Štrasburk 4. prosince 2006

Vážený pane M.,

Dne 12. června 2005 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv ohledně odpovědi Rady na dopis, který jste Radě zaslal dne 11. ledna 2005.

Dne 26. července 2005 jsem předal stížnost generálnímu tajemníkovi Rady.

Dne 26. října 2005 mě Rada informovala, že potřebuje více času na přípravu svého stanoviska, a dne 22. listopadu 2005 zaslala své stanovisko v angličtině.

Dne 25. listopadu 2005 mi Rada zaslala překlad svého stanoviska do polštiny. Stanovisko jsem Vám předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. ledna 2006.

Dne 22. března 2006 Vám útvary v mé pravomoci zavolaly, aby projednaly možnost smírného řešení Vaší stížnosti.

Dne 12. dubna 2006 jsem Radě zaslal svůj návrh na smírné řešení Vaší stížnosti. Téhož dne jsem Vám zaslal kopii návrhu spolu s překladem do polštiny.

Dne 24. května 2006 odpověděla Rada na můj návrh v angličtině. Rovněž zaslal překlad této odpovědi do polštiny, který jsem Vám zaslal s výzvou k zaslání připomínek.

Dne 27. června 2006 jste mi zaslal své připomínky k odpovědi Rady na můj návrh na smírné řešení Vaší stížnosti.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

 

Stížnost

Dne 11. ledna 2005 zaslal stěžovatel Radě dopis, v němž vyjádřil své obavy ohledně skutečnosti, že irské předsednictví Rady (leden až červen 2004) bylo sponzorováno soukromými společnostmi (jak bylo oznámeno na internetových stránkách předsednictví: http://www.eu2004.ie/sitetools/sponsorship.asp). Stěžovatel ve svém dopise zastával názor, že sponzorování irského předsednictví soukromými společnostmi bylo v rozporu s pravidly demokracie, mohlo vést ke ztrátě jeho nezávislosti a mohlo vést ke střetu zájmů. Tvrdil, že soukromé společnosti by neměly mít možnost sponzorovat vedení EU; že by mělo být ukončeno sponzorování předsednictví soukromými společnostmi; a že by mělo být prošetřeno, zda takové sponzorování irského předsednictví mělo nějaký dopad na legislativní proces EU.

Dne 27. ledna 2005 informoval generální sekretariát Rady stěžovatele, že jeho dopis byl předán irskému předsednictví a lucemburskému předsednictví (leden až červen 2005), aby se k této otázce vyjádřili. Do 20. dubna 2005 však , stěžovatel neobdržel žádnou odpověď. V té době podal stížnost veřejnému ochránci práv (1618/2005/MHZ) ohledně toho, že Rada neodpověděla. Po zásahu veřejného ochránce práv zaslalo lucemburské předsednictví dne 30. května 2005 stěžovateli odpověď a kopii veřejnému ochránci práv. Dne 31. května 2005 informoval veřejný ochránce práv stěžovatele o svém rozhodnutí uzavřít případ, jak bylo urovnáno orgánem, ale poukázal na to, že toto rozhodnutí neznamená posouzení podstaty odpovědi, kterou mu zaslalo lucemburské předsednictví.

Odpověď zaslaná lucemburským předsednictvím stěžovateli obsahovala shrnutí dotazů stěžovatele a informace týkající se internetových stránek lucemburského předsednictví, včetně skutečnosti, že lucemburské předsednictví nemá žádné sponzory internetových stránek.

Dne 12. června 2005 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv, který byl zaregistrován pod číslem 2172/2005/MHZ.

Stěžovatel tvrdil, že Rada neodpověděla na jeho dotaz týkající se sponzorství předsednictví soukromými společnostmi.

Tvrdil, že by měl dostat odpověď na svou otázku.

Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že Rada nedodržela článek 41 Listiny základních práv Evropské unie.

Šetření

Stanovisko Rady

Rada shrnula následující body.

Ve svém dopise generálnímu sekretariátu Rady ze dne 11. ledna 2006 stěžovatel tvrdil, že prvky irského předsednictví jsou sponzorovány soukromými společnostmi, a vyjádřil obavy, že by tato okolnost mohla ovlivnit evropský legislativní proces, a tudíž do něj zasahovat.

Vzhledem k tomu, že se tato záležitost netýkala internetových stránek Rady, informoval generální sekretariát dne 27. ledna 2005 stěžovatele o tom, že postupuje jeho dopis bývalému irskému předsednictví a lucemburskému předsednictví (které v té době vykonávalo předsednictví). Lucemburské předsednictví odpovědělo stěžovateli dne 30. května 2005 a generální sekretariát se zavázal tuto odpověď přeložit do polštiny.

Organizace předsednictví, včetně rozhodnutí usilovat o sponzorování jeho částí, je v zásadě záležitostí orgánů členských států. Nejedná se o záležitost spadající do rozhodovací pravomoci Rady. Dotčené sponzorství bylo věcí irské vlády, aby se jím zabývala. Na oplátku za sponzorské prvky irského předsednictví bylo sponzorům povoleno, aby na svých reklamách a produktech zobrazovali logo předsednictví a aby na internetových stránkách irského předsednictví umisťovali loga svých společností. „Irské orgány poukázaly na to, že zásady a postupy, které informovaly irský model sponzorství, daly potenciálním sponzorům jasně najevo, že poskytování zboží a služeb pro předsednictví nebude mít dopad na žádné politické otázky nebo rozhodnutí přijímaná vládou. V důsledku toho Rada nechápe, jak by dotčené sponzorství mohlo ovlivnit legislativní proces (který navíc zahrnuje i jiné orgány).“

Poté, co Rada obdržela dopis stěžovatele ze dne 11. ledna 2005, vynaložila veškeré úsilí, aby mu poskytla odpověď v přiměřené lhůtě a v souladu se svým kodexem řádné správní praxe. Dne 27. ledna 2005 informovalo oddělení pro veřejné informace generálního sekretariátu stěžovatele, že předalo kopii jeho žádosti irskému a lucemburskému předsednictví „k potvrzení“. Pokud jde o odpověď lucemburského předsednictví, Rada se domnívala, že její odpověď ze dne 30. května 2005 nemohla být vyčerpávající, jelikož ani lucemburské orgány, ani Rada jakožto orgán EU nebyly odpovědné za organizaci irského předsednictví. Irské orgány zaslaly stěžovateli dopis dne 3. listopadu 2005.

Rada dospěla k závěru, že z její strany nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nenese odpovědnost za záležitost uvedenou v tvrzení stěžovatele. Rada rovněž uvedla, že jako orgán nebyla nikdy sponzorována soukromými společnostmi.

Pokud jde o argument stěžovatele týkající se porušení článku 41 Listiny, Rada poukázala na to, že odpověď lucemburských orgánů nebyla rozhodnutím, ale spíše představovala dopis těchto orgánů reagující na obavy stěžovatele. Lucemburské orgány nemohly udělat nic jiného, než odkázat na své vlastní internetové stránky. Proto ve svém dopise informovaly stěžovatele, že internetové stránky lucemburského předsednictví byly zřízeny v rámci odpovědnosti příslušných lucemburských orgánů a nezahrnovaly podporu od externích sponzorů.

Rada rovněž ke svému stanovisku připojila kopii dopisu, který irské orgány zaslaly stěžovateli dne 3. listopadu 2005. Podle Rady představoval tento dopis odpověď na dopis stěžovatele ze dne 11. ledna 2005, který irským orgánům předal generální sekretariát. Tento dopis, který začíná tím, že se stěžovateli písemně omluví za zpoždění, pokračuje následovně:

„Úspěch sponzorských dohod v nedávných předsednictvích povzbudil Irsko, aby zastávalo názor, že předsednictví v roce 2004 poskytlo irským podnikům cennou a důležitou příležitost k podpoře toho, co je na Irsku nejlepší, zejména v odvětví hospodářství, obchodu a cestovního ruchu. Irské orgány modelovaly svůj přístup podle přístupu uplatňovaného jinými předsednictvími tím, že od společností vyzývaly k předkládání nabídek sponzorství. Veškeré sponzorství bylo ve formě zboží nebo služeb a žádné peněžní sponzorství nebylo nabídnuto ani zvažováno. Rozhodnutí o přizvání sponzorů bylo záležitostí irských orgánů a netýkalo se Rady EU ani jejího generálního sekretariátu.

Vzhledem k tomu, že některé kategorie podniků jsou zvláště vhodné pro sponzorskou dohodu, ministerstvo zahraničních věcí kontaktovalo různé zastřešující skupiny pro podnikání v Irsku, aby nastínilo možnosti sponzorství. Před uzavřením těchto dohod o sponzorství zvážila všechny nabídky sponzorství meziresortní plánovací skupina předsednictví pod předsednictvím ministerstva zahraničních věcí.

Irská vláda byla povzbuzena počtem společností, které se snažily uzavřít ujednání o sponzorství buď pro celé předsednictví, nebo pro konkrétní akce. Sponzorství pomohlo rozvinout širší odpovědnost za předsednictví a zapojení do něj.

Ačkoli se většiny akcí účastnily veřejné a místní orgány, bylo to v souvislosti se závazkem vlády plně podporovat předsednictví ze strany státu a v tomto ohledu nebyly státní orgány považovány za sponzory. Převážnou většinu značných finančních nákladů vzniklých během irského předsednictví nesly státní orgány.

Irská vláda při několika příležitostech zdůraznila, že kromě toho, že sponzorům umožňuje používat logo předsednictví nebo umísťuje loga společností na internetové stránky předsednictví, žádný ze sponzorů nepožádal o žádnou laskavost ani o vrácení svého sponzorství. Sponzorům bylo rovněž jasně řečeno, že postoj irské vlády k jakékoli otázce nebo návrhu nebude tímto sponzorstvím ovlivněn ani ohrožen.“

Připomínky stěžovatele

Připomínky stěžovatele jsou shrnuty následovně.

Stížnost se týkala obecné otázky nastolené skutečností, že předsednictví Rady bylo sponzorováno soukromými společnostmi. Dopis stěžovatele ze dne 11. ledna 2005 odkazoval na internetové stránky irského předsednictví, na nichž bylo sponzorování oznámeno, pouze za účelem prokázání skutečnosti, že k takovému sponzorování předsednictví soukromými společnostmi skutečně došlo.

Rada nezaujala postoj k otázce sponzorství předsednictví soukromými společnostmi, a to ani před odpověďmi zaslanými stěžovateli irským a lucemburským předsednictvím, ani po nich.

Dopis, který mu zaslalo lucemburské předsednictví, nebyl odpovědí na jeho dotaz, protože se zaměřoval pouze na jeho vlastní internetové stránky.

Stěžovatel uvedl, že irské předsednictví uvedlo, že je sponzorováno irskými firmami. Stěžovatel vyjádřil názor, že využíváním orgánů EU by neměly být prosazovány národní zájmy. Poukázal rovněž na to, že podle jeho internetových stránek bylo irské předsednictví sponzorováno předními mezinárodními korporacemi, jako jsou Microsoft a Dell.

Během irského předsednictví se stěžovatel obzvláště zajímal o legislativní proces týkající se jedné konkrétní směrnice. Poznamenal, že irské předsednictví vyvinulo intenzivní úsilí, aby pokročilo v přijímání této směrnice, která se zdá být pro společnost Microsoft velmi výhodná. Stěžovatel však poznamenal, že Evropský parlament tento návrh zamítl. Stěžovatel proto zpochybnil prohlášení Rady obsažené v jeho stanovisku, že sponzorství nemohlo ovlivnit legislativní proces. Stěžovatel si přál, aby Rada ověřila, zda sponzorování irského předsednictví soukromými společnostmi mělo dopad na její rozhodovací proces.

V neposlední řadě stěžovatel vyjádřil názor, že v zájmu zajištění demokratického fungování Unie by Rada měla převzít odpovědnost za činnosti předsednictví prováděné jménem Rady. V opačném případě a s ohledem na to, že vnitrostátní orgány jednoho členského státu nemají žádnou povinnost zodpovídat se za své jednání občanům jiného členského státu, by předsednictví, které má dopad na rozhodovací proces týkající se všech evropských občanů, nebylo odpovědné. Z těchto důvodů stěžovatel vyjádřil politování nad tím, že Rada nevidí v podpoře svého předsednictví nic špatného. Stěžovatel se proto domníval, že by se nikdy nemělo uskutečňovat sponzorování Rady nebo jejího předsednictví a že by Rada měla změnit svůj jednací řád tak, aby zakázal jakékoli sponzorování předsednictví.

Stěžovatel ve svém vyjádření nejen reagoval na stanovisko Rady k jeho původnímu tvrzení a tvrzení, ale zřejmě také vznesl řadu nových otázek. Veřejná ochránkyně práv stěžovatele nepochopila, že si přeje předložit tyto nové otázky jako dodatečná obvinění a tvrzení, k nimž by Rada měla být vyzvána, aby vydala stanovisko.

Návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení, který je popsán níže, proto vycházel pouze z šetření původního tvrzení a tvrzení stěžovatele.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek stěžovatele nebyla veřejná ochránkyně práv spokojena s tím, že Rada odpovídajícím způsobem reagovala na tvrzení a tvrzení stěžovatele.

Návrh přátelského řešení

Článek 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv mu ukládá, aby v co největší možné míře hledal s dotyčným orgánem řešení, které by odstranilo nesprávný úřední postup a uspokojilo stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv předložila Radě tento návrh smírného řešení:

Rada by mohla zvážit revizi a doplnění své odpovědi stěžovateli tím, že i) přijme, že otázka komerčního sponzorství jejího předsednictví spadá do pravomoci Rady jako orgánu Společenství, a ii) obviní ji, že je ochotna v přiměřené lhůtě přijmout opatření k zabránění takovému sponzorství nebo jej regulovat způsobem, který zajistí, že případné střety mezi soukromými zájmy a veřejnými povinnostmi budou řádně řešeny.

Návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení vycházel z těchto úvah:

1 Stěžovatel zaslal Radě dopis, v němž vyjádřil své obavy ohledně skutečnosti, že irské předsednictví Rady (leden až červen 2004) bylo sponzorováno soukromými společnostmi. Stěžovatel zastával názor, že sponzorování irského předsednictví soukromými společnostmi bylo v rozporu s pravidly demokracie a mohlo vést ke ztrátě nezávislosti předsednictví a ke střetu zájmů. Tvrdil, že soukromé společnosti by neměly mít možnost sponzorovat vedení EU. Stěžovatel tvrdil, že sponzorování předsednictví soukromými společnostmi by mělo být ukončeno a že by mělo být zahájeno šetření, zda toto sponzorování irského předsednictví mělo nějaký dopad na legislativní proces EU.

Generální sekretariát Rady informoval stěžovatele, že jeho dopis byl předán bývalému irskému předsednictví a lucemburskému předsednictví (které v té době vykonávalo předsednictví), aby jim umožnil vyjádřit se k této otázce . Odpověď zaslaná lucemburským předsednictvím stěžovateli obsahovala stručné shrnutí dotazů stěžovatele a informace týkající se internetových stránek lucemburského předsednictví. Rovněž uvedla, že lucemburské předsednictví nemá žádné sponzory internetových stránek.

Stěžovatel tvrdil, že Rada neodpověděla na jeho dotaz týkající se sponzorství předsednictví soukromými společnostmi.

Tvrdil, že by měl dostat odpověď na svou otázku.

2 Ve svém stanovisku Rada v souhrnu tvrdila, že za záležitost uvedenou v tvrzení stěžovatele nenese odpovědnost. Organizace předsednictví, včetně hledání sponzorství pro některé aspekty předsednictví, je záležitostí příslušných orgánů členských států a nespadá do rozhodovací pravomoci Rady. Dotčené sponzorství bylo věcí irské vlády, aby se jím zabývala. Poté, co Rada obdržela dopis stěžovatele, vynaložila veškeré úsilí, aby mu poskytla odpověď v přiměřené lhůtě, a předala kopii jeho žádosti irskému a lucemburskému předsednictví.

Rada rovněž v souhrnu uvedla, že nikdy nebyla sponzorována soukromými společnostmi jako institucí, a nevidí, jak by sponzorství irského předsednictví mohlo ovlivnit evropský legislativní proces vzhledem k tomu, že i) legislativní proces zahrnuje i jiné instituce; a ii) irské orgány daly potenciálním sponzorům jasně najevo, že poskytování zboží a služeb pro předsednictví nebude mít dopad na žádné politické otázky nebo rozhodnutí irské vlády.

3 Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že jeho stížnost se týká obecné otázky sponzorování předsednictví Rady soukromou společností.

4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že odpovědi, které stěžovatel obdržel v reakci na svůj dopis Radě, zahrnují dva hlavní prvky: konkrétně i) argument, že Rada jako taková není odpovědná za své předsednictví, pokud jde o otázky sponzorství, a ii) tvrzení, že sponzorství irského předsednictví neovlivnilo legislativní proces. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že by měl přezkoumat přiměřenost odpovědí zaslaných stěžovateli z hlediska těchto dvou prvků.

Odpovědnost předsednictví za komerční sponzorství

5 Pokud jde o odpovědnost za obchodní sponzorství předsednictví, veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 203 Smlouvy o ES stanoví, že funkci předsedy vykonává postupně každý členský stát v Radě po dobu šesti měsíců . Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že v souvislosti s právem Společenství týkajícím se přístupu k dokumentům Rada v předchozím stanovisku jasně uvedla, že předsednictví nepovažuje za samostatný orgán (1). V témže předchozím stanovisku Rada rozlišovala mezi dokumenty vypracovanými členským státem, který vykonává předsednictví Rady, a dokumenty vypracovanými tímto členským státem, které nesouvisejí s jeho úlohou předsednictví Rady. Dodal, že právo Společenství týkající se přístupu k dokumentům Rady se vztahuje pouze na prvně uvedené dokumenty.

6 Veřejná ochránkyně práv sdílí názor Rady, že předsednictví není orgánem odděleným od Rady. Kromě toho má veřejný ochránce práv za to, že rozlišení, které Rada činí mezi dokumenty, které členský stát sepsal jako předsednictví Rady, a dokumenty, které tento členský stát sepsal a které nesouvisejí s jeho úlohou předsednictví Rady, má smysl a poskytuje užitečnou analogii v projednávané věci, která se týká odpovědi na obavy občanů ohledně převzetí předsednictví.

7 Veřejný ochránce práv však není schopen pochopit, na jakém základě by Rada mohla mít za to, že sponzorství předsednictví Rady (na rozdíl od sponzorství členského státu, který náhodou vykonává předsednictví) nespadá do pravomoci Rady jako orgánu Společenství. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že tento aspekt odpovědi Rady stěžovateli byl nedostatečný.

Možnost komerčního sponzorství ovlivňujícího legislativní proces

8 Pokud jde o možnost komerčního sponzorování předsednictví Rady ovlivňujícího legislativní proces, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Rada ve svém stanovisku uvedla, že nechápe, jak by sponzorování irského předsednictví mohlo ovlivnit evropský legislativní proces vzhledem k tomu, že i) legislativní proces zahrnuje i jiné orgány; a ii) irské orgány daly potenciálním sponzorům jasně najevo, že poskytování zboží a služeb pro předsednictví nebude mít dopad na žádné politické otázky nebo rozhodnutí irské vlády.

9 Pokud jde o bod i), veřejný ochránce práv nespatřuje žádný důvod ke zpochybnění zjevného názoru Rady, že úloha jiných orgánů Společenství podporuje integritu legislativního procesu. Veřejná ochránkyně práv se však rovněž domnívá, že ačkoli Rada není pouze jedním aktérem legislativního procesu, možnost, že předsednictví Rady může být ovlivněno komerčním sponzorstvím, by měla tendenci podrývat důvěru občanů v tento proces, a tím oslabovat jeho legitimitu. Veřejná ochránkyně práv v této souvislosti poukazuje na to, že OECD uvedla, že „budování důvěry ve veřejné instituce je základním kamenem řádné správy věcí veřejných“(2).

10 Pokud jde o bod ii), veřejná ochránkyně práv považuje za relevantní a užitečné, aby Rada stěžovateli objasnila podmínky, za nichž bylo sponzorství pozváno a přijato irským předsednictvím. Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že obecně se pouhé tvrzení, že střet zájmů nemá vliv na politiku nebo rozhodnutí, považuje za nedostatečnou reakci, pokud takový střet zájmů existuje. V tomto ohledu veřejný ochránce práv upozorňuje Radu na zásady přijaté OECD v červnu 2003 v jejím doporučení Rady o pokynech OECD pro řešení střetů zájmů ve veřejné službě. Veřejný ochránce práv bere na vědomí zejména toto prohlášení: „Přestože střet zájmů není ipso facto korupcí, je stále více uznáváno, že střety mezi soukromými zájmy a veřejnými povinnostmi veřejných činitelů, nejsou-li řádně řešeny, mohou vést ke korupci“(3).

Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že tento aspekt odpovědi Rady stěžovateli je rovněž nedostatečný.

Odpověď Rady na návrh smírného řešení

Rada zaslala stručnou odpověď. Uvedla, že z důvodů, které již podrobně vysvětlila ve svém stanovisku ke stížnosti, nemůže připustit, že otázka komerčního sponzorování jejího předsednictví spadá do pravomoci Rady jakožto orgánu Společenství. Vzhledem k tomu, že Rada nenese žádnou odpovědnost za rozhodnutí vlády, která vykonává předsednictví, využít možností, které nabízí sponzorství, nemůže Rada na žádost veřejného ochránce práv navázat a zvážit smírné řešení této záležitosti.

Připomínky stěžovatelů

Stěžovatel vyjádřil politování nad tím, že Rada neprojevila větší porozumění, pokud jde o návrh smírného řešení. Požádal veřejnou ochránkyni práv, aby využila všech možných právních prostředků a přesvědčila Radu, aby zaujala smířlivější postoj.

ROZHODNUTÍ

1 Přiměřenost odpovědi Rady na obavy občanů ohledně komerčního sponzorství předsednictví Rady

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Rada neodpověděla na jeho dotaz týkající se sponzorství předsednictví soukromými společnostmi. Tvrdil, že by měl dostat odpověď na svou otázku.

1.2 Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek stěžovatele nebyl veřejný ochránce práv spokojen s tím, že Rada odpovídajícím způsobem reagovala na tvrzení a tvrzení stěžovatele. Důvody pro stanovisko veřejného ochránce práv jsou vysvětleny výše (body 1–10).

1.3 Veřejný ochránce práv proto navrhl smírné řešení, v němž vyzval Radu, aby revidovala a doplnila svou odpověď stěžovateli tím, že i) přijme, že otázka komerčního sponzorství jeho předsednictví spadá do pravomoci Rady jako orgánu Společenství, a ii) uvede, že je ochotna v přiměřené lhůtě přijmout opatření, aby se takovému sponzorství zabránilo, nebo jej reguluje způsobem, který zajistí, že případné střety mezi soukromými zájmy a veřejnými povinnostmi budou řádně řešeny.

1.4 Rada ve své odpovědi uvedla, že z důvodů, které již podrobně vysvětlila ve svém stanovisku ke stížnosti, nemůže připustit, že otázka obchodního sponzorství jejího předsednictví spadá do pravomoci Rady jako orgánu Společenství. Vzhledem k tomu, že Rada nenese žádnou odpovědnost za rozhodnutí vlády vykonávající předsednictví využít možností, které nabízí sponzorství, není schopna na žádost veřejného ochránce práv navázat a zvážit smírné řešení této záležitosti.

1.5 Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby využil všech možných právních prostředků a přesvědčil Radu, aby zaujala smířlivější postoj.

1.6 Veřejná ochránkyně práv pečlivě zvážila, jaké další kroky jsou možné a vhodné vzhledem k tomu, že Rada návrh smírného řešení zamítla. Veřejný ochránce práv přitom vzal v úvahu, že stížnost se týká záležitostí veřejného zájmu a že se nejedná o žádné osobní zájmy stěžovatele.

1.7 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že otázka odpovědnosti Rady za její předsednictví, pokud jde o internetové stránky předsednictví, je vznesena v jiném případě (1487/2005/GG), k němuž veřejná ochránkyně práv předložila Evropskému parlamentu zvláštní zprávu. Veřejný ochránce práv se domnívá, že by bylo užitečné a vhodné upozornit Parlament na skutečnost, že stejná otázka vyvstává v projednávané věci. Veřejný ochránce práv se v tomto smyslu písemně obrátí na předsedu Evropského parlamentu. Veřejný ochránce práv se domnívá, že pokud jde o tento aspekt případu, nejsou v rámci tohoto šetření nutná žádná další opatření.

1.8 Veřejný ochránce práv vítá skutečnost, že stanovisko Rady ze dne 22. listopadu 2005 ke stížnosti věnovalo vážnou pozornost věcným obavám vzneseným stěžovatelem, pokud jde o možné účinky komerčního sponzorství předsednictví Rady obecně. Z principiálních důvodů vysvětlených v návrhu smírného řešení však veřejná ochránkyně práv vyzvala Radu, aby zvážila, zda je ochotna v přiměřeném časovém rámci přijmout opatření, která by zabránila komerčnímu sponzorování jejího předsednictví, nebo ji regulovat způsobem, který zajistí, že případné střety mezi soukromými zájmy a veřejnými povinnostmi budou řádně řešeny.

1.9 Vzhledem k postoji Rady, že nemá žádnou odpovědnost za internetové stránky předsednictví, nereagovala na tento aspekt návrhu smírného řešení. S ohledem na postoj Rady je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že v rámci tohoto šetření nelze v tomto aspektu případu dosáhnout žádného pokroku.

1.10 Veřejná ochránkyně práv je však i nadále znepokojena tím, že důvěra občanů v Unii a její fungování by mohla být nepříznivě ovlivněna tím, že Rada neodpoví na výzvu, aby zvážila vyjádření své ochoty přijmout v přiměřeném časovém rámci opatření, která by zabránila komerčnímu sponzorství jejího předsednictví, nebo aby ji regulovala způsobem, který zajistí, že případné střety mezi soukromými zájmy a veřejnými povinnostmi budou řádně řešeny.

1.11 Vzhledem k postoji Rady, že organizace předsednictví, včetně rozhodnutí usilovat o převzetí předsednictví, je v zásadě záležitostí orgánů členských států a že nespadá do odpovědnosti Rady jako orgánu Společenství, je veřejný ochránce práv toho názoru, že nejužitečnějším opatřením, které může v tomto ohledu učinit, je upozornit na tuto záležitost jednotlivé členské státy. Veřejný ochránce práv se proto písemně obrátí na stálé zástupce všech členských států při Evropských společenstvích.

2 Závěr

Z důvodů uvedených v bodech 1.7 a 1.9 výše se veřejná ochránkyně práv domnívá, že v souvislosti s touto stížností nejsou odůvodněná žádná další šetření.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude informován generální tajemník Rady.

Z důvodu uvedeného výše v bodě 1.7 zašle veřejný ochránce práv kopii rozhodnutí rovněž předsedovi Evropského parlamentu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 30. června 1998 o stížnosti 1056/96.

(2) Sdělení ze zasedání Rady z roku 2000 na úrovni ministrů.

(3) Bod 4 předmluvy k příloze. Viz http://www.oecd.org/dataoecd/13/22/2957360.pdf