Štrasburk 13. listopadu 2006

Vážený pane X,

Dne 2. května 2005 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou agenturu pro bezpečnost letectví (EASA). Stížnost se týká žádosti EASA o vrácení příspěvků na zařízení.

Dne 31. května 2005 jsem předal stížnost výkonnému řediteli EASA. Dne 9. září 2005 jsem obdržel stanovisko EASA, které jsem Vám zaslal s výzvou k vyjádření. Dne 5. října 2005 jsem obdržel Vaše připomínky.

Dne 18. dubna 2006 jsem Vás informoval o změně právního zástupce odpovědného za řešení Vašeho případu.

Dne 28. července 2006 Vás mé útvary telefonicky kontaktovaly ohledně možného smírného řešení Vaší stížnosti. Dne 29. srpna 2006 jsem agentuře EASA předložil návrh smírného řešení.

Dne 3. října 2006 jsem obdržel odpověď agentury EASA, kterou jsem Vám předal. Dne 6. října 2006 jste telefonicky a dne 21. října e-mailem potvrdil, že bylo dosaženo smírného řešení Vaší stížnosti.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly skutkové okolnosti shrnuty následovně.

Dne 1. srpna 2004 začal stěžovatel pracovat pro agenturu EASA jako dočasný zaměstnanec.

Dne 31. ledna 2005, tedy poslední den jeho zkušební doby, byl stěžovatel informován, že zkušební doba má být prodloužena o další čtyři týdny.

Dne 25. února 2005 byl stěžovatel informován, že jeho smlouva s agenturou EASA skončí.

Dne 7. března 2005 informovalo oddělení lidských zdrojů agentury EASA stěžovatele dopisem, že v souladu s článkem 24 pracovního řádu ostatních zaměstnanců (dále jen „PŘOZ“) a případem Cotrim (1) musí být proplaceny příspěvky na zařízení (v celkové výši 12 489,74 EUR), které byly vyplaceny, protože se stěžovatel přestěhoval do Bruselu a následně do Kolína nad Rýnem za účelem práce pro agenturu EASA.

Dne 16. března 2005 se stěžovatel dopisem obrátil na výkonného ředitele EASA. Stručně poukázal na to, že i) článek 24 pracovního řádu ostatních zaměstnanců nezmiňuje možnost žádat o proplacení výdajů; ii) znění čl. 5 odst. 5 přílohy VII služebního řádu (2) znamenalo, že náhrada výdajů se použije pouze v případě dobrovolného odstoupení, a nikoli v případě jednostranného ukončení smlouvy ze strany EASA; to bylo rovněž podpořeno iii) článkem 14 pracovního řádu ostatních zaměstnanců (3); konečně iv) citovaná judikatura nebyla pro případ stěžovatele relevantní, neboť paní Cotrim dobrovolně odstoupila ze svého pracovního místa v CEDEFOP. S ohledem na výše uvedené stěžovatel požádal ředitele, aby přezkoumal stanovisko agentury EASA.

Dne 31. března 2005 byla smlouva stěžovatele formálně ukončena. EASA odečetla částku 12 489,74 eura, která odpovídala dvěma příspěvkům na zařízení, které obdržel, od ostatních plateb dlužných stěžovateli.

Dne 11. dubna 2005 EASA stěžovateli stručně odpověděla, že nárok úředníků na příspěvek na zařízení byl získán až po potvrzení jejich smluv. Dočasný zaměstnanec měl ze zákona nárok na příspěvek na zařízení až poté, co orgán oprávněný ke jmenování potvrdil jeho smlouvu před koncem jeho zkušební doby. Tato zásada byla začleněna do dvou prohlášení, která stěžovatel podepsal dne 18. června 2004 (pokud jde o jeho zařízení v Bruselu) a dne 18. listopadu 2004 (pokud jde o jeho zařízení v Kolíně nad Rýnem). V těchto prohlášeních mu bylo sděleno, že „příspěvek na zařízení [byl] vyplacen jako záloha úředníkům, kteří ještě nebyli určeni“. EASA měla za to, že stěžovatel byl řádně informován o povinnosti vrátit zálohu na příspěvek na zařízení v případě, že se po zkušební době nezjistí. V prohlášeních podepsaných stěžovatelem bylo výslovně uvedeno, že „[t]ato náhrada (ať už celá částka v případě, že se neprokáže po zkušební době, nebo část vypočtená v poměru k [...] období) může být provedena odečtením od jakékoli částky splatné úředníkovi od orgánu [...]“. Agentura EASA proto potvrdila své rozhodnutí požadovat od stěžovatele zpět příspěvky na zařízení ve výši 12 577,16 EUR.

Dne 2. května 2005 podal stěžovatel stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv.

Stěžovatel tvrdil, že EASA tím, že požadovala zpět povolenky na zařízení, jednala zneužívajícím způsobem a v rozporu s přirozenou spravedlností.

Tvrdil, že EASA by měla stáhnout svou žádost o vrácení povolenek na zařízení.

Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že i) ukončení jeho pracovního poměru bylo jednostranné a nedobrovolné; a ii) vynaložil hmotné náklady v souvislosti s dvojím přemístěním během několika měsíců ve služebním zájmu.

Šetření

Stanovisko agentury EASA

Stanovisko agentury EASA lze shrnout následovně.

Souvislosti

Dne 18. června 2004 podepsal stěžovatel prohlášení o svém přemístění z Y do Bruselu. Toto prohlášení jej informovalo o „možnosti obdržet příspěvek na zařízení jako zálohu před tím, než se stane stálým zaměstnancem po skončení zkušební doby v souladu s článkem 24 pracovního řádu ostatních zaměstnanců a článkem 5 přílohy VII služebního řádu“. Prohlášení proto objasnilo, že i) příspěvek na zařízení byl „zálohou pro úředníky, kteří ještě nebyli určeni“; ii) v případě úředníků ve zkušební době by v případě, že se po zkušební době nezjistí, podléhala náhradě celá výše příspěvku; a iii) v případě, že dočasný zaměstnanec opustí Komisi (4) před uplynutím doby služby, která by mu za normálních okolností zakládala nárok na příspěvek, bude mu navráceno překročení částky, na kterou měl nárok na základě skutečné doby služby.

Dne 26. července 2004 podepsal stěžovatel pracovní smlouvu s agenturou EASA. Podle smlouvy byl stěžovatel od 1. srpna 2004 zaměstnán jako dočasný zaměstnanec. Prozatímní místo zaměstnání se nacházelo v Bruselu a konečné sídlo EASA se od 1. listopadu 2004 nacházelo v Kolíně nad Rýnem. Smlouva měla pevně stanovenou dobu platnosti pět let, která mohla být prodloužena. Dočasný zaměstnanec byl povinen vykonat zkušební dobu v délce šesti měsíců. S ohledem na datum nástupu do služebního poměru měla zkušební doba stěžovatele skončit dne 31. ledna 2005.

Dne 18. listopadu 2004 podepsal stěžovatel další prohlášení, tentokrát týkající se jeho přemístění z Bruselu do Kolína nad Rýnem. Byl znovu informován o pokročilé povaze obdrženého příspěvku na zařízení, a to za stejných podmínek jako dne 18. června 2004.

Dne 27. ledna 2005 vydal výkonný ředitel EASA sdělení o prodloužení zkušební doby stěžovatele o dva měsíce, tedy do 31. března 2005. Hlavním důvodem prodloužení byla nepřítomnost stěžovatele po dobu čtyř týdnů v roce 2004 (13,5 dne dovolené za kalendářní rok plus vánoční svátky) a bylo považováno za nezbytné prodloužit tuto dobu, aby bylo možné posoudit výkonnost stěžovatele a dokončit zprávu o zkušební době.

Dne 1. března 2005 podepsal výkonný ředitel zprávu stěžovatele o zkušební době a nepotvrdil jeho pracovní smlouvu.

Dne 7. března 2005 informovala EASA stěžovatele o nutnosti náhrady příspěvků na zařízení, které mu již byly vyplaceny v souladu s článkem 85 služebního řádu a článkem 45 PŘOZ.

Dne 9. března 2005 byl stěžovatel výkonným ředitelem informován, že jeho pracovní poměr v agentuře EASA byl ukončen a že v souladu s čl. 48 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců nabude ukončení výkonu funkce účinnosti ke dni 31. března 2005, což byl jeho poslední pracovní den.

Dne 16. března 2005 stěžovatel napadl žádost o úhradu u výkonného ředitele EASA a dne 11. dubna 2005 obdržel vysvětlení EASA ohledně důvodů pro rozhodnutí o vrácení povolenek na zařízení.

Stanovisko agentury EASA k tvrzení stěžovatele a tvrzení
i) Právo stěžovatele na povolenky na zařízení

Podle čl. 5 odst. 1 přílohy VII (uplatňovaného přímo na základě čl. 24 odst. 1 PŘOZ) a článku 34 služebního řádu ve spojení s článkem 14 PŘOZ vzniká dočasným zaměstnancům (stejně jako úředníkům) nárok na příspěvek na zařízení až poté, co byli uznáni poté, co orgán oprávněný ke jmenování potvrdil jejich smlouvy, a poté, co úspěšně odpracovali zkušební dobu. To potvrzuje i judikatura soudů Společenství (5).

V souladu s prohlášeními podepsanými stěžovatelem obdržel celou částku každé ze dvou povolenek na zařízení jako zálohu na začátku své počáteční zkušební doby v délce šesti měsíců a v jejím průběhu.

Vzhledem k tomu, že agentura EASA pracovní smlouvu stěžovatele po skončení jeho zkušební doby nepotvrdila, příspěvek na zařízení se pro něj nikdy nestal právem nabytým. Stěžovatel podepsal dvě prohlášení potvrzující skutečnost, že pochopil, že příspěvky na zařízení byly vyplaceny předem, a byl si tudíž vědom toho, že je bude muset vrátit v případě, že jeho smlouva nebude na konci zkušební doby obnovena. EASA tedy byla povinna získat zpět předem vyplacené příspěvky na zařízení, jelikož se tyto příspěvky nikdy nestaly nabytým právem stěžovatele.

EASA souhlasila s tím, že nepotvrzení pracovní smlouvy představuje jednostranné ukončení pracovního poměru ze strany EASA. V důsledku toho nepovažoval čl. 5 odst. 5 přílohy VII služebního řádu za použitelný na situaci stěžovatele, jelikož tento článek odkazoval na případy dobrovolného odstoupení ze služby. Agentura EASA vysvětlila, že prohlášení ze dne 18. června a 18. listopadu 2004 odkazovala na toto ustanovení, neboť dobrovolné odstoupení se jevilo jako nejčastější způsob odchodu ze služby. Připustil však, že prohlášení mohlo odkazovat na situace nedobrovolného odstoupení, a v zájmu větší jasnosti odpovídajícím způsobem změnil formuláře prohlášení. Poukázal však na to, že účelem prohlášení bylo především informovat zaměstnance o pokročilé povaze vyplácení příspěvků na zařízení. Agentura EASA dále uznala, že věc Cotrim se skutečně týkala situace dobrovolného odstoupení, a proto nebyla přímo použitelná na stěžovatele.

ii) Povinnost získat zpět povolenky na zařízení

Podle služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců je příspěvek na zařízení paušálním paušálním příspěvkem automaticky vypláceným bez ohledu na okolnosti každého konkrétního případu. Nedělitelnost příspěvku na zařízení byla rovněž potvrzena příslušnou judikaturou soudů Společenství: „(...) příspěvek na zařízení, který je paušální a nedělitelný, je úředníkovi automaticky vyplácen v okamžiku jeho usazení - za předpokladu, že má nárok na příspěvek za práci v zahraničí a že je prokázáno, že se usadil v místě zaměstnání - a není nutné, aby tento úředník prokazoval existenci skutečných výdajů. To je také jasný smysl čl. 5 odst. 3 druhého pododstavce přílohy VII služebního řádu (...)“(6). Kromě toho „(...) pokud je úředníkovi po jeho jmenování přiznán příspěvek na zařízení, denní příspěvek, který má kompenzovat nevýhody vyplývající z nejisté situace úředníka ve zkušební době, se ruší (...)“(7). Ve stejné argumentaci příspěvek na zařízení „(...) zjednodušuje úkol administrativy tím, že vylučuje nutnost, aby administrativa zkoumala výdaje, které úředník skutečně vynaložil (...)“(8).

V případě neobnovení dočasného zaměstnance ve zkušební době je agentura EASA podle článku 85 služebního řádu, který se na dočasné zaměstnance použije na základě článku 45 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, povinna získat zpět zálohy na zařízení. Orgán oprávněný ke jmenování nemá při plnění své povinnosti požadovat náhradu přeplatků žádnou diskreční pravomoc, a nemůže proto při žádosti o náhradu přeplatků zohlednit finanční situaci jednotlivců.

Z ustálené judikatury soudů Společenství vyplývá, že se předpokládá, že úředníci znají svá práva a povinnosti vyplývající ze služebního řádu a PŘOZ. Zdá se, že to platí zejména pro stěžovatele vzhledem k jeho stanovisku.

iii) Odškodnění stěžovatele

Konečné umístění EASA v Kolíně nad Rýnem a následné přemístění stěžovatele do tohoto města bylo jasně uvedeno v článku 2 pracovní smlouvy.

Služební řád a PŘOZ tak stanoví další příspěvky jako náhradu přímých výdajů zaměstnance z důvodu jeho nástupu do služebního poměru, které budou přiznány bez ohledu na to, zda se dotyčný zaměstnanec usadí, či nikoli. Jedná se mimo jiné o příspěvek na stěhování, příspěvek za práci v zahraničí, cestovní výdaje a denní příspěvek (9).

Agentura EASA chápala obtíže, s nimiž se zaměstnanci potýkají, když se musí nejprve přestěhovat do Bruselu a poté do Kolína nad Rýnem. Zdůraznil však, že stěžovateli byly vyplaceny všechny zákonné platby a příspěvky, na které měl nárok, a byly mu tak nahrazeny hmotné náklady vzniklé při přemístění. byl mu i) připsán denní příspěvek ve výši více než 7 300 EUR; ii) uhrazené cestovní výdaje z Y do Bruselu a z Bruselu do Kolína nad Rýnem; a iii) přiznal odstupné v důsledku propuštění dočasného zaměstnance „ve výši jedné třetiny jeho základního platu za každý ukončený měsíc zkušební doby“ v souladu s článkem 14 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

Agentura EASA dospěla k závěru, že s ohledem na výše uvedené nejednala zneužívajícím způsobem nebo v rozporu se zásadami přirozené spravedlnosti při plnění své povinnosti získat zpět zálohy na zařízení, na které stěžovatel dosud nezískal žádná zákonná práva. Měla za to, že při zpětném získávání povolenek na zařízení dodržela platný právní rámec, a tudíž se stěžovatelem zacházela stejně jako s ostatními zaměstnanci EASA. Agentura EASA proto s tvrzením stěžovatele nesouhlasila. Místo toho měl za to, že proti němu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel měl ve svém vyjádření za to, že EASA uznala, že formulář prohlášení o přiznání příspěvku na zařízení, který byl použit v době jeho zaměstnání, výslovně neuváděl povahu platby ani různé způsoby ukončení zaměstnání. Podle názoru stěžovatele administrativa agentury EASA v důsledku jeho stížnosti nyní vypracovala nový formulář pro přiznání příspěvku na zařízení. V tomto novém formuláři však nebylo uvedeno, na jakém právním základě by případně mohl být příspěvek na zařízení odebrán v případě nedobrovolného ukončení služebního poměru. Agentura EASA zmínila judikaturu týkající se běžných správních postupů v souvislosti s příspěvkem, ale v situacích, kdy došlo k nedobrovolnému ukončení pracovního poměru, neexistoval žádný přímý právní odkaz na nárok na vrácení finančních prostředků. Kromě toho bylo prokázáno, že stěžovatel byl ponechán zcela v nevědomosti, pokud jde o způsob, jakým agentura EASA zamýšlela vykládat pravidla a předpisy týkající se povolenek na zařízení. Stěžovatel nicméně uvítal skutečnost, že současní zaměstnanci ve zkušební době a budoucí zaměstnanci agentury EASA by nyní mohli mít jasnější názory na to, jak agentura EASA zamýšlela (správně nebo nesprávně) postupovat v podobných situacích.

Stěžovatel měl dále za to, že EASA tím, že uznala, že věc Cotrim je pro jeho konkrétní případ irelevantní, uznala, že jeho výklad služebního řádu a související judikatury byl správný, i když zdroje, které měl k dispozici, byly velmi omezené a nesrovnatelné s prostředky EASA nebo Evropské komise.

Stěžovatel zdůraznil, že nepožaduje žádné zvláštní zvýhodněné odškodnění. Podle jeho názoru by náhrada za propuštění dočasného zaměstnance neměla být vykládána jako "dar", ale jako zákonné právo, které neumožňuje EASA, aby si sama vykládala následné povinnosti vůči svým zaměstnancům.

Stěžovatel se domníval, že správa agentury EASA by měla uznat, že její poměrně nedávné zřízení jako organizace povede k administrativním chybám podobným těm, na které upozornil jeho případ, a že tyto incidenty by měly být využity jako poučení pro obě strany, aniž by jednotlivcům způsobovaly zbytečné finanční a jiné obtíže.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém posouzení stížnosti a stanoviska zaslaného agenturou EASA se veřejný ochránce práv dne 29. srpna 2006 písemně obrátil na výkonného ředitele agentury EASA, aby navrhl smírné řešení v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu (10).

Návrh veřejného ochránce práv byl vypracován na základě následující analýzy sporné otázky mezi stěžovatelem a agenturou EASA:

1 Stěžovatel tvrdí, že Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen "EASA") jednala zneužívajícím způsobem a v rozporu s přirozenou spravedlností tím, že požadovala vrácení příspěvků, které mu byly vyplaceny během zkušební doby. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel tvrdí, že i) ukončení jeho pracovního poměru bylo jednostranné a nedobrovolné a ii) vynaložil materiální náklady na přemístění dvakrát během několika měsíců, aby uspokojil požadavky agentury EASA.

2 EASA v souhrnu uvedla následující body: i) dočasný zaměstnanec získá nárok na příspěvek na zařízení až poté, co uspokojivě odpracoval zkušební dobu; ii) prohlášení podepsaná stěžovatelem dne 18. června a 18. listopadu 2004 jej informovala o tom, že příspěvky na zařízení byly poskytnuty jako záloha, s výhradou vrácení v případě, že nedojde ke zjištění; iii) EASA v zájmu větší jasnosti změnila formuláře prohlášení o příspěvku na zařízení tak, aby zahrnovaly situace nedobrovolného ukončení pracovního poměru; iv) EASA měla povinnost získat zpět předem vyplacené povolenky na zařízení, neboť tyto povolenky se nikdy nestaly nabytým právem stěžovatele; v) EASA chápala obtíže, s nimiž se zaměstnanci potýkali, když se museli přemístit nejprve do Bruselu a poté do Kolína nad Rýnem, ale stěžovateli byly vyplaceny všechny zákonné platby a příspěvky, na které měl nárok, a byly mu tak nahrazeny hmotné náklady vzniklé při přemístění. Zejména pobíral denní příspěvek; cestovní výdaje z Y do Bruselu a z Bruselu do Kolína nad Rýnem; a odškodnění při propuštění v souladu s článkem 14 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

3 Veřejný ochránce práv má za to, že stanovisko EASA, podle něhož dočasný zaměstnanec získá nárok na příspěvek na zařízení až po uspokojivém ukončení zkušební doby, je správné.

4 Veřejný ochránce práv však poznamenává, že v projednávané věci EASA vyplatila stěžovateli příspěvky na zařízení před koncem jeho zkušební doby, a tedy v době, kdy podle vlastní analýzy EASA neměl nárok na jejich obdržení. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že agentura EASA neposkytla žádné vysvětlení možného právního základu pro provádění těchto plateb.

5 Veřejný ochránce práv rovněž poznamenává, že agentura EASA v podstatě připustila, že prohlášení podepsaná stěžovatelem odkazovala na povinnost vrácení pouze v případě dobrovolného odstoupení a že tato prohlášení nezmiňovala možnost vrácení v případě ukončení pracovního poměru orgánem oprávněným ke jmenování. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že agentura EASA poskytla neúplné informace, které mohly stěžovatele uvést v omyl.

6 Kromě toho s ohledem na závažné finanční důsledky pro osoby, které jsou nejen zbaveny zaměstnání, ale jsou rovněž povinny vrátit značné částky, veřejný ochránce práv nevidí žádný důvod, proč by prohlášení výslovně nezmiňovala možnost vrácení v případě ukončení pracovního poměru orgánem oprávněným ke jmenování.

7 Je pravda, jak uvádí EASA, že podle ustálené judikatury soudů Společenství se předpokládá, že úředníci znají svá práva a povinnosti vyplývající ze služebního řádu a PŘOZ. Veřejný ochránce práv však zdůrazňuje, že tato domněnka neznamená, že orgány a instituce Společenství mohou svým úředníkům a jiným zaměstnancům poskytovat zavádějící informace o jejich právech a povinnostech.

8 S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl veřejný ochránce práv k předběžnému závěru, že EASA se dopustila nesprávného úředního postupu tím, že stěžovateli vyplatila příspěvky na zařízení v době, kdy na ně neměl právo, a poskytla neúplné informace, které mohly stěžovatele uvést v omyl, o možných okolnostech, za nichž by mohly být příspěvky získány zpět. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že zásada spravedlnosti vyžaduje, aby agentura EASA zvážila zrušení zpětného získání alespoň části povolenek na zařízení. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla smírné řešení stížnosti.

Návrh přátelského řešení

Na základě výše uvedených úvah předložila veřejná ochránkyně práv agentuře EASA následující návrh smírného řešení:

Vzhledem k okolnostem případu by EASA mohla zvážit zrušení zpětného získání alespoň části povolenek na zařízení.

Odpověď agentury EASA na návrh smírného řešení

Dne 28. září 2006 agentura EASA stručně odpověděla, že přijímá návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Agentura EASA se však domnívala, že všechny argumenty uvedené v jejím stanovisku předloženém veřejnému ochránci práv jsou i nadále platné. Tvrdila, že řádně splnila svou povinnost podle použitelných právních předpisů získat zpět zálohu na zařízení, na kterou stěžovatel dosud nezískal právní nárok. EASA měla za to, že zpětné získání zálohy, která byla vyplacena na základě podepsaného potvrzení, nelze považovat za nesprávný úřední postup.

Agentura EASA zopakovala, že účelem zálohy je pomoci zaměstnancům usadit se v nové zemi a městě, v tomto konkrétním případě usnadnit přemístění stěžovatele nejprve do Bruselu a poté do Kolína nad Rýnem. Proces přemisťování je nákladný a agentura EASA je odhodlána vynaložit veškeré úsilí, aby jej usnadnila.

Podle agentury EASA je vyplácení příspěvků na zařízení jako záloha v rámci Evropské komise a agentur Společenství zavedenou praxí. V tomto konkrétním případě byli zaměstnanci agentury EASA požádáni, aby se přemístili dvakrát během méně než jednoho roku. Zaměstnanci to bez zálohy nepřijali.

Agentura EASA připomněla, že i) ve svém stanovisku zaslaném veřejnému ochránci práv připustila, že informace obsažené v prohlášeních o příspěvku na zařízení podepsaných stěžovatelem jsou neúplné; a ii) tvrdila, že výše uvedená prohlášení jasně uváděla, že vyplacení příspěvku na zařízení představuje zálohu a že tuto skutečnost stěžovatel svým podpisem jasně uznal. Neúplné informace obsažené v těchto prohlášeních proto nemohly jako takové uvést stěžovatele v omyl vzhledem k tomu, že tyto platby byly provedeny jako záloha, dokud nezískal status přiznávající nárok na příspěvek na zařízení. Podle názoru EASA tedy neexistovala přímá příčinná souvislost mezi neúplnými informacemi a údajnými dezinformacemi zaměstnance, pokud jde o povahu zálohové platby. EASA tedy nemohla souhlasit s tím, že se v tomto případě jednalo o nesprávný úřední postup.

Agentura EASA trvala na svém stanovisku, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a s ohledem na jedinečnou povahu případu a s nejvyšším ohledem na stanovisko veřejného ochránce práv však souhlasila s jeho návrhem na smírné řešení a zcela zrušila vrácení příspěvku na zařízení vyplaceného stěžovateli.

Připomínky stěžovatele

V telefonickém rozhovoru s úřadem veřejného ochránce práv ze dne 6. října 2006 a e-mailem ze dne 21. října 2006 stěžovatel potvrdil, že bylo dosaženo smírného řešení.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen "EASA") jednala zneužívajícím způsobem a v rozporu s přirozenou spravedlností tím, že požadovala zpět příspěvky, které mu byly vyplaceny během zkušební doby. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel tvrdil, že i) ukončení jeho pracovního poměru bylo jednostranné a nedobrovolné a ii) vynaložil materiální náklady na přemístění dvakrát během několika měsíců, aby uspokojil požadavky agentury EASA.

1.2 Z důvodů vysvětlených v bodech 1 - 8 výše dospěl veřejný ochránce práv k předběžnému závěru, že EASA se dopustila nesprávného úředního postupu tím, že stěžovateli vyplatila příspěvky na zařízení v době, kdy na ně neměl právo, a poskytla neúplné informace, které mohly stěžovatele uvést v omyl, o možných okolnostech, za nichž by mohly být příspěvky získány zpět.

1.3 Veřejný ochránce práv proto navrhl smírné řešení stížnosti, v němž navrhl, aby EASA zvážila zrušení zpětného získání alespoň části povolenek na zařízení.

1.4 Agentura EASA ve své odpovědi na návrh zastávala názor, že zpětné získání zálohy vyplacené na základě podepsaného potvrzení nelze považovat za nesprávný úřední postup a že neexistuje přímá příčinná souvislost mezi neúplnými informacemi a údajnými dezinformacemi stěžovatele, pokud jde o povahu zálohové platby. Agentura EASA však trvala na svém stanovisku, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a s ohledem na jedinečnou povahu případu a s nejvyšším ohledem na stanovisko veřejného ochránce práv souhlasila s návrhem veřejného ochránce práv na smírné řešení a zcela zrušila vrácení příspěvku na zařízení vyplaceného stěžovateli.

1.5 V telefonickém rozhovoru s útvary veřejného ochránce práv a e-mailem ze dne 21. října 2006 stěžovatel potvrdil, že jeho stížnosti bylo dosaženo smírného řešení.

1.6 Veřejná ochránkyně práv vítá v tomto případě kooperativní a konstruktivní přístup agentury EASA.

2 Závěr

Na základě iniciativy veřejného ochránce práv se zdá, že agentura EASA a stěžovatel se dohodli na smírném řešení stížnosti. Veřejná ochránkyně práv vítá kooperativní a konstruktivní přístup agentury EASA v tomto případě a případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován výkonný ředitel agentury EASA.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Věc T-180/98, Cotrim v. Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání, Sb. VS s. I-A-207 a II-1077.

(2) „Usazený úředník, který obdržel příspěvek na zařízení a který dobrovolně odejde ze služby Společenství do dvou let ode dne nástupu do služby, vrátí při odchodu ze služby část příspěvku úměrně k neuplynulému období tohoto dvouletého období.“

3) „Propuštěný dočasný zaměstnanec má nárok na odstupné ve výši jedné třetiny svého základního platu za každý ukončený měsíc zkušební doby“.

(4) Veřejný ochránce práv chápe „Komisi“ jako „EASA“.

(5) Rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Lozano Palacios, C-62/97, Recueil 1998, s. I-3273, bod 22: „(...) příspěvek na zařízení, který má kompenzovat nevyhnutelné výdaje vzniklé dotyčnému úředníkovi přechodem z nejistého postavení (obvykle postavení úředníka ve zkušební době) do stálého postavení úředníka ve služebním poměru, což vyžaduje jeho úsilí, aby se na neurčitou, ale podstatnou dobu začlenil do místa svého zaměstnání. (...)“

(6) Rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Lozano Palacios, C-62/97, Recueil 1998, s. I-3273, bod 21.

(7) Výše uvedený rozsudek ve věci Komise v. Lozano Palacios, bod 22.

(8) Rozsudek Soudního dvora ve věci Verhaff v. Komise, 14/77, Recueil 1978, s. 2117, bod 17.

(9) Příloha VII služebního řádu.

(10) "Veřejný ochránce práv hledá, pokud je to možné, s dotčeným orgánem nebo institucí řešení, aby odstranil nesprávný úřední postup a vyhověl stížnosti".