUR. Pověřená schvalující osoba požádala stěžovatele, aby vyjádřil souhlas s přepočtem neuhrazené částky před jejím předložením generálnímu tajemníkovi k formálnímu schválení.
9. Dopisem ze dne 10. června 2005 stěžovatel návrh zamítl. Požádal, aby mu byly do 30. června 2005 vráceny všechny částky, které zaplatil nebo které mu byly sraženy, tedy celkem 12 397,50 eura. Požadoval rovněž, aby mu Parlament uhradil dodatečné cestovní výdaje za období od 24. března 2004 do konce jeho funkčního období dne 19. července 2004. Požádal generálního tajemníka, aby mu dopisem ze dne 30. června 2005 potvrdil, že neporušuje čl. 2 odst. 1 EAM.
10. Dopisem ze dne 23. června 2005 informovala pověřená schvalující osoba stěžovatele, že v návaznosti na jeho dopis [stěžovatele] ze dne 10. června 2005 se případem zabývá generální tajemník a že stěžovatel bude o rozhodnutí generálního tajemníka včas informován.
11. Druhým dopisem ze dne 10. června 2005 stěžovatel vznesl obvinění týkající se adres uvedených některými poslanci Parlamentu na internetových stránkách Parlamentu. Požádal, aby byly tyto adresy prošetřeny a aby byla přijata opatření proti těmto poslancům, pokud by byly zjištěny nesrovnalosti.
12. Dopisem ze dne 18. července 2005 generální tajemník stěžovateli odpověděl, že poslanci mohou uvést nejen adresu bydliště, ale také samostatné adresy pro různé účely zasílání. Bylo na každém poslanci, aby dal Parlamentu pokyn, který projev umístí na své internetové stránky. Dále potvrdil, že spisy poslanců, které stěžovatel uvedl, jsou v souladu s platnými pravidly.
13. Dne 25. července 2005 zaslal generální tajemník stěžovateli odůvodněné rozhodnutí, v němž jej informoval o tom, že zbývá získat zpět sníženou částku ve výši 16 715,44 eura, a informoval jej o jeho právu podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně Evropských společenství.

2.2 Veřejný ochránce práv zaprvé uvádí, že zásady řádné správy vyžadují, aby orgány a instituce Společenství jednaly v přiměřené lhůtě k vyřešení takových záležitostí, jako je projednávaná věc (7). Určení přiměřené lhůty se může lišit v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména s ohledem na jeho složitost; procesní pravidla, která je třeba dodržovat; chování dotčené osoby; a chování příslušných orgánů Společenství.

2.3 S ohledem na tato kritéria (8) a okolnosti výše uvedeného případu se zdá, že nedošlo k neodůvodněnému zpoždění ze strany Parlamentu při vyřizování odvolání stěžovatele ze dne 29. září 2004. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, který by odpovídal tvrzení stěžovatele.

3 Návrh, aby Parlament vrátil stěžovateli částku 12 397,50 EUR

3.1 Veřejný ochránce práv za prvé konstatuje, že toto tvrzení v podstatě znamená, že Parlament neoprávněně získal zpět výše uvedenou částku peněz od stěžovatele. Tato částka byla uhrazena za cestovní výdaje za období od července 1999 do 30. listopadu 2002. V tomto ohledu čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 EAM stanoví:

„Poslanci Evropského parlamentu (dále jen „poslanci“) mají nárok na úhradu cestovních výdajů ve formě paušálního příspěvku na cestu za prokázanou a schválenou účast na schůzích oficiálních orgánů Evropského parlamentu. (...)

Pokud jde o schůze úředních orgánů pořádané na území Evropského společenství [...] a v rámci Evropy, příspěvek na cestu uvedený v čl. 1 odst. 1 se vypočítá v souladu s použitým druhem dopravy a na základě vzdálenosti, kterou poslanec urazil do místa konání schůze, přičemž výchozím místem je místo bydliště poslance, jak je uvedeno v oficiálním seznamu poslanců Parlamentu a oznámeno příslušnému oddělení Parlamentu (...).

S výjimkou dílčích zasedání mají poslanci nárok na úhradu cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s návštěvou orgánu Společenství (včetně Parlamentu) v Bruselu v souvislosti s plněním jejich povinností, a to na základě paušálního příspěvku na cestu uvedeného v čl. 1 odst. 1 vypočteného podle článku 2. (...)“.

3.2 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že podle čl. 2 odst. 1 EAM je základem pro výpočet příspěvku/výdajů na cestu místo bydliště poslance Evropského parlamentu, jak je uvedeno v oficiálním seznamu poslanců Parlamentu a oznámeno příslušnému oddělení Parlamentu." Stěžovatel ani Parlament neposkytli informace o místě bydliště stěžovatele, které je uvedeno na oficiálním seznamu poslanců Parlamentu. Stěžovatel i Parlament však poznamenali, že adresou, kterou stěžovatel oznámil Parlamentu jako místo svého pobytu pro sporné období, byla jeho adresa B. Stejně tak je na základě obsahu vlastního prohlášení stěžovatele jasné, že na této adrese, kterou stěžovatel používal pouze pro účely doručování, nebylo bydliště.

3.3 Za těchto okolností a po kritice, která byla zjevně vznesena proti stěžovateli ohledně jeho výše uvedeného prohlášení před Parlamentem, stěžovatel v souladu s čl. 2 odst. 1 EAM oznámil dopisem ze dne 24. března 2004 svou adresu A jako své bydliště. To bylo místo, kde stěžovatel měl, podle svých vlastních slov, svůj "rodinný dům". Krátce poté stěžovatel dobrovolně vrátil částku 10 547,50 eur na základě vlastního výpočtu přeplatků, které mu byly vyplaceny na cestovní výdaje. Ze spisu ve věci nevyplývá, že by tato splátka byla doprovázena výhradami k její náležitosti. Po této platbě Parlament pozastavil platbu poslední splátky (1 850 EUR) stěžovateli jako příspěvek na všeobecné výdaje. Parlament rovněž vydal rozhodnutí o zpětném získání dlužné částky, v němž dospěl k závěru, že i) prohlášení stěžovatele o adrese B není platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM; a ii) prohlášení stěžovatele o adrese A bylo platným prohlášením podle čl. 2 odst. 1 EAM a že tato adresa by měla být použita pro účely výpočtu jeho cestovních výdajů od začátku jeho funkčního období v červenci 1999 do 30. listopadu 2002.

3.4 V rámci šetření Parlamentu v této věci, příslušného odvolání stěžovatele ze dne 29. září 2004 a tohoto šetření se stěžovatel v podstatě snažil prokázat, že skutečně měl od července 1999 do listopadu 2002 své bydliště ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM v oblasti adres B a C. Stěžovatel se snažil prokázat výše uvedené skutečnosti navzdory svým prohlášením Parlamentu i) odkazujícím na pouhou poštovní adresu, kde nebylo bydliště; ii) odkaz na adresu A, kde měl stěžovatel svůj "rodinný dům"; a iii) ohledně jeho vrácení neoprávněně obdržené částky 10 547,50 EUR do Parlamentu.

3.5 V tomto ohledu veřejný ochránce práv poznamenává, že podle ustálené judikatury soudů Společenství i) se právní pojem bydliště vztahuje k místu, kde se dotyčná osoba usadila v trvalém nebo obvyklém centru svých zájmů s úmyslem dosáhnout trvalého charakteru; ii) bez ohledu na čistě kvantitativní faktor doby strávené touto osobou na tom či onom území zahrnuje pojem bydliště kromě fyzického úkonu žití na určitém místě i úmysl svěřit tomuto úkonu kontinuitu, která vyplývá ze způsobu života a z rozvoje normálních společenských vztahů; iii) existence takového úmyslu je skutkovou otázkou, která vyžaduje, aby bylo zohledněno skutečné bydliště dotyčné osoby; iv) osoba, která se stěhuje za účelem prokázání svého bydliště, se může odvolávat na všechny skutkové okolnosti, které představují bydliště, a předložit veškeré podpůrné důkazy, které považuje za vhodné (9). Kromě toho není nutné, aby se bydliště poslance shodovalo s místem jeho volebního obvodu (10).

3.6 Stěžovatel se omezil na tvrzení, opírající se zejména o prohlášení pana Y. a paní Y., že i) měl volební poštovní adresu ve W (místo adresy B); ii) pokud to bylo vhodné, zůstal na adrese B; iii) Pan Y. a paní Y. mu rovněž poskytli ubytování ve svém domě na adrese C, kterou stěžovatel upřednostnil před adresou B. Rovněž uvedl, že šel do oblasti M, která se zdá být součástí jeho volebního obvodu (oblast, kde se nacházejí místa adres B a C), o víkendech, kdykoli byl Parlament na zasedání a když necestoval do zahraničí za účelem návštěv delegací, ale že když Parlament nebyl na zasedání, zůstal ve svém vlastním domě na adrese A. Stěžovatel výslovně uvedl, že adresa A je jeho domovem a nikoli adresou C. Kromě toho potvrdil, že jeho zápis do volebního rejstříku v místě adresy A byl zachován po celou dobu jeho mandátu v Parlamentu. Za těchto okolností nelze mít za to, že stěžovatel prokázal, že ve sporném období měl „bydliště“ ve výše popsaném smyslu v oblasti adres B a C.

3.7 Stěžovatel se na podporu svého tvrzení dovolává rovněž svého zápisu do seznamu voličů R (11) (zapsaného na konci roku 2002) a skutečnosti, že Parlament se této informace dovolával, pokud jde o jeho rozhodnutí o cestovních výdajích za období od 1. prosince 2002 do 24. března 2004. Tento argument však není přesvědčivý. Za prvé, veřejný ochránce práv bere zejména na vědomí paralelní zápis stěžovatele do volebního rejstříku H (místo jeho adresy A). Stěžovatel neprokázal, že by podmínky jeho zápisu do seznamu voličů R dostatečně souvisely s úvahami, které by mohly mít vliv na určení jeho „bydliště“ ve výše popsaném smyslu. Zadruhé Parlament zdůraznil, že nepovažoval zápis stěžovatele do seznamu voličů R za přesvědčivý důkaz o pobytu. Parlament se spíše jednoduše rozhodl zohlednit volební dokumenty pro účely výpočtu cestovních výdajů stěžovatele za výše uvedené období (12).

3.8 Stěžovatel nakonec ve svém vyjádření uvedl, že použitelná pravidla jsou nejednoznačná a mohou být nesprávně vykládána. V tomto ohledu stačí poznamenat, že i) je zřejmé, že pouhou poštovní adresu nelze považovat za „místo bydliště“ poslance ve smyslu čl. 2 odst. 1 EAM; a ii) stěžovatel zřejmě nepožádal Parlament o objasnění výkladu čl. 2 odst. 1 EAM a jeho správného použití na konkrétní okolnosti jeho případu.

3.9 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že požadavek stěžovatele, aby mu Parlament vyplatil částku 12 397,50 EUR, kterou od něj neoprávněně získal zpět, není opodstatněný. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že odmítnutí Parlamentu vyhovět tomuto tvrzení se nejeví jako případ nesprávného úředního postupu.

4 Tvrzení, že generální tajemník Parlamentu by měl stěžovateli poskytnout písemné potvrzení, že neporušil čl. 2 odst. 1 EAM

4.1 S ohledem na své poznámky v bodě 3 tohoto rozhodnutí dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že odmítnutí Parlamentu vyhovět tomuto tvrzení se nejeví jako případ nesprávného úředního postupu.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Parlamentu, pokud jde o tvrzení a tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Parlamentu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům platná v červenci 1999 čl. 2 odst. 1: „V případě schůzí úředních orgánů konaných na území Evropského společenství, jak je vymezeno v článku 299 (dříve 227) Smlouvy o založení Evropského společenství, a v Evropě se příspěvek na cestu uvedený v čl. 1 odst. 1 vypočítá v souladu s použitým druhem dopravy a na základě vzdálenosti, kterou poslanec urazil do místa schůze, přičemž výchozím místem je místo bydliště poslance, jak je uvedeno v úředním seznamu poslanců Evropského parlamentu a oznámeno příslušnému oddělení Evropského parlamentu (dále jen výchozí místo).“

(2) Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, čl. 27 odst. 3: „Pokud se generální tajemník po konzultaci s kvestory přesvědčí, že byly vyplaceny neoprávněné částky z titulu příspěvků stanovených pro poslance v tomto jednacím řádu, vydá pokyny k vymáhání těchto částek od dotyčného poslance.“

(3) Viz věc 208/80 Lord Bruce of Donington [1981] Sb. rozh. 2205.

(4) Stěžovatel uvedl mimo jiné tyto argumenty: i) zápis do volebního rejstříku pro pobyt v R je založen výhradně na prohlášení vlastníka domu, které je obvykle podepsáno a předloženo před místními, vnitrostátními nebo evropskými volbami; ii) vzhledem k tomu, že upřednostňuje pobyt na adrese C, a nikoli na adrese B, byl jeho pobyt v roce 2002 předložen úředníkovi volebního rejstříku, který jej u něj zaregistroval, a zápis byl do rejstříku zapsán o dva měsíce později v roce 2002; iii) Parlament přijal prohlášení paní Y. o jejím pobytu za období od prosince 2002 do července 2004, jak bylo zaznamenáno vedoucím volební kanceláře v R, ale bez důvodu nebo důkazů se rozhodl odmítnout její prohlášení za dřívější období od července 1999 do listopadu 2002, což bylo nekonzistentní a nespravedlivé.

(5) V odpovědi na argumenty stěžovatele uvedené v poznámce pod čarou č. 4 Parlament uvedl následující. Tyto body nijak neosvětlují datum, kdy stěžovatel poprvé pobýval na adrese C. Ve svém dopise generálnímu tajemníkovi ze dne 29. září 2004 stěžovatel informoval Parlament, pokud jde o adresu C, že „na této adrese jsem byl zaregistrován v [vnitrostátním] volebním rejstříku a hlasoval jsem na tomto základě ve všech volbách od roku 1999“. Pověřená schvalující osoba jej dopisy ze dne 16. prosince 2004 a 11. ledna 2005 vyzvala, aby předložil listinné důkazy o této registraci. Dokumentace předložená stěžovatelem se však týkala pouze období po 1. prosinci 2002. Období, pro které Parlament zvažoval zápis stěžovatele do volebního rejstříku pro R, je prosinec 2002 až březen 2004, kdy stěžovatel informoval Parlament, že jeho adresa bydliště se změnila na adresu A. Pokud jde o toto období, Parlament se však nedomníval, že zápis do volebního rejstříku poskytuje přesvědčivý důkaz o pobytu, ale pouze použil volební dokumenty pro účely výpočtu cestovních výdajů stěžovatele s cílem snížit částku dlužnou Parlamentu podle čl. 27 odst. 3.

(6) Stěžovatel mimo jiné poukázal na to, že souhlas generálního tajemníka s jeho bydlištěm na adrese C v období od října 2002 do března 2004, byť jen za účelem zaznamenání cestovních výdajů, byl tichým potvrzením toho, že v tomto období dodržoval příslušná nařízení. Dále položil následující otázku: „jestliže takové splnění, které se zakládalo na výpovědi [paní Y.] vedoucímu volební kanceláře R, bylo uznáno za dostatečné pro přijetí jeho cestovních výdajů z adresy C za výše uvedené období, proč tedy generální tajemník nebyl ochoten přijmout písemné svědectví ze stejného zdroje jako dostatečný důkaz pro výpočet cestovních výdajů za dřívější období 1999–2002?“

(7) V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny „v přiměřené lhůtě“.

(8) Pokud jde o procesní pravidla, čl. 27 odst. 2 EAM stanoví: „Každý poslanec, který se domnívá, že tyto předpisy byly nesprávně použity, se může písemně obrátit na generálního tajemníka. Nedojde-li mezi poslancem a generálním tajemníkem k dohodě, postoupí se záležitost kvestorům, kteří rozhodnou po konzultaci s generálním tajemníkem. Kvestoři mohou rovněž konzultovat předsedu nebo předsednictvo.“

(9) Viz rozsudek ze dne 27. září 2006 ve věci T-416/04 Kontouli v. Rada, dosud nezveřejněno, body 71–73 a v něm uvedené případy.

(10) V tomto smyslu viz věc 208/80 Lord Bruce of Donington [1981] Sb. rozh. 2205, bod 15.

(11) Stěžovatel předložil kopie příslušného seznamu voličů (platného od 1. prosince 2002) a svého zápisu do seznamu voličů zastupitelstva města R pro rejstříkový rok 2003/2004.

(12) V tomto ohledu veřejný ochránce práv připomíná, že slučitelnost této volby s příslušnými platnými pravidly nespadá do rozsahu jeho současného šetření.

Ve svých dalších podáních ze dne 3. srpna 2005 stěžovatel mimo jiné uvedl následující argumenty: i) zápis do volebního rejstříku pro pobyt v R je založen výhradně na prohlášení vlastníka domu, které je obvykle podepsáno a předloženo v říjnu roku předcházejícího místním, celostátním nebo evropským volbám; ii) vzhledem k tomu, že dává přednost pobytu na adrese C před adresou B, byl jeho pobyt v říjnu 2002 předložen vedoucímu volebního rejstříku, u něhož byl zapsán, a zápis byl do rejstříku zapsán v prosinci 2002; iii) Parlament přijal prohlášení paní Y. (říjen 2002) o jeho pobytu za období od prosince 2002 do července 2004, jak bylo zaznamenáno vedoucím volební kanceláře v R, ale bez důvodu nebo důkazů se rozhodl odmítnout její prohlášení za dřívější období od července 1999 do listopadu 2002, což bylo nekonzistentní a nespravedlivé. Parlament v odpovědi uvedl následující. Tyto body nijak neosvětlují datum, kdy stěžovatel poprvé pobýval na adrese C. Ve svém dopise generálnímu tajemníkovi ze dne 29. září 2004 stěžovatel informoval Parlament, pokud jde o adresu C, že „byl jsem na této adrese zaregistrován v [vnitrostátním] volebním rejstříku a hlasoval jsem na tomto základě ve všech volbách od roku 1999“. Pověřená schvalující osoba jej dopisy ze dne 16. prosince 2004 a 11. ledna 2005 vyzvala, aby předložil listinné důkazy o této registraci. Dokumentace předložená stěžovatelem se však týkala pouze období po 1. prosinci 2002. Období, pro které Parlament zvažoval zápis stěžovatele do volebního rejstříku pro R, je prosinec 2002 až březen 2004, kdy stěžovatel informoval Parlament, že jeho adresa bydliště se změnila na adresu A. Pokud jde o toto období, Parlament se však nedomníval, že zápis do volebního rejstříku poskytuje přesvědčivý důkaz o pobytu, ale pouze použil volební dokumenty pro účely výpočtu cestovních výdajů stěžovatele s cílem snížit částku dlužnou Parlamentu podle čl. 27 odst. 3. Stěžovatel ve svém vyjádření poukázal na to, že souhlas generálního tajemníka s jeho bydlištěm v R v období od října 2002 do března 2004, byť jen za účelem zaznamenání cestovních výdajů, je tichým potvrzením toho, že v tomto období dostatečně dodržoval příslušná nařízení. Dále položil následující otázku: „pokud byl takový soulad, který byl založen na výpovědi paní Y. vedoucímu volební kanceláře [R], přijat jako dostatečný pro přijetí jeho cestovních výdajů od [adres B a C] za výše uvedené období, proč tedy generální tajemník nebyl ochoten přijmout písemné svědectví ze stejného zdroje jako dostatečný důkaz pro výpočet cestovních výdajů za dřívější období 1999–2002?“

S ohledem na formulaci bodu 31 rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 25. července 2005 a příslušná vysvětlení poskytnutá v dalším stanovisku Parlamentu má veřejný ochránce práv za to, že rozhodnutí Parlamentu týkající se období od prosince 2002 do března 2004 nebylo založeno na zjištění, že „místo pobytu“ stěžovatele se v této době nacházelo na adresách B a C, ale bylo spíše opatřením ex gratia přijatým „s cílem snížit částku, kterou [stěžovatel] dluží Evropskému parlamentu podle čl. 27 odst. 3“, poté, co vzal v úvahu, že toto snížení „by nemělo žádný dopad na rozpočet Evropského parlamentu“. Z tohoto důvodu a také s ohledem na to, že i) Parlament v této souvislosti zohlednil seznam voličů R, a nikoli pouze prohlášení pana Y. nebo paní Y. o bydlišti stěžovatele; ii) nekonzistentnost tvrzená stěžovatelem nemůže sama o sobě představovat vhodný základ pro přijetí tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv nepovažuje za odůvodněné provádět další šetření v souvislosti s výše uvedeným argumentem stěžovatele o nekonzistentnosti v chování Parlamentu.