Štrasburk 6. prosince 2006

Vážený pane X,

Dne 23. června 2005 jste Evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost na Evropskou komisi týkající se vyhodnocení Vaší žádosti o grant Marie Curie Intra-European Fellowships.

Dne 22. července 2005 jsem Vaši stížnost předal Komisi a požádal ji o stanovisko. Komise zaslala své stanovisko dne 29. listopadu 2005.

Dne 5. prosince 2005 jsem Vám předal stanovisko Komise s výzvou k vyjádření. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dopisem ze dne 8. června 2006 jsem Vás informoval, že po předběžném přezkoumání spisu se zdá, že další šetření Vaší stížnosti není nutné.

Na základě Vaší žádosti bylo s Vaší stížností nakládáno důvěrně.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V lednu 2005 předložil stěžovatel svůj návrh na "Výzvu k předkládání návrhů na vnitroevropská stipendia Marie Curie FP6-2004/Mobility-5"(1) (dále jen "výzva") zveřejněnou v Úředním věstníku dne 15. října 2004.

E-mailem ze dne 27. května 2005 informovala Evropská komise stěžovatele i) o tom, že její útvary s pomocí nezávislých odborníků provedly první krok při hodnocení návrhů předložených v rámci výzvy, a ii) o tom, že návrh stěžovatele nebude zahrnut do druhého kroku hodnocení, protože nesplnil jednu nebo více prahových hodnot uvedených v "Pokynech pro hodnocení a výběr návrhů"(2) (dále jen "pokyny"). Komise k návrhu stěžovatele přiložila kopii souhrnné hodnotící zprávy (dále jen „ESR“), kterou vypracovali odborní hodnotitelé.

E-mailem ze dne 13. června 2005 zaslaným Komisi stěžovatel protestoval proti jedné části nařízení o „sdílení úsilí“, podle níž „(...) některé specifické aspekty jsou pro kandidáta relativně nové a bude potřebovat významnou pomoc při seznámení se např. se sociologickými a výzkumnými technikami v sociálních vědách .“ V této souvislosti stěžovatel odkázal na své předchozí akademické a výzkumné výsledky, které mu poskytují přesnou znalost dotčených metod.

Ve své odpovědi ze dne 21. června 2005 Komise vysvětlila, že cílem nařízení o „sdílení úsilí“ není kritizovat návrh ani kandidáta. Dodala, že hodnocení návrhu stěžovatele bylo provedeno v souladu s pravidly upravujícími proces hodnocení týmem tří nezávislých a kvalifikovaných vedoucích odborníků jmenovaných v souladu s článkem 11 nařízení (ES) č. 2321/2002 ze dne 16. prosince 2002 o pravidlech pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na provádění šestého rámcového programu Evropského společenství (2002-2006) a pro šíření výsledků výzkumu k tomuto provádění (3) (dále jen "nařízení 2321/2002"). Podle Komise byli tito odborníci dostatečně kvalifikovaní k hodnocení návrhu a dosáhli konsensu ohledně bodového hodnocení i připomínek k návrhu. Nakonec Komise odkázala na zásadu rovného zacházení s žadateli a dospěla k závěru, že by zvážila přezkoumání hodnocení návrhu pouze tehdy, pokud by došlo k závažné faktické chybě, například pokud by z konsensuální zprávy bylo zřejmé, že odborný hodnotitel přečetl nesprávný životopis.

Dne 23. června 2005 podal stěžovatel stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Tvrdil, že:

1) hodnocení jeho žádosti o grant Marie Curie nebylo provedeno řádně; a

(2) Absence odvolacího řízení porušila jeho procesní práva.

Tvrdil, že výsledky hodnocení jeho návrhu by měly být zrušeny.

Na podporu svého prvního tvrzení stěžovatel tvrdil, že odborníci nejednali nezávisle, ale dosáhli shody, a že počet odborníků, kteří hodnotili jeho návrh, byl příliš malý.

Šetření

Stanovisko Komise

Veřejná ochránkyně práv postoupila stížnost Komisi a požádala ji o stanovisko. Shrnuto a podtrženo, stanovisko Komise bylo následující:

Komise nejprve popsala proces hodnocení návrhů, které byly předloženy v jedné fázi a vyhodnoceny ve dvou krocích. Hodnocení v prvním kroku se zaměřilo na vědeckou kvalitu projektu a zúčastněného výzkumného pracovníka a návrhy, které nesplňují žádnou z prahových hodnot stanovených v prvním kroku, nebyly pro hodnocení ve druhém kroku zachovány.

Pokud jde o návrh stěžovatele, Komise objasnila, že nedosáhl prahové hodnoty týkající se kvality výzkumného pracovníka, a proto nebyl ponechán pro hodnocení ve druhém kroku. Komise k návrhu stěžovatele připojila kopii nařízení o „sdílení úsilí“. Podle nařízení o „sdílení úsilí“ získal návrh známku 3,8 z 5, pokud jde o kvalitu výzkumného pracovníka, přičemž prahová hodnota činila 4. Písemné hodnocení tohoto aspektu obsahuje prohlášení, kritizované v e-mailu stěžovatele Komisi ze dne 13. června 2005, že „[...] některé specifické aspekty jsou pro kandidáta relativně nové a že by potřeboval významnou pomoc při seznámení se např. se sociologickými a výzkumnými technikami v sociálních vědách“.

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele (že hodnocení jeho návrhu nebylo provedeno řádně), Komise se domnívala, že hodnocení bylo provedeno v souladu s pravidly upravujícími proces hodnocení, zejména: i) nařízení č. 2321/2002; ii) pokyny; a iii) pokyny pro hodnotitele (4).

Podle Komise byli nezávislí vedoucí odborníci hodnotící návrh stěžovatele jmenováni v souladu s článkem 11 nařízení č. 2321/2002 a byli dostatečně kvalifikovaní k provedení hodnocení.

Pokud jde o připomínku stěžovatele, že odborníci nejednali nezávisle, ale dosáhli shody, Komise uvedla, že návrh stěžovatele byl posouzen v souladu s oddílem 0.4 Pokynů pro hodnotitele, podle něhož jsou dvě hlavní fáze každého hodnotícího zasedání:

● Individuální hodnocení návrhů

„Každý návrh hodnotí na základě platných kritérií nezávisle několik hodnotitelů, kteří vyplňují zprávy o individuálním hodnocení (IAR) a uvádějí známky a připomínky. Tuto část hodnocení obvykle provádějí hodnotitelé na dálku na svém pracovišti (...)“.

● Konsenzus

„U každého návrhu by mělo být dosaženo konsenzu a jeden z odborníků, který byl jmenován zpravodajem, vypracuje konsenzuální zprávu. Tato zpráva bude věrně odrážet společné názory hodnotitelů. Po dokončení individuálního hodnocení osnovy nebo celého návrhu se odborníci zapojení do hodnocení konkrétního návrhu shromáždí a dohodnou se – na místě nebo prostřednictvím komunikace na dálku – na společném posouzení a bodovém hodnocení návrhu. Ke každému návrhu je vypracována zpráva o konsenzu, která odráží dosažený konsenzus odborníků.“

Odborní hodnotitelé tedy musí dosáhnout konsensu, který je tedy strukturálním pilířem postupu hodnocení.

Pokud jde o připomínku stěžovatele, že počet odborníků hodnotících jeho návrh byl příliš malý, Komise citovala oddíl 0.2.1 Pokynů pro hodnotitele, podle něhož „[k]aždému návrhu budou přiděleni nejméně tři nezávislí odborníci, kteří budou obvykle provádět individuální hodnocení na dálku (...)“.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele (že jeho procesní práva byla porušena absencí odvolacího řízení) ,, Komise poukázala na to, že nařízení 2321/2002 nestanoví formální odvolací řízení. Komise dodala, že by zvážila přezkoumání hodnocení návrhu pouze tehdy, pokud by došlo k závažné faktické chybě, například pokud by z konsensuální zprávy bylo zřejmé, že hodnotitel přečetl nesprávný životopis.

Komise se nicméně obrátila na odborníky zapojené do hodnocení návrhu stěžovatele, kteří i) potvrdili, že taková závažná věcná chyba neexistuje, a ii) potvrdili své předchozí posouzení návrhu. Proto nelze tvrdit, že byla porušena procesní práva stěžovatele.

Stěžovatel navíc netvrdí, že došlo k takové závažné skutkové chybě. Pokud by k takové chybě nedošlo, znamenalo by přehodnocení návrhu stěžovatele porušení zásady rovného zacházení ve vztahu ke všem ostatním návrhům, které byly vyloučeny.

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že považuje tvrzení stěžovatele za neopodstatněná a jeho tvrzení za neplatná.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel nepředložil žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné nesprávné hodnocení návrhu

1.1 Stěžovatel předložil svůj návrh na "Výzvu k předkládání návrhů na vnitroevropská stipendia Marie Curie FP6-2004/Mobility-5" (dále jen "výzva"). Jeho návrh nebyl zahrnut do hodnocení ve druhém kroku, protože nepřekročil práh týkající se kvality výzkumného pracovníka. Podle souhrnné hodnotící zprávy vypracované externími odborníky, která se týkala návrhu stěžovatele, získal návrh známku 3,8 z 5, pokud jde o kvalitu výzkumného pracovníka, přičemž prahová hodnota činila 4.

Stěžovatel ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv tvrdil, že hodnocení jeho návrhu nebylo provedeno řádně, a tvrdil, že výsledky hodnocení jeho návrhu by měly být zrušeny.

Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že odborníci, kteří se podíleli na hodnocení jeho návrhu, nejednali nezávisle, ale dosáhli shody, a že počet odborníků, kteří hodnotili jeho návrh, byl příliš malý.

1.2 Evropská komise ve svém stanovisku uvedla, že hodnocení návrhu stěžovatele bylo provedeno v souladu s pravidly upravujícími proces hodnocení, tj. i) nařízením 2321/2002 o pravidlech pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na provádění šestého rámcového programu Evropského společenství (2002-2006) a pro šíření jeho výsledků (5) (dále jen "nařízení 2321/2002"), zejména jeho článkem 11, ii) pokyny k postupům hodnocení a výběru návrhů (dále jen "pokyny")(6) a iii) pokyny pro hodnotitele (7).

V souladu s výše uvedenými pravidly jmenovala Komise vedoucí odborníky, kteří hodnotili návrh stěžovatele a kteří vykonávali své povinnosti v souladu se stejnými pravidly.

1.3 Veřejný ochránce práv přezkoumal příslušná ustanovení nařízení 2321/2002, Pokynů pro hodnotitele a Pokynů a konstatuje, že podle čl. 11 odst. 1 první odrážky nařízení 2321/2002 jmenuje Komise nezávislé odborníky, kteří budou nápomocni při hodnocení požadovaném šestým rámcovým programem a zvláštními programy. Podobně se podle oddílu 0.2 Pokynů pro hodnotitele očekává, že hodnotitelé budou nezávislí, nestranní a objektivní a budou se během celého procesu hodnocení chovat profesionálně.

V tomto ohledu považuje veřejný ochránce práv za užitečné dodat, že podle pokynů (8) je nezávislým odborníkem odborník, který pracuje za svou osobu a při výkonu své práce nezastupuje žádnou organizaci.

1.4 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že podle pokynů (oddíly 4.1 a 4.5) a pokynů pro hodnotitele (oddíly 0.2.1 a 0.4.): i) každému návrhu budou přiděleni alespoň tři nezávislí odborníci, kteří budou obvykle provádět individuální hodnocení na dálku, a ii) každé hodnotící zasedání se skládá z několika fází, včetně:

a) individuální hodnocení návrhů, během něhož je každý návrh nezávisle hodnocen podle platných kritérií několika hodnotiteli, kteří vyplňují zprávy o individuálním hodnocení a uvádějí známky a připomínky;

b) Fáze konsenzu, během níž by mělo být dosaženo konsenzu u každého návrhu, a vypracovaná zpráva konsenzu, která by měla věrně odrážet společné názory hodnotitelů. Za tímto účelem by se odborníci podílející se na hodnocení konkrétního návrhu měli na místě nebo prostřednictvím komunikace na dálku shromáždit a dohodnout se na společném posouzení a bodovém hodnocení návrhu. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že nezávislí odborní hodnotitelé usilují o dosažení konsensu až poté, co všichni dokončí své individuální posouzení návrhu.

1.5 Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že pokyny (oddíl 4.5.) a pokyny pro hodnotitele (oddíl 3.1.) stanoví, že nelze-li dosáhnout konsenzu, uvádí zpráva o konsenzu většinový názor, ale také zaznamenává nesouhlasné názory jakéhokoli konkrétního odborníka.

1.6 Veřejný ochránce práv se domnívá, že výše popsaný postup hodnocení se jeví jako přiměřený, že rozdíl mezi fází, ve které tři nezávislí odborníci provádějí svá individuální hodnocení, a fází, ve které usilují o konsensus, je jasný a že celkový postup se jeví jako přiměřeně navržený tak, aby byl přesný a účinný.

1.7 Veřejný ochránce práv se navíc domnívá, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by mohly zpochybnit stanovisko Komise, že hodnocení návrhu stěžovatele bylo ve skutečnosti provedeno v souladu s výše uvedeným postupem.

1.8 Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele, a domnívá se, že jeho žádosti nelze vyhovět.

2 Údajné porušení procesních práv

2.1 Stěžovatel tvrdil, že absence odvolacího řízení porušuje jeho procesní práva.

2.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že nařízení 2321/2002 nestanoví formální odvolací řízení. Komise uvedla, že zváží opětovné zahájení hodnocení návrhu pouze v případě závažné věcné chyby, například pokud by z konsensuální zprávy bylo zřejmé, že odborný hodnotitel přečetl nesprávný životopis. Stěžovatel však existenci takového závažného skutkového omylu netvrdí. Pokud by k takové chybě nedošlo, znamenalo by přehodnocení jeho návrhu porušení zásady rovného zacházení ve vztahu ke všem ostatním vyloučeným návrhům.

Komise se nicméně obrátila na odborníky zapojené do hodnocení návrhu stěžovatele, kteří i) potvrdili, že taková závažná věcná chyba neexistuje, a ii) potvrdili své předchozí posouzení návrhu.

2.3 Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, jak správně poznamenává Komise, že nařízení 2321/2002 nestanoví formální odvolací řízení.

Veřejná ochránkyně práv však poukazuje na to, že tato skutečnost by Komisi nebránila v tom, aby v rámci správního provádění nařízení zavedla odvolací řízení. Kromě toho by se správní provádění nařízení ze strany Komise mělo zaměřit na zajištění toho, aby její rozhodnutí o žádostech byla v souladu se zásadami řádné správy, jako je spravedlnost, objektivita a neexistence diskriminace.

Veřejný ochránce práv však připomíná své zjištění v bodě 1.6 výše, že celkový postup hodnocení dotčený v projednávané věci se jeví jako přiměřeně koncipovaný tak, aby byl přesný a účinný. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv nedomnívá, že zásady řádné správy vyžadují zvláštní ustanovení pro odvolání v případě neúspěšných žádostí.

Veřejný ochránce práv však považuje za užitečné poukázat na to, že neúspěšní žadatelé, kteří se domnívají, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu při vyřizování jejich žádosti, mají právo podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, že stěžovatel toto právo v tomto případě uplatnil a že zejména pokud by správní orgán neponechal závažnou skutkovou chybu, mohla by představovat nesprávný úřední postup.

2.4 Veřejná ochránkyně práv proto vítá jak skutečnost, že Komise kontaktovala odborníky zapojené do hodnocení návrhu stěžovatele, aby ověřila, zda se v hodnocení vyskytla závažná věcná chyba, tak prohlášení Komise, že výskyt závažné věcné chyby by odůvodňoval opětovné zahájení hodnocení návrhu.

2.5 S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o údajné porušení procesních práv z důvodu neexistence odvolacího řízení.

3 Závěr

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že šetření této stížnosti neodhalilo případ nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2004, C 255, s. 12.

(2) Pokyny jsou k dispozici na internetových stránkách Cordis (http://cordis.europa.eu/fp6/find-doc-specific.htm#evalproc).

(3) Úř. věst. 2002, L 355, s. 23.

(4) Pokyny pro hodnotitele jsou k dispozici na internetových stránkách Cordis (http://fp6.cordis.lu/index.cfm?fuseaction=Usersite.FP6DetailsCallPage&call_id=158).

(5) Úř. věst. 2002, L 355, s. 23.

(6) Pokyny jsou k dispozici na internetových stránkách Cordis (http://cordis.europa.eu/fp6/find-doc-specific.htm#evalproc).

(7) Pokyny pro hodnotitele jsou k dispozici na internetových stránkách Cordis (http://fp6.cordis.lu/index.cfm?fuseaction=Usersite.FP6DetailsCallPage&call_id=158).

(8) Pokyny, s. 6, poznámka pod čarou 7.