Štrasburk 9. června 2006

Vážený pane F.,

Dne 10. ledna 2005 jste mi předložil určité informace týkající se dvou stížností (stížnost 1272/2004/GG a stížnost 3534/2004/GG), které jste již dříve podal evropskému veřejnému ochránci práv. S ohledem na telefonický rozhovor mezi Vaší společností a mými útvary ze dne 7. ledna 2005 byl Váš e-mail ze dne 10. ledna 2005 zaregistrován jako nová stížnost pod výše uvedeným referenčním číslem. Tato stížnost (stejně jako dvě předchozí) se týkala údajného selhání Evropské komise při prosazování práva Společenství a rozsudků soudů Společenství.

Dne 18. ledna 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Dne 31. ledna 2005 jsem Vám na základě telefonické žádosti zaslal kopii zprávy o telefonickém rozhovoru ze dne 7. ledna 2005.

Komise zaslala své stanovisko dne 12. dubna 2005. Předala jsem Vám jej dne 28. dubna 2005 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. května 2005. Z Vaší odpovědi jsem vyvodil, že právní forma Vaší společnosti se mezitím změnila.

Dne 15. června 2005 jsem Komisi předložil návrh doporučení. Komise zaslala své podrobné stanovisko dne 4. října 2005. Předala jsem Vám jej dne 5. října 2005 s výzvou k vyjádření do 30. listopadu 2005.

Dne 11. listopadu 2005 mi Komise předala kopii svého dopisu ze dne 28. října 2005, kterým Vás informovala o svém záměru zamítnout Vaši stížnost na porušení Smlouvy. Dne 15. listopadu 2005 jsem Vám zaslal kopii tohoto dopisu.

Dne 17. listopadu 2005 jste požádal o prodloužení lhůty pro předložení připomínek. Ve své odpovědi ze dne 6. prosince 2005 jsem Vás informoval, že jsem tuto lhůtu prodloužil do 31. ledna 2006.

Dne 20. prosince 2005 jste mi zaslal kopii dopisu, který jste téhož dne zaslal Komisi. Ve svém průvodním dopise jste mě požádal o pomoc proti Komisi.

Ve své odpovědi ze dne 6. ledna 2006 jsem Vás informoval, že nemohu dát Komisi pokyny a že poté, co obdržím Vaše připomínky, rozhodnu o dalším postupu v této věci.

Dne 31. ledna 2006 jste požádal o další prodloužení lhůty pro předložení připomínek do 28. února 2006. Ve své odpovědi ze dne 6. února 2006 jsem Vás informoval, že jsem této žádosti vyhověl a že Vaše připomínky mohou být předloženy do 28. února 2006.

K tomuto datu od Vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dne 17. května 2006 jste mě však informoval, že Komise Vaši stížnost na porušení právních předpisů nyní zamítla. Ve svém dopise jste vyjádřil názor, že rozhodnutí Komise je nesprávné, a požádal jste mě, abych přezkoumal věcnou stránku věci.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Komise.

Stížnost

Souvislosti

Stěžovatelem je německá společnost působící v oblasti recyklace odpadních olejů. Výsledkem postupu použitého žadatelem je výroba „Fluxöl“ (tokového oleje).

Článek 3 odst. 1 směrnice 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji1, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice 75/439“), stanoví: „Pokud to technická, hospodářská a organizační omezení umožňují, přijmou členské státy opatření nezbytná k upřednostnění zpracování odpadních olejů regenerací.“

Podle článku 1 směrnice se „regenerací“ rozumí „jakýkoli proces, při kterém mohou být základní oleje vyráběny rafinací odpadních olejů, zejména odstraněním kontaminujících látek, oxidačních produktů a přísad obsažených v těchto olejích“.

Podle stěžovatele Německo dotuje spalování odpadních olejů (pro účely výroby elektřiny) nejpozději od roku 1993. Stěžovatel se domníval, že je to v příkrém rozporu s ustanoveními směrnice, a podal Komisi stížnost. Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti, které vedlo k rozsudku Soudního dvora z roku 1999, v němž bylo rozhodnuto ve prospěch Komise (věc C-102/97 (2)).

Německo se zpočátku zdráhalo tomuto rozsudku vyhovět. Zdá se, že teprve poté, co se stěžovatelka znovu obrátila na Komisi a Komise podnikla kroky s cílem uplatnit postup stanovený v článku 228 Smlouvy o ES (který stanoví možnost penále), Německo souhlasilo se změnou svých právních předpisů.

Podle stěžovatele pozměněná pravidla definují pojem „regenerace“ tak, aby byly vyloučeny (nebo aby bylo možné vyloučit) procesy vedoucí k výrobě „tokového oleje“. Podle názoru stěžovatele bylo toto opatření přijato úmyslně s cílem jej potrestat.

Stížnost 1272/2004/GG

Dne 5. května 2004 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv. Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že Komise neprosazovala právo Společenství obecně, a zejména výše uvedený rozsudek.

Ve svém stanovisku předloženém v srpnu 2004 Komise poukázala na to, že stížnost veřejnému ochránci práv se týkala stížnosti na porušení Smlouvy 2002/4775, kterou stěžovatel podal Komisi dne 28. června 2002. Komise vysvětlila, že Německo v průběhu šetření této stížnosti poskytlo informace o právní možnosti správy prosazovat prioritu pro regeneraci odpadních olejů a tvrdilo, že kvóta pro regeneraci v Německu prokazuje, že zásady priority bylo v praxi dosaženo.

Podle Komise následná schůzka s příslušnými německými orgány v září 2003 ukázala, že uplatnění zásady přednosti je v zásadě zajištěno. Německo však připustilo, že statistické údaje o nezregenerovaných odpadních olejích (spalování, recyklace na jiné výrobky) jsou nespolehlivé, a proto bude zahájena zvláštní studie. Komise uvedla, že výsledky této studie, které se očekávaly do konce roku 2004, by měly být očekávány před přijetím rozhodnutí o řízení o nesplnění povinnosti (3).

Stanovisko bylo zasláno stěžovateli k vyjádření. Žádné takové připomínky nebyly obdrženy.

S ohledem na okolnosti uvedené Komisí, zejména na skutečnost, že Německo zřejmě připustilo, že jeho statistiky o nezregenerovaných odpadních olejích jsou nespolehlivé, považoval veřejný ochránce práv přístup Komise za přiměřený. Dne 24. listopadu 2004 proto veřejný ochránce práv uzavřel své šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že stěžovatel by mohl v budoucí fázi podat novou stížnost, pokud by se domníval, že Komise případ nesledovala s náležitou péčí. Ve svém rozhodnutí veřejný ochránce práv dále poukázal na to, že vzhledem k tomu, že Komise dosud nepřijala rozhodnutí o podstatě argumentů stěžovatele, měl za to, že v současné době není nutné, aby se vyjádřil k tvrzení Komise, že výroba „tokových olejů“ nepředstavuje „regeneraci“ ve smyslu článku 1 směrnice 75/439.

Stížnost 3534/2004/GG

Dopisem ze dne 30. listopadu 2004 stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby pokračoval ve svém šetření, nebo pokud by to nebylo možné, aby jeho dopis považoval za novou stížnost.

Stěžovatel poukázal na to, že výše uvedená studie bude připravena nejdříve v září 2005. V podstatě tvrdila, že jak Komise, tak Německo hrají o čas.

Vzhledem k tomu, že šetření stížnosti 1272/2004/GG již bylo ukončeno, byl další dopis stěžovatele zaregistrován jako nová stížnost.

Veřejný ochránce práv se domníval, že opětovné zahájení šetření, které bylo uzavřeno na konci listopadu 2004, by dávalo smysl pouze tehdy, pokud by existovaly nové skutečnosti nebo argumenty, které by mohly ovlivnit analýzu veřejného ochránce práv. Tvrzení stěžovatele, že Komise a Německo odkládaly práci, lze považovat za takový nový argument. Stěžovatel však nepředložil žádné důkazy, které by prokázaly, že příslušná studie byla skutečně zpožděna a že Komise se touto záležitostí vhodným způsobem nezabývala.

Veřejný ochránce práv proto stěžovatele informoval, že neexistují dostatečné důvody pro šetření. Žadatel však byl upozorněn na možnost obnovit svou stížnost za předpokladu, že budou předloženy dostatečné důkazy.

K telefonickému rozhovoru ze dne 7. ledna 2005

Dne 7. ledna 2005 stěžovatel zatelefonoval úřadu veřejného ochránce práv, aby se zeptal, jaké důkazy jsou zapotřebí. Úředník pověřený případem vysvětlil, že veřejný ochránce práv potřebuje důkazy, které by prokázaly nebo naznačovaly, že příslušná studie nebude k dispozici před polovinou roku 2005.

E-mail ze dne 10. ledna 2005

Dne 10. ledna 2005 poskytl stěžovatel kopii informačního listu vypracovaného institutem, který se zřejmě zabýval příslušnou studií. Podle tohoto listu by se studie vztahovala na období od června 2004 do června 2005.

Tento e-mail byl zaregistrován jako nová stížnost (146/2005/GG). S ohledem na informace poskytnuté stěžovatelem se veřejný ochránce práv rozhodl požádat Komisi o stanovisko k tvrzení stěžovatele, že Komise neprosazovala právo Společenství a rozsudky soudů Společenství.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku shrnula tyto připomínky:

Potřeba vyčkat na výsledky příslušné studie byla zmíněna ve stanovisku Komise ke stížnosti 1272/2004/GG jako hlavní důvod pro ponechání stížnosti 2002/4775 otevřené. V tomto stanovisku (které bylo vypracováno v létě 2004) bylo vysvětleno, že studie bude k dispozici do konce roku 2004.

V červenci 2004 německé orgány informovaly Komisi, že studie byla mezitím zahájena, i když se zpožděním. Uvedly, že průběžná zpráva se očekává v září 2004. Komise nemohla nést odpovědnost za toto zpoždění, ani Německo nemělo podle práva Společenství povinnost takovou studii provést.

Dne 7. října 2004 poskytlo Německo Komisi informace o provádění směrnice. Toto sdělení obsahovalo model pro výpočet toků odpadních olejů v Německu. Podle této metody se množství regenerovaných odpadních olejů v posledních letech výrazně zvýšilo, zatímco celkové množství odpadních olejů i množství spalovaných odpadních olejů v nich obsažených se snížilo.

K tomuto sdělení byla připojena první průběžná zpráva o výše uvedené studii. Cílem této studie bylo vypracovat rovnováhu toku odpadních olejů, která uspokojí informační potřeby Komise a poslouží jako společný základ pro diskusi se subjekty působícími v oblasti odpadních olejů. Zpráva podrobně popsala model výpočtu použitý německými orgány a dospěla k závěru, že je dobrým základem pro další šetření. V průběhu studie by byl model upraven tak, aby získal skutečné toky odpadních olejů.

Ke sdělení byl rovněž připojen mandát studie. Podle tohoto dokumentu měla být závěrečná zpráva skutečně předložena v červnu 2005.

Na základě informací, které jsou v současné době k dispozici, dospěla Komise k předběžnému závěru, že Německo přijalo nezbytná opatření, aby upřednostnilo zpracování odpadních olejů regenerací. Komise však považovala za nezbytné vyčkat na závěrečnou zprávu, aby před přijetím rozhodnutí o stížnosti 2002/4775 získala co nejúplnější přehled.

Připomínky stěžovatele
Dopis stěžovatele ze dne 27. května 2005

V dopise ze dne 27. května 2005 stěžovatel uvedl následující připomínky:

Stížnost 2002/4775 byla podána dne 28. června 2002. Od té doby uplynuly téměř tři roky, aniž by Komise mohla poskytnout věcnou odpověď.

Příslušná studie měla zpoždění vzhledem k tomu, že ji Německo přislíbilo na začátku roku 2004. Studie byla navíc součástí úsilí Německa získat čas.

Podle informací, které poskytla odpovědná osoba německého ministerstva životního prostředí, Komise zastavila veškerá řízení proti členským státům, které směrnici dosud neprovedly. Podle téhož zdroje existovala v rámci Komise jasná tendence usilovat o zrušení směrnice.

Vyskytla se řada dalších otázek, které Komise ve svém stanovisku (4) neobjasnila.

Vzhledem k tomu, že jakékoli další zpoždění způsobilo značnou škodu, měl by veřejný ochránce práv zajistit, aby Komise urychleně provedla rozsudek Soudního dvora (věc C-102/97) a směrnici.

Dopisy stěžovatele ze dne 31. května 2005 a 9. června 2005

V dalších dopisech ze dne 31. května a 9. června 2005 stěžovatel zopakoval svá stanoviska.

NÁVRH DOPORUČENÍ OMBUDSMANA

Návrh doporučení

Dne 15. června 2005 zaslal veřejný ochránce práv Komisi tento návrh doporučení:

Komise by se měla stížností stěžovatele na porušení právních předpisů zabývat co nejrychleji a co nejpečlivěji.

Tento návrh doporučení vycházel z těchto důvodů:

1. Je osvědčenou správní praxí, aby se Komise zabývala stížnostmi na porušení práva pečlivě a v přiměřené lhůtě. Za účelem ověření, zda Komise jednala odpovídajícím způsobem, měl veřejný ochránce práv za to, že je třeba posoudit všechny relevantní skutečnosti případu v rozsahu, v jakém mu byly oznámeny.
2. Veřejný ochránce práv konstatoval, že od podání stížnosti na porušení právních předpisů (stížnost 2002/4775) stěžovatelem Komisi uplynuly téměř tři roky. Rovněž bylo třeba vzít v úvahu skutečnost, že stěžovatel v této stížnosti zřejmě tvrdil, že Německo nevyhovělo rozsudku Soudního dvora ve věci C-102/97, který byl vydán v roce 1999. Veřejný ochránce práv připomněl, že Komise ve svém „Sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství“ (KOM(2002) 141 v konečném znění, Úř. věst. 2002, C 244, s. 5) uvedla, že jako obecné pravidlo navrhuje prošetřit stížnosti s cílem dospět k rozhodnutí o vydání formálního upozornění nebo o uzavření případu nejpozději do jednoho roku ode dne registrace stížnosti.
3. Veřejná ochránkyně práv dále poznamenala, že Komise měla za to, že stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů bude možné vyřídit až poté, co obdrží výsledky studie zadané německými orgány. Vzhledem k tomu, že 1) stěžovatel uvedl, že Německo nesplnilo povinnost upřednostnit zpracování odpadních olejů regenerací uloženou směrnicí 75/439, a 2) německé orgány připustily, že statistiky o neobnovených odpadních olejích jsou nespolehlivé, a že bude proto zahájena zvláštní studie, veřejný ochránce práv se i nadále domníval, že toto stanovisko je přiměřené.
4. Je však třeba poznamenat, že podle Komise německé orgány učinily výše uvedené přiznání na schůzce, která se konala v září 2003, zatímco studie byla zřejmě zadána až v polovině roku 2004. I když je pravda, že toto zpoždění, za které odpovídají německé orgány, nelze přičítat Komisi, Komise neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, aby zajistila, že příslušné údaje budou k dispozici co nejdříve. Podle informací, které má veřejný ochránce práv k dispozici, Komise dopisem ze dne 3. února 2004 informovala stěžovatele, že ji německé orgány informovaly, že chybějící informace nebudou předány před jarem roku 2004. Ve svém stanovisku ke stížnosti 1272/2004/GG Komise uvedla, že výsledky studie se očekávají do konce roku 2004. Ve svém stanovisku k této stížnosti Komise uznala, že závěrečná zpráva měla být skutečně předložena v červnu 2005, jak tvrdil stěžovatel. Za těchto okolností měl veřejný ochránce práv za to, že Komise v tomto případě nejednala s náležitou péčí. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.
5. Ve svém rozhodnutí ze dne 24. listopadu 2004 veřejný ochránce práv ukončil své šetření stížnosti 1272/204/GG zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Toto zjištění bylo založeno na úvaze, že se zdá, že Komise případ aktivně sleduje vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv informovala, že výsledky studie, které si přeje vyčkat, se očekávají na konci roku 2004. Veřejný ochránce práv připomněl, že tyto informace byly obsaženy ve stanovisku, které mu Komise předložila ve sdělení ze dne 6. srpna 2004. Ve svém stanovisku k této stížnosti Komise uvedla, že "v červenci 2004" byla německými orgány informována, že studie byla zahájena se zpožděním. Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že v době, kdy mu v srpnu 2004 předal své stanovisko, si tedy Komise měla být vědoma skutečnosti, že obsah tohoto stanoviska již neodpovídá skutečným skutečnostem, pokud jde o datum, ke kterému bude studie připravena. Nelze samozřejmě vyloučit, že informace od německých orgánů "v červenci 2004" dorazily tak pozdě, že již nemohly být zahrnuty do stanoviska Komise, zejména s ohledem na skutečnost, že stanovisko bylo zasláno v období dovolených. Veřejný ochránce práv však konstatoval, že mu Komise přesto nepředala dodatek (nebo opravu) později. Podle názoru veřejného ochránce práv by měl orgán nebo subjekt Společenství, který neúmyslně poskytl veřejnému ochránci práv nepřesné nebo zavádějící informace, tyto informace opravit, jakmile se o své chybě dozví. Aby se předešlo pochybnostem, veřejná ochránkyně práv dodala, že datum, do kterého měly být výsledky studie předloženy, představuje v souvislosti s šetřením veřejné ochránkyně práv důležitý faktor.

Podrobné stanovisko Komise

Komise ve svém podrobném stanovisku uvedla tyto připomínky:

Komise provedla (žádost o informace ze dne 24. března 2003; odpověď ze dne 26. května 2003; souborná schůzka s Německem dne 22. května 2003; dvoustranné jednání ze dne 25. září 2003; souborné zasedání ze dne 15. června 2004; první průběžná zpráva předložená dne 7. října 2004) a nadále vyvíjela veškeré úsilí k co nejrychlejšímu a nejpečlivějšímu vyřízení stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů. Došlo však ke zpožděním, pokud jde o zadání studie německým ministerstvem. Komise odložila zadání studie z vnitřních rozpočtových důvodů. Vzhledem k tomu, že podle práva Společenství nebylo Německo povinno takovou studii provést, nemohla Komise Německo donutit, aby studii dokončilo ve stanovené lhůtě. Komise však opakovaně žádala příslušný německý orgán, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby výsledky studie byly k dispozici co nejdříve.

Dne 31. srpna 2005 obdržela Komise návrh závěrů studie. Podle německých orgánů bude závěrečná zpráva dokončena do konce září 2005, kdy bude předložena Komisi. Po obdržení této studie by útvary Komise mohly vyvodit své závěry.

Informace, které byly v té době k dispozici, neumožnily Komisi dospět k závěru, že došlo k porušení práva Společenství, které by odůvodňovalo žalobu proti Německu podle ustanovení Smlouvy o ES. Komise mohla pouze zopakovat, že účelem rozhodnutí vyčkat na dokončení studie před přijetím konečného rozhodnutí nebylo vůbec odložit rozhodnutí v projednávané věci, ale spíše přijmout rozhodnutí, které by zohlednilo výsledky nejsystematičtější a nejkomplexnější studie, která kdy byla v této oblasti v Německu provedena. Nebylo by vhodné přijmout rozhodnutí bez zohlednění výsledků studie.

V době, kdy bylo stanovisko Komise ze dne 6. srpna 2004 dokončeno, příslušné útvary ještě nevěděly o informacích poskytnutých německými orgány v červenci 2004. Až v říjnu 2004 byla Komise informována o tom, že závěrečná zpráva má být předložena v červnu 2005. informace poskytnuté veřejnému ochránci práv nebyly zavádějící nebo nepřesné; byly to informace, které měla Komise k dispozici v době, kdy veřejnému ochránci práv odpověděla.

Komise by velmi pravděpodobně byla schopna poskytnout stěžovateli své konečné stanovisko na podzim roku 2005.

Další dopis Komise

Dne 11. listopadu 2005 zaslala Komise veřejnému ochránci práv kopii dopisu, který její generální ředitelství pro životní prostředí zaslalo stěžovateli dne 28. října 2005. V tomto dopise, který odkazoval na dopis, který stěžovatel zřejmě zaslal Komisi dne 12. října 2005, informovalo GŘ pro životní prostředí stěžovatele, že obdrželo a vyhodnotilo návrh konečné verze studie, která byla vypracována v říjnu 2005. Podle GŘ pro životní prostředí studie ukázala, že v letech 2000 až 2004 došlo k výraznému nárůstu množství zpracovaných odpadních olejů. Ačkoli GŘ pro životní prostředí uznalo, že je obtížné určit, do jaké míry opatření přijatá Německem přispěla k tomuto výsledku, dospělo k závěru, že příslušné zvýšení s těmito opatřeními přímo souvisí. GŘ pro životní prostředí se proto domnívalo, že Německo přijalo nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 75/439 upřednostnilo zpracování odpadních olejů regenerací. Dodala, že proto navrhne Komisi, aby spis uzavřela. GŘ pro životní prostředí vyzvalo stěžovatele, aby mu do jednoho měsíce předložil jakékoli nové skutečnosti, které by mohly naznačovat porušení práva Společenství.

Připomínky stěžovatele

Podrobné stanovisko Komise a další dopis, který od ní Komise obdržela, byly předány stěžovateli k vyjádření. Stěžovatel požádal o prodloužení lhůty pro předložení svých připomínek do 31. ledna 2006.

Dne 20. prosince 2005 stěžovatel předložil kopii dopisu, který téhož dne zaslal Komisi. Tento dopis se jevil jako odpověď na dopis zaslaný Komisí dne 2. prosince 2005, který nebyl předložen veřejnému ochránci práv. Ve svém dopise Komisi ze dne 20. prosince 2005 stěžovatel poukázal na to, že příslušná studie pro něj není přístupná, protože ještě nebyla dokončena. Stěžovatel tvrdil, že je nepochopitelné, proč se nyní zdá, že Komise má v úmyslu přijmout rozhodnutí ohledně stížnosti na nesplnění povinnosti, aniž by získala výsledky studie poté, co soustavně zastávala názor, že studie je nezbytná k řešení této záležitosti. Podle názoru stěžovatele by se Komise měla zdržet přijetí rozhodnutí, dokud stěžovatel nebude mít příležitost předložit užitečné připomínky. Tyto připomínky budou předloženy poté, co stěžovatel studii získá.

Dne 31. ledna 2006 stěžovatel požádal o další prodloužení lhůty do 28. února 2006 a toto prodloužení obdržel. Stěžovatel uvedl, že studie, jejíž výňatky byly dány GŘ pro životní prostředí k dispozici, mu stále není k dispozici.

Do 28. února 2006 nebyly od stěžovatele obdrženy žádné připomínky. Stěžovatel rovněž nepožádal o další prodloužení lhůty.

Další dopis stěžovatele

Dne 17. května 2006 však stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že Komise nyní zamítla jeho stížnost na porušení právních předpisů. Stěžovatel ve svém dopise vyjádřil názor, že rozhodnutí Komise je nesprávné, a požádal veřejného ochránce práv, aby věc přezkoumal.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné nesprávné vyřízení stížnosti na porušení právních předpisů

1.1 Článek 3 odst. 1 směrnice 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji [5], ve znění pozdějších předpisů (dále jen "směrnice 75/439"), stanoví: „Pokud to technická, hospodářská a organizační omezení dovolují, přijmou členské státy opatření nezbytná k upřednostnění zpracování odpadních olejů regenerací.“ Podle článku 1 směrnice se „regenerací“ rozumí „jakýkoli proces, při němž mohou být základní oleje vyráběny rafinací odpadních olejů, zejména odstraněním kontaminujících látek, oxidačních produktů a přísad obsažených v těchto olejích“.

Stěžovatel, německá společnost působící v oblasti recyklace odpadních olejů, se domníval, že Německo porušilo ustanovení směrnice, a podal stížnost Evropské komisi. Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti, které vedlo k rozsudku Soudního dvora z roku 1999, v němž bylo rozhodnuto ve prospěch Komise (věc C-102/97(6)).

1.2 Dne 28. června 2002 podal stěžovatel Komisi další stížnost (stížnost na porušení Smlouvy 2002/4775).

1.3 Dne 5. května 2004 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv (stížnost 1272/2004/GG). Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že Komise neprosazovala právo Společenství obecně, a zejména výše uvedený rozsudek.

Ve svém stanovisku v této věci Komise poukázala na to, že Německo připustilo, že statistiky týkající se regenerovaných odpadních olejů jsou nespolehlivé, a že proto bude zahájena zvláštní studie. Komise uvedla, že výsledky této studie, které se očekávaly do konce roku 2004, by měly být před přijetím rozhodnutí o řízení o nesplnění povinnosti očekávány.

S ohledem na okolnosti uvedené Komisí se veřejná ochránkyně práv domnívala, že přístup Komise je přiměřený. Dne 24. listopadu 2004 proto veřejný ochránce práv uzavřel své šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že stěžovatel by mohl v budoucí fázi podat novou stížnost, pokud by se domníval, že Komise případ nesledovala s náležitou péčí.

1.4 Stěžovatel následně podal novou stížnost veřejnému ochránci práv, která byla zaevidována dne 10. ledna 2005 (stížnost 146/2005/GG). V této stížnosti stěžovatel poukázal na to, že výše uvedená studie bude připravena nejdříve v září 2005. Stěžovatel v podstatě tvrdil, že jak Komise, tak Německo hrají o čas. Na podporu své stížnosti poskytl stěžovatel kopii informačního listu vypracovaného institutem, který se zřejmě zabýval příslušnou studií. Podle tohoto listu by se studie vztahovala na období od června 2004 do června 2005. S ohledem na tyto informace se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit nové šetření.

1.5 Ve svém stanovisku předloženém dne 12. dubna 2005 Komise uznala, že došlo ke zpoždění, pokud jde o zadání studie německými orgány, ale že za toto zpoždění nemůže nést odpovědnost. Komise však konstatovala, že obdržela první průběžnou zprávu o výše uvedené studii. Na základě informací, které jsou v současné době k dispozici, dospěla Komise k předběžnému závěru, že Německo přijalo nezbytná opatření, aby upřednostnilo zpracování odpadních olejů regenerací. Komise však považovala za nezbytné vyčkat na závěrečnou zprávu, aby před přijetím rozhodnutí o stížnosti 2002/4775 získala co nejúplnější přehled.

1.6 Dne 15. června 2005 předložil veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení. Podle tohoto návrhu doporučení by se Komise měla stížností stěžovatele na porušení právních předpisů zabývat co nejrychleji a co nejpečlivěji.

V tomto návrhu doporučení veřejný ochránce práv uvedl, že podle Komise německé orgány připustily na schůzce, která se konala v září 2003, že příslušné statistiky jsou nespolehlivé. Zdá se však, že studie byla zadána až v polovině roku 2004. Ve svém stanovisku k této stížnosti Komise uznala, že závěrečná zpráva měla být skutečně předložena v červnu 2005. Ačkoli veřejný ochránce práv souhlasil s tím, že toto zpoždění, za které odpovídají německé orgány, nelze přičítat Komisi, měl za to, že Komise neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, aby zajistila, že příslušné údaje budou k dispozici co nejdříve. Za těchto okolností měl veřejný ochránce práv za to, že Komise v tomto případě nejednala s náležitou péčí. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

1.7 Komise ve svém podrobném stanovisku uvedla, že vynaložila a nadále vynakládá veškeré úsilí k co nejrychlejšímu a nejpečlivějšímu vyřízení stížnosti stěžovatele na porušení Smlouvy. Komise zdůraznila, že opakovaně žádala příslušný německý orgán, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby výsledky studie byly k dispozici co nejdříve. Dodala, že návrh závěrů studie obdržela dne 31. srpna 2005 a že závěrečná zpráva měla být předložena do konce září 2005.

Komise zdůraznila, že účelem rozhodnutí vyčkat na dokončení studie před přijetím konečného rozhodnutí nebylo vůbec odložit rozhodnutí v projednávané věci, ale spíše přijmout rozhodnutí, které by zohlednilo výsledky nejsystematičtější a nejkomplexnější studie, která kdy byla v této oblasti v Německu provedena. Nebylo by vhodné přijmout rozhodnutí bez zohlednění výsledků studie.

1.8 Dne 11. listopadu 2005 zaslala Komise veřejnému ochránci práv kopii dopisu, který její generální ředitelství pro životní prostředí zaslalo stěžovateli dne 28. října 2005. V tomto dopise GŘ pro životní prostředí informovalo stěžovatele, že obdrželo a vyhodnotilo návrh konečné verze studie, která byla vypracována v říjnu 2005. Podle GŘ pro životní prostředí studie ukázala, že v letech 2000 až 2004 došlo k výraznému nárůstu množství zpracovaných odpadních olejů. Ačkoli GŘ pro životní prostředí uznalo, že je obtížné určit, do jaké míry opatření přijatá Německem přispěla k tomuto výsledku, dospělo k závěru, že příslušné zvýšení s těmito opatřeními přímo souvisí. GŘ pro životní prostředí se proto domnívalo, že Německo přijalo nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 75/439 upřednostnilo zpracování odpadních olejů regenerací. Dodala, že proto navrhne Komisi, aby spis uzavřela. GŘ pro životní prostředí vyzvalo stěžovatele, aby mu do jednoho měsíce předložil jakékoli nové skutečnosti, které by mohly naznačovat porušení práva Společenství.

1.9 Podrobné stanovisko Komise a další dopis, který od ní Komise obdržela, byly předány stěžovateli k vyjádření. Stěžovatel požádal o prodloužení lhůty pro předložení svých připomínek do 31. ledna 2006. Dne 20. prosince 2005 stěžovatel předložil kopii dopisu, který téhož dne zaslal Komisi. V tomto dopise stěžovatel poukázal na to, že příslušná studie mu není přístupná, protože ještě nebyla dokončena. Stěžovatel tvrdil, že je nepochopitelné, proč se nyní zdá, že Komise má v úmyslu přijmout rozhodnutí ohledně stížnosti na nesplnění povinnosti, aniž by získala výsledky studie poté, co soustavně zastávala názor, že studie je nezbytná k řešení této záležitosti. Podle názoru stěžovatele by se Komise měla zdržet přijetí rozhodnutí, dokud stěžovatel nebude mít příležitost předložit užitečné připomínky. Tyto připomínky budou předloženy poté, co stěžovatel studii získá.

Dne 31. ledna 2006 stěžovatel požádal o další prodloužení lhůty do 28. února 2006 a toto prodloužení obdržel. Stěžovatel uvedl, že studie, jejíž výňatky byly dány GŘ pro životní prostředí k dispozici, mu stále není k dispozici.

Do 28. února 2006 nebyly od stěžovatele obdrženy žádné připomínky. Stěžovatel rovněž nepožádal o další prodloužení lhůty.

1.10 Dne 17. května 2006 však stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že Komise nyní zamítla jeho stížnost na porušení právních předpisů. Stěžovatel ve svém dopise vyjádřil názor, že rozhodnutí Komise je nesprávné, a požádal veřejného ochránce práv, aby věc přezkoumal.

1.11 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise nyní přijala rozhodnutí o stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů. Bere však rovněž na vědomí skutečnost, že stěžovatel vznesl proti tomuto rozhodnutí námitku a požádal jej, aby záležitost přezkoumal. Vzhledem k tomu, že se toto šetření zaměřilo na procesní aspekty případu, veřejný ochránce práv se domnívá, že by mělo být zahájeno nové šetření s cílem přezkoumat věcné otázky vznesené v tomto případě. Dopis stěžovatele ze dne 17. května byl proto zaregistrován jako nová stížnost (stížnost 1528/2006/GG). Podle názoru veřejného ochránce práv proto neexistují důvody k tomu, aby pokračoval v šetření této stížnosti.

2 Závěr

S ohledem na výše uvedené úvahy má veřejný ochránce práv za to, že není důvod pokračovat v šetření této stížnosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

DALŠÍ POZNÁMKY

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by bylo užitečné, kdyby Komise mohla v budoucích případech zaslat dodatek ke svým stanoviskům, pokud vyjde najevo, že v těchto stanoviscích nebyly zohledněny relevantní informace, které měla Komise v době zaslání stanovisek k dispozici. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by to nejen usnadnilo jeho úkol, ale bylo by to také v zájmu Komise, neboť poskytnutí těchto informací by mohlo způsobit, že další šetření nebudou nutná.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 1975, L 194, s. 23.

(2) Věc C-102/97, Komise v. Německo, Sb. rozh. 1999, s. I-5051.

(3) Spolu se svým stanoviskem předložila Komise kopii dopisu, který zaslala stěžovateli dne 3. února 2004. V tomto dopise Komise poukázala na to, že německé orgány vysvětlily, že chybějící informace nebudou předány před jarem roku 2004.

(4) Stěžovatel například uvedl, že Německo po dobu sedmi let dotovalo (nebo dotovalo) spalování odpadních olejů částkou 52,5 milionu EUR, zatímco dotace pro účely regenerace činila za stejné období pouze 10,2 milionu EUR. S ohledem na tento rozpor se stěžovatel dotázal, zda Německo směrnici řádně provedlo. Stěžovatel rovněž uvedl, že Komise již v roce 1987 uznala, že výroba točeného oleje představuje regeneraci ve smyslu směrnice 75/439. Zpochybnil proto, proč Komise v tomto ohledu změnila svůj názor.

(5) Úř. věst. 1975, L 194, s. 23.

(6) Věc C-102/97, Komise v. Německo, Sb. rozh. 1999, s. I-5051.