Štrasburk 6. července 2006

Vážený pane T.,

Dne 19. března 2005 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se přidělování evropských finančních prostředků na informační kampaně o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (dále jen „Ústava“).

Dne 29. dubna 2005 jsem předal stížnost Komisi. Dne 28. července 2005 zaslala Komise své stanovisko v angličtině a dne 2. září 2005 svůj překlad do polštiny, který jsem Vám zaslal s výzvou k vyjádření.

Své připomínky jste zaslal dne 17. září 2005.

Dne 24. října 2005 jsem Komisi požádal o další informace.

Dne 2. února 2006 zaslala Komise svou odpověď v angličtině a dne 15. února 2006 svůj překlad do polštiny.

Dne 8. března 2006 jsem Vám zaslal překlad odpovědi Komise k případným připomínkám.

Své připomínky jste zaslal dne 27. března 2006.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Skutkové okolnosti podle stěžovatele (polského poslance Evropského parlamentu) jsou v souhrnu následující.

V roce 2005 Komise a Parlament vyčlenily 8 milionů EUR na komunikační a informační činnosti týkající se Smlouvy o Ústavě pro Evropu (dále jen „Ústava“). Tyto činnosti se měly konat před národními referendy o ratifikaci ústavy.

Ústava byla kontroverzní a měla své příznivce a skeptiky. Evropští občané by proto mohli činit svobodná a zralá rozhodnutí o ústavě pouze tehdy, pokud by byli dobře informováni o obou stranách argumentu.

Finanční prostředky Společenství však přijímaly pouze organizace, které se podílely na kampaních ve prospěch ústavy. Stěžovatel se proto domnívá, že i) evropští občané byli zbaveni svého práva být spolehlivě informováni a kromě toho ii) občané, kteří byli vůči ústavě skeptičtí, byli diskriminováni, protože neměli stejný přístup k finančním prostředkům na své informační kampaně jako příznivci ústavy.

Dne 19. března 2005 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv.

Stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise zbavuje evropské občany jejich práva být spolehlivě informováni o Ústavě a diskriminuje ty občany, kteří jsou vůči Ústavě skeptičtí.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku shrnula následující připomínky.

Pro rok 2005 měla rozpočtová položka pro prioritní informační program „Budoucnost Evropské unie“ (rozpočtová položka 250302 – „fond PRINCE“) celkový rozpočet ve výši 9 milionů EUR, který byl přidělen na komunikační činnosti týkající se Ústavy. Z této částky bylo 8 milionů EUR vynaloženo zastoupeními Komise v členských státech na podporu komunikačních strategií vnitrostátních vlád v rámci třístranné spolupráce mezi členskými státy, Evropským parlamentem a Komisí. Tato spolupráce byla součástí společné informační a komunikační strategie EU, v níž se Parlament, Rada, Komise, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů dohodly na úzké spolupráci s cílem maximalizovat výsledky komunikačních strategií. V tomto ohledu Komise odkázala na i) sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o informační a komunikační strategii EU (KOM(2002)350 ze dne 2. července 2002) a ii) sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění informační a komunikační strategie EU ze dne 20. dubna 2004 (KOM(2004)196).

Zbývající 1 milion EUR spravovaly ústřední útvary v Bruselu. Tyto útvary spravovaly například čistě informativní internetové stránky o Ústavě a zveřejňovaly brožury ve všech úředních jazycích Unie s informacemi o obsahu Ústavy. Komise se omezila na předávání věcných informací o Ústavě a na vysvětlování změn, které přinese.

Při financování veřejných diskusí a konferencí Komise zajistila, aby řečníci zastupovali různá stanoviska k ústavě, aby bylo zaručeno široké a vyvážené spektrum názorů. Cílem iniciativy Komise „1000 diskusí o Evropě“ bylo podnítit veřejnou diskusi o ústavě tím, že byli zástupci na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni vyzváni k diskusi se zainteresovanými občany. Ke dni vydání stanoviska Komise bylo uspořádáno 237 rozprav (například 106 rozprav se konalo ve Francii a 41 ve Španělsku) a bylo naplánováno více než 251 rozprav. Internetové stránky Komise (http://europa.eu.int/constitution/1000debates) obsahují další podrobnosti o datech, obsahu a řečnících.

Komise dospěla k závěru, že zajistila právo všech občanů být spolehlivě informováni o ústavě a že nediskriminovala ty občany, kteří byli vůči ústavě skeptičtí. Kromě toho Komise zdůraznila, že nepřijala žádné opatření, které by mohlo být v rozporu s příslušnými vnitrostátními předpisy platnými v období před volbami.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel se v souhrnu domníval, že stanovisko Komise je příliš obecné. Stanovisko neuvádí podrobnosti týkající se konkrétních projektů ani neuvádí, které organizace obdržely finanční prostředky Společenství. Měl za to, že pouze na základě těchto údajů bude možné posoudit, zda došlo k diskriminaci a zda byly finanční prostředky Společenství rozděleny spravedlivým způsobem.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.

Žádost veřejného ochránce práv o další informace

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o doplňující informace.

Zaprvé, i) jaký byl postup Komise pro předkládání a schvalování návrhů na financování projektů týkajících se komunikace s veřejností a informací o Ústavě ze strany Společenství a ii) které projekty zahrnující všech 25 členských států byly dosud financovány?

Za druhé, veřejná ochránkyně práv odkázala na internetové stránky Komise uvedené v jejím stanovisku. Poté, co veřejný ochránce práv zkontroloval jeho obsah, zjistil, že neobsahuje kontaktní údaje polských organizací nebo osob účastnících se iniciativy Komise „1000 rozprav o Evropě“. Veřejná ochránkyně práv proto požádala Komisi o poskytnutí těchto informací.

Zatřetí se veřejný ochránce práv dotázal Komise, zda má za to, že pokud se členské státy podílely na komunikačních činnostech Komise týkajících se Ústavy, jednaly v rámci práva Společenství, a byly tedy povinny dodržovat obecné zásady práva Společenství, včetně základních práv. V případě záporné odpovědi na třetí otázku veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby vysvětlila právní základ svého stanoviska. V případě kladné odpovědi na třetí otázku veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby mu sdělila, zda podnikla kroky na podporu a kontrolu dodržování práva Společenství členskými státy při jejich účasti na výše uvedených komunikačních činnostech.

Odpověď Komise

Pokud jde o první otázku veřejného ochránce práv, Komise v souhrnu uvedla, že 8 milionů EUR z fondu PRINCE decentralizovaného na zastoupení Komise bylo vyplaceno takto:

• Vyzvala členské státy, které si to přejí, aby předložily své vlastní komunikační plány.
• Na základě těchto plánů se příslušná zastoupení Komise dohodla s vládami členských států na sdílení nákladů na opatření, která mají být financována. Z toho vyplývalo, že žaloby musí zaplatit buď Komise, nebo vláda. Tyto akce financované Komisí byly předmětem nabídkových řízení.
• Komise dala všem vládám jasně najevo, že přispěje pouze k nákladově efektivnímu předávání faktických informací o Ústavě, aniž by se účastnila politické diskuse související s ratifikací Ústavy v členských státech. Komise proto nezveřejnila výzvy k předkládání návrhů (granty), ale spíše výzvy k podávání nabídek (tržní operace).
• Komise financovala pouze různé nákladové položky, jako jsou konferenční zařízení, distribuce textů o ústavě a odborná příprava novinářů.

Komise rovněž uvedla, že neposkytuje finanční prostředky žádným sdružením nebo nevládním organizacím bez ohledu na to, zda jsou pro ústavu nebo proti ní.

Pokud jde o druhou otázku veřejného ochránce práv, Komise uvedla, že internetová stránka věnovaná iniciativě „1000 diskusí o Evropě“ byla obecně určena k podpoře a zvýšení počtu konferencí/debat konaných v členských státech, aby občané mohli vyjádřit své názory demokratickým způsobem. Komise na svých internetových stránkách zveřejnila odkazy zaslané organizátory diskusí o Evropě. Polští organizátoři těchto diskusí zaslali Komisi velmi málo podrobných kontaktů a pouze tyto kontakty byly zveřejněny na jejích internetových stránkách „1000 diskusí o Evropě“.

Pokud jde o třetí otázku veřejného ochránce práv, Komise objasnila, že v rámci fondu PRINCE se členské státy neúčastnily komunikačních činností vymezených a řízených Komisí. Komise financovala pouze konkrétní nákladové položky pro komunikační projekty vlád členských států po dohodě s těmito vládami. Komise měla za to, že komunikační činnosti členských států týkající se Ústavy nespadají do oblasti působnosti práva Společenství (jak je definováno v judikatuře Soudního dvora, mimo jiné: věc C-5/88 Wachauf, Sb. rozh. 1989, s. 2609; věc C-309/96 Annibaldi, Sb. rozh. 1997, s. I-7493; věc C-292/97, Karlsson, Sb. rozh. 2000, s. I-2737; Společné věci C-20/00 a C-64/00 Booker Aquacultur and Hydro Seafood GSP Ltd, Sb. rozh. 2003, s. I-7411; C-112/00 Schmidberger [2003] Sb. rozh. I-5659), a tudíž členské státy jednaly v rámci svých pravomocí.

Pokud jde o čtvrtou otázku veřejného ochránce práv, Komise uvedla, že opatření Komise spočívající v přímém financování některých nákladových položek na jedné straně a komunikačních činností členských států na straně druhé se vzájemně doplňovala a byla koordinována. Tyto dva druhy činností však byly právně oddělené a byly prováděny na základě příslušných pravomocí Společenství a členských států. Z toho vyplynulo, že činnosti Komise a členských států musí být analyzovány odděleně. Vlastní finanční opatření Komise byla samozřejmě vázána základními právy EU. Naopak členské státy vykonávaly své komunikační činnosti nezávisle a v souladu se svým vlastním právem, když neprováděly právní předpisy Společenství. Členské státy musely dodržovat ustanovení vnitrostátního ústavního práva a své povinnosti vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech, jíž jsou smluvními stranami.

V neposlední řadě Komise zdůraznila, že její vlastní činnost při přidělování fondu PRINCE se zaměřila na poskytování věcných informací.

Připomínky stěžovatele

Kopie této odpovědi byla předána stěžovateli k vyjádření. Stěžovatel v souhrnu uvedl, že odpověď Komise nepovažuje za dostatečně konkrétní. Měl rovněž za to, že nedostatek objektivity v dotčených kampaních přispěl k výsledkům referend o ústavě ve Francii a Nizozemsku.

ROZHODNUTÍ

1 Financování projektů týkajících se komunikace s veřejností a informování veřejnosti o Smlouvě o Ústavě pro Evropu ze strany Společenství

1.1 Stížnost se týkala přidělování finančních prostředků Společenství na komunikační a informační činnosti týkající se Smlouvy o Ústavě pro Evropu (dále jen "Ústava"). Stěžovatel tvrdil, že 8 milionů EUR z těchto finančních prostředků bylo rozděleno pouze organizacím podporujícím ústavu.

Stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise zbavuje evropské občany jejich práva být spolehlivě informováni o Ústavě a diskriminuje ty občany, kteří jsou vůči Ústavě skeptičtí.

1.2 Komise v souhrnu uvedla, že 8 milionů EUR z celkového fondu ve výši 9 milionů EUR přiděleného v rámci příslušné rozpočtové položky bylo přiděleno na podporu komunikačních strategií národních vlád. Zbývající 1 milion EUR byl přidělen na pokrytí činností prováděných pracovní skupinou Komise.

1.3 Veřejná ochránkyně práv pečlivě přezkoumala postoj Komise uvedený v jejím stanovisku, její odpovědi na další šetření veřejné ochránkyně práv a ve sděleních (1), na něž ve svém stanovisku odkázala.

Na základě dostupných informací je veřejný ochránce práv srozuměn s tím, že Komise použila finanční prostředky Společenství na podporu komunikačních projektů vlád členských států tím, že zaplatila za určité konkrétní zboží a služby, které byly pořízeny na komerčním základě prostřednictvím nabídkových řízení.

1.4 V reakci na další šetření veřejné ochránkyně práv Komise uvedla, že nerozděluje finanční prostředky žádným sdružením ani nevládním organizacím. Veřejná ochránkyně práv z odpovědi Komise na další šetření rovněž vyrozuměla, že projekty jako takové nefinancovala. Kromě toho Komise rovněž uvedla, že všem vládám objasnila, že přispěje pouze k nákladově efektivnímu předávání faktických informací o Ústavě, aniž by se účastnila politické diskuse související s ratifikací Ústavy v členských státech. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by tato prohlášení Komise zpochybnily.

1.5 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise v rámci tohoto šetření neposkytla úplné podrobnosti o tom, jak byla příslušná rozpočtová položka vyčerpána. Veřejný ochránce práv v této souvislosti připomíná, že stěžovatel ve svých připomínkách ke stanovisku Komise i k její odpovědi na další šetření uvedl, že Komise neposkytla dostatečně podrobné a konkrétní informace.

Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že úkolem Účetního dvora, a nikoli veřejného ochránce práv, je přezkoumávat účty všech příjmů a výdajů Společenství a předkládat Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací (článek 248 Smlouvy o ES).

Veřejný ochránce práv rovněž poukazuje na to, že pokud si stěžovatel přeje požádat Komisi o úplné vyúčtování výdajů v rámci příslušné rozpočtové položky, má možnost tak učinit tak, že se obrátí přímo na Komisi nebo prostřednictvím Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu.

1.6 S ohledem na dostupné informace shrnuté v bodech 1.3 a 1.4 výše se veřejný ochránce práv domnívá, že jeho šetření neodhalilo důkazy na podporu tvrzení stěžovatele, že Komise zbavila evropské občany jejich práva být spolehlivě informováni o Ústavě a diskriminovala ty občany, kteří byli vůči Ústavě skeptičtí. Veřejný ochránce práv proto neshledává nesprávný úřední postup Komise.

1.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve své odpovědi na další šetření veřejného ochránce práv uvedla, že členské státy musí dodržovat ustanovení vnitrostátního ústavního práva a své povinnosti vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech, jíž jsou smluvními stranami. Veřejný ochránce práv považuje za užitečné poukázat na to, že Komise mohla v této souvislosti rovněž odkázat na články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii. Veřejný ochránce práv proto učiní další poznámku níže.

2 Závěr

Z výše uvedených důvodů neshledává veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

DALŠÍ POZNÁMKA

Ve své odpovědi na další šetření veřejného ochránce práv Komise uvedla, že členské státy musí dodržovat ustanovení vnitrostátního ústavního práva a své povinnosti vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech, jíž jsou smluvními stranami. Veřejný ochránce práv považuje za užitečné poukázat na to, že Komise mohla v této souvislosti rovněž odkázat na články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o informační a komunikační strategii EU (KOM(2002)350 ze dne 2. července 2002) a sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění informační a komunikační strategie EU ze dne 20. dubna 2004 (KOM(2004)196).